František Segrado: Šanson je tanec na žiletce

František Segrado: Šanson je tanec na žiletce

Se skupinou Veselá bída zpívá valašské lidové písně. Ve folkrockové Dobrohošti se podílel i na tvorbě repertoáru. Hostoval na albech znojemské skupiny Lucrezia Borgia, jejíž kapelník Antonín Maceček pro něj dokonce složil celé, zatím nerealizované, album. Do širšího povědomí se však František Segrado dostal díky spolupráci s textařem Michalem Horáčkem.

Ten jej v roce 2003 pozval na CD Tak to chodí, důležitou roli mu dal na desce Strážce plamene, „lyrikálu“ Kudykam i projektu Český kalendář. V roce 2014 vyústila intenzivní spolupráce výrazného zpěváka a známého textaře ve vznik alba Segrado, první Františkovy sólové desky. František Segrado a Michal Horáček se živě představí 14. dubna v brněnském Sono Centru.

Františku, své první sólové album jsi vydal v šedesáti letech a já jsem slyšel, že jsi je snad deset let připravoval. Je to pravda? A kdy do procesu vstoupil Michal Horáček jako výhradní textař?
Já jsem původně koketoval s myšlenkou, že si album vydám k padesátinám, pak to mělo být k pětapadesátinám a pak k šedesátinám. Vybíral jsem písničky na desku, která by nesouvisela ani s Veselou bídou, ani s Dobrohoští. Postupně jsem nashromáždil asi třicet písní,z kterých jsem chtěl vybrat deset. Z povzdálí ten proces sledoval Michal Horáček a jednou se mě zeptal, jak to pokračuje. Já jsem měl domluvené, že muzikanti-kamarádi mi na desku přijdou zahrát za sto litrů slivovice. Michalovi se líbilo, že pro to něco dělám. A když jsme oslavovali platinovou desku s Českým kalendářem, pozval mě na kafe a řekl: „Vím, že máš sice album přichystané, ale mně by bylo ctí, kdyby všechny texty na tvé první desce mohly být moje.“

Zatímco Michal Horáček je tedy autorem všech textů na albu, hudba pochází od různých skladatelů. V některých případech jde dokonce o coverze zahraničních písní…
Michal sice nerad píše na hotovou muziku, ale tady jsme se rozhodli pro určitou generační přiznávku. Oba máme rádi Toma Waitse, Billyho Joela, Paola Conteho – a právě jejich skladby na albu jsou, i když nemohly převažovat. Většinu alba tedy tvoří věci původní. Jeden text, Výtah, jsme zavěsili – podobně jako to Michal Horáček udělal u Českého kalendáře – na internet s výzvou ke zhudebnění. Přišlo nám asi šestnáct verzí, ale pořád to nebylo ono. Až když jsme tu píseň chtěli úplně vyřadit, přišla verze od Lenky Nové, naprosto jednoduchá, a my jsme si řekli, že to je ono. Dvě písně jsme také převzali z alba Tak to chodí, které je zajímavé tím, že hudbu na texty Michala Horáčka dělal Jarda „Traband“ Svoboda. To album mělo sice výborné recenze, ale jinak zapadlo. Teď jsme tedy písním PrahaNěco hezkého dali nový kabát. Celkově jsme měli skladeb připravených víc než třináct, ale některé si samy řekly, že by měly být na jiném albu. Byly z jiného šálku čaje.

S Michalem Horáčkem spolupracuješ dlouhodobě – vedle alba Tak to chodí a projektu Český kalendář účinkuješ na desce Strážce plamene a samozřejmě v lyrikálu Kudykam. Čím tě jeho texty fascinují?
Poslouchal jsem písně Michala Horáčka a Petra Hapky a například jejich tvorbu pro Hanu Hegerovou nebo nedostižné album V penziónu svět jsem považoval za velmi silné věci. Michal má vedle pracovitosti ještě jednu obdivuhodnou vlastnost – dokáže se vcítit do svého nápadu. Z legrace říkám, že i kdyby chtěl udělat píseň o tom, co cítí zábradlí na autobusovém nádraží na Florenci, dokáže to. Považuji ho tedy za geniálního textaře, který nikdy neklesne pod hodně vysoký standard, a některé jeho texty jsou opravdu úžasné. Moje album myslím trefoval na mne coby postaršího Valacha. Určitě někdo čekal čistě šansonovou, salónní desku, a ona je nakonec docela syrová a hodně postavená na kytarách. Ale to je opět generační přiznávka. Já mám ostatně za sebou kus folkové i rockové minulosti. Na albu se také významně podílel Pepa Štěpánek, který nahrál všechny kytary a psal aranže všech písní. Ale snad nejvíce neviditelné práce odvedl Michal Pekárek, koproducent a mistr zvuku, který dal písním konečnou podobu.

Vrátím se ke spolupráci s Michalem Horáčkem. Jak přesně probíhala?
Michal přinesl text a tam, kde mi nešel do pusy, jsme s ním ještě něco dělali. Byly i písničky, které se Michalovi líbily a mně ne. Například jeden velice dobrý text nám zhudebnil Ondřej Soukup, jenže v tom textu se to hemžilo atributy dneška, jako je DPH, odpočty apod., a takové téma mi zas tak blízké není. Já si mohu ve svém věku dovolit ten luxus žít něčím jiným.

A který text tě naopak nadchl?
Určitě S pomocí Boží a možná ještě raději mám píseň Se štěstím mohly by být, která vlastně pojednává o tomtéž. Nesmírnou radost mám také z toho, že jsem z Petra Hapky vyloudil skladbu Když tudy vezli Gagarina. Dlouho si ji totiž schovával pro sebe, je asi z roku 2008, tedy ještě před vznikem Kudykama. Váže se nejspíš k Hapkovu osobnímu prožitku.

Používáš jako zpěvák jinou techniku, když zpíváš valašské lidové písně s Veselou bídou a když interpretuješ texty Michala Horáčka?
Ano, je to úplně něco jiného, je k tomu třeba úplně jiný přístup. Já mám ale proti ostatním, kteří se pokoušejí zpívat moravský folklór, výhodu, že to máme dáno už v kolébce. Frázování mám vrozené, vůbec nad tím nemusím přemýšlet. Miluju to. Lidový text je prostý jako luční květina, krásně voní. Melodie je časem vyčištěna. Naopak šanson, to je taková zvláštní věc. Skoro jako tanec na žiletce. Kdyby tam bylo ještě víc patosu, už je to kýč. Ale když zpěvák ví, o čem zpívá, je mu věřeno. Když mu není věřeno, není to šanson. Ovšem ta moje deska není čistě šansonová. Je tam i folk, jazz… a asi i život.

Společně s Michalem Horáčkem vystoupíš 14. dubna v brněnském Sono Centru. Jde o koncertní verzi alba Segrado?
Ne, je to samostatný koncertní projekt navazující na velmi úspěšné turné Mezi námi. Jmenuje se Na cestě a my jsme do něj samozřejmě zařadili i některé písně z mé desky. Michal Horáček celý recital moderuje, vedle mne dále účinkují Lenka Nová, Ondra Ruml, Ruth Horáčková a kapela. Kromě toho však vzniká i malá parta, trochu skromnější projekt, se kterým bychom chtěli písně z mého alba asi od června nabízet na samostatných koncertech.

Předpokládám, že ty písničky, které se na desku Segrado nedostaly, mají šanci být na tvém druhém albu. Máš už představu, jak by mohlo vypadat?
Mělo by být opět po hudební i textové stránce zajímavé. Mám například nějaké texty od Jana Buriana, jednu skladbu mám ještě od Petra Skoumala, něco mi skládá David Rotter, Zdenek Merta, Petr Linhart, Peter Lipovský a Milánek Vyskočáni. Měla by to tedy být deska autorsky různorodá a určitě bude veselejší. Budou to určitě písně, které si lidé rádi zabroukají třeba ráno v koupelně. U alba Segrado chvilku hrozilo, že bude potemnělé. Já jsem veselý člověk a na pesimismus už je pozdě.

Foto Michal Hanclovský

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..



Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Nejčtenější

Kritika

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více