Laďa Kerndl: Jsem tu už dvacet let přesčas

19. květen 2015, 7:00

Laďa Kerndl: Jsem tu už dvacet let přesčas

Zpěvák Laďa Kerndl se narodil v Brně 16. května 1945. Před několika dny, u příležitosti svých sedmdesátých narozenin, vydal své devatenácté album You. Hovořili jsme také o Laďově nové knize, o spolupráci s jeho dcerou Terezou, o boji s rakovinou a zmínili jsme i epizodu, kterou skupina Květy kdysi vtělila do názvu své písně Když L. Kerndl zpíval na lodi.

Album You, které jsi vydal u příležitosti svých sedmdesátých narozenin, začíná skladbou Thanks For Bringing Love Around Again, známou například v podání Raye Charlese. Proč právě ona desku otevírá?
Hlavními tématy mé nové desky jsou láska, smutek, zášť – všechno, co přináší život. Když řekneš: „Děkuji ti za to, že jsi přinesla lásku zpět“, je to asi reakce na předchozí těžké rozhořčení a rozchod. Řeknu-li: „Děkuji, že se láska vrátila díky tobě“, vyžaduje to pokoru. Člověk si uvědomí, že něco v životě neudělal tak, jak si to jeho partner představoval, a proto se rozešli. A toto je píseň o návratu. Je to krásné téma, a proto jsem tu píseň zařadil jako úvodní.

Zpíváš především převzaté melodie z nevyčerpatelné studnice americké písňové tvorby, skladby, které vznikaly během několika dekád. Jak moc ti záleží na obsahu jejich textů? Nebo jdeš jen po líbivosti melodií?
Ty písně zpravidla korespondují s tím, co jsem v životě prožil. Zažil jsem spoustu zklamání a pádů, ale také velmi radostné návraty. V bookletu nového alba jsem napsal, že jsem do těch skladeb dal všechny své emoce, radost, štěstí, zklamání i smutek za sedmdesát let svého života. A jsem rád, že ještě mohu zpívat.

Nahrával jsi alba se svým vrstevníkem Felixem Slováčkem nebo s kytaristou Romanem Pokorným, o generaci mladím, než jsi ty. Tentokrát se však po tvém boku objevují výrazně mladší muzikanti.
Ano, je to kapela, která na koncertech doprovází mou dceru Terezu, a já bych ji chtěl vyzdvihnout. Hrají velmi moderně, a i když album obsahuje staré skladby, aranže jsou přesně takové, jak to tito muzikanti, kterým je kolem pětadvaceti let, cítí. A dělají to opravdu velmi dobře. Také bych rád doplnil, že moje dcera Tereza zaranžovala a zpívá veškeré doprovodné vokály.

V čem je to pro tebe jiné – zpívat se svými vrstevníky a zpívat s takto mladými muzikanty?
Spolupráce s muzikanty, kteří mě běžně doprovázejí, to už je taková zaběhnutá věc. Podíváme se na sebe a každý ví, co má přesně hrát. Tito kluci jsou mladí a nezkušení, ale mají úžasnou vervu a chuť tvořit to, co ještě nikdy nedělali. Tato muzika je zajímá, přestože jsou to často skladby staré jako já, tedy i sedmdesát let. Já jsem jim nechal volnou ruku, aby ty písně pojali moderně, v novém kabátě. Jen jsem zadal témata a oni to natočili tak, jak cítili, že bych si to mohl přát.

Dokážeš odhadnout, co mladé hudebníky na písních starých několik desítek let vůbec baví?
Domnívám se, že takzvaná tuc tuc muzika začíná jít trochu stranou a že lidé přicházejí k hudbě, která je kvalitní a která vyjadřuje nějaký děj a melodii. Mladí muzikanti – a to mluvím obecně – to cítí a vracejí se k soulu a jazzu. Prvky těchto žánrů pak vládají i do svých vlastních skladeb. To je inspiruje a posunuje o schod výš.

Tvoje dcera si už jako malá zazpívala po tvém boku na tvých deskách. Určitě jsi ji potom pozorně sledoval, jak vedle tebe hudebně rostla. Jak vnímáš hudbu, které se teď jako zpěvačka věnuje? Je ti to blízké, nebo se ti spíše vzdaluje?
Když jsme spolu před mnoha lety začínali, zpívala Tereza se mnou a s velkými orchestry jazz a swing. Ve čtrnácti letech se potakala s Terezou Černochovou, dcerou Karla Černocha, a s Helenou Zeťovou, nevlastní dcerou Leška Semelky. Vystoupily spolu v televizi, Dan Hádl pro ně začal psát písničky, a tak vzniklo trio Black Milk. Existovalo několik let a pak se, jak už to bývá, rozpadlo. Každá ze zpěvaček se vydala na svou vlastní dráhu. A i když sleduji jen svou dceru, myslím, že se daří všem třem. Tereza to podle mne dělá dobře a má i několik hitů, které se úspěšně vysílají v řadě rozhlasových stanic. Většinou jsou to písně, které jí píše její manažer a nyní už také manžel René Mayer.

Že jsi Terezu v jejích začátcích hudebně ovlivnil, o tom není pochyb. Ale ovlivnila nějak i ona tebe?
Před několika lety jsem s ní natočil desku Pár příběhů, která obsahuje písně českých autorů. To mě natolik oslovilo, že jsem potom sám udělal ještě jednu českou desku, na které se podílel kytarista Roman Pokorný jako skladatel a kterou otextovalo asi sedm textařů. Jmenuje se Zdá se to pár dní. Obě ta alba byla úspěšná, já nelituju, že jsem se k nim dal přemluvit, ale nakonec jsem se opět vrátil k tvorbě světoznámých autorů. Moje nová deska, kterou jsem si vydal k sedmdesátinám, je ostatně už moje devatenáctá.

Proč vlastně zpíváš především anglicky?
V mládí jsem s tátou poslouchal v té době zakazované rozhlasové stanice jako Radio Luxembourg, Deutsche Welle nebo Radio London. Táta byl velký fanoušek této hudby a mě to pravděpodobně oslnilo natolik, že jsem chtěl anglicky mluvit a zpívat. Spoustu let jsem také vystupoval na amerických lodích a byl tento repertoár přímo vyžadován. Mohl jsem se mu tedy věnovat do hloubky, rozšiřovat počet písní, které znám, a tyto léty prověřené písně se staly mým zdrojem obživy.

Na většině svých alb čerpáš z této pokladnice především americké populární hudby. Je ještě kde brát?
To je nevyčerpatelný zdroj. Jen slavných filmových melodií a evergreenů od nejlepších autorů je tolik, že bych mohl natočit dalších několik desítek cédéček a nikdy bych nebyl u konce.

Jazzové standardy vznikly často právě z filmových nebo muzikálových melodií. Vybíráš si písně i podle toho, zda jsi dotyčné filmy viděl?
Milostné písně z filmů jako Love Story nebo Kmotr jsem natočil právě proto, že jsem ty filmy viděl. Jsou to tak krásné melodie a dojemné texty, že jsem je na svá alba prostě musel zařadit. Obecně když film vidím, určitě mě píseň oslovuje víc.

Vytváříš si v mysli vlastní filmy, jakousi vizualizaci písní?
Určitě. Text si vždy pečlivě prostuduju a v případě, že jsem film neviděl, představím si nějakou situaci, za které píseň vznikala.

Na tvé koncerty chodí i starší posluchači a ne každý z nich rozumí anglicky. Jak to děláš, aby věděli, o čem zpíváš?
Když mě na koncertě poslouchají starší lidé, rád jim o písně něco málo povím. Ale skladby jako What A Wanderful World od Louise Armstronga jsou tak krásné samy o sobě, že tam není třeba nic vysvětlovat.

Současně s novým albem ti vyšla také kniha Kariéra na druhý dech. Předpokládám, že asi navazuje na tvou první knížku Moře, přístavy a lásky z roku 2006…?
Kniha Moře, přístavy a lásky pojednává o době od mého narození pár dnů po válce po rok 1994, kdy jsem onemocněl rakovinou krku. V nové knize sice najdete i pár vzpomínek z minulosti nebo vyznání od mých kolegů zpěváků, od herců nebo pánů prezidentů, ale jinak je zaměřena především na to, jak jsem se potýkal s touto nemocí. Už jsem neměl naději za přežití, vypadalo to velmi špatně a já teď děkuji Bohu, že jsem tu už dvacet let přesčas. Kniha tedy vypráví o mé nemoci, o návratu na pódia a o tom, jak je těžké dělat kariéru v padesáti. Zpěváci a herci totiž zpravidla začínají od mládí, ale já jsem se tady objevila po mnoha letech a měl jsem štěstí, že jsem se dostal tam, kde teď jsem.

Máš už nápad, jak by mohlo vypadat tvé dvacáté album?
Celý život jsem skládal písně do šuplíku – někdy jen melodie, jindy i s textem. Říkal jsem si tedy, že by možná bylo dobré uzavřít tím hudební kariéru. To je jedna možnost. Potom mám malý dluh ke karibským ostrovům, jejichž hudba mě vždy oslňovala. A pak je tu samozřejmě možnost udělat best of. Ještě tedy nevím, jak se rozhodnu.

Zpíval jsi na lodi, působil jsi v Norsku, Švýcarsku, Německu, máš rád Karibik, ale narodil ses v Brně a na Moravě bydlíš. Kde se cítíš doma?
Já se cítím doma u nás. Letos mám 70 koncertů po celé republice a na všechna místa se moc těším.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Nejčtenější

Kritika

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více