Ema Brabcová a Filip Míšek: Oběma se nám po Khoibě stýskalo

3. duben 2019, 2:00

Ema Brabcová a Filip Míšek: Oběma se nám po Khoibě stýskalo

Filip Míšek a Ema Brabcová spolupracují už dvacet let. Pokrali se v roce 1999 v kapele Roe-Deer, v jejímž rámci pak vytvořili vlastní projekt s názvem Khoiba. Pod tímto názvem vydali alba Nice Traps (2004) a Mellow Drama (2007), zazářili na tuzemské scéně a dali o sobě vědět i v sousedním Německu, ale poté se každý z protagonistů vydal vlastní cestou – Filip si vymyslel sólový projekt Dikolson a Ema působila nejprve v kapele Luno a poté se stala součástí skupiny The Antagonists pod vedením Jana P. Muchowa. Až v lednu 2019 na sebe upozornila znovuzrozená Khoiba – nejprve singlem Log a o dva měsíce později albem Khoiba. Dvojice je v rámci intenzivního jarního turné přijede představit i do Brna. Koncert v Kabinetu múz se koná 24. dubna a Khoibu na něm podpoří Jan Boroš s Čarami života, oceněnými letos cenou Apollo.

Khoiba se vrací na scénu po delší pauze. Co jste v tom mezidobí poslouchali za hudbu? A shodli byste se na svých současných hudebních preferencích?

Ema: Myslím, že se nám každému líbí něco trochu jiného. Ale na spoustě věcí bychom se asi i shodli. Od té doby, co mám děti, toho tolik neposlouchám. Ale když už si něco pustím, tak je to často klasika. Konkrétně mám ráda třeba Šostakoviče nebo Prokofjeva. A mám také docela náklonnost k některým popovým hlasům, jakou jsou například Rihanna, Justin Bieber nebo ukrajinská zpěvačka Oleksandra Zaritska.

Filip: Já namátkou vyberu pár interpretů, který mi zůstali v přehrávači nebo v paměti: BEAK>, Connan Mockasin, Death Grips, Micachu, Black Midi, filmová hudba Jonnyho Greenwooda, Arca, Deerhoof, Krysztof Penderecki, Devendra Banhart.

Co vlastně bylo hlavním impulsem, proč dát Khoibu znovu dohromady?

Ema: Myslím, že se nám po Khoibě oběma stýskalo. Hudebně si prostě rozumíme.

Byla tam snaha přímo navázat na starší tvorbu, nebo se z vašeho pohledu jedná o úplně novou kapitolu?

Ema: Podle mě tam nebyla nějaká vyložená snaha o navázání. Cítím, že navazujeme, ale jde to přirozeně. V něčem jsme zas začali novou kapitolu. Třeba v tom, že hrajeme ve dvou.

Filip: Pár starých písniček budeme hrát na koncertech, to je možná jediné navázání na minulost.

Autorství nových skladeb uvádíte jako kolektivní: „All music written by Khoiba.“ Jak tedy aktuální repertoár vznikal? A byl proces tvorby jiný než v případě vašich starších desek?

Ema: Myslím, že ten proces tvorby se v jádru moc neliší. To děláme hodně podobně jako dřív.

Filip: Jak říká Ema, je to podobné jako dřív. Vytváříme nápady, na kterých společně i odděleně pracujeme. Já se následně zabývám tou dokončovací fází celého alba, řeším aranže, produkci a mix.

Dostalo se na desku všechno, co jste po obnovení Khoiby napsali, nebo jste vybírali z většího množství materiálu?

Ema: Měli jsme toho víc…

Filip: …ale zas ne moc, vyšlo to jen tak tak… (smích)

Na mixu nahrávky se podílel a mastering měl na starosti Matouš Godík. Proč právě on?

Filip: Hlavně proto, že je šikovný. Myslím, že se s Matoušem v určité míře protínáme ve věcech, jako je třeba hudební vkus nebo estetika. Byla to moc příjemná spolupráce.

V tiskové zprávě, která k vaší desce vyšla, se píše, že nahrávka je „brutální i jemná, rozrušující i zklidňující“ Odráží to vaše duševní rozpoložení v době, kdy album vznikalo?

Ema: Ano, určitě to odráží duševní rozpoložení.

Jak by tedy měly na posluchače působit texty vašich písní?

Ema: To je samozřejmě na posluchačích, jak si to vyloží. Člověk nikdy neví ani nemůže předvídat, co komu brnkne na strunku.

Podle čeho jste vybírali label, na kterém albu vyjde? A nebyl ve hře i vlastní náklad, který volí čím dál víc kapel?

Ema: Vlastní náklad ve hře nebyl. Filip měl s Danem Dudárcem z Minority Records dobrou zkušenost z desky svého projektu Dikolson.

Filip: Dan a jeho label Minority Records je v dnešní době vcelku ojedinělý úkaz. Je to člověk, která má celkem jasnou vizi a nezdráhá se vynaložit velké úsilí pro dobrý výsledek celý věci.

V čem je podle vás nová Khoiba silnější – v práci ve studiu, nebo na koncertech?

Ema: Uvidíme! Zatím jsme ještě tolik nehráli.

Oba se věnujete také filmové hudbě – Ema jako zpěvačka skupiny The Antagonists Jana Muchowa a Filip jako skladatel. Máte svou oblíbenou filmovou hudbu?

Ema: Já nejsem úplně fajnšmekr na filmovou hudbu. Ale z dětství mě nějak zaujal soundtrack k Draculovi od Wojciecha Kilara a celoživotně miluju hudbu ke všem Lynchovým filmům.

Filip: Já zmíním namátkou třeba hudbu k poslednímu Kubrickovu filmu Eyes Wide Shut od Jocelyn Pook.

V rámci jarního turné přijedete 24. dubna také do brněnského Kabinetu múz. Na co se mohou fanoušci těšit?

Filip: Těšit se můžou hlavně na písničky z našeho nového alba a taky na to, že si třeba odnesou celkově hezký pocit z večera a třeba i vinyl.

Jak bude vypadat vaše letní sezóna? Na kterých festivalech můžeme Khoibu vidět?

Ema: Budeme hrát na Metronome festivalu, na Fingers Up, v Boskovicích, na Colours of Ostrava, na Besedě u bigbítu.

Khoiba/ Adela Havelkova Photography

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Ačkoliv za poslední dva měsíce kulturní život velmi utrpěl, touha lidí po uměleckém zážitku nepohasla. Ba naopak – umění a jeho role, kterou v našem životě plní, jsou snad ještě potřebnější, než tomu bylo předtím. A tak ačkoliv koncertní sály zejí prázdnotou a posluchači jsou nuceni je navštěvovat pouze prostřednictvím záznamů svých oblíbených koncertů, množství povedených hudebních nosičů (nejen) z počátku roku pomáhá toto nešťastné mezidobí překlenout.  více

Šestý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Oheň, poezie, banjo.  více

Kapely, které na scéně působí několik desetiletí, mají dvě možnosti: Buď žijí ze své podstaty, a tedy z hitů z doby minulé. Anebo se stále snaží přicházet s něčím novým, někdy i přáním konzervativních fanoušků navzdory. „Brněnští“ Poutníci, kteří letos slaví 50 let od svého vzniku, jsou někde na půli cesty. Stále hrají Panenku, kterou si publikum žádá, ale naštěstí neustrnuli a – sice po dlouhé době, ale přece – přicházejí s novým řadovým albem, které by mezi fanoušky české country a bluegrassu nemělo zapadnout.  více

Pátý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Muziky a krúžky.   více

V první části rozhovoru s horňáckým primášem Petrem Mičkou a s producentem Jiřím Hradilem jsme sledovali začátky spolupráce kapely Lesní zvěř s Horňáckou muzikou Petra Mičky a cestu k nadžánrovému spojení na albu Hrubá Hudba. O samotném natáčení, o kompozici dvojalba Hrubá Hudba, o spolupráci s hosty z jiných žánrů a v neposlední řadě také o Hlasech starého světa, tedy té části projektu, v níž promlouvají autentické hlasy horňáckých zpěváků, pojednává tato druhá a závěrečná část rozhovoru.  více

Brněnské vydavatelství Indies Scope vydalo v loňském roce dva tituly, které stojí i po bezmála roce za připomenutí, protože jejich obsah daleko překračuje časové určení. Prvním titulem je Beskydská Odysea Mariana Friedla (Indies Scope 2019, 2664506 – 2) a druhým je cédéčko s prostým názvem Majstr od horňácké legendy Martina Hrbáče a Musiky Folkloriky (Indies Scope 2019, 2664517 – 2).  více

Čtvrtý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Symfonie města.  více

Nejčtenější

Kritika

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více