Dalibor Neuwirt: Zakládám si na tom, že hraji hudbu na primitivní nástroje

Dalibor Neuwirt: Zakládám si na tom, že hraji hudbu na primitivní nástroje

Zenový čaj není kapela v tradičním slova smyslu, ale proměnlivý projekt, k němuž se ve vhodné chvíli může připojit kdokoli. Polovinu jeho stálých členů tvoří multiinstrumentalista a hráč na didgeridoo Dalibor Neuwirt, jejich album First Flush vzniklo s několika známými hudebníky z české scény.

Dalibore, pod názvem Zenový čaj jsem před časem viděl vystupovat pouze vás. Na albu First Flush jsou uvedeni dva členové. Co je tedy Zenový čaj? Je to projekt jednoho muže? Duo? Kapela?
Je to kapela, která má své pevné jádro. Tím jsem byl původně pouze já a později se ke mně přidal můj kamarád Matouš Vinš. Loni v létě jsme se rozhodli, že natočíme první CD, a to tak, že si do studia přizveme ty nejlepší hosty a přímo na místě s nimi album vytvoříme.

Role hostů, ať už jeto písničkářka Beata Bocek, houslistka Jitka Šuranská nebo bubeník skupiny Zrní Ondřej Slavík, je na albu opravdu důležité. Ale předpokládám, že skladby jste tvořili nejprve ve dvou. Jak tedy vaše hudba vzniká?
Naše hudba je postavena na improvizaci a opírá o zvuk nástrojů, na které už léta hrajeme. V mém případě jsou to didgeridoo, alikvotní flétny a zpěv, Matouš hraje na saxofon, irské flétny a cajón. Tento základ dává vzniknout ryze instrumentální hudbě. Z volného hudebního proudu vznikají zajímavé motivy, které pak dále rozvíjíme. Podobným způsobem jsme tvořili i album First Flush. Společným improvizováním jsme nahráli určité motivy, vybrali jsme z nich ty nejlepší kousky a ty potom dobrousili do finálních skladeb.

Vy jako hráč na didgeridoo i Matouš jako saxofonista pracujete s dechem. Ovlivňuje tento fakt vaši spolupráci?
Ano, dech umožňuje specifické kombinace. Potenciál dvou dechových nástrojů se může hezky kloubit skrze vibrata, frulata a podobné techniky, a hry s bránicí.

Didgeridoo ovšem, na rozdíl od saxofonu a fléten, nemůže pracovat s velkým tónovým rozsahem. Není to při spolupráci omezující?
To je u mého primárního nástroje oblíbené téma, protože většina didgeridoo je laděna pouze do jednoho tónu. Jejich možnosti se rozšiřují díky různým rytmickým technikám a přefukům, což je technika hraní na trubku. Při společné hře je však vždy třeba, aby se hudebník, který s didgeridoo hraje, přizpůsobil tomuto nástroji a jeho základnímu tónu. To vyžaduje konkrétní způsob hry a vnímání rytmu, což je mnohdy velký oříšek. Je to humorné, protože tito hudebníci jsou zvyklí hrát příliš složitě, nedokážou opustit svět mnohatónové harmonie a vkročit do světa rytmu, rozvíjet skladbu od jediného tónu. Díky tomu všemu totiž vzniká hudba jedinečného charakteru.

Mluvili jsme o tom, jak důležitá je ve vaší hudbě improvizace. Když hrajete společně s Matoušem, kdo z vás obvykle „vykopává“?
Většinou začínám já rytmickým vzorcem, do kterého se Matouš přidává. Ale pokud hrajeme skladby meditativnějšího, klidnějšího rázu, chopí se jako první Matouš flétny a já do jeho hry pomalu vpluji.

Vedle těchto meditativních skladeb hrajete často také velmi rytmicky, dokonce mluvíte o „přírodní diskotéce“. Jsou ty skladby opravdu primárně určeny k tanci?
Ano, vnímám je jako taneční. Zakládám si na tom, že hraji hudbu na primitivní nástroje a nástroje v přirozeném ladění, a to právě takovým způsobem, aby hudba vybízela k tanci.

Říkáte také, že vaším záměrem je „aktivně sdílet své schopnosti s ostatními“. Předpokládám, že nemá jít jen o běžný vztah hudebníka a jeho posluchače, resp. tanečníka, ale že má jít i o vedení posluchačů k tomu, aby hudbu nějak s vámi prožívali, případně se i aktivně zapojili. Máte na to nějaké metody?
Určitě. Jsem rád, když je součástí koncertů interakce. Sám používám komunikaci v rytmu – zahraji takt a pobídnu diváky, aby jej zopakovali. Anebo pracuji s hlasem. Na začátku se s publikem spojíme společným zpěvem tónu, a tak vznikne jednolitý plný a bohatý chorál, který poskytuje následné skladbě pevnou a velmi příjemnou oporu.

Mezi hosty na vašem albu najdeme i dvě členky skupiny Vlčí Mág, což je vaše další hudební aktivita vedle Zenového čaje. Funguje ale vůbec v současné době?
Ano, s Vlčím Mágem stále hrajeme. V létě jsme měli několik koncertů, hráli jsme v Poličce a taky v Jablunkově na festivalu Veetmaya, kde jsme poprvé vystoupili v sestavě s Tomem Byrtusem na bicí soupravu. Zrovna teď máme několikaměsíční pauzu, společná tvorba i vystupování nás však pořád moc baví.

Na albu hostuje také David Synák, saxofonista a flétnista z Čankišou. Proč jste jej do studia pozvali, když máte saxofon i flétny v základní sestavě?
Je to jednoduché. Naše produkce se hudbě Čankišou podobá a nám se hodně líbil charakter Davidova instrumentálního projevu. Mysleli jsme tedy, že může přispět k pestrosti našeho alba, což se také stalo. Vzal si do studia ukrajinskou flétnu, která je svým charakterem nezaměnitelná, a pro skladbu Železná Bohyně vyčaroval perfektní atmosféru.

Dalším hostem je beatboxer Sebastian Kunec. Beatbox se s různými technikami hry na didgeridoo dobře doplňuje, ale dal by se možná vnímat i jako konkurence tohoto nástroje…
Já to vnímám spíše jako doplnění. Oba tyto „nástroje“ jsou velmi rytmické, a pracují spolu stejně, jako jakékoli jiné dva bicí nástroje. Jen svou bohatostí vyplňují mnohem více prostoru.

Vaše rytmické skladby mají svým charakterem blízko k elektronické hudbě, vy ovšem pracujete především s akustickými zvuky. Elektronika vás vůbec neláká?
Částečně mě láká. Je to svět, který potajmu zkoumám (úsměv). Do budoucna chystám skladby a možná přijde i album, na kterém využiji prvky elektroniky. Ale spíše než záměrné využití elektronické hudby mě zajímá hraní se zvukem samotným. Jeho plnost a jeho ohýbání kytarovými efekty, i těmi velmi tvrdými, typickými pro metalovou hudbu.

Efekty můžete používat přímo na pódiu, ale lze s nimi samozřejmě pracovat i ve studiu při práci s už natočeným materiálem. Vím, že máte heslo „zhudebnit přítomný okamžik“. Do jaké míry je tedy pro vás důležité vytváření hudby na místě v reálném čase?
Dávám nejraději prostor přítomnému okamžiku, tedy tomu, co se děje na pódiu nebo třeba na ulici. To, co tam vznikne, se následně snažím zvukově vyčistit, pracovat s dobrou technikou pro konečný zvukový záznam. Nejraději tedy pracuji tím způsobem, že v reálném čase posbírám materiál a snažím se z něj dostat maximum, aniž bych je nějak ohýbal a měnil.

Zmínil jste hraní na ulici, což je platforma, která přímo vybízí ke komunikaci. Stává se, že za vámi lidé přijdou a zajímají se o didgeridoo?
To se samozřejmě stává často, ulice je pro podobné interakce typická. Lidi didgeridoo, a vůbec to, co na ulici provádím, což občas bývá velmi extravagantní, zajímá. Mají zájem komunikovat.

A máte nějakou hitparádu častých dotazů?
Jeden z nejčastějších dotazů je, co je to za nástroj, jak se jmenuje a jak se na něj hraje. Hned po tom, kolik stojí (smích). Hádejte, kdo se na tyhle otázky ptá… Mezi další otázky patří, jak je možné, že hraju neustále bez přestání – lidé se ptají na cyklický dech. A potom už padají dotazy jen na technické detaily nebo i na mou osobu.

Vím, že pracujete na příručce Dech, hlas a alikvotní zpěv. Jak jste daleko?
K té knize mě inspirovaly lekce letošního léta. Poprvé v životě jsem zažil moment, kdy se mi po několikahodinové práci podařilo otevřít potlačený hlas absolventa mé lekce Luďka do pozice projevené síly a zvučnosti. Byl to pro mě obrovsky silný zážitek, protože spolu s otevřením hlasu se otevřel i on jako člověk. Po sérii podobných zážitků jsem byl tak plný nadšení a inspirace, že jsem se rozhodl sepsat metodiku, kterou jsem si vytvořil za posledních asi osm let. Při psaní mi došlo, že metodika nemusí sloužit jen mně samotnému jako přehledný seznam technik, ale může být užitečná pro všechny, a nejen pro ty, kdo absolvovali moje lekce. Dal jsem se tedy do dalšího psaní. Za tři měsíce jsem dokončil publikaci, která je první svého charakteru u nás, alespoň pokud jde o alikvotní zpěv. Už jsem ji dopsal, teď pracujeme na korekturách a potom budeme řešit financování vydání. Část příručky vydám jako eBook zdarma, na začátku prosince se objeví na mých stránkách www.djlidu.cz➚. Celá příručka by, doufám, mohla vyjít po Vánocích, ale zatím nechci nic slibovat.

A pokud by někdo nechtěl na příručku čekat a chtěl se s vámi setkat osobně nebo si aspoň poslechnout albu Zenového čaje?
Na přelomu listpadu a prosince organizuji v Brně workshop Zpěv po Mongolsku a také kurs Didgeridoo a beatbox. A kdo by si chtěl jen poslechnout album Zenového čaje, dostane se k němu přes náš web➚.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

První album skupiny Zenový čaj je více než uceleným dílem mozaikou jednotlivých přístupů ke hře a přehlídkou zajímavých setkání. Tvárné a barevné hudbě můžeme z pohodlnosti nebo nedostatku slov říkat world music.  více

Nové album Kamelotu je současně folkové i popové, se všemi klady i zápory těchto žánrových označení. Je postavené na textech, ale pozitivně zaujme především hráčskou profesionalitou. Překvapí novými tématy, ale i opakováním důvěrně známých. Nepřekvapí jistou kostrbatostí, která k tvorbě Romana Horkého neodmyslitelně patří. A kvůli níž je vlastně více lidovým či populárním umělcem než folkovým písničkářem.  více

Klavírní recitál Antonína Fajta i přes mizivou propagaci zaplnil Ernův sál na Staré radnici. Syn Ivy Bittové a Pavla Fajta asi vzbudil zvědavost, částečně zapůsobila tichá pošta a zřejmě přišli i nějací kamarádi. Večer to byl hravý, místy až dětsky roztomilý – k tomu ale patří i jistá nevyrovnanost.  více



V letošním roce navštívilo Mezinárodní folklorní festival ve Strážnici více jak 41 000 lidí tedy rekordní počet. Číslo, které překvapí. V době, do které se tolikrát předpovídal zánik folkloru i folklorismu, se na jednom místě sejde tak obrovské množství lidí. Co je k tomu vede? Letošní jubilejní 80. ročník tomu jistě napomohl, ale samotné výročí by určitě nestačilo. V čem spočívá její kouzlo? Každý návštěvník si z festivalu odnáší jiný zážitek, jinou vzpomínku, jiný příběh. A právě ten svůj vám nyní nabídnu. Jaká tedy byla moje Strážnice 2025? A našla jsem odpověď na otázku, co stojí za tak velkým zájmem?  více

Jedním z členů mezinárodní poroty letošního ročníku Veszprém Street Music Festivalu bude Milan Tesař – programový ředitel, vedoucí hudební redakce Radia Proglas, šéf panelu World Music Charts Europe a dramaturg festivalu Maraton hudby Brno. Vyslání zástupce právě z Brna není náhodné – město je stejně jako Veszprém člen sítě UNESCO Creative Cities of Music a pravidelně zapojuje do mezinárodní kulturní spolupráce a podpory mladých talentů.  více

Závěrečný koncert jubilejního 30. ročníku festivalu Concentus Moraviae, který nesl název Rondo festivo, se uskutečnil několik kilometrů za českými hranicemi, v dominikánském kostele v malém rakouském městečku Retz. Zde v podání belgického souboru Bryggen zazněly skladby Maxe Richtera a Edwarda Griega. Dvojrole houslistky a dirigentky se ujala umělecká vedoucí souboru Jolente De Maeyervíce

Benefiční akce s názvem Večery s Ondrášem opět oživila nádvoří hradu Špilberk. Vojenský umělecký soubor Ondráš zde ve druhé půli června předvedl dva celovečerní programy, které připomněly nové i starší choreografie a hudební úpravy. První večer nabídl premiéru pořadu Pocta Jaroslavu Juráškovi, připravenou ke stému výročí narození této významné osobnosti folklorního hnutí druhé poloviny 20. století. Druhý večer s názvem Ondrášovské putování provedl hudbou i tancem po regionech Čech, Moravy, Slezska, Slovenska a Rumunska.  více

První brněnský koncert 30. ročníku „putovního“ festivalu Concentus Moraviae se odehrál v neděli 22. června v sále konventu Milosrdných bratří. V podání ansámblu a nocte temporis ve složení Anna Besson (traverso, musette), Myriam Rignol (viola da gamba), Béatrice Martin (cembalo), Simon Linné (theorba) a Reinoud Van Mechelen (tenor, umělecký vedoucí) zazněl program pojmenovaný Oh, ma belle brunette! (Ó, má krásna brunetko). Název brunetka je vedle označení hnědovlasé dámy také hudební forma vycházející z dvorské písně, která byla velmi populární ve Francii na přelomu 17. a 18. století. Pařížský vydavatel Christophe Ballard publikoval mezi lety 1703–1711 tři sbírky těchto brunetek, které doplňovaly i písně dvorské či pijácké. Tento repertoár při nedělním koncertu doplnilo několik instrumentálních kompozic.  více

Právě teď se ve francouzském městě na okraji Paříže Enghien-les-Bains koná XVII. výroční zasedání Sítě kreativních měst UNESCO (UCCN). Brno na tomto zasedání reprezentuje koordinátorka Brna - města hudby UNESCO Jana Padrnosová a Lukáš Pavlica z Odboru kultury Magistrátu města Brna, kteří se aktivně zapojují do odborných panelů, síťování a mezinárodní výměny zkušeností.  více

Jedním z nejzajímavějších souborů, které se na letošním ročníku mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae objevily, byl bezesporu Zefiro Torna pod vedením loutnisty Jurgena De bruyn. Jejich hudební program s názvem Balzám zazněl v sobotu 14. června na Panském dvoru v Telči a o den později na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou. Tento text se věnuje prvnímu z vystoupení.  více

Na prkna Janáčkova divadla zavítala v české premiéře opera Král Roger polského hudebního skladatele Karola Szymanowského. Titulní postavy se zhostil Jiří Brückler, královu choť, Roxanu, ztvárnila Veronika Rovná, Rogerovy pravé ruky, mudrce Edrisiho, se ujal Vít NosekPetr Nekoranec vystoupil coby Pastýř a hlavní zdroj Rogerova příkoří. Roli Velekněze nastudoval David Szendiuch, jako Diakonistka se objevila Jana Hrochová a sólový soprán a tenor zazněly v podání Evy Daňhelové a Pavla Valenty. Kromě sólistů vystoupil také Sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB pod vedením Martina Buchty a Dětský sbor Brno se sbormistryní Valerií Maťašovou. Režie byla dílem Vladimíra Johna, scénu navrhl Martin Chocholoušek a kostýmy Barbora Rašková. Světelného designu se chopil Martin Kroupa a choreografii zpracovali Jan Kodet a Michal Heriban. Hudebního nastudování se ujal Robert Kružík, který premiérové provedení rovněž řídil.  více

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae, který každoročně přináší světové interprety a vedoucí osobnosti artificiální hudby do více než dvaceti měst na Moravě a v Dolním Rakousku, zahájil v sobotu 31. května v Porta coeli v Předklášteří svůj jubilejní 30. ročník. Hudební náplní večera se stala polyfonie z přelomu 14. a 15. století v provedení souboru Graindelavoix pod vedením dirigenta, spisovatele, filmaře a antropologa Björna Schmelzera.  více

Šestý koncert abonentního cyklu Filharmonie doma, který nesl název Beethoven, „český Beethoven“ a Martinů, se uskutečnil ve čtvrtek 22. května v Besedním domě. Jak název napovídá, na programu se objevila díla Jana Václava Huga Voříška, Bohuslava Martinů a Ludwiga van Beethovena. Do čela Filharmonie Brno se tentokrát postavila dirigentka Alena Hron a v první polovině koncertu brněnský orchestr doplnilo Trio Bohémo ve složení Matouš Pěruška – housle, Kristina Vocetková – violoncello a Jan Vojtek – klavír. Celý večer byl věnován nedávno zesnulé prof. Aleně Štěpánkové Veselé, brněnské varhanici, bývalé rektorce JAMU a jedné z nejvýraznějších osob brněnského kulturního dění.  více

Stejně jako v životě a tvorbě Dušana Holého i na koncertě se střídaly dvě polohy lidové písně. První z nich, věrná tradici a zakořeněná ve svém přirozeném prostředí regionu, zazněla v podání Horňácké muziky Petra Mičky. Druhá - výrazně stylizovaná a přetvořená pro potřeby koncertního provedení - zazněla v úpravách pro BROLN v současné době pod dirigentským smyčcem primáše Petra Varmuži.  více

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více

Na 10. ročníku festivalu Maraton hudby Brno vystoupí polské ženské trio Sutari. Na svém kontě mají stovky koncertů ve více než 20 zemích světa včetně vystoupení na světovém hudebním veletrhu WOMEX v roce 2015 nebo live session pro americké rádio KEXP. Vydaly několik oceňovaných alb, z nich to nejnovější, z roku 2024, se jmenuje #kołysankidlaświata a obsahuje ukolébavky. Jejich hudba kombinuje tradiční polské písně s moderními prvky a dotýká se témat přírody, svobody, ženskosti a sesterství. Sutari zahájí v sobotu 9. srpna World music scénu festivalu v brněnském klubu První patro. Na naše otázky odpovídaly kolektivně všechny tři členky skupiny – Basia Songin, Kasia Kapela a Dobromiła Życzyńska.  více

Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce

Letos si připomínáme 100. výroční narození kanadského jazzového klavíristy a skladatele Oscara Petersona (1925–2007). K této příležitosti nastudovalo klavírní trio ve složení Luboš Šrámek (klavír), Marián Ševčík (bicí) a Matěj Štubiak (kontrabas) Petersonovu Velikonoční suitu – jednu z mála jazzových duchovních skladeb, kterou hráči uvedli ve středu 23. dubna v Besedním domě v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert jubilejního 30. ročníku festivalu Concentus Moraviae, který nesl název Rondo festivo, se uskutečnil několik kilometrů za českými hranicemi, v dominikánském kostele v malém rakouském městečku Retz. Zde v podání belgického souboru Bryggen zazněly skladby Maxe Richtera a Edwarda Griega. Dvojrole houslistky a dirigentky se ujala umělecká vedoucí souboru Jolente De Maeyervíce