Jan Řepka: Na spravedlivé honoráře zatím nemáme

Jan Řepka: Na spravedlivé honoráře zatím nemáme

Každé první úterý v měsíci mimo prázdniny se v Café Práh v Brně odehrává Open Mic – večer, v jehož rámci se publiku představí jeden nebo dva hlavní hosté a několik dalších méně známých hudebníků. Během programu se může přihlásit a s jednou písní, básní či jakýmkoli jiným číslem vystoupit také kdokoli z publika. Písničkář Jan Řepka, který brněnské večery „otevřeného mikrofonu“ začal pořádat, si předtím tento model úspěšně vyzkoušel v Praze. Mezitím vznikly tradice podobných nízkorozpočtových hudebních akcí i v dalších městech naší republiky a také na Slovensku. Byl to opět Jan Řepka, kdo už podruhé zorganizoval – opět v brněnském Café Práh – také setkání pořadatelů těchto večerů.

Honzo, co tě vedlo k tomu, že jsi začal pořádat večery Open Mic? A co vůbec je jejich hlavním cílem?
K Open Micu mě přivedl publicista, překladatel a písničkář Michal Bystrov. To on mě vzal na podobné večery, které již tehdy pořádal Michael Kyselka, a nasadil mi tak do hlavy brouka, kterého se od té doby nemůžu zbavit. Od začátku šlo o to, povzbudit setkání písničkářů bez ohledu na předchozí zkušenosti, míru profesionality a žánr. Takové setkání pak živí vše ostatní: inspiraci, toleranci, ponaučení, nové známosti, spolupráci i soupeřivost. Dnes vím, že o pořadech typu Open Mic existuje odborná sociologická literatura, tehdy jsme se ale všechno učili na koleně a jen matně tušili, jaký potenciál tato forma skrývá.

Po několika úspěšných sezónách v Praze jsi model Open Micu přenesl také do brněnského Café Práh. Proč právě Brno?
V Praze začal na Open Mic pravidelně chodit plný sál lidí, a to bez ohledu na to, koho jsme uváděli na programu, což je naprostý ideál každého pravidelného hudebního cyklu, respektive každé dlouhodobě působící kulturní instituce. Věří-li lidé v kvalitu tvé dramaturgie a oblíbí-li si dané prostředí a servis, který spolu s programem poskytuješ, pak se rádi vrátí, aniž bys musel sázet na mediálně proslavená jména. Když se mi zdálo, že se na plnou kavárnu můžu v podstatě spolehnout, řekl jsem si: Když to jde tady, proč by to nešlo taky jinde? Bylo nasnadě, že sesterský podnik zřídím v Brně, jednak proto, že je to přirozená metropole východní části země, jednak proto, že se zde už dalo stavět na určitém okruhu přátel a fandů, které jsem tu měl z minula. Ukázalo se velmi rychle (ani ne do půl roku), že to byl zkrátka dobrý nápad. Potvrzují nám to každý měsíc noví a noví muzikanti i nehrající návštěvníci. Síla Open Micu spočívá v tom, že zůstává jen základní schéma a určité vedení, program se ale neustále mění. Je to v podstatě malý festival, který se ale nekoná jednou, nýbrž desetkrát za rok.

Ano, základní schéma zůstává: Vystoupí jeden nebo dva hlavní hosté plus další pozvání – méně známí – písničkáři. Kromě toho však může během večera vystoupit i kdokoli z publika. Jak moc toho diváci využívají? A objevil se mezi těmito odvážlivci někdo zvlášť zajímavý?
Pozice posluchače a účinkujícího se během večerů opravdu průběžně přelévá. Všichni ti, kteří vystoupí na pódium, předtím nebo potom sami poslouchají a sledují ostatní, a naopak, doslova nic nebrání komukoli z publika postavit se na chvíli před mikrofon. A nemusí nutně zpívat a hrát. Objevují se básníci i jiní literární autoři, měli jsme ale také kouzelníka, stepařku nebo břišní tanečnici. Ale k tvé otázce: Že bychom měli nedostatek zájemců, to opravdu ne. Pokud jde ovšem o kvalitu, sám ji nesoudím, od toho tam jsou ostatní. Obecně bych odhadl, že skutečně výjimečným způsobem překvapí jeden nebo dva z deseti účinkujících. Ty si pak samozřejmě dobře pamatujeme, a když je vhodná příležitost (např. když Open Mic prezentujeme na některém festivalu nebo pořádáme nějaký koncert navíc), rádi je vytáhneme o stupeň výše. Z brněnské scény bych jmenoval třeba hráče na didgeridoo Dalibora Neuwirta, písničkáře Matěje Klusáčka nebo svérázného folkloristu Martina Brdečka.

A podle čeho vybíráš hlavní hosty programu?
Host musí být dobrým příkladem v co nejvíce aspektech, které činí písničkáře písničkářem. Mým ideálním hostem je dejme tomu polsko-americká zpěvačka a violoncellistka Ashia Grzesik: Ovládá svůj nástroj i hlas. Ví, čeho chce dosáhnout, a ví, jak na to. Každá její píseň má zřetelný obsah a formu. Celý její program je ucelený, má začátek a konec. Je dochvilná a orientuje se na scéně, jakož i v rámci celého večera. A navíc je sympatická a – je to žena. Rád bych ale jmenoval pár dalších osobností, které jsme v minulosti pozvali, aby měli čtenáři lepší představu – Vladimír Merta, Dáša Voňková, Jiří Tichota, Justin Lavash, Ivan Hlas, Martin Rous, Jan Žamboch, Beata Bocek, Petr Váša nebo Dan Reed. Vesměs autoři, kteří našli vlastní jazyk a styl, autoři, které si s nikým jiným nespleteš.

Open Mic je nízkorozpočtová akce s dobrovolným vstupným. Dostávají hudebníci nějaké, třeba symbolické, honoráře?
Odměna je vždy a všude věcí dohody, a to mluvím samozřejmě jen o hostech pořadu. V podstatě rozvíjíme myšlenku určité solidarity, kterou v praxi naplňujeme tak, že většina domácích hraje zadarmo, a většině přespolních jsme pak také díky tomu schopni proplatit náklady s koncertem spojené. Jinak by vůbec nepřijeli. Na plné, spravedlivé a profesionální honoráře zatím nemáme.

Brněnský a pražský Open Mic nejsou jedinými akcemi tohoto typu u nás. V Brně proběhl letos v únoru už druhý ročník setkání organizátorů podobných akcí z celého Česka a Slovenska. V čem jsou si tyto akce napříč republikou podobné a v čem se naopak liší?
Společné je jim především ono základní pravidlo otevřeného mikrofonu, tedy skutečně otevřená možnost krátkého veřejného vystoupení pro kohokoli, kdo o to sám projeví zájem. Není tu žádný předvýběr z nahrávek nebo podle vkusu organizátora. Dalším společným prvkem bude asi periodicita konání, určité zaběhnuté schéma a víceméně spravedlivé podmínky. Lišíme se ve všem ostatním, podle toho, kde konkrétně se akce koná, kdo ji organizuje a moderuje, jaké jsou technické, časové a finanční možnosti...

Co považuješ za největší problém, který musí pořadatelé nízkorozpočtových písničkářských večerů řešit?
Právě ten nízký rozpočet. Hodně věcí lze zvládnout úplně bez peněz, některé ale bohužel ne. Jedná se především o kvalitní a reprezentativní technické zabezpečení – zvuk, světla –, o slušnou propagaci v tištěných médiích nebo na internetu a o cestovní náhrady a ubytování.

Existuje nějaká provázanost mezi pořadateli i mimo tato roční setkání? Například poskytování tipů na zajímavé písničkáře?
Mnozí jsme samozřejmě průběžně v kontaktu. Některé uzly jsou silnější, jiné vzdálenější, ale víme o sobě. Sám mám například docela dobrý přehled, kdo kde hraje, a když se někde objeví někdo opravdu zajímavý, rychle se to roznese. Existuje také myšlenka navázat užší spolupráci mezi termínově sladěnými akcemi tak, aby dejme tomu zahraniční písničkář měl zajištěno rovnou týdenní turné, nejen jeden nebo dva nahodilé recitály. Podobný systém se snažily uplatnit Hudební sklepy, ovšem předností Open Micu je vyšší návštěvnost, kterou povzbuzuje bohatší a variabilnější program. Věřím, že kdyby byl čas a vůle, mohou mít podobné večery jako ty naše v Praze a v Brně stejný úspěch i jinde. Menší obce sice hůře přilákají dražší hosty, ale mají zase jiné nesporné výhody.

Setkání se zúčastnili také organizátoři ze Slovenska. Je pořádání takových akcí na slovenské scéně, která má přece jen odlišnou tradici písničkářské tvorby, v něčem specifické?
Ani bych neřekl. Pokud vím, tak tam, kde Open Mic pořádá nějaký zkušenější písničkář – což je dost obvyklé a na Slovensku tomu tak je bez výjimky –, je úroveň pořadu do jisté míry garantovaná. Kdo má sám zkušenosti jako vystupující, dokáže citlivěji odhadnout, co potřebují jiní vystupující. To je dost charakteristické nejen pro Open Mic, ale taky například pro domácí koncerty nebo jiné recitály pořádané obvykle muzikanty na vlastní pěst čili, jak říkají na Západě, DIY (Do It Yourself).

Hosty únorového brněnského setkání byli i nepořadatelé – zástupci médií, Svazu autorů a interpretů nebo odborník na autorské právo. Vnímáš i do budoucna tuto rovinu předávání informací jako důležitou?
Určitě ano. Důležitým pojmem se pro mne stává slovo orientace. Jde o to, vyznat se lépe v tom, co vlastně dělám, kde stojím, kam směřuju, kdo jsou mí přirození partneři, kdo mi může pomoci a kdo naopak nemá žádný zvláštní zájem na tom, abych své záměry uskutečnil. Pořady, o kterých se bavíme, nepořádají žádní profesionální organizátoři ani žádné státem zřizované kulturní instituce, nýbrž dobrovolní nadšenci a amatéři. Má to své klady (nezištnost, nezávislost, elán), ale také své nevýhody (málo peněz, izolace, nedostatek know-how). A tyto nevýhody se snažím mírnit prostě tím, že se setkáváme a společně se snažíme lépe zorientovat. Jestli to povede k něčemu většímu, to nedokážu říct. Spíš je to jen takové naše malé školení.

Velkým tématem pro pořadatele nízkorozpočtových akcí je placení poplatků autorským svazům. Jak se s nimi vypořádáváte v Praze a v Brně?
Na obou našich sesterských scénách v Praze a v Brně funguje model, že poplatky za chráněná díla odvádí podnik, v němž Open Mic pořádáme. Považuji to za spravedlivé, právě kavárna je jediný subjekt, který z našich akcí skutečně profituje. Obecně si ale nemyslím, že je to tak velké téma. Je to jedno z dílčích témat, která k veřejné produkci patří. Stejně k ní ale patří práce s publikem, propagace, technické otázky, financování, komunikace s médii apod. Vedle toho je otázka licencí podružná. Zvláště u pořadů, kde je chráněna sotva pětina odehraných skladeb a na jejichž organizaci se všichni zúčastnění podílejí nezištně.

V brněnském Café Práh je před námi květnový Open Mic. Koho diváci tentokrát uslyší?
Hlavním hostem bude polský písničkář Szymon Zychowicz, který v Brně vystoupí vůbec poprvé právě u nás na Open Micu. Naše jediná šance, jak přilákat podobné interprety, spočívá v osobním přístupu, domáckém zázemí a dobré pověsti. A to nejsou zdaleka maličkosti, zvláště když nemůžeš nabídnout standardní honorář. Naši pravidelní návštěvníci to také vědí a cítí, a jen díky nim má zase celý večer nezaměnitelnou, vřelou a uvolněnou atmosféru. Před hostem večera dostane vždy prostor pět dalších, většinou místních autorů plus kdokoli další, kdo o to na místě projeví zájem. Takové schéma je obvyklé. Ale co bych vám povídal, přijďte se podívat v úterý 6. května v sedm hodin večer. Vstupné dobrovolné.

Prozradíš něco z dramaturgických plánů pro příští měsíce?
V červnu bude hlavním hostem slovenské duo Longital a v kratším bloku zmíněná Ashia Grzesik, a pak si dáme přes léto pauzu. Podzimní program ještě ladíme, ale právě na červnovém Open Micu bychom ho rádi celý zveřejnili.

Dokument o hudebním cyklu Open Mic Potrvá


Námět: Jan Řepka, režie: Tomáš Berka, kamera: Jiří Šámal, Pavel Junek, Oxid, střih: Tomáš Berka, produkce: Jan Řepka, Tomáš Berka, Pavel Junek. Vyrobeno 2012

Foto Nina Mann a Tomáš Svoboda

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Michal Šimíček je dramaturgem Café Práh. Tréninková kavárna žije jakoby stranou brněnského klubového života, její program je ale překvapivě pestrý. V těsném sousedství nákupního centra Vaňkovka je kulturní centrum, o němž jste možná do této chvíle nevěděli.  více

V sobotu proběhlo v Café Práh jihomoravské kolo Porty. Z původně trampské a folkové události se stal multižánrový festival převážně akustické hudby.  více


V rámci Temných hodinek Velikonočního festivalu duchovní hudby vystoupil včera pod vedením dirigenta Jakuba Kydlíčka Barokní orchestr Pražské konzervatoře. Instrumentalisty doplnila sopranistka Anna Petrtylová, altistka Monika Machovičová, tenorista Marek Žihla a basista David Malát. Zaznělo na český text komponované Oratorium na Velký pátek moravského skladatele a kantora Josefa Schreiera.  více

Série koncertů s názvem Harafica tour 2019 se v úterý 16. dubna přenesla ze slovenské Skalice do Brna. Cimbálová muzika z Uherského Hradiště na něm představila neuvěřitelně pestrou směsici žánrů, hostů a občas i pocitů.  více

Kostel svatého Josefa se včera stal místem soukromých výpovědí skladatele Františka Gregora Emmerta a houslisty Milana Paľy. V pozvolna se stmívajících prostorách chrámu zazněla skladba Ecce Homo, symfonie pro sólové housle.  více

Letošní ročník festivalu JazzfestBrno nabízí nepřeberné množství rozmanitých crossoverů , žánrových směsic a fúzí. V duchu tohoto stylového spektra v rekonstruovaném (akusticky významně vylepšeném) sále Janáčkova divadla nabídl svůj vyhlášený osobitý nadžánrový sound klasik jazz fusion a britský kytarista John McLaughlin se svou formací The 4th Dimension. V Brně se představil vůbec poprvé.  více

Koncert s podtitulem Nova et Vetera zahájil na Květnou neděli 28. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby s tématem Ceremonie/Je dobré slavit Pána. Kromě gregoriánského chorálu svatého týdne v podání tělesa Schola Gregoriana Pragensis, který včerejší koncert zahájil, zazněla světová premiéra skladby So Shall He Descend estonského autora Toiva Tuleva v provedení sopranistky Ivany Rusko, mezzosopranistky Bettiny Schneebeli, tenoristy Jaroslava Březiny, barytonisty Jiřího Hájka, sboristek Anety Bendové Podracké, Jany Vondrů a Pavly Radostové, sboru Ars Brunensis pod vedením sbormistra Dana Kalouska a Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta orchestru Denise Russella Daviese. Dílo vzniklo na objednávku festivalu a přímo na míru katedrále svatého Petra a Pavla.  více

Festival JazzFestBrno letos rozšířil svou nabídku o „elektronickou“ programovou linii Tension. V rámci které vystoupily 28. března v prostoru Praha v Brně formace Zabelov Group a HRTL Spaghetti Ensemble. Ideově blízko však k této nové řadě měl i dvouhodinový koncert, který se odehrál 5. dubna ve vyprodaném Sono Centru. Manchesterské trio GoGo Penguin sice využívá desetiletími prověřený instrumentální půdorys jazzového klavírního tria, ale na svých albech i koncertech osciluje kolem elektronické hudby coby východiska.

Přestože obecně bývá pozornost posluchačů zaměřena především na již lety prověřená hudební tělesa, včerejší koncert nově vzniklého ansámblu Camerata Brunensis v Historickém sále brněnského Biskupského dvora dokázal, že i mladá krev může nabídnout pozoruhodný umělecký zážitek. Koncert vznikl ve spolupráci Moravského zemského muzea a Akademie staré hudby při Masarykově univerzitě, kterou interpreti Cameraty Brunensis navštěvují. Ansámbl tvoří sopranistka Veronika Vojířová, která vystupovala například se soubory Collegium Marianum, Collegium Floreum, Capella Regia Praha či Cappella Mariana, a flétnistka Michaela Durajová, kterou mohli posluchači slyšet například s Orchestrální akademií Filharmonie Brno, s Moravskou filharmonií Olomouc, s orchestrem Czech Virtuosi či s Pražským filharmonickým orchestrem. Také kontrabasista a violonista Matyáš Berdych pravidelně hraje s významnými hudebními tělesy, jako je například Musica Florea, Collegium Marianum nebo Czech Ensemble Baroque. Páteř ansámblu tvoří cembalista Jan Hajič fungující jako korepetitor pražského sboru Vagantes, na Pražské konzervatoři doprovází koncerty a mistrovské kurzy a pod vedením Roberta Huga působí jako záložní varhaník pražské Akademické farnosti.  více

Filip Míšek a Ema Brabcová spolupracují už dvacet let. Pokrali se v roce 1999 v kapele Roe-Deer, v jejímž rámci pak vytvořili vlastní projekt s názvem Khoiba. Pod tímto názvem vydali alba Nice Traps (2004) a Mellow Drama (2007), zazářili na tuzemské scéně a dali o sobě vědět i v sousedním Německu, ale poté se každý z protagonistů vydal vlastní cestou – Filip si vymyslel sólový projekt Dikolson a Ema působila nejprve v kapele Luno a poté se stala součástí skupiny The Antagonists pod vedením Jana P. Muchowa. Až v lednu 2019 na sebe upozornila znovuzrozená Khoiba – nejprve singlem Log a o dva měsíce později albem Khoiba. Dvojice je v rámci intenzivního jarního turné přijede představit i do Brna. Koncert v Kabinetu múz se koná 24. dubna a Khoibu na něm podpoří Jan Boroš s Čarami života, oceněnými letos cenou Apollo.  více

Každá premiéra Vojenského uměleckého souboru Ondráš je událostí, která se těší velkému zájmu folklorních nadšenců. Nejinak tomu bylo ve čtvrtek v lehce stísněných prostorách Divadla Bolka Polívky. Koncert s názvem Krajinou času byl vyprodán více než měsíc předem.  více

Včerejší koncert z Šéfdirigentské řady Filharmonie Brno představil v komorně pojatém programu koncertní mistryni Coloradského symfonického orchestru houslistku Yumi Hwang-Williams. Společně s šéfdirigentem brněnské filharmonie Dennisem Russellem Daviesem přednesla některá z klasických i moderních děl zkomponovaných pro housle a klavír. Brněnské publikum tak mělo možnost seznámit se sólistkou ještě dříve, než zítra stane po boku samotného orchestru Filharmonie Brno.  více

V téměř čtyřhodinovém programu mohli ve Veselí nad Moravou diváci i účinkující slavit osmdesáté narozeniny legendy horňáckého folkloru Martina Hrbáče. Koncert, který se v neděli 24. března k této příležitosti konal, se však zapíše do dějin nejen svojí délkou, ale zejména plejádou folklorních legend, které se na jevišti vystřídaly.  více

Klavírní recitál šéfdirigenta brněnské filharmonie Denise Russella Daviese a jeho manželky klavíristky Maki Namekawy včera v Besedním domě nabídnul skladby tří výrazných tváří amerického minimalismu. V průběhu večera zazněla minimalistická tvorba Steva Reicha v podobě díla Piano Phase, skladba Hallelujah Junction Johna Adamse a Four Movements for Two Pianos Philipa Glasse.  více

Festival JAZZFESTBRNO se letos rozšiřuje o novou programovou linii Tension, která bude představovat hudebníky na pomezí jazzu a elektronické hudby. Jedním z interpretů, kteří se představí 28. března v prostoru Praha v Brně, bude česko-ukrajinské duo Zabelov Group, které nedávno vydalo nové album s názvem Eg. Rozhovor s Romanem Zabelovem (akordeon, hlas, klavír, varhany, harfa…) a Janem Šiklem (bicí, trubka, kytara, perkuse…) vznikl v jedné pražské kavárně těsně před kapelní zkouškou.  více

Dvojkoncerty, typické pro festival JAZZFESTBRNO, často pracují s modelem velká světová hvězda a před ní méně známá česká nebo evropská kapela. V sobotu 16. března tomu bylo v Divadle Husa na provázku jinak. Po česko-polském septetu Štěpánky Balcarové sice následoval recitál výborného amerického trumpetisty Theo Crokera, ale pro řadu návštěvníků byla hvězdná domácí sestava se jmény jako Jaromír Honzák nebo Marcel Bárta větším lákadlem než u nás zatím spíše neznámý Croker, vnuk jiného úspěšného amerického trumpetisty, Doca Cheathama. Ať už ale posluchač přišel do komorního prostředí Husy na provázku na zhudebněné polské verše nebo na americkou jazzovou party, jistě neodcházel zklamán. I když se v druhé polovině namísto funkového večírku konal regulérní jazzový koncert.  více

Zatímco slavnější z rodu Marsalisů, trumpetista Wynton, se v rámci brněnského JazzFestu představil už opakovaně, jeho starší bratr, saxofonista Branford, zavítal na jižní Moravu poprvé. Koncertem jeho Quartetu začal další ročník festivalu JazzFestBrno, který si po necelých dvou dekádách existence drží pozici nejkvalitnější jazzové přehlídky v republice.  více

Nejčtenější

Kritika

V rámci Temných hodinek Velikonočního festivalu duchovní hudby vystoupil včera pod vedením dirigenta Jakuba Kydlíčka Barokní orchestr Pražské konzervatoře. Instrumentalisty doplnila sopranistka Anna Petrtylová, altistka Monika Machovičová, tenorista Marek Žihla a basista David Malát. Zaznělo na český text komponované Oratorium na Velký pátek moravského skladatele a kantora Josefa Schreiera.  více