Ivan Rektor: Neumím zpívat žádnou písničku

Ivan Rektor: Neumím zpívat žádnou písničku

Jak funguje Mozartův efekt. Proč Mozartova hudba snižuje epileptické výboje v mozku, zatímco Haydnova ne. Jak vnímá hudbu mozek posluchačů bez hudebního vzdělání a profesionálních hudebníků. Odpovědi jsme hledali s vedoucím Centra neurověd Středoevropského technologického institutu CEITEC, profesorem Ivanem Rektorem.

Jak vás napadlo zkoumat rozdíly mezi vnímáním hudby u laiků a školených hudebníků?
Musím předeslat, že jsem hudebně naprosto nevzdělaný, ale mám hudbu velmi rád a rád ji poslouchám. Napadlo mě to při řízení auta, kdy se s manželkou nikdy nedokážeme dohodnout, jakou hudbu budeme poslouchat. Moje žena je také profesorka neurologie, ale kdysi neudělala zkoušky na konzervatoř – naštěstí pro neurologii. Vnímá tedy hudbu úplně jinak než já. Při řízení poslouchám klasickou hudbu nebo jazz a nevadí mi to. Ji to ale při řízení ruší, protože takovou hudbu analyzuje. Takže poslouchá různé triviální písničky, které zase mně lezou na nervy. To, že mozek lidí s hudebním vzděláním zpracovává hudbu odlišně, není žádný objev. Ale impuls přišel z těchto situací.

Čím se takové rozdíly ve vnímání dají změřit?
Používáme funkční magnetickou rezonanci. Brněnský CEITEC má velké Centrum neurověd a v jeho rámci jsou dvě magnetické rezonance určené pouze pro výzkum. To je vzácnost i ve světě a v České republice jsou jediné. Když jsme toto centrum před rokem otevřeli, tak jsme do výzkumných programů zařadili i ten náš. Měříme činnost mozku mladých profesionálních hudebníků, studentů vyšších ročníků konzervatoře a zejména JAMU. A porovnáváme je s lidmi, jako jsem já, tedy hudebně nevzdělanými.

Nezkoušeli jste také hudební vědce, ti mají analýzu hudby přímo v popisu práce…
My potřebujeme homogenní skupinu vázanou věkem a profesí, takže máme mladé hudebníky. A porovnáváme je s přesným opakem.

Jednou jsem byl na magnetické rezonanci hlavy a provázely to různé hluky a beaty jako na techno party…
To je hluk magnetické rezonance a byl to jeden z velkých problémů, který jsme museli vyřešit. Potřebovali jsme, aby se do uší dostala hudba ve skutečně kvalitní podobě.

Co se v mozku začne dít, když přijde nějaký hudební podnět?
Tuto studii dělá moje doktorandka Tereza Pařilová. Ta je pro ni velmi dobře připravená tím, že je sama profesionální hudebnice – absolvovala harfu a hrála v symfonických orchestrech. Navíc je informatička, takže ideální člověk pro tento typ výzkumu. Všichni vnímáme hudbu emotivně, to hraje roli u každého. Jenže profesionálové zpracovávají hudbu kognitivně, analyzují ji. V tom se jejich mozky liší od nehudebníků a to chceme přesně identifikovat. Máme nějaké hypotézy, ale musíme počkat, až se potvrdí. Obecně se dá říct, že při poslechu hudby dochází v mozku k aktivaci rozsáhlých oblastí. Samozřejmě sluchové oblasti, ale také oblasti spojené s emocemi.

To už se ale netýká rozdílného vnímání hudby v závislosti na hudebním vzdělání?
Naše další studie se provádí tady u svaté Anny v centru pro epilepsie. Máme zde pacienty, kterým z diagnostických důvodů implantujeme elektrody hluboko do mozku. Jsou to tenounké mnohakontaktové elektrody, kterými snímáme mozkovou aktivitu přímo, ne z povrchu hlavy. Tyto pacienty jsme nechali poslouchat Mozartovu Sonátu pro dva klavíry K. 448 v porovnání s Haydnem a sledovali, jestli tam jsou nebo nejsou nějaké rozdíly. Jedna ze dvou studií, kterou provádíme ve spolupráci s Ústavem přístrojové techniky, se zabývá právě tím, jak spolu komunikují různé oblasti mozku při poslechu hudby. A nejde tu o hudební profesionály nebo neprofesionály, ale o nemocné epilepsií. Předběžné výsledky ukazují, že silná komunikace je v tak zvaném limbickém systému. To je součást mozku, kde se zpracovávají emoce.

Jaké jsou zatím výsledky výzkumu mozku pacientů s epilepsií?
Studii se týkající se epilepsie dělá Klára Štillová a snažíme se v ní ověřit takzvaný Mozartův efekt. Ten byl popsán právě se zmíněnou Sonátou pro dva klavíry D dur. V 90. letech bylo popsáno zlepšení některých kognitivních procesů při jejím poslechu, zejména šlo o prostorové učení. Americký epileptolog John Hughes ale pouštěl tuto sonátu pacientům s epilepsií a zjistil, že dochází k potlačení epileptických výbojů při EEG snímaném na povrchu hlavy. Tato studie byla replikovaná i znovu zkoušená a my jsme si chtěli ověřit, jestli je to pravda. Zase jsme využili toho, že máme elektrody vnořené přímo do mozku – snímání z povrchu hlavy není zdaleka tak přesné. Porovnali jsme osm minut Mozarta a osm minut Haydnovy Symfonie s úderem kotlů. K našemu velkému překvapení to opravdu funguje. Došlo ke zřetelnému rozdílu potlačení počtu epileptických výbojů v mozku při poslechu Mozarta, zatím co Haydn nefungoval.

Jak vlastně Mozartův efekt probíhá?
Patrně souvisí s fyzikálními vlastnostmi sonáty, která se zkoumala. Při její počítačovém přepisu do houslí se ten efekt ztratil, projevoval se jenom při hře na klavír. A Hughes porovnával vlastnosti této Mozartovy sklady s díly Haydna, Bacha, Wagnera nebo Brucknera a podle něj se Mozartova sonáta výrazně liší v repetici intervalů. Je v ní hodně opakování. A on tomu přisuzoval podstatu ovlivňování funkce mozku. Existují také představy, že může dojít k nějakému souznění rytmických dějů v mozku s rytmem hudby, ale to si netroufám komentovat.

Není to pro mozek pohodlné nebo příjemné, když se může vracet ke známým věcem?
To nevím. Ale v mozku existuje takzvaný systém odměny, jehož přenašečem je dopamin. To je systém, který funguje také u závislostí. Tento systém je aktivní při poslechu hudby, což není překvapující. Ale je také aktivní už ve chvíli, kdy hudbu teprve očekáváte. Tím by se mohlo vysvětlit, proč je hudba tak univerzální. Proč jsou v podstatě všichni schopní nějakou hudbu vnímat.

Jakou hudbu zkoušíte na dobrovolníky z prvního výzkumu – taky Mozarta a Haydna?
Tady je to jinak. Jde nám o to, abychom co nejvíc eliminovali emoce a soustředili se na kognitivní stránku věci. Takže si každý účastník výzkumu přinese krátký úsek skladby, která ho velmi vzrušuje, silně na něj emočně působí. Tu v magnetické rezonanci poslouchá. Jako kontrolu používáme hudbu, která stejně působí na někoho jiného z této skupiny. Porovnáváme tedy poslech těchto dvou druhů hudby a navíc klidový stav mozku.

Kdybyste někomu pustili zcela náhodnou skladbu – dalo by se nějakým měřením zjistit, jestli se mu líbí?
To se nezkoušelo, ale pravděpodobně ne. Umím si takový pokus představit, ale nevím, zda by se podařil.

Co udělá s mozkem autor, která není tak vlídný jako Mozart. Třeba nějaký Schönberg, Bartók?
Někteří z profesionálů si takovou hudbu vybírají, několikrát se objevil Šostakovič. Myslím, že pro člověka hudebně nevzdělaného to příjemná hudba není. Včera jsem například byl na Widmannově Houslovém koncertu a trvalo mi dlouho, než jsem se do něj zaposlouchal. Manželka ale byla celou dobu nadšená. Mně se ten koncert asi v polovině líbit začal. Nebo mě spíš zaujal, především virtuozita sólistky. Manželka tam ale cítila dokonalé souznění s orchestrem a takové věci, které já nejsem schopen analyzovat.

A bylo by možné exaktně změřit hudbu, která se líbí, protože je „správná“. Správná tom smyslu, že je s ní mozek spokojený?
Dovedu si představit, že aktivace limbických oblastí je různá u hudby, která se mi líbí, nebo nelíbí. Nikdo to ale ještě nezkoušel a je to také otázka citlivosti metod, kterými měříme.

Vypadá to, že zkoumáte v hudbě úplně jiné věci než hudebníci.
Minulý rok v září jsme v Brně pořádali evropský sjezd klinické neurochirurgie, bylo tady přes 600 účastníků. Uspořádal jsem v jeho rámci sympozium na téma Hudba v mozku. Přednášel tam profesor Eckart Altenmüller, což je neurolog, ale působí na hudební a divadelní škole v Hannoveru. Zabývá se výzkumem mozku ve vztahu k hudbě. A po světě existuje celá řada center, která se tomu věnují. My jsme si ale položili zcela specifické otázky a debatovali jsme o nich se zahraničními kolegy ještě dřív, než jsme výzkum spustili.

Jakými tématy se vaši kolegové v zahraničí zabývají?
Například profesor Altenmüller se zabýval takzvanou profesionální dystonií hudebníků. Může vniknout mozková porucha, kdy při intenzivní hře na nějaký nástroj dojde ke zkroucení prstů. Profesor Altenmüller zkoumal, které oblasti mozku za to zodpovídají. Typická profesionální dystonie je písařská křeč, ale existuje i její obdoba pro hudebníky. V našem Centru pro abnormální pohyby a parkinsonismus tyto poruchy léčíme.

Jak často se k vám hudebníci s těmito potížemi dostanou?
Zřídka, ale neznám přesné číslo. Obvykle se jedná o specifické poruchy, které patrně vznikají z přetrénovanosti.

Učil jste se vy sám hrát na nějaký nástroj?
Učil jsem se rok na klavír, ale nešlo to. Manželka hrávala na klavír a dcera se také učí, bude končit ZUŠ. Já ale trpím jakýmsi druhem amúzie a nejsem schopen reprodukovat tón. Neumím zpívat žádnou písničku, znám jenom pár sprostých odrhovaček.

Jaké jsou vaše hudební preference, co si rád poslechnete?
Já si pouštím klasickou hudbu a jazz. Mojí horní časovou hranicí v klasické hudbě je Bohuslav Martinů, ale ne všechno. Na koncertě se mi třeba líbí Šostakovič, ale doma bych si ho asi nepouštěl.

Někdy se mi zdá, že laici s hudbou končí tam, kde profesionálové začínají.
Ono se to i posouvá. Když jsem byl dítě, tak pro mě byla jakákoliv hudba 20. století nepřijatelná. Otec poslouchal Beethovena, Brahmse a v tom jsem vyrůstal. Postupně s věkem ale postupuji také v hudbě 20. století.

Jak na vás působí brněnský hudební život, jste s ním spokojený?
Jsem s ním velmi spokojený, ale nemám na něj čas. Máme předplatné do Filharmonie – především proto, že nás donutí na koncert jít. A skvělé věci bývají na JazzFestuBrno. Dost hrůzný zážitek pro mě byly Carmina Burana na hokejovém stadionu. Na hokeji jsem nikdy nebyl, takže jsem nevěděl, do čeho jdu.

Prof. MUDr. Ivan Rektor, CSc, FCMA, FANA – neurolog, 1. neurologická klinika Lékařské fakulty MU a Fakultní nemocnice svaté Anny; vedoucí Centra neurověd CEITEC➚
RNDr. BcA. Tereza Pařilová, DiS., MBA➚
MUDr. Klára Štillová, Ph.D.➚

Komentáře

Reagovat
  • Naďa Zbořilová

    4. únor 2017, 13:44
    Článek mě velmi zaujal,narazila jsem na něj náhodně při hledání kontaktu na p.profesora Rektora.Zaobírala jsem se otázkou psychického poškození potomků lidí,kteří přežili holokaust.Toto není můj případ,ale jsem potomkem ,jehož otec přežil koncentrační tábor,tedy také velmi stresující záležitost.Otec již nežije,ale snad by Vás i tato problematika zaujala.S pozdravem Naďa Zbořilová
  • Vladislav Dolnik

    8. červen 2016, 8:24
    Rika se, ze s kochlearnim implantatem si lide uziji pouze hudbu, kterou znaji ze svych slysicich dob. Existuji vyjimky, coz mohu hrde potvrdit, ale chvili to trva, nez to zance fungovat. Po operaci prvniho implantatu jsme sotva rozeznal smyccovy kvartet od cimbalky, za 2-3 roky uz to bylo lepsi. Takze chodime na koncerty (v sobotu jdeme na Dvorakovu Osmou). Ale neni vsechno idealni. Chant Dies ire jsem slysel mockrat a nepoznam ho. Zaklety ve Fantasticke symfonii uz vubec ne.

Dále si přečtěte

Brněnský technologický institut CEITEC hledá aktivní profesionální hudebníky ve věku 18–30 let, kteří by se do studie chtěli zapojit. Za odměnu je čekají snímky jejich mozku. Veřejná prezentace výzkumu proběhne již tento týden v Univerzitním kině Scala.  více

Filharmonie Brno odehrála ve čtvrtek v Janáčkově divadle premiéru posledního abonentního programu sezóny. Rovněž naposled se v něm jako rezidenční sólistka orchestru představila houslistka Alina Pogostkina. Dirigent James Feddeck provedl orchestr večerem výborně navzdory rozpačitému začátku.  více

Pozítří začíná už po dvanácté festival JazzFestBrno, se svojí novou kapelou The Vigil vystoupí Chick Corea. O celém letošním ročníku, o hudbě i o své práci mi něco řekli Vilém SpilkaVlastimil Trllovíce



Nové a první vánoční album Pavla Šporcla Vánoce na modrých houslích s tradičními i méně známými koledami vyšlo koncem listopadu letošního roku. Zároveň s CD vyráží na trh i sám Pavel Šporcl a to se stejnojmenným turné po celé České republice. Do Brna zavítal 11. prosince spolu s Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín, sopranistkou Janou Šrejma Kačírkovou a Českým chlapeckým sborem Boni pueri. Program (o kterém se předem ovšem nedalo zjistit mnoho) i místo konání koncertu v Bobycentru dávaly tušit poměrně velkolepou a náročnou produkci s mnoha otazníky a úskalími. A je třeba hned předeslat, že právě díky nim vlastně nelze koncert hodnotit umělecky.  více

Rozhovor Kateřiny Bajo, která je hlavní koordinátorkou členství Prahy jako města literatury v Síti kreativních měst UNESCO a Davida Dittricha, hlavního koordinátora členství Brna jako města hudby v téže Síti. Síť kreativních měst UNESCO vznikla v roce 2004 a jejím hlavním cílem je podpora mezinárodní spolupráce a kreativity. Nyní sdružuje 180 členských měst ze 72 zemí celého světa. Města jsou v síti zastoupena v 7 kreativních oblastech – literatura, hudba, design, film, gastronomie, lidová řemesla a média. Město, které se o členství v síti uchází, musí splnit velice přísná kritéria, podporu mu musí vyjádřit nejenom komise odborníků, ale i všechna členská města.  více

Od alba Sme len hostia na zemi (2009) vydává Tomáš Kytnar se skupinou Tady To Máš nová alba vždy po dvou letech. V době, kdy U2 dokončí desku tři roky od předchozí a kritikům se to zdá příliš brzy, se to může jevit jako nadprodukce, ale co je to proti Neilu Youngovi, který i po sedmdesátce zásobuje fanoušky tempem více než jedna deska za rok… Frekvence je tedy pojem relativní, který v tomto případě souvisí s tím, že Kytnar – pianista kdysi rockový, dnes řekněme bluesovo-šansonový – má stále co zhudebňovat. Před lety mu učarovala slovenština jako velmi hudební jazyk, a tak jeho alba, třebaže vznikají v Brně v okruhu kolem klubu Stará Pekárna a studia Indies, obsahují zhudebněnou slovenskou poezii. Přitom nové album přímo navazuje na předchozí titul Srdičeka tiché a obsahuje výhradně verše bratislavského rodáka a výborného básníka města Erika Ondrejičky (* 1964). Kytnar se s jeho poetikou sžívá dlouhodobě – vedle obou monotematických alb jeho básně zařadil i na předchozí nahrávky Vôňa rána (2011) a Krátkovlasá čembalistka (2013).  více

Kapli brněnského Paláce šlechtičen v předvečer první adventní neděle rozezněla dvě hudební tělesa, která se zaměřují na historicky poučenou interpretaci (převážně) renesanční tvorby. Komorní sbor Versus se věnuje duchovní hudbě z období renesance, raného baroka ale i dílům soudobým. V roce 2009 se stal součástí brněnského tělesa Ensemble Opera Diversa. Zakladatelem sboru i jeho uměleckým vedoucím je Vladimír Maňas. Sbor Versus doplnil profesionální soubor historických dechových nástrojů Capella Ornamentata. Hlavním posláním tohoto ansámblu je autentická intepretace duchovní hudby 16. a 17. století.  více

V rámci turné, které probíhá už od jara, přijede 28. listopadu do Brna na Flédu skupina Zrní. Představí své nejnovější album s názvem Jiskřící. Na naše otázky reagovali členové skupiny (čtyři Honzové a jeden Ondra) kolektivně, pouze odpovědi Honzy Ungera coby autora textů občas vystoupily do popředí.  více

Největší halu brněnského Výstaviště – pavilon P – včera zaplnila tisícovka diváků. Zdejší premiéra baletu West Side Story byla zcela vyprodána. Představení uvádí Národní divadlo Brno, autorem původního konceptu jakožto i původní režie a choreografie je Jerome Robbins, libreto sepsal Arthur Laurents, hudbu Leonard Bernstein a texty písní Stephen Sondheim. Brněnské baletní provedení světoznámého muzikálu režíroval Mário Radačovský, který vytvořil také choreografii nové inscenace. Scénu navrhl Marek Hollý, kostýmy Alexandra Grusková. O light design se postaral Tomáš Morávek, projekce řídili Jan Fuksa a Martin Svobodník.  více

Svou progresivnější, na současnější hudební tvorbu orientovanou řadu zahájila Filharmonie Brno úvodním koncertem abonentního cyklu Filharmonie doma II. Koncert se konal pod názvem Opuštěné ostrovy 23. listopadu 2017 v brněnském Besedním domě. Program večera tvořily skladby Toshia Hosokawy, Bernda Aloise Zimmermanna a Josepha Haydna. Sólový hoboj zazněl v podání Viléma Veverky a představení řídil německý dirigent Alexander Liebreich. Koncert byl v přímém přenosu odvysílán na Českém rozhlasu Vltava a rozhlasovou sítí Eurorádia v rámci prestižní koncertní řady Euroradio Premium Concerts.  více

Přístav, mnohonásobný vítěz Porty a dalších trampských a folkových festivalů, nová alba nechrlí. V roce 2001 debutoval nahrávkou Prašná cesta, v roce 2008 vznikl Papírový drak a až v roce 2017 třetí deska PřiHrátky. Průměrně osmileté rozestupy mezi dlouhohrajícími nahrávkami mají jednu výhodu. Kapela mezitím intenzivně hraje, pracuje na sobě a určitý pokrok by měl být s každým dalším albem znát. Teoreticky by to tak mělo být a u Přístavu to naštěstí platí. A tak podobně jako jsem v souvislosti s minulou deskou tvrdil, že je Přístav čím dál přesvědčivější, u novinky se tento pocit prohloubil.  více

Původní komorní opera Jsem kněžna bláznů měla premiéru v brněnské Redutě. Autorkami operní novinky, která mapuje soukromý i tvůrčí život první české spisovatelky Boženy Němcové, se staly skladatelka Lenka Nota a dokumentaristka Olga Sommerová. Libreto vzniklo na základě Němcové korespondence, básní Františka Halase, Vladimíra Holana a Františka Pavlíčka. Novou operu představil Ensemble Opera Diversa v Mozartově v pátek 17. listopadu.  více

Mnoho comebacků bývá spíše nostalgickým až smutným ohlednutím za tím, co už se nikdy nevrátí. Jsou tu ale výjimky potvrzující pravidlo. Gaia Mesiah se vrátila s vervou sobě vlastní a snad ještě větší energií než kdysi. Husí kůži ve středu na Flédě měli v publiku i na podiu.  více

Zajímavé preview festivalu Janáček Brno 2018 představoval pondělní koncert v brněnském divadle Reduta. Na programu večera bylo Divertimento pro klavír levou rukou a komorní orchestr Bohuslava Martinů, Capriccio pro klavír jednou rukou, flétnu/pikolu, dvě trubky, tři trombony a tenorovou tubu a Příběh vojáka (L’Historie du soldat) pro vypravěče, klarinet, fagot, kornet, trombón, housle, kontrabas a bicí od Igora Stravinského. Za klavírem se vystřídali Daniel Wiesner a Jan Jiraský. Orchestr Brno Contemporary Orchestra řídil dirigent Pavel Šnajdr. V recitovaných rolích se představila Soňa Červená jako Vypravěč, Štěpán Kaminský jako Voják a Petr Bláha jako Ďábel.  více

První koncert z abonentního cyklu Filharmonie na Stadionu, nahrazující původní cyklus Filharmonie v divadle, se uskutečnil ve čtvrtek 9. listopadu 2017 v Kulturním centru Babylon. Na programu večera byla díla Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Edvarda Hagerupa Griega v provedení Filharmonie Brno a pod taktovkou norského dirigenta s českými kořeny Stefana Veselky.  více

Poslední koncert 49. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Brno Moravský podzim dozněl sobotu 28. Října. Festival si těsně před svými padesátými narozeninami zvolil jako zastřešující téma ®evoluci a nevyhnutelný vývoj vpřed. Poutače a plakáty v Brně měsíce volaly na kolemjdoucí a lákaly na ambiciózní podívanou. Po zběžném přehlédnutí programu bylo zřejmé, že stěžejními hudebními díly letos budou především novátorské počiny první poloviny 20. století navrch okořeněné o hudební lahůdky tzv. staré hudby.  více

Brno nyní stojí po boku 180 měst z celého světa, která patří do Sítě kreativních měst UNESCO. Pouze tři desítky z těchto měst se soustředí na hudbu. Z České republiky jde vedle Prahy teprve o druhé město přijaté do této Sítě. Udělený titul oceňuje práci umělců, kulturních pracovníků, žánrovou rozmanitost i spolupráci s okolním regionem.  více

Budoár staré dámy býval brněnská a z větší části dívčí kapela. Neplatí už ani jedno. Charismatickou kapelnici a zpěvačku Martu Kovářovou (dříve Svobodovou) momentálně doprovázejí tři pánové. A i když část kapely stále žije v jihomoravské metropoli, sama Marta se provdala a vychovává dvě děti ve „vesnici v mrazivé kotlině“. Její nová role provdané ženy a hospodyňky se promítla do několika písní „o vaření“ a s životem na nehostinném venkově možná souvisí výběr básně Lubora Kasala Z ježatých hor („Mrazem to mrská a zimu pase“), jejíž zhudebnění skupina zařadila na samý úvod nového alba. Byl to dobrý tah, protože jde o píseň energickou, hitovou, s osobitým a barvitým textem („…kde jektají mývalové umývadel a syčí hadi sprch“) a s mistrně zvládnutou dynamikou, rytmem a stoptimy. Kapela, která v poslední době zdaleka nemá tolik možností zkoušet a písně společně cizelovat jako dřív, se zde ukazuje ve vrcholné formě – sehraná, dravá, ale při všem tom zdánlivém chaosu zorganizovaná – ani tón navíc tu nepadne.  více