Magdalena Múčková: To podstatné v životě se v pravou chvíli přihlásí samo

Magdalena Múčková: To podstatné v životě se v pravou chvíli přihlásí samo

Strážnická zpěvačka a cimbalistka Magdalena Múčková se už v útlém věku projevila jako výrazný talent: v soutěži dětských zpěváků si ve finále zazpívala s brněnským BROLNem – a nahrávka to byla natolik vydařená, že ji Český rozhlas Brno dodnes uchovává jako tzv. trvalku. Dětský hlásek vyzrál v krásně zabarvený, nezaměnitelný hlas mladé ženy, která si velmi brzy osvojila disciplínu pro lidovou zpěvačku nejnáročnější, totiž interpretaci lidových balad: kupříkladu její vlastní úpravy baladických příběhů z rodného strážnického Dolňácka Vydala máti, vydala dcéru a V širém poli hruščička jsou čisté a působivé. Ve dvaceti se nebojácně postavila do čela mladé strážnické cimbálové muziky Danaj, která letos oslavila třicetiny, a natočila s ní devět CD – mezi jinými ceněná tematická alba Písničky z malířovy palety (2000, reedice 2018), vánoční Nenechte nás dlúho státi (1996), Vladimíru Úlehlovi dedikované CD Písňovou zahradou (2008) nebo letošní Desatero (2018).  V BROLNu na čas zakotvila jako kmenová cimbalistka a zpěvačka, dodnes se současným “malým” BROLNem občas hostuje. Kromě hraní na cimbál, zpívání, komponování muzikantských pásem a úprav písní pro “svou” CM Danaj vyučuje hru na cimbál na ZUŠ ve Veselí a ve Skalici - a našla si i práci redaktorskou a scénáristickou: v pořadu U nás aneb Od cimbálu k lidové kultuře v TV Noe představuje divákům výrazné osobnosti české a moravské lidové muziky. Jak je zřejmé, kulaté narozeniny nemá vlastně ani čas oslavit v klidu … V rámci letošního festivalu Janáček Brno prezentovala svůj autorský pořad Kvítí milodějné – takže bylo o čem si povídat.

Otázky na příslušnost k uměleckému rodu a jeho historii patří k mým oblíbeným – ale tebe se vlastně tážu ne na muzikanty, ale na malíře, je to tak?

Ano, mým pradědečkem byl slovácký malíř Joža Uprka.

Přesto: byl ve tvé nejbližší rodině někdo, kdo tě inspiroval k budoucí profesi muzikanta?

Největší roli sehrál zcela jistě můj otec, sám dlouhou dobu aktivní amatérský muzikant, klarinetista a violový kontráš. Ten mě vlastně ke kráse hudby - především té lidové - přivedl.

Uvažovala jsi o hudbě vždy jako o své profesi? A jsi dnes spokojená s tím, jak se tvá hudební kariéra nakonec vyvinula?

Už v průběhu studia konzervatoře jsem dostala příležitost působit v Brněnském rozhlasovém orchestru lidových nástrojů (BROLN). Úvazek a pracovní smlouva tak velice záhy uvedly mladého člověka do reality, že každá profese má své klady a zápory. Jsou to pocity štěstí a blaženosti po vydařených koncertech či zahraničních zájezdech na straně jedné a stavy, kdy má člověk muziky plné zuby (přičtete-li  ke každodenním zkouškám a koncertům také četné večerně-noční hraní “kšeftovní” a docela svižný nejen víkendový život muziky Danaj) na straně druhé.  Když byl v roce 1993 BROLN institucionálně zrušen, nechala jsem věci, aby se vyvinuly samy. Dnes jsem se dopracovala do stavu, kdy všechny mé profese související s hudbou jsou zároveň mým velkým koníčkem. Považuji to za velké štěstí.

Základní umělecká škola (za „našich“ dob Lidová škola umění) byla pro většinu muzikantů základním kamenem hudebních studií. Prošla jsi stejnou cestou? Na jaký nástroj jsi začínala?

S obdivem se dnes otáčím za neobyčejnou velkorysostí, s níž mi i mým dvěma sourozencům rodiče dopřáli okusit všechno, co nás bavilo. Kromě krasobruslení, atletiky a vodáctví jsem tak prošla v LŠU oběma cykly hry na klavír (dodnes jej považuji za základní nástroj), zpěvu, přičichla jsem i k baletu a výtvarce. Cimbál se - také díky výbornému pedagogickému vedení - postupně stal dominantním.

Který učitel hry na cimbál ten rozhodující zlom, to klíčové rozhodnutí inspiroval?

Za naprosto zásadního (a podle mého názoru stále nedoceněného) učitele, jemuž vděčím za mé veškeré cimbálové dovednosti, považuji slovenského pedagoga, skladatele a výborného hráče Ludovíta Daniela. Právě on mě naučil hráčskému myšlení souvztažnému k jiným nástrojům cimbálové muziky, díky němu jsem už od dětství vstřebávala základy harmonie (a harmonizace), vedení jednotlivých hlasů apod.

Kdy a kde ses poprvé potkala s lidovou muzikou?

Ve třípokojovém panelovém bytě nás společně s babičkou žilo šest. Každou neděli po obědě v rámci povinného odpoledního klidu rodiče na rozhlasových vlnách naladili pravidelnou nedělní pohádku a po jejím skončení otec plynule přeladil na Rádio Budapest, kde následující hodinku vyhrávaly nejlepší maďarské folklorní a kavárenské kapely. Celoživotní vjem …

Jsi od dětských let výbornou, respektovanou zpěvačkou; kde jsi získala základy? Byl někdo tvým učitelem – nebo vzorem?

Děkuji za kompliment. Kromě základů pěvecké techniky z LŠU jsem autodidakt bez vedení a vzorů. Zpěv považuju za jeden z přirozených prostředků mého hudebního vyjádření.

Dnes jsi pedagožkou cimbálu na ZUŠ ty – máš hodně žáků? A rýsuje se nějaký talent?

Vzhledem ke všem mým dalším aktivitám mám částečný úvazek: v ZUŠ Veselí nad Moravou mám čtrnáct cimbálníčků, ve slovenské ZUŠ Skalica pět. Na sobotním výročním koncertě jsme si nadělili kompilační dvojCD Toto je tá cesta: CM Danaj 1988-2018. Samozřejmě jsou mezi nimi výrazněji nadané děti a mimořádné talenty. V jejich dalším vývoji hraje ovšem významnou roli také jejich vlastní píle a podpora rodičů. Za patnáctileté pedagogické působení ale stavím náš vztah především na tom, aby výsledkem jejich absolutoria ZUŠ byla láska k muzice jako takové, bez ohledu, na jakou interpretační úroveň mají.

Cimbál jako hudební nástroj je – nebo alespoň v době tvých studií byl – nástrojem v podstatě předurčeným k interpretování lidové hudby. Byla jsi s tím srozuměná, nebo jsi měla ambici tuto hranici překračovat?

Před pětatřiceti lety patřila role cimbálu skutečně pouze k lidové hudbě. Už Helena Červenková - sólistka BROLNu ale před lety dokázala interpretací náročných transkripcí či původních skladeb pro cimbál tento nástroj zrovnoprávnit s dalšími nástroji. Díky mnohaletému úsilí cimbálové obce i většímu množství původní literatury se cimbál dokáže představit i v roli sólového koncertního nástroje. Jeho použití v hudbě lidové je ovšem stále dominantní.

V době brněnských studií ses stala členkou BROLNu, a to hned v několika rolích: jako zpěvačka, cimbalistka a upravovatelka lidových písní. Jak jsi tehdejší BROLN vnímala – a co ti dal?

BROLN byl ve své době fenomén. Díky otevřené dramaturgii spolupracoval s významnými pěveckými i muzikantskými osobnostmi jednotlivých regionů, uměl sáhnout také k šikovným regionálním upravovatelům. Kromě vnímání a pochopení právě zmíněného mě naučil rychlé práci s notovým materiálem a stoprocentní koncentraci při natáčení.

Nedávno jste s cimbálovou muzikou Danaj oslavili (pro mě neuvěřitelné) třicetiny; jak se vydařil výroční dvojkoncert ve Strážnici?

To nejlépe posoudí posluchači. Podle obou vyprodaných koncertů a bezprostředních reakcí soudím, že naše několikaměsíční zkouškové úsilí přineslo kýžené ovoce.

Jak to děláte, že se z mladé muziky stala muzika čtyřicátníků a zůstala v takřka nezměněné sestavě? Dělá tu pohodu v kapele kamarádství od dětství, nebo je tu i něco navíc?

V muzice Danaj naše vztahy nejsou tvořeny dávnými dětskými kamarádstvími (i když, jak jsme až po letech zjistili, s basistou Dušanem Okénkou jsme si - oba jako učitelské děti - padli do oka na jednom letním táboře, kdy on jako dítě byl mně coby oddílové vedoucí nejmilejšm táborníkem). Prostě si sedíme, muzikantsky i lidsky. Za těch třicet let nás nerozdělily ani peníze, ani alkohol, ani milostné muzikantské avantýry. Nikdo neřeší, že s vizemi, čemu a jak se muzikantsky věnovat, přichází ženská.

Vedle tvé domovské muziky jsi ovšem vyhledávaným muzikantským a zpěváckým hostem v řadě jiných kapel; můžeš mi prosím napovědět,  s kým jsi zpívala a hrála?

Asi ten výčet nebude úplný: kromě Cimbálové muziky Pavla Múčky a CM Pavla Borovičky také s Technikem, s Hradišťanem, s Kašavou, s Ensemble Flair, s novým Brolnem (malá písmena používám záměrně, odlišuji jej tak od původního tělesa). Ale nejraději a pokud možno pouze s Danajem.

Zpátky k mé potrefenosti rodovou predestinací: ty jsi ji ještě podepřela partnerstvím s výborným zpěvákem Pavlem z jedinečného strážnického muzikantského rodu Múčků. Věděla jsi, do čeho jdeš?

Věděla jsem jen, že jdu za výjimečným chlapem mého srdce. Zpěvný múčkovský rod i manželovo naturelní muzikantství jsou ale devízy, které si člověk uvědomí a ocení až postupem času.

Pokračování rodu v další generaci už převzala vaše dcera Anička, od dětství dobrá zpěvačka a dnes i výborná cimbalistka. Zamýšlela jít v tvých stopách?

Anička i přes všechny hudební úspěchy dnes muzikantskou profesní dráhu upozadila a na pražské Univerzitě Karlově studuje etnologii.

Tvým „domácím hřištěm“ je televize NOE a tvůj pořad U nás, který se blíží půldruhé stovce pokračování. Jsi nejen jeho moderátorkou, ale i dramaturgyní; jak si vybíráš hosty? Stalo se, že tě někdo překvapil?

Výběr hostů a témat vždy konzultuji s dramaturgyní TV NOE Naděždou Urbáškovou. Vzhledem k faktu, že lidové kultuře se žádné jiné médium v takovém rozsahu nevěnuje, a také vzhledem ke skutečnosti, jaké bohatství a jaký odkaz tkví v onom sousloví, myslím, že máme ještě na pár let vystaráno. Mohu-li mluvit o překvapení, pak především ve smyslu, že už desátý rok mohou naše pořady vznikat díky jedinému finančnímu zdroji TV NOE - dobrovolným dárcům a podporovatelům. A samozřejmě i údivu nad skutečností, že za celých více než 150 dílů se stalo pouze třikrát, že hosté nepřijali pozvání kvůli výši honoráře.

V rámci festivalu Janáček Brno jste představili komponovaný pořad Kvítí milodějné.  Co bys nám řekla k jeho vzniku a inspiraci?

U zrodu tohoto projektu stála moje spolupráce s brněnským mužským vokálním kvartetem Q VOX. Známe se ještě ze školy. Na stavbě pořadu mě lákala vrstevnatost uchopení a zpracování Janáčkova sběratelského i tvůrčího úsilí - od artificiální roviny, kterou představuje Q VOX, přes jistou míru stylizace, jež nabízí CM Danaj, improvizačních schopností Martina Jakubíčka až po autentickou interpretaci Ženského pěveckého sboru Marína ze Zvolena.

Chystá se nějaké nové CD muziky Danaj nebo tvoje autorské? Neuvažovala jsi někdy o společné muzikantské prezentaci vás tří – Pavla, tebe a vaší dcery Aničky?

Samozřejmě - v hlavě mám další tři, čtyři možné hudební tituly. Jeden z nich se dotýká také manželovy cimbálové muziky. Nad vlastním autorským nosičem prozatím s pokorou neuvažuju, podobně jako nad společným rodinným titulem. Ostatně, pokud člověk nechá věci plynout, to podstatné, zajímavé a důležité v životě se v pravou chvíli přihlásí samo.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

O víkendu se v jihomoravské Mekce folkloru konal již 74. ročník mezinárodního folklorního festivalu Strážnice 2019 a taktéž 37. ročník festivalu dětská Strážnice. Největší folklorní festival v České republice se těší obrovskému zájmu. Jinak tomu nebylo ani letos, i přes tropické teploty dojely do Strážnice opět desítky tisíc lidí.  více

Ke stému výročí narození Jiřího Ortena připravila společnost ProArt v brněnské káznici na Cejlu multižánrový projekt nazvaný Ohnice – kde tančí vítr. Poetickou inscenaci s verši mladého básníka, která reflektovala jeho těžký a krátkým život, představil soubor v premiéře 25. června.  více

Dvacátý čtvrtý ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae po takřka měsíci plném intenzivních hudebních zážitků dospěl ke konci. Hudební díla tematicky nadepsaná jako Koncert národů provedla návštěvníky festivalu třinácti malebnými moravskými městy a dala jim ochutnat stěžejní hudební díla (nejen) evropských národů. To vše bylo navíc servírováno v interpretaci více než dvaceti světově proslulých ansámblů. S uvědoměle nadnárodním, české hranice překračujícím konceptem zvolili organizátoři festivalu jako vhodné místo pro slavnostní závěrečný večer Zlatý sál proslulého vídeňského koncertního domu Musikverein. Mimořádné finále 24. ročníku tak otevřelo řadu Koncertů česko-rakouského partnerství a zároveň tak předznamenalo oslavy festivalového čtvrtstoletí na příští rok. V souladu s tímto symbolickým podtextem koncertu vystoupila jako hlavní hvězda večera patronka festivalu a proslulá zpěvačka Magdalena Kožená doprovázená neméně známým orchestrem Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse.  více

Eva Jurčáková pochází z malé vesnice Nozdrovice z Trenčínského kraje na Slovensku. Do Brna poprvé přijela na výletě s gymnáziem a okamžitě si toto město zamilovala. „Cítila jsem tehdy tu atmosféru kavárenského povalečství,“ vzpomíná s úsměvem. Když se o pár let později hlásila na vysokou školu, bylo pro ni Brno jasnou volbou. Po úspěšném studiu psychologie Eva na Moravě zůstala a v současné době vydává své první album s kapelou Evolet, kterou vedle ní tvoří brněnští hudebníci známí z mnoha jiných projektů – Antonín Koutný (kytara), Martin Kyšperský (baskytara) a Jakub Kočička (bicí). Křest alba se koná ve středu 26. června v klubu Mersey.  více

Jedním z největších příslibů 24. ročníku mezinárodního festivalu Concentus Moraviae byl včerejší koncert legendárního ansámblu Borodin Quartet, kterému jedinečný zvuk vtiskla nejen tvrdá píle, ale také spolupráce se skladatelem Dmitrijem Šostakovičem. Tuto osobní a interpretační stopu si těleso dodnes hýčká a postupuje ji každému novému členovi. Program se odehrál v knihovně zámku v Náměšti nad Oslavou, kde v 18. a 19. století sídlil hudbymilovný rod Haugwitzů. Hudba Sergeje Prokofjeva, Josepha Haydna a Dmitrije Šostakoviče tak promlouvala k posluchačům na místě více než důstojném.  více

Nádvoří hradu Špilberk v letních měsících často rozeznívá hudba. Až do září je možné spojit prohlídku hradu také s kulturním zážitkem. Pořadatelé se snažili připravit program napříč žánry, aby si přišel na své opravdu každý. Večer patřil lidovým tónům. Pódium i přes nepříznivé počasí ovládl Vojenský umělecký soubor Ondráš.  více

Dan Vertígo je živel, neřízená střela. Když má zahrát tři soutěžní písně na Portě, nepostřehnete, zda ještě probíhá zvuková zkouška, nebo jestli je svérázná komunikace se zvukařem a diváky součástí sofistikované performance pro porotu. Ošlehán zkušenostmi z pouličního hraní z Brna, Prahy i odjinud, vydal nyní Dan své druhé album. Čistě autorské, pestré, postavené na vlastních hudebních, cestovatelských a pozorovatelských zážitcích. Ale především – v dobrém slova smyslu – ukázněnější, než by člověk, který měl s tímto brněnským písničkářem spíše letmé kontakty, čekal.  více

Poslední premiéra sezóny brněnské opery nezvykle spojila dvě díla. V Janáčkově divadle byla uvedena surrealistická opera Tři fragmenty z Juliette Bohuslava Martinů vedle operního dílka Lidský hlas Francise Poulenca. Komponovaný večer včera v režii a scénografickém řešení Davida Radoka propojil dva až absurdní světy. A spojení to bylo vskutku pozoruhodné dramaturgicky, vizuálně ale též interpretačně.  více

Polský ansámbl Szymanowski Quartet na festivalu Concentus Moraviae včera přesdtavil v řeznovickém kostele sv. Petra a Pavla díla svých krajanů Karola Szymanowského, Stanisława Moniuszka a Gražyny Bacewiczové. Koncert byl součástí celosvětových oslav dvou stého výročí narození Stanisława Moniuszka, který je mnohými pokládán za zakladatele polské národní hudby. Večeru udělila záštitu velvyslankyně Polské republiky v ČR J. E. Barbara Ćwioro.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více