Magdalena Múčková: To podstatné v životě se v pravou chvíli přihlásí samo

Magdalena Múčková: To podstatné v životě se v pravou chvíli přihlásí samo

Strážnická zpěvačka a cimbalistka Magdalena Múčková se už v útlém věku projevila jako výrazný talent: v soutěži dětských zpěváků si ve finále zazpívala s brněnským BROLNem – a nahrávka to byla natolik vydařená, že ji Český rozhlas Brno dodnes uchovává jako tzv. trvalku. Dětský hlásek vyzrál v krásně zabarvený, nezaměnitelný hlas mladé ženy, která si velmi brzy osvojila disciplínu pro lidovou zpěvačku nejnáročnější, totiž interpretaci lidových balad: kupříkladu její vlastní úpravy baladických příběhů z rodného strážnického Dolňácka Vydala máti, vydala dcéru a V širém poli hruščička jsou čisté a působivé. Ve dvaceti se nebojácně postavila do čela mladé strážnické cimbálové muziky Danaj, která letos oslavila třicetiny, a natočila s ní devět CD – mezi jinými ceněná tematická alba Písničky z malířovy palety (2000, reedice 2018), vánoční Nenechte nás dlúho státi (1996), Vladimíru Úlehlovi dedikované CD Písňovou zahradou (2008) nebo letošní Desatero (2018).  V BROLNu na čas zakotvila jako kmenová cimbalistka a zpěvačka, dodnes se současným “malým” BROLNem občas hostuje. Kromě hraní na cimbál, zpívání, komponování muzikantských pásem a úprav písní pro “svou” CM Danaj vyučuje hru na cimbál na ZUŠ ve Veselí a ve Skalici - a našla si i práci redaktorskou a scénáristickou: v pořadu U nás aneb Od cimbálu k lidové kultuře v TV Noe představuje divákům výrazné osobnosti české a moravské lidové muziky. Jak je zřejmé, kulaté narozeniny nemá vlastně ani čas oslavit v klidu … V rámci letošního festivalu Janáček Brno prezentovala svůj autorský pořad Kvítí milodějné – takže bylo o čem si povídat.

Otázky na příslušnost k uměleckému rodu a jeho historii patří k mým oblíbeným – ale tebe se vlastně tážu ne na muzikanty, ale na malíře, je to tak?

Ano, mým pradědečkem byl slovácký malíř Joža Uprka.

Přesto: byl ve tvé nejbližší rodině někdo, kdo tě inspiroval k budoucí profesi muzikanta?

Největší roli sehrál zcela jistě můj otec, sám dlouhou dobu aktivní amatérský muzikant, klarinetista a violový kontráš. Ten mě vlastně ke kráse hudby - především té lidové - přivedl.

Uvažovala jsi o hudbě vždy jako o své profesi? A jsi dnes spokojená s tím, jak se tvá hudební kariéra nakonec vyvinula?

Už v průběhu studia konzervatoře jsem dostala příležitost působit v Brněnském rozhlasovém orchestru lidových nástrojů (BROLN). Úvazek a pracovní smlouva tak velice záhy uvedly mladého člověka do reality, že každá profese má své klady a zápory. Jsou to pocity štěstí a blaženosti po vydařených koncertech či zahraničních zájezdech na straně jedné a stavy, kdy má člověk muziky plné zuby (přičtete-li  ke každodenním zkouškám a koncertům také četné večerně-noční hraní “kšeftovní” a docela svižný nejen víkendový život muziky Danaj) na straně druhé.  Když byl v roce 1993 BROLN institucionálně zrušen, nechala jsem věci, aby se vyvinuly samy. Dnes jsem se dopracovala do stavu, kdy všechny mé profese související s hudbou jsou zároveň mým velkým koníčkem. Považuji to za velké štěstí.

Základní umělecká škola (za „našich“ dob Lidová škola umění) byla pro většinu muzikantů základním kamenem hudebních studií. Prošla jsi stejnou cestou? Na jaký nástroj jsi začínala?

S obdivem se dnes otáčím za neobyčejnou velkorysostí, s níž mi i mým dvěma sourozencům rodiče dopřáli okusit všechno, co nás bavilo. Kromě krasobruslení, atletiky a vodáctví jsem tak prošla v LŠU oběma cykly hry na klavír (dodnes jej považuji za základní nástroj), zpěvu, přičichla jsem i k baletu a výtvarce. Cimbál se - také díky výbornému pedagogickému vedení - postupně stal dominantním.

Který učitel hry na cimbál ten rozhodující zlom, to klíčové rozhodnutí inspiroval?

Za naprosto zásadního (a podle mého názoru stále nedoceněného) učitele, jemuž vděčím za mé veškeré cimbálové dovednosti, považuji slovenského pedagoga, skladatele a výborného hráče Ludovíta Daniela. Právě on mě naučil hráčskému myšlení souvztažnému k jiným nástrojům cimbálové muziky, díky němu jsem už od dětství vstřebávala základy harmonie (a harmonizace), vedení jednotlivých hlasů apod.

Kdy a kde ses poprvé potkala s lidovou muzikou?

Ve třípokojovém panelovém bytě nás společně s babičkou žilo šest. Každou neděli po obědě v rámci povinného odpoledního klidu rodiče na rozhlasových vlnách naladili pravidelnou nedělní pohádku a po jejím skončení otec plynule přeladil na Rádio Budapest, kde následující hodinku vyhrávaly nejlepší maďarské folklorní a kavárenské kapely. Celoživotní vjem …

Jsi od dětských let výbornou, respektovanou zpěvačkou; kde jsi získala základy? Byl někdo tvým učitelem – nebo vzorem?

Děkuji za kompliment. Kromě základů pěvecké techniky z LŠU jsem autodidakt bez vedení a vzorů. Zpěv považuju za jeden z přirozených prostředků mého hudebního vyjádření.

Dnes jsi pedagožkou cimbálu na ZUŠ ty – máš hodně žáků? A rýsuje se nějaký talent?

Vzhledem ke všem mým dalším aktivitám mám částečný úvazek: v ZUŠ Veselí nad Moravou mám čtrnáct cimbálníčků, ve slovenské ZUŠ Skalica pět. Na sobotním výročním koncertě jsme si nadělili kompilační dvojCD Toto je tá cesta: CM Danaj 1988-2018. Samozřejmě jsou mezi nimi výrazněji nadané děti a mimořádné talenty. V jejich dalším vývoji hraje ovšem významnou roli také jejich vlastní píle a podpora rodičů. Za patnáctileté pedagogické působení ale stavím náš vztah především na tom, aby výsledkem jejich absolutoria ZUŠ byla láska k muzice jako takové, bez ohledu, na jakou interpretační úroveň mají.

Cimbál jako hudební nástroj je – nebo alespoň v době tvých studií byl – nástrojem v podstatě předurčeným k interpretování lidové hudby. Byla jsi s tím srozuměná, nebo jsi měla ambici tuto hranici překračovat?

Před pětatřiceti lety patřila role cimbálu skutečně pouze k lidové hudbě. Už Helena Červenková - sólistka BROLNu ale před lety dokázala interpretací náročných transkripcí či původních skladeb pro cimbál tento nástroj zrovnoprávnit s dalšími nástroji. Díky mnohaletému úsilí cimbálové obce i většímu množství původní literatury se cimbál dokáže představit i v roli sólového koncertního nástroje. Jeho použití v hudbě lidové je ovšem stále dominantní.

V době brněnských studií ses stala členkou BROLNu, a to hned v několika rolích: jako zpěvačka, cimbalistka a upravovatelka lidových písní. Jak jsi tehdejší BROLN vnímala – a co ti dal?

BROLN byl ve své době fenomén. Díky otevřené dramaturgii spolupracoval s významnými pěveckými i muzikantskými osobnostmi jednotlivých regionů, uměl sáhnout také k šikovným regionálním upravovatelům. Kromě vnímání a pochopení právě zmíněného mě naučil rychlé práci s notovým materiálem a stoprocentní koncentraci při natáčení.

Nedávno jste s cimbálovou muzikou Danaj oslavili (pro mě neuvěřitelné) třicetiny; jak se vydařil výroční dvojkoncert ve Strážnici?

To nejlépe posoudí posluchači. Podle obou vyprodaných koncertů a bezprostředních reakcí soudím, že naše několikaměsíční zkouškové úsilí přineslo kýžené ovoce.

Jak to děláte, že se z mladé muziky stala muzika čtyřicátníků a zůstala v takřka nezměněné sestavě? Dělá tu pohodu v kapele kamarádství od dětství, nebo je tu i něco navíc?

V muzice Danaj naše vztahy nejsou tvořeny dávnými dětskými kamarádstvími (i když, jak jsme až po letech zjistili, s basistou Dušanem Okénkou jsme si - oba jako učitelské děti - padli do oka na jednom letním táboře, kdy on jako dítě byl mně coby oddílové vedoucí nejmilejšm táborníkem). Prostě si sedíme, muzikantsky i lidsky. Za těch třicet let nás nerozdělily ani peníze, ani alkohol, ani milostné muzikantské avantýry. Nikdo neřeší, že s vizemi, čemu a jak se muzikantsky věnovat, přichází ženská.

Vedle tvé domovské muziky jsi ovšem vyhledávaným muzikantským a zpěváckým hostem v řadě jiných kapel; můžeš mi prosím napovědět,  s kým jsi zpívala a hrála?

Asi ten výčet nebude úplný: kromě Cimbálové muziky Pavla Múčky a CM Pavla Borovičky také s Technikem, s Hradišťanem, s Kašavou, s Ensemble Flair, s novým Brolnem (malá písmena používám záměrně, odlišuji jej tak od původního tělesa). Ale nejraději a pokud možno pouze s Danajem.

Zpátky k mé potrefenosti rodovou predestinací: ty jsi ji ještě podepřela partnerstvím s výborným zpěvákem Pavlem z jedinečného strážnického muzikantského rodu Múčků. Věděla jsi, do čeho jdeš?

Věděla jsem jen, že jdu za výjimečným chlapem mého srdce. Zpěvný múčkovský rod i manželovo naturelní muzikantství jsou ale devízy, které si člověk uvědomí a ocení až postupem času.

Pokračování rodu v další generaci už převzala vaše dcera Anička, od dětství dobrá zpěvačka a dnes i výborná cimbalistka. Zamýšlela jít v tvých stopách?

Anička i přes všechny hudební úspěchy dnes muzikantskou profesní dráhu upozadila a na pražské Univerzitě Karlově studuje etnologii.

Tvým „domácím hřištěm“ je televize NOE a tvůj pořad U nás, který se blíží půldruhé stovce pokračování. Jsi nejen jeho moderátorkou, ale i dramaturgyní; jak si vybíráš hosty? Stalo se, že tě někdo překvapil?

Výběr hostů a témat vždy konzultuji s dramaturgyní TV NOE Naděždou Urbáškovou. Vzhledem k faktu, že lidové kultuře se žádné jiné médium v takovém rozsahu nevěnuje, a také vzhledem ke skutečnosti, jaké bohatství a jaký odkaz tkví v onom sousloví, myslím, že máme ještě na pár let vystaráno. Mohu-li mluvit o překvapení, pak především ve smyslu, že už desátý rok mohou naše pořady vznikat díky jedinému finančnímu zdroji TV NOE - dobrovolným dárcům a podporovatelům. A samozřejmě i údivu nad skutečností, že za celých více než 150 dílů se stalo pouze třikrát, že hosté nepřijali pozvání kvůli výši honoráře.

V rámci festivalu Janáček Brno jste představili komponovaný pořad Kvítí milodějné.  Co bys nám řekla k jeho vzniku a inspiraci?

U zrodu tohoto projektu stála moje spolupráce s brněnským mužským vokálním kvartetem Q VOX. Známe se ještě ze školy. Na stavbě pořadu mě lákala vrstevnatost uchopení a zpracování Janáčkova sběratelského i tvůrčího úsilí - od artificiální roviny, kterou představuje Q VOX, přes jistou míru stylizace, jež nabízí CM Danaj, improvizačních schopností Martina Jakubíčka až po autentickou interpretaci Ženského pěveckého sboru Marína ze Zvolena.

Chystá se nějaké nové CD muziky Danaj nebo tvoje autorské? Neuvažovala jsi někdy o společné muzikantské prezentaci vás tří – Pavla, tebe a vaší dcery Aničky?

Samozřejmě - v hlavě mám další tři, čtyři možné hudební tituly. Jeden z nich se dotýká také manželovy cimbálové muziky. Nad vlastním autorským nosičem prozatím s pokorou neuvažuju, podobně jako nad společným rodinným titulem. Ostatně, pokud člověk nechá věci plynout, to podstatné, zajímavé a důležité v životě se v pravou chvíli přihlásí samo.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.  více

Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr Janáčkova divadla v Brně, má vedle klasické hudby blízko také k undergroundu, spolupracuje s básníky a napsal několik zásadních skladeb na pomezí soudobé a alternativní hudby. Jeho nové sólové album Josef Klíč & His One Man Cello Squad obsahuje písně beze slov, což je, jak Klíč podotkl v loňském rozhovoru pro náš server, forma, „která existovala už v době renesance“. A vysvětluje: „Píseň beze slov je skladba, do které si můžeš dosadit text. Má nějakou melodii a ty si na ni dokážeš text sám pro sebe zazpívat. Musí to tedy být skladba s nosnou melodií.“  více

Další den po mocném zážitku z provedení Requiem arménského skladatele Tigrana Mansurjana jsem měl možnost potkat i jejího stvořitele. Křehká, jemná a upřímná hudba mně tak předznamenávala jejího autora, se kterým jsem strávil několik vzácných chvil v ředitelském salónku brněnského Besedního domu ve velmi přátelském rozhovoru.  více

Vydá-li kapela nové album po deseti letech a nazve je Dej si čas, zavání to sympatickou sebeironií. Jenže co je to deset let proti prodlevám u jiných kapel, jejich fanoušci na novinku čekali osmnáct (AG Flek) nebo dokonce třicet let (Progres 2). U Mošen to prý bylo navíc tak, že nové album začalo vznikat už před pár lety, ale skupina na ně chtěla zařadit některé úplně nové písně, které potřeboval docvičit a docizelovat.  více

Ten večer byl nejen slavnostní, mimořádně obsazený, ale zejména v mnoha optikách hodnotný, přínosný i významný. Nablýskané baletní gala souboru Národního divadla Brno včera v Janáčkově divadle totiž ukázalo mnoho důležitých věcí. Jednak se galakoncert odkázal k úctyhodnému stému výročí baletního souboru v Brně, dále představil město jako respektované ohnisko tanečního umění, kam neváhají přijet největší hvězdy současnosti. A  konečně: v této prvoligové konkurenci obstál i domácí soubor, který se poměřil s evropskou špičkou. Připočtěte k tomu ještě opravdu bouřící nabitý sál Janáčkovy opery čili přes tisícovku spokojených diváků a výše avizované umělecké zisky jsou završené.  více

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Nejčtenější

Kritika

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více