Horáčkovy příběhy si přetavuju do svých prožitků, říká Lenka Nová ke koncertnímu turné Čtyřicítka tour

Horáčkovy příběhy si přetavuju do svých prožitků, říká Lenka Nová ke koncertnímu turné Čtyřicítka tour

Zpěvačka Lenka Nová se narodila V Brně. Dodnes se sem často a ráda vrací. Loni na podzim vydala svou třetí profilovou desku Čtyřicítka, na které je desítka osobních písní s texty Michala Horáčka. Nedávno byla nominována na hudební cenu Anděl v kategorii Zpěvačka roku. Letos 8. a 9. března v baru U kouřícího králíka v rodném městě zahájila s nově nazkoušeným repertoárem koncertní turné Čtyřicítka Tour, jehož jarní část uzavře pražský koncert ve studiu DVA 21. května. A o tom všem jsme si povídaly…

Už na gymnáziu ses profilovala jako výrazná zpěvačka a to většinou s bigbítem: Manhattan, Helmutova stříkačka, The Street … Na některou frontu jsem zapomněla?

S Helmutama jsem nikdy nezpívala, ale jeli jsme s nimi s Manhattanem moji první šňůru v životě. Máma mi tenkrát napsala do školy omluvenku:”Omluvte moji dceru z vyuky, zúčastní se rockového turné.” Nejdřív mě nechtěli ze školy pustit, nakonec pustili. Zpívala jsem ještě s The Street a kapelou Honzy a Zdeňka Klukových GO! To byla taková předpotopní rapová formace s houslema a beatama. Dokonce jsme s tím byli na Bratislavské lyře.

Bylo hned po maturitě jasné, že zkusíš muziku  jako profesi nebo jsi měla studijní plány?

Já jsem chtěla jít studovat nějakou vysokou, kde bych získala vzdělání, který bych uplatnila potom dál v životě. Lákala mě architektura. Ale na to jsem neměla ani odborné středoškolské vzdělání, ani potřebné konexe, jak mi tenkrát naznačili v Klubu architektů. Tak jsem šla studovat angličtinu, ale našla jsem si bohužel tak příšernou školu, že jsem toho po třech měsících s bolením břicha nechala. Pak jsem nastoupila k našim do firmy, jako asisentka pana ředitele, mýho nevlastního táty, a pak už přišel konkurz do Laury, který mi vlastně hrozně pomohl. Najednou bylo jasný, co mám dělat. Začala jsem se živit v profesionální kapele. Byl to splněný sen, i když jsem si za tím úplně přímočaře nešla. Zpočátku mě ani nenapadlo, že by se něco takového mohlo stát.

Jak a proč se z Lenky Pulkrábkové stala Lenka Nová?

Je za tím špatná pamět Karla Šůchy, kapelníka Laury a jejích tygrů. Nemohl si zapamatovat moje dívčí jméno Pulkrábková. Říkal: „Když si ho nemůžu zapamatovat já, tak si ho lidi taky nebudou pamatovat. Měla by sis vymyslet nějakej pseudonym.“. No a já pořád přemýšlela, přemýšlela…ono je to těžké vymyslet jméno, které vám za dva týdny nepoleze na nervy… Mezitím jsme jezdili s Laurou koncerty a oni pořád říkali, to je ta naše nová zpěvačka. A tak někoho napadlo, že Nová by mohlo fungovat. Takže od té doby jsem Nová a musím říct, že mě ty dvě identity, osobní a pracovní, docela baví.

nova_lenka_foto_Michal Hancovsky_01Čím mladou rockerku oslovila Laura a její tygři? Bylo něco, čím tě tenkrát Karel Šůcha překvapil, nebo jste se znali už z dřívějška?

Mě Laura dostala koncertem Show Tomáše Tracyho. Bylo mi třináct a bylo to něco, co jsem do té doby a dlouho potom neviděla. Lauru jsem si zamilovala, chodila jsem na všechny koncerty. Potom mě to trošku přešlo, ale přišla nabídka zazpívat vokály na společném koncertě Progresu 2 a Laury. Na základě toho mě pak pozvali na kokurz, protože Jana Amrichová čekala ditě a Laura potřebovala novou zpěvačku. Konkurz jsem udělala a jak už jsem řekla, byl to sen. Co mě ale trošku zaskočilo, že mě vzali a hned jsme začali točit desku Vyklátíme modly. Takže já s nimi neměla ještě skoro nic nahráno a odzpíváno a už jsem byla ve studiu. Když jsem to pak slyšela po dlouhé době, bylo to takové hodně neotesané, syrové…ale Karel to tak má rád.

Jak dlouho jsi byla Laurou – a proč už jí nejsi? Kam tě ta spolupráce posunula?

V Lauře jsem nakonec byla 12 úžasných let, 5 let první etapa, pak 5 let pauza, pak 7 let další etapa z toho 9 měsíců rizikové těhotenství, takže klid na lůžku doma. Dostala jsem dvakrát padáka a třikrát lano. Naposled jsem ho už odmítla. Dodnes je to moje srdeční záležitost a jsem ráda, že jsme s Karlem po těch různých peripetiích stále přátelé, máme se rádi a sem tam si s Laurou při různých příležitostech zazpívám. V Lauře a kolem ní jsem poznala spoustu dobrých  a šikovných lídí, odehrála stovky koncertů, což je nepřenositelná zkušenost, zažila i spoustu divokých zájezdů s ostudou i bez. Jsem za ty roky moc ráda a jsem ráda, že jsem byla zrovna v této kapele. Na potřetí jsem už nabídku vrátit se odmítla. Měla jsem pocit, že v Lauře jsem zazpívala už vše, co jsem měla, a je čas posunout se dál. V té době jsem již spolupracovala s Michalem Horáčkem a hrála i své sólové koncerty.

Sheila v muzikálu Vlasy by byla pro mnohé zpěvačky vysněnou rolí – ale promiň, tebe si  jako kolečko v soukolí pražské muzikálové produkce tak nějak neumím představit …

Ano, je to tak…nejsem úplně muzikálový typ, ani fanoušek. Ale Vlasy mi nějak náhodou spadly z nebe. Teda náhodou ne, já na náhody nevěřím. Miluju filmy Miloše Formana a Hair je skvělej film a muzika v něm úplně dokonalá. Byla to tenkrát pro mě příznivá doba, jeden rok jsem nastoupila do Laury, další rok jsem dostala havní roli v Hair a další uzavřela kontrakt snů na pět desek s nejúspěšnějším vydavatelstvím v ČR. Ale táhlo mě to víc ke koncertování s vlastním repertoárem, nebo repertoárem jedné kapely, než k muzikálům. V nich nezpíváš vždycky to, co bys úplně chtěl, pokud se tím chceš živit. Vlastně jsem o tom moc nepřemýšlela, věnovala jsem se tomu, co bylo aktuální, což potom byla sólová deska. Já stejně věřím, že co člověk podvědomě chce a nějak vysílá, tak to potom dostane. Někdy to ovšem trvá i dvacet let.

Jsi jasný zpěvácký solitér – neuvažovala jsi někdy o stálé koncertní kapele?

Už jsem jich taky pár měla, ale většinou byla jejich existence vázána na jednotlivé desky, které jsem vydala, a po nějaké době naše spolupráce skončila, protože jsem se věnovala jiným projektům. Momentálně mi dobře funguje model, kdy spolupracuji s různými předními hudebníky a hrajeme ve formaci, která je pro daný koncert ideální. Nebo hraje ten, kdo zrovna může, protože oni jsou hodně vytížení. Na piano se tak třeba na následující šňůře prostřídá Matej Benko, Petr Malásek nebo Michal Nejtek. Všichni jsou skvělí muzikanti a je pro mě čest, že s nimi můžu spolupracovat.

Čtyřicítka je tvým společným projektem s textařem Michalem Horáčkem. Vaši první spolupráci jsem zaznamenala v souvislosti s albem Ohrožený druh, kam si pan Horáček vybral „své“ ženské šansonové hlasy. Kde jste se potkali a jak tě oslovil?

Michalovi mě vytipoval mistr zvuku Michal Pekárek, se kterým jsem spolupracovala už na své první sólovce. Jak jsi říkala, hledali na Ohrožený druh různé známé i pro ně neznámé hlasy a tak jsem zkusila nazpívat několik věcí. Nakonec z toho byla písnička Jak ten chlap se na mě dívá.

Nezůstalo jen u jednorázové spolupráce. Zpívala jsi a zpíváš na koncertní a albové verzi muzikálu Kudykam,  v Českém kalendáři  i v jeho scénické verzi Mezi námi  a také v putovním recitálu Na cestě;  tady se zrodil nápad na tvou desku s výlučným Horáčkovým textařským autorstvím?

Ano, jak jsme tak jezdili společně po krajích českých a moravských, napsal Michal napřed desku pro Frantu Segrada, jeho první sólovku k jeho šedesátinám. A pak přišel nápad na Čtyřicítku. I když původně to mělo být spíš dekadentní divadlo, kde jsem měla hrát určitou roli a texty byly dost temné. Ke sprostým slovům se nechodilo daleko, na Horáčka poměrně nečekaný kus. Postupem času jsme dospěli do bodu, kdy se vše překlopilo do mé osobní výpovědi, kde jsem sama za sebe, kdy už nešlo o nějaký děj, ale o jednotlivé příběhy.

nova_lenka_foto_Michal Hancovsky_03

Čtyřicítka je od tvého sólového debutu Nová deska vzdálená třináct let.  Před pěti lety vyšlo album Psí hodina, Čtyřicítka je v pořadí teprve třetí. Nadprodukcí tedy rozhodně netrpíš… Čím to?

Ono to souvisí i s tím, že jsem většinu své hudební dráhy nebyla sólistka v pravém slova smyslu. Buď jsem točila desky s Laurou nebo jsem byla v posledních letech součástí projektů kolem Michala Horáčka, kdy vzniklo několik desek, kterých jsem taky byla pouze součástí. Takže to pnutí přicházelo v době, když jsem zrovna netočila jiné desky či nebyla umělecky uspokojena. Ale časový rozestup mezi druhou a třetí deskou už je jen čtyři roky, takže už jsem se výrazně zlepšila!

Psí hodina bylo soustředěné koncepční album, které pro tebe napsal a zaranžoval tvůj manžel Michal Pelant a převážně otextoval Lukáš Pavlásek.  Tentokrát jsi ovšem významně přispěla sama i jako autorka hudby. Naštěstí jsi s texty Michala Horáčka měla zkušenost už z dřívějška – přesto: vnímáš ji jako autorskou výpověď?

Já nemám moc slovo “výpověď” ráda. Michal přinesl 14 výstižnýh a krásných textů. Chtěl, abych to všechno zhudebnila sama. Dal mi vlastně obrovskou důvěru, asi jako nikdo před tím. Možná to je i tím, že nemá skladatelské ambice. Dřív když jsem s někým spolupracovala, tak to byli skvělí muzikanti. A tak vše raději složili sami, protože měli dojem, že bych to stejně líp neudělala. A věřím, že to tak opravdu bylo. Tady se stalo to, že jsem napřed zalekla té hrozné zodpovědnosti. Bála jsem se, že úplně zkazím tyto skvělé texty. A napřed jsem toho ani moc neudělala, nešlo mi to. Až potom začali psát i jiní autoři, což mi uvolnilo ruce i mysl. Začalo to přicházet. Nakonec se kluci ve studiu shodli a dali povětšinu přednost mým zhudebněním, protože to ve spojení s mým zpěvem bylo najednou autentičtější než třeba jiné úplně vymakané kompozice.

Michal Horáček promlouvá za zralou ženu s životními zkušenostmi. Vypovídá za ženy po čtyřicítce všeobecně, nebo napsal některé texty přímo tobě na tělo?  Je v některém tvá konkrétní osobní zkušenost, kterou vystihl, popsal a odlehčil?

Neřekla bych, že některá z těch písní je úplně můj příběh slovo od slova. Ale vím, že některé věci byly inspirovány mým životem, protože jsme byli s Michalem v úzkém kontaktu. Věděl, co zrovna řeším. Bylo to ale spíš trousení nějakých poznámek, ze kterých mohl Michal něco odtušit. Většinou jde o obecně platné příběhy, se kterými jsem se ztotožnila, protože mě to zkrátka potkalo stejně jako spoustu dalších žen v tomto věku. A navíc myslím, že nemusím nutně souznít s každým Michalovým slovem, s každým kouskem příběhu. Já si to přetavuju do svých vlastních prožitků a věřím, že posluchač udělá to samé. Jde spíš o nějakou emoci, která když zarezonuje, budu nadmíru šťastná.

Kromě zúčastněných muzikantů se pod album výrazně podepsal mistr zvuku Michal Pekárek. Z mého pohledu jeho vklad významně překračuje obvyklou normu práce muže za pultem – souhlasíš?

Michal není a nikdy nebyl “jen zvukař”. Byl a je to člověk v týmu, podílí se na produkování alb, vymýšlí i koncertní verze, představuje aktivní článek.  Ale i kdyby byl “jenom” zvukař, úplně by to stačilo. Zvuk je na desce hrozně důležitý a opět se mi u Čtyřicítky potvrdilo, kam může může desku posunout. Michal udělal mixy, který mně přišly dobré. Cítila jsem, že úplně neomdlívám, ale nebylo co vytknout. Pak si od toho trošku nuceně dal pauzu a poslal, opravdu na poslední chvíli, finální verze. Musím přiznat, že jsem se rozbrečela, jak mě to dojalo, jak moc se mi to líbílo. Byl to posun klidně ještě o +40 procent. To jsem opravdu nečekala.

Ještě předtím, než Čtyřicítka loni koncem roku vyšla, představila jsi malou koncertní čtyřpísničkovou ochutnávku z alba v rámci Horáčkova pořadu Na cestě – a byla to paráda.  Je koncertní sestava na Čtyřicítka tour zcela nebo částečně totožná s tou loňskou v Sonu?

Jak už jsem zmínila, mám to štěstí, že moje pozvání na TOUR přijali samí skvělí muzikanti. Sestava se bude lehce překrývat. Na piano zahraje Matej Benko, Petr Malásek nebo Michal Nejtek, na kytary Lukáš Pelikán, na basu a kontarbas Jan Tengler a na bicí Pavel Bady Zbořil nebo Miloš Dvořáček.

Turné jsi začala symbolicky v místě svých muzikantských začátků tedy v Brně. Co tě vedlo k volbě malého jazzového klubu?

Bylo to prosté - oslovil mě kamarád, který má s klubem co do činění. Původně chtěl spíš soukromý koncert pro přátele, ale protože jsem v té době začínala plánovat TOUR, vymysleli jsme, že to tady vykopneme. Vzhledem k zájmu jsme přidali ještě jeden večer a tak to vypadá, že budeme muset na podzim přijet znovu.

Čeká tě tříměsíční koncertní šňůra českými a moravskými městy. Těšíš se?

Moc. Mám hezký program, výborné muzikanty. Už mám taky něco za sebou, takže je o čem zpívat. Minulý týden jsme intenzivně zkoušeli a v některých momentech to moc hezky zafungovalo. Věřím, že si to všichni užijeme. Jsem zároveň zvědavá, kolik šňůra přiláká lidí. Je to vlastně moje první sólová šňůra po celé republice. Koncerty v Praze už nějakou dobu fungují dobře. Proto jsem si říkala, že by bylo načase popojet o kousek dál. Čtyřicítka byla dobrá příležitost to uskutečnit. Je pravda, že první čtyři koncerty v Ostravě a v Brně jsou už vyprodané. Už se ozývají i další pořadatelé kvůli podzimním termínúm, takže by ta bilance mohla být dobrá. Myslím, že ve dvaačtyřiceti je nejvyšší čas vyjet!

Lenka Nová/ foto Michal Hančovský

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Multižánrový festival letos přivítal desítky umělců z domova i zahraničí a více než 16 000 diváků. Druhý srpnový víkend se Brno rozeznělo hudbou doslova na každém rohu. Na několika pódiích se vystřídali umělci různých žánrů od jazzu, folkloru, klasiky, rocku po balkan, pouliční divadlo a mimořádný bezuliční busking. Brno navštívil i nový cirkus. Francouzsko-belgický soubor Collectif Malunés vystoupil hned třikrát a roztleskal celé šapitó.  více

Jazzový kontrabasista Vincenc Kummer loni oslavil 75. narozeniny. Při té příležitosti připravil knihu, v níž shrnuje svůj umělecký i osobní život.  více

Desítky účinkujících největšího letního festivalu moravské metropole Maraton hudby Brno jsou připraveny ke startu. Druhý srpnový víkend Brno zaplaví hudba doslova všech žánrů, od balkánské dechovky přes komorní a orchestrální klasiku, jazz, folklor, etno, rock, kapely pro děti až po netradiční tzv. bezuliční busking. Hudební program ozdobí exkluzivní trojice představení nového cirkusu, chybět neubude pouliční divadlo, kouzelník či unikátní akrobatický heliový balón. To vše a ještě více od 11. do 13. srpna. v Brně. Nezapomeňte na již tradiční hudebně-maratonské heslo: Není důležitá rychlost; především si dobře rozvrhněte síly, abyste si toho užili co nejvíce!  více

Folkové prázdniny v Náměšti nejsou „jen“ navýsost hudebním festivalem. Jsou také světem, v němž se uskutečňují vize. Vize dramaturgické i umělecké. Jsou světem, kde se člověk může ledasčemu naučit, ledasco se dozvědět, s ledaským se setkat. Kromě hudby, jež je těžištěm festivalu, jsou Folkovky bohatou přehlídkou dílen (výtvarných, řemeslných, hudebních, tanečních a dalších), filmů (o muzikantech a jejich osudech) a přednášek (Kolokvium).  více

Existují hudební festivaly fádní, vcelku zajímavé, velmi zajímavé, skvělé… a Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Festival výjimečný nejen svou žánrovou šíří (folk v názvu klame, jak pravidelní návštěvníci věcí), tak zejména promyšlenou koncepcí s mnoha přesahy nejen hudebními. Každý ročník festivalu má své téma. Každý den má své téma. Na hlavním pódiu se střídají české legendy s kapelami ze světa, které v Česku hrají úplně poprvé. A pódium v náměšťském zámeckém parku (případně v blízké jízdárně, prší-li) zažívá každý rok několik premiér, mimořádných projektů, neopakovatelných hudebních setkání. A kromě toho patří k „Folkovkám“ desítky, ba stovky nejrůznějších výtvarných, hudebních a lecjakých jiných dílen, dvoudenní odborné kolokvium, méně vážné rozpravy o hudbě nebo open scéně, v jejímž rámci se na řadu dostane i český folk.  více

Zatímco s kapelou The Fireballs hraje rokenrol a v B-Side Bandu přijde do styku s tradičním i moderním mainstreamovým jazzem i s úpravami popových hitů, v několika svých vlastních projektech se klarinetista a saxofonista Pavel Zlámal věnuje improvizované hudbě. Vystupuje sám, v duu, v komorních uskupeních, ale tak s většími ansámbly. Právě vydal nové CD v roli dirigenta improvizačního tělesa Divergent Connections Orchestra. A tato živá nahrávka byla hlavním tématem našeho rozhovoru.  více

Chrámové mysterium i vizualizovaný koncert. Obojí charakteristika je přítomna v projektu Hudebního festivalu Znojmo s názvem Příběh o Kristu, v umělecky silném pojetí oživujícím dílo Heinricha Schütze. Na programu je po čtvrteční premiéře v reprízách ještě 22. a 23. července.  více

V Náměšti nad Oslavou na Folkových prázdninách 2017 vystoupí mimo jiné dvě výrazné skupiny z Dánska. V pondělí 24. července to bude instrumentální uskupení Dreamers’ Circus a ve čtvrtek 27. července kvarteto Nordens Tone. To tvoří tři jazzoví hudebníci (piano, kontrabas, saxofon) a zpěvačka Jullie Hjetland, která zpívá v osmi různých severských jazycích. A právě s ní jsme telefonicky hovořili.  více

Textařka a zpěvačka Lada Šimíčková a skladatel a hudebník (jinak též písničkář) Ivo Cicvárek vydali po pěti letech druhé společné album. Kolekce Hotel v tiché ulici z roku 2012 tak nezůstala jednorázovým projektem. Bereme-li druhé album jako příslovečný prubířský kámen, obstálo duo na výbornou. Pět let je doba dostatečně dlouhá na nashromáždění nového materiálu a písně, které se nakonec na třičtvrtěhodinový výběr dostaly, mají šanci stát se veřejnými, jakkoli název alba hlásá něco jiného.  více

Každý, kdo tuší o The Plastic People of the Universe víc než jen to, že to byla „zakázaná“ skupina, ví, že se její hudba na přelomu 70. a 80. let po formální stránce vymykala tehdy běžné rockové produkci. Slavné pásmo Pašijové hry velikonoční na biblický text promlouvalo neklidným hudebním jazykem, mělo daleko k líbivosti a svou naléhavosti podtrhovalo zvolené téma. I to, že „Plastici“ texty v krásné archaické češtině spíše křičeli a volali, než zpívali, mělo své opodstatnění a korespondovalo to se zvoleným tématem. „Pašije“ však byly pouze jednou z rozsáhlých suit té doby. Dalšími byly Jak bude po smrti na texty Ladislava Klímy a konečně Co znamená vésti koně s vlastními texty Vratislava Brabence a v jednom případě Pavla Zajíčka a s hudbou Milana Hlavsy. Protože byli Plastic People v té době (1980) v hledáčku StB, zinscenovali v pražské hospodě U dvou slunců hádku, z níž mělo být zřejmé, že se skupina rozpadla. Současně se však připravovali na utajovaný koncert, který byl dvakrát odložen, mělo se jeho předpokládané dějiště, až nakonec proběhl v Kerharticích u České Kamenice. Samotní hudebníci dostali přesné instrukce o místě až během cesty. Jediné koncertní uvedení pásma začalo ve 14.00 a o dvě hodiny později se hosté už začali nenápadně rozjíždět. Takto historii nastiňuje v bookletu nového alba znalec a životopisec Plastic People Jaroslav Riedel.  více

Zaznamenal jsem v poslední době několik nových písní nebo celých alb o Brně. Roman Horký z Kamelotu vzpomíná na dětství (Nad Černými Poli), skupina Pozdní sběr má své Věže Petrova, Folk Team přišel s písní V brněnským Bronxu, akordeonistka Klára Veselá o svém městě zpívá v písni Tango. Aleš Pilgr ze skupiny Květy tvrdí, že nové album Komik do půl osmé je „plné centra Brna“ a konceptuální album o Brně připravuje skupina Nevermore & Kosmonaut. Brněnských reálií je plné také nové – a vlastně první oficiální – album projektu Low End Band, za kterým stojí hudebník a novinář Vít Kouřil, šéfredaktor ekologického časopisu Sedmá generace. Vít sice pochází z vesnice na Hodonínsku, ale od studií na Masarykově univerzitě působí v Brně a toto město utvářelo jeho nejen hudební vkus. Ostatně ve svých textech zmiňuje jako referenční body (prodejnu) Indies, „Moravák“ nebo Starou Pekárnu.  více

Jubilea nejen na podiích přinášejí potřebu ohlédnout se zpět. V případě londýnských Placebo to platí dvojnásob, protože se v Brně vrátili k písním, kterým se na živo dlouhodobě vyhýbali. Svůj slib dodrželi a potěšili brněnské výstaviště dvouhodinovou průřezovou show.  více

Vynikající moravský cimbalista Dalibor Štrunc (1966) vyšel z folklorního prostředí na Valašsku a po absolutoriu brněnské konzervatoře prošel celou řadou muzikantských angažmá – od klasické hudby přes folklor až po dlouholeté členství ve skupině Javory Hany a Petra Ulrychových. Je tomu už neuvěřitelných pětadvacet let, co zformoval skupinu s názvem Cimbal Classic, v níž začal postupně uplatňovat své autorské představy nejen muzikantské, ale i písničkářské. Cimbal Classic se od té doby stal stálicí naší folkové scény a svébytným pojmem. Letos své výročí oslaví novým CD a řadou koncertů.  více

Pondělní koncert dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae na nádvoří boskovického zámku představil tradiční portugalskou písňovou formu – fado. Festivalové téma La voce - Hlas se tak inspirovalo jedinečným, osobitým hudebním stylem, který si vystačí s úsporným hudebním doprovodem; prezentuje totiž silně emotivní, takřka fyzický prožitek sdělitelný i přes jazykovou bariéru. Tak jej prezentovala čtveřice zpěváků a hudebníků, kteří se v tuzemsku představili vůbec poprvé.  více

Brněnské kolo, tedy nová hudební komedie z produkce Městského divadla Brno, se přikutálelo do Biskupského dvora. Titul je dalším autorským příspěvkem v sérii zdejších open air představení, které využívají magické kulisy komplexu historických budov s katedrálou v pozadí. Zábavná šaráda spojuje historická fakta i místní legendy s muzikou a s fantaskní pohádkovou story. A jak už tak tak u podobných inscenací bývá, někdy je výsledek zábavnější a jindy méně.  více