Hana Holišová: Kvůli Thálii se ze mě hvězda nestane

8. duben 2013, 0:00

Hana Holišová: Kvůli Thálii se ze mě hvězda nestane

S Hanou Holišovou jsme se sešli v restauraci Boulevard, která k Městskému divadlu Brno dnes už patří zcela samozřejmě. Impulsem k rozhovoru byla cena Thálie – jediná, která za rok 2012 putovala do Brna. Hana Holišová ji získala za roli dospělé Jany v muzikálu Papežka.

Sledujete Ceny Thálie s napětím pokaždé, nebo to přichází jen s vaší nominací? Nebyla jste nominovaná poprvé...
Já jsem byla poprvé nominovaná v roce 2004 za Noc na Karlštejně. Thálie sleduji podle časových možností a pokud jsou nominováni kolegové a přátelé, zajímají mě pochopitelně víc.

Stala se z vás teď větší hvězda, nebo je držitelů Thálie v divadle tolik, že se mezi nimi ztratíte?
V divadle jsem už několikátá v pořadí, ale nemyslím si, že by se kvůli tomu ze mě stala hvězda, to ne. Moje práce byla i dosud krásná, tak snad si teď nepohorším. V praxi ta cena přinesla krásný pocit a radost, pokud přinese i další zajímavé příležitosti, budu ráda.

Jako svoje nejoblíbenější role jste dřív zmiňovala třeba Alenu v Noci na Karlštejně, Sukie v Čarodějkách z Eastwicku. Přiřadí se k nim teď i papežka Jana?
Určitě ano. A přiřadila se k nim ještě Fanny Briceová ve Funny Girl a přibude i paní Johnstonová v Pokrevních bratrech. Vlastně všechny role v tomto divadle za uplynulý rok. U papežky Jany v tom ale cena nehrála žádnou roli, měla jsem to představení ráda od začátku – hudbu, samotné téma, všechno.

 Za svou nejoblíbenější herečku vás už třikrát zvolili diváci. Co je pro vás cennější?
To je těžko říct. Divadlo se dělá pro diváky, takže jejich ocenění je pro mě hodně důležité. Je to cena, do které nikdo nemůže zasahovat, zatím co u odborných cen se občas spekuluje, do jaké míry jsou adekvátně udělené (já teď samozřejmě doufám, že jsou). Hlavně je to ale úplně jiné a vážím si obojího. Jak uznání diváků, kterých se moje výkony nějak dotkly, tak toho, že jejich kvalitu kladně ohodnotila odborná porota. Je to radost, když se divácký a kritický pohled střetne.

Jste členka divadelního ansámblu, role dostáváte podle provozních potřeb. Jak se ty provozní potřeby shodují s tím, co se líbí vám?
Musím to zaklepat, ale v poslední době jsem spokojená se všemi rolemi, které jsem dostala. Vyhovují mi, líbí se mi, nemusím přemýšlet o tom, že to není moje parketa. Někdy se ale samozřejmě stane, že člověk musí takzvaně posloužit divadlu, to s sebou angažmá přináší. Je to do určité míry jako v každé práci. Můžu se ale živit tím, co mě opravdu baví, což je krásné, nemám si na co stěžovat.

Říkáte o sobě, že víte co chcete a umíte jít za svým cílem. Jaké jsou vaše další ambice, je vaším cílem hrát v Městském divadle Brno?
Já jsem nějaké konkrétní ambice, cíle nebo vysněné role nikdy neměla. Mě vždy lákalo dělat činohru i muzikál, a to se mi v Městském divadle Brno daří. Neznám moc jiných divadel, kde by to bylo možné, navíc v rámci republiky se tu dělá muzikál na nejlepší možné úrovni. To mě těší a naprosto mi to vyhovuje. Kdybych chtěla změnit místo, kde žiji, pracovně bych ráda alespoň částečně setrvala tady.

Vystudovala jste činoherní herectví, jste i vedená jako člen činohry, jak jste se vlastně ocitla v muzikálu?
Já pocházím z hudební rodiny, můj tatínek byl celý život dirigent a korepetitor v brněnské opeře a v baletu a maminka byla sólistka brněnské zpěvohry. Tím byly předurčeny moje hudební sklony. Studovala jsem ale střední pedagogickou školu a nějak jsem nevěděla, co dál. Zpívala jsem v jedné školní kapele a ještě v jedné metalové. Potom jsem se přihlásila na JAMU na činohru a na muzikál – na ten mě nevzali, ale zpívat jsem chtěla. Po škole jsem pokračovala na volné noze – nechtěla jsem se uvázat do angažmá – a povedlo se mi udělat konkurz v Mahenově divadle do muzikálu Zpívání v dešti, to bylo ještě během studia. Muzikálu se na volné noze celkově daří líp než činohře, tam se konkurzy nedělají, divadla si je obsazují vlastními herci. Baví mě ale obojí.

 Nechtěla byste si v činohře zahrát něco velkého, třeba Antigonu, Porcii, Noru…?
Určitě bych chtěla, ale činoherní příležitosti mám i tady. Hrála jsem ve Večeru tříkrálovém dvojroli Viola – Sebastian a v představení Equus jsem hrála Jill. Moc ráda mám komedii Dokonalá svatba a velkou zkušeností pro mě byla práce s paní režisérkou Burešovou na představení Škola základ života.

Hrajete v televizních seriálech, okrajově i ve filmu, stála byste o větší filmovou příležitost?
Ano, je to úplně jiná práce než v divadle a moc mě to baví. Práce na seriálu byla dobrá v tom, že jsem se naučila řemeslo. Všechno se ale také dělalo hodně narychlo a já bych ráda zažila film, kde je na vše více času a jednotlivé záběry se více zkouší a připravují.

Kdyby chtěl někdo napsat muzikál speciálně pro vás, jakou předlohu byste mu doporučila?
To bych musela být mužský a moje role by byl Freddie Mercury. Ale nepřemýšlela jsem o tom.

Všiml jsem si vás se šálou Komety v Brně na zápase s Karlovými Vary. Chodíte na hokej, co říkáte na letošní sezónu?
Moc povedená nebyla, ne? Já ale na hokej nechodím, byli jsme tam s divadlem v rámci domluvy s Kometou. Šli jsme svým zpěvem podpořit hráče, kteří potom přišli na představení k nám do divadla.

V Brně se najde dost lidí pro které je Kometa, ohňostroje a nakonec i Městské divadlo Brno jenom povrchní zábava. Setkáváte se s tím, předhodí vám to sem tam někdo?
Takových reakcí jsem si všimla, ale absolutně jim nerozumím a vlastně ani nevím, co na to říct. Ano, neděláme žádný underground nebo experimentální divadlo, ale k tomuto účelu slouží jiné brněnské scény. U nás se dělá kvalitní hudební divadlo, které patří k evropské špičce a vedle toho uvádí kvalitní komedie či klasická dramata. Život má být pestrý a díky Městskému divadlu, Huse na Provázku, HaDivadlu, Národnímu divadlu a dalším může divák vybrat podle svého gusta. Divadlo se dělá buď kvalitní, nebo špatné. A je lepší kvalitní ohňostroj, než sedět doma u televize a nadávat, že se v Brně nic neděje.

 Jak relaxujete, co děláte, když se potřebujete uvolnit a zapomenout na práci i na starosti?
Na to nemám moc času, pro mě je relax ten pocit, když se povede představení. Bohužel nemám moc času ani číst, tedy kromě rolí. O prázdninách ale strašně ráda chodím na houby. Jezdím na chalupu do Beskyd, odkud pochází můj tatínek.

Téměř nepijete alkohol, což se u nás považuje málem za příznak duševní nemoci. Máte nějaké náhradní slabosti?
Mám ráda sladké, i když jsem to už oproti dřívějšku omezila. Já se dokážu bavit bez alkoholu, vydržím na večírku třeba až do rána i bez něj. Občas si dám skleničku portského, to mi chutná, nebo dobré víno. Stačí mi ale dvě deci na celý večer.

Co vám na životě v Brně vadí, chtěla byste něco změnit?
Rozčiluje mě, když město přihlíží tomu, jak někteří občané devastují domy a byty, které dostali k dispozici. Město to toleruje a nečinně přihlíží, to mi vadí. Nevěřím tomu, že není možnost nějak zasáhnout a pomoci jiným lidem, kteří by si toho víc vážili.

A co vás tu těší?
Mám tady rodinu, přátele, divadlo a kolegy, s nimiž ráda pracuji. To jsou dostatečně pádné důvody, abych tu žila. A navíc do Prahy, kde se víc točí seriály a filmy, to není moc daleko.

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Že se letošní Horňácké slavnosti v tradičním termínu (poblíž svátku sv. Máří Magdaleny) a rozsahu (tří až pěti dnů) neuskuteční, rozhodla rada obce Velké na Veličkou už v půli dubna. Pochopitelně se nedal předpovídat vývoj krizových opatření směrem k třetímu červencovému týdnu, ale horňáčtí muzikanti se pokusili vymyslet alespoň částečné náhradní řešení pro zachování kontinuity. Nakonec se oficiálně konaly dva koncerty ve do dvou po sobě následujících sobotách: 18. července se v Kulturním domě ve Velké nad Veličkou uskutečnil přímý přenos veřejné rozhlasové nahrávky Českého rozhlasu Brno pod titulem Hrajte že ně, hrajte aneb Horňácké trochu jinak. O týden později se ve sportovním areálu v Javorníku pořádalo tradiční klání o „najvěčího znalca horňáckých sedláckých“ pod patronací Horňácké cimbálové muziky Libora Supa. Obě akce si pochopitelně našly své diváky a posluchače.  více

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více

Letošní ročník Hudebního festivalu Znojmo se pomalu blíží ke své polovině; stihnul i tak nabídnout řadu pozoruhodných hudebních večerů v čele s koncertem při svíčkách či Divadlem světel Dua Kchun. Včerejší program oslovil ponejvíce milovníky díla Johanna Sebastiana Bacha, jehož kantáty Wachet auf, ruft uns die Stimme a Tönet, ihr Pauken! Erschallet, Trompeten! zazněly v nastudování orchestru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka ve znojemském kostele Nalezení sv. Kříže. V sólových partech vystoupily sopranistky Romana Kružíková a Pavla Radostová, altistka Lucie Netušilová Karafiátová, tenorista Jakub Kubín a basista Jiří Miroslav Procházka.  více

Brněnská rocková skupina Kulturní úderka v čele se zpěvákem a kytaristou Štěpánem Dokoupilem tentokrát své fanoušky nenechala čekat příliš dlouho. Zatímco mezi jejím prvním a druhým albem byla patnáctiletá pauza, novinka Black Metall vyšla necelé dva roky po předchozím albu Sarajevská Katarzija. S názvem nového alba je třeba zacházet opatrně. S black metalem coby hudebním žánrem totiž Úderka nic společného neměla a nemá. Stále máme co do činění nikoli s metalem, ale s poměrně syrovým rockem, který ovšem v některých momentech příjemně zjemňují klávesy Omera Blentiče, případně trubka hostujícího Jana Kozelka.  více

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Nejčtenější

Kritika

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více