Four in Blue: Tradice, jednoduchost a sdělnost

12. leden 2022, 2:00

Four in Blue: Tradice, jednoduchost a sdělnost

Radek Zapadlo je brněnský jazzový saxofonista, který působí například ve skupinách Two-Generation Trio nebo Vilém Spilka Quartet. Kromě toho stojí v čele vlastní kapely Four in Blue, která funguje v obsazení saxofon, kytara, varhany a bicí. Debutové album této skupiny vyšlo jako první titul nového brněnského vydavatelství Bivak Records.

Radku, kdy a jak tvoje kapela Four in Blue vznikla?

Kapela vznikla asi před čtyřmi nebo pěti lety. Hrávali jsme tehdy v dnes už neexistujícím klubu Ebisu a mě napadlo, že dám dohromady různé muzikanty a udělám tam několik koncertů, na kterých si zahrajeme některé důležité nahrávky z historie jazzu. Skupina Four in Blue vznikla z jednoho takového hraní. Tenkrát jsem oslovil spřízněné hudebníky, abychom si zahráli alba jazzového varhaníka Jimmyho Smithe Back at the Chicken Shack a Midnight Special.

Varhany v této sestavě tedy vnímáš od začátku jako zásadní nástroj?

Ano, jsou tam zásadní. Můj kamarád a spoluhráč Vladan Ronner se ostatně pro tento nástroj nadchl. Původně si koupil Nord a teď už má originální hammondky z Ameriky.

S Vilémem Spilkou hraješ v jeho Quartetu a Vilém je i členem této tvé kapely. Byla to jasná volba?

Jasně! Viléma jsem oslovil, protože je skvělý muzikant a jsme kamarádi. S Vilémem hraju ve více kapelách, jsme na sebe napojení a je to super. Nemám proč jej měnit za někoho jiného.

Je pro tebe jako saxofonistu výrazně jiné hrát v kvartetu s varhanami a hrát s Vilémovým kvartetem s kontrabasem a bicími?

Ve Four in Blue jde hlavně o jazzovou a bluesovou náladu. Vycházíme z tradice jazzu, z hudby 50. a 60. let, což je základ, od kterého se můžeme dostat někam dál a který nás inspiruje. V kapele u Viléma to funguje jinak, tam je prostor pro hraní jiný. Mimochodem zatímco ve Vilém Spilka Quartetu hraju na altku a sopránku, ve Four in Blue používám tenor. Naše hudba se více blíží tradici, záměrem je tam určitá jednoduchost a sdělnost.

Snažíš se tedy i skládat tak, aby to odpovídalo určitému jazzovému kánonu?

Já nejsem žádný velký skladatel. Když si sednu ke klavíru, jde mi blues, jednoduchá forma, kterou mohu uchopit různými způsoby. V tom se cítím dobře, a tak píšu spíše bluesové a jednodušší věci. Nevím, jak to bude dál, ale toto je prostě základ, tak to cítím.

4 in Blue_foto_koncert_Husa_na_provazku_foto_archiv_kapely

Album, které vám vyšlo, obsahuje tvorbu tvou i tvých kolegů. Jak se repertoár formoval?

Po první vlně korony jsme šli do studia. Neměli jsme žádný konkrétní záměr, ale prostě jsme jen chtěli, aby se něco dělo. Řekli jsme si, že bychom něco mohli natočit, a že se podle výsledku rozhodneme, co s tím uděláme. Původně jsme chtěli nahrát i jazzové standardy, ale nakonec Vilém přinesl svou starší skladbu Pendolino a dvě nové věci, něco měl Vladan, já jsem přinesl tři skladby, a tak jsme to všechno dali dohromady a standardy jsme úplně odložili. I když standardy hraju samozřejmě rád, takto mám z desky lepší pocit.

Na koncertech tedy standardy hrajete?

Ano, hrajeme vedle vlastních skladeb i věci z těch desek od Jimmyho Smithe a doplňujeme to nějakými dalšími standardy, které nám sedí. Nepouštíme se do složitých moderních skladeb, hrajeme spíše to, co nám vyhovuje a co funguje. Stále by to měla být „šlapavá“, jednodušší, sdělná muzika, založená na blues a swingu. Člověk se u toho uvolní a dobře si zahraje a nemusí mít stres. Four in Blue je opravdu kapela pro radost. Chceme si zahrát a užít si to.

Něco podobného jsi ale musel zažívat i jako člen skupiny Heart of Dixie, která hraje na swingových tančírnách. Nebo to bylo jiné?

Zvuk je jiný, ve Four in Blue vytvářejí hammondky určitou neopakovatelnou náladu. Opět musím zdůraznit bluesový feeling. U Heart of Dixie bylo důležité, že jsme hráli pro tanečníky a repertoár byl tím pádem trochu jiný. Já bych byl rád, kdyby naše kapela měla přes veškerou lehkost i určitý rozměr k „mírnému zamyšlení“.

Říkal jsi, že do studia jste šli bez konkrétního záměru. Nakonec album vyšlo jako první titul nového hudebního vydavatelství Bivak Records. Jak se to přihodilo?

Do studia jsme opravdu šli bez jasného cíle. Po natáčení jsme v kapele diskutovali, co dál. Já jsem to chtěl zkusit ještě jednou, že by třeba napodruhé byl výsledek lepší. Ale Vilém namítal, že za rok stejně nebudu hrát lépe, že náladu se nám podařilo vystihnout skvěle a že je to výborný záznam té konkrétní doby, kdy jsme po pauze – mezi dvěma lockdowny – mohli opět hrát. Opravdu to tedy nebyl prvotní záměr, CD jsme nepotřebovali, ale je moc dobře, že vzniklo. Jsem za to rád. Kapelu to posunulo, dodalo nám to další chuť k hraní. A to, že Vilém založil vydavatelství, je úžasné. Nemuseli jsme nahrávku někomu složitě nabízet.

Vidíš ještě nějaký další klad v tom, že je „vaše“ vydavatelství personálně propojené s festivalem JazzFestBrno?

Je především skvělé, že je to vydavatelství z Brna. Působíme v Brně, hrajeme tady a já jsem rád, že vzniklo něco, co může brněnské muzikanty podporovat. A jsem také rád, že naše kapela byla první.

Vaše album zdobí zajímavá fotografie Romana France, mimochodem známého také z povedených vizuálů Vilém Spilka Quartetu. Na té fotce vám není vidět do oličeje, ale předpokládám, že jste to vy, členové kapely.

Ano, jsme to my. Roman je skvělý fotograf. Napadlo ho, že budeme mít na tom titulním obrázku přes hlavu igelity. Zpočátku jsem k tomu byl skeptický, zdálo se mi to divné. Dokonce mezi námi vzniklo určité napětí, ale pak se to vyjasnilo a nakonec jsem rád, že to CD vypadá právě takto. Ten obal má vytvářet určitou náladu, která je daná nejen tím, že máme blízko k blues, ale i naším názvem. Roman si Four in Blue přeložil jako „Čtyři v depce“.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Nejčtenější

Kritika

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více