Linwood Taylor: Blues, to je překonávání protivenství

Linwood Taylor: Blues, to je překonávání protivenství

Od 16. září do 19. prosince bude v klubu Stará Pekárna v Brně probíhat jubilejní dvacátý ročník přehlídky Jazz Brno. Nabídne nejen moderní jazz, ale také fusion, funk nebo pořádnou porci blues. Festival zahájí v sobotu 16. září koncert amerického bluesmana Linwooda Taylora, který v Brně vystoupí v rámci svého většího českého turné. Telefonicky jsme mu položili několik otázek.

Na vaší facebookové stránce najdeme přirovnání vaší hry ke stylu Jimiho Hendrixe, Muddyho Waterse a Alberta Kinga. Kterého z těchto velikánů jste znal nejdřív a který z nich je pro vás dnes nejdůležitější?

Všichni tři jsou pro mne důležití. Mám rád styl každého z nich a od každého si něco beru. Ale snažím se to dělat po svém. Jako prvního jsem poslouchal Jimiho Hendrixe. Ovšem jednou se mi zdálo, že v jedné jeho písni slyším něco, co připomíná Muddyho Waterse. Někdo mi pak řekl, že to je přece Watersova skladba Rollin’ Stone, kterou Hendrix použil ve své verzi Catfish Blues. Tak jsem začal poslouchat i originál.

Pocházíte z Marylandu, tedy ze státu, který si zrovna s blues nespojuji. Jak jste se k této hudbě dostal? A proč jste začal sám hrát?

Blues se hrálo u nás doma, věnoval se mu můj otec. Měl také velkou sbírku desek. Blues tedy byla hudba, kterou jsem doma slýchal. Já jsem začal hrát na kytaru, protože na ni hrála většina spolužáků a také náš učitel. A navíc mě právě blues oslovovalo. Měl jsem rád i rokenrol, ale rokenrol je vlastně jen blues, které se hraje rychleji a hlasitěji. Uvědomoval jsem si, že blues a rock jsou vlastně totéž. Byla to tedy hudba, která mě obklopovala.

Povrchní posluchači mají dojem, že blues je smutná hudba. Oponoval byste jim?

Když někdo tvrdí, že blues je smutná hudba, vnímá pouze jeden její rozměr. Já si s blues spojuji spíše slovo překonávání. Někdo se cítí být smutný nebo poražený, ale překoná to a napíše o tom píseň. V blues jde o překonávání různých protivenství.

Vyprávíte ve svých písních vlastní příběhy, nebo si texty zcela vymýšlíte?

Často se rozhodnu vyprávět nějaký příběh, ale vůbec se to nemusí týkat mne samotného. Mohou to být zážitky mých přátel nebo členů mé rodiny. Nebo někoho, koho zahlédnu v televizi. Postavím se na jeho místo a vyprávím jeho příběh. Obecně si ale nemyslím, že je třeba psát něco úplně nového. Jen by to mělo být něco, co člověk buď sám prožil, nebo co sám vymyslel. Lidé žijí na této planetě už dost dlouho, takže není prakticky možné přijít s něčím zcela novým. Ale způsob, jakým myšlenku vyjádříte, nový být může. A ten vás jako autora vystihuje. Někdo je raději zábavný, někdo je spíše smutný, záleží prostě na autorovi. Pro mne je například velmi důležitý humor. Umět se zasmát různým věcem.

linwood_Taylor_foto_archiv_umělce_02V Česku jste už v minulosti vystupoval a v září k nám přijíždíte na poměrně velké turné. Čím se podle vás liší publikum ve Spojených státech a zde ve střední Evropě?

V Americe dávají lidé najevo svou spokojenost, tančí, baví se. V Evropě jsou posluchači víc rezervovaní, což samo o sobě není nutně špatné. Poslouchají pak totiž hudbu mnohem pozorněji, mají větší respekt k samotnému vystoupení. A to je moc dobře. Vyhovují mi tedy oba přístupy. Dělám to, co chci dělat – živí mě hudba. Okolnosti jsou sice různé, ale jsem vděčný za oba typy publika.

Z vašich nahrávek vás znám nejen jako interpreta vlastní tvorby, ale také jako hráče bluesových standardů. Co nabídneme posluchačům v Brně a na dalších českých koncertech?

Na koncertech nabízím vlastní skladby i coververze. Považuji za důležité dát lidem něco, co už znají a co chtějí slyšet. Když to totiž udělám, mohu je pak vzít na výlet tam, kam chci já, a zařadit tedy i svou vlastní tvorbu, kterou ještě neznají.

Co vás vůbec motivuje k tomu neustále cestovat?

Řekněme, že se snažím dát světu najevo, že existuji. A když cestuji po světě, rád zkouším místní jídlo a poznávám místní kulturu. Nejsem jen hudebník, ale také turista. A užívám si to. Cestování mi také dává inspiraci, a já pak mohu psát nové písně.

Linwood Taylor/ foto archiv umělce

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Cyklus koncertů staré hudby Barbara Maria Willi uvádí představuje jeden z nejhodnotnějších brněnských hudebních počinů, který již patnáctým rokem seznamuje posluchače s pečlivě vybranou hudbou renesance, baroka a klasicismu. Místo pouhého uvádění osvědčených děl hudební minulosti se dramaturgyně a tvář projektu Barbara Maria Willi soustředí na autory přehlížené, pozapomenuté nebo zcela neznámé. Na programu koncertu s výmluvným názvem Cembaloparáda zazněla kromě skladeb Jeana Philippea Rameaua, Antoinea Forqueraye, také díla polských autorů Stanisława Ossowského, Józefa Elsnera a nám blízkého Jana Ladislava Dusíka ale i premiéra koncertu pro dvě cembala Carla Josepha Birnbacha.  více

Pokud patříte mezi příznivce a posluchače tzv. staré hudby, o hudebním tělese Czech Ensemble Baroque a jeho uměleckém vedoucím Romanu Válkovi jste již bezpochyby slyšeli. Ansámbl se věnuje historicky poučené interpretaci děl starších slohových období, převážně baroka a klasicismu. Hlavní devizou orchestru je pak uvádění velkých hudebně-dramatických útvarů. Mezi nedávné počiny patří například uměle vytvořené oratorium Příběh o Kristu sestavené z tematicky spojitých děl skladatele Heinricha Schütze. Velkou pozornost věnuje ansámbl také dílu Františka Xavera Richtera, jehož Requiem, Te Deum a pašijové oratorium Deposizione dalla croce di Gesu Cristo patří k zatím posledním nahrávkám orchestru.  více

Jednou za čas na koncertních programech objeví i skladby, které posluchači ještě nemohli ocenit. Ve většině případů tyto premiéry slouží především k okořenění jinak standardního repertoáru večera. Ať už se jedná o zbrusu nové hudební dílo nebo o novodobou premiéru, které předcházelo dlouhé badatelské úsilí v archivu, vše je povětšinou nasazeno po boku letitých klasik. Zazní-li tak například rekonstruovaná symfonie neznámého skladatele období klasicismu, je téměř jisté, že si k ní poslechneme určitě i Mozarta, Beethovena nebo Haydna. Program koncertu brněnského orchestru Ensemble Opera Diversa s houslovým virtuózem Milanem Paľou, kterým těleso zahájilo svůj koncertní cyklus Slovensko v Brně, však sestával pouze z premiér soudobé hudby.  více

Po více než padesáti letech vrátilo Národní divadlo Brno na repertoár Pikovou dámu Petra Iljiče Čajkovského. Premiéra 17. února v Mahenově divadle v inscenaci Martina Glasera znamenala pro hudební divadlo ještě jeden návrat – po více než šedesáti letech se na brněnská prkna vrátila také Soňa Červená.  více

Hudbymilovní obyvatelé Brna si rádi připomínají návštěvu Wolfganga Amadea Mozarta ve města na přelomu let 1767-1768. Tématem třetího abonentního koncertu brněnských filharmoniků z cyklu Filharmonie doma I se však stala skladatelova návštěva Prahy. A nebylo tomu bezdůvodně. V profesionální dráze nejvýraznějšího představitele vídeňského klasicismu zaujímá Praha nezpochybnitelné místo. V souladu se zvoleným tématem pak dramaturgové vybrali důležité mezníky v autorově tvorbě, které právě s Prahou a Pražany souvisí. Orchestr Filharmonie Brno vedl Alexander Liebreich a na klavír hrál Saleem Ashkar.  více

Ve čtvrtek 8. února se v prostorách kavárny Era v Černých Polích konalo čtvrté a prozatím poslední pokračování cyklu Folklor a city, ojedinělého spojení osvětové aktivity a folklorní zábavy. Téma úvodní přednášky etnologa Martina Sítka bylo případně aktuální: masopustní tradice v České republice.  více

Tři mušketýři byli ve skutečnosti čtyři. Podobně i 3fo3 (čti „tři fotři“) jsou také čtyři. K zakládajícím členům skupiny Bombarďák Michalu Daleckému, Jiřímu Jelínkovi a Filipu Nebřenskému se jako d’Artagnan přidal Matěj Pospíšil. Jinak však zůstává vše při starém. Bombarďák – respektive textař Jiří Jelínek – promlouvá k dětem dynamickým jazykem plným módních i moderních výrazů. Na ploše velmi krátkých písní (průměrná stopáž pod dvě minuty) dokáže rozehrát vtipné příběhy plné slovních hříček i situačního humoru. Jedna píseň navazuje na druhou většinou v rychlém tempu, vedle zpěvu se zde poměrně často i mluví, stírá se zde tedy hranice mezi písní a divadelním skečem, ale vše dokonale zapadá do sebe.  více

V brněnském Konventu Milosrdných bratří proběhl v pátek 2. února úvodní koncert letošního festivalu iberoamerické kultury Ibérica. Flamencový zpěv vokalistky Rocio Márquez se v něm potkal s virtuózním pojetím hráče na violu da gamba Fahmi Alqhai.  více

Město Brno je ideálním podhoubím pro mnoho soudobých hudebních projektů. Festival Expozice nové hudby, Moravský podzim nebo i řadové koncerty větších či menších hudebních těles mají nezřídka jedno společné – programovou snahu o uvádění nových a dosud neslyšených děl. V brněnském kulturním kvasu však zaujímá v tomto směru nepopiratelnou vedoucí pozici Brno Contemporary Orchestra pod uměleckým vedením Pavla Šnajdra. Již z názvu ansámblu je patrné, že stěžejní místo v jeho repertoáru zaujímají právě díla soudobých autorů. Přesto že by se mělo jednat o jednu z nejušlechtilejších a nejdůležitějších služeb milovníkům hudby, poloprázdný sál Besedního domu tomu nasvědčoval jen stěží. Nezájem publika o novou hudbu a mladé autory je smutný a skličující. Na druhou stranu je potřeba pokárat i orchestr samotný – z hlediska sebeprezentace dovedou zapracovat lépe i studentské orchestry.  více

Čtvrtý koncert komorního cyklu Spolku přátel hudby nabídl posluchačům průřez repertoárem skladatelů První vídeňské školy. V programu večera však díla pojilo nejen stylové zařazení ale také obsazení skladeb. Koncert byl totiž věnován výhradně klavírním triům Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena. V brněnském Besedním domě díla předneslo hudební těleso Lobkowicz trio, které tvoří houslista Jan Mráček, violoncellista Ivan Vokáč a klavírista Lukáš Klánský.  více

Kongresové centrum brněnského výstaviště v sobotu 27.1. hostilo již 68. ročník Slováckého plesu. Organizátorem této akce je brněnský Slovácký krúžek, který se řadí k nejstarším stále fungujícím folklorním souborům v České republice. Založen byl v roce 1908 za účelem setkávání studentů z Moravského Slovácka.  více

Písňové hity jako Stayin´Alive, Night Fever či How Deep Is Your Love ve vynikajícím pěveckém provedení, dále výtečně postavená i odtančená choreografie v nablýskaném kostýmovém disco muzikálu a tři mimořádné výkony v hlavních rolích. To vše jsou devízy nového brněnského muzikálu Horečka sobotní noci. V Městském divadle Brno jej nastudoval režisér Stanislav Moša.  více

Brno je město plné kontrastů. Již krátká procházka po jeho centru odhalí kuriózní protiklady: pasáž Rozkvět vedle Domu pánů z Lipé nebo obchodní dům Omega zasazený do historického centra jsou zářnými příklady. I brněnská filharmonie staví své hudební produkce na kontrastu starého s novým. Nejednou jsem chválil svěží dramaturgii koncertů, která sahá k protikladným hudebním dílům a uvádí kombinace skladeb, které jinak vedle sebe většinou nemají šanci zaznít. V případě koncertu nazvaném Romantické pohádky ze středy 24. ledna se však dramaturgové drželi při zemi. Neobjevily se žádné nenadále disonance nebo nástrojové kombinace a ani hudební jazyk nijak zvláště nevybočoval z umírněných konvencí. Nemáme však pouze protiklady starého a nového, známého a neznámého, ale naneštěstí také kvalitního a nekvalitního a v neposlední řadě i zajímavého a nezajímavého.  více

Cimbál je nástroj, který si většina z nás spojuje s lidovou hudbou. Může za to zejména dlouhá tradice cimbálových muzik, které se v průběhu 20. století začaly na území Moravy postupně prosazovat.  více

Již po šesté představil balet Národního divadla Brno nadějné choreografy z vlastních řad. V divadle Reduta měl včera premiéru další ročník raritního projektu s názvem Choreografické ateliéry. V devíti mini inscenacích se představili sólisté a členové souboru vlastními choreografiemi.  více