Gustav Brom v kostce na 4 CD a Karel Velebný jako bonus

10. červen 2022, 1:00

Gustav Brom v kostce na 4 CD a Karel Velebný jako bonus

Na tuzemské jazzové scéně stále ještě rezonuje loňské 100. výročí od narození Gustava Broma. Na samém konci roku 2021 vyšel komplet 4 CD Gustav Brom – 100 let, který nabízí průřez repertoárem orchestru od písňové tvorby přes jazz až po průniky k soudobé vážné hudbě. Vedle toho se u téhož vydavatele (Indies Happy Trails) objevilo i album mapující dlouholetou spolupráci Bromova orchestru s Karlem Velebným. Na obou počinech se jako jeden z producentů podílel rozhlasový redaktor a jazzový hudebník a pedagog Jan Dalecký.

Komplet Gustav Brom – 100 let jste produkovali společně s vydavatelem Jaromírem Kratochvílem. Měli jste od začátku jasno v tom, že nahrávky budete řadit tematicky a ne chronologicky?

Ano, našli jsme shodu a smysl v tom, aby kolekce měla logické uspořádání a dostalo se na všechny typy hudby, které Gustav Brom se svým orchestrem hrál. A aby to byly zejména skladby „z vlastních řad“, pokud jde o autory i hráče. Uspořádání do tematických kapitol je podle mne lepší. Chronologicky se to děje ve většině případů, ale Gustav Brom byl osobnost několika tváří díky proměnlivosti orchestru. Vždyť tam vedle sebe existovalo vibrafonové kombo, moderní jazzové kombo, dixielandová skupina a celý big band.

Celé 4CD rámují dvě verze Znělky Orchestru Gustava Broma. První album pak zahajuje skladba U sta Bromů, nahraná v roce 1991, což je jeden z nejmladších snímků celé kolekce.

To je skladba Jaromíra Hniličky se sólem bubeníka Cyrila Zeleňáka. Gustav Brom se narodil na Slovensku a měl po dlouhou dobu dobrý vztah se slovenskými hudebníky. Někdy v roce 1988, kdy měl doslouženo nejdéle sloužící bubeník Václav Skála, obnovil Brom rytmickou sekci ze slovenských hráčů. Byl tam Peter Breiner na piano, Stano Herko na basu a právě Cyril Zeleňák na bicí nástroje.

Po této skladbě přichází ostrý střih a posluchač se ocitá v roce 1960.

Ano, snažili jsme se představit i některé hodně historické nahrávky a to se nám podařilo právě v šestici snímků s účastí Edmonda Halla, neworleanského rodáka, ve své době velmi vzácného hosta v Československu, jednoho z prvních Afroameričanů u nás. Ten s Gustavem Bromem natočil čtyři snímky pro Supraphon a šest pro brněnský rozhlas. A právě těchto šest nahrávek zde dáváme poprvé dohromady. Edmond Hall byl klarinetista, dlouholetý člen skupiny All Stars skupiny Louise Armstronga, člověk opravdu z extra ligy.

Vědělo se o existenci těchto nahrávek?

Dvě byly vydány už na předchozích nosičích někdy po roce 2000, ale o zbytku se moc nevědělo. Věděl jsem o nich já a archivářka, která s námi spolupracovala, ale jinak to bylo zapomenuto. Vždyť z členů orchestru, kteří tehdy Edmonda Halla doprovázeli, už dnes skoro nikdo nežije.

Nahrávky s Edmondem Hallem jsou výjimkou potvrzující pravidlo. Dále už totiž kolekce opravdu představuje především kmenové autory a sólisty orchestru.

Ano, pak přichází další obrat o 180 stupňů, protože nastupuje Jaromír Hnilička, nejdéle působící autor a hráč na několik nástrojů. Jeho tvorba zatím také není příliš známá a takto souborně vydaná. Snažili jsme se jej tedy představit v několika autorských skladbách a už plánujeme další titul, který by měl vyjít asi za rok a který bude věnován jenom jemu. Zde jsou zařazeny i velmi závažné práce cyklického rázu, což nebývá v jazzu zvykem. Jen připomenu, že Jaromír Hnilička se v 60. letech stal autorem první české jazzové mše, která vznikla v roce 1969 a po několik provedeních, než stačila být nahrána, byla zakázána.

Druhý disk kompletu pak představuje další kmenové autory…

Ano, a současně to jsou hlavní sólisté orchestru, které jsme tak obdivovali. Jsou to – seřadíme-li je podle věku – barytonsaxofonista Josef Audes, trombonista Mojmír Bártek a klavírista, varhaník a hobojista Josef Blaha. Orchestr však měl i další výrazné hráče. S Mojmírem Bártkem tvořil trombonové duo Jan Formánek. Společně vyhrávali celostátní soutěže dávno předtím, než pomysleli, že budou hrát u Gustava Broma. A nedocenitelný byl v orchestru tenorsaxofonista Zdeněk Novák. Měl nejlepší sluch a později se dal na dráhu hudebního režiséra. V orchestru dokázal zkoordinovat saxofonovou sekci, aby hrála v dobrém ladění a dýchali spolu jako jeden. Dovedl velice pohotově aranžovat. V době, kdy bylo třeba rychle připravit program pro hostujícího sólistu, byl velmi cenný. Jako tenorsaxofonista se dokázal postavit americkým hostům jako rovnocenný partner. To dokázal pouze on a Josef Blaha.

Kdo z kmenových autorů orchestru byl nejplodnější?

Jaromír Hnilička napsal pro orchestr nejméně dvě stě kompozic. Josef Audes a Josef Blaha zhruba po šedesáti, ale daleko víc než oni toho zkomponoval Mojmír Bártek. Dodnes je to největší psavec a o jeho kompozičním zápalu svědčí i to, že v době, kdy byl již etablovaným sólistou a skladatelem, se dal ještě na studia kompozice na Janáčkově akademii. V dospělém věku si tedy vystudoval tento obor, kompozice jej strašně zajímala a začal psát náročné skladby, podobně jako před ním Jaromír Hnilička. Já jsem pro Mojmíra vymyslel přezdívku Brněnský Mozart – pro četnost tvorby a lehkost, s jakou tvoří.

brom_booklet_CD

Orchestr Gustava Broma svým významem výrazně přesahoval hranice naší země. Které období bylo v tomto ohledu nejzásadnější?

Podle mne to bylo od nástupu Josefa Blahy v roce 1965 a skončilo to jeho předčasnou smrtí v roce 1973, kdy se stal jedinou obětí jediné havárie Bromova autobusu za celých 55 let.

S postupujícími 70. léty už zasáhla do života orchestru normalizace?

Hlavně ubývalo možností pro čistě jazzové programy. Gustav Brom byl soukromník a jeho orchestr se musel nějak uživit. Nebyl napojený na rozhlas nebo divadlo a musel opravdu shánět práci pro těch svých třináct lidí i pro hostující zpěváky. Musel tedy do repertoáru přijmout i písně lehčího charakteru, které byly pouze sezónní záležitostí.

Třetí disk kolekce představuje další jména, která jsme zatím nezmínili.

Mezi hráči orchestru najdeme další skupinu autorů, kteří sice nebyli tak plodní, ale také po sobě zanechali zajímavé skladby. Byl to například basista Jan Hubáček, klavírista Milan Vidlák, saxofonista Miloslav Petr. Ti všichni přispívali do repertoáru hodnotnými jazzovými skladbami. Mimochodem měl jsem radost, že s některými dosud žijícími členy orchestru jsem měl možnost svůj výběr konzultovat. Konkrétně Milan Vidlák si sám vybral skladbu Kdyby z roku 1975, ve které hraje na Hammondovy varhany a možná i na nějaký syntezátor.

Jak to vůbec měl Bromův orchestr s použitím syntezátorů?

Z dnešního hlediska to nic zázračného není, ale musíme si uvědomit, že mluvíme o nahrávkách starých více než 30 let. Orchestr Gustava Broma měl výhodu v tom, že v souvislosti s hostováním švýcarské zpěvačky Sonji Salvis, jejíž manžel byl bohatý podnikatel, získal díky jeho daru Hammondovy varhany. To nebyla maličkost, i dnes tento nástroj stojí kolem tři čtvrtě milionu. A jim spadl do klína jen za to, že s touto zpěvačkou natočili desku. Jinak syntezátory jsou jen přídavná zařízení, která nesmějí vévodit zvuku. Musí jen dobarvovat. Jakmile se to zvrhne v sólový nástroj, hudba je zabitá.

Vraťme se ke třetímu CD kolekce. Jeho druhá polovina je žánrově opět odlišná.

Ano, ta nám dokazuje, že se Gustav Brom nevyhýbal tomu, co se dělo ve vážné hudbě. Brno bylo v té době důležitým centrem soudobé kompoziční tvorby. Existovala zde tvůrčí Skupina A v čele s Josefem Bergem. Důležitými autory byli – a ty právě představuje třetí CD naší kolekce – Miloš Štědroň, Arnošt Parsch a Pavel Blatný. Přidali jsme k nim Alexeje Frieda, který sice brzy odešel do Prahy, ale s Brnem a Gustavem Bromem neztrácel spojení a v 70. a 80. letech napsal řadu velmi podstatných dlouhých a náročných kompozic.

Disk č. 4 pak obsahuje jednak nahrávky pražských hostů orchestru, jako jsou Karel Velebný, Josef Vejvoda, Emil Viklický, Karel Růžička a Per Kořínek, a dále snímky se zpěvačkami a zpěváky. Tady se dostáváme i k jedné výjimce. Zatímco celý komplet 4 CD obsahuje nahrávky z brněnského rozhlasu, pouze píseň Už jedou vozy s bílou slámou se zpěvem Jiřího Štědroně vyšla na desce u Supraphonu. Proč jste zařadili právě ji?

Jiří Štědroň byl dlouhá léta přehlížen až diskriminován. V brněnském rozhlase natočil desítky snímků a ty kamsi zmizely. Zůstal tam jen jeden a ten se nám do výběru nehodil. To je tedy opravdu jediná nahrávka, kdy jsme sáhli do archivu Supraphonu.

Jedním ze zmíněných pražských hostů orchestru byl Karel Velebný. K němu jste se pak vrátili ještě na samostatně vydaném CD Karel Velebný – Sedm zastavení s Gustavem Bromem. Co na tomto albu najdeme?

To je velmi vzácná kolekce složená z jednotlivostí, které probíhaly v letech 1969–81. Karel Velebný vždy jednou za čas přijel do Brna s partiturami a vibrafonem. Orchestr při každé z těchto návštěv nastudoval dvě jeho skladby, zaranžované mu na míru. Zde je třeba uvést, že Orchestr Gustava Broma byl takzvaný ekonomický neboli střední big band. Neměl pět saxofonů, čtyři trombony a čtyři trumpety, ale v každé sekci bylo o jednoho hráče méně. Karel Velebný s orchestrem vždy ony dvě své skladby natočil, což se stalo celkem sedmkrát. Tak vzniklo čtrnáct skladeb. Pak existují další čtyři, které pro Bromů orchestr zkomponoval, ale už v nich nefiguruje jako sólista. To jsou skladby, které poslal a orchestr je nahrál ve svém běžném obsazení, tedy bez vibrafonu. To vše dohromady tvoří naprosto konzistentní a kompletní kolekci, která se v této podobě nikdy dříve takto pohromadě neobjevila.

Foto Milan Tesař

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce

Folklor sice ve své prapůvodní podobě patří na venkov, ale už od roku 1892, kdy Leoš Janáček zorganizoval známý Lidový koncert, ho mohou Brňané vídat i v honosných městských sálech. Stejně tomu bylo i 19. listopadu, kdy v Mahenově divadle oslavil své třicátiny slovenský folklorní soubor Púčik.  více

Dvě velké inscenace Janáčkových oper na letošní festival Janáček Brno přijely z ciziny, a to s kompletním ansámblem včetně orchestrů. V obou případech se orchestry představily i na samostatných koncertech. Oba večery byly interpretačně špičkové, ale také osobitě pojaté. Oba večery řídili přední světoví dirigenti střední generace, oba původem z Moravy.  více

Minulou středu měli návštěvníci mezinárodního festivalu Janáček Brno možnost shlédnout skladatelovu operu Káťa Kabanová v nastudování Národního divadla Praha. Následujícím operním představením, které se v rámci 8. ročníku přehlídky uskutečnilo, se v Janáčkově divadle stala opět Káťa Kabanová v interpretaci Grand Théâtre de Genève a v koprodukci s Deutsche Oper am Rhein Düsseldorf Duisburg a souboru Orchestre de la Suisse Romande. Režie se chopila Tatjana Gürbaca, scénu navrhl Henrik Ahr, kostýmy připravila Barbara Drosihn a světelný design Stefan Bolliger. V titulní roli se představila Corinne Winters, jejího milého Borise Grigorjeviče ztvárnil Aleš Briscein, manžela Tichona Magnus Vigilius a jeho matku Kabanichu Elena Zhidkova. Role mladičké Varvary se ujala Ena Pongrac, učitele Váňy Kudrjáše Sam Furness a postavy kupce Dikoje Tomas Tomasson. Sbor vystoupil pod vedením Alana Woodbridge a hudebního nastudování, stejně jako samotného řízení, se chopil dirigent Tomáš Netopilvíce

Osmý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno 2022 nabízí několik dramaturgických linií. Jedna z nich poukazuje na Janáčkovu lásku k Rusku, které také několikrát navštívil, a na skladatelovu náklonnost k myšlence panslavismu. Není tedy divu, že letošní program nesoutěžní přehlídky se zaměřil na uvádění děl ruských skladatelů. Týkalo se to také koncertu v divadle Reduta, kde v režii ansámblu Brno Contemporary Orchestra zazněl různorodý program zahrnující skladby ovlivněné pozdním romantismem.  více

Festival Janáček Brno není pouze přehlídkou rozmanitých režisérských a dirigentských interpretací Janáčkových operních děl. Mohli se o tom návštěvníci jeho osmého ročníku přesvědčit při sobotním Duchovním koncertu v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Program sestávající z Janáčkovy Chorální fantazie, proslulého Otčenáše a neméně pozoruhodných kompozic Hospodine! a Zdrávas Maria doplnila Mše Igora Stravinského. V rámci večera vystoupili harfenistka Dominika Svozilová, tenorista Aleš Briscein, basista Ondřej Musil, sbor Canticum Ostrava se sólisty Marcelou Gurbaľovou (soprán), Janem Rychtářem (alt), Petrem Němcem (tenor), Alešem Pirnosem (tenor) a Romanem Vlkovičem (bas), dále pak posluchači Hudební Fakulty Janáčkovy akademie múzických umění: Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), trumpetisté Petr ČižinskýRadek Juračka a Radek Hrdlička, trombonisté Ondřej MotalRadim HromádkoJaroslav Petráš a Jaroslav Broža, tubista Vít Andrýsek, fagotistky Teresa Bínová a Natálie Khemlová, hobojistky Alexandra Bláhová a Amaliia Ivanus, hráčka na anglický roh Yelyzaveta Chkhartishvili, houslista Marián Hrdlička a varhanice Petra Kujalová. Sbor řídil Jurij Galatenko. Vše znělo pod taktovkou Jakuba Kleckeravíce

Hostování Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR) s ambiciózním programem na festivalu Janáček Brno patřil páteční večer. Janáčkovo koncertní dílo není obsáhlé a pro jeho festivalovou prezentaci je důležité, aby se mu dostalo jasných dramaturgických souvislostí. Po Šumařově dítěti tak následoval čtvrtý klavírní koncert Antona Rubinštejna, jeden z hitů doby, kdy Janáček teprve tříbil svůj hudební jazyk. Po pauze pak přítomní slyšeli Vokální symfonii Vladimíra Sommera, jejíž vznik a první provedení po uplynutí tří dekád od Janáčkovy smrti podstatně ovlivnily chápání soudobého českého symfonismu.  více

Ačkoliv osmý ročník představuje u hudebních festivalů většinou ještě stále ranou fázi vývoje, mezinárodní přehlídka Janáček Brno se za sedm ročníků své existence vypracovala v jednu z nejzásadnějších operních a hudebních akcí tohoto typu nejen u nás, ale i v širším evropském prostoru. Letošním programem se prolíná téma Quo vadis jakožto citace z duchovní kantáty Felikse Nowowiejského, oblíbeného díla Leoše Janáčka. Nese s sebou velké humanistické poselství, které se zrcadlí v Janáčkově tvorbě, zejména v dílech se slovanskou inspirací. Mezi ta patří i opera Z mrtvého domu, která ve spojení s Glagolskou mší zahájila ve středu 2. listopadu v Janáčkově divadle letošní třítýdenní oslavy skladatelova hudebního odkazu. Již tradičně patří zahájení festivalu souboru Janáčkovy opery Národního divadla Brno, který nyní na premiéře vystoupil pod taktovkou Jakuba Hrůši, který je zodpovědný také za samotné hudební nastudování. Režie, stejně jako světelného designu, se chopil Jiří Heřman, umělecký šéf opery Národního divadla Brno. Choreografii navrhnul Jan Kodet, scénu připravil Tomáš Rusín, kostýmy pak Zuzana Štefunková Rusínová. V hlavních pěveckých rolích vystoupili Kateřina KněžíkováPavol KubáňRoman HozaPeter BergerGianluca Zampieri a další.  více

Nejnovějším přírůstkem do koncertní řady pořádané brněnským souborem Ensemble Opera Diversa se stal komorní recitál houslisty Milana Paľy a klavíristky Kataríny Paľové s názvem Pokánie. Program, který v neděli 30. října ve vile Stiassni zazněl, představil v rámci dušičkového diptychu díla skladatelů Valentina Bibika a nedávno zesnulého Romana Bergera, jehož Adagio č. 2 „Pokánie“ inspirovalo i název večera.  více

Lidověk je první sólové album Matěje Metoděje Štrunce, mladého herce, zpěváka a hudebníka původem z Brna, frontmana kapely Ateliér, syna cimbalisty Dalibora a houslistky Kateřiny Štruncových ze skupin Cimbal Classic a Javory. Jablko skutečně nepadlo daleko od stromu, ale zároveň se přiblížilo ke stromům jiným a zabarvilo se originálními barvami.  více

Městské divadlo Brno uvedlo na své Hudební scéně českou premiéru muzikálu Medicus španělských autorů Ivána Macíase a Félixe Amadora. Režisér Stanislav Moša před diváky postavil současné dílo, které v mnoha ohledech snese přívlastek velké. Nešetří se tady hudbou, počtem postav a výpravou. Bombastický výsledek naštěstí nepřekryl základní téma ambiciózního, hudebně i výtvarně velkolepého opusu, kterým je síla vědění i lásky.  více

První koncert z nové, komorně laděné linie souboru Ensemble Opera Diversa včera nabídl v kavárně PF Café domácí i zahraniční tvorbu. Dramaturgickým specifikem bylo využití nového smyčcového kvarteta Diversa Quartet, sestaveného z vedoucích nástrojových sekcí smyčcového orchestru ve složení: 1. housle – Barbara Tolarová, 2. housle – Jan Bělohlávek, viola – David Křivský, violoncello – Iva Wiesnerová. Projekt vzešel z nedostatku provádění i tvoření kvartetní tvorby v českém hudebním prostoru a proto je kladený důraz na uvádění především tuzemských skladatelů.  více

Brazilský písničkář s (nejen) japonskými kořeny Luiz Murá se na Moravě poprvé představil před pěti lety, kdy vystoupil na Folkových prázdninách v Náměšti se svou tehdejší mezinárodní kapelou Miramundo. Letos v létě přijel do Brna. Nikoli jako hudebník, ale jako pořadatel klubových koncertů v Barceloně, kde posledních několik let žije. Jako oficiální zahraniční delegát se zúčastnil dvoudenního Central European Jazz Showcase v divadle Husa na provázku. Během jeho pobytu v Brně jsme sympatickému světoběžníkovi, který je stále v první řadě hudebníkem, položili několik otázek. Už proto, že Luizův minulý pobyt na Moravě se odrazil na jeho nejnovějším sólovém albu.  více

V téměř tříhodinovém dvojkoncertu písničkářky Lucie Redlové a hudebního projektu Hrubá Hudba si ve čtvrtek brněnská Fléda dosyta užila lidových písniček. Obě části večera spojovala osobnost Jiřího Hradila v roli muzikantské, producentské, ale hlavně tvůrčí. Jak v tónech Hrubé hudby s Muzikou Petra Mičky, tak v Lucčině čistém folku byl celou dobu přítomen. Evidentní to mohlo být spíše v písních, ve kterých muzikanti hráli bez něj. Ve folkloru je to samozřejmé, u starších písniček Lucie Redlové bylo patrné, že zní jinak.  více

V hlavě bandleadera Jiřího Kotači se před čtyřmi lety při odpočinku a promýšlení dalšího muzikantského směřování vlastního bigbandu v jedné kavárně v Rize zrodil nápad na spolupráci s Lenkou Dusilovou. Šlo vlastně jen o další logický krok v hledání vlastní osobité autorské tvorby, víceméně nadžánrové cesty se stále větším důrazem na možnosti elektronické hudby. Že by mohlo dojít k porozumivé spolupráci a vzájemnému obohacení, rozhodně stálo za pokus. První náznak se objevil už na předloňské debutové desce, kde Lenka Dusilová hostovala ve skladbě Billy´s Pilgrimage. Potom přišel covid a s ním omezení koncertních možností. Stejně jako mnozí jiní komponisté využili Jiří Kotača a dominantní autorská osobnost bigbandu pianista Martin Konvička čas koronavirové uzávěry veřejných produkcí k rozpracování nových skladeb; na neformální jam session se v zimě 2021 sešli právě s Lenkou Dusilovou, pro kterou bylo setkání i autorskou výzvou.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce