Dalibor Neuwirt: Zakládám si na tom, že hraji hudbu na primitivní nástroje

Dalibor Neuwirt: Zakládám si na tom, že hraji hudbu na primitivní nástroje

Zenový čaj není kapela v tradičním slova smyslu, ale proměnlivý projekt, k němuž se ve vhodné chvíli může připojit kdokoli. Polovinu jeho stálých členů tvoří multiinstrumentalista a hráč na didgeridoo Dalibor Neuwirt, jejich album First Flush vzniklo s několika známými hudebníky z české scény.

Dalibore, pod názvem Zenový čaj jsem před časem viděl vystupovat pouze vás. Na albu First Flush jsou uvedeni dva členové. Co je tedy Zenový čaj? Je to projekt jednoho muže? Duo? Kapela?
Je to kapela, která má své pevné jádro. Tím jsem byl původně pouze já a později se ke mně přidal můj kamarád Matouš Vinš. Loni v létě jsme se rozhodli, že natočíme první CD, a to tak, že si do studia přizveme ty nejlepší hosty a přímo na místě s nimi album vytvoříme.

Role hostů, ať už jeto písničkářka Beata Bocek, houslistka Jitka Šuranská nebo bubeník skupiny Zrní Ondřej Slavík, je na albu opravdu důležité. Ale předpokládám, že skladby jste tvořili nejprve ve dvou. Jak tedy vaše hudba vzniká?
Naše hudba je postavena na improvizaci a opírá o zvuk nástrojů, na které už léta hrajeme. V mém případě jsou to didgeridoo, alikvotní flétny a zpěv, Matouš hraje na saxofon, irské flétny a cajón. Tento základ dává vzniknout ryze instrumentální hudbě. Z volného hudebního proudu vznikají zajímavé motivy, které pak dále rozvíjíme. Podobným způsobem jsme tvořili i album First Flush. Společným improvizováním jsme nahráli určité motivy, vybrali jsme z nich ty nejlepší kousky a ty potom dobrousili do finálních skladeb.

Vy jako hráč na didgeridoo i Matouš jako saxofonista pracujete s dechem. Ovlivňuje tento fakt vaši spolupráci?
Ano, dech umožňuje specifické kombinace. Potenciál dvou dechových nástrojů se může hezky kloubit skrze vibrata, frulata a podobné techniky, a hry s bránicí.

Didgeridoo ovšem, na rozdíl od saxofonu a fléten, nemůže pracovat s velkým tónovým rozsahem. Není to při spolupráci omezující?
To je u mého primárního nástroje oblíbené téma, protože většina didgeridoo je laděna pouze do jednoho tónu. Jejich možnosti se rozšiřují díky různým rytmickým technikám a přefukům, což je technika hraní na trubku. Při společné hře je však vždy třeba, aby se hudebník, který s didgeridoo hraje, přizpůsobil tomuto nástroji a jeho základnímu tónu. To vyžaduje konkrétní způsob hry a vnímání rytmu, což je mnohdy velký oříšek. Je to humorné, protože tito hudebníci jsou zvyklí hrát příliš složitě, nedokážou opustit svět mnohatónové harmonie a vkročit do světa rytmu, rozvíjet skladbu od jediného tónu. Díky tomu všemu totiž vzniká hudba jedinečného charakteru.

Mluvili jsme o tom, jak důležitá je ve vaší hudbě improvizace. Když hrajete společně s Matoušem, kdo z vás obvykle „vykopává“?
Většinou začínám já rytmickým vzorcem, do kterého se Matouš přidává. Ale pokud hrajeme skladby meditativnějšího, klidnějšího rázu, chopí se jako první Matouš flétny a já do jeho hry pomalu vpluji.

Vedle těchto meditativních skladeb hrajete často také velmi rytmicky, dokonce mluvíte o „přírodní diskotéce“. Jsou ty skladby opravdu primárně určeny k tanci?
Ano, vnímám je jako taneční. Zakládám si na tom, že hraji hudbu na primitivní nástroje a nástroje v přirozeném ladění, a to právě takovým způsobem, aby hudba vybízela k tanci.

Říkáte také, že vaším záměrem je „aktivně sdílet své schopnosti s ostatními“. Předpokládám, že nemá jít jen o běžný vztah hudebníka a jeho posluchače, resp. tanečníka, ale že má jít i o vedení posluchačů k tomu, aby hudbu nějak s vámi prožívali, případně se i aktivně zapojili. Máte na to nějaké metody?
Určitě. Jsem rád, když je součástí koncertů interakce. Sám používám komunikaci v rytmu – zahraji takt a pobídnu diváky, aby jej zopakovali. Anebo pracuji s hlasem. Na začátku se s publikem spojíme společným zpěvem tónu, a tak vznikne jednolitý plný a bohatý chorál, který poskytuje následné skladbě pevnou a velmi příjemnou oporu.

Mezi hosty na vašem albu najdeme i dvě členky skupiny Vlčí Mág, což je vaše další hudební aktivita vedle Zenového čaje. Funguje ale vůbec v současné době?
Ano, s Vlčím Mágem stále hrajeme. V létě jsme měli několik koncertů, hráli jsme v Poličce a taky v Jablunkově na festivalu Veetmaya, kde jsme poprvé vystoupili v sestavě s Tomem Byrtusem na bicí soupravu. Zrovna teď máme několikaměsíční pauzu, společná tvorba i vystupování nás však pořád moc baví.

Na albu hostuje také David Synák, saxofonista a flétnista z Čankišou. Proč jste jej do studia pozvali, když máte saxofon i flétny v základní sestavě?
Je to jednoduché. Naše produkce se hudbě Čankišou podobá a nám se hodně líbil charakter Davidova instrumentálního projevu. Mysleli jsme tedy, že může přispět k pestrosti našeho alba, což se také stalo. Vzal si do studia ukrajinskou flétnu, která je svým charakterem nezaměnitelná, a pro skladbu Železná Bohyně vyčaroval perfektní atmosféru.

Dalším hostem je beatboxer Sebastian Kunec. Beatbox se s různými technikami hry na didgeridoo dobře doplňuje, ale dal by se možná vnímat i jako konkurence tohoto nástroje…
Já to vnímám spíše jako doplnění. Oba tyto „nástroje“ jsou velmi rytmické, a pracují spolu stejně, jako jakékoli jiné dva bicí nástroje. Jen svou bohatostí vyplňují mnohem více prostoru.

Vaše rytmické skladby mají svým charakterem blízko k elektronické hudbě, vy ovšem pracujete především s akustickými zvuky. Elektronika vás vůbec neláká?
Částečně mě láká. Je to svět, který potajmu zkoumám (úsměv). Do budoucna chystám skladby a možná přijde i album, na kterém využiji prvky elektroniky. Ale spíše než záměrné využití elektronické hudby mě zajímá hraní se zvukem samotným. Jeho plnost a jeho ohýbání kytarovými efekty, i těmi velmi tvrdými, typickými pro metalovou hudbu.

Efekty můžete používat přímo na pódiu, ale lze s nimi samozřejmě pracovat i ve studiu při práci s už natočeným materiálem. Vím, že máte heslo „zhudebnit přítomný okamžik“. Do jaké míry je tedy pro vás důležité vytváření hudby na místě v reálném čase?
Dávám nejraději prostor přítomnému okamžiku, tedy tomu, co se děje na pódiu nebo třeba na ulici. To, co tam vznikne, se následně snažím zvukově vyčistit, pracovat s dobrou technikou pro konečný zvukový záznam. Nejraději tedy pracuji tím způsobem, že v reálném čase posbírám materiál a snažím se z něj dostat maximum, aniž bych je nějak ohýbal a měnil.

Zmínil jste hraní na ulici, což je platforma, která přímo vybízí ke komunikaci. Stává se, že za vámi lidé přijdou a zajímají se o didgeridoo?
To se samozřejmě stává často, ulice je pro podobné interakce typická. Lidi didgeridoo, a vůbec to, co na ulici provádím, což občas bývá velmi extravagantní, zajímá. Mají zájem komunikovat.

A máte nějakou hitparádu častých dotazů?
Jeden z nejčastějších dotazů je, co je to za nástroj, jak se jmenuje a jak se na něj hraje. Hned po tom, kolik stojí (smích). Hádejte, kdo se na tyhle otázky ptá… Mezi další otázky patří, jak je možné, že hraju neustále bez přestání – lidé se ptají na cyklický dech. A potom už padají dotazy jen na technické detaily nebo i na mou osobu.

Vím, že pracujete na příručce Dech, hlas a alikvotní zpěv. Jak jste daleko?
K té knize mě inspirovaly lekce letošního léta. Poprvé v životě jsem zažil moment, kdy se mi po několikahodinové práci podařilo otevřít potlačený hlas absolventa mé lekce Luďka do pozice projevené síly a zvučnosti. Byl to pro mě obrovsky silný zážitek, protože spolu s otevřením hlasu se otevřel i on jako člověk. Po sérii podobných zážitků jsem byl tak plný nadšení a inspirace, že jsem se rozhodl sepsat metodiku, kterou jsem si vytvořil za posledních asi osm let. Při psaní mi došlo, že metodika nemusí sloužit jen mně samotnému jako přehledný seznam technik, ale může být užitečná pro všechny, a nejen pro ty, kdo absolvovali moje lekce. Dal jsem se tedy do dalšího psaní. Za tři měsíce jsem dokončil publikaci, která je první svého charakteru u nás, alespoň pokud jde o alikvotní zpěv. Už jsem ji dopsal, teď pracujeme na korekturách a potom budeme řešit financování vydání. Část příručky vydám jako eBook zdarma, na začátku prosince se objeví na mých stránkách www.djlidu.cz➚. Celá příručka by, doufám, mohla vyjít po Vánocích, ale zatím nechci nic slibovat.

A pokud by někdo nechtěl na příručku čekat a chtěl se s vámi setkat osobně nebo si aspoň poslechnout albu Zenového čaje?
Na přelomu listpadu a prosince organizuji v Brně workshop Zpěv po Mongolsku a také kurs Didgeridoo a beatbox. A kdo by si chtěl jen poslechnout album Zenového čaje, dostane se k němu přes náš web➚.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

První album skupiny Zenový čaj je více než uceleným dílem mozaikou jednotlivých přístupů ke hře a přehlídkou zajímavých setkání. Tvárné a barevné hudbě můžeme z pohodlnosti nebo nedostatku slov říkat world music.  více

Nové album Kamelotu je současně folkové i popové, se všemi klady i zápory těchto žánrových označení. Je postavené na textech, ale pozitivně zaujme především hráčskou profesionalitou. Překvapí novými tématy, ale i opakováním důvěrně známých. Nepřekvapí jistou kostrbatostí, která k tvorbě Romana Horkého neodmyslitelně patří. A kvůli níž je vlastně více lidovým či populárním umělcem než folkovým písničkářem.  více

Klavírní recitál Antonína Fajta i přes mizivou propagaci zaplnil Ernův sál na Staré radnici. Syn Ivy Bittové a Pavla Fajta asi vzbudil zvědavost, částečně zapůsobila tichá pošta a zřejmě přišli i nějací kamarádi. Večer to byl hravý, místy až dětsky roztomilý – k tomu ale patří i jistá nevyrovnanost.  více



Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

V rámci svého evropského turné přijal do Brna pozvání tchajwanský sbor Taipei Philharmonic Chamber Choir (dále TPCC) fungující pod vedením uměleckého vedoucího a sbormistra Dr. YuChung Johnny Ku. Koncert proběhl v pondělí 13. srpna v sále nově zrekonstruovaného hotelu Passage.  více

Devátý ročník čtyřdenního mezinárodního a multižánrového hudebního festivalu Maraton hudby Brno oficiálně zahájil čtvrteční koncert v brněnském Sono centru. Více než tří hodinovou akci otevřel jazzový akordeonista Vincent Peirani, rezidenční umělec letošního ročníku, se svým uskupením Jokers. Druhá půle večera patřila estonskému duu Puuluupvíce

Daniel Lazar je rumunsko-srbský houslista, Almir Mešković je akordeonista z Bosny. Potkali se v Norsku, kde oba studovali na akademii. Oba také svou hudbu, která vychází z balkánských folklorních kořenů, obohacují o prvky hudby severské. Nevyhýbají se ani inspiraci klasickou hudbou nebo třeba hudbou romskou a mezi hosty na svém oceňovaném albu Family Beyond Blood mají i nedávno zesnulého špičkového afrického hudebníka Toumaniho Dabatého. Duo, které letos na jaře stanulo na čele Balkan World Music Chart, vystoupí na festivalu Maraton hudby Brno. Představí se v sobotu 10. srpna v rámci scény Balkan Soirée.  více

Letošní 29. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae na téma Metamorfózy: Czech Smetana! uzavřel ve středu 10. července v brněnském Besedním domě komorní koncert mezzosopranistky a patronky festivalu Magdaleny Kožené a klavíristy Kirilla Gersteina. Na programu se objevily písňové cykly Leoše Janáčka, Hugo Wolfa, Sergeje Rachmaninova a Arnolda Schönberga.  více

Závěrečný koncert letošní sezóny Filharmonie Brno patřil dílům Antonína Dvořáka a Jeana Sibelia v Janáčkově divadle. Do čela filharmonie se ve čtvrtek 20. června postavil dánský dirigent Michael Schønwandt, který se brněnskému publiku představil naposledy v lednu minulého roku. V první polovině programu orchestr doplnil houslista Alexander Sitkovetskyvíce

Letošní, 29. ročník hudebního festivalu Concentus Moraviae je z velké části věnovaný Roku české hudby, čemuž nasvědčuje jeho podtitul Metamorfózy: Czech Smetana!. Podobně zaměřený byl i recitál klavíristy Jana Bartoše, který se odehrál v úterý 18. června v malém sále kulturního domu v Bystřici nad Pernštejnem. Na programu se objevily klavírní cykly Bedřicha Smetany a Miloslava Kabeláče, které vyšly minulý rok na Bartošově CD pod hlavičkou labelu Supraphon.  více

Nejčtenější

Kritika

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce