Jaromír Typlt: Hudbu poslouchám, jako bych sledoval nějaký abstraktní film

Jaromír Typlt: Hudbu poslouchám, jako bych sledoval nějaký abstraktní film

V Jaromíru Typltovi se prolíná několik uměleckých světů. Je básník, esejista, svoje autorská čtení začal už dávno zahušťovat zvukovými experimenty a začalo to v Brně na Skleněné louce. Ze svých textů vytváří také grafické nebo fotografické instalace. Výtvarnému umění se věnuje jako teoretik a kurátor. Do světa Expozice nové hudby, která tentokrát bude procházet hudbou, zapadá Jaromír Typlt zcela přirozeně. Na letošním ročníku festivalu provede s Michalem Ratajem jejich společný improvizační projekt Škrábanice.

K tématu letošní Expozice nové hudby: Procházíš hudbou, nebo spíš hudba prochází tebou?
Hudba prochází hudbou. Já v tom nesmím překážet. Procházení prochází procházením. Být tak osvobodivě prázdný jako tyhle slovní hříčky!

Jaký má význam hrát Škrábanici pořád dokola?
Pořád dokola se hraje možná tak z CD, ale pokud je to naživo, Škrábanice se sobě spíš jenom vzdáleně podobají. S Michalem Ratajem jsme naše společné hraní od začátku postavili na improvizaci, ve které žádný zvuk ani text není pevně dán. Dokonce většinou ani nevím, co přesně se v daném okamžiku stane s mým hlasem: Michal od svého pultu ovládá jeho sílu, dozvuky a nasměrování v prostoru. Ke Škrábanici se vracíme asi právě proto, abychom oba byli do poslední chvíle napjatí, kam nás naše setkání dovede.

Může být hudba „umění v surovém stavu“, má svůj art brut?
Bráno čistě podle živelnosti, našlo by se v hudbě možná mnohem víc art brut než kdekoliv jinde – stačí se podívat, kolik chodí po ulicích z řetězu utržených zpěváků a muzikantů, kolik podivných skupin zkouší po garážích a klubech, kolik lidí si doma samotářsky kutí s elektronikou... Tomáš Procházka, známý třeba ze skupiny B4 nebo z Handa Gote, dokonce provozuje na webu blog➚, kde mapuje všechny možné okrajové a nepřizpůsobivé hudební tvůrce. Ale i pro hudební art brut by mělo platit to, čím je charakteristické art brut výtvarné nebo literární: je to skoro vždy tvorba „na vyšší příkaz“, která se zakládá na jakýchsi osobních mýtech a neřeší nic menšího než nejskrytější tajemství světa. Ideálně by to asi ztělesňoval hudební vizionář, který by podobně jako skladatelé Harry Partch nebo Giacinto Scelsi tvrdohlavě vynalézal vlastní notaci a vlastní nástroje a svými současníky byl považován za trapného diletanta.

Je pro tebe důležitější zvuk samotný, nebo způsob jeho vzniku?
Patřím k těm lidem, kterým mozek překládá zvuky do podoby jakýchsi prostorových útvarů, rozpohybovaných architektur. Obvykle tedy hudbu poslouchám, jako bych sledoval nějaký abstraktní film. Nezdá se mi, že by se způsob vzniku jednotlivých zvuků do toho filmu nějak promítal.

Zvuk, slovo, věta… co je výchozí substancí, z níž vzniká velké dílo?
Na to by se slušelo odpovědět jazykem alchymistů. Zkusme si tedy představit něco, co každý přehlíží, i když se mu to denodenně rojí v hlavě. Připomíná to beztvarou změť, která se zdá být nejenom bezcenná, ale dokonce odpudivá. Víc se nesmí prozrazovat.

Vládneš jazyku, nebo jazyk tobě?
Stačí si jenom přiznat, jak mě to skoro osudně vtahuje na území určitých slov, sotva se rozepíšu – jak dokonce končím přesně u těch, od kterých jsem na začátku unikal – a rázem mi spadne hřebínek.

Jak jsi na Skleněné louce prorážel krustu autorského čtení?
Bylo to na podzim roku 1999 a na Skleněnou louku si mě pozvali Zdenek Plachý a Luboš Vlach, lidé z okruhu tehdejšího brněnského „současníku hudby“ Ticho. Bral jsem to jako pobídku, abych se už konečně přestal schovávat za papír. Krom jiného jsem si tam třeba vyzkoušel jednu zvukovou báseň, ve které se postupně, od výdechů, dlouhých tónů přes čím dál určitější samohlásky a shluky souhlásek, klubal na svět verš „táhlá je má kárná“. Od té doby už jsem se k ní nevrátil, ale byl to určitě první veřejný krok k tomu, co teď dělám během Škrábanice.

Chtěl jsi přijít na svět, nebo jsi to nechal na rodičích?
Ona se vkrádá ještě další otázka: pokud sis vybral rodiče, vybral sis vědomě i jejich civilizaci, jejich historii, jejich blahobyt nebo bídu? A měl jsi při tom tušení, co se během tvého života bude dít dál? Pro nás je to většinou jen nápad, se kterou si občas pohráváme, ale jinde se v to pevně věří. A kdo ví, třeba jsme opravdu kdysi stáli před volbou a sami jsme rozhodli, jak to s naším životem bude. Museli jsme to tím pádem přijmout i se všemi výhodami a nevýhodami, se vším nádherným i hrůzným. Nejtěžší je představit si, z jakého důvodu by tolik lidí přistoupilo na tak nespravedlivé, nesnesitelné osudy. Proč já bych měl mít právo vybrat si, že moje dospívání připadne na rok 1989, zatímco na jiného připadl třeba rok 1948 s vyhlídkou na komunistické kriminály a celoživotní postih?

Díváš se raději na Ještěd, nebo do Knihy proměn?
Jin a jang byly původně čínské výrazy pro zastíněnou a osvětlenou část hory. Proto určitě není od věci dívat se i na Ještěd jako na Knihu proměn, kde jsou zachyceny všechny možné kombinace vztahů mezi stinným a světlým, silným a slabým... Během svých libereckých let jsem se snažil na to nezapomínat, k Ještědu jsem doopravdy vzhlížel.

Proč někdy nezahraješ aspoň jednu pěknou písničku?
Tak to pozor. Hraju je každou chvíli, jenom s tím nevystupuju na pódium. Příkladem jedné takové opravdu pěkné může být třeba Šel pro krev, kterou Plastici složili na text Ivana Wernische. Bohužel mi něco brání takové písně sám psát. Kdyby mi to přestalo bránit, nebránil bych se. Píseň je mimořádný útvar, poezii se v ní daří zřejmě líp než na papíře.

Přišla doba, kdy poezii rozumějí jen básníci a ti, kdo rozumějí básníkům? (ptal se nedávno řečnicky➚ šéfredaktor časopisu Host Miroslav Balaštík)
Říkají se takové věci proto, aby se něco změnilo k lepšímu, nebo je za tím nevyslovené přání, aby básníci už konečně zmizeli ze světa, protože tu jenom brzdí provoz? „Kdo tady poezii chce, hledá způsob. Kdo už ji tady nechce, hledá důvod,“ poupravil bych si jedno slavné úsloví. Mě pořád ještě víc oslovují ti, kdo hledají způsob.

Jaromír Typlt na svém vlastním webu➚

Foto Jaromír Čejka, Dominik Žižka, Apolena Typltová, Jana Holubková a archiv J. Typlta

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Litevská skladatelka Justė Janulytė se letos zúčastní festivalu Expozice nové hudby, kde bude v rámci úvodního koncertu provedena její skladba Prodlužování nocí. Rozhovor jsme začali u její monochromní hudby, ale dostali jsme se i k barvám, akustickým objektům, kompoziční metodě, dalším skladatelům a soudobé hudbě vůbec.  více

Festival Expozice nové hudby projde brněnskými zahradami a členové Filharmonie Brno i jednu malou založí. Jaké bude spojení hudby a zahrad nám prozradil dramaturg festivalu Viktor Pantůček.  více



Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

O víkendu se v jihomoravské Mekce folkloru konal již 74. ročník mezinárodního folklorního festivalu Strážnice 2019 a taktéž 37. ročník festivalu dětská Strážnice. Největší folklorní festival v České republice se těší obrovskému zájmu. Jinak tomu nebylo ani letos, i přes tropické teploty dojely do Strážnice opět desítky tisíc lidí.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více