Hana Holišová: Kvůli Thálii se ze mě hvězda nestane

8. duben 2013, 0:00

Hana Holišová: Kvůli Thálii se ze mě hvězda nestane

S Hanou Holišovou jsme se sešli v restauraci Boulevard, která k Městskému divadlu Brno dnes už patří zcela samozřejmě. Impulsem k rozhovoru byla cena Thálie – jediná, která za rok 2012 putovala do Brna. Hana Holišová ji získala za roli dospělé Jany v muzikálu Papežka.

Sledujete Ceny Thálie s napětím pokaždé, nebo to přichází jen s vaší nominací? Nebyla jste nominovaná poprvé...
Já jsem byla poprvé nominovaná v roce 2004 za Noc na Karlštejně. Thálie sleduji podle časových možností a pokud jsou nominováni kolegové a přátelé, zajímají mě pochopitelně víc.

Stala se z vás teď větší hvězda, nebo je držitelů Thálie v divadle tolik, že se mezi nimi ztratíte?
V divadle jsem už několikátá v pořadí, ale nemyslím si, že by se kvůli tomu ze mě stala hvězda, to ne. Moje práce byla i dosud krásná, tak snad si teď nepohorším. V praxi ta cena přinesla krásný pocit a radost, pokud přinese i další zajímavé příležitosti, budu ráda.

Jako svoje nejoblíbenější role jste dřív zmiňovala třeba Alenu v Noci na Karlštejně, Sukie v Čarodějkách z Eastwicku. Přiřadí se k nim teď i papežka Jana?
Určitě ano. A přiřadila se k nim ještě Fanny Briceová ve Funny Girl a přibude i paní Johnstonová v Pokrevních bratrech. Vlastně všechny role v tomto divadle za uplynulý rok. U papežky Jany v tom ale cena nehrála žádnou roli, měla jsem to představení ráda od začátku – hudbu, samotné téma, všechno.

 Za svou nejoblíbenější herečku vás už třikrát zvolili diváci. Co je pro vás cennější?
To je těžko říct. Divadlo se dělá pro diváky, takže jejich ocenění je pro mě hodně důležité. Je to cena, do které nikdo nemůže zasahovat, zatím co u odborných cen se občas spekuluje, do jaké míry jsou adekvátně udělené (já teď samozřejmě doufám, že jsou). Hlavně je to ale úplně jiné a vážím si obojího. Jak uznání diváků, kterých se moje výkony nějak dotkly, tak toho, že jejich kvalitu kladně ohodnotila odborná porota. Je to radost, když se divácký a kritický pohled střetne.

Jste členka divadelního ansámblu, role dostáváte podle provozních potřeb. Jak se ty provozní potřeby shodují s tím, co se líbí vám?
Musím to zaklepat, ale v poslední době jsem spokojená se všemi rolemi, které jsem dostala. Vyhovují mi, líbí se mi, nemusím přemýšlet o tom, že to není moje parketa. Někdy se ale samozřejmě stane, že člověk musí takzvaně posloužit divadlu, to s sebou angažmá přináší. Je to do určité míry jako v každé práci. Můžu se ale živit tím, co mě opravdu baví, což je krásné, nemám si na co stěžovat.

Říkáte o sobě, že víte co chcete a umíte jít za svým cílem. Jaké jsou vaše další ambice, je vaším cílem hrát v Městském divadle Brno?
Já jsem nějaké konkrétní ambice, cíle nebo vysněné role nikdy neměla. Mě vždy lákalo dělat činohru i muzikál, a to se mi v Městském divadle Brno daří. Neznám moc jiných divadel, kde by to bylo možné, navíc v rámci republiky se tu dělá muzikál na nejlepší možné úrovni. To mě těší a naprosto mi to vyhovuje. Kdybych chtěla změnit místo, kde žiji, pracovně bych ráda alespoň částečně setrvala tady.

Vystudovala jste činoherní herectví, jste i vedená jako člen činohry, jak jste se vlastně ocitla v muzikálu?
Já pocházím z hudební rodiny, můj tatínek byl celý život dirigent a korepetitor v brněnské opeře a v baletu a maminka byla sólistka brněnské zpěvohry. Tím byly předurčeny moje hudební sklony. Studovala jsem ale střední pedagogickou školu a nějak jsem nevěděla, co dál. Zpívala jsem v jedné školní kapele a ještě v jedné metalové. Potom jsem se přihlásila na JAMU na činohru a na muzikál – na ten mě nevzali, ale zpívat jsem chtěla. Po škole jsem pokračovala na volné noze – nechtěla jsem se uvázat do angažmá – a povedlo se mi udělat konkurz v Mahenově divadle do muzikálu Zpívání v dešti, to bylo ještě během studia. Muzikálu se na volné noze celkově daří líp než činohře, tam se konkurzy nedělají, divadla si je obsazují vlastními herci. Baví mě ale obojí.

 Nechtěla byste si v činohře zahrát něco velkého, třeba Antigonu, Porcii, Noru…?
Určitě bych chtěla, ale činoherní příležitosti mám i tady. Hrála jsem ve Večeru tříkrálovém dvojroli Viola – Sebastian a v představení Equus jsem hrála Jill. Moc ráda mám komedii Dokonalá svatba a velkou zkušeností pro mě byla práce s paní režisérkou Burešovou na představení Škola základ života.

Hrajete v televizních seriálech, okrajově i ve filmu, stála byste o větší filmovou příležitost?
Ano, je to úplně jiná práce než v divadle a moc mě to baví. Práce na seriálu byla dobrá v tom, že jsem se naučila řemeslo. Všechno se ale také dělalo hodně narychlo a já bych ráda zažila film, kde je na vše více času a jednotlivé záběry se více zkouší a připravují.

Kdyby chtěl někdo napsat muzikál speciálně pro vás, jakou předlohu byste mu doporučila?
To bych musela být mužský a moje role by byl Freddie Mercury. Ale nepřemýšlela jsem o tom.

Všiml jsem si vás se šálou Komety v Brně na zápase s Karlovými Vary. Chodíte na hokej, co říkáte na letošní sezónu?
Moc povedená nebyla, ne? Já ale na hokej nechodím, byli jsme tam s divadlem v rámci domluvy s Kometou. Šli jsme svým zpěvem podpořit hráče, kteří potom přišli na představení k nám do divadla.

V Brně se najde dost lidí pro které je Kometa, ohňostroje a nakonec i Městské divadlo Brno jenom povrchní zábava. Setkáváte se s tím, předhodí vám to sem tam někdo?
Takových reakcí jsem si všimla, ale absolutně jim nerozumím a vlastně ani nevím, co na to říct. Ano, neděláme žádný underground nebo experimentální divadlo, ale k tomuto účelu slouží jiné brněnské scény. U nás se dělá kvalitní hudební divadlo, které patří k evropské špičce a vedle toho uvádí kvalitní komedie či klasická dramata. Život má být pestrý a díky Městskému divadlu, Huse na Provázku, HaDivadlu, Národnímu divadlu a dalším může divák vybrat podle svého gusta. Divadlo se dělá buď kvalitní, nebo špatné. A je lepší kvalitní ohňostroj, než sedět doma u televize a nadávat, že se v Brně nic neděje.

 Jak relaxujete, co děláte, když se potřebujete uvolnit a zapomenout na práci i na starosti?
Na to nemám moc času, pro mě je relax ten pocit, když se povede představení. Bohužel nemám moc času ani číst, tedy kromě rolí. O prázdninách ale strašně ráda chodím na houby. Jezdím na chalupu do Beskyd, odkud pochází můj tatínek.

Téměř nepijete alkohol, což se u nás považuje málem za příznak duševní nemoci. Máte nějaké náhradní slabosti?
Mám ráda sladké, i když jsem to už oproti dřívějšku omezila. Já se dokážu bavit bez alkoholu, vydržím na večírku třeba až do rána i bez něj. Občas si dám skleničku portského, to mi chutná, nebo dobré víno. Stačí mi ale dvě deci na celý večer.

Co vám na životě v Brně vadí, chtěla byste něco změnit?
Rozčiluje mě, když město přihlíží tomu, jak někteří občané devastují domy a byty, které dostali k dispozici. Město to toleruje a nečinně přihlíží, to mi vadí. Nevěřím tomu, že není možnost nějak zasáhnout a pomoci jiným lidem, kteří by si toho víc vážili.

A co vás tu těší?
Mám tady rodinu, přátele, divadlo a kolegy, s nimiž ráda pracuji. To jsou dostatečně pádné důvody, abych tu žila. A navíc do Prahy, kde se víc točí seriály a filmy, to není moc daleko.

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Nejčtenější

Kritika

Jedním z největších lákadel letošního ročníku Expozice nové hudby bylo bezpochyby uvedení skladby Communicating Vessels v okouzlujících prostorách vodojemů na Žlutém kopci. Společné dílo Radima Hanouska (*1971), Michala Wróblewského (*1988), Františka Chaloupky (*1981), Iana Mikysky (*1994) a Kristýny Švihálkové (*1997) zaznělo ve čtvrtek 17. října v podání skladatelů samotných ve světové premiéře. Kompozice Communicating Vessels (Spojené nádoby) vznikla na objednávku festivalu a byla vytvořena speciálně pro prostor brněnských vodojemů. Spojené nádoby tematizují a „oslavují“ uchovávání látek různých fyzikálních skupenství, které se staly samozřejmostí našeho každodenního života až do míry, že je téměř nevnímáme. Za nádobu je také možné označit člověka vnímajícího a myslícího, jehož mysl může být naplněna různým obsahem. Za spojení nádob by se pak také dalo považovat spojení pěti muzikantů–skladatelů v tomto jedinečném projektu.   více