Jan Řepka: Na spravedlivé honoráře zatím nemáme

Jan Řepka: Na spravedlivé honoráře zatím nemáme

Každé první úterý v měsíci mimo prázdniny se v Café Práh v Brně odehrává Open Mic – večer, v jehož rámci se publiku představí jeden nebo dva hlavní hosté a několik dalších méně známých hudebníků. Během programu se může přihlásit a s jednou písní, básní či jakýmkoli jiným číslem vystoupit také kdokoli z publika. Písničkář Jan Řepka, který brněnské večery „otevřeného mikrofonu“ začal pořádat, si předtím tento model úspěšně vyzkoušel v Praze. Mezitím vznikly tradice podobných nízkorozpočtových hudebních akcí i v dalších městech naší republiky a také na Slovensku. Byl to opět Jan Řepka, kdo už podruhé zorganizoval – opět v brněnském Café Práh – také setkání pořadatelů těchto večerů.

Honzo, co tě vedlo k tomu, že jsi začal pořádat večery Open Mic? A co vůbec je jejich hlavním cílem?
K Open Micu mě přivedl publicista, překladatel a písničkář Michal Bystrov. To on mě vzal na podobné večery, které již tehdy pořádal Michael Kyselka, a nasadil mi tak do hlavy brouka, kterého se od té doby nemůžu zbavit. Od začátku šlo o to, povzbudit setkání písničkářů bez ohledu na předchozí zkušenosti, míru profesionality a žánr. Takové setkání pak živí vše ostatní: inspiraci, toleranci, ponaučení, nové známosti, spolupráci i soupeřivost. Dnes vím, že o pořadech typu Open Mic existuje odborná sociologická literatura, tehdy jsme se ale všechno učili na koleně a jen matně tušili, jaký potenciál tato forma skrývá.

Po několika úspěšných sezónách v Praze jsi model Open Micu přenesl také do brněnského Café Práh. Proč právě Brno?
V Praze začal na Open Mic pravidelně chodit plný sál lidí, a to bez ohledu na to, koho jsme uváděli na programu, což je naprostý ideál každého pravidelného hudebního cyklu, respektive každé dlouhodobě působící kulturní instituce. Věří-li lidé v kvalitu tvé dramaturgie a oblíbí-li si dané prostředí a servis, který spolu s programem poskytuješ, pak se rádi vrátí, aniž bys musel sázet na mediálně proslavená jména. Když se mi zdálo, že se na plnou kavárnu můžu v podstatě spolehnout, řekl jsem si: Když to jde tady, proč by to nešlo taky jinde? Bylo nasnadě, že sesterský podnik zřídím v Brně, jednak proto, že je to přirozená metropole východní části země, jednak proto, že se zde už dalo stavět na určitém okruhu přátel a fandů, které jsem tu měl z minula. Ukázalo se velmi rychle (ani ne do půl roku), že to byl zkrátka dobrý nápad. Potvrzují nám to každý měsíc noví a noví muzikanti i nehrající návštěvníci. Síla Open Micu spočívá v tom, že zůstává jen základní schéma a určité vedení, program se ale neustále mění. Je to v podstatě malý festival, který se ale nekoná jednou, nýbrž desetkrát za rok.

Ano, základní schéma zůstává: Vystoupí jeden nebo dva hlavní hosté plus další pozvání – méně známí – písničkáři. Kromě toho však může během večera vystoupit i kdokoli z publika. Jak moc toho diváci využívají? A objevil se mezi těmito odvážlivci někdo zvlášť zajímavý?
Pozice posluchače a účinkujícího se během večerů opravdu průběžně přelévá. Všichni ti, kteří vystoupí na pódium, předtím nebo potom sami poslouchají a sledují ostatní, a naopak, doslova nic nebrání komukoli z publika postavit se na chvíli před mikrofon. A nemusí nutně zpívat a hrát. Objevují se básníci i jiní literární autoři, měli jsme ale také kouzelníka, stepařku nebo břišní tanečnici. Ale k tvé otázce: Že bychom měli nedostatek zájemců, to opravdu ne. Pokud jde ovšem o kvalitu, sám ji nesoudím, od toho tam jsou ostatní. Obecně bych odhadl, že skutečně výjimečným způsobem překvapí jeden nebo dva z deseti účinkujících. Ty si pak samozřejmě dobře pamatujeme, a když je vhodná příležitost (např. když Open Mic prezentujeme na některém festivalu nebo pořádáme nějaký koncert navíc), rádi je vytáhneme o stupeň výše. Z brněnské scény bych jmenoval třeba hráče na didgeridoo Dalibora Neuwirta, písničkáře Matěje Klusáčka nebo svérázného folkloristu Martina Brdečka.

A podle čeho vybíráš hlavní hosty programu?
Host musí být dobrým příkladem v co nejvíce aspektech, které činí písničkáře písničkářem. Mým ideálním hostem je dejme tomu polsko-americká zpěvačka a violoncellistka Ashia Grzesik: Ovládá svůj nástroj i hlas. Ví, čeho chce dosáhnout, a ví, jak na to. Každá její píseň má zřetelný obsah a formu. Celý její program je ucelený, má začátek a konec. Je dochvilná a orientuje se na scéně, jakož i v rámci celého večera. A navíc je sympatická a – je to žena. Rád bych ale jmenoval pár dalších osobností, které jsme v minulosti pozvali, aby měli čtenáři lepší představu – Vladimír Merta, Dáša Voňková, Jiří Tichota, Justin Lavash, Ivan Hlas, Martin Rous, Jan Žamboch, Beata Bocek, Petr Váša nebo Dan Reed. Vesměs autoři, kteří našli vlastní jazyk a styl, autoři, které si s nikým jiným nespleteš.

Open Mic je nízkorozpočtová akce s dobrovolným vstupným. Dostávají hudebníci nějaké, třeba symbolické, honoráře?
Odměna je vždy a všude věcí dohody, a to mluvím samozřejmě jen o hostech pořadu. V podstatě rozvíjíme myšlenku určité solidarity, kterou v praxi naplňujeme tak, že většina domácích hraje zadarmo, a většině přespolních jsme pak také díky tomu schopni proplatit náklady s koncertem spojené. Jinak by vůbec nepřijeli. Na plné, spravedlivé a profesionální honoráře zatím nemáme.

Brněnský a pražský Open Mic nejsou jedinými akcemi tohoto typu u nás. V Brně proběhl letos v únoru už druhý ročník setkání organizátorů podobných akcí z celého Česka a Slovenska. V čem jsou si tyto akce napříč republikou podobné a v čem se naopak liší?
Společné je jim především ono základní pravidlo otevřeného mikrofonu, tedy skutečně otevřená možnost krátkého veřejného vystoupení pro kohokoli, kdo o to sám projeví zájem. Není tu žádný předvýběr z nahrávek nebo podle vkusu organizátora. Dalším společným prvkem bude asi periodicita konání, určité zaběhnuté schéma a víceméně spravedlivé podmínky. Lišíme se ve všem ostatním, podle toho, kde konkrétně se akce koná, kdo ji organizuje a moderuje, jaké jsou technické, časové a finanční možnosti...

Co považuješ za největší problém, který musí pořadatelé nízkorozpočtových písničkářských večerů řešit?
Právě ten nízký rozpočet. Hodně věcí lze zvládnout úplně bez peněz, některé ale bohužel ne. Jedná se především o kvalitní a reprezentativní technické zabezpečení – zvuk, světla –, o slušnou propagaci v tištěných médiích nebo na internetu a o cestovní náhrady a ubytování.

Existuje nějaká provázanost mezi pořadateli i mimo tato roční setkání? Například poskytování tipů na zajímavé písničkáře?
Mnozí jsme samozřejmě průběžně v kontaktu. Některé uzly jsou silnější, jiné vzdálenější, ale víme o sobě. Sám mám například docela dobrý přehled, kdo kde hraje, a když se někde objeví někdo opravdu zajímavý, rychle se to roznese. Existuje také myšlenka navázat užší spolupráci mezi termínově sladěnými akcemi tak, aby dejme tomu zahraniční písničkář měl zajištěno rovnou týdenní turné, nejen jeden nebo dva nahodilé recitály. Podobný systém se snažily uplatnit Hudební sklepy, ovšem předností Open Micu je vyšší návštěvnost, kterou povzbuzuje bohatší a variabilnější program. Věřím, že kdyby byl čas a vůle, mohou mít podobné večery jako ty naše v Praze a v Brně stejný úspěch i jinde. Menší obce sice hůře přilákají dražší hosty, ale mají zase jiné nesporné výhody.

Setkání se zúčastnili také organizátoři ze Slovenska. Je pořádání takových akcí na slovenské scéně, která má přece jen odlišnou tradici písničkářské tvorby, v něčem specifické?
Ani bych neřekl. Pokud vím, tak tam, kde Open Mic pořádá nějaký zkušenější písničkář – což je dost obvyklé a na Slovensku tomu tak je bez výjimky –, je úroveň pořadu do jisté míry garantovaná. Kdo má sám zkušenosti jako vystupující, dokáže citlivěji odhadnout, co potřebují jiní vystupující. To je dost charakteristické nejen pro Open Mic, ale taky například pro domácí koncerty nebo jiné recitály pořádané obvykle muzikanty na vlastní pěst čili, jak říkají na Západě, DIY (Do It Yourself).

Hosty únorového brněnského setkání byli i nepořadatelé – zástupci médií, Svazu autorů a interpretů nebo odborník na autorské právo. Vnímáš i do budoucna tuto rovinu předávání informací jako důležitou?
Určitě ano. Důležitým pojmem se pro mne stává slovo orientace. Jde o to, vyznat se lépe v tom, co vlastně dělám, kde stojím, kam směřuju, kdo jsou mí přirození partneři, kdo mi může pomoci a kdo naopak nemá žádný zvláštní zájem na tom, abych své záměry uskutečnil. Pořady, o kterých se bavíme, nepořádají žádní profesionální organizátoři ani žádné státem zřizované kulturní instituce, nýbrž dobrovolní nadšenci a amatéři. Má to své klady (nezištnost, nezávislost, elán), ale také své nevýhody (málo peněz, izolace, nedostatek know-how). A tyto nevýhody se snažím mírnit prostě tím, že se setkáváme a společně se snažíme lépe zorientovat. Jestli to povede k něčemu většímu, to nedokážu říct. Spíš je to jen takové naše malé školení.

Velkým tématem pro pořadatele nízkorozpočtových akcí je placení poplatků autorským svazům. Jak se s nimi vypořádáváte v Praze a v Brně?
Na obou našich sesterských scénách v Praze a v Brně funguje model, že poplatky za chráněná díla odvádí podnik, v němž Open Mic pořádáme. Považuji to za spravedlivé, právě kavárna je jediný subjekt, který z našich akcí skutečně profituje. Obecně si ale nemyslím, že je to tak velké téma. Je to jedno z dílčích témat, která k veřejné produkci patří. Stejně k ní ale patří práce s publikem, propagace, technické otázky, financování, komunikace s médii apod. Vedle toho je otázka licencí podružná. Zvláště u pořadů, kde je chráněna sotva pětina odehraných skladeb a na jejichž organizaci se všichni zúčastnění podílejí nezištně.

V brněnském Café Práh je před námi květnový Open Mic. Koho diváci tentokrát uslyší?
Hlavním hostem bude polský písničkář Szymon Zychowicz, který v Brně vystoupí vůbec poprvé právě u nás na Open Micu. Naše jediná šance, jak přilákat podobné interprety, spočívá v osobním přístupu, domáckém zázemí a dobré pověsti. A to nejsou zdaleka maličkosti, zvláště když nemůžeš nabídnout standardní honorář. Naši pravidelní návštěvníci to také vědí a cítí, a jen díky nim má zase celý večer nezaměnitelnou, vřelou a uvolněnou atmosféru. Před hostem večera dostane vždy prostor pět dalších, většinou místních autorů plus kdokoli další, kdo o to na místě projeví zájem. Takové schéma je obvyklé. Ale co bych vám povídal, přijďte se podívat v úterý 6. května v sedm hodin večer. Vstupné dobrovolné.

Prozradíš něco z dramaturgických plánů pro příští měsíce?
V červnu bude hlavním hostem slovenské duo Longital a v kratším bloku zmíněná Ashia Grzesik, a pak si dáme přes léto pauzu. Podzimní program ještě ladíme, ale právě na červnovém Open Micu bychom ho rádi celý zveřejnili.

Dokument o hudebním cyklu Open Mic Potrvá


Námět: Jan Řepka, režie: Tomáš Berka, kamera: Jiří Šámal, Pavel Junek, Oxid, střih: Tomáš Berka, produkce: Jan Řepka, Tomáš Berka, Pavel Junek. Vyrobeno 2012

Foto Nina Mann a Tomáš Svoboda

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Michal Šimíček je dramaturgem Café Práh. Tréninková kavárna žije jakoby stranou brněnského klubového života, její program je ale překvapivě pestrý. V těsném sousedství nákupního centra Vaňkovka je kulturní centrum, o němž jste možná do této chvíle nevěděli.  více

V sobotu proběhlo v Café Práh jihomoravské kolo Porty. Z původně trampské a folkové události se stal multižánrový festival převážně akustické hudby.  více


Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více