František Segrado: Šanson je tanec na žiletce

František Segrado: Šanson je tanec na žiletce

Se skupinou Veselá bída zpívá valašské lidové písně. Ve folkrockové Dobrohošti se podílel i na tvorbě repertoáru. Hostoval na albech znojemské skupiny Lucrezia Borgia, jejíž kapelník Antonín Maceček pro něj dokonce složil celé, zatím nerealizované, album. Do širšího povědomí se však František Segrado dostal díky spolupráci s textařem Michalem Horáčkem.

Ten jej v roce 2003 pozval na CD Tak to chodí, důležitou roli mu dal na desce Strážce plamene, „lyrikálu“ Kudykam i projektu Český kalendář. V roce 2014 vyústila intenzivní spolupráce výrazného zpěváka a známého textaře ve vznik alba Segrado, první Františkovy sólové desky. František Segrado a Michal Horáček se živě představí 14. dubna v brněnském Sono Centru.

Františku, své první sólové album jsi vydal v šedesáti letech a já jsem slyšel, že jsi je snad deset let připravoval. Je to pravda? A kdy do procesu vstoupil Michal Horáček jako výhradní textař?
Já jsem původně koketoval s myšlenkou, že si album vydám k padesátinám, pak to mělo být k pětapadesátinám a pak k šedesátinám. Vybíral jsem písničky na desku, která by nesouvisela ani s Veselou bídou, ani s Dobrohoští. Postupně jsem nashromáždil asi třicet písní,z kterých jsem chtěl vybrat deset. Z povzdálí ten proces sledoval Michal Horáček a jednou se mě zeptal, jak to pokračuje. Já jsem měl domluvené, že muzikanti-kamarádi mi na desku přijdou zahrát za sto litrů slivovice. Michalovi se líbilo, že pro to něco dělám. A když jsme oslavovali platinovou desku s Českým kalendářem, pozval mě na kafe a řekl: „Vím, že máš sice album přichystané, ale mně by bylo ctí, kdyby všechny texty na tvé první desce mohly být moje.“

Zatímco Michal Horáček je tedy autorem všech textů na albu, hudba pochází od různých skladatelů. V některých případech jde dokonce o coverze zahraničních písní…
Michal sice nerad píše na hotovou muziku, ale tady jsme se rozhodli pro určitou generační přiznávku. Oba máme rádi Toma Waitse, Billyho Joela, Paola Conteho – a právě jejich skladby na albu jsou, i když nemohly převažovat. Většinu alba tedy tvoří věci původní. Jeden text, Výtah, jsme zavěsili – podobně jako to Michal Horáček udělal u Českého kalendáře – na internet s výzvou ke zhudebnění. Přišlo nám asi šestnáct verzí, ale pořád to nebylo ono. Až když jsme tu píseň chtěli úplně vyřadit, přišla verze od Lenky Nové, naprosto jednoduchá, a my jsme si řekli, že to je ono. Dvě písně jsme také převzali z alba Tak to chodí, které je zajímavé tím, že hudbu na texty Michala Horáčka dělal Jarda „Traband“ Svoboda. To album mělo sice výborné recenze, ale jinak zapadlo. Teď jsme tedy písním PrahaNěco hezkého dali nový kabát. Celkově jsme měli skladeb připravených víc než třináct, ale některé si samy řekly, že by měly být na jiném albu. Byly z jiného šálku čaje.

S Michalem Horáčkem spolupracuješ dlouhodobě – vedle alba Tak to chodí a projektu Český kalendář účinkuješ na desce Strážce plamene a samozřejmě v lyrikálu Kudykam. Čím tě jeho texty fascinují?
Poslouchal jsem písně Michala Horáčka a Petra Hapky a například jejich tvorbu pro Hanu Hegerovou nebo nedostižné album V penziónu svět jsem považoval za velmi silné věci. Michal má vedle pracovitosti ještě jednu obdivuhodnou vlastnost – dokáže se vcítit do svého nápadu. Z legrace říkám, že i kdyby chtěl udělat píseň o tom, co cítí zábradlí na autobusovém nádraží na Florenci, dokáže to. Považuji ho tedy za geniálního textaře, který nikdy neklesne pod hodně vysoký standard, a některé jeho texty jsou opravdu úžasné. Moje album myslím trefoval na mne coby postaršího Valacha. Určitě někdo čekal čistě šansonovou, salónní desku, a ona je nakonec docela syrová a hodně postavená na kytarách. Ale to je opět generační přiznávka. Já mám ostatně za sebou kus folkové i rockové minulosti. Na albu se také významně podílel Pepa Štěpánek, který nahrál všechny kytary a psal aranže všech písní. Ale snad nejvíce neviditelné práce odvedl Michal Pekárek, koproducent a mistr zvuku, který dal písním konečnou podobu.

Vrátím se ke spolupráci s Michalem Horáčkem. Jak přesně probíhala?
Michal přinesl text a tam, kde mi nešel do pusy, jsme s ním ještě něco dělali. Byly i písničky, které se Michalovi líbily a mně ne. Například jeden velice dobrý text nám zhudebnil Ondřej Soukup, jenže v tom textu se to hemžilo atributy dneška, jako je DPH, odpočty apod., a takové téma mi zas tak blízké není. Já si mohu ve svém věku dovolit ten luxus žít něčím jiným.

A který text tě naopak nadchl?
Určitě S pomocí Boží a možná ještě raději mám píseň Se štěstím mohly by být, která vlastně pojednává o tomtéž. Nesmírnou radost mám také z toho, že jsem z Petra Hapky vyloudil skladbu Když tudy vezli Gagarina. Dlouho si ji totiž schovával pro sebe, je asi z roku 2008, tedy ještě před vznikem Kudykama. Váže se nejspíš k Hapkovu osobnímu prožitku.

Používáš jako zpěvák jinou techniku, když zpíváš valašské lidové písně s Veselou bídou a když interpretuješ texty Michala Horáčka?
Ano, je to úplně něco jiného, je k tomu třeba úplně jiný přístup. Já mám ale proti ostatním, kteří se pokoušejí zpívat moravský folklór, výhodu, že to máme dáno už v kolébce. Frázování mám vrozené, vůbec nad tím nemusím přemýšlet. Miluju to. Lidový text je prostý jako luční květina, krásně voní. Melodie je časem vyčištěna. Naopak šanson, to je taková zvláštní věc. Skoro jako tanec na žiletce. Kdyby tam bylo ještě víc patosu, už je to kýč. Ale když zpěvák ví, o čem zpívá, je mu věřeno. Když mu není věřeno, není to šanson. Ovšem ta moje deska není čistě šansonová. Je tam i folk, jazz… a asi i život.

Společně s Michalem Horáčkem vystoupíš 14. dubna v brněnském Sono Centru. Jde o koncertní verzi alba Segrado?
Ne, je to samostatný koncertní projekt navazující na velmi úspěšné turné Mezi námi. Jmenuje se Na cestě a my jsme do něj samozřejmě zařadili i některé písně z mé desky. Michal Horáček celý recital moderuje, vedle mne dále účinkují Lenka Nová, Ondra Ruml, Ruth Horáčková a kapela. Kromě toho však vzniká i malá parta, trochu skromnější projekt, se kterým bychom chtěli písně z mého alba asi od června nabízet na samostatných koncertech.

Předpokládám, že ty písničky, které se na desku Segrado nedostaly, mají šanci být na tvém druhém albu. Máš už představu, jak by mohlo vypadat?
Mělo by být opět po hudební i textové stránce zajímavé. Mám například nějaké texty od Jana Buriana, jednu skladbu mám ještě od Petra Skoumala, něco mi skládá David Rotter, Zdenek Merta, Petr Linhart, Peter Lipovský a Milánek Vyskočáni. Měla by to tedy být deska autorsky různorodá a určitě bude veselejší. Budou to určitě písně, které si lidé rádi zabroukají třeba ráno v koupelně. U alba Segrado chvilku hrozilo, že bude potemnělé. Já jsem veselý člověk a na pesimismus už je pozdě.

Foto Michal Hanclovský

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..



Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

V rámci svého evropského turné přijal do Brna pozvání tchajwanský sbor Taipei Philharmonic Chamber Choir (dále TPCC) fungující pod vedením uměleckého vedoucího a sbormistra Dr. YuChung Johnny Ku. Koncert proběhl v pondělí 13. srpna v sále nově zrekonstruovaného hotelu Passage.  více

Devátý ročník čtyřdenního mezinárodního a multižánrového hudebního festivalu Maraton hudby Brno oficiálně zahájil čtvrteční koncert v brněnském Sono centru. Více než tří hodinovou akci otevřel jazzový akordeonista Vincent Peirani, rezidenční umělec letošního ročníku, se svým uskupením Jokers. Druhá půle večera patřila estonskému duu Puuluupvíce

Daniel Lazar je rumunsko-srbský houslista, Almir Mešković je akordeonista z Bosny. Potkali se v Norsku, kde oba studovali na akademii. Oba také svou hudbu, která vychází z balkánských folklorních kořenů, obohacují o prvky hudby severské. Nevyhýbají se ani inspiraci klasickou hudbou nebo třeba hudbou romskou a mezi hosty na svém oceňovaném albu Family Beyond Blood mají i nedávno zesnulého špičkového afrického hudebníka Toumaniho Dabatého. Duo, které letos na jaře stanulo na čele Balkan World Music Chart, vystoupí na festivalu Maraton hudby Brno. Představí se v sobotu 10. srpna v rámci scény Balkan Soirée.  více

Letošní 29. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae na téma Metamorfózy: Czech Smetana! uzavřel ve středu 10. července v brněnském Besedním domě komorní koncert mezzosopranistky a patronky festivalu Magdaleny Kožené a klavíristy Kirilla Gersteina. Na programu se objevily písňové cykly Leoše Janáčka, Hugo Wolfa, Sergeje Rachmaninova a Arnolda Schönberga.  více

Závěrečný koncert letošní sezóny Filharmonie Brno patřil dílům Antonína Dvořáka a Jeana Sibelia v Janáčkově divadle. Do čela filharmonie se ve čtvrtek 20. června postavil dánský dirigent Michael Schønwandt, který se brněnskému publiku představil naposledy v lednu minulého roku. V první polovině programu orchestr doplnil houslista Alexander Sitkovetskyvíce

Letošní, 29. ročník hudebního festivalu Concentus Moraviae je z velké části věnovaný Roku české hudby, čemuž nasvědčuje jeho podtitul Metamorfózy: Czech Smetana!. Podobně zaměřený byl i recitál klavíristy Jana Bartoše, který se odehrál v úterý 18. června v malém sále kulturního domu v Bystřici nad Pernštejnem. Na programu se objevily klavírní cykly Bedřicha Smetany a Miloslava Kabeláče, které vyšly minulý rok na Bartošově CD pod hlavičkou labelu Supraphon.  více

Nejčtenější

Kritika

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce