Ayom: Evropské melodie spojujeme s africkými rytmy

Ayom: Evropské melodie spojujeme s africkými rytmy

Loni byli hvězdami festivalu Brasil Fest Brno. Letos je přivítá Náměšť nad Oslavou, kde vystoupí 25. července na Folkových prázdninách v rámci večera nazvaného Poezie v každé písni. Mezitím si zahráli například na světovém hudebním veletrhu WOMEX v Portugalsku nebo na vyprodaném jarním festivalu Budapest Ritmo. A především dostali prestižní cenu časopisu Songlines, současného nejuznávanějšího periodika v oblasti world music. Říkají si Ayom a vedle brazilské zpěvačky Jabu Morales je tvoří hudebníci z Angoly, Řecka a Itálie. Na naše otázky odpovídají akordeonista a skladatel Alberto Becucci, kytarista Pedro Bastos João a samozřejmě charismatická zpěvačka a bubenice.

Pocházíte z různých zemí. Kde a jak jste se dali jako Ayom dohromady?

Jabu: Potkali jsme se v Barceloně, kam ostatní muzikanti přijeli hrát. Rozhodli jsme se, že společně něco vytvoříme, a tak se začala postupně formovat skupina Ayom.

Alberto: Nejdůležitější podle mne bylo, že jsme vnímali hudbu podobným způsobem. Všichni rádi spojujeme různé hudební žánry a vytváříme si z nich svůj vlastní styl. Rádi se inspirujeme tradiční hudbou a mistry, kteří ji hráli, ať už to bylo v Brazílii, v Angole, nebo na Kapverdách. Tuto hudbu vnímáme jako „stará slova“, z nichž vytváříme „nový jazyk“.

Přímo z Afriky je sice pouze Pedro, ale africké rytmy jsou ve vašich písních velmi zřetelné. Byl to od začátku záměr?

Alberto: V mnoha afrických kulturách najdete otisky evropského vlivu. Ty byly často spíše negativní, ale v případě hudby je takové vzájemné ovlivňování dvou kultur dobré. I my tedy propojujeme evropskou tradici, postavenou na melodiích, s africkou tradicí rytmu. Je snadné spojit melodie starého kontinentů s energií Afriky. Vedle toho se naše hudba pohybuje na trase od Středozemního moře po Atlantiky a lze říct, že dějiny moře jsou zároveň dějinami hudby. To, že se při plavbách po moři lidé potkávali a vyměňovali si svou kulturu, je pro nás zajímavé. I my cestujeme po stejných trasách jako oni.

Na druhou stranu – právě díky kulturám, z kterých pocházíte –, můžete někdy pracovat s kontrasty a jít umělecky i proti tradici. Děláte to?

Jabu: Nesnažíme se jít prvoplánově proti jednotlivým kulturám, které reprezentujeme. Ale už to, že používáme různé jazyky a neklademe si žádné hranice, může vést k tomu, že jdeme trochu proti tradici. Snažíme se vytvářet hudbu, které každý porozumí. Je to něco jako hudební esperanto.

Zmínili jsme moře, které vnímáte jako důležité pro svou hudbu. Moře v dějinách lidi rozdělovalo i spojovalo. Jak je vnímáte vy?

Alberto: Ano, moře sice může rozdělovat i spojovat, ale v našem případně určitě spojuje. Hudba je cesta a pro nás je každá naše píseň cestou kolem světa. To nás jako kapelu charakterizuje. Máme rádi pohyb a každý den se snažíme dělat něco nového. Moře tedy vnímáme jako něco, co spojuje.

Jabu, podle čeho se rozhodujete, ve kterém jazyce budete kterou píseň zpívat?

Jabu: Většinu písní zpívám v portugalštině, protože to je jazyk, ve kterém dokážu psát texty. Kromě toho však zpíváme také jorubsky, španělsky a ve francouzské kreolštině. Inspiruje nás vždy zvuk každého z těchto jazyků. Jorubsky například zpíváme jednu starou modlitbu. Ale jinak tyto jazyky nevnímám v prvním plánu jako jazyky, ale spíše jako určitou melodii, která nás někam vede, a my jen zvýrazňujeme její vlastnosti.

Zkusme si teď popsat, jak vzniká vaše píseň…

Pedro: To nejde takto jednoduše popsat. Ptáte se příliš racionálně, ale my takto nefungujeme. Když jsme se poprvé potkali a začali jsme spolu hrát, nesnažili jsme se racionalizovat to, co děláme. Prostě jsme se naladili na stejnou frekvenci, podívali jsme se jeden druhému do očí, a věděli jsme, co chceme společně dělat. Bylo to naprosto spontánní a nepotřebovali jsme si sdělovat nějaké myšlenky. Ale dá se říct, že Jabu a Alberto jsou hlavní autoři našich písní. Někdy přijdou s novou skladbou a já jako kytarista mám pocit, že tu píseň už znám. Slyším ji poprvé v životě, ale vyvolává ve mně nějaké vzpomínky.

Alberto: Většinou máme nějaký nápad na melodii a na jejím základě pak všichni vytváříme aranžmá. Společně přemýšlíme o rytmu a dalších prvcích, necháváme se inspirovat… Společně také posloucháme spoustu hudby a navzájem si sdělujeme, co nás zaujalo. Inspirují nás například staré písně z Angoly. A tato společná práce je pro nás všechny velmi zajímavá.

Máte zatím jedno vydané album, ale slavili jste s ním řadu úspěchu. Dostali jste se do žebříčku World Music Charts Europe, byli jste vybráni jako účinkující na WOMEX, což je samo o sobě velká pocta. A dostali jste velmi prestižní cenu časopisu Songlines. Co to všechno pro vás znamená?

Pedro: Je to součást naší cesty. Cestujeme svobodně a nestaráme se o to, kam a kdy dorazíme. Ale když dostaneme nějaké ocenění, je to pro nás potvrzení toho, že naše cesta vede správným směrem. Byli jsme tedy šťastní, že naše první album bylo takto úspěšné.

Alberto: Když si vás všimnou v důležitém časopisu nebo dostanete ocenění od lidí, kteří toho o hudbě tolik vědí, dá vám to sílu a sebedůvěru. Více pak věříte tomu, co děláte. Ocenění, která jsme dostali, tedy nám jako členům kapely pomohla k tomu, abychom si skutečně věřili.

Vaše první album Ayom vzniklo už v roce 2020. Pracujete na dalším?

Alberto: Ano, máme už spoustu nových písní, které bychom rádi někdy nahráli. Je to možná už deset nových skladeb. Byli bychom rádi, kdyby naše nové album znělo trochu jinak než to první…

Jabu: Počkej, na tom jsme se ještě nedomluvili…

Alberto: Ne všichni s tím možná souhlasí… Ale něco bychom přece jen změnit mohli. Můžeme jít ještě víc do hloubky, ale uvidíme…

Ayom/ foto archiv Brasil Fest Brno

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Nejčtenější

Kritika

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více