Jannis Moras: Lidé v Brně řeckou hudbu oceňují

Jannis Moras: Lidé v Brně řeckou hudbu oceňují

Pětadvacetiletý kytarista Jannis Moras je vycházející hvězdou brněnské scény. Písničkář s řeckými kořeny působí se svým otcem Trifonem Morasem a se dvěma bratry v kapele I Parea. Se skupinou Anatoli, která hraje tradiční řeckou hudbu, nedávno zvítězil v jihomoravském kole Porty. A má i svůj vlastní autorský projekt Jannis Moras a band(a), který vystoupí 4. června v rámci Řecké soboty na hradě Veveří. S Jannisem Morasem jsme mluvili o hudbě, kterou hraje, i o řecké komunitě v Brně.

Ve skupině I Parea hrajete se svým otcem a se dvěma bratry. Hráli jste s tatínkem už jako malí?
Jako úplně malí ne. I Parea začala jako kapela, v níž jsem byl já, můj otec a několik dalších našich přátel. Pak jsme se oddělili a asi od roku 2007 jsme začali hrát po hospodách jako duo. A čekali jsme, až bratři vyrostou a zdokonalí se ve hře na basu a bicí. V roce 2010 jsme začali intenzivně zkoušet už jako čtyřčlenná rodinná kapela.

Váš otec předtím měl nějaké hudební projekty?
Někdy v rozmezí poloviny 80. a 90. let měl kapelu. Později nám hrával u snídaně, vytáhl buzuki a začal zpívat. Hodně nám také pouštěl řeckou hudbu, což bylo v našem dalším směřování určující. Nejvíc jsme poslouchali asi rebetiko, což je žánr, který dnes hrajeme s kapelou Anatoli a částečně i s I Pareou.

Jaký byl na začátku repertoár této vaší rodinné kapely?
Repertoár sestavil otec, protože už měl zkušenosti s hraním na řeckých večerech a věděl, co bude mít úspěch. Ale dal i na náš výběr. Dnes hrajeme směs rebetika, lidových písní z pevniny i ostrovů a tvorby řeckých skladatelů druhé poloviny 20. století. Z těch nejznámějších je to asi Mikis Theodorakis a Manos Chatzidakis, autor Dětí z Pirea. Ale nejsou to jen oni, řecká hudba je strašně široká. Hlavním nástrojem je pro nás buzuki a my hledáme, co se na ně dá zahrát a na co se dá dobře tančit. Hrajeme totiž převážně na řeckých večerech, na svatbách a při dalších příležitostech, kde se tančí.

Zmínil jste některé řecké autory. Dá se řecká hudba uvedeného období srovnat s naší populární hudbou nebo jinými žánry?
Jisté srovnání je z hlediska žánrů sice možné, ale jak už jsem řekl, řecká hudba je široká, takže já zde mluvím jen o určitém jejím výseku. Oproti západní hudbě existuje v Řecku například silný proud, který vychází z folkloru, ale současně už hraničí s hudbou umělou. Dá se vysledovat například pokračování rebetika s lepším zvukem a novým aranžmá. V první polovině 20. století to byly palírny nebo hospody v neslavných čtvrtích velkých měst, ve kterých se rebetiko hrálo. V určitém stupni vývoje se ale přetavilo v nový žánr s prvky východní hudby a lidové zábavy pro masy, kde je dominujícím nástrojem buzuki. Vedle toho se vyvíjela pochopitelně také třeba rocková hudba nebo písničkářská tvorba.

Rebetiko hrajete mimo jiné se skupinou Anatoli. Jak vznikla?
Na začátku byla kapela, která fungovala při Lyceu Řekyň v České republice. Přizvali mě na dva nebo tři koncerty a domluvili jsme se, že bychom dál mohli pokračovat samostatně. Pod názvem Anatoli a s malými změnami v obsazení skupina funguje od roku 2011. Aktuálně má dva programy. První z nich je založen na tradiční hudbě přelomu 19. a 20. století, kdy žila ještě velká řecká komunita v Malé Asii. Jsou to písně silně ovlivněné místem vzniku, tedy právě pobřežím Malé Asie, případně řeckými ostrovy. Vévodícím nástrojem je zde turecká loutna, řecky zvaná uti. Kytara se tehdy moc nepoužívala, ale my jsme ji vzhledem ke svým možnostem zařadili. Důležité jsou perkuse a především zpěv. Tato hudba je obrovskou školou pro každého, kdo se jí zabývá, a to i v Řecku.

Druhý program je už zmíněné rebetiko?
Ano. Je to žánr, který opět souvisí s Řeky žijícími v Malé Asii, kteří po nutném exodu přišli do Řecka a začali se usazovat na okraji velkých měst. Vznikla tak uzavřená, periferní společnost, ke které patřily drogy a prostituce, ale také vlastní hudební produkce. Ta vycházela z východních vlivů a svým způsobem je přetvářela. Ještě ve 20. letech se používaly hlavně housle, které jsou pro východní hudbu specifické. Dále se tehdy v rebetiku hojně užívalo santuri a kanonaki, což jsou typy řeckého cimbálu, a hodně také tzv. lidová kytara, tj. kytara s tělem španělské kytary, ovšem s kovovými strunami. Ve 30. letech pak nastoupilo jako dominantní nástroj buzuki, které nahradilo tureckou loutnu, známou ze starší hudby.

Kde tento repertoár se skupinou Anatoli hráváte?
Nejčastěji jsou to komorní koncerty, ať už samostatné nebo s někým dalším. Nejčastěji hráváme asi ve Staré Pekárně, což je prostor, který je nám blízký a připomíná interiéry, ve kterých se rebetiko původně hrávalo.

V dubnu jste vyhráli v jihomoravském kole Porty. Čekali jste to?
My jsme si šli jenom zahrát a byli jsme zvědaví, co způsobí, když tam někdo jako my přijde. Neočekávali jsme žádné umístění. Ale když jsme se dověděli, že jsme vyhráli, vlastně mne osobně to ani moc nepřekvapilo. Měl jsem z našeho vystoupení dobrý pocit a cítil jsem, že jsme byli takovým ozvláštněním celé soutěže. Ovšem našeho kapelníka Alexandra Knápka to tak šokovalo, že jsme si šli všichni sednout do hospody, což běžně neděláme.

V Anatoli myslím nemají všichni členové řecké kořeny…?
Polovina z nás má na Řecko určitou návaznost – já, kapelník Alex a Tomáš, který hraje na baglamas a buzuki. Dalšími členy jsou česká flétnistka a klarinetistka Iva, na perkuse hraje Martin, který je Slovák, a Honza, který je Moravák. Ale Honza říká, že někdy dávno měl nějaké předky v Řecku, rozhodně na to vypadá.

Ke skupinám I Parea a Anatoli jste nedávno přidal svůj autorský projekt Jannis Moras a band(a). Vznikl z tvůrčího přetlaku?
Já jsem své autorské písničky hrával už předtím sólově, což je pro mne mimochodem ta nejtěžší disciplína. Šlo mi ale o něco jiného. Mám řadu oblíbených současných písničkářů z Řecka a chtěl jsem si zahrát něco z jejich tvorby. Už v roce 2014 jsem dal dohromady své bratry, některé členy Anatoli a další přátele, dohromady nás bylo devět, a úplně bez zkušeností s aranžováním a vystupováním v tak velké sestavě jsme odehráli jeden koncert současné řecké hudby. To jsme pak zopakovali a následně jsme si dali za cíl, že budeme hrát autorské skladby. V září 2015 jsme vystoupili ještě s převzatým repertoárem, ale zahráli jsme už i několik mých písní. A teď už asi půl roku hrajeme pouze mé skladby. Našli jsme se v tom a nikdo z nás už nemá chuť vracet se k revivalu. Písničky píšu já, ale na konečném znění se podílejí i všichni ostatní, proto obvykle říkám, že autory jsme všichni.

Jak se vám s touto skupinou daří koncertovat?
Teď na jaře jsme hráli hodně, příležitostí se nakupilo dost. Na to, že máme za sebou jen jeden rok fungování a že hrajeme autorskou hudbu v řečtině, kterou lidé obvykle nerozumí, to jde dost dobře.

Jak lidé v Brně vůbec na řeckou hudbu reagují? Vnímají ji jako něco exotického?
Museli bychom se zeptat jich samotných, ale na koncertech cítím, že jsou nadšeni a jako exotiku to neberou. Mne to nadšení fascinuje, protože nevím, jak bych na jejich místě reagoval já. Chodí na nás totiž především čeští diváci a líbí se jim i řecké kolové tance. Cítí radost nejen v hudbě, ale právě i v tanci a sami se zapojují. V té hudbě je uložen kus středozemní mentality a lidé ji oceňují jako jiný způsob zábavy, než na jaký jsou zvyklí.

Můžeme říct, že půdu vám připravily už před mnoha lety Martha a Tena Elefteriadu, které české publikum naučily poslouchat řeckou hudbu. Dodnes mimochodem organizují kursy řeckého tance. Jak vnímáte jako muzikant z mladší generace jejich význam pro řeckou kulturu u nás?
Martha a Tena Elefteriadu ve své době plnily důležitou funkci. Já vnímám čistě hudbu a nedokážu analyzovat další společenské účinky jejich působení. Ale pokud jde právě o hudbu, odrážely ve svém repertoáru tehdejší řeckou kulturu. Tak jako my dnes čerpáme ze současné řecké scény, ony dělaly ve své době totéž, ale nám už to dnes zní jako historická záležitost. Ovšem za to, že vůbec v české společnosti s řeckou hudbou prorazily, jim patří velký dík. V té době nebyla možnost každodenního spojení s Řeckem a s řeckou kulturou, internet neexistoval. Určitě nám tedy připravily cestu. Tím, že je lidé znali, přijali lépe i nás. My děláme sice podobnou řeckou hudbu, ale jinak, máme jiné zkušenosti.

Existuje vůbec dnes něco, čemu by se dalo říkat řecká komunita v Brně?
Existuje institucionálně v podobě Řecké obce Brno. A existuje i lidsky, ale v jiné podobě než před třiceti, nebo dokonce padesáti lety. Její povaha se hodně změnila s proměnami společnosti, politiky i dění ve světě. Dnes ta komunita není tak uzavřená jako dříve, členy byli a jsou i lidé, kteří mají geneticky s Řeckem společného pramálo nebo i vůbec nic. Vzniká spousta smíšených manželství, a tak ani podle jména často nepoznáte, kdo má řecké předky. Příslušníci starší generace se stále scházejí, ale my mladí už tolik ne, bohužel.

Doma mluvíte česky, nebo řecky?
Čeština převažuje, ale někdy mluvíme i řecky. A především udržujeme styk s řečtinou skrze média.

Syntézu všech vašich hudebních projektů představuje nové album skupiny I Parea s názvem Babylonská věž. Na něm totiž hostuje jak Anatoli, tak skupina Jannis Moras a band(a). Jak k tomu došlo?
To byl od počátku záměr, který má opět na svědomí režisér hudebního dění (nejen) v naší rodině, totiž můj tatínek. Přál si, aby si na desce zahrála jednu skladbu skupina Anatoli a nakonec navrhl, aby přišla i „Banda“. My jsme tento návrh rádi přijali, protože jsme se tak poprvé dostali ke studiovému nahrávání ve špičkových prostorách.

Sleduje tatínek vaše hudební aktivity? A dává vám rady?
Ano, sleduje, rady nám dává, ačkoli my jako zástupci odbojného mládí si do toho moc mluvit nenecháme. Ovšem občas mu dáme za pravdu, jindy si to uděláme podle sebe. Ale on to s námi velice prožívá, především proto, že hrajeme autorskou tvorbu. Hodně za nás kope.

Řeckým kulturním tradicím a jejich spojení s Brnem i celou Českou republikou je věnovaná Řecká sobota na hradě Veveří. Na programu jsou hudební a taneční vystoupení, škola řeckých tanců, historická výstava a mnoho dalších událostí. Její šestý ročník se koná 4. června od 9.00 do 22.00 hod.

Foto Tomáš Svoboda, T. Markakis a archiv Jannise Morase

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Počtvrté se jihomoravské kolo Porty konalo v brněnském Café Práh, podruhé proběhlo samostatně kolo brněnské. Porta samotná se letos dožívá úctyhodných padesáti let a počet soutěžících kapel na jižní Moravě (32 přihlášených formací) potvrzuje, že o přehlídku folkové, country a trampské hudby je stále zájem.  více

Skladba Malované na cimbál Dalibora Štrunce propůjčila jméno koncertu i novému CD. To je jedním z nejzralejších a současně nejnadějnějších plodů rozmachu cimbálové hry na Moravě.  více

Jak se změnil život jednoho malého místa během padesáti let. Hudební film Slovácká suita konfrontuje současný a minulý pohled na osobitý region.  více


V rámci Temných hodinek Velikonočního festivalu duchovní hudby vystoupil včera pod vedením dirigenta Jakuba Kydlíčka Barokní orchestr Pražské konzervatoře. Instrumentalisty doplnila sopranistka Anna Petrtylová, altistka Monika Machovičová, tenorista Marek Žihla a basista David Malát. Zaznělo na český text komponované Oratorium na Velký pátek moravského skladatele a kantora Josefa Schreiera.  více

Série koncertů s názvem Harafica tour 2019 se v úterý 16. dubna přenesla ze slovenské Skalice do Brna. Cimbálová muzika z Uherského Hradiště na něm představila neuvěřitelně pestrou směsici žánrů, hostů a občas i pocitů.  více

Kostel svatého Josefa se včera stal místem soukromých výpovědí skladatele Františka Gregora Emmerta a houslisty Milana Paľy. V pozvolna se stmívajících prostorách chrámu zazněla skladba Ecce Homo, symfonie pro sólové housle.  více

Letošní ročník festivalu JazzfestBrno nabízí nepřeberné množství rozmanitých crossoverů , žánrových směsic a fúzí. V duchu tohoto stylového spektra v rekonstruovaném (akusticky významně vylepšeném) sále Janáčkova divadla nabídl svůj vyhlášený osobitý nadžánrový sound klasik jazz fusion a britský kytarista John McLaughlin se svou formací The 4th Dimension. V Brně se představil vůbec poprvé.  více

Koncert s podtitulem Nova et Vetera zahájil na Květnou neděli 28. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby s tématem Ceremonie/Je dobré slavit Pána. Kromě gregoriánského chorálu svatého týdne v podání tělesa Schola Gregoriana Pragensis, který včerejší koncert zahájil, zazněla světová premiéra skladby So Shall He Descend estonského autora Toiva Tuleva v provedení sopranistky Ivany Rusko, mezzosopranistky Bettiny Schneebeli, tenoristy Jaroslava Březiny, barytonisty Jiřího Hájka, sboristek Anety Bendové Podracké, Jany Vondrů a Pavly Radostové, sboru Ars Brunensis pod vedením sbormistra Dana Kalouska a Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta orchestru Denise Russella Daviese. Dílo vzniklo na objednávku festivalu a přímo na míru katedrále svatého Petra a Pavla.  více

Festival JazzFestBrno letos rozšířil svou nabídku o „elektronickou“ programovou linii Tension. V rámci které vystoupily 28. března v prostoru Praha v Brně formace Zabelov Group a HRTL Spaghetti Ensemble. Ideově blízko však k této nové řadě měl i dvouhodinový koncert, který se odehrál 5. dubna ve vyprodaném Sono Centru. Manchesterské trio GoGo Penguin sice využívá desetiletími prověřený instrumentální půdorys jazzového klavírního tria, ale na svých albech i koncertech osciluje kolem elektronické hudby coby východiska.

Přestože obecně bývá pozornost posluchačů zaměřena především na již lety prověřená hudební tělesa, včerejší koncert nově vzniklého ansámblu Camerata Brunensis v Historickém sále brněnského Biskupského dvora dokázal, že i mladá krev může nabídnout pozoruhodný umělecký zážitek. Koncert vznikl ve spolupráci Moravského zemského muzea a Akademie staré hudby při Masarykově univerzitě, kterou interpreti Cameraty Brunensis navštěvují. Ansámbl tvoří sopranistka Veronika Vojířová, která vystupovala například se soubory Collegium Marianum, Collegium Floreum, Capella Regia Praha či Cappella Mariana, a flétnistka Michaela Durajová, kterou mohli posluchači slyšet například s Orchestrální akademií Filharmonie Brno, s Moravskou filharmonií Olomouc, s orchestrem Czech Virtuosi či s Pražským filharmonickým orchestrem. Také kontrabasista a violonista Matyáš Berdych pravidelně hraje s významnými hudebními tělesy, jako je například Musica Florea, Collegium Marianum nebo Czech Ensemble Baroque. Páteř ansámblu tvoří cembalista Jan Hajič fungující jako korepetitor pražského sboru Vagantes, na Pražské konzervatoři doprovází koncerty a mistrovské kurzy a pod vedením Roberta Huga působí jako záložní varhaník pražské Akademické farnosti.  více

Filip Míšek a Ema Brabcová spolupracují už dvacet let. Pokrali se v roce 1999 v kapele Roe-Deer, v jejímž rámci pak vytvořili vlastní projekt s názvem Khoiba. Pod tímto názvem vydali alba Nice Traps (2004) a Mellow Drama (2007), zazářili na tuzemské scéně a dali o sobě vědět i v sousedním Německu, ale poté se každý z protagonistů vydal vlastní cestou – Filip si vymyslel sólový projekt Dikolson a Ema působila nejprve v kapele Luno a poté se stala součástí skupiny The Antagonists pod vedením Jana P. Muchowa. Až v lednu 2019 na sebe upozornila znovuzrozená Khoiba – nejprve singlem Log a o dva měsíce později albem Khoiba. Dvojice je v rámci intenzivního jarního turné přijede představit i do Brna. Koncert v Kabinetu múz se koná 24. dubna a Khoibu na něm podpoří Jan Boroš s Čarami života, oceněnými letos cenou Apollo.  více

Každá premiéra Vojenského uměleckého souboru Ondráš je událostí, která se těší velkému zájmu folklorních nadšenců. Nejinak tomu bylo ve čtvrtek v lehce stísněných prostorách Divadla Bolka Polívky. Koncert s názvem Krajinou času byl vyprodán více než měsíc předem.  více

Včerejší koncert z Šéfdirigentské řady Filharmonie Brno představil v komorně pojatém programu koncertní mistryni Coloradského symfonického orchestru houslistku Yumi Hwang-Williams. Společně s šéfdirigentem brněnské filharmonie Dennisem Russellem Daviesem přednesla některá z klasických i moderních děl zkomponovaných pro housle a klavír. Brněnské publikum tak mělo možnost seznámit se sólistkou ještě dříve, než zítra stane po boku samotného orchestru Filharmonie Brno.  více

V téměř čtyřhodinovém programu mohli ve Veselí nad Moravou diváci i účinkující slavit osmdesáté narozeniny legendy horňáckého folkloru Martina Hrbáče. Koncert, který se v neděli 24. března k této příležitosti konal, se však zapíše do dějin nejen svojí délkou, ale zejména plejádou folklorních legend, které se na jevišti vystřídaly.  více

Klavírní recitál šéfdirigenta brněnské filharmonie Denise Russella Daviese a jeho manželky klavíristky Maki Namekawy včera v Besedním domě nabídnul skladby tří výrazných tváří amerického minimalismu. V průběhu večera zazněla minimalistická tvorba Steva Reicha v podobě díla Piano Phase, skladba Hallelujah Junction Johna Adamse a Four Movements for Two Pianos Philipa Glasse.  více

Festival JAZZFESTBRNO se letos rozšiřuje o novou programovou linii Tension, která bude představovat hudebníky na pomezí jazzu a elektronické hudby. Jedním z interpretů, kteří se představí 28. března v prostoru Praha v Brně, bude česko-ukrajinské duo Zabelov Group, které nedávno vydalo nové album s názvem Eg. Rozhovor s Romanem Zabelovem (akordeon, hlas, klavír, varhany, harfa…) a Janem Šiklem (bicí, trubka, kytara, perkuse…) vznikl v jedné pražské kavárně těsně před kapelní zkouškou.  více

Dvojkoncerty, typické pro festival JAZZFESTBRNO, často pracují s modelem velká světová hvězda a před ní méně známá česká nebo evropská kapela. V sobotu 16. března tomu bylo v Divadle Husa na provázku jinak. Po česko-polském septetu Štěpánky Balcarové sice následoval recitál výborného amerického trumpetisty Theo Crokera, ale pro řadu návštěvníků byla hvězdná domácí sestava se jmény jako Jaromír Honzák nebo Marcel Bárta větším lákadlem než u nás zatím spíše neznámý Croker, vnuk jiného úspěšného amerického trumpetisty, Doca Cheathama. Ať už ale posluchač přišel do komorního prostředí Husy na provázku na zhudebněné polské verše nebo na americkou jazzovou party, jistě neodcházel zklamán. I když se v druhé polovině namísto funkového večírku konal regulérní jazzový koncert.  více

Zatímco slavnější z rodu Marsalisů, trumpetista Wynton, se v rámci brněnského JazzFestu představil už opakovaně, jeho starší bratr, saxofonista Branford, zavítal na jižní Moravu poprvé. Koncertem jeho Quartetu začal další ročník festivalu JazzFestBrno, který si po necelých dvou dekádách existence drží pozici nejkvalitnější jazzové přehlídky v republice.  více

Nejčtenější

Kritika

V rámci Temných hodinek Velikonočního festivalu duchovní hudby vystoupil včera pod vedením dirigenta Jakuba Kydlíčka Barokní orchestr Pražské konzervatoře. Instrumentalisty doplnila sopranistka Anna Petrtylová, altistka Monika Machovičová, tenorista Marek Žihla a basista David Malát. Zaznělo na český text komponované Oratorium na Velký pátek moravského skladatele a kantora Josefa Schreiera.  více