Edmar Castañeda: Narodil jsem se pro harfu

18. červenec 2019, 1:00

Edmar Castañeda: Narodil jsem se pro harfu

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.

Jste sice uznávaným mistrem ve hře na harfu, tradiční nástroj z kolumbijských a venezuelských plání, ale vím, že jste se učil také na trubku. Co bylo ve vašem případě dřív?

Na harfu jsem se začal učit ve třinácti letech, ale s nástrojem jsem se začal seznamovat už jako sedmiletý. Zhruba ve stejné době jako na harfu jsem se začal učit také na trubku, protože otec to tak chtěl. Ale harfa byla první. V šestnácti letech, jsem odešel do New Yorku. Tam jsem se poprvé seznámil s jazzem a okamžitě jsem se do té hudby zamiloval. Protože nebyla možnost studovat harfu na střední škole, věnoval jsem se více hře na trubku. Z téhož důvodu jsem pak šel studovat trubku na vysokou školu. Díky studiu jsem poznal do hloubky jazyk jazzu, ale současně jsem po celou dobu hrál i na harfu.

Byly pro vás ty roky strávené hrou na trubku užitečné?

Trubka pro mne byla mostem, díky němuž jsem mohl porozumět jazzu. Mám ten nástroj rád, ale harfa, to je moje vášeň. A i proto jsem na ni hrál každý den. Přes den jsem cvičil na trubku a studoval Milese Davise, Charlieho Parkera a další jazzové velikány a večer jsem potom hrál na harfu.

Kdy potom nastal ten okamžik, kdy jste si řekl, že i s harfou v ruce byste mohl doprovázet jazzové hudebníky?

Nikdy jsem to takto neplánoval. Jak už jsem říkal, harfa byla moje vášeň, a to skutečně od mých sedmi lety. Nebylo to tedy tak, že bych si jednou řekl: Budu hrát na harfu jazz. Všechno to tak nějak přicházelo samo a já to vnímám jako dar od Boha.

Viděl jsem například video z vašeho společného koncertu s japonskou jazzovou pianistkou Hiromi. A bylo úžasné sledovat, jak jeden na druhého reagujete. Co je na takové spolupráci nejnáročnější?

Nejnáročnější na takových spolupracích je smířit se se skutečností, že harfa má velmi limitované možnosti. Na harfu nelze zahrát všechno to, co mohou například pianisté. Nemá k dispozici všechny tóny. Hrát jazz na harfu je svým způsobem výzva a například bebop plnohodnotně nezahrajete. Nehraji tedy jazz ve vlastním slova smyslu, ale snažím se do své hry zařazovat určité jazzové prvky – improvizaci, groove… Důležitá je především svoboda improvizace.

Do jaké míry máte skladby předem připravené a kolik z toho, co slyšíme, je improvizace?

Než jdeme na pódium, máme skladby už zaranžované. Předem tedy vím, co si s harfou mohu dovolit. A pak už je to jen záležitost improvizace. Musíme se tedy dopředu shodnout na skladbě, a pak už jeden z nás vede a druhý na něj reaguje. A určité skladby, například některé jazzové standardy, nemohu hrát vůbec, protože mi to můj nástroj neumožňuje.

Ovšem vaše harfa má oproti tradičnímu typu z kolumbijských plání určitá vylepšení. Jak vůbec nástroj, který pro vás zkonstruovala francouzská společnost CAMAC, vznikl?

Mnoho let jsem se sám pokoušel o určitá vylepšení harfy. Měl jsem naprosto konkrétní představy a jednou jsem se ve Francii seznámil se zástupci společnosti CAMAC. S nimi jsem se dohodl a oni všechny mé návrhy realizovali. Vyvinuli typ nástroje, který má název EC Llanera (EC = Edmar Castañeda, Llanera = z plání; pozn. aut.). Tento model sice vychází z tradiční kolumbijské harfy, ale na každé struně je navíc malá páčka. Díky tomu mohu vytvářet půltóny podobně jako u klavíru. Mám tedy při improvizaci větší škálu možností, ale určité limity nástroje stále zůstávají.

Na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou se představíte jednak se svým sólovým programem a potom také v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou – spolu se senegalským hráčem na koru Seckou Keitou a s velšskou harfenistkou Catrin Finch. Zatímco oni dva spolu běžně koncertují a nahrávají, o vás vlastně nevím, jestli se se už se Seckou Keitou někdy potkal. A víte už, co budete v Náměšti hrát?

Ano, potkali jsme se asi před dvěma lety. Jamovali jsme spolu na jednom festivalu. Moje harfa a jeho kora, to jsou dva naprosto rozdílné nástroje. Každý z nich hraje úplně jinak. Ještě nevím, co budeme hrát, zatím jsme se nedomlouvali. To budeme asi řešit až na místě.

Máte jazzové vzdělání a zároveň jste vyrostl na lidové hudbě z kolumbijských plání. Jak tedy vůbec vypadají vaše samostatné recitály?

Hraji lidovou hudbu z Kolumbie, kterou prokládám tím, co znám z New Yorku. To je jazz, flamenco, funk, klasická hudba, tango. Harfa jako nástroj mě inspiruje třeba k tomu, že propojím brazilskou hudbu s naším stylem joropo a s flamenkem nebo vážnou hudbu s jazzem. Míchám všechno dohromady.

Máte i svou kapelu. Je to stále trio s trombónem?

V současné době hrávám v triu nebo kvartetu s hudebníky, se kterými jsem se seznámil tady v New Yorku. Na bicí se mnou hraje Rodrigo Villalon z Kolumbie a místo trombónu mám na saxofon Shlomiho Cohena z Izraele. Zpívá s námi moje žena Andrea Tierra. Společně propojujeme jazzový jazyk s hudebními kořeny různých zemí. Protože jsou všichni vytížení, občas hráče obměňuji. Někdy máme místo saxofonu flétnu nebo harmoniku.

Ale většinou je to tedy melodický dechový nástroj – trombón, saxofon, flétna…

Ano, dechové nástroje jsou v jazzu velmi důležité. Mne navíc inspirují při hře, vedou melodii. Je to pro mě ideální volba.

V minulosti jste spolupracoval také s českou zpěvačkou Martou Töpferovou. Hrajete na jejím albu La Marea z roku 2005. A letos s ní budete mít koncert v Praze v rámci série Jazz Meets World, jen několik dnů po večeru Harfy nad Oslavou.

Ano, jsem rád, že se můžeme po letech opět potkat a vystoupit spolu. Hodně jsme spolu hrávali před mnoha lety, když Marta ještě žila tady v New Yorku. Ona je naprosto úžasná. Je to jedna z mých nejoblíbenějších zpěvaček a skladatelek vůbec. Naučila se hrát na tradiční nástroje z Kolumbie a Venezuely, zná náš jazyk a přitom pochází z Prahy. Líbí se mi, jak zpívá, barva jejího hlasu. Navíc píše velmi dobré texty ve španělštině, což je hrozně těžké. A latinskoamerické rytmy jsou komplikované. Vždycky jsem se jí ptal: A jsi si jistá, že jsi z Prahy? Vždyť její texty působí, jako by se narodila v Jižní Americe.

Na začátku jste řekl, že harfa je vaše vášeň. Co vás na tom nástroji tak přitahuje?

Jak už jsem řekl, vnímám své nadání jako dar od Boha. Hudbu je pro mne způsob, jakým jej mohu uctívat, mluvit k němu, je to cesta, jak se s ním spojit. Svou hudbu vnímám jako zjevení od Boha, které zároveň předávám lidem. Je to opravdu moje vášeň. Jsem si jistý, že jsem se pro harfu narodil.

Edmar Castañeda/ foto web umělce

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Vydá-li kapela nové album po deseti letech a nazve je Dej si čas, zavání to sympatickou sebeironií. Jenže co je to deset let proti prodlevám u jiných kapel, jejich fanoušci na novinku čekali osmnáct (AG Flek) nebo dokonce třicet let (Progres 2). U Mošen to prý bylo navíc tak, že nové album začalo vznikat už před pár lety, ale skupina na ně chtěla zařadit některé úplně nové písně, které potřeboval docvičit a docizelovat.  více

Ten večer byl nejen slavnostní, mimořádně obsazený, ale zejména v mnoha optikách hodnotný, přínosný i významný. Nablýskané baletní gala souboru Národního divadla Brno včera v Janáčkově divadle totiž ukázalo mnoho důležitých věcí. Jednak se galakoncert odkázal k úctyhodnému stému výročí baletního souboru v Brně, dále představil město jako respektované ohnisko tanečního umění, kam neváhají přijet největší hvězdy současnosti. A  konečně: v této prvoligové konkurenci obstál i domácí soubor, který se poměřil s evropskou špičkou. Připočtěte k tomu ještě opravdu bouřící nabitý sál Janáčkovy opery čili přes tisícovku spokojených diváků a výše avizované umělecké zisky jsou završené.  více

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Zatímco brněnskému jazzovému publiku je trumpetista Jiří Kotača znám především jako kapelník progresivního big bandu Cotatcha Orchestra, na svém prvním CD se představuje s jinou formací. Švédského kytaristu Alfa Carlssona poznal při studiích v Nizozemsku, znovu se potkali a kapelu založili při Alfově turistické cestě do Česka. Na společný výlet za hudbou pak pozvali dva velmi talentované slovenské hráče, bubeníka Kristiána Kuruce a kontrabasistu Petera Kormana, který je ostatně členem Kotačova big bandu. Mezinárodní formace hraje Kotačovy i Carlssonovy autorské skladby a inspiruje se více či méně také moravským, slovenským a především skandinávským folklorem. Album dostalo název Journeys, protože kolem cest – za hudbou, za poznáním i do nitra duší – se život nejen této kapely točí především.  více

Návratem do Janáčkova divadla po třech letech a s první předzvěstí nadcházejících oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vstoupila Filharmonie Brno do nového roku tradičním, v historii již 65. novoročním koncertem. Pro tuto příležitost si vybrala program vskutku noblesní a patřičný, korunovaný evropsky proslavenou Ódou na radost. Celý slavnostní večer se odehrál pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.  více

Původně to měly být instrumentální demonahrávky jen tak pro radost. Nakonec z toho vznikl jeden z nejambicióznějších hudebních projektů, na kterých se kdy podíleli brněnští muzikanti. Album King’n’doom s účastí velkých hvězd západoafrické hudby už znají posluchači rádií v Senegalu a jeho tvůrci, Pavel Šmíd a Martin Piro z brněnského studia a vydavatelství Rustical Records, dostávají pozvánky na velké festivaly u nás i za hranicemi.  více

V adventním čase se Czech Ensemble Baroque uvedl svátečním programem, jehož jádrem byly duchovní písně Adama Michny z Otradovic a pásmo barokních koled z českých kancionálů v úpravě Martina Jakubíčka. Středeční vystoupení doplnila sonáta Nicolase Chédevilla v podání Michaely Koudelkové, Marka Čermáka a Dalibora Pimka. Zpěvní část provedli Czech Ensemble Baroque Quintet ve složení Pavla Radostová, Tereza Válková, Lucie Netušilová Karafiátová, Jakub Kubín a Jiří Miroslav Procházka za doprovodu osmičlenného Czech Ensemble Baroque Orchestra pod vedením dirigenta Romana Válka. Při koncertu soubor pokřtil své nejnovější CD Super Flumina Babylonis Františka Xavera Richtra.  více

V záplavě předvánočních hudebních akcí (včetně těch bezplatných na všech náměstích) se ta, s níž přišel Cotatcha Orchestra s hostující zpěvačkou Mar Vilasecou z Barcelony, rozhodně neztratila. Pestrý koktejl českých barokních pastorel, amerických vánočních písní a starobylé katalánské koledy měl ve víceméně zaplněném sále Husy na provázku odezvu.  více

Po pouhých dvou letech se brněnská bluesová kapela Band of Heysek přihlásila se svým druhým albem. Jeho název, který naznačuje radost ze setkání (I’m Glad I Met You), můžeme brát jako symbolický. Výsledkem cesty frontmana Jana Švihálka do oblasti Severního Mississippi bylo totiž nejen jeho setkání se současnými hvězdami tamního syrového blues (mj. na Grammy nominovaný RL Boyce nebo tamější bílá superhvězda Kenny Brown), ale také cesta těchto venkovských bluesmanů na český festival Blues Alive. Letošní další výlet celé „bandy hejsků“ na prestižní festival do Mississippi – už po natočení druhého alba – je pak jen pokračováním, ale nikoli závěrem krásného příběhu. Za oceánem totiž znovu došlo k zajímavým setkáním a Švihálek a spol. si do Brna přivezli společnou nahrávku své kapely s oběma výše zmíněnými obdivovanými americkými bluesmany.  více

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.  více

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

Nejčtenější

Kritika

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více