Magdalena Múčková: To podstatné v životě se v pravou chvíli přihlásí samo

Magdalena Múčková: To podstatné v životě se v pravou chvíli přihlásí samo

Strážnická zpěvačka a cimbalistka Magdalena Múčková se už v útlém věku projevila jako výrazný talent: v soutěži dětských zpěváků si ve finále zazpívala s brněnským BROLNem – a nahrávka to byla natolik vydařená, že ji Český rozhlas Brno dodnes uchovává jako tzv. trvalku. Dětský hlásek vyzrál v krásně zabarvený, nezaměnitelný hlas mladé ženy, která si velmi brzy osvojila disciplínu pro lidovou zpěvačku nejnáročnější, totiž interpretaci lidových balad: kupříkladu její vlastní úpravy baladických příběhů z rodného strážnického Dolňácka Vydala máti, vydala dcéru a V širém poli hruščička jsou čisté a působivé. Ve dvaceti se nebojácně postavila do čela mladé strážnické cimbálové muziky Danaj, která letos oslavila třicetiny, a natočila s ní devět CD – mezi jinými ceněná tematická alba Písničky z malířovy palety (2000, reedice 2018), vánoční Nenechte nás dlúho státi (1996), Vladimíru Úlehlovi dedikované CD Písňovou zahradou (2008) nebo letošní Desatero (2018).  V BROLNu na čas zakotvila jako kmenová cimbalistka a zpěvačka, dodnes se současným “malým” BROLNem občas hostuje. Kromě hraní na cimbál, zpívání, komponování muzikantských pásem a úprav písní pro “svou” CM Danaj vyučuje hru na cimbál na ZUŠ ve Veselí a ve Skalici - a našla si i práci redaktorskou a scénáristickou: v pořadu U nás aneb Od cimbálu k lidové kultuře v TV Noe představuje divákům výrazné osobnosti české a moravské lidové muziky. Jak je zřejmé, kulaté narozeniny nemá vlastně ani čas oslavit v klidu … V rámci letošního festivalu Janáček Brno prezentovala svůj autorský pořad Kvítí milodějné – takže bylo o čem si povídat.

Otázky na příslušnost k uměleckému rodu a jeho historii patří k mým oblíbeným – ale tebe se vlastně tážu ne na muzikanty, ale na malíře, je to tak?

Ano, mým pradědečkem byl slovácký malíř Joža Uprka.

Přesto: byl ve tvé nejbližší rodině někdo, kdo tě inspiroval k budoucí profesi muzikanta?

Největší roli sehrál zcela jistě můj otec, sám dlouhou dobu aktivní amatérský muzikant, klarinetista a violový kontráš. Ten mě vlastně ke kráse hudby - především té lidové - přivedl.

Uvažovala jsi o hudbě vždy jako o své profesi? A jsi dnes spokojená s tím, jak se tvá hudební kariéra nakonec vyvinula?

Už v průběhu studia konzervatoře jsem dostala příležitost působit v Brněnském rozhlasovém orchestru lidových nástrojů (BROLN). Úvazek a pracovní smlouva tak velice záhy uvedly mladého člověka do reality, že každá profese má své klady a zápory. Jsou to pocity štěstí a blaženosti po vydařených koncertech či zahraničních zájezdech na straně jedné a stavy, kdy má člověk muziky plné zuby (přičtete-li  ke každodenním zkouškám a koncertům také četné večerně-noční hraní “kšeftovní” a docela svižný nejen víkendový život muziky Danaj) na straně druhé.  Když byl v roce 1993 BROLN institucionálně zrušen, nechala jsem věci, aby se vyvinuly samy. Dnes jsem se dopracovala do stavu, kdy všechny mé profese související s hudbou jsou zároveň mým velkým koníčkem. Považuji to za velké štěstí.

Základní umělecká škola (za „našich“ dob Lidová škola umění) byla pro většinu muzikantů základním kamenem hudebních studií. Prošla jsi stejnou cestou? Na jaký nástroj jsi začínala?

S obdivem se dnes otáčím za neobyčejnou velkorysostí, s níž mi i mým dvěma sourozencům rodiče dopřáli okusit všechno, co nás bavilo. Kromě krasobruslení, atletiky a vodáctví jsem tak prošla v LŠU oběma cykly hry na klavír (dodnes jej považuji za základní nástroj), zpěvu, přičichla jsem i k baletu a výtvarce. Cimbál se - také díky výbornému pedagogickému vedení - postupně stal dominantním.

Který učitel hry na cimbál ten rozhodující zlom, to klíčové rozhodnutí inspiroval?

Za naprosto zásadního (a podle mého názoru stále nedoceněného) učitele, jemuž vděčím za mé veškeré cimbálové dovednosti, považuji slovenského pedagoga, skladatele a výborného hráče Ludovíta Daniela. Právě on mě naučil hráčskému myšlení souvztažnému k jiným nástrojům cimbálové muziky, díky němu jsem už od dětství vstřebávala základy harmonie (a harmonizace), vedení jednotlivých hlasů apod.

Kdy a kde ses poprvé potkala s lidovou muzikou?

Ve třípokojovém panelovém bytě nás společně s babičkou žilo šest. Každou neděli po obědě v rámci povinného odpoledního klidu rodiče na rozhlasových vlnách naladili pravidelnou nedělní pohádku a po jejím skončení otec plynule přeladil na Rádio Budapest, kde následující hodinku vyhrávaly nejlepší maďarské folklorní a kavárenské kapely. Celoživotní vjem …

Jsi od dětských let výbornou, respektovanou zpěvačkou; kde jsi získala základy? Byl někdo tvým učitelem – nebo vzorem?

Děkuji za kompliment. Kromě základů pěvecké techniky z LŠU jsem autodidakt bez vedení a vzorů. Zpěv považuju za jeden z přirozených prostředků mého hudebního vyjádření.

Dnes jsi pedagožkou cimbálu na ZUŠ ty – máš hodně žáků? A rýsuje se nějaký talent?

Vzhledem ke všem mým dalším aktivitám mám částečný úvazek: v ZUŠ Veselí nad Moravou mám čtrnáct cimbálníčků, ve slovenské ZUŠ Skalica pět. Na sobotním výročním koncertě jsme si nadělili kompilační dvojCD Toto je tá cesta: CM Danaj 1988-2018. Samozřejmě jsou mezi nimi výrazněji nadané děti a mimořádné talenty. V jejich dalším vývoji hraje ovšem významnou roli také jejich vlastní píle a podpora rodičů. Za patnáctileté pedagogické působení ale stavím náš vztah především na tom, aby výsledkem jejich absolutoria ZUŠ byla láska k muzice jako takové, bez ohledu, na jakou interpretační úroveň mají.

Cimbál jako hudební nástroj je – nebo alespoň v době tvých studií byl – nástrojem v podstatě předurčeným k interpretování lidové hudby. Byla jsi s tím srozuměná, nebo jsi měla ambici tuto hranici překračovat?

Před pětatřiceti lety patřila role cimbálu skutečně pouze k lidové hudbě. Už Helena Červenková - sólistka BROLNu ale před lety dokázala interpretací náročných transkripcí či původních skladeb pro cimbál tento nástroj zrovnoprávnit s dalšími nástroji. Díky mnohaletému úsilí cimbálové obce i většímu množství původní literatury se cimbál dokáže představit i v roli sólového koncertního nástroje. Jeho použití v hudbě lidové je ovšem stále dominantní.

V době brněnských studií ses stala členkou BROLNu, a to hned v několika rolích: jako zpěvačka, cimbalistka a upravovatelka lidových písní. Jak jsi tehdejší BROLN vnímala – a co ti dal?

BROLN byl ve své době fenomén. Díky otevřené dramaturgii spolupracoval s významnými pěveckými i muzikantskými osobnostmi jednotlivých regionů, uměl sáhnout také k šikovným regionálním upravovatelům. Kromě vnímání a pochopení právě zmíněného mě naučil rychlé práci s notovým materiálem a stoprocentní koncentraci při natáčení.

Nedávno jste s cimbálovou muzikou Danaj oslavili (pro mě neuvěřitelné) třicetiny; jak se vydařil výroční dvojkoncert ve Strážnici?

To nejlépe posoudí posluchači. Podle obou vyprodaných koncertů a bezprostředních reakcí soudím, že naše několikaměsíční zkouškové úsilí přineslo kýžené ovoce.

Jak to děláte, že se z mladé muziky stala muzika čtyřicátníků a zůstala v takřka nezměněné sestavě? Dělá tu pohodu v kapele kamarádství od dětství, nebo je tu i něco navíc?

V muzice Danaj naše vztahy nejsou tvořeny dávnými dětskými kamarádstvími (i když, jak jsme až po letech zjistili, s basistou Dušanem Okénkou jsme si - oba jako učitelské děti - padli do oka na jednom letním táboře, kdy on jako dítě byl mně coby oddílové vedoucí nejmilejšm táborníkem). Prostě si sedíme, muzikantsky i lidsky. Za těch třicet let nás nerozdělily ani peníze, ani alkohol, ani milostné muzikantské avantýry. Nikdo neřeší, že s vizemi, čemu a jak se muzikantsky věnovat, přichází ženská.

Vedle tvé domovské muziky jsi ovšem vyhledávaným muzikantským a zpěváckým hostem v řadě jiných kapel; můžeš mi prosím napovědět,  s kým jsi zpívala a hrála?

Asi ten výčet nebude úplný: kromě Cimbálové muziky Pavla Múčky a CM Pavla Borovičky také s Technikem, s Hradišťanem, s Kašavou, s Ensemble Flair, s novým Brolnem (malá písmena používám záměrně, odlišuji jej tak od původního tělesa). Ale nejraději a pokud možno pouze s Danajem.

Zpátky k mé potrefenosti rodovou predestinací: ty jsi ji ještě podepřela partnerstvím s výborným zpěvákem Pavlem z jedinečného strážnického muzikantského rodu Múčků. Věděla jsi, do čeho jdeš?

Věděla jsem jen, že jdu za výjimečným chlapem mého srdce. Zpěvný múčkovský rod i manželovo naturelní muzikantství jsou ale devízy, které si člověk uvědomí a ocení až postupem času.

Pokračování rodu v další generaci už převzala vaše dcera Anička, od dětství dobrá zpěvačka a dnes i výborná cimbalistka. Zamýšlela jít v tvých stopách?

Anička i přes všechny hudební úspěchy dnes muzikantskou profesní dráhu upozadila a na pražské Univerzitě Karlově studuje etnologii.

Tvým „domácím hřištěm“ je televize NOE a tvůj pořad U nás, který se blíží půldruhé stovce pokračování. Jsi nejen jeho moderátorkou, ale i dramaturgyní; jak si vybíráš hosty? Stalo se, že tě někdo překvapil?

Výběr hostů a témat vždy konzultuji s dramaturgyní TV NOE Naděždou Urbáškovou. Vzhledem k faktu, že lidové kultuře se žádné jiné médium v takovém rozsahu nevěnuje, a také vzhledem ke skutečnosti, jaké bohatství a jaký odkaz tkví v onom sousloví, myslím, že máme ještě na pár let vystaráno. Mohu-li mluvit o překvapení, pak především ve smyslu, že už desátý rok mohou naše pořady vznikat díky jedinému finančnímu zdroji TV NOE - dobrovolným dárcům a podporovatelům. A samozřejmě i údivu nad skutečností, že za celých více než 150 dílů se stalo pouze třikrát, že hosté nepřijali pozvání kvůli výši honoráře.

V rámci festivalu Janáček Brno jste představili komponovaný pořad Kvítí milodějné.  Co bys nám řekla k jeho vzniku a inspiraci?

U zrodu tohoto projektu stála moje spolupráce s brněnským mužským vokálním kvartetem Q VOX. Známe se ještě ze školy. Na stavbě pořadu mě lákala vrstevnatost uchopení a zpracování Janáčkova sběratelského i tvůrčího úsilí - od artificiální roviny, kterou představuje Q VOX, přes jistou míru stylizace, jež nabízí CM Danaj, improvizačních schopností Martina Jakubíčka až po autentickou interpretaci Ženského pěveckého sboru Marína ze Zvolena.

Chystá se nějaké nové CD muziky Danaj nebo tvoje autorské? Neuvažovala jsi někdy o společné muzikantské prezentaci vás tří – Pavla, tebe a vaší dcery Aničky?

Samozřejmě - v hlavě mám další tři, čtyři možné hudební tituly. Jeden z nich se dotýká také manželovy cimbálové muziky. Nad vlastním autorským nosičem prozatím s pokorou neuvažuju, podobně jako nad společným rodinným titulem. Ostatně, pokud člověk nechá věci plynout, to podstatné, zajímavé a důležité v životě se v pravou chvíli přihlásí samo.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více

Koncerty vážné hudby nám asociují především večerní hodiny, formální ustrojení a v některých případech i skleničku vína. Včerejší sobota dokázala, že dopoledne představuje stejně vhodný čas na uměleckou produkci. Hodinu před polednem zazněly v Křišťálovém sále brněnské Staré radnice violoncellové sonáty Ludwiga van Beethovena, Clauda Debussyho a Dmitrije Šostakoviče v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a klavíristy Marka Pinzowa. Koncert pořádalo Národní divadlo Brno.  více

„Dát si občas porci romantiky neškodí. Navíc za takovouto romantiku se stydět nemusíte,“ psal jsem v recenzi bilančního alba Střípky příběhů, které si brněnská skupina F.T.Prim vydala v roce 2013 u příležitosti čtvrtstoletí od svého vzniku. O pět let později, tedy k třicátým narozeninám, si skupina v čele se zpívajícím autorem a kytaristou nadělali novinkovou desku Labyrint. Platí opět vše, co jsem napsal minule. Opět by se dala vyzdvihnout romantika i trampská témata, stejně jako pozvolný posun od akustické „tulácké“ hudby k popu. I to balancování na samé hraně kýče v některých momentech zůstává, stejně jako nezpochybnitelná hráčská zručnost členů kapely. Skoro by se zdálo, že Labyrint nic nového nepřináší. Ale není to tak. Stačí dobrovolně zabloudit a v labyrintu tónů a slov najdeme zajímavé momenty. Jen si skutečně musíme připustit, že romantika občas není na škodu.  více

Skupinou Dunaj prošla řada důležitých osobností brněnské alternativní scény, například Pavel Fajt a Iva Bittová. Po jejich odchodu skupinu dlouho tvořila čtveřice Jiří Kolšovský, Vladimír Václavek, Josef Ostřanský a Pavel Koudelka. V roce 1998 legendární kapela ukončila činnost a krátce nato ve věku pouhých 43 let zemřel její zpěvák a kytarista Kolšovský. Nyní se jako Dunaj vracejí na scénu zbylí tři členové. Před koncem roku se v Brně předvedli jako hosté Tata Bojs a 17. ledna je čeká na Flédě samostatný koncert v rámci aktuálního turné. V létě se pak obnovený Dunaj představí například na festivalech Hradecký slunovrat (Hradec nad Moravicí) nebo Eurotrialog (Mikulov).  více

Když kapela vydá první řadové album po třiceti letech, navíc v roce svých padesátých narozenin, je to samozřejmě obrovská událost. Brněnská legenda Progres 2 sice na novou desku pomýšlela dlouho, ale – jak mi před časem řekl kytarista a zpěvák Pavel Váně – nemohla najít vhodné téma. Nakonec se námět našel: slavná kniha Jacka Londona na pomezí filosofického románu a sci-fi Tulák po hvězdách. Na půdorysu pobytu ve vězení, přemítání o životě a smrti, spravedlnosti a milosrdenství a – což je ta fantastická část – návštěv nadpozemských světů vznikl příběh, který je pojítkem celkem sedmnácti skladeb přibližně hodinového alba.  více

Druhý, tedy večerní Novoroční koncert Filharmonie Brno přinesl Dvořákův violoncellový koncert v podání Raphaella Wallfische a operní předehry od Stanisława Moniuzska, Jacquese Offenbacha, Franze von Suppého nebo Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova. Filharmonie Brno vkročila do roku 2019 pod taktovkou dirigenta Roberta Kružíka.  více

Známou humoristickou prózu Klapzubova jedenáctka od spisovatele Eduarda Basse přivedli nyní na jeviště v Městském divadle Brno. Nejde ovšem o činohru. Vznikla tady rozverná zpěvohra, která divadelně není žádným dech beroucím spektáklem. Užijete si však chytlavou swingující muziku známého jazzmana a pianisty Jiřího Levíčka v živém provedení devítičlenného orchestru, jak je tady dobrým zvykem.  více

Aktuální sestava skupiny Květy má tři členy. Poté, co v roce 2017 vydali hned dvě řadová alba (Komik do půl osmé a Spí vánoční pták), se dohodli, že každý složí sólovou desku v jiném žánru a s pomocí svých kolegů z kapely a přizvaných hostů tato alba nahrají a vydají. Projekt souhrnně nazvali YM („my“ pozpátku) a na konci roku 2018 vydali první dvě ze tří zamýšlených alb – CD Japonec s elektronickými nahrávkami Aleše Pilgra a LP desku Lorenzovi hoši s country písněmi Martina E. Kyšperského. Obě alba nás sice zvou do velmi odlišných hudebních světů, ale některé drobné detaily je spojují. A nejedná se jen o to, že na obou najdeme píseň s názvem Kamarádi.  více

Nenápadně se rodí v Brně další skvělý big band. Vedle pozvolna mizícího Gustav Brom Big Bandu, který koncertuje jen několikrát za rok, a silně expandujícího B-Side Bandu, jehož pozice se ustálila na doprovodném orchestru domácích a zahraničních zpěváckých hvězd, je The Cotatcha Orchestra založený v roce 2014 povýtce instrumentální, stále lépe sehraná jazzová formace se širokým záběrem od jazzových standardů přes skladby věhlasných zahraničních autorů (mj. Stan Kenton, Quincy Jones, Charles Mingus) až po tvorbu soudobých českých komponistů (mj. Miroslav Hloucal). Pro The Cotatcha Orchestra upravuje a komponuje i kontrabasista Vincenc Kummer. Jeho sedmasedmdesátiny (oslavil je už v červenci) odrážel i program koncertu, který byl symbolickou poctou jeho práci pro mladou brněnskou kapelu.  více

Strážnická zpěvačka a cimbalistka Magdalena Múčková se už v útlém věku projevila jako výrazný talent: v soutěži dětských zpěváků si ve finále zazpívala s brněnským BROLNem – a nahrávka to byla natolik vydařená, že ji Český rozhlas Brno dodnes uchovává jako tzv. trvalku. Dětský hlásek vyzrál v krásně zabarvený, nezaměnitelný hlas mladé ženy, která si velmi brzy osvojila disciplínu pro lidovou zpěvačku nejnáročnější, totiž interpretaci lidových balad: kupříkladu její vlastní úpravy baladických příběhů z rodného strážnického Dolňácka Vydala máti, vydala dcéru a V širém poli hruščička jsou čisté a působivé. Ve dvaceti se nebojácně postavila do čela mladé strážnické cimbálové muziky Danaj, která letos oslavila třicetiny, a natočila s ní devět CD – mezi jinými ceněná tematická alba Písničky z malířovy palety (2000, reedice 2018), vánoční Nenechte nás dlúho státi (1996), Vladimíru Úlehlovi dedikované CD Písňovou zahradou (2008) nebo letošní Desatero (2018).  V BROLNu na čas zakotvila jako kmenová cimbalistka a zpěvačka, dodnes se současným “malým” BROLNem občas hostuje. Kromě hraní na cimbál, zpívání, komponování muzikantských pásem a úprav písní pro “svou” CM Danaj vyučuje hru na cimbál na ZUŠ ve Veselí a ve Skalici - a našla si i práci redaktorskou a scénáristickou: v pořadu U nás aneb Od cimbálu k lidové kultuře v TV Noe představuje divákům výrazné osobnosti české a moravské lidové muziky. Jak je zřejmé, kulaté narozeniny nemá vlastně ani čas oslavit v klidu … V rámci letošního festivalu Janáček Brno prezentovala svůj autorský pořad Kvítí milodějné – takže bylo o čem si povídat.  více

Když trio Ponk v obsazení housle, cimbál a kontrabas přišlo se svým prvním albem Postfolklor a konceptem mrtvého folkloru, psal jsem, že se kapele podařilo „vnést do vybraného [folklorního] materiálu kus sama sebe, použít v písních spoustu hudebních vtípků a jasně čitelných i méně nápadných obratů z jiných žánrů, a přitom zachovat jejich podstatu“. Ponk tehdy hrál úpravy lidových písní, kterým sice ponechal texty a melodie, ale s velmi úsporným a čistě akustickým instrumentářem dokázal tento tradiční repertoár obohatit o prvky rocku a dalších žánrů. Vtip spočíval ve využití netradičních rytmických vzorců, způsobu hry a energie. Na podobném principu by se dalo vystavět hned několik alb, a tak po debutu s písněmi o smrti mohl Ponk natočit kolekce lidových písní svatebních nebo vánočních. Nestalo se tak a je to dobře.  více

Ve čtvrtek a v pátek proběhly v Brně dva zcela odlišné koncerty, avšak s jedním společným jmenovatelem. Byla jím Horňácká muzika Petra Mičky. První čtvrteční akce se konala v klubu Leitnerka a šlo o dvojkoncert s kapelou Lesní zvěř. Páteční program hostil husovický klub Musilka a za doprovodu zmíněné kapely se na něm představili zpěváci a zpěvačky z horňácké obce Hrubá Vrbka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.  více

První prosincový víkend se na Mezinárodním festivalu Janáček Brno 2018 nesl ve znamení krásy a poetiky lidové písně, tak jak ji vnímal skladatel sám. Sobotní odpoledne v Mahenově divadle patřilo folkloru ryzímu přímo ze skladatelova rodného kraje. Neděle potom patřila slavnostnímu představení jednoho z jeho největších folklorem inspirovaných děl – Moravská lidová poezie v písních – v působivých prostorách vily Tugendhat.  více

Ze soutěže Blues Aperitiv postoupil letos na mezinárodní festival Blues Alive do Šumperka slovenská skupina Kiero Grande, dále dvě polské kapely a brněnský hudebník Jan Fic se svým sólovým projektem. Honza, který si pod značkou Red Bird Instruments sám vyrábí kytary z krabic od doutníků (cigar box guitars) a další nástroje, je jinak známý jako frontman skupiny The Weathermakers, s níž si syrové blues zahrál i na Portě. A na několika festivalech se mihl i jako kapelník recesistické trampské skupiny The Honzíci. Následující rozhovor vznikl u příležitosti vydání sólového alba Město, které Jan Fic společně s producentem Martinem Kyšperským oficiálně představí 17. prosince v brněnském obchůdku Stereo – Vinyl Culture Shop.  více

Nejčtenější

Kritika

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více