Hana Holišová: Kvůli Thálii se ze mě hvězda nestane

8. duben 2013, 0:00

Hana Holišová: Kvůli Thálii se ze mě hvězda nestane

S Hanou Holišovou jsme se sešli v restauraci Boulevard, která k Městskému divadlu Brno dnes už patří zcela samozřejmě. Impulsem k rozhovoru byla cena Thálie – jediná, která za rok 2012 putovala do Brna. Hana Holišová ji získala za roli dospělé Jany v muzikálu Papežka.

Sledujete Ceny Thálie s napětím pokaždé, nebo to přichází jen s vaší nominací? Nebyla jste nominovaná poprvé...
Já jsem byla poprvé nominovaná v roce 2004 za Noc na Karlštejně. Thálie sleduji podle časových možností a pokud jsou nominováni kolegové a přátelé, zajímají mě pochopitelně víc.

Stala se z vás teď větší hvězda, nebo je držitelů Thálie v divadle tolik, že se mezi nimi ztratíte?
V divadle jsem už několikátá v pořadí, ale nemyslím si, že by se kvůli tomu ze mě stala hvězda, to ne. Moje práce byla i dosud krásná, tak snad si teď nepohorším. V praxi ta cena přinesla krásný pocit a radost, pokud přinese i další zajímavé příležitosti, budu ráda.

Jako svoje nejoblíbenější role jste dřív zmiňovala třeba Alenu v Noci na Karlštejně, Sukie v Čarodějkách z Eastwicku. Přiřadí se k nim teď i papežka Jana?
Určitě ano. A přiřadila se k nim ještě Fanny Briceová ve Funny Girl a přibude i paní Johnstonová v Pokrevních bratrech. Vlastně všechny role v tomto divadle za uplynulý rok. U papežky Jany v tom ale cena nehrála žádnou roli, měla jsem to představení ráda od začátku – hudbu, samotné téma, všechno.

 Za svou nejoblíbenější herečku vás už třikrát zvolili diváci. Co je pro vás cennější?
To je těžko říct. Divadlo se dělá pro diváky, takže jejich ocenění je pro mě hodně důležité. Je to cena, do které nikdo nemůže zasahovat, zatím co u odborných cen se občas spekuluje, do jaké míry jsou adekvátně udělené (já teď samozřejmě doufám, že jsou). Hlavně je to ale úplně jiné a vážím si obojího. Jak uznání diváků, kterých se moje výkony nějak dotkly, tak toho, že jejich kvalitu kladně ohodnotila odborná porota. Je to radost, když se divácký a kritický pohled střetne.

Jste členka divadelního ansámblu, role dostáváte podle provozních potřeb. Jak se ty provozní potřeby shodují s tím, co se líbí vám?
Musím to zaklepat, ale v poslední době jsem spokojená se všemi rolemi, které jsem dostala. Vyhovují mi, líbí se mi, nemusím přemýšlet o tom, že to není moje parketa. Někdy se ale samozřejmě stane, že člověk musí takzvaně posloužit divadlu, to s sebou angažmá přináší. Je to do určité míry jako v každé práci. Můžu se ale živit tím, co mě opravdu baví, což je krásné, nemám si na co stěžovat.

Říkáte o sobě, že víte co chcete a umíte jít za svým cílem. Jaké jsou vaše další ambice, je vaším cílem hrát v Městském divadle Brno?
Já jsem nějaké konkrétní ambice, cíle nebo vysněné role nikdy neměla. Mě vždy lákalo dělat činohru i muzikál, a to se mi v Městském divadle Brno daří. Neznám moc jiných divadel, kde by to bylo možné, navíc v rámci republiky se tu dělá muzikál na nejlepší možné úrovni. To mě těší a naprosto mi to vyhovuje. Kdybych chtěla změnit místo, kde žiji, pracovně bych ráda alespoň částečně setrvala tady.

Vystudovala jste činoherní herectví, jste i vedená jako člen činohry, jak jste se vlastně ocitla v muzikálu?
Já pocházím z hudební rodiny, můj tatínek byl celý život dirigent a korepetitor v brněnské opeře a v baletu a maminka byla sólistka brněnské zpěvohry. Tím byly předurčeny moje hudební sklony. Studovala jsem ale střední pedagogickou školu a nějak jsem nevěděla, co dál. Zpívala jsem v jedné školní kapele a ještě v jedné metalové. Potom jsem se přihlásila na JAMU na činohru a na muzikál – na ten mě nevzali, ale zpívat jsem chtěla. Po škole jsem pokračovala na volné noze – nechtěla jsem se uvázat do angažmá – a povedlo se mi udělat konkurz v Mahenově divadle do muzikálu Zpívání v dešti, to bylo ještě během studia. Muzikálu se na volné noze celkově daří líp než činohře, tam se konkurzy nedělají, divadla si je obsazují vlastními herci. Baví mě ale obojí.

 Nechtěla byste si v činohře zahrát něco velkého, třeba Antigonu, Porcii, Noru…?
Určitě bych chtěla, ale činoherní příležitosti mám i tady. Hrála jsem ve Večeru tříkrálovém dvojroli Viola – Sebastian a v představení Equus jsem hrála Jill. Moc ráda mám komedii Dokonalá svatba a velkou zkušeností pro mě byla práce s paní režisérkou Burešovou na představení Škola základ života.

Hrajete v televizních seriálech, okrajově i ve filmu, stála byste o větší filmovou příležitost?
Ano, je to úplně jiná práce než v divadle a moc mě to baví. Práce na seriálu byla dobrá v tom, že jsem se naučila řemeslo. Všechno se ale také dělalo hodně narychlo a já bych ráda zažila film, kde je na vše více času a jednotlivé záběry se více zkouší a připravují.

Kdyby chtěl někdo napsat muzikál speciálně pro vás, jakou předlohu byste mu doporučila?
To bych musela být mužský a moje role by byl Freddie Mercury. Ale nepřemýšlela jsem o tom.

Všiml jsem si vás se šálou Komety v Brně na zápase s Karlovými Vary. Chodíte na hokej, co říkáte na letošní sezónu?
Moc povedená nebyla, ne? Já ale na hokej nechodím, byli jsme tam s divadlem v rámci domluvy s Kometou. Šli jsme svým zpěvem podpořit hráče, kteří potom přišli na představení k nám do divadla.

V Brně se najde dost lidí pro které je Kometa, ohňostroje a nakonec i Městské divadlo Brno jenom povrchní zábava. Setkáváte se s tím, předhodí vám to sem tam někdo?
Takových reakcí jsem si všimla, ale absolutně jim nerozumím a vlastně ani nevím, co na to říct. Ano, neděláme žádný underground nebo experimentální divadlo, ale k tomuto účelu slouží jiné brněnské scény. U nás se dělá kvalitní hudební divadlo, které patří k evropské špičce a vedle toho uvádí kvalitní komedie či klasická dramata. Život má být pestrý a díky Městskému divadlu, Huse na Provázku, HaDivadlu, Národnímu divadlu a dalším může divák vybrat podle svého gusta. Divadlo se dělá buď kvalitní, nebo špatné. A je lepší kvalitní ohňostroj, než sedět doma u televize a nadávat, že se v Brně nic neděje.

 Jak relaxujete, co děláte, když se potřebujete uvolnit a zapomenout na práci i na starosti?
Na to nemám moc času, pro mě je relax ten pocit, když se povede představení. Bohužel nemám moc času ani číst, tedy kromě rolí. O prázdninách ale strašně ráda chodím na houby. Jezdím na chalupu do Beskyd, odkud pochází můj tatínek.

Téměř nepijete alkohol, což se u nás považuje málem za příznak duševní nemoci. Máte nějaké náhradní slabosti?
Mám ráda sladké, i když jsem to už oproti dřívějšku omezila. Já se dokážu bavit bez alkoholu, vydržím na večírku třeba až do rána i bez něj. Občas si dám skleničku portského, to mi chutná, nebo dobré víno. Stačí mi ale dvě deci na celý večer.

Co vám na životě v Brně vadí, chtěla byste něco změnit?
Rozčiluje mě, když město přihlíží tomu, jak někteří občané devastují domy a byty, které dostali k dispozici. Město to toleruje a nečinně přihlíží, to mi vadí. Nevěřím tomu, že není možnost nějak zasáhnout a pomoci jiným lidem, kteří by si toho víc vážili.

A co vás tu těší?
Mám tady rodinu, přátele, divadlo a kolegy, s nimiž ráda pracuji. To jsou dostatečně pádné důvody, abych tu žila. A navíc do Prahy, kde se víc točí seriály a filmy, to není moc daleko.

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Premiérou inscenace Krokodýl ze Svratky aneb Mozart v Brně o víkendu začalo už čtrnácté Léto na Biskupském dvoře. V seriálu produkcí Městského divadla Brno (MdB) přibyla atypická hudební inscenace s bláznivě překombinovaným příběhem, jehož díry naštěstí zaceluje muzika: klasická i její svérázné aranže.  více

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae přináší již dvacátým osmým rokem dramaturgicky pestré a interpretačně vybroušené večery, které navíc zasazuje nejen do koncertních sálů, ale rovněž na nádvoří či do zámeckých salónů, hradních sálů, bazilik, kostelů či synagog. Letošní 28. ročník zastřešuje téma Mezi Kroměříží a Vídní. Kulturní centrum Evropy tedy Vídeň sloužila jako sídelní město habsburských císařů a Kroměříž zase byla domovem olomouckých arcibiskupů. Na dramaturgii letošního ročníku se podílela trojice respektovaných odborníků: děkanka Hudební fakulty JAMU, cembalistka, varhanice a muzikoložka Barbara Maria Willi, historik, muzikolog a sbormistr Vladimír Maňas a Otto Biba, rakouský hudební vědec a dlouholetý ředitel vídeňského archivu Gesellschaft der Musikfreunde.  více

Letos v únoru se Filharmonie Brno vydala na nesmírně úspěšné americké turné; na programu měla výběr základních českých klasiků a současnou americkou hudbu. Orchestr vystoupil v legendární Carnegie Hall, v Ann Arbor, poté následovaly tři koncerty v Kalifornii a dále v Kansas City a v texaském Lubbocku. Na koncertech se představili někteří z vůdčích sólistů dnešní doby, jmenovitě Angélique KidjoLaurie Anderson a Christian Schmitt. To vše se odehrálo pod taktovkou šéfdirigenta a uměleckého ředitele Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. Strávil jsem s ním několik fascinujících minut, během nichž mi o tomto velkém mezinárodním úspěchu vyprávěl.  více

Původně mělo jít o dvojalbum, na kterém Druhá tráva pracovala s britským producentem Eddiem Stevensem a které mělo přinést převzaté i autorské skladby. Vinou epidemie covidu vznikly obě části odděleně: Díl první vyšel v roce 2020 a obsahoval především coververze. Díl druhý se na trhu objevil v roce 2022 a převažují na něm skladby původní. Osoba producenta, jinak špičkového odborníka na indiepop a elektronickou hudbu, je u obou částí stejná. Přístup a způsob nahrávání se však liší a to, co kapela se Stevensem na prvním albu pouze naznačila, na „dvojce“ vyzrálo do intenzivnějších barev, zvuků a vůní.  více

Oslavy stopadesátí let brněnského Besedního domu, které se konají nejen v jeho prostorách, vynikají zajímavou dramaturgií. Ta dokáže posluchače přenést do počátků existence tohoto koncertního prostoru. Dva koncerty, které se odehrály 4. a 5. května, nesly název Janáček a Horňácká muzika. Já jsem se zúčastnila toho prvního a šlo o skutečně povedený zážitek, který mi Filharmonie Brna a Horňácká muzika Petra Mičky připravila. Páteční reprízu koncertu přenášela Česká televize. Oba večery byly vyprodané a do prodeje se dokonce přidávaly vstupenky na stání.  více

Sídlo Filharmonie Brno a jedna z nejdůležitějších historických i kulturních dominant Brna – tedy Besední dům – letos slaví 150. roků od svého vzniku. Přesně 3. dubnu 1873, kdy byla slavnostně otevřena dvorana (velký sál) budovy od architekta Theophila von Hansena, autora mj. proslulého vídeňského Musikvereinu, se tento honosný objekt stal středobodem brněnské kultury a zdejšího osobitého uměleckého života. O půldruhého století později – v pondělí 1. května 2023 – zahájila odpolední sešlost a následný koncert s podtitulem Když Smetana v Brně poprvé hrál… sérii koncertů, které vzdají hold jedinečným milníkům v kulturní historii města.  více

Písničkářka Martina Trchová, držitelka Anděla za album Holobyt, nedávno rozpustila svou kapelu a nově vystupuje především jako sólistka. Pomalu pracuje na novém albu a věnuje se také výtvarnému umění. Brzy vyjde její nová kniha s názvem Babi a také se bude konat další ročník festiválku, který pořádá v brněnské čtvrti Obřany.  více

Slyšet a vnímat hudbu v nejrůznějších interaktivních paralelách bylo možné na koncertě Brno Contemporary Orchestra v čele se svým dirigentem Pavlem Šnajdrem, který se odehrál v pondělí v brněnském vědeckém zábavném centru Vida. Večer věnovaný zvuku a interakcím ve vědě nezůstal pouze u pokusů na stanovištích, ale přetavil vědu do uměleckého hudebního zážitku, který byl také propojen s tlumočením do znakového jazyka v podání Hands Dancevíce

Na velké Hudební scéně Městského divadla Brno se včera odehrála česká premiéra broadwayského muzikálu Velká ryba (Big Fish). Druhé obsazení velké a technicky náročné produkce se odehraje dnes. Dílo scenáristy Johna Augusta vypráví příběh o komplikovaném vztahu otce a syna, o světě fantazie, lásky a magie. Hudbu složil Andrew Lippa, autor muzikálu Adamsova rodina. Muzikál vychází ze stejnojmenné prózy Daniela Wallise s podtitulem Román mytických rozměrů a z oceňovaného filmu Tima Burtona. Na newyorskou Broadway se muzikál poprvé dostal před deseti lety, a ještě o deset let dříve vznikl vzpomínaný film slavného režiséra.  více

Ze spolupráce hudebního souboru Ensemble Opera Diversa a houslového virtuóze Milana Paľy vznikla již celá řada nahrávek i nezapomenutelných hudebních večerů. Na loňský komorní diptych světových premiér pro sólové housle od Adriána Demoče a Jany Kmiťové navázal v pondělí 17. dubna v sále Místodržitelského paláce v Brně další koncert s celovečerní sólovou kompozicí. Také Dandelion (Pampeliška) kanadsko-americké skladatelky Lindy Catlin Smith zazněl v sídle Moravské galerie v Brně ve světové premiéře. Dílo navíc vzniklo speciálně z podnětu Milana Paľy.  více

Už sedmým koncertem pokračoval Velikonoční festival duchovní hudby, který se takto překlenul do poslední třetiny. Včerejší večer se uskutečnil v Českobratrském evangelickém chrámu J. A. Komenského (známý také pod názvem Červený kostel). Pro jubilejní 30. ročník festivalu vznikly dvě skladby. První od Slavomíra Hořínky diváci slyšeli zkraje minulého týdne. Druhou premiérovanou kompozici s názvem Mysterium paschale od brněnského skladatele a varhaníka Františka Fialy představil recenzovaný koncert nazvaný veršem Zajásejte již, zástupy. Velikonoční oratorium v sobě skrývá rafinovanost v podobě práce s prostorem chrámu, kombinování české a latinské verze zhudebněných textů a vložených recitací.  více

O jubilejním 20. ročníku hudebního cyklu Barbara Maria Willi uvádí…, také o historicky poučené interpretaci a dalších plánech jsem na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění hovořil s děkankou Hudební fakulty JAMU, dramaturgyní, pedagožkou, popularizátorkou klasické hudby, cembalistkou, varhanicí a specialistkou na kladívkový klavír Barbarou Marií Willi. O tom, jak nabitý program tato žena má, vypovídá nejlépe fakt, že těsně před začátkem našeho povídání aktivně vyučovala zahraničního studenta.  více

Velikonoční festival duchovní hudby možná nejvýrazněji reflektuje svátky ze svého názvu v tzv. tenebrae (temných hodinkách). Jedná se o tři večery od Škaredé středy po Velký pátek, během nichž posluchači mají možnost si vyslechnout rozmanitá zhudebnění lamentací (nářků) z knihy Pláč nebo také responzorií věnovaných Kristovu utrpení. Ke zpěvům původně náležely obřady, ze kterých se při koncertech zachovává symbolické zhasínání svící.  více

Zpěváka, herce, scenáristu Ondřeje Havelku brněnské publikum dobře zná i v roli režiséra. V opeře Národního divadla Brno vytvořil inscenace na díla Bedřicha Smetany (2006), Giacoma Pucciniho (2008) nebo Johanna Strausse mladšího (2010). V této sezóně se do Brna opět navrací s letošní druhou operní premiérou Falstaff od Giuseppe Verdiho. Uskutečnila se 5. dubna 2023 za účasti režiséra.  více

Protnutí staré a nové hudby přinesl třetí koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby, který se odehrál 4. dubna v brněnském kostele sv. Janů. Večer s podtitulem Hlásám milost patřil komornímu orchestru L´Armonia Terrena fungujícího pod vedením kmenového dirigenta Zdeňka Klaudy. Basového partu v jediné vokálně-instrumentální skladbě se ujal sólista Jan Martiník. Koncert z hlediska dramaturgie byl nápaditě orámovaný dílem Johanna Sebastiana Bacha (1685–1750) v instrumentačně novodobém hávu.  více

Nejčtenější

Kritika

Premiérou inscenace Krokodýl ze Svratky aneb Mozart v Brně o víkendu začalo už čtrnácté Léto na Biskupském dvoře. V seriálu produkcí Městského divadla Brno (MdB) přibyla atypická hudební inscenace s bláznivě překombinovaným příběhem, jehož díry naštěstí zaceluje muzika: klasická i její svérázné aranže.  více