Ivan Rektor: Neumím zpívat žádnou písničku

Ivan Rektor: Neumím zpívat žádnou písničku

Jak funguje Mozartův efekt. Proč Mozartova hudba snižuje epileptické výboje v mozku, zatímco Haydnova ne. Jak vnímá hudbu mozek posluchačů bez hudebního vzdělání a profesionálních hudebníků. Odpovědi jsme hledali s vedoucím Centra neurověd Středoevropského technologického institutu CEITEC, profesorem Ivanem Rektorem.

Jak vás napadlo zkoumat rozdíly mezi vnímáním hudby u laiků a školených hudebníků?
Musím předeslat, že jsem hudebně naprosto nevzdělaný, ale mám hudbu velmi rád a rád ji poslouchám. Napadlo mě to při řízení auta, kdy se s manželkou nikdy nedokážeme dohodnout, jakou hudbu budeme poslouchat. Moje žena je také profesorka neurologie, ale kdysi neudělala zkoušky na konzervatoř – naštěstí pro neurologii. Vnímá tedy hudbu úplně jinak než já. Při řízení poslouchám klasickou hudbu nebo jazz a nevadí mi to. Ji to ale při řízení ruší, protože takovou hudbu analyzuje. Takže poslouchá různé triviální písničky, které zase mně lezou na nervy. To, že mozek lidí s hudebním vzděláním zpracovává hudbu odlišně, není žádný objev. Ale impuls přišel z těchto situací.

Čím se takové rozdíly ve vnímání dají změřit?
Používáme funkční magnetickou rezonanci. Brněnský CEITEC má velké Centrum neurověd a v jeho rámci jsou dvě magnetické rezonance určené pouze pro výzkum. To je vzácnost i ve světě a v České republice jsou jediné. Když jsme toto centrum před rokem otevřeli, tak jsme do výzkumných programů zařadili i ten náš. Měříme činnost mozku mladých profesionálních hudebníků, studentů vyšších ročníků konzervatoře a zejména JAMU. A porovnáváme je s lidmi, jako jsem já, tedy hudebně nevzdělanými.

Nezkoušeli jste také hudební vědce, ti mají analýzu hudby přímo v popisu práce…
My potřebujeme homogenní skupinu vázanou věkem a profesí, takže máme mladé hudebníky. A porovnáváme je s přesným opakem.

Jednou jsem byl na magnetické rezonanci hlavy a provázely to různé hluky a beaty jako na techno party…
To je hluk magnetické rezonance a byl to jeden z velkých problémů, který jsme museli vyřešit. Potřebovali jsme, aby se do uší dostala hudba ve skutečně kvalitní podobě.

Co se v mozku začne dít, když přijde nějaký hudební podnět?
Tuto studii dělá moje doktorandka Tereza Pařilová. Ta je pro ni velmi dobře připravená tím, že je sama profesionální hudebnice – absolvovala harfu a hrála v symfonických orchestrech. Navíc je informatička, takže ideální člověk pro tento typ výzkumu. Všichni vnímáme hudbu emotivně, to hraje roli u každého. Jenže profesionálové zpracovávají hudbu kognitivně, analyzují ji. V tom se jejich mozky liší od nehudebníků a to chceme přesně identifikovat. Máme nějaké hypotézy, ale musíme počkat, až se potvrdí. Obecně se dá říct, že při poslechu hudby dochází v mozku k aktivaci rozsáhlých oblastí. Samozřejmě sluchové oblasti, ale také oblasti spojené s emocemi.

To už se ale netýká rozdílného vnímání hudby v závislosti na hudebním vzdělání?
Naše další studie se provádí tady u svaté Anny v centru pro epilepsie. Máme zde pacienty, kterým z diagnostických důvodů implantujeme elektrody hluboko do mozku. Jsou to tenounké mnohakontaktové elektrody, kterými snímáme mozkovou aktivitu přímo, ne z povrchu hlavy. Tyto pacienty jsme nechali poslouchat Mozartovu Sonátu pro dva klavíry K. 448 v porovnání s Haydnem a sledovali, jestli tam jsou nebo nejsou nějaké rozdíly. Jedna ze dvou studií, kterou provádíme ve spolupráci s Ústavem přístrojové techniky, se zabývá právě tím, jak spolu komunikují různé oblasti mozku při poslechu hudby. A nejde tu o hudební profesionály nebo neprofesionály, ale o nemocné epilepsií. Předběžné výsledky ukazují, že silná komunikace je v tak zvaném limbickém systému. To je součást mozku, kde se zpracovávají emoce.

Jaké jsou zatím výsledky výzkumu mozku pacientů s epilepsií?
Studii se týkající se epilepsie dělá Klára Štillová a snažíme se v ní ověřit takzvaný Mozartův efekt. Ten byl popsán právě se zmíněnou Sonátou pro dva klavíry D dur. V 90. letech bylo popsáno zlepšení některých kognitivních procesů při jejím poslechu, zejména šlo o prostorové učení. Americký epileptolog John Hughes ale pouštěl tuto sonátu pacientům s epilepsií a zjistil, že dochází k potlačení epileptických výbojů při EEG snímaném na povrchu hlavy. Tato studie byla replikovaná i znovu zkoušená a my jsme si chtěli ověřit, jestli je to pravda. Zase jsme využili toho, že máme elektrody vnořené přímo do mozku – snímání z povrchu hlavy není zdaleka tak přesné. Porovnali jsme osm minut Mozarta a osm minut Haydnovy Symfonie s úderem kotlů. K našemu velkému překvapení to opravdu funguje. Došlo ke zřetelnému rozdílu potlačení počtu epileptických výbojů v mozku při poslechu Mozarta, zatím co Haydn nefungoval.

Jak vlastně Mozartův efekt probíhá?
Patrně souvisí s fyzikálními vlastnostmi sonáty, která se zkoumala. Při její počítačovém přepisu do houslí se ten efekt ztratil, projevoval se jenom při hře na klavír. A Hughes porovnával vlastnosti této Mozartovy sklady s díly Haydna, Bacha, Wagnera nebo Brucknera a podle něj se Mozartova sonáta výrazně liší v repetici intervalů. Je v ní hodně opakování. A on tomu přisuzoval podstatu ovlivňování funkce mozku. Existují také představy, že může dojít k nějakému souznění rytmických dějů v mozku s rytmem hudby, ale to si netroufám komentovat.

Není to pro mozek pohodlné nebo příjemné, když se může vracet ke známým věcem?
To nevím. Ale v mozku existuje takzvaný systém odměny, jehož přenašečem je dopamin. To je systém, který funguje také u závislostí. Tento systém je aktivní při poslechu hudby, což není překvapující. Ale je také aktivní už ve chvíli, kdy hudbu teprve očekáváte. Tím by se mohlo vysvětlit, proč je hudba tak univerzální. Proč jsou v podstatě všichni schopní nějakou hudbu vnímat.

Jakou hudbu zkoušíte na dobrovolníky z prvního výzkumu – taky Mozarta a Haydna?
Tady je to jinak. Jde nám o to, abychom co nejvíc eliminovali emoce a soustředili se na kognitivní stránku věci. Takže si každý účastník výzkumu přinese krátký úsek skladby, která ho velmi vzrušuje, silně na něj emočně působí. Tu v magnetické rezonanci poslouchá. Jako kontrolu používáme hudbu, která stejně působí na někoho jiného z této skupiny. Porovnáváme tedy poslech těchto dvou druhů hudby a navíc klidový stav mozku.

Kdybyste někomu pustili zcela náhodnou skladbu – dalo by se nějakým měřením zjistit, jestli se mu líbí?
To se nezkoušelo, ale pravděpodobně ne. Umím si takový pokus představit, ale nevím, zda by se podařil.

Co udělá s mozkem autor, která není tak vlídný jako Mozart. Třeba nějaký Schönberg, Bartók?
Někteří z profesionálů si takovou hudbu vybírají, několikrát se objevil Šostakovič. Myslím, že pro člověka hudebně nevzdělaného to příjemná hudba není. Včera jsem například byl na Widmannově Houslovém koncertu a trvalo mi dlouho, než jsem se do něj zaposlouchal. Manželka ale byla celou dobu nadšená. Mně se ten koncert asi v polovině líbit začal. Nebo mě spíš zaujal, především virtuozita sólistky. Manželka tam ale cítila dokonalé souznění s orchestrem a takové věci, které já nejsem schopen analyzovat.

A bylo by možné exaktně změřit hudbu, která se líbí, protože je „správná“. Správná tom smyslu, že je s ní mozek spokojený?
Dovedu si představit, že aktivace limbických oblastí je různá u hudby, která se mi líbí, nebo nelíbí. Nikdo to ale ještě nezkoušel a je to také otázka citlivosti metod, kterými měříme.

Vypadá to, že zkoumáte v hudbě úplně jiné věci než hudebníci.
Minulý rok v září jsme v Brně pořádali evropský sjezd klinické neurochirurgie, bylo tady přes 600 účastníků. Uspořádal jsem v jeho rámci sympozium na téma Hudba v mozku. Přednášel tam profesor Eckart Altenmüller, což je neurolog, ale působí na hudební a divadelní škole v Hannoveru. Zabývá se výzkumem mozku ve vztahu k hudbě. A po světě existuje celá řada center, která se tomu věnují. My jsme si ale položili zcela specifické otázky a debatovali jsme o nich se zahraničními kolegy ještě dřív, než jsme výzkum spustili.

Jakými tématy se vaši kolegové v zahraničí zabývají?
Například profesor Altenmüller se zabýval takzvanou profesionální dystonií hudebníků. Může vniknout mozková porucha, kdy při intenzivní hře na nějaký nástroj dojde ke zkroucení prstů. Profesor Altenmüller zkoumal, které oblasti mozku za to zodpovídají. Typická profesionální dystonie je písařská křeč, ale existuje i její obdoba pro hudebníky. V našem Centru pro abnormální pohyby a parkinsonismus tyto poruchy léčíme.

Jak často se k vám hudebníci s těmito potížemi dostanou?
Zřídka, ale neznám přesné číslo. Obvykle se jedná o specifické poruchy, které patrně vznikají z přetrénovanosti.

Učil jste se vy sám hrát na nějaký nástroj?
Učil jsem se rok na klavír, ale nešlo to. Manželka hrávala na klavír a dcera se také učí, bude končit ZUŠ. Já ale trpím jakýmsi druhem amúzie a nejsem schopen reprodukovat tón. Neumím zpívat žádnou písničku, znám jenom pár sprostých odrhovaček.

Jaké jsou vaše hudební preference, co si rád poslechnete?
Já si pouštím klasickou hudbu a jazz. Mojí horní časovou hranicí v klasické hudbě je Bohuslav Martinů, ale ne všechno. Na koncertě se mi třeba líbí Šostakovič, ale doma bych si ho asi nepouštěl.

Někdy se mi zdá, že laici s hudbou končí tam, kde profesionálové začínají.
Ono se to i posouvá. Když jsem byl dítě, tak pro mě byla jakákoliv hudba 20. století nepřijatelná. Otec poslouchal Beethovena, Brahmse a v tom jsem vyrůstal. Postupně s věkem ale postupuji také v hudbě 20. století.

Jak na vás působí brněnský hudební život, jste s ním spokojený?
Jsem s ním velmi spokojený, ale nemám na něj čas. Máme předplatné do Filharmonie – především proto, že nás donutí na koncert jít. A skvělé věci bývají na JazzFestuBrno. Dost hrůzný zážitek pro mě byly Carmina Burana na hokejovém stadionu. Na hokeji jsem nikdy nebyl, takže jsem nevěděl, do čeho jdu.

Prof. MUDr. Ivan Rektor, CSc, FCMA, FANA – neurolog, 1. neurologická klinika Lékařské fakulty MU a Fakultní nemocnice svaté Anny; vedoucí Centra neurověd CEITEC➚
RNDr. BcA. Tereza Pařilová, DiS., MBA➚
MUDr. Klára Štillová, Ph.D.➚

Komentáře

Reagovat
  • Naďa Zbořilová

    4. únor 2017, 13:44
    Článek mě velmi zaujal,narazila jsem na něj náhodně při hledání kontaktu na p.profesora Rektora.Zaobírala jsem se otázkou psychického poškození potomků lidí,kteří přežili holokaust.Toto není můj případ,ale jsem potomkem ,jehož otec přežil koncentrační tábor,tedy také velmi stresující záležitost.Otec již nežije,ale snad by Vás i tato problematika zaujala.S pozdravem Naďa Zbořilová
  • Vladislav Dolnik

    8. červen 2016, 8:24
    Rika se, ze s kochlearnim implantatem si lide uziji pouze hudbu, kterou znaji ze svych slysicich dob. Existuji vyjimky, coz mohu hrde potvrdit, ale chvili to trva, nez to zance fungovat. Po operaci prvniho implantatu jsme sotva rozeznal smyccovy kvartet od cimbalky, za 2-3 roky uz to bylo lepsi. Takze chodime na koncerty (v sobotu jdeme na Dvorakovu Osmou). Ale neni vsechno idealni. Chant Dies ire jsem slysel mockrat a nepoznam ho. Zaklety ve Fantasticke symfonii uz vubec ne.

Dále si přečtěte

Brněnský technologický institut CEITEC hledá aktivní profesionální hudebníky ve věku 18–30 let, kteří by se do studie chtěli zapojit. Za odměnu je čekají snímky jejich mozku. Veřejná prezentace výzkumu proběhne již tento týden v Univerzitním kině Scala.  více

Filharmonie Brno odehrála ve čtvrtek v Janáčkově divadle premiéru posledního abonentního programu sezóny. Rovněž naposled se v něm jako rezidenční sólistka orchestru představila houslistka Alina Pogostkina. Dirigent James Feddeck provedl orchestr večerem výborně navzdory rozpačitému začátku.  více

Pozítří začíná už po dvanácté festival JazzFestBrno, se svojí novou kapelou The Vigil vystoupí Chick Corea. O celém letošním ročníku, o hudbě i o své práci mi něco řekli Vilém SpilkaVlastimil Trllovíce



S trumpetistou, aranžérem a kapelníkem brněnského bigbandu B-Side Band jsme hovořili u příležitost 10 let tohoto pozoruhodného orchestru. B-Side Band své narozeniny oslavil mimo jiné třemi koncerty v brněnském Sono Centru.  více

Defilé evropských i světových saxofonistů, které nabídl letošní ročník festivalu Jazzfest Brno, stylově uzavřeli virtuózní technici a invenční autoři propojující různá odvětví jazzu – uznávaný rakouský sideman i sólista Harald Harry Sokal se svým triem Groove a newyorská legenda Chris Potter, který v čele svého Quartetu na pódium Sono Centra uvedl svůj nejnovější projekt – album The Dreamer Is a Dream.  více

Tak jako loni, i letošní ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s podtitulem svědectví, uzavírala Filharmonie Brno a Český filharmonický sbor Brno. Kostel sv. Janů na Minoritské ulici rozzářilo dílo hlavnímu tématu festivalu velmi blízké – příběh Pavla z Tarsu v podobě Mendelssohnova oratoria Paulus.  více

Klasický balet Spiaca krásavica v štyroch častiach (prológ a tri dejstvá) od Petra Iljiča Čajkovského uviedol balet Národného divadla Brno na javisku Mahenovho divadla.  více

V týdnu před velikonočními svátky přehlídka JazzFest postoupila do druhé poloviny. Další řadu koncertů propojujících různé jazzové formy a formace oscilující od tradice přes jazzrock k funku odstartoval večer brněnských a pražských jazzových legend v CED Husa na provázku a posléze dvojkoncert tria kytaristy Jiřího Šimka a hvězdného Poogie Bell Bandu s nepřehlédnutelným (a nepřeslechnutelným) frontmanem za bicí soupravou.  více

Antonín Fajt je syn zpěvačky a houslistky Ivy Bittové a bubeníka Pavla Fajta. I když hostuje na nejnovějším albu At Home skupiny Iva Bittová & Čikori, není to žádné protekční dítě. K vlastnímu hráčskému a skladatelskému stylu se sám propracoval a propřemýšlel. Má možnost srovnávat dětství strávené na Moravě s posledními deseti lety za oceánem. A protože jej baví propojovat hudební aktivity například s kulinářským uměním nebo s léčivými účinky umění, není náš rozhovor zdaleka jen o muzice.  více

Brněnská rodačka Magdalena Kožená natočila spolu s režisérkou Alicí Nellis reklamní spot pro celostátní happening základních uměleckých škol ZUŠ Open. Jeho první ročník proběhne v úterý 30. května 2017 po celé republice za účasti 355 škol. K patronce projektu ZUŠ Open Magdaleně Kožené se slavná česká režisérka připojila jako garant za literárně-dramatický obor na uměleckých školách. Obě dvě umělkyně navštíví v den konání happeningu vybrané akce.  více

Zařazením Patricie Barber do koncertní série Národního divadla Brno plnil dramaturg Filip Haberman sny nejen sobě. Neokoukaný klenot americké jazzové scény naplnil Mahenovo divadlo posluchači a přinesl velkolepý hudební zážitek. Jako by tento divadelní prostor byl předurčen pro konání tohoto koncertu. Divadelní sál podtrhnul zpěvaččinu vznešenost, ale zároveň dokázal vytvořit komorní, téměř klubové, prostředí. Tentokrát Patricia Barber přicestovala do Čech z rodného Chicaga v triu s mladými muzikanty - kontrabasistou Patrickem Mulcahym a bubeníkem Natem Friedmanem.  více

Do komorního prostředí divadla Husa na provázku se dramaturg brněnského JazzFestu Vilém Spilka rozhodl zasadit dva méně komorní koncerty. Byla to šťastná volba, protože diváci měli možnost z bezprostřední blízkosti sledovat sóla střídajících se hudebníků a stát se přímo součástí zajímavého dění.  více

V brněnském Blahoslavově domě se  uskutečnil koncert čerpající z odkazu Jana Garbarka a The Hilliard Ensemble. Spíše než o kopírování projektu z devadesátých let předvedl soubor Cantar Lontano a Gavino Murgia autentickou interpretaci a vesměs velmi zdařilou.  více

Když jsem nedávno mezi českými jazzmany uspořádal anketu o nejvýraznější ženu tuzemské scény, nejvíce hlasů nasbíraly trumpetistka, skladatelka a dirigentka Štěpánka Balcarová a pianistka a skladatelka Beata Hlavenková. V rámci festivalu JazzFestBrno se představí obě. Bigband Concept Art Orchestra pod vedením Štěpánky Balcarové vystoupí ve středu 5. dubna v divadle Husa na provázku a o den později trumpetistka představí v HaDivadle svou česko-polskou skupinu Inner Spaces. Ve čtvrtek 13. dubna se v Besedním domě koná koncert Beaty Hlavenkové, která se zaměří na své zatím poslední autorské album Scintilla. Obě mladé dámy jsme požádali o rozhovor.  více

Šestnáctý ročník festivalu JazzFestBrno – vedle dalších silných dramaturgických linií – nabízí srovnání hry několika výborných saxofonistů. Hned v rámci úvodního večera (23. března) se v Sono Centru představil výtečný Joe Lovano, 19. dubna se tamtéž má blýsknout Chris Potter, několikanásobný vítěz různých novinářských anket o nejlepšího světového hráče na tenorový saxofon. Hned dva evropské hráče si divák mohl porovnat ve středu 29. března, kdy se taktéž na pódiu Sono Centra vystřídali český saxofonista usazený v Dánsku Luboš Soukup a jeho norský vrstevník, také žijící v Kodani, Marius Neset. A 5. dubna má svůj mezinárodní ensemble představit mladý Čech studující v Norsku Michal Wróblewski.  více

Zpěvačka Lenka Nová se narodila V Brně. Dodnes se sem často a ráda vrací. Loni na podzim vydala svou třetí profilovou desku Čtyřicítka, na které je desítka osobních písní s texty Michala Horáčka. Nedávno byla nominována na hudební cenu Anděl v kategorii Zpěvačka roku. Letos 8. a 9. března v baru U kouřícího králíka v rodném městě zahájila s nově nazkoušeným repertoárem koncertní turné Čtyřicítka Tour, jehož jarní část uzavře pražský koncert ve studiu DVA 21. května. A o tom všem jsme si povídaly…  více

Láska na dálku je současná opera, která už je nicméně jasnou klasikou. Národní divadlo Brno nastudováním skvělého díla Kaiji Saariaho sáhlo do světového repertoáru. Výběrem i realizací inscenace v tuzemském kontextu jedinečně a výrazně zabodovalo.  více

Zahlédl jsem jej na dolním konci ulice Kobližná. Tak přece! Je to vzácný exemplář, zřídka kdy k vidění. Tímto záznamem se mi obrázek brněnské hudební fauny pěkně zacelil. Jaké by to bylo město hudby, kdyby se v něm aspoň občas nevyskytoval flašinetář!  více