Jan Švihálek: Festival v severním Mississippi mohu jen doporučit

28. listopad 2019, 2:00

Jan Švihálek: Festival v severním Mississippi mohu jen doporučit

Brněnský hudebník Jan Švihálek se řadu let věnuje blues s kapelou Hoochie Coochie Band. Před pár lety však založil další kapelu, Band of Heysek, ve které naplňuje své představy o jiné podobě blues, syrovější, punkovější, rytmičtější. Za kořeny této hudby se vypravil nejprve sám a později s celou kapelou. Navázal kontakty i přátelství s americkými špičkami žánru, zahrál si na prestižním festivalu, přivezl mississippské bluesmany do Česka a jeho kapela s nimi dokonce natočila nahrávky, které nyní připravuje k vydání.

Honzo, zatímco Band of Heysek hraje velmi syrovou podobu blues, se svou starší kapelou Hoochie Coochie Band se věnuješ tradičnější podobě žánru. Co vlastně pro tebe blues znamená? Jsou to víc emoce, nebo příběhy? Historie, nebo současnost?

Je to asi především nějaký obecný pocit z hudby. Pojem blues nezužuji jen na formu, kterou všichni známe, na formu, které někdo říká třeba tradiční městské blues a kterou většina českých nebo i evropských posluchačů považuje za „to“ blues. Ve skutečnosti je to žánr, který má spoustu podob a i ve Spojených státech je široká škála přístupů, které tam vnímají jako blues. Hill country blues v severním Mississippi, které mě okouzlilo, nemá s „tradičním“ pojetím blues, jak je v Evropě vnímáme, moc společného. Je to repetitivní syrová hudba, založená na rytmu. Podobá se více pouštnímu blues, které se hraje v saharské Africe, než blues, které hrají české nebo německé kapely.

Předpokládám, že skupina Band of Heysek vznikla právě z tohoto okouzlení.

No jasně! Já jsem se k blues dostal přes rock, hardrock a heavy metal. Zjišťoval jsem, jaké měli tito muzikanti vzory, a zjistil jsem, že všechno má svůj počátek v blues. Dlouho jsem pátral po různých bluesových stylech a dostal jsem se k produkci vydavatelství Fat Possum Records, které ve Spojených státech vzniklo v 90. letech a které vydávalo to nejšpinavější blues, jaké jsem do té doby slyšel. Svou energií se blížilo punku nebo hardcoru, mixovaným s africkou hudbou. To mě nadchlo tak, že jsem od tradičnějšího blues, které hrajeme s Hoochie Coochie Bandem, začal uhýbat. Měl jsem sen, že začnu psát své vlastní skladby právě v tom stylu, který mě nejvíc oslovil.

band_of_heysek_foto_jiri_slama_2019_02

To se ti právě s kapelou Band of Heysek daří. Jak jsi našel spoluhráče pro tento projekt, tedy bubeníka Lukáše Kytnara a baskytaristu Boba Saboloviče?

S Lukášem a Bobem jsme se sehráli v kapele Nuck Chorris Gang. Myslím, že nám to tenkrát šlapalo dobře, a to i mezilidsky. Když jsem tedy přemýšlel o tom, s kým Band of Heysek rozjet, měl jsem celkem jasno.

Na druhém albu, které jste natáčeli letos v březnu, máte navíc hráče na klávesy, Omera Blentiće z Bosny. Jak se k vám dostal on?

Je to Bobův kamarád ze Sarajeva. Seznámili se na nějakých jazzových jam sessionech v Sarajevu, kde Bob působil tři roky na univerzitě. Když jsme hráli poprvé v Sarajevu a Omer se k nám přidal, bylo to opravdu velmi silné. Ta energie mezi námi, která tam tenkrát vznikla, by se dala krájet. Omer je neuvěřitelně komplexní hudebník, zahraje v podstatě cokoli. Ale blues má pod kůží a v momentě, kdy ho to baví, cítíte opravdový dotek s něčím, čemu se říká hudba.

Druhé album jste natáčeli v roubené chalupě v Orlických horách. Jaký to podle tebe mělo dopad na výsledný zvuk?

Chalupa vlastně zafungovala jako „reprák“. To teplo a vibrace dřeva jsou na té nahrávce cítit. Nejsem žádný ezoterik, ale rozeznám plast a sterilní prostředí od dřevěné chajdy a věřím, že to tak zní a že to naši posluchači poznají.

band_of_heysek_foto_jiri_slama_2019_03

Je to náročné, psát hudbu právě ve stylu hill country blues?

Nemyslím, že píšu přímo vše ve stylu hill country blues, ale je pravda, že to asi nějaká tenká nit spojuje. Já totiž jinak moc hrát neumím, je to pro mě limitující, ale zároveň mě to osvobozuje. Moje výrazové možnosti na kytaru mi dávají jasný limit a v rámci takto vytvořeného prostoru se pohybuji. Pohyb na minimálním prostoru mě baví, protože jej můžu využít na maximum. Píšu hudbu a texty nezávisle na sobě a pak se je snažím spojit. To vše probíhá v rámci vymezeného prostoru, který mají bluesmani v severním Mississippi podobný. Je tím pádem naprosto skvělé, když se k vám lidé z druhého konce planety naprosto přirozeně přidají.

Jak to máš s texty? Ctíš bluesová témata, nebo se snažíš do písní vložit co nejvíc ze sebe?

Nepopisuju svoje zážitky nebo zážitky jiných lidí. Snažím se volně zachytit nějaký pocit, nějakou situaci a od ní se dostanu někam jinam. Nechám se tím nápadem volně unášet. Teprve pak začnu text rytmizovat, hledám v něm rytmus. Největší magie nastane, když si takto nezávisle vytvořený text sedne do hudby, kterou mám připravenou v šuplíku.

Sám ses do severního Mississippi také podíval. Četl jsem tehdy tvé zážitky z tvé první cesty.

Ano, poprvé jsem tam byl před dvěma roky. Aniž bych tam jel s nějakým konkrétním úmyslem, podařilo se mi navázat kontakty s lidmi, kteří tam tím blues žijí a nedovedou si bez něj představit svůj život. Hrají tam v podmínkách, které si ani neumíme představit. Nefungují tam kluby, nedá se moc počítat s honoráři, nechodí na ně davy. Hraje se tam na zápraží a při různých příležitostech. Seznámil jsem se tam například s Duwaynem Burnsidem, synem slavného R. L. Burnsidea, dále s Kennym Brownem, jedním z největších hybatelů tamní scény, a také s Little Joe Ayersem, který hrál na basu na všech deskách Juniora Kimbrougha. Pro mne to byla zásadní setkání, ale oni to tak nebrali. To, že se potkávají s lidmi ze světa a předávají dál svou hudbu, je pro ně naprosto obyčejná věc. Letos, při další cestě, jsme měli Kennyho Browna a Little Joe Ayerse na grilování a hráli jsme společně na kytary, což by mě před dvaceti lety vůbec nenapadlo. Oni mě už při té první cestě brali jako člena své komunity a i díky tomu se nám je podařilo pozvat do Česka na festivalu Blues Alive.

band_of_heysek_foto_jiri_slama_2019_01

Jak se to stalo, že tě vzali mezi sebe?

Pozvali mě na jam session a v určitou chvíli – nebylo to plánované – mě vyzvali, abych zahrál. Já jsem začal hrát svou vlastní skladbu, ale vystavěnou přesně v jejich stylu. Hrál jsem tedy tak, jak to oni cítí, a oni se ke mně naprosto spontánně přidali. Byli v šoku, že je tam cizinec, který se nejen zajímá o blues, ale ještě hraje podobně jako oni. Kenny Brown mi pak řekl, že právě tohle je asi nejvíc přesvědčilo. Že pak už věděli, že mi mohou věřit, že je pozveme do Česka na bluesový festival.

Loni v listopadu tedy tři bluesmani z Mississippi včetně Kennyho Browna nebo na Grammy nominovaného svérázného hráče RL Boyce hráli v Šumperku a také v Bystrém v Orlických horách. Letos v létě jste pro změnu s celou kapelou Band of Heysek odcestovali znovu do severního Mississippi, a dokonce jste si tam zahráli na festivalu North Mississippi Hill Country Picnic.

Ten festival je naprostý fenomén. Je to největší akce, která se v rámci této hudby koná. Právě během pikniků, které mu daly jméno, se v minulosti v této oblasti hrála hudba. Lidé se v neděli po kostele sešli a hráli. Hill Country Picnic je nádherný festival, mohu jej jen doporučit.

Slyšel jsem, že by z vaší cesty do Mississippi měly být i nějaké plody.

Strávili jsme dva dny ve Water Valley, kde bylo původní nahrávací studio Fat Possum Records. Pozvali jsme si tam Kennyho Browna a RL Boyce a vznikla pro nás naprosto magická nahrávka. Je to vlastně materiál na dvě desky. Ve studiu panovala v dobrém smyslu napjatá energie, vznikly skvělé písničky. Kenny s námi hrál jako o život a RL Boyce byl naprosto svůj. Řekl, ať mu dám svoje texty, že je bude zpívat na svou vlastní hudbu. No a my jako Band of Heysek jsme jej doprovázeli. Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším.

Band of Heysek/ Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.  více

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Dva měsíce po zahajovacím koncertu sezóny se Filharmonie Brno vrátila do provizoria sálu brněnského Stadionu, tentokrát s prvním koncertem spadajícím do abonentní řady Filharmonie na Stadionu. Program včerejšího večera s názvem Emoce a vášně mile překvapil, stejně jako jeho precizní provedení brněnskou filharmonií.  více

Brněnský hudebník Jan Švihálek se řadu let věnuje blues s kapelou Hoochie Coochie Band. Před pár lety však založil další kapelu, Band of Heysek, ve které naplňuje své představy o jiné podobě blues, syrovější, punkovější, rytmičtější. Za kořeny této hudby se vypravil nejprve sám a později s celou kapelou. Navázal kontakty i přátelství s americkými špičkami žánru, zahrál si na prestižním festivalu, přivezl mississippské bluesmany do Česka a jeho kapela s nimi dokonce natočila nahrávky, které nyní připravuje k vydání.  více

Nejznámější slovenský folklorní soubor Lúčnica vystoupil na pódiu Janáčkova divadla v Brně. Z Bratislavy přivezli starší choreografie legendárního Štefana Nosáľa, který nás před dvěma lety navždy opustil.   více

Brněnská skupina Ateliér na sebe poprvé upozornila v roce 2015 sedmipísňovou nahrávkou Půlcédé. První plnohodnotné CD natočila na jaře 2019 ve studiu Indies ve spolupráci s mistrem zvuku Dušanem Součkem. Album vyšlo pod názvem Kalevalavíce

Novinka mezinárodní skupiny Korjen je jednou z nejúspěšnějších letošních nahrávek z distribuce společnosti Indies Scope. Album Sabur vyšlo v polovině září 2019 a hned na začátku října zabodovalo na 15. místě v prestižní hitparádě World Music Charts Europe, kterou sestavuje 43 rozhlasových publicistů z celé Evropy.  více

K víkendovým oslavám a vzpomínkovým akcím se ve svátečním Brně připojila také Filharmonie Brno, a to s okázalostí hodnou této klíčové kulturní instituce. U příležitosti oslav 30 let demokratického státu bylo vybráno oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka, které je už svým obsazením jakoby předurčeno k provedení při významných příležitostech. Jeho zkrácenou verzi včera v chrámu sv. Petra a Pavla nabídla Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, sbory Vox Iuvenalis, Smíšený sbor Kantiléna a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Jana Ocetka. V pěti sólových rolích se představili Pavla Vykopalová (soprán), Jana Sýkorová (alt), Michal Lehotský (tenor), Martin Šrejma (tenor) a velikán české pěvecké školy Richard Novák (bas).   více

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Nejčtenější

Kritika

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.  více