Jan Řepka: Na spravedlivé honoráře zatím nemáme

Jan Řepka: Na spravedlivé honoráře zatím nemáme

Každé první úterý v měsíci mimo prázdniny se v Café Práh v Brně odehrává Open Mic – večer, v jehož rámci se publiku představí jeden nebo dva hlavní hosté a několik dalších méně známých hudebníků. Během programu se může přihlásit a s jednou písní, básní či jakýmkoli jiným číslem vystoupit také kdokoli z publika. Písničkář Jan Řepka, který brněnské večery „otevřeného mikrofonu“ začal pořádat, si předtím tento model úspěšně vyzkoušel v Praze. Mezitím vznikly tradice podobných nízkorozpočtových hudebních akcí i v dalších městech naší republiky a také na Slovensku. Byl to opět Jan Řepka, kdo už podruhé zorganizoval – opět v brněnském Café Práh – také setkání pořadatelů těchto večerů.

Honzo, co tě vedlo k tomu, že jsi začal pořádat večery Open Mic? A co vůbec je jejich hlavním cílem?
K Open Micu mě přivedl publicista, překladatel a písničkář Michal Bystrov. To on mě vzal na podobné večery, které již tehdy pořádal Michael Kyselka, a nasadil mi tak do hlavy brouka, kterého se od té doby nemůžu zbavit. Od začátku šlo o to, povzbudit setkání písničkářů bez ohledu na předchozí zkušenosti, míru profesionality a žánr. Takové setkání pak živí vše ostatní: inspiraci, toleranci, ponaučení, nové známosti, spolupráci i soupeřivost. Dnes vím, že o pořadech typu Open Mic existuje odborná sociologická literatura, tehdy jsme se ale všechno učili na koleně a jen matně tušili, jaký potenciál tato forma skrývá.

Po několika úspěšných sezónách v Praze jsi model Open Micu přenesl také do brněnského Café Práh. Proč právě Brno?
V Praze začal na Open Mic pravidelně chodit plný sál lidí, a to bez ohledu na to, koho jsme uváděli na programu, což je naprostý ideál každého pravidelného hudebního cyklu, respektive každé dlouhodobě působící kulturní instituce. Věří-li lidé v kvalitu tvé dramaturgie a oblíbí-li si dané prostředí a servis, který spolu s programem poskytuješ, pak se rádi vrátí, aniž bys musel sázet na mediálně proslavená jména. Když se mi zdálo, že se na plnou kavárnu můžu v podstatě spolehnout, řekl jsem si: Když to jde tady, proč by to nešlo taky jinde? Bylo nasnadě, že sesterský podnik zřídím v Brně, jednak proto, že je to přirozená metropole východní části země, jednak proto, že se zde už dalo stavět na určitém okruhu přátel a fandů, které jsem tu měl z minula. Ukázalo se velmi rychle (ani ne do půl roku), že to byl zkrátka dobrý nápad. Potvrzují nám to každý měsíc noví a noví muzikanti i nehrající návštěvníci. Síla Open Micu spočívá v tom, že zůstává jen základní schéma a určité vedení, program se ale neustále mění. Je to v podstatě malý festival, který se ale nekoná jednou, nýbrž desetkrát za rok.

Ano, základní schéma zůstává: Vystoupí jeden nebo dva hlavní hosté plus další pozvání – méně známí – písničkáři. Kromě toho však může během večera vystoupit i kdokoli z publika. Jak moc toho diváci využívají? A objevil se mezi těmito odvážlivci někdo zvlášť zajímavý?
Pozice posluchače a účinkujícího se během večerů opravdu průběžně přelévá. Všichni ti, kteří vystoupí na pódium, předtím nebo potom sami poslouchají a sledují ostatní, a naopak, doslova nic nebrání komukoli z publika postavit se na chvíli před mikrofon. A nemusí nutně zpívat a hrát. Objevují se básníci i jiní literární autoři, měli jsme ale také kouzelníka, stepařku nebo břišní tanečnici. Ale k tvé otázce: Že bychom měli nedostatek zájemců, to opravdu ne. Pokud jde ovšem o kvalitu, sám ji nesoudím, od toho tam jsou ostatní. Obecně bych odhadl, že skutečně výjimečným způsobem překvapí jeden nebo dva z deseti účinkujících. Ty si pak samozřejmě dobře pamatujeme, a když je vhodná příležitost (např. když Open Mic prezentujeme na některém festivalu nebo pořádáme nějaký koncert navíc), rádi je vytáhneme o stupeň výše. Z brněnské scény bych jmenoval třeba hráče na didgeridoo Dalibora Neuwirta, písničkáře Matěje Klusáčka nebo svérázného folkloristu Martina Brdečka.

A podle čeho vybíráš hlavní hosty programu?
Host musí být dobrým příkladem v co nejvíce aspektech, které činí písničkáře písničkářem. Mým ideálním hostem je dejme tomu polsko-americká zpěvačka a violoncellistka Ashia Grzesik: Ovládá svůj nástroj i hlas. Ví, čeho chce dosáhnout, a ví, jak na to. Každá její píseň má zřetelný obsah a formu. Celý její program je ucelený, má začátek a konec. Je dochvilná a orientuje se na scéně, jakož i v rámci celého večera. A navíc je sympatická a – je to žena. Rád bych ale jmenoval pár dalších osobností, které jsme v minulosti pozvali, aby měli čtenáři lepší představu – Vladimír Merta, Dáša Voňková, Jiří Tichota, Justin Lavash, Ivan Hlas, Martin Rous, Jan Žamboch, Beata Bocek, Petr Váša nebo Dan Reed. Vesměs autoři, kteří našli vlastní jazyk a styl, autoři, které si s nikým jiným nespleteš.

Open Mic je nízkorozpočtová akce s dobrovolným vstupným. Dostávají hudebníci nějaké, třeba symbolické, honoráře?
Odměna je vždy a všude věcí dohody, a to mluvím samozřejmě jen o hostech pořadu. V podstatě rozvíjíme myšlenku určité solidarity, kterou v praxi naplňujeme tak, že většina domácích hraje zadarmo, a většině přespolních jsme pak také díky tomu schopni proplatit náklady s koncertem spojené. Jinak by vůbec nepřijeli. Na plné, spravedlivé a profesionální honoráře zatím nemáme.

Brněnský a pražský Open Mic nejsou jedinými akcemi tohoto typu u nás. V Brně proběhl letos v únoru už druhý ročník setkání organizátorů podobných akcí z celého Česka a Slovenska. V čem jsou si tyto akce napříč republikou podobné a v čem se naopak liší?
Společné je jim především ono základní pravidlo otevřeného mikrofonu, tedy skutečně otevřená možnost krátkého veřejného vystoupení pro kohokoli, kdo o to sám projeví zájem. Není tu žádný předvýběr z nahrávek nebo podle vkusu organizátora. Dalším společným prvkem bude asi periodicita konání, určité zaběhnuté schéma a víceméně spravedlivé podmínky. Lišíme se ve všem ostatním, podle toho, kde konkrétně se akce koná, kdo ji organizuje a moderuje, jaké jsou technické, časové a finanční možnosti...

Co považuješ za největší problém, který musí pořadatelé nízkorozpočtových písničkářských večerů řešit?
Právě ten nízký rozpočet. Hodně věcí lze zvládnout úplně bez peněz, některé ale bohužel ne. Jedná se především o kvalitní a reprezentativní technické zabezpečení – zvuk, světla –, o slušnou propagaci v tištěných médiích nebo na internetu a o cestovní náhrady a ubytování.

Existuje nějaká provázanost mezi pořadateli i mimo tato roční setkání? Například poskytování tipů na zajímavé písničkáře?
Mnozí jsme samozřejmě průběžně v kontaktu. Některé uzly jsou silnější, jiné vzdálenější, ale víme o sobě. Sám mám například docela dobrý přehled, kdo kde hraje, a když se někde objeví někdo opravdu zajímavý, rychle se to roznese. Existuje také myšlenka navázat užší spolupráci mezi termínově sladěnými akcemi tak, aby dejme tomu zahraniční písničkář měl zajištěno rovnou týdenní turné, nejen jeden nebo dva nahodilé recitály. Podobný systém se snažily uplatnit Hudební sklepy, ovšem předností Open Micu je vyšší návštěvnost, kterou povzbuzuje bohatší a variabilnější program. Věřím, že kdyby byl čas a vůle, mohou mít podobné večery jako ty naše v Praze a v Brně stejný úspěch i jinde. Menší obce sice hůře přilákají dražší hosty, ale mají zase jiné nesporné výhody.

Setkání se zúčastnili také organizátoři ze Slovenska. Je pořádání takových akcí na slovenské scéně, která má přece jen odlišnou tradici písničkářské tvorby, v něčem specifické?
Ani bych neřekl. Pokud vím, tak tam, kde Open Mic pořádá nějaký zkušenější písničkář – což je dost obvyklé a na Slovensku tomu tak je bez výjimky –, je úroveň pořadu do jisté míry garantovaná. Kdo má sám zkušenosti jako vystupující, dokáže citlivěji odhadnout, co potřebují jiní vystupující. To je dost charakteristické nejen pro Open Mic, ale taky například pro domácí koncerty nebo jiné recitály pořádané obvykle muzikanty na vlastní pěst čili, jak říkají na Západě, DIY (Do It Yourself).

Hosty únorového brněnského setkání byli i nepořadatelé – zástupci médií, Svazu autorů a interpretů nebo odborník na autorské právo. Vnímáš i do budoucna tuto rovinu předávání informací jako důležitou?
Určitě ano. Důležitým pojmem se pro mne stává slovo orientace. Jde o to, vyznat se lépe v tom, co vlastně dělám, kde stojím, kam směřuju, kdo jsou mí přirození partneři, kdo mi může pomoci a kdo naopak nemá žádný zvláštní zájem na tom, abych své záměry uskutečnil. Pořady, o kterých se bavíme, nepořádají žádní profesionální organizátoři ani žádné státem zřizované kulturní instituce, nýbrž dobrovolní nadšenci a amatéři. Má to své klady (nezištnost, nezávislost, elán), ale také své nevýhody (málo peněz, izolace, nedostatek know-how). A tyto nevýhody se snažím mírnit prostě tím, že se setkáváme a společně se snažíme lépe zorientovat. Jestli to povede k něčemu většímu, to nedokážu říct. Spíš je to jen takové naše malé školení.

Velkým tématem pro pořadatele nízkorozpočtových akcí je placení poplatků autorským svazům. Jak se s nimi vypořádáváte v Praze a v Brně?
Na obou našich sesterských scénách v Praze a v Brně funguje model, že poplatky za chráněná díla odvádí podnik, v němž Open Mic pořádáme. Považuji to za spravedlivé, právě kavárna je jediný subjekt, který z našich akcí skutečně profituje. Obecně si ale nemyslím, že je to tak velké téma. Je to jedno z dílčích témat, která k veřejné produkci patří. Stejně k ní ale patří práce s publikem, propagace, technické otázky, financování, komunikace s médii apod. Vedle toho je otázka licencí podružná. Zvláště u pořadů, kde je chráněna sotva pětina odehraných skladeb a na jejichž organizaci se všichni zúčastnění podílejí nezištně.

V brněnském Café Práh je před námi květnový Open Mic. Koho diváci tentokrát uslyší?
Hlavním hostem bude polský písničkář Szymon Zychowicz, který v Brně vystoupí vůbec poprvé právě u nás na Open Micu. Naše jediná šance, jak přilákat podobné interprety, spočívá v osobním přístupu, domáckém zázemí a dobré pověsti. A to nejsou zdaleka maličkosti, zvláště když nemůžeš nabídnout standardní honorář. Naši pravidelní návštěvníci to také vědí a cítí, a jen díky nim má zase celý večer nezaměnitelnou, vřelou a uvolněnou atmosféru. Před hostem večera dostane vždy prostor pět dalších, většinou místních autorů plus kdokoli další, kdo o to na místě projeví zájem. Takové schéma je obvyklé. Ale co bych vám povídal, přijďte se podívat v úterý 6. května v sedm hodin večer. Vstupné dobrovolné.

Prozradíš něco z dramaturgických plánů pro příští měsíce?
V červnu bude hlavním hostem slovenské duo Longital a v kratším bloku zmíněná Ashia Grzesik, a pak si dáme přes léto pauzu. Podzimní program ještě ladíme, ale právě na červnovém Open Micu bychom ho rádi celý zveřejnili.

Dokument o hudebním cyklu Open Mic Potrvá


Námět: Jan Řepka, režie: Tomáš Berka, kamera: Jiří Šámal, Pavel Junek, Oxid, střih: Tomáš Berka, produkce: Jan Řepka, Tomáš Berka, Pavel Junek. Vyrobeno 2012

Foto Nina Mann a Tomáš Svoboda

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Michal Šimíček je dramaturgem Café Práh. Tréninková kavárna žije jakoby stranou brněnského klubového života, její program je ale překvapivě pestrý. V těsném sousedství nákupního centra Vaňkovka je kulturní centrum, o němž jste možná do této chvíle nevěděli.  více

V sobotu proběhlo v Café Práh jihomoravské kolo Porty. Z původně trampské a folkové události se stal multižánrový festival převážně akustické hudby.  více


Městské divadlo Brno včera uvedlo evropskou premiéru muzikálu Poslední loď (The Last Ship), jehož autorem je světoznámý hudebník Sting. A bude to směs jeho výtečné muziky vycházející z britského folku, zdařile a upřímně vyprávěný příběh, a také silné herecké výkony, které by měly zaručit šťastnou plavbu inscenace směrem k divákům.  více

Webový portál Brno - město hudby letos slaví šesté narozeniny. Jako symbolický dárek našim čtenářům přinášíme první z pravidelných měsíčních příspěvků brněnského dramatika, spisovatele a scenáristy Milana Uhdeho. Který se s vámi bude dělit o své vzpomínky, úvahy i popis aktuálního dění na poli brněnské kultury. Jeho dnešním tématem je Festival Janáček Brno.  více

Koncert uspořádaný k výjimečné události se ve čtvrtek odehrál v ZUŠ PhDr. Zbyňka Mrkose v brněnských Židenicích. Akce nesla název Cimbálový kolaudační koncert. Co vlastně bylo kolaudováno? Z titulu večera bylo patrné, že hlavní hvězdou programu se stane cimbál. Tento velký instrument se sametovým zvukem nestál v centru pozornosti náhodou. Kolaudován byl totiž nový cimbálový přírůstek do hudebního inventáře jmenované základní umělecké školy. Výrobcem nástroje, který zde pořídili, byla brněnská firma Všianský. Samotný výrobce Pavel Všianský, který je také známým hudebníkem se osobně zúčastnil, aby k zúčastněným pronesl něco slov o konstrukci a stavbě tohoto instrumentu.  více

Dlouhých patnáct let po svém debutu Rock’s Groove vydala brněnská Kulturní úderka své druhé album. Z původní sestavy zůstali zpěvák a kytarista Štěpán Dokoupil a baskytarista Mojmir Sabolovič, které na novince doplňují další tři zajímaví hráči – je to jednak zdvojená rytmika Daniel Prýgl (bicí) a Nedim Zlatar (perkuse) a dále Omer Blentić, který hraje na Hammondovy varhany, elektrický klavír, syntezátor, ale také na perský drnkací nástroj saz. Moravsko-bosenská sestava na svém novém albu nabízí mimořádně barevnou hudbu, která nezapomíná na své bluesové kořeny.  více

Nejnovější inscenací opery Národního divadla Brno se stalo dílo Don Carlos skladatele Giuseppe Verdiho a básníka Friedricha Schillera. Titul, který režíroval ředitel jmenované instituce Martin Glaser, měl premiéru v sobotu 2. února 2019 v Janáčkově divadle. Scénu navrhl Pavel Borák, kostýmy Markéta Sládečková-Oslzlá. O světelný design se postaral Martin Špetlík. Představení řídil Jaroslav Kyzlink, který se Sborem a orchestrem Janáčkovy opery NdB představení také nastudoval. V hlavních rolích se představili Luciano Mastro jako Don Carlos, Federico Sacchi v roli krále Filipa II., Carlosova otce; Jiří Brückler ztvárnil přítele titulní postavy a králova důvěrníka markýze Rodriga z Posy. Linda Ballová vystoupila jako mladá královna a milostně poblouzněná Alžběta z Valois; postavy pomstychtivé princezny Eboli, která tajně miluje králova syna, se ujala Veronika Hajnová-Fialová. Hrůzu nahánějícího inkvizitora představil Ondrej Mráz. Dále vystoupili také Andrea Široká, Martina Mádlová, Zdeněk Nečas a David Szendiuch.  více

Brněnská zpěvačka a výtvarnice Dáša Ubrová zpívala s kapelou, vystupuje s bigbandem, má blízko k šansonu, jazzu i rocku. Album nazvané pouze jejím jménem je pro ni důležité nejen proto, že jde o sólový debut. Zpěvačka si poprvé napsala sama všechny texty. Autory hudby jsou ve většině případů její dvorní spolupracovníci a producenti alba, pianista Vojtěch Svatoš a kytarista Pavel Šmíd.  více

Přesně na den 89. výročí úmrtí české národní a pěvecké ikony Emy Destinnové sdružení ProART Company připravilo multižánrový projekt. V příhodném prostoru vily Tugendhat umělci rozehráli hudebně-taneční drama pod titulem Ema Destinn – Bouře a klid, které vzniklo za účasti umělců z Brna, Vídně a Cottbusu.  více

Milovníci artificiální hudby čera mohli v Besedním domě vůbec poprvé slyšet nového šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese také v roli klavírního sólisty. Pod Daviesovou taktovkou zazněla Symfonie D dur op. 23 vamberského rodáka Jana Václava Huga Voříška a premiéra orchestrální úpravy komorního díla Antonína Dvořáka Maličkosti op. 47 zhotovená samotným šéfdirigentem. Za klavír Davies usedl jako interpret Klavírního koncertu č. 24 c moll Wolfganga Amadea Mozarta. V sólových partech se šéfdirigent představí ještě při dvou nadcházejících recitálech, na kterých zazní například díla Stevea Reicha, Johna Adamse a Philipa Glasse.  více

Díla soudobých skladatelů spjatých s Brnem občas slýcháme při produkcích zdejších souborů, které tuto tvorbu prezentují. Málokdy se ale dostanou k širší hudební veřejnosti. Poměrně nenápadně se včera v konventu Milosrdných bratří uskutečnil recitál věnovaný právě dílům brněnských skladatelů. O to více pozornosti by měl vzbudit jejich interpret Milan Paľa. Ten se dle svých slov „rozhodl udělat něco pro moravskou hudbu“ a pořídit v průběhu následujících let několik CD mapujících literaturu pro housle či violu z tvorby skladatelů s Moravou spjatých. Projekt Cantus Moraviae má už nyní své první dvoj CD, které se při včerejším večeru dočkalo křtu.  více

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více

Koncerty vážné hudby nám asociují především večerní hodiny, formální ustrojení a v některých případech i skleničku vína. Včerejší sobota dokázala, že dopoledne představuje stejně vhodný čas na uměleckou produkci. Hodinu před polednem zazněly v Křišťálovém sále brněnské Staré radnice violoncellové sonáty Ludwiga van Beethovena, Clauda Debussyho a Dmitrije Šostakoviče v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a klavíristy Marka Pinzowa. Koncert pořádalo Národní divadlo Brno.  více

„Dát si občas porci romantiky neškodí. Navíc za takovouto romantiku se stydět nemusíte,“ psal jsem v recenzi bilančního alba Střípky příběhů, které si brněnská skupina F.T.Prim vydala v roce 2013 u příležitosti čtvrtstoletí od svého vzniku. O pět let později, tedy k třicátým narozeninám, si skupina v čele se zpívajícím autorem a kytaristou nadělali novinkovou desku Labyrint. Platí opět vše, co jsem napsal minule. Opět by se dala vyzdvihnout romantika i trampská témata, stejně jako pozvolný posun od akustické „tulácké“ hudby k popu. I to balancování na samé hraně kýče v některých momentech zůstává, stejně jako nezpochybnitelná hráčská zručnost členů kapely. Skoro by se zdálo, že Labyrint nic nového nepřináší. Ale není to tak. Stačí dobrovolně zabloudit a v labyrintu tónů a slov najdeme zajímavé momenty. Jen si skutečně musíme připustit, že romantika občas není na škodu.  více

Skupinou Dunaj prošla řada důležitých osobností brněnské alternativní scény, například Pavel Fajt a Iva Bittová. Po jejich odchodu skupinu dlouho tvořila čtveřice Jiří Kolšovský, Vladimír Václavek, Josef Ostřanský a Pavel Koudelka. V roce 1998 legendární kapela ukončila činnost a krátce nato ve věku pouhých 43 let zemřel její zpěvák a kytarista Kolšovský. Nyní se jako Dunaj vracejí na scénu zbylí tři členové. Před koncem roku se v Brně předvedli jako hosté Tata Bojs a 17. ledna je čeká na Flédě samostatný koncert v rámci aktuálního turné. V létě se pak obnovený Dunaj představí například na festivalech Hradecký slunovrat (Hradec nad Moravicí) nebo Eurotrialog (Mikulov).  více

Když kapela vydá první řadové album po třiceti letech, navíc v roce svých padesátých narozenin, je to samozřejmě obrovská událost. Brněnská legenda Progres 2 sice na novou desku pomýšlela dlouho, ale – jak mi před časem řekl kytarista a zpěvák Pavel Váně – nemohla najít vhodné téma. Nakonec se námět našel: slavná kniha Jacka Londona na pomezí filosofického románu a sci-fi Tulák po hvězdách. Na půdorysu pobytu ve vězení, přemítání o životě a smrti, spravedlnosti a milosrdenství a – což je ta fantastická část – návštěv nadpozemských světů vznikl příběh, který je pojítkem celkem sedmnácti skladeb přibližně hodinového alba.  více

Druhý, tedy večerní Novoroční koncert Filharmonie Brno přinesl Dvořákův violoncellový koncert v podání Raphaella Wallfische a operní předehry od Stanisława Moniuzska, Jacquese Offenbacha, Franze von Suppého nebo Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova. Filharmonie Brno vkročila do roku 2019 pod taktovkou dirigenta Roberta Kružíka.  více

Nejčtenější

Kritika

Městské divadlo Brno včera uvedlo evropskou premiéru muzikálu Poslední loď (The Last Ship), jehož autorem je světoznámý hudebník Sting. A bude to směs jeho výtečné muziky vycházející z britského folku, zdařile a upřímně vyprávěný příběh, a také silné herecké výkony, které by měly zaručit šťastnou plavbu inscenace směrem k divákům.  více