Jan Švihálek: Festival v severním Mississippi mohu jen doporučit

28. listopad 2019, 2:00

Jan Švihálek: Festival v severním Mississippi mohu jen doporučit

Brněnský hudebník Jan Švihálek se řadu let věnuje blues s kapelou Hoochie Coochie Band. Před pár lety však založil další kapelu, Band of Heysek, ve které naplňuje své představy o jiné podobě blues, syrovější, punkovější, rytmičtější. Za kořeny této hudby se vypravil nejprve sám a později s celou kapelou. Navázal kontakty i přátelství s americkými špičkami žánru, zahrál si na prestižním festivalu, přivezl mississippské bluesmany do Česka a jeho kapela s nimi dokonce natočila nahrávky, které nyní připravuje k vydání.

Honzo, zatímco Band of Heysek hraje velmi syrovou podobu blues, se svou starší kapelou Hoochie Coochie Band se věnuješ tradičnější podobě žánru. Co vlastně pro tebe blues znamená? Jsou to víc emoce, nebo příběhy? Historie, nebo současnost?

Je to asi především nějaký obecný pocit z hudby. Pojem blues nezužuji jen na formu, kterou všichni známe, na formu, které někdo říká třeba tradiční městské blues a kterou většina českých nebo i evropských posluchačů považuje za „to“ blues. Ve skutečnosti je to žánr, který má spoustu podob a i ve Spojených státech je široká škála přístupů, které tam vnímají jako blues. Hill country blues v severním Mississippi, které mě okouzlilo, nemá s „tradičním“ pojetím blues, jak je v Evropě vnímáme, moc společného. Je to repetitivní syrová hudba, založená na rytmu. Podobá se více pouštnímu blues, které se hraje v saharské Africe, než blues, které hrají české nebo německé kapely.

Předpokládám, že skupina Band of Heysek vznikla právě z tohoto okouzlení.

No jasně! Já jsem se k blues dostal přes rock, hardrock a heavy metal. Zjišťoval jsem, jaké měli tito muzikanti vzory, a zjistil jsem, že všechno má svůj počátek v blues. Dlouho jsem pátral po různých bluesových stylech a dostal jsem se k produkci vydavatelství Fat Possum Records, které ve Spojených státech vzniklo v 90. letech a které vydávalo to nejšpinavější blues, jaké jsem do té doby slyšel. Svou energií se blížilo punku nebo hardcoru, mixovaným s africkou hudbou. To mě nadchlo tak, že jsem od tradičnějšího blues, které hrajeme s Hoochie Coochie Bandem, začal uhýbat. Měl jsem sen, že začnu psát své vlastní skladby právě v tom stylu, který mě nejvíc oslovil.

band_of_heysek_foto_jiri_slama_2019_02

To se ti právě s kapelou Band of Heysek daří. Jak jsi našel spoluhráče pro tento projekt, tedy bubeníka Lukáše Kytnara a baskytaristu Boba Saboloviče?

S Lukášem a Bobem jsme se sehráli v kapele Nuck Chorris Gang. Myslím, že nám to tenkrát šlapalo dobře, a to i mezilidsky. Když jsem tedy přemýšlel o tom, s kým Band of Heysek rozjet, měl jsem celkem jasno.

Na druhém albu, které jste natáčeli letos v březnu, máte navíc hráče na klávesy, Omera Blentiće z Bosny. Jak se k vám dostal on?

Je to Bobův kamarád ze Sarajeva. Seznámili se na nějakých jazzových jam sessionech v Sarajevu, kde Bob působil tři roky na univerzitě. Když jsme hráli poprvé v Sarajevu a Omer se k nám přidal, bylo to opravdu velmi silné. Ta energie mezi námi, která tam tenkrát vznikla, by se dala krájet. Omer je neuvěřitelně komplexní hudebník, zahraje v podstatě cokoli. Ale blues má pod kůží a v momentě, kdy ho to baví, cítíte opravdový dotek s něčím, čemu se říká hudba.

Druhé album jste natáčeli v roubené chalupě v Orlických horách. Jaký to podle tebe mělo dopad na výsledný zvuk?

Chalupa vlastně zafungovala jako „reprák“. To teplo a vibrace dřeva jsou na té nahrávce cítit. Nejsem žádný ezoterik, ale rozeznám plast a sterilní prostředí od dřevěné chajdy a věřím, že to tak zní a že to naši posluchači poznají.

band_of_heysek_foto_jiri_slama_2019_03

Je to náročné, psát hudbu právě ve stylu hill country blues?

Nemyslím, že píšu přímo vše ve stylu hill country blues, ale je pravda, že to asi nějaká tenká nit spojuje. Já totiž jinak moc hrát neumím, je to pro mě limitující, ale zároveň mě to osvobozuje. Moje výrazové možnosti na kytaru mi dávají jasný limit a v rámci takto vytvořeného prostoru se pohybuji. Pohyb na minimálním prostoru mě baví, protože jej můžu využít na maximum. Píšu hudbu a texty nezávisle na sobě a pak se je snažím spojit. To vše probíhá v rámci vymezeného prostoru, který mají bluesmani v severním Mississippi podobný. Je tím pádem naprosto skvělé, když se k vám lidé z druhého konce planety naprosto přirozeně přidají.

Jak to máš s texty? Ctíš bluesová témata, nebo se snažíš do písní vložit co nejvíc ze sebe?

Nepopisuju svoje zážitky nebo zážitky jiných lidí. Snažím se volně zachytit nějaký pocit, nějakou situaci a od ní se dostanu někam jinam. Nechám se tím nápadem volně unášet. Teprve pak začnu text rytmizovat, hledám v něm rytmus. Největší magie nastane, když si takto nezávisle vytvořený text sedne do hudby, kterou mám připravenou v šuplíku.

Sám ses do severního Mississippi také podíval. Četl jsem tehdy tvé zážitky z tvé první cesty.

Ano, poprvé jsem tam byl před dvěma roky. Aniž bych tam jel s nějakým konkrétním úmyslem, podařilo se mi navázat kontakty s lidmi, kteří tam tím blues žijí a nedovedou si bez něj představit svůj život. Hrají tam v podmínkách, které si ani neumíme představit. Nefungují tam kluby, nedá se moc počítat s honoráři, nechodí na ně davy. Hraje se tam na zápraží a při různých příležitostech. Seznámil jsem se tam například s Duwaynem Burnsidem, synem slavného R. L. Burnsidea, dále s Kennym Brownem, jedním z největších hybatelů tamní scény, a také s Little Joe Ayersem, který hrál na basu na všech deskách Juniora Kimbrougha. Pro mne to byla zásadní setkání, ale oni to tak nebrali. To, že se potkávají s lidmi ze světa a předávají dál svou hudbu, je pro ně naprosto obyčejná věc. Letos, při další cestě, jsme měli Kennyho Browna a Little Joe Ayerse na grilování a hráli jsme společně na kytary, což by mě před dvaceti lety vůbec nenapadlo. Oni mě už při té první cestě brali jako člena své komunity a i díky tomu se nám je podařilo pozvat do Česka na festivalu Blues Alive.

band_of_heysek_foto_jiri_slama_2019_01

Jak se to stalo, že tě vzali mezi sebe?

Pozvali mě na jam session a v určitou chvíli – nebylo to plánované – mě vyzvali, abych zahrál. Já jsem začal hrát svou vlastní skladbu, ale vystavěnou přesně v jejich stylu. Hrál jsem tedy tak, jak to oni cítí, a oni se ke mně naprosto spontánně přidali. Byli v šoku, že je tam cizinec, který se nejen zajímá o blues, ale ještě hraje podobně jako oni. Kenny Brown mi pak řekl, že právě tohle je asi nejvíc přesvědčilo. Že pak už věděli, že mi mohou věřit, že je pozveme do Česka na bluesový festival.

Loni v listopadu tedy tři bluesmani z Mississippi včetně Kennyho Browna nebo na Grammy nominovaného svérázného hráče RL Boyce hráli v Šumperku a také v Bystrém v Orlických horách. Letos v létě jste pro změnu s celou kapelou Band of Heysek odcestovali znovu do severního Mississippi, a dokonce jste si tam zahráli na festivalu North Mississippi Hill Country Picnic.

Ten festival je naprostý fenomén. Je to největší akce, která se v rámci této hudby koná. Právě během pikniků, které mu daly jméno, se v minulosti v této oblasti hrála hudba. Lidé se v neděli po kostele sešli a hráli. Hill Country Picnic je nádherný festival, mohu jej jen doporučit.

Slyšel jsem, že by z vaší cesty do Mississippi měly být i nějaké plody.

Strávili jsme dva dny ve Water Valley, kde bylo původní nahrávací studio Fat Possum Records. Pozvali jsme si tam Kennyho Browna a RL Boyce a vznikla pro nás naprosto magická nahrávka. Je to vlastně materiál na dvě desky. Ve studiu panovala v dobrém smyslu napjatá energie, vznikly skvělé písničky. Kenny s námi hrál jako o život a RL Boyce byl naprosto svůj. Řekl, ať mu dám svoje texty, že je bude zpívat na svou vlastní hudbu. No a my jako Band of Heysek jsme jej doprovázeli. Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším.

Band of Heysek/ Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Ačkoliv za poslední dva měsíce kulturní život velmi utrpěl, touha lidí po uměleckém zážitku nepohasla. Ba naopak – umění a jeho role, kterou v našem životě plní, jsou snad ještě potřebnější, než tomu bylo předtím. A tak ačkoliv koncertní sály zejí prázdnotou a posluchači jsou nuceni je navštěvovat pouze prostřednictvím záznamů svých oblíbených koncertů, množství povedených hudebních nosičů (nejen) z počátku roku pomáhá toto nešťastné mezidobí překlenout.  více

Šestý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Oheň, poezie, banjo.  více

Kapely, které na scéně působí několik desetiletí, mají dvě možnosti: Buď žijí ze své podstaty, a tedy z hitů z doby minulé. Anebo se stále snaží přicházet s něčím novým, někdy i přáním konzervativních fanoušků navzdory. „Brněnští“ Poutníci, kteří letos slaví 50 let od svého vzniku, jsou někde na půli cesty. Stále hrají Panenku, kterou si publikum žádá, ale naštěstí neustrnuli a – sice po dlouhé době, ale přece – přicházejí s novým řadovým albem, které by mezi fanoušky české country a bluegrassu nemělo zapadnout.  více

Pátý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Muziky a krúžky.   více

V první části rozhovoru s horňáckým primášem Petrem Mičkou a s producentem Jiřím Hradilem jsme sledovali začátky spolupráce kapely Lesní zvěř s Horňáckou muzikou Petra Mičky a cestu k nadžánrovému spojení na albu Hrubá Hudba. O samotném natáčení, o kompozici dvojalba Hrubá Hudba, o spolupráci s hosty z jiných žánrů a v neposlední řadě také o Hlasech starého světa, tedy té části projektu, v níž promlouvají autentické hlasy horňáckých zpěváků, pojednává tato druhá a závěrečná část rozhovoru.  více

Brněnské vydavatelství Indies Scope vydalo v loňském roce dva tituly, které stojí i po bezmála roce za připomenutí, protože jejich obsah daleko překračuje časové určení. Prvním titulem je Beskydská Odysea Mariana Friedla (Indies Scope 2019, 2664506 – 2) a druhým je cédéčko s prostým názvem Majstr od horňácké legendy Martina Hrbáče a Musiky Folkloriky (Indies Scope 2019, 2664517 – 2).  více

Čtvrtý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Symfonie města.  více

Nejčtenější

Kritika

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více