Linwood Taylor: Blues, to je překonávání protivenství

Linwood Taylor: Blues, to je překonávání protivenství

Od 16. září do 19. prosince bude v klubu Stará Pekárna v Brně probíhat jubilejní dvacátý ročník přehlídky Jazz Brno. Nabídne nejen moderní jazz, ale také fusion, funk nebo pořádnou porci blues. Festival zahájí v sobotu 16. září koncert amerického bluesmana Linwooda Taylora, který v Brně vystoupí v rámci svého většího českého turné. Telefonicky jsme mu položili několik otázek.

Na vaší facebookové stránce najdeme přirovnání vaší hry ke stylu Jimiho Hendrixe, Muddyho Waterse a Alberta Kinga. Kterého z těchto velikánů jste znal nejdřív a který z nich je pro vás dnes nejdůležitější?

Všichni tři jsou pro mne důležití. Mám rád styl každého z nich a od každého si něco beru. Ale snažím se to dělat po svém. Jako prvního jsem poslouchal Jimiho Hendrixe. Ovšem jednou se mi zdálo, že v jedné jeho písni slyším něco, co připomíná Muddyho Waterse. Někdo mi pak řekl, že to je přece Watersova skladba Rollin’ Stone, kterou Hendrix použil ve své verzi Catfish Blues. Tak jsem začal poslouchat i originál.

Pocházíte z Marylandu, tedy ze státu, který si zrovna s blues nespojuji. Jak jste se k této hudbě dostal? A proč jste začal sám hrát?

Blues se hrálo u nás doma, věnoval se mu můj otec. Měl také velkou sbírku desek. Blues tedy byla hudba, kterou jsem doma slýchal. Já jsem začal hrát na kytaru, protože na ni hrála většina spolužáků a také náš učitel. A navíc mě právě blues oslovovalo. Měl jsem rád i rokenrol, ale rokenrol je vlastně jen blues, které se hraje rychleji a hlasitěji. Uvědomoval jsem si, že blues a rock jsou vlastně totéž. Byla to tedy hudba, která mě obklopovala.

Povrchní posluchači mají dojem, že blues je smutná hudba. Oponoval byste jim?

Když někdo tvrdí, že blues je smutná hudba, vnímá pouze jeden její rozměr. Já si s blues spojuji spíše slovo překonávání. Někdo se cítí být smutný nebo poražený, ale překoná to a napíše o tom píseň. V blues jde o překonávání různých protivenství.

Vyprávíte ve svých písních vlastní příběhy, nebo si texty zcela vymýšlíte?

Často se rozhodnu vyprávět nějaký příběh, ale vůbec se to nemusí týkat mne samotného. Mohou to být zážitky mých přátel nebo členů mé rodiny. Nebo někoho, koho zahlédnu v televizi. Postavím se na jeho místo a vyprávím jeho příběh. Obecně si ale nemyslím, že je třeba psát něco úplně nového. Jen by to mělo být něco, co člověk buď sám prožil, nebo co sám vymyslel. Lidé žijí na této planetě už dost dlouho, takže není prakticky možné přijít s něčím zcela novým. Ale způsob, jakým myšlenku vyjádříte, nový být může. A ten vás jako autora vystihuje. Někdo je raději zábavný, někdo je spíše smutný, záleží prostě na autorovi. Pro mne je například velmi důležitý humor. Umět se zasmát různým věcem.

linwood_Taylor_foto_archiv_umělce_02V Česku jste už v minulosti vystupoval a v září k nám přijíždíte na poměrně velké turné. Čím se podle vás liší publikum ve Spojených státech a zde ve střední Evropě?

V Americe dávají lidé najevo svou spokojenost, tančí, baví se. V Evropě jsou posluchači víc rezervovaní, což samo o sobě není nutně špatné. Poslouchají pak totiž hudbu mnohem pozorněji, mají větší respekt k samotnému vystoupení. A to je moc dobře. Vyhovují mi tedy oba přístupy. Dělám to, co chci dělat – živí mě hudba. Okolnosti jsou sice různé, ale jsem vděčný za oba typy publika.

Z vašich nahrávek vás znám nejen jako interpreta vlastní tvorby, ale také jako hráče bluesových standardů. Co nabídneme posluchačům v Brně a na dalších českých koncertech?

Na koncertech nabízím vlastní skladby i coververze. Považuji za důležité dát lidem něco, co už znají a co chtějí slyšet. Když to totiž udělám, mohu je pak vzít na výlet tam, kam chci já, a zařadit tedy i svou vlastní tvorbu, kterou ještě neznají.

Co vás vůbec motivuje k tomu neustále cestovat?

Řekněme, že se snažím dát světu najevo, že existuji. A když cestuji po světě, rád zkouším místní jídlo a poznávám místní kulturu. Nejsem jen hudebník, ale také turista. A užívám si to. Cestování mi také dává inspiraci, a já pak mohu psát nové písně.

Linwood Taylor/ foto archiv umělce

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více