Dalibor Neuwirt: Zakládám si na tom, že hraji hudbu na primitivní nástroje

Dalibor Neuwirt: Zakládám si na tom, že hraji hudbu na primitivní nástroje

Zenový čaj není kapela v tradičním slova smyslu, ale proměnlivý projekt, k němuž se ve vhodné chvíli může připojit kdokoli. Polovinu jeho stálých členů tvoří multiinstrumentalista a hráč na didgeridoo Dalibor Neuwirt, jejich album First Flush vzniklo s několika známými hudebníky z české scény.

Dalibore, pod názvem Zenový čaj jsem před časem viděl vystupovat pouze vás. Na albu First Flush jsou uvedeni dva členové. Co je tedy Zenový čaj? Je to projekt jednoho muže? Duo? Kapela?
Je to kapela, která má své pevné jádro. Tím jsem byl původně pouze já a později se ke mně přidal můj kamarád Matouš Vinš. Loni v létě jsme se rozhodli, že natočíme první CD, a to tak, že si do studia přizveme ty nejlepší hosty a přímo na místě s nimi album vytvoříme.

Role hostů, ať už jeto písničkářka Beata Bocek, houslistka Jitka Šuranská nebo bubeník skupiny Zrní Ondřej Slavík, je na albu opravdu důležité. Ale předpokládám, že skladby jste tvořili nejprve ve dvou. Jak tedy vaše hudba vzniká?
Naše hudba je postavena na improvizaci a opírá o zvuk nástrojů, na které už léta hrajeme. V mém případě jsou to didgeridoo, alikvotní flétny a zpěv, Matouš hraje na saxofon, irské flétny a cajón. Tento základ dává vzniknout ryze instrumentální hudbě. Z volného hudebního proudu vznikají zajímavé motivy, které pak dále rozvíjíme. Podobným způsobem jsme tvořili i album First Flush. Společným improvizováním jsme nahráli určité motivy, vybrali jsme z nich ty nejlepší kousky a ty potom dobrousili do finálních skladeb.

Vy jako hráč na didgeridoo i Matouš jako saxofonista pracujete s dechem. Ovlivňuje tento fakt vaši spolupráci?
Ano, dech umožňuje specifické kombinace. Potenciál dvou dechových nástrojů se může hezky kloubit skrze vibrata, frulata a podobné techniky, a hry s bránicí.

Didgeridoo ovšem, na rozdíl od saxofonu a fléten, nemůže pracovat s velkým tónovým rozsahem. Není to při spolupráci omezující?
To je u mého primárního nástroje oblíbené téma, protože většina didgeridoo je laděna pouze do jednoho tónu. Jejich možnosti se rozšiřují díky různým rytmickým technikám a přefukům, což je technika hraní na trubku. Při společné hře je však vždy třeba, aby se hudebník, který s didgeridoo hraje, přizpůsobil tomuto nástroji a jeho základnímu tónu. To vyžaduje konkrétní způsob hry a vnímání rytmu, což je mnohdy velký oříšek. Je to humorné, protože tito hudebníci jsou zvyklí hrát příliš složitě, nedokážou opustit svět mnohatónové harmonie a vkročit do světa rytmu, rozvíjet skladbu od jediného tónu. Díky tomu všemu totiž vzniká hudba jedinečného charakteru.

Mluvili jsme o tom, jak důležitá je ve vaší hudbě improvizace. Když hrajete společně s Matoušem, kdo z vás obvykle „vykopává“?
Většinou začínám já rytmickým vzorcem, do kterého se Matouš přidává. Ale pokud hrajeme skladby meditativnějšího, klidnějšího rázu, chopí se jako první Matouš flétny a já do jeho hry pomalu vpluji.

Vedle těchto meditativních skladeb hrajete často také velmi rytmicky, dokonce mluvíte o „přírodní diskotéce“. Jsou ty skladby opravdu primárně určeny k tanci?
Ano, vnímám je jako taneční. Zakládám si na tom, že hraji hudbu na primitivní nástroje a nástroje v přirozeném ladění, a to právě takovým způsobem, aby hudba vybízela k tanci.

Říkáte také, že vaším záměrem je „aktivně sdílet své schopnosti s ostatními“. Předpokládám, že nemá jít jen o běžný vztah hudebníka a jeho posluchače, resp. tanečníka, ale že má jít i o vedení posluchačů k tomu, aby hudbu nějak s vámi prožívali, případně se i aktivně zapojili. Máte na to nějaké metody?
Určitě. Jsem rád, když je součástí koncertů interakce. Sám používám komunikaci v rytmu – zahraji takt a pobídnu diváky, aby jej zopakovali. Anebo pracuji s hlasem. Na začátku se s publikem spojíme společným zpěvem tónu, a tak vznikne jednolitý plný a bohatý chorál, který poskytuje následné skladbě pevnou a velmi příjemnou oporu.

Mezi hosty na vašem albu najdeme i dvě členky skupiny Vlčí Mág, což je vaše další hudební aktivita vedle Zenového čaje. Funguje ale vůbec v současné době?
Ano, s Vlčím Mágem stále hrajeme. V létě jsme měli několik koncertů, hráli jsme v Poličce a taky v Jablunkově na festivalu Veetmaya, kde jsme poprvé vystoupili v sestavě s Tomem Byrtusem na bicí soupravu. Zrovna teď máme několikaměsíční pauzu, společná tvorba i vystupování nás však pořád moc baví.

Na albu hostuje také David Synák, saxofonista a flétnista z Čankišou. Proč jste jej do studia pozvali, když máte saxofon i flétny v základní sestavě?
Je to jednoduché. Naše produkce se hudbě Čankišou podobá a nám se hodně líbil charakter Davidova instrumentálního projevu. Mysleli jsme tedy, že může přispět k pestrosti našeho alba, což se také stalo. Vzal si do studia ukrajinskou flétnu, která je svým charakterem nezaměnitelná, a pro skladbu Železná Bohyně vyčaroval perfektní atmosféru.

Dalším hostem je beatboxer Sebastian Kunec. Beatbox se s různými technikami hry na didgeridoo dobře doplňuje, ale dal by se možná vnímat i jako konkurence tohoto nástroje…
Já to vnímám spíše jako doplnění. Oba tyto „nástroje“ jsou velmi rytmické, a pracují spolu stejně, jako jakékoli jiné dva bicí nástroje. Jen svou bohatostí vyplňují mnohem více prostoru.

Vaše rytmické skladby mají svým charakterem blízko k elektronické hudbě, vy ovšem pracujete především s akustickými zvuky. Elektronika vás vůbec neláká?
Částečně mě láká. Je to svět, který potajmu zkoumám (úsměv). Do budoucna chystám skladby a možná přijde i album, na kterém využiji prvky elektroniky. Ale spíše než záměrné využití elektronické hudby mě zajímá hraní se zvukem samotným. Jeho plnost a jeho ohýbání kytarovými efekty, i těmi velmi tvrdými, typickými pro metalovou hudbu.

Efekty můžete používat přímo na pódiu, ale lze s nimi samozřejmě pracovat i ve studiu při práci s už natočeným materiálem. Vím, že máte heslo „zhudebnit přítomný okamžik“. Do jaké míry je tedy pro vás důležité vytváření hudby na místě v reálném čase?
Dávám nejraději prostor přítomnému okamžiku, tedy tomu, co se děje na pódiu nebo třeba na ulici. To, co tam vznikne, se následně snažím zvukově vyčistit, pracovat s dobrou technikou pro konečný zvukový záznam. Nejraději tedy pracuji tím způsobem, že v reálném čase posbírám materiál a snažím se z něj dostat maximum, aniž bych je nějak ohýbal a měnil.

Zmínil jste hraní na ulici, což je platforma, která přímo vybízí ke komunikaci. Stává se, že za vámi lidé přijdou a zajímají se o didgeridoo?
To se samozřejmě stává často, ulice je pro podobné interakce typická. Lidi didgeridoo, a vůbec to, co na ulici provádím, což občas bývá velmi extravagantní, zajímá. Mají zájem komunikovat.

A máte nějakou hitparádu častých dotazů?
Jeden z nejčastějších dotazů je, co je to za nástroj, jak se jmenuje a jak se na něj hraje. Hned po tom, kolik stojí (smích). Hádejte, kdo se na tyhle otázky ptá… Mezi další otázky patří, jak je možné, že hraju neustále bez přestání – lidé se ptají na cyklický dech. A potom už padají dotazy jen na technické detaily nebo i na mou osobu.

Vím, že pracujete na příručce Dech, hlas a alikvotní zpěv. Jak jste daleko?
K té knize mě inspirovaly lekce letošního léta. Poprvé v životě jsem zažil moment, kdy se mi po několikahodinové práci podařilo otevřít potlačený hlas absolventa mé lekce Luďka do pozice projevené síly a zvučnosti. Byl to pro mě obrovsky silný zážitek, protože spolu s otevřením hlasu se otevřel i on jako člověk. Po sérii podobných zážitků jsem byl tak plný nadšení a inspirace, že jsem se rozhodl sepsat metodiku, kterou jsem si vytvořil za posledních asi osm let. Při psaní mi došlo, že metodika nemusí sloužit jen mně samotnému jako přehledný seznam technik, ale může být užitečná pro všechny, a nejen pro ty, kdo absolvovali moje lekce. Dal jsem se tedy do dalšího psaní. Za tři měsíce jsem dokončil publikaci, která je první svého charakteru u nás, alespoň pokud jde o alikvotní zpěv. Už jsem ji dopsal, teď pracujeme na korekturách a potom budeme řešit financování vydání. Část příručky vydám jako eBook zdarma, na začátku prosince se objeví na mých stránkách www.djlidu.cz➚. Celá příručka by, doufám, mohla vyjít po Vánocích, ale zatím nechci nic slibovat.

A pokud by někdo nechtěl na příručku čekat a chtěl se s vámi setkat osobně nebo si aspoň poslechnout albu Zenového čaje?
Na přelomu listpadu a prosince organizuji v Brně workshop Zpěv po Mongolsku a také kurs Didgeridoo a beatbox. A kdo by si chtěl jen poslechnout album Zenového čaje, dostane se k němu přes náš web➚.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

První album skupiny Zenový čaj je více než uceleným dílem mozaikou jednotlivých přístupů ke hře a přehlídkou zajímavých setkání. Tvárné a barevné hudbě můžeme z pohodlnosti nebo nedostatku slov říkat world music.  více

Nové album Kamelotu je současně folkové i popové, se všemi klady i zápory těchto žánrových označení. Je postavené na textech, ale pozitivně zaujme především hráčskou profesionalitou. Překvapí novými tématy, ale i opakováním důvěrně známých. Nepřekvapí jistou kostrbatostí, která k tvorbě Romana Horkého neodmyslitelně patří. A kvůli níž je vlastně více lidovým či populárním umělcem než folkovým písničkářem.  více

Klavírní recitál Antonína Fajta i přes mizivou propagaci zaplnil Ernův sál na Staré radnici. Syn Ivy Bittové a Pavla Fajta asi vzbudil zvědavost, částečně zapůsobila tichá pošta a zřejmě přišli i nějací kamarádi. Večer to byl hravý, místy až dětsky roztomilý – k tomu ale patří i jistá nevyrovnanost.  více



Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Včerejší podvečer na piazzettě Janáčkova divadla se nesl ve znamení koncertu k zahájení sezóny 2019/2020 Národního divadla Brno (NdB). Propagace akce zajistila hudebnímu večeru to nejdůležitější – stovky diváků, kteří hojně zaplnili celé prostranství. Nelze opomenout opravdu široké věkové rozpětí, které je zejména na své spodní hranici (zatím ještě v kočárcích) tolik potřebné pro budoucí kulturu.   více

Konec září bude v nedaleké slovenské Bratislavě patřit world music. Široké veřejnosti i pozvaným zahraničním delegátům se představí přední kapely žánru ze Slovenska, na konferenci se bude hovořit o folkloru i jazzu, na programu budou koncerty světových hvězd i workshopy pro hudebníky a jejich manažery. Ředitelka festivalu Jarmila Vlčková zve na toto setkání i muzikanty z Brna a okolí. Účast na konferenci je zdarma, stačí se zaregistrovat na stránkách World Music Festivalu Bratislava.  více

Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.  více

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Nejčtenější

Kritika

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více