Linwood Taylor: Blues, to je překonávání protivenství

Linwood Taylor: Blues, to je překonávání protivenství

Od 16. září do 19. prosince bude v klubu Stará Pekárna v Brně probíhat jubilejní dvacátý ročník přehlídky Jazz Brno. Nabídne nejen moderní jazz, ale také fusion, funk nebo pořádnou porci blues. Festival zahájí v sobotu 16. září koncert amerického bluesmana Linwooda Taylora, který v Brně vystoupí v rámci svého většího českého turné. Telefonicky jsme mu položili několik otázek.

Na vaší facebookové stránce najdeme přirovnání vaší hry ke stylu Jimiho Hendrixe, Muddyho Waterse a Alberta Kinga. Kterého z těchto velikánů jste znal nejdřív a který z nich je pro vás dnes nejdůležitější?

Všichni tři jsou pro mne důležití. Mám rád styl každého z nich a od každého si něco beru. Ale snažím se to dělat po svém. Jako prvního jsem poslouchal Jimiho Hendrixe. Ovšem jednou se mi zdálo, že v jedné jeho písni slyším něco, co připomíná Muddyho Waterse. Někdo mi pak řekl, že to je přece Watersova skladba Rollin’ Stone, kterou Hendrix použil ve své verzi Catfish Blues. Tak jsem začal poslouchat i originál.

Pocházíte z Marylandu, tedy ze státu, který si zrovna s blues nespojuji. Jak jste se k této hudbě dostal? A proč jste začal sám hrát?

Blues se hrálo u nás doma, věnoval se mu můj otec. Měl také velkou sbírku desek. Blues tedy byla hudba, kterou jsem doma slýchal. Já jsem začal hrát na kytaru, protože na ni hrála většina spolužáků a také náš učitel. A navíc mě právě blues oslovovalo. Měl jsem rád i rokenrol, ale rokenrol je vlastně jen blues, které se hraje rychleji a hlasitěji. Uvědomoval jsem si, že blues a rock jsou vlastně totéž. Byla to tedy hudba, která mě obklopovala.

Povrchní posluchači mají dojem, že blues je smutná hudba. Oponoval byste jim?

Když někdo tvrdí, že blues je smutná hudba, vnímá pouze jeden její rozměr. Já si s blues spojuji spíše slovo překonávání. Někdo se cítí být smutný nebo poražený, ale překoná to a napíše o tom píseň. V blues jde o překonávání různých protivenství.

Vyprávíte ve svých písních vlastní příběhy, nebo si texty zcela vymýšlíte?

Často se rozhodnu vyprávět nějaký příběh, ale vůbec se to nemusí týkat mne samotného. Mohou to být zážitky mých přátel nebo členů mé rodiny. Nebo někoho, koho zahlédnu v televizi. Postavím se na jeho místo a vyprávím jeho příběh. Obecně si ale nemyslím, že je třeba psát něco úplně nového. Jen by to mělo být něco, co člověk buď sám prožil, nebo co sám vymyslel. Lidé žijí na této planetě už dost dlouho, takže není prakticky možné přijít s něčím zcela novým. Ale způsob, jakým myšlenku vyjádříte, nový být může. A ten vás jako autora vystihuje. Někdo je raději zábavný, někdo je spíše smutný, záleží prostě na autorovi. Pro mne je například velmi důležitý humor. Umět se zasmát různým věcem.

linwood_Taylor_foto_archiv_umělce_02V Česku jste už v minulosti vystupoval a v září k nám přijíždíte na poměrně velké turné. Čím se podle vás liší publikum ve Spojených státech a zde ve střední Evropě?

V Americe dávají lidé najevo svou spokojenost, tančí, baví se. V Evropě jsou posluchači víc rezervovaní, což samo o sobě není nutně špatné. Poslouchají pak totiž hudbu mnohem pozorněji, mají větší respekt k samotnému vystoupení. A to je moc dobře. Vyhovují mi tedy oba přístupy. Dělám to, co chci dělat – živí mě hudba. Okolnosti jsou sice různé, ale jsem vděčný za oba typy publika.

Z vašich nahrávek vás znám nejen jako interpreta vlastní tvorby, ale také jako hráče bluesových standardů. Co nabídneme posluchačům v Brně a na dalších českých koncertech?

Na koncertech nabízím vlastní skladby i coververze. Považuji za důležité dát lidem něco, co už znají a co chtějí slyšet. Když to totiž udělám, mohu je pak vzít na výlet tam, kam chci já, a zařadit tedy i svou vlastní tvorbu, kterou ještě neznají.

Co vás vůbec motivuje k tomu neustále cestovat?

Řekněme, že se snažím dát světu najevo, že existuji. A když cestuji po světě, rád zkouším místní jídlo a poznávám místní kulturu. Nejsem jen hudebník, ale také turista. A užívám si to. Cestování mi také dává inspiraci, a já pak mohu psát nové písně.

Linwood Taylor/ foto archiv umělce

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Přístav, mnohonásobný vítěz Porty a dalších trampských a folkových festivalů, nová alba nechrlí. V roce 2001 debutoval nahrávkou Prašná cesta, v roce 2008 vznikl Papírový drak a až v roce 2017 třetí deska PřiHrátky. Průměrně osmileté rozestupy mezi dlouhohrajícími nahrávkami mají jednu výhodu. Kapela mezitím intenzivně hraje, pracuje na sobě a určitý pokrok by měl být s každým dalším albem znát. Teoreticky by to tak mělo být a u Přístavu to naštěstí platí. A tak podobně jako jsem v souvislosti s minulou deskou tvrdil, že je Přístav čím dál přesvědčivější, u novinky se tento pocit prohloubil.  více

Původní komorní opera Jsem kněžna bláznů měla premiéru v brněnské Redutě. Autorkami operní novinky, která mapuje soukromý i tvůrčí život první české spisovatelky Boženy Němcové, se staly skladatelka Lenka Nota a dokumentaristka Olga Sommerová. Libreto vzniklo na základě Němcové korespondence, básní Františka Halase, Vladimíra Holana a Františka Pavlíčka. Novou operu představil Ensemble Opera Diversa v Mozartově v pátek 17. listopadu.  více

Mnoho comebacků bývá spíše nostalgickým až smutným ohlednutím za tím, co už se nikdy nevrátí. Jsou tu ale výjimky potvrzující pravidlo. Gaia Mesiah se vrátila s vervou sobě vlastní a snad ještě větší energií než kdysi. Husí kůži ve středu na Flédě měli v publiku i na podiu.  více

Zajímavé preview festivalu Janáček Brno 2018 představoval pondělní koncert v brněnském divadle Reduta. Na programu večera bylo Divertimento pro klavír levou rukou a komorní orchestr Bohuslava Martinů, Capriccio pro klavír jednou rukou, flétnu/pikolu, dvě trubky, tři trombony a tenorovou tubu a Příběh vojáka (L’Historie du soldat) pro vypravěče, klarinet, fagot, kornet, trombón, housle, kontrabas a bicí od Igora Stravinského. Za klavírem se vystřídali Daniel Wiesner a Jan Jiraský. Orchestr Brno Contemporary Orchestra řídil dirigent Pavel Šnajdr. V recitovaných rolích se představila Soňa Červená jako Vypravěč, Štěpán Kaminský jako Voják a Petr Bláha jako Ďábel.  více

První koncert z abonentního cyklu Filharmonie na Stadionu, nahrazující původní cyklus Filharmonie v divadle, se uskutečnil ve čtvrtek 9. listopadu 2017 v Kulturním centru Babylon. Na programu večera byla díla Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Edvarda Hagerupa Griega v provedení Filharmonie Brno a pod taktovkou norského dirigenta s českými kořeny Stefana Veselky.  více

Poslední koncert 49. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Brno Moravský podzim dozněl sobotu 28. Října. Festival si těsně před svými padesátými narozeninami zvolil jako zastřešující téma ®evoluci a nevyhnutelný vývoj vpřed. Poutače a plakáty v Brně měsíce volaly na kolemjdoucí a lákaly na ambiciózní podívanou. Po zběžném přehlédnutí programu bylo zřejmé, že stěžejními hudebními díly letos budou především novátorské počiny první poloviny 20. století navrch okořeněné o hudební lahůdky tzv. staré hudby.  více

Brno nyní stojí po boku 180 měst z celého světa, která patří do Sítě kreativních měst UNESCO. Pouze tři desítky z těchto měst se soustředí na hudbu. Z České republiky jde vedle Prahy teprve o druhé město přijaté do této Sítě. Udělený titul oceňuje práci umělců, kulturních pracovníků, žánrovou rozmanitost i spolupráci s okolním regionem.  více

Budoár staré dámy býval brněnská a z větší části dívčí kapela. Neplatí už ani jedno. Charismatickou kapelnici a zpěvačku Martu Kovářovou (dříve Svobodovou) momentálně doprovázejí tři pánové. A i když část kapely stále žije v jihomoravské metropoli, sama Marta se provdala a vychovává dvě děti ve „vesnici v mrazivé kotlině“. Její nová role provdané ženy a hospodyňky se promítla do několika písní „o vaření“ a s životem na nehostinném venkově možná souvisí výběr básně Lubora Kasala Z ježatých hor („Mrazem to mrská a zimu pase“), jejíž zhudebnění skupina zařadila na samý úvod nového alba. Byl to dobrý tah, protože jde o píseň energickou, hitovou, s osobitým a barvitým textem („…kde jektají mývalové umývadel a syčí hadi sprch“) a s mistrně zvládnutou dynamikou, rytmem a stoptimy. Kapela, která v poslední době zdaleka nemá tolik možností zkoušet a písně společně cizelovat jako dřív, se zde ukazuje ve vrcholné formě – sehraná, dravá, ale při všem tom zdánlivém chaosu zorganizovaná – ani tón navíc tu nepadne.  více

V rámci Moravia Music Festu zahraje 16. listopadu v brněnském Metro Music Baru skupina Organic Quartet v čele s Ondřejem Pivcem. Varhaník českého původu, který od roku 2009 žije v New Yorku, v posledních letech spolupracuje se špičkovým zpěvákem Gregorym Porterem, a za účast na jeho albu Take Me To The Alley dokonce získal Grammy. V Brně představí nové album Terms And Conditions Apply, které natočil se svými někdejšími českými spoluhráči – kytaristou Liborem Šmoldasem, bubeníkem Tomášem Hobzkem a saxofonistou Jakubem Doležalem.  více

Novým rektorem Janáčkovy akademie múzických umění v Brně se stane profesor Divadelní fakulty JAMU Petr Oslzlý. Dnes v pozdním odpoledni o tom v prvním kole tajného hlasování rozhodnul akademický senát této vysoké školy. Spolu s Petrem Oslzlým kandidovala profesorka Barbara Maria Willi z Hudební fakulty JAMU. Vítězný kandidát se úřadu ujme na čtyři roky a to k prvnímu únoru příštího roku.  více

Městské divadlo Brno nabídlo na velké scéně další skutečně horkou muzikálovou novinku. V sobotní premiéře tady uvedli hudební komedii Děsnej pátek. Skladatel Tom Kitt a autor písňových textů Brian Yorkey, ve spolupráci s autorkou Bridget Carpenterovou pro divadlo upravili knižní a filmově opakovaně zpracovaný příběh. Zápletka muzikálu totiž pochází z románu Mary Rodgersové z roku 1972. Na jeho základech vzniklo postupně několik filmů, v jednom z nich si v 70. letech zahrála mladá Jodie Fosterová, v dalším se v roce 2003 potkaly Lindsay Lohanová a Jamie Lee Curtisová.  více

Premiérou nového nastudování opery Nápoj lásky od Gaetana Donizettiho se včera uvedl brněnský operní soubor v Mahenově divadle. V roli krásné Adiny se představila Kateřina Kněžíková, zamilovaného Nemorina ztvárnil španělský tenorista José Manuel, postavy seržanta Belcora se ujal Roman Hoza, doktor Dulcamara prodával svůj elixír v provedení Jiřího Sulženka a roztomile všetečná Giannetta vděčí za svůj půvab Tereze Merklové Kyzlinkové. Operní sbor a orchestr Národního divadla Brno vedl dirigent Ondrej Olos.  více

Fin Greenall alias Fink se svou kapelou intenzivně experimentují na mezinárodní hudební scéně zhruba deset let. Minulý měsíc vyšlo poslední studiové album Resurgram, které začerstva přijeli představit Brnu v tradiční sestavě navíc posílené o druhé bicí. Folk s přesahem snad do všech žánrů se na Flédě rozezněl již podruhé.  více

Ve středu 25. října vystoupí v Kabinetu múz americká zpěvačka a skladatelka s indickými kořeny Shilpa Ray. Vrací se na místo činu, protože v Brně už předloni představovala své album Last Year’s Savage. Před rokem vystoupila v Tasově u Veselí nad Moravou na festivalu Beseda u bigbítu a nyní se vrací do Brna, aby představila svou novinku Door Girl.  více

Soubor Black Uganda Choir, netradiční sdružení vícehlasého zpěvu, slaví čtvrtstoletí své existence. Vedoucím souboru je sice Tomáš Drtílek, avšak na naše otázky odpovídal mluvčí třináctičlenného ansámblu Ivan Holas a spolu s ním Richard Lank, autorsky nejplodnější člen skupiny.  více