Jaromír Typlt: Hudbu poslouchám, jako bych sledoval nějaký abstraktní film

Jaromír Typlt: Hudbu poslouchám, jako bych sledoval nějaký abstraktní film

V Jaromíru Typltovi se prolíná několik uměleckých světů. Je básník, esejista, svoje autorská čtení začal už dávno zahušťovat zvukovými experimenty a začalo to v Brně na Skleněné louce. Ze svých textů vytváří také grafické nebo fotografické instalace. Výtvarnému umění se věnuje jako teoretik a kurátor. Do světa Expozice nové hudby, která tentokrát bude procházet hudbou, zapadá Jaromír Typlt zcela přirozeně. Na letošním ročníku festivalu provede s Michalem Ratajem jejich společný improvizační projekt Škrábanice.

K tématu letošní Expozice nové hudby: Procházíš hudbou, nebo spíš hudba prochází tebou?
Hudba prochází hudbou. Já v tom nesmím překážet. Procházení prochází procházením. Být tak osvobodivě prázdný jako tyhle slovní hříčky!

Jaký má význam hrát Škrábanici pořád dokola?
Pořád dokola se hraje možná tak z CD, ale pokud je to naživo, Škrábanice se sobě spíš jenom vzdáleně podobají. S Michalem Ratajem jsme naše společné hraní od začátku postavili na improvizaci, ve které žádný zvuk ani text není pevně dán. Dokonce většinou ani nevím, co přesně se v daném okamžiku stane s mým hlasem: Michal od svého pultu ovládá jeho sílu, dozvuky a nasměrování v prostoru. Ke Škrábanici se vracíme asi právě proto, abychom oba byli do poslední chvíle napjatí, kam nás naše setkání dovede.

Může být hudba „umění v surovém stavu“, má svůj art brut?
Bráno čistě podle živelnosti, našlo by se v hudbě možná mnohem víc art brut než kdekoliv jinde – stačí se podívat, kolik chodí po ulicích z řetězu utržených zpěváků a muzikantů, kolik podivných skupin zkouší po garážích a klubech, kolik lidí si doma samotářsky kutí s elektronikou... Tomáš Procházka, známý třeba ze skupiny B4 nebo z Handa Gote, dokonce provozuje na webu blog➚, kde mapuje všechny možné okrajové a nepřizpůsobivé hudební tvůrce. Ale i pro hudební art brut by mělo platit to, čím je charakteristické art brut výtvarné nebo literární: je to skoro vždy tvorba „na vyšší příkaz“, která se zakládá na jakýchsi osobních mýtech a neřeší nic menšího než nejskrytější tajemství světa. Ideálně by to asi ztělesňoval hudební vizionář, který by podobně jako skladatelé Harry Partch nebo Giacinto Scelsi tvrdohlavě vynalézal vlastní notaci a vlastní nástroje a svými současníky byl považován za trapného diletanta.

Je pro tebe důležitější zvuk samotný, nebo způsob jeho vzniku?
Patřím k těm lidem, kterým mozek překládá zvuky do podoby jakýchsi prostorových útvarů, rozpohybovaných architektur. Obvykle tedy hudbu poslouchám, jako bych sledoval nějaký abstraktní film. Nezdá se mi, že by se způsob vzniku jednotlivých zvuků do toho filmu nějak promítal.

Zvuk, slovo, věta… co je výchozí substancí, z níž vzniká velké dílo?
Na to by se slušelo odpovědět jazykem alchymistů. Zkusme si tedy představit něco, co každý přehlíží, i když se mu to denodenně rojí v hlavě. Připomíná to beztvarou změť, která se zdá být nejenom bezcenná, ale dokonce odpudivá. Víc se nesmí prozrazovat.

Vládneš jazyku, nebo jazyk tobě?
Stačí si jenom přiznat, jak mě to skoro osudně vtahuje na území určitých slov, sotva se rozepíšu – jak dokonce končím přesně u těch, od kterých jsem na začátku unikal – a rázem mi spadne hřebínek.

Jak jsi na Skleněné louce prorážel krustu autorského čtení?
Bylo to na podzim roku 1999 a na Skleněnou louku si mě pozvali Zdenek Plachý a Luboš Vlach, lidé z okruhu tehdejšího brněnského „současníku hudby“ Ticho. Bral jsem to jako pobídku, abych se už konečně přestal schovávat za papír. Krom jiného jsem si tam třeba vyzkoušel jednu zvukovou báseň, ve které se postupně, od výdechů, dlouhých tónů přes čím dál určitější samohlásky a shluky souhlásek, klubal na svět verš „táhlá je má kárná“. Od té doby už jsem se k ní nevrátil, ale byl to určitě první veřejný krok k tomu, co teď dělám během Škrábanice.

Chtěl jsi přijít na svět, nebo jsi to nechal na rodičích?
Ona se vkrádá ještě další otázka: pokud sis vybral rodiče, vybral sis vědomě i jejich civilizaci, jejich historii, jejich blahobyt nebo bídu? A měl jsi při tom tušení, co se během tvého života bude dít dál? Pro nás je to většinou jen nápad, se kterou si občas pohráváme, ale jinde se v to pevně věří. A kdo ví, třeba jsme opravdu kdysi stáli před volbou a sami jsme rozhodli, jak to s naším životem bude. Museli jsme to tím pádem přijmout i se všemi výhodami a nevýhodami, se vším nádherným i hrůzným. Nejtěžší je představit si, z jakého důvodu by tolik lidí přistoupilo na tak nespravedlivé, nesnesitelné osudy. Proč já bych měl mít právo vybrat si, že moje dospívání připadne na rok 1989, zatímco na jiného připadl třeba rok 1948 s vyhlídkou na komunistické kriminály a celoživotní postih?

Díváš se raději na Ještěd, nebo do Knihy proměn?
Jin a jang byly původně čínské výrazy pro zastíněnou a osvětlenou část hory. Proto určitě není od věci dívat se i na Ještěd jako na Knihu proměn, kde jsou zachyceny všechny možné kombinace vztahů mezi stinným a světlým, silným a slabým... Během svých libereckých let jsem se snažil na to nezapomínat, k Ještědu jsem doopravdy vzhlížel.

Proč někdy nezahraješ aspoň jednu pěknou písničku?
Tak to pozor. Hraju je každou chvíli, jenom s tím nevystupuju na pódium. Příkladem jedné takové opravdu pěkné může být třeba Šel pro krev, kterou Plastici složili na text Ivana Wernische. Bohužel mi něco brání takové písně sám psát. Kdyby mi to přestalo bránit, nebránil bych se. Píseň je mimořádný útvar, poezii se v ní daří zřejmě líp než na papíře.

Přišla doba, kdy poezii rozumějí jen básníci a ti, kdo rozumějí básníkům? (ptal se nedávno řečnicky➚ šéfredaktor časopisu Host Miroslav Balaštík)
Říkají se takové věci proto, aby se něco změnilo k lepšímu, nebo je za tím nevyslovené přání, aby básníci už konečně zmizeli ze světa, protože tu jenom brzdí provoz? „Kdo tady poezii chce, hledá způsob. Kdo už ji tady nechce, hledá důvod,“ poupravil bych si jedno slavné úsloví. Mě pořád ještě víc oslovují ti, kdo hledají způsob.

Jaromír Typlt na svém vlastním webu➚

Foto Jaromír Čejka, Dominik Žižka, Apolena Typltová, Jana Holubková a archiv J. Typlta

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Litevská skladatelka Justė Janulytė se letos zúčastní festivalu Expozice nové hudby, kde bude v rámci úvodního koncertu provedena její skladba Prodlužování nocí. Rozhovor jsme začali u její monochromní hudby, ale dostali jsme se i k barvám, akustickým objektům, kompoziční metodě, dalším skladatelům a soudobé hudbě vůbec.  více

Festival Expozice nové hudby projde brněnskými zahradami a členové Filharmonie Brno i jednu malou založí. Jaké bude spojení hudby a zahrad nám prozradil dramaturg festivalu Viktor Pantůček.  více



Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae, který každoročně přináší světové interprety a vedoucí osobnosti artificiální hudby do více než dvaceti měst na Moravě a v Dolním Rakousku, zahájil v sobotu 31. května v Porta coeli v Předklášteří svůj jubilejní 30. ročník. Hudební náplní večera se stala polyfonie z přelomu 14. a 15. století v provedení souboru Graindelavoix pod vedením dirigenta, spisovatele, filmaře a antropologa Björna Schmelzera.  více

Šestý koncert abonentního cyklu Filharmonie doma, který nesl název Beethoven, „český Beethoven“ a Martinů, se uskutečnil ve čtvrtek 22. května v Besedním domě. Jak název napovídá, na programu se objevila díla Jana Václava Huga Voříška, Bohuslava Martinů a Ludwiga van Beethovena. Do čela Filharmonie Brno se tentokrát postavila dirigentka Alena Hron a v první polovině koncertu brněnský orchestr doplnilo Trio Bohémo ve složení Matouš Pěruška – housle, Kristina Vocetková – violoncello a Jan Vojtek – klavír. Celý večer byl věnován nedávno zesnulé prof. Aleně Štěpánkové Veselé, brněnské varhanici, bývalé rektorce JAMU a jedné z nejvýraznějších osob brněnského kulturního dění.  více

Stejně jako v životě a tvorbě Dušana Holého i na koncertě se střídaly dvě polohy lidové písně. První z nich, věrná tradici a zakořeněná ve svém přirozeném prostředí regionu, zazněla v podání Horňácké muziky Petra Mičky. Druhá - výrazně stylizovaná a přetvořená pro potřeby koncertního provedení - zazněla v úpravách pro BROLN v současné době pod dirigentským smyčcem primáše Petra Varmuži.  více

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více

Na 10. ročníku festivalu Maraton hudby Brno vystoupí polské ženské trio Sutari. Na svém kontě mají stovky koncertů ve více než 20 zemích světa včetně vystoupení na světovém hudebním veletrhu WOMEX v roce 2015 nebo live session pro americké rádio KEXP. Vydaly několik oceňovaných alb, z nich to nejnovější, z roku 2024, se jmenuje #kołysankidlaświata a obsahuje ukolébavky. Jejich hudba kombinuje tradiční polské písně s moderními prvky a dotýká se témat přírody, svobody, ženskosti a sesterství. Sutari zahájí v sobotu 9. srpna World music scénu festivalu v brněnském klubu První patro. Na naše otázky odpovídaly kolektivně všechny tři členky skupiny – Basia Songin, Kasia Kapela a Dobromiła Życzyńska.  více

Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce

Letos si připomínáme 100. výroční narození kanadského jazzového klavíristy a skladatele Oscara Petersona (1925–2007). K této příležitosti nastudovalo klavírní trio ve složení Luboš Šrámek (klavír), Marián Ševčík (bicí) a Matěj Štubiak (kontrabas) Petersonovu Velikonoční suitu – jednu z mála jazzových duchovních skladeb, kterou hráči uvedli ve středu 23. dubna v Besedním domě v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Ve Svatém týdnu Velikonoční festival duchovní hudby každý rok připravuje tzv. temné hodinky – zpěvy lamentací a responsorií prováděných za tmy v předvečer daného svátku. Po souborném uvedení například Zelenkových či Gesualdových zpěvů se soubor Ensemble Versus rozhodl pro letošní ročník nastudovat chorální repertoár českého původu. Další novinkou je také přesunutí hodinek z chrámového prostoru do tří brněnských vodojemů na Žlutém kopci, kde se každý večer uskuteční tři asi čtyřiceti minutové koncerty. Diváci si tak mohou vybrat danou hodinu, která jim nejvíce vyhovuje. Recenze se zabývá prvními z hodinek konanými na Škaredou středu 16. dubna ve vodojemu č. 2.  více

Zahajovací koncert 32. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby uskutečněný včera v nově zrekonstruovaném kostele sv. Jakuba nabídl více než hodinové rozjímání s dílem Janovy pašije od soudobého, estonského skladatele a letošního jubilanta Arvo Pärta (*1935). Dílo zaznělo v podání vokálního souboru Martinů Voices s uměleckým vedoucím Lukášem Vasilkem, sólisty Jiřím BrückleremOndřejem HolubemAlenou HellerovouJanou KuželovouOndřejem Benekem a Martinem Kalivodou za doprovodu komorního ansámblu: Daniela Valtová Kosinová (varhany), Pavla Tesařová (housle), Lukáš Pospíšil (violoncello), Vladislav Borovka (hoboj), Martin Petrák (fagot).  více

Vojenský umělecký soubor Ondráš se v premiéře nového pořadu Karpatami vydal tanečním krokem přes vršky a doliny Karpatského oblouku. Novinka profesionální části souboru se odehrála na jevišti brněnského divadla Radost. A radostné bylo i sledování tohoto nového počinu. Soubor v něm na chvíli opouští velkolepé choreografie a vrací se blíže k původnímu lidovému materiálu, aniž by se vzdal vlastního výrazu.  více

Jarní koncert tělesa Diversa Quartet po delší době nabídl díla ryze tuzemských autorů. Večer konaný v pondělí 7. dubna v prostorách vily Löw-Beer nesl podtitul Tempus est iocundum podle milostné písně z rukopisu Carmina Burana. Píseň se svou rozverností stala inspirací pro dramaturgii koncertu, kterým provázelo těleso ve složení Barbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola) a Iva Wiesnerová (violoncello).  více

Íránská zpěvačka Mahsa Vahdat propojuje tradiční perskou hudbu s evropskými hudebními prvky, například s jazzem nebo se sborovým zpěvem. Své zatím nejnovější album Braids of Innocence, Copánky nevinnosti, které nahrála s norským pěveckým sborem SKRUK. Písně na albu vycházejí z perských básní od autorů Rúmího a Hafíze, ale i ze současných textů, které zachycují osobní i politická témata. Album tak reflektuje represivní režim v Íránu i život v exilu. Zpěvačka svou tvorbu představila v roce 2024 na festivalu Maraton hudby Brno.  více

Po měsíci se do prostoru Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno, která pod vedením svého šéfdirigenta Dennise Russella Daviese provedla ve čtvrtek 27. března díla Roberta Schumanna a Dimitrije Šostakoviče. V první polovině orchestr doplnil věhlasný britský violoncellista Steven Isserlisvíce

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae, který každoročně přináší světové interprety a vedoucí osobnosti artificiální hudby do více než dvaceti měst na Moravě a v Dolním Rakousku, zahájil v sobotu 31. května v Porta coeli v Předklášteří svůj jubilejní 30. ročník. Hudební náplní večera se stala polyfonie z přelomu 14. a 15. století v provedení souboru Graindelavoix pod vedením dirigenta, spisovatele, filmaře a antropologa Björna Schmelzera.  více