Jan Švihálek: Festival v severním Mississippi mohu jen doporučit

28. listopad 2019, 2:00

Jan Švihálek: Festival v severním Mississippi mohu jen doporučit

Brněnský hudebník Jan Švihálek se řadu let věnuje blues s kapelou Hoochie Coochie Band. Před pár lety však založil další kapelu, Band of Heysek, ve které naplňuje své představy o jiné podobě blues, syrovější, punkovější, rytmičtější. Za kořeny této hudby se vypravil nejprve sám a později s celou kapelou. Navázal kontakty i přátelství s americkými špičkami žánru, zahrál si na prestižním festivalu, přivezl mississippské bluesmany do Česka a jeho kapela s nimi dokonce natočila nahrávky, které nyní připravuje k vydání.

Honzo, zatímco Band of Heysek hraje velmi syrovou podobu blues, se svou starší kapelou Hoochie Coochie Band se věnuješ tradičnější podobě žánru. Co vlastně pro tebe blues znamená? Jsou to víc emoce, nebo příběhy? Historie, nebo současnost?

Je to asi především nějaký obecný pocit z hudby. Pojem blues nezužuji jen na formu, kterou všichni známe, na formu, které někdo říká třeba tradiční městské blues a kterou většina českých nebo i evropských posluchačů považuje za „to“ blues. Ve skutečnosti je to žánr, který má spoustu podob a i ve Spojených státech je široká škála přístupů, které tam vnímají jako blues. Hill country blues v severním Mississippi, které mě okouzlilo, nemá s „tradičním“ pojetím blues, jak je v Evropě vnímáme, moc společného. Je to repetitivní syrová hudba, založená na rytmu. Podobá se více pouštnímu blues, které se hraje v saharské Africe, než blues, které hrají české nebo německé kapely.

Předpokládám, že skupina Band of Heysek vznikla právě z tohoto okouzlení.

No jasně! Já jsem se k blues dostal přes rock, hardrock a heavy metal. Zjišťoval jsem, jaké měli tito muzikanti vzory, a zjistil jsem, že všechno má svůj počátek v blues. Dlouho jsem pátral po různých bluesových stylech a dostal jsem se k produkci vydavatelství Fat Possum Records, které ve Spojených státech vzniklo v 90. letech a které vydávalo to nejšpinavější blues, jaké jsem do té doby slyšel. Svou energií se blížilo punku nebo hardcoru, mixovaným s africkou hudbou. To mě nadchlo tak, že jsem od tradičnějšího blues, které hrajeme s Hoochie Coochie Bandem, začal uhýbat. Měl jsem sen, že začnu psát své vlastní skladby právě v tom stylu, který mě nejvíc oslovil.

band_of_heysek_foto_jiri_slama_2019_02

To se ti právě s kapelou Band of Heysek daří. Jak jsi našel spoluhráče pro tento projekt, tedy bubeníka Lukáše Kytnara a baskytaristu Boba Saboloviče?

S Lukášem a Bobem jsme se sehráli v kapele Nuck Chorris Gang. Myslím, že nám to tenkrát šlapalo dobře, a to i mezilidsky. Když jsem tedy přemýšlel o tom, s kým Band of Heysek rozjet, měl jsem celkem jasno.

Na druhém albu, které jste natáčeli letos v březnu, máte navíc hráče na klávesy, Omera Blentiće z Bosny. Jak se k vám dostal on?

Je to Bobův kamarád ze Sarajeva. Seznámili se na nějakých jazzových jam sessionech v Sarajevu, kde Bob působil tři roky na univerzitě. Když jsme hráli poprvé v Sarajevu a Omer se k nám přidal, bylo to opravdu velmi silné. Ta energie mezi námi, která tam tenkrát vznikla, by se dala krájet. Omer je neuvěřitelně komplexní hudebník, zahraje v podstatě cokoli. Ale blues má pod kůží a v momentě, kdy ho to baví, cítíte opravdový dotek s něčím, čemu se říká hudba.

Druhé album jste natáčeli v roubené chalupě v Orlických horách. Jaký to podle tebe mělo dopad na výsledný zvuk?

Chalupa vlastně zafungovala jako „reprák“. To teplo a vibrace dřeva jsou na té nahrávce cítit. Nejsem žádný ezoterik, ale rozeznám plast a sterilní prostředí od dřevěné chajdy a věřím, že to tak zní a že to naši posluchači poznají.

band_of_heysek_foto_jiri_slama_2019_03

Je to náročné, psát hudbu právě ve stylu hill country blues?

Nemyslím, že píšu přímo vše ve stylu hill country blues, ale je pravda, že to asi nějaká tenká nit spojuje. Já totiž jinak moc hrát neumím, je to pro mě limitující, ale zároveň mě to osvobozuje. Moje výrazové možnosti na kytaru mi dávají jasný limit a v rámci takto vytvořeného prostoru se pohybuji. Pohyb na minimálním prostoru mě baví, protože jej můžu využít na maximum. Píšu hudbu a texty nezávisle na sobě a pak se je snažím spojit. To vše probíhá v rámci vymezeného prostoru, který mají bluesmani v severním Mississippi podobný. Je tím pádem naprosto skvělé, když se k vám lidé z druhého konce planety naprosto přirozeně přidají.

Jak to máš s texty? Ctíš bluesová témata, nebo se snažíš do písní vložit co nejvíc ze sebe?

Nepopisuju svoje zážitky nebo zážitky jiných lidí. Snažím se volně zachytit nějaký pocit, nějakou situaci a od ní se dostanu někam jinam. Nechám se tím nápadem volně unášet. Teprve pak začnu text rytmizovat, hledám v něm rytmus. Největší magie nastane, když si takto nezávisle vytvořený text sedne do hudby, kterou mám připravenou v šuplíku.

Sám ses do severního Mississippi také podíval. Četl jsem tehdy tvé zážitky z tvé první cesty.

Ano, poprvé jsem tam byl před dvěma roky. Aniž bych tam jel s nějakým konkrétním úmyslem, podařilo se mi navázat kontakty s lidmi, kteří tam tím blues žijí a nedovedou si bez něj představit svůj život. Hrají tam v podmínkách, které si ani neumíme představit. Nefungují tam kluby, nedá se moc počítat s honoráři, nechodí na ně davy. Hraje se tam na zápraží a při různých příležitostech. Seznámil jsem se tam například s Duwaynem Burnsidem, synem slavného R. L. Burnsidea, dále s Kennym Brownem, jedním z největších hybatelů tamní scény, a také s Little Joe Ayersem, který hrál na basu na všech deskách Juniora Kimbrougha. Pro mne to byla zásadní setkání, ale oni to tak nebrali. To, že se potkávají s lidmi ze světa a předávají dál svou hudbu, je pro ně naprosto obyčejná věc. Letos, při další cestě, jsme měli Kennyho Browna a Little Joe Ayerse na grilování a hráli jsme společně na kytary, což by mě před dvaceti lety vůbec nenapadlo. Oni mě už při té první cestě brali jako člena své komunity a i díky tomu se nám je podařilo pozvat do Česka na festivalu Blues Alive.

band_of_heysek_foto_jiri_slama_2019_01

Jak se to stalo, že tě vzali mezi sebe?

Pozvali mě na jam session a v určitou chvíli – nebylo to plánované – mě vyzvali, abych zahrál. Já jsem začal hrát svou vlastní skladbu, ale vystavěnou přesně v jejich stylu. Hrál jsem tedy tak, jak to oni cítí, a oni se ke mně naprosto spontánně přidali. Byli v šoku, že je tam cizinec, který se nejen zajímá o blues, ale ještě hraje podobně jako oni. Kenny Brown mi pak řekl, že právě tohle je asi nejvíc přesvědčilo. Že pak už věděli, že mi mohou věřit, že je pozveme do Česka na bluesový festival.

Loni v listopadu tedy tři bluesmani z Mississippi včetně Kennyho Browna nebo na Grammy nominovaného svérázného hráče RL Boyce hráli v Šumperku a také v Bystrém v Orlických horách. Letos v létě jste pro změnu s celou kapelou Band of Heysek odcestovali znovu do severního Mississippi, a dokonce jste si tam zahráli na festivalu North Mississippi Hill Country Picnic.

Ten festival je naprostý fenomén. Je to největší akce, která se v rámci této hudby koná. Právě během pikniků, které mu daly jméno, se v minulosti v této oblasti hrála hudba. Lidé se v neděli po kostele sešli a hráli. Hill Country Picnic je nádherný festival, mohu jej jen doporučit.

Slyšel jsem, že by z vaší cesty do Mississippi měly být i nějaké plody.

Strávili jsme dva dny ve Water Valley, kde bylo původní nahrávací studio Fat Possum Records. Pozvali jsme si tam Kennyho Browna a RL Boyce a vznikla pro nás naprosto magická nahrávka. Je to vlastně materiál na dvě desky. Ve studiu panovala v dobrém smyslu napjatá energie, vznikly skvělé písničky. Kenny s námi hrál jako o život a RL Boyce byl naprosto svůj. Řekl, ať mu dám svoje texty, že je bude zpívat na svou vlastní hudbu. No a my jako Band of Heysek jsme jej doprovázeli. Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším.

Band of Heysek/ Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Zatímco brněnskému jazzovému publiku je trumpetista Jiří Kotača znám především jako kapelník progresivního big bandu Cotatcha Orchestra, na svém prvním CD se představuje s jinou formací. Švédského kytaristu Alfa Carlssona poznal při studiích v Nizozemsku, znovu se potkali a kapelu založili při Alfově turistické cestě do Česka. Na společný výlet za hudbou pak pozvali dva velmi talentované slovenské hráče, bubeníka Kristiána Kuruce a kontrabasistu Petera Kormana, který je ostatně členem Kotačova big bandu. Mezinárodní formace hraje Kotačovy i Carlssonovy autorské skladby a inspiruje se více či méně také moravským, slovenským a především skandinávským folklorem. Album dostalo název Journeys, protože kolem cest – za hudbou, za poznáním i do nitra duší – se život nejen této kapely točí především.  více

Návratem do Janáčkova divadla po třech letech a s první předzvěstí nadcházejících oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vstoupila Filharmonie Brno do nového roku tradičním, v historii již 65. novoročním koncertem. Pro tuto příležitost si vybrala program vskutku noblesní a patřičný, korunovaný evropsky proslavenou Ódou na radost. Celý slavnostní večer se odehrál pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.  více

Původně to měly být instrumentální demonahrávky jen tak pro radost. Nakonec z toho vznikl jeden z nejambicióznějších hudebních projektů, na kterých se kdy podíleli brněnští muzikanti. Album King’n’doom s účastí velkých hvězd západoafrické hudby už znají posluchači rádií v Senegalu a jeho tvůrci, Pavel Šmíd a Martin Piro z brněnského studia a vydavatelství Rustical Records, dostávají pozvánky na velké festivaly u nás i za hranicemi.  více

V adventním čase se Czech Ensemble Baroque uvedl svátečním programem, jehož jádrem byly duchovní písně Adama Michny z Otradovic a pásmo barokních koled z českých kancionálů v úpravě Martina Jakubíčka. Středeční vystoupení doplnila sonáta Nicolase Chédevilla v podání Michaely Koudelkové, Marka Čermáka a Dalibora Pimka. Zpěvní část provedli Czech Ensemble Baroque Quintet ve složení Pavla Radostová, Tereza Válková, Lucie Netušilová Karafiátová, Jakub Kubín a Jiří Miroslav Procházka za doprovodu osmičlenného Czech Ensemble Baroque Orchestra pod vedením dirigenta Romana Válka. Při koncertu soubor pokřtil své nejnovější CD Super Flumina Babylonis Františka Xavera Richtra.  více

V záplavě předvánočních hudebních akcí (včetně těch bezplatných na všech náměstích) se ta, s níž přišel Cotatcha Orchestra s hostující zpěvačkou Mar Vilasecou z Barcelony, rozhodně neztratila. Pestrý koktejl českých barokních pastorel, amerických vánočních písní a starobylé katalánské koledy měl ve víceméně zaplněném sále Husy na provázku odezvu.  více

Po pouhých dvou letech se brněnská bluesová kapela Band of Heysek přihlásila se svým druhým albem. Jeho název, který naznačuje radost ze setkání (I’m Glad I Met You), můžeme brát jako symbolický. Výsledkem cesty frontmana Jana Švihálka do oblasti Severního Mississippi bylo totiž nejen jeho setkání se současnými hvězdami tamního syrového blues (mj. na Grammy nominovaný RL Boyce nebo tamější bílá superhvězda Kenny Brown), ale také cesta těchto venkovských bluesmanů na český festival Blues Alive. Letošní další výlet celé „bandy hejsků“ na prestižní festival do Mississippi – už po natočení druhého alba – je pak jen pokračováním, ale nikoli závěrem krásného příběhu. Za oceánem totiž znovu došlo k zajímavým setkáním a Švihálek a spol. si do Brna přivezli společnou nahrávku své kapely s oběma výše zmíněnými obdivovanými americkými bluesmany.  více

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.  více

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Dva měsíce po zahajovacím koncertu sezóny se Filharmonie Brno vrátila do provizoria sálu brněnského Stadionu, tentokrát s prvním koncertem spadajícím do abonentní řady Filharmonie na Stadionu. Program včerejšího večera s názvem Emoce a vášně mile překvapil, stejně jako jeho precizní provedení brněnskou filharmonií.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více