Magdalena Múčková: To podstatné v životě se v pravou chvíli přihlásí samo

Magdalena Múčková: To podstatné v životě se v pravou chvíli přihlásí samo

Strážnická zpěvačka a cimbalistka Magdalena Múčková se už v útlém věku projevila jako výrazný talent: v soutěži dětských zpěváků si ve finále zazpívala s brněnským BROLNem – a nahrávka to byla natolik vydařená, že ji Český rozhlas Brno dodnes uchovává jako tzv. trvalku. Dětský hlásek vyzrál v krásně zabarvený, nezaměnitelný hlas mladé ženy, která si velmi brzy osvojila disciplínu pro lidovou zpěvačku nejnáročnější, totiž interpretaci lidových balad: kupříkladu její vlastní úpravy baladických příběhů z rodného strážnického Dolňácka Vydala máti, vydala dcéru a V širém poli hruščička jsou čisté a působivé. Ve dvaceti se nebojácně postavila do čela mladé strážnické cimbálové muziky Danaj, která letos oslavila třicetiny, a natočila s ní devět CD – mezi jinými ceněná tematická alba Písničky z malířovy palety (2000, reedice 2018), vánoční Nenechte nás dlúho státi (1996), Vladimíru Úlehlovi dedikované CD Písňovou zahradou (2008) nebo letošní Desatero (2018).  V BROLNu na čas zakotvila jako kmenová cimbalistka a zpěvačka, dodnes se současným “malým” BROLNem občas hostuje. Kromě hraní na cimbál, zpívání, komponování muzikantských pásem a úprav písní pro “svou” CM Danaj vyučuje hru na cimbál na ZUŠ ve Veselí a ve Skalici - a našla si i práci redaktorskou a scénáristickou: v pořadu U nás aneb Od cimbálu k lidové kultuře v TV Noe představuje divákům výrazné osobnosti české a moravské lidové muziky. Jak je zřejmé, kulaté narozeniny nemá vlastně ani čas oslavit v klidu … V rámci letošního festivalu Janáček Brno prezentovala svůj autorský pořad Kvítí milodějné – takže bylo o čem si povídat.

Otázky na příslušnost k uměleckému rodu a jeho historii patří k mým oblíbeným – ale tebe se vlastně tážu ne na muzikanty, ale na malíře, je to tak?

Ano, mým pradědečkem byl slovácký malíř Joža Uprka.

Přesto: byl ve tvé nejbližší rodině někdo, kdo tě inspiroval k budoucí profesi muzikanta?

Největší roli sehrál zcela jistě můj otec, sám dlouhou dobu aktivní amatérský muzikant, klarinetista a violový kontráš. Ten mě vlastně ke kráse hudby - především té lidové - přivedl.

Uvažovala jsi o hudbě vždy jako o své profesi? A jsi dnes spokojená s tím, jak se tvá hudební kariéra nakonec vyvinula?

Už v průběhu studia konzervatoře jsem dostala příležitost působit v Brněnském rozhlasovém orchestru lidových nástrojů (BROLN). Úvazek a pracovní smlouva tak velice záhy uvedly mladého člověka do reality, že každá profese má své klady a zápory. Jsou to pocity štěstí a blaženosti po vydařených koncertech či zahraničních zájezdech na straně jedné a stavy, kdy má člověk muziky plné zuby (přičtete-li  ke každodenním zkouškám a koncertům také četné večerně-noční hraní “kšeftovní” a docela svižný nejen víkendový život muziky Danaj) na straně druhé.  Když byl v roce 1993 BROLN institucionálně zrušen, nechala jsem věci, aby se vyvinuly samy. Dnes jsem se dopracovala do stavu, kdy všechny mé profese související s hudbou jsou zároveň mým velkým koníčkem. Považuji to za velké štěstí.

Základní umělecká škola (za „našich“ dob Lidová škola umění) byla pro většinu muzikantů základním kamenem hudebních studií. Prošla jsi stejnou cestou? Na jaký nástroj jsi začínala?

S obdivem se dnes otáčím za neobyčejnou velkorysostí, s níž mi i mým dvěma sourozencům rodiče dopřáli okusit všechno, co nás bavilo. Kromě krasobruslení, atletiky a vodáctví jsem tak prošla v LŠU oběma cykly hry na klavír (dodnes jej považuji za základní nástroj), zpěvu, přičichla jsem i k baletu a výtvarce. Cimbál se - také díky výbornému pedagogickému vedení - postupně stal dominantním.

Který učitel hry na cimbál ten rozhodující zlom, to klíčové rozhodnutí inspiroval?

Za naprosto zásadního (a podle mého názoru stále nedoceněného) učitele, jemuž vděčím za mé veškeré cimbálové dovednosti, považuji slovenského pedagoga, skladatele a výborného hráče Ludovíta Daniela. Právě on mě naučil hráčskému myšlení souvztažnému k jiným nástrojům cimbálové muziky, díky němu jsem už od dětství vstřebávala základy harmonie (a harmonizace), vedení jednotlivých hlasů apod.

Kdy a kde ses poprvé potkala s lidovou muzikou?

Ve třípokojovém panelovém bytě nás společně s babičkou žilo šest. Každou neděli po obědě v rámci povinného odpoledního klidu rodiče na rozhlasových vlnách naladili pravidelnou nedělní pohádku a po jejím skončení otec plynule přeladil na Rádio Budapest, kde následující hodinku vyhrávaly nejlepší maďarské folklorní a kavárenské kapely. Celoživotní vjem …

Jsi od dětských let výbornou, respektovanou zpěvačkou; kde jsi získala základy? Byl někdo tvým učitelem – nebo vzorem?

Děkuji za kompliment. Kromě základů pěvecké techniky z LŠU jsem autodidakt bez vedení a vzorů. Zpěv považuju za jeden z přirozených prostředků mého hudebního vyjádření.

Dnes jsi pedagožkou cimbálu na ZUŠ ty – máš hodně žáků? A rýsuje se nějaký talent?

Vzhledem ke všem mým dalším aktivitám mám částečný úvazek: v ZUŠ Veselí nad Moravou mám čtrnáct cimbálníčků, ve slovenské ZUŠ Skalica pět. Na sobotním výročním koncertě jsme si nadělili kompilační dvojCD Toto je tá cesta: CM Danaj 1988-2018. Samozřejmě jsou mezi nimi výrazněji nadané děti a mimořádné talenty. V jejich dalším vývoji hraje ovšem významnou roli také jejich vlastní píle a podpora rodičů. Za patnáctileté pedagogické působení ale stavím náš vztah především na tom, aby výsledkem jejich absolutoria ZUŠ byla láska k muzice jako takové, bez ohledu, na jakou interpretační úroveň mají.

Cimbál jako hudební nástroj je – nebo alespoň v době tvých studií byl – nástrojem v podstatě předurčeným k interpretování lidové hudby. Byla jsi s tím srozuměná, nebo jsi měla ambici tuto hranici překračovat?

Před pětatřiceti lety patřila role cimbálu skutečně pouze k lidové hudbě. Už Helena Červenková - sólistka BROLNu ale před lety dokázala interpretací náročných transkripcí či původních skladeb pro cimbál tento nástroj zrovnoprávnit s dalšími nástroji. Díky mnohaletému úsilí cimbálové obce i většímu množství původní literatury se cimbál dokáže představit i v roli sólového koncertního nástroje. Jeho použití v hudbě lidové je ovšem stále dominantní.

V době brněnských studií ses stala členkou BROLNu, a to hned v několika rolích: jako zpěvačka, cimbalistka a upravovatelka lidových písní. Jak jsi tehdejší BROLN vnímala – a co ti dal?

BROLN byl ve své době fenomén. Díky otevřené dramaturgii spolupracoval s významnými pěveckými i muzikantskými osobnostmi jednotlivých regionů, uměl sáhnout také k šikovným regionálním upravovatelům. Kromě vnímání a pochopení právě zmíněného mě naučil rychlé práci s notovým materiálem a stoprocentní koncentraci při natáčení.

Nedávno jste s cimbálovou muzikou Danaj oslavili (pro mě neuvěřitelné) třicetiny; jak se vydařil výroční dvojkoncert ve Strážnici?

To nejlépe posoudí posluchači. Podle obou vyprodaných koncertů a bezprostředních reakcí soudím, že naše několikaměsíční zkouškové úsilí přineslo kýžené ovoce.

Jak to děláte, že se z mladé muziky stala muzika čtyřicátníků a zůstala v takřka nezměněné sestavě? Dělá tu pohodu v kapele kamarádství od dětství, nebo je tu i něco navíc?

V muzice Danaj naše vztahy nejsou tvořeny dávnými dětskými kamarádstvími (i když, jak jsme až po letech zjistili, s basistou Dušanem Okénkou jsme si - oba jako učitelské děti - padli do oka na jednom letním táboře, kdy on jako dítě byl mně coby oddílové vedoucí nejmilejšm táborníkem). Prostě si sedíme, muzikantsky i lidsky. Za těch třicet let nás nerozdělily ani peníze, ani alkohol, ani milostné muzikantské avantýry. Nikdo neřeší, že s vizemi, čemu a jak se muzikantsky věnovat, přichází ženská.

Vedle tvé domovské muziky jsi ovšem vyhledávaným muzikantským a zpěváckým hostem v řadě jiných kapel; můžeš mi prosím napovědět,  s kým jsi zpívala a hrála?

Asi ten výčet nebude úplný: kromě Cimbálové muziky Pavla Múčky a CM Pavla Borovičky také s Technikem, s Hradišťanem, s Kašavou, s Ensemble Flair, s novým Brolnem (malá písmena používám záměrně, odlišuji jej tak od původního tělesa). Ale nejraději a pokud možno pouze s Danajem.

Zpátky k mé potrefenosti rodovou predestinací: ty jsi ji ještě podepřela partnerstvím s výborným zpěvákem Pavlem z jedinečného strážnického muzikantského rodu Múčků. Věděla jsi, do čeho jdeš?

Věděla jsem jen, že jdu za výjimečným chlapem mého srdce. Zpěvný múčkovský rod i manželovo naturelní muzikantství jsou ale devízy, které si člověk uvědomí a ocení až postupem času.

Pokračování rodu v další generaci už převzala vaše dcera Anička, od dětství dobrá zpěvačka a dnes i výborná cimbalistka. Zamýšlela jít v tvých stopách?

Anička i přes všechny hudební úspěchy dnes muzikantskou profesní dráhu upozadila a na pražské Univerzitě Karlově studuje etnologii.

Tvým „domácím hřištěm“ je televize NOE a tvůj pořad U nás, který se blíží půldruhé stovce pokračování. Jsi nejen jeho moderátorkou, ale i dramaturgyní; jak si vybíráš hosty? Stalo se, že tě někdo překvapil?

Výběr hostů a témat vždy konzultuji s dramaturgyní TV NOE Naděždou Urbáškovou. Vzhledem k faktu, že lidové kultuře se žádné jiné médium v takovém rozsahu nevěnuje, a také vzhledem ke skutečnosti, jaké bohatství a jaký odkaz tkví v onom sousloví, myslím, že máme ještě na pár let vystaráno. Mohu-li mluvit o překvapení, pak především ve smyslu, že už desátý rok mohou naše pořady vznikat díky jedinému finančnímu zdroji TV NOE - dobrovolným dárcům a podporovatelům. A samozřejmě i údivu nad skutečností, že za celých více než 150 dílů se stalo pouze třikrát, že hosté nepřijali pozvání kvůli výši honoráře.

V rámci festivalu Janáček Brno jste představili komponovaný pořad Kvítí milodějné.  Co bys nám řekla k jeho vzniku a inspiraci?

U zrodu tohoto projektu stála moje spolupráce s brněnským mužským vokálním kvartetem Q VOX. Známe se ještě ze školy. Na stavbě pořadu mě lákala vrstevnatost uchopení a zpracování Janáčkova sběratelského i tvůrčího úsilí - od artificiální roviny, kterou představuje Q VOX, přes jistou míru stylizace, jež nabízí CM Danaj, improvizačních schopností Martina Jakubíčka až po autentickou interpretaci Ženského pěveckého sboru Marína ze Zvolena.

Chystá se nějaké nové CD muziky Danaj nebo tvoje autorské? Neuvažovala jsi někdy o společné muzikantské prezentaci vás tří – Pavla, tebe a vaší dcery Aničky?

Samozřejmě - v hlavě mám další tři, čtyři možné hudební tituly. Jeden z nich se dotýká také manželovy cimbálové muziky. Nad vlastním autorským nosičem prozatím s pokorou neuvažuju, podobně jako nad společným rodinným titulem. Ostatně, pokud člověk nechá věci plynout, to podstatné, zajímavé a důležité v životě se v pravou chvíli přihlásí samo.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Brněnské skupině Hrozně pomalu táhne na čtyřicítku – koncertovat začala v roce 1982. Po několika kazetách a neoficiálních nahrávkách vydala až v roce 2013 svůj debut na CD, album Už není čas. Novinka Ticho, na které kapela pracovala v posledních dvou letech ve studiu Indies, překvapí čistším zvukem a jasně slyšitelným napětím ve stavbě písní.  více

Filmový festival ke 100. výročí založení Masarykovy univerzity přinesl ve dnech 17.- 19. Května neobyčejně zajímavé projekce, připomínající významné osobnosti z univerzitní historie. Hned první z nich měla kromě vztahu k přírodním vědám i zásluhy o studium lidové písně. Profesora Vladimíra Úlehlu (1888 – 1947) připomněla v pátek 17. května působivým vystoupením jeho pravnučka Julia Ulehla.  více

Letošní fanzin Jazzman hudebního festivalu JazzFest byl plný obsažných medailonů i statí a objevila se v něm i pozoruhodná glosa dramaturga Českého rozhlasu Jazz Petra Vidomuse s provokativním titulkem Jazz nemusí být pánským klubem. Zamýšlí se nad genderovými stereotypy, kterých se světová (potažmo ani česká) jazzová scéna ještě úplně nezbavila. Skvělých sólistek ovládajících nástroje dříve zcela vyhrazené mužům přibývá. Přestože genderové kódování, které Vidomus pregnantně ironicky popsal, ještě není zcela překonáno, JazzFest letos výrazně přispěl k jeho postupnému odbourávání.  více

Během čtyř let, které od sebe dělí vydání prvního alba Záhir a druhého s názvem O Písni, se skupina Lee Banda virtuálně přemístila (dříve uváděla jako svůj domicil Adamov, nyní Jedovnice), dostala se na tzv. divokou kartu do semifinále Porty v Řevnicích a především lehce posunula svůj hudební styl. Zatímco na debutovém albu šlo o folkrockový střední proud, těžící ze zvuku elektrické kytary, na novince převažují akustické kytary, často v kombinaci s mandolínou a dalšími akustickými nástroji.  více

Šest let po předchozím albu Malý kluk přichází hravá kapela Listolet s novinkou. V názvu má sice pouze „pětiminutového“ tuláka, ale album vznikalo během pěti let v jednom studiu v Západních Karpatech „a dále v kuchyních, obývácích, sklepech a děcácích na mnoha místech“, jak se píše v bookletu. Jeho součástí je ostatně mapa Evropy s čísly přiřazenými k jednotlivým skladbám. Nejde však o to, ve které zemi která píseň vznikla nebo byla natočena. Důležitější je možná citát kapely: „Album stavíme jako obraz pro uši, pod fasádou folkrockových písní je mnoho detailů skrytých ve zvukových záhybech. Co skladba, to zvuková krajina, jiný příběh.“  více

V rámci letošní European Tour zavítal Bobby McFerrin poprvé do brněnského Sono Centra, kde se mu podařilo bezezbytku využít skvělou akustiku i blízký kontakt s publikem. Legenda se vrátila. Vrací se k nám ostatně často a nejen do Brna.  více

Sté dvacáté výročí narození Dukea Ellingtona, bez nadsázky nejvlivnější osobnosti světového jazzu, se slavilo napříč zeměmi a kontinenty. Edward Kennedy Ellington od dětství titulovaný jako Duke přišel na svět 29. dubna 1899 ve Washingtonu D.C. Na den přesně uspořádal důstojnou oslavu v zaplněných prostorách sálu HaDivadla brněnský big band Cotatcha Orchestra.  více

Letošní osmnáctý ročník JazzFestuBrno se výjimečně neuzavírá koncertem, ale jedinečnou (pro světové festivaly ovšem nikterak výjimečnou) sérií muzikantských a tanečních workshopů, zde ovšem zaměřených na dětské frekventanty. V sobotu 4. května se v příjemném prostředí Café Práh, v sousedství Vaňkovky, ujmou svých dětských žáků výrazné mladé osobnosti jazzové scény: Beata Hlavenková (pianistka a lektorka kompozice), Dano Šoltis (vedoucí bubenické třídy) a multiinstrumentalisté Jiří Slavík a Marian Friedl (průvodci Toulek po jazzových cestičkách), které doplní Kateřina Hanzlíková s lekcemi Tancohraní. S výjimkou kompozice, kde se přepokládá účast dětí starších dvanácti let, jsou ostatní „třídy“ otevřené i těm nejmenším. Další informace jsme si vyptali od spoluautora nápadu na dětský workshop a ředitele JazzFestu Brno Viléma Spilky.  více

Muzikál Nine podle legendárního filmu 8 a půl režiséra Fredericka Feliniho připravilo v režii Stanislava Moši jako předposlední premiéru sezóny Městské divadlo Brno. Na zdejší hudební scéně vypravili místy až lechtivou erotickou šou, které vévodí zajímavá scéna, zdařilé kostýmy, výtečné hudební nastudování a energie ženského herectví. Smyslnost některých taneční čísel naštěstí nepřebila ústřední téma hrdinovy krize: středního věku, umělecké i vztahové.  více

Letošní ročník festivalu JazzFestBrno měl několik vrcholů – záleželo samozřejmě na osobním vkusu každého návštěvníka, na jeho očekáváních a samozřejmě na tom, kdo toho kolik stihl navštívit. Pro autora článku patřil k vrcholům žánrově a aranžérsky pestrý večer s basistou Stanleym Clarkem 23. dubna a také předposlední koncert festivalu, vystoupení „toho druhého“ Avishaie Cohena v Huse na provázku 28. dubna. Byla to hudebně čistá esence jazzu s poselstvím. Naléhavá, srdcervoucí a poetická.  více

Jeden z hudebních vrcholů minulého týdne představoval koncert hudebního seskupení Malina Brothers se dvěma jedinečnými hostujícími hudebníky, Kateřinou García a Charlie McCoyem v brněnském Sono Centru. A protože se při vystoupení pořizoval profesionální videozáznam s televizní technikou pro první live DVD této kapely, byl mimořádný i samotný večer – délkou i kvalitou.  více

V rámci Temných hodinek Velikonočního festivalu duchovní hudby vystoupil včera pod vedením dirigenta Jakuba Kydlíčka Barokní orchestr Pražské konzervatoře. Instrumentalisty doplnila sopranistka Anna Petrtylová, altistka Monika Machovičová, tenorista Marek Žihla a basista David Malát. Zaznělo na český text komponované Oratorium na Velký pátek moravského skladatele a kantora Josefa Schreiera.  více

Série koncertů s názvem Harafica tour 2019 se v úterý 16. dubna přenesla ze slovenské Skalice do Brna. Cimbálová muzika z Uherského Hradiště na něm představila neuvěřitelně pestrou směsici žánrů, hostů a občas i pocitů.  více

Kostel svatého Josefa se včera stal místem soukromých výpovědí skladatele Františka Gregora Emmerta a houslisty Milana Paľy. V pozvolna se stmívajících prostorách chrámu zazněla skladba Ecce Homo, symfonie pro sólové housle.  více

Letošní ročník festivalu JazzfestBrno nabízí nepřeberné množství rozmanitých crossoverů , žánrových směsic a fúzí. V duchu tohoto stylového spektra v rekonstruovaném (akusticky významně vylepšeném) sále Janáčkova divadla nabídl svůj vyhlášený osobitý nadžánrový sound klasik jazz fusion a britský kytarista John McLaughlin se svou formací The 4th Dimension. V Brně se představil vůbec poprvé.  více

Nejčtenější

Kritika

V rámci letošní European Tour zavítal Bobby McFerrin poprvé do brněnského Sono Centra, kde se mu podařilo bezezbytku využít skvělou akustiku i blízký kontakt s publikem. Legenda se vrátila. Vrací se k nám ostatně často a nejen do Brna.  více