Magdalena Múčková: To podstatné v životě se v pravou chvíli přihlásí samo

Magdalena Múčková: To podstatné v životě se v pravou chvíli přihlásí samo

Strážnická zpěvačka a cimbalistka Magdalena Múčková se už v útlém věku projevila jako výrazný talent: v soutěži dětských zpěváků si ve finále zazpívala s brněnským BROLNem – a nahrávka to byla natolik vydařená, že ji Český rozhlas Brno dodnes uchovává jako tzv. trvalku. Dětský hlásek vyzrál v krásně zabarvený, nezaměnitelný hlas mladé ženy, která si velmi brzy osvojila disciplínu pro lidovou zpěvačku nejnáročnější, totiž interpretaci lidových balad: kupříkladu její vlastní úpravy baladických příběhů z rodného strážnického Dolňácka Vydala máti, vydala dcéru a V širém poli hruščička jsou čisté a působivé. Ve dvaceti se nebojácně postavila do čela mladé strážnické cimbálové muziky Danaj, která letos oslavila třicetiny, a natočila s ní devět CD – mezi jinými ceněná tematická alba Písničky z malířovy palety (2000, reedice 2018), vánoční Nenechte nás dlúho státi (1996), Vladimíru Úlehlovi dedikované CD Písňovou zahradou (2008) nebo letošní Desatero (2018).  V BROLNu na čas zakotvila jako kmenová cimbalistka a zpěvačka, dodnes se současným “malým” BROLNem občas hostuje. Kromě hraní na cimbál, zpívání, komponování muzikantských pásem a úprav písní pro “svou” CM Danaj vyučuje hru na cimbál na ZUŠ ve Veselí a ve Skalici - a našla si i práci redaktorskou a scénáristickou: v pořadu U nás aneb Od cimbálu k lidové kultuře v TV Noe představuje divákům výrazné osobnosti české a moravské lidové muziky. Jak je zřejmé, kulaté narozeniny nemá vlastně ani čas oslavit v klidu … V rámci letošního festivalu Janáček Brno prezentovala svůj autorský pořad Kvítí milodějné – takže bylo o čem si povídat.

Otázky na příslušnost k uměleckému rodu a jeho historii patří k mým oblíbeným – ale tebe se vlastně tážu ne na muzikanty, ale na malíře, je to tak?

Ano, mým pradědečkem byl slovácký malíř Joža Uprka.

Přesto: byl ve tvé nejbližší rodině někdo, kdo tě inspiroval k budoucí profesi muzikanta?

Největší roli sehrál zcela jistě můj otec, sám dlouhou dobu aktivní amatérský muzikant, klarinetista a violový kontráš. Ten mě vlastně ke kráse hudby - především té lidové - přivedl.

Uvažovala jsi o hudbě vždy jako o své profesi? A jsi dnes spokojená s tím, jak se tvá hudební kariéra nakonec vyvinula?

Už v průběhu studia konzervatoře jsem dostala příležitost působit v Brněnském rozhlasovém orchestru lidových nástrojů (BROLN). Úvazek a pracovní smlouva tak velice záhy uvedly mladého člověka do reality, že každá profese má své klady a zápory. Jsou to pocity štěstí a blaženosti po vydařených koncertech či zahraničních zájezdech na straně jedné a stavy, kdy má člověk muziky plné zuby (přičtete-li  ke každodenním zkouškám a koncertům také četné večerně-noční hraní “kšeftovní” a docela svižný nejen víkendový život muziky Danaj) na straně druhé.  Když byl v roce 1993 BROLN institucionálně zrušen, nechala jsem věci, aby se vyvinuly samy. Dnes jsem se dopracovala do stavu, kdy všechny mé profese související s hudbou jsou zároveň mým velkým koníčkem. Považuji to za velké štěstí.

Základní umělecká škola (za „našich“ dob Lidová škola umění) byla pro většinu muzikantů základním kamenem hudebních studií. Prošla jsi stejnou cestou? Na jaký nástroj jsi začínala?

S obdivem se dnes otáčím za neobyčejnou velkorysostí, s níž mi i mým dvěma sourozencům rodiče dopřáli okusit všechno, co nás bavilo. Kromě krasobruslení, atletiky a vodáctví jsem tak prošla v LŠU oběma cykly hry na klavír (dodnes jej považuji za základní nástroj), zpěvu, přičichla jsem i k baletu a výtvarce. Cimbál se - také díky výbornému pedagogickému vedení - postupně stal dominantním.

Který učitel hry na cimbál ten rozhodující zlom, to klíčové rozhodnutí inspiroval?

Za naprosto zásadního (a podle mého názoru stále nedoceněného) učitele, jemuž vděčím za mé veškeré cimbálové dovednosti, považuji slovenského pedagoga, skladatele a výborného hráče Ludovíta Daniela. Právě on mě naučil hráčskému myšlení souvztažnému k jiným nástrojům cimbálové muziky, díky němu jsem už od dětství vstřebávala základy harmonie (a harmonizace), vedení jednotlivých hlasů apod.

Kdy a kde ses poprvé potkala s lidovou muzikou?

Ve třípokojovém panelovém bytě nás společně s babičkou žilo šest. Každou neděli po obědě v rámci povinného odpoledního klidu rodiče na rozhlasových vlnách naladili pravidelnou nedělní pohádku a po jejím skončení otec plynule přeladil na Rádio Budapest, kde následující hodinku vyhrávaly nejlepší maďarské folklorní a kavárenské kapely. Celoživotní vjem …

Jsi od dětských let výbornou, respektovanou zpěvačkou; kde jsi získala základy? Byl někdo tvým učitelem – nebo vzorem?

Děkuji za kompliment. Kromě základů pěvecké techniky z LŠU jsem autodidakt bez vedení a vzorů. Zpěv považuju za jeden z přirozených prostředků mého hudebního vyjádření.

Dnes jsi pedagožkou cimbálu na ZUŠ ty – máš hodně žáků? A rýsuje se nějaký talent?

Vzhledem ke všem mým dalším aktivitám mám částečný úvazek: v ZUŠ Veselí nad Moravou mám čtrnáct cimbálníčků, ve slovenské ZUŠ Skalica pět. Na sobotním výročním koncertě jsme si nadělili kompilační dvojCD Toto je tá cesta: CM Danaj 1988-2018. Samozřejmě jsou mezi nimi výrazněji nadané děti a mimořádné talenty. V jejich dalším vývoji hraje ovšem významnou roli také jejich vlastní píle a podpora rodičů. Za patnáctileté pedagogické působení ale stavím náš vztah především na tom, aby výsledkem jejich absolutoria ZUŠ byla láska k muzice jako takové, bez ohledu, na jakou interpretační úroveň mají.

Cimbál jako hudební nástroj je – nebo alespoň v době tvých studií byl – nástrojem v podstatě předurčeným k interpretování lidové hudby. Byla jsi s tím srozuměná, nebo jsi měla ambici tuto hranici překračovat?

Před pětatřiceti lety patřila role cimbálu skutečně pouze k lidové hudbě. Už Helena Červenková - sólistka BROLNu ale před lety dokázala interpretací náročných transkripcí či původních skladeb pro cimbál tento nástroj zrovnoprávnit s dalšími nástroji. Díky mnohaletému úsilí cimbálové obce i většímu množství původní literatury se cimbál dokáže představit i v roli sólového koncertního nástroje. Jeho použití v hudbě lidové je ovšem stále dominantní.

V době brněnských studií ses stala členkou BROLNu, a to hned v několika rolích: jako zpěvačka, cimbalistka a upravovatelka lidových písní. Jak jsi tehdejší BROLN vnímala – a co ti dal?

BROLN byl ve své době fenomén. Díky otevřené dramaturgii spolupracoval s významnými pěveckými i muzikantskými osobnostmi jednotlivých regionů, uměl sáhnout také k šikovným regionálním upravovatelům. Kromě vnímání a pochopení právě zmíněného mě naučil rychlé práci s notovým materiálem a stoprocentní koncentraci při natáčení.

Nedávno jste s cimbálovou muzikou Danaj oslavili (pro mě neuvěřitelné) třicetiny; jak se vydařil výroční dvojkoncert ve Strážnici?

To nejlépe posoudí posluchači. Podle obou vyprodaných koncertů a bezprostředních reakcí soudím, že naše několikaměsíční zkouškové úsilí přineslo kýžené ovoce.

Jak to děláte, že se z mladé muziky stala muzika čtyřicátníků a zůstala v takřka nezměněné sestavě? Dělá tu pohodu v kapele kamarádství od dětství, nebo je tu i něco navíc?

V muzice Danaj naše vztahy nejsou tvořeny dávnými dětskými kamarádstvími (i když, jak jsme až po letech zjistili, s basistou Dušanem Okénkou jsme si - oba jako učitelské děti - padli do oka na jednom letním táboře, kdy on jako dítě byl mně coby oddílové vedoucí nejmilejšm táborníkem). Prostě si sedíme, muzikantsky i lidsky. Za těch třicet let nás nerozdělily ani peníze, ani alkohol, ani milostné muzikantské avantýry. Nikdo neřeší, že s vizemi, čemu a jak se muzikantsky věnovat, přichází ženská.

Vedle tvé domovské muziky jsi ovšem vyhledávaným muzikantským a zpěváckým hostem v řadě jiných kapel; můžeš mi prosím napovědět,  s kým jsi zpívala a hrála?

Asi ten výčet nebude úplný: kromě Cimbálové muziky Pavla Múčky a CM Pavla Borovičky také s Technikem, s Hradišťanem, s Kašavou, s Ensemble Flair, s novým Brolnem (malá písmena používám záměrně, odlišuji jej tak od původního tělesa). Ale nejraději a pokud možno pouze s Danajem.

Zpátky k mé potrefenosti rodovou predestinací: ty jsi ji ještě podepřela partnerstvím s výborným zpěvákem Pavlem z jedinečného strážnického muzikantského rodu Múčků. Věděla jsi, do čeho jdeš?

Věděla jsem jen, že jdu za výjimečným chlapem mého srdce. Zpěvný múčkovský rod i manželovo naturelní muzikantství jsou ale devízy, které si člověk uvědomí a ocení až postupem času.

Pokračování rodu v další generaci už převzala vaše dcera Anička, od dětství dobrá zpěvačka a dnes i výborná cimbalistka. Zamýšlela jít v tvých stopách?

Anička i přes všechny hudební úspěchy dnes muzikantskou profesní dráhu upozadila a na pražské Univerzitě Karlově studuje etnologii.

Tvým „domácím hřištěm“ je televize NOE a tvůj pořad U nás, který se blíží půldruhé stovce pokračování. Jsi nejen jeho moderátorkou, ale i dramaturgyní; jak si vybíráš hosty? Stalo se, že tě někdo překvapil?

Výběr hostů a témat vždy konzultuji s dramaturgyní TV NOE Naděždou Urbáškovou. Vzhledem k faktu, že lidové kultuře se žádné jiné médium v takovém rozsahu nevěnuje, a také vzhledem ke skutečnosti, jaké bohatství a jaký odkaz tkví v onom sousloví, myslím, že máme ještě na pár let vystaráno. Mohu-li mluvit o překvapení, pak především ve smyslu, že už desátý rok mohou naše pořady vznikat díky jedinému finančnímu zdroji TV NOE - dobrovolným dárcům a podporovatelům. A samozřejmě i údivu nad skutečností, že za celých více než 150 dílů se stalo pouze třikrát, že hosté nepřijali pozvání kvůli výši honoráře.

V rámci festivalu Janáček Brno jste představili komponovaný pořad Kvítí milodějné.  Co bys nám řekla k jeho vzniku a inspiraci?

U zrodu tohoto projektu stála moje spolupráce s brněnským mužským vokálním kvartetem Q VOX. Známe se ještě ze školy. Na stavbě pořadu mě lákala vrstevnatost uchopení a zpracování Janáčkova sběratelského i tvůrčího úsilí - od artificiální roviny, kterou představuje Q VOX, přes jistou míru stylizace, jež nabízí CM Danaj, improvizačních schopností Martina Jakubíčka až po autentickou interpretaci Ženského pěveckého sboru Marína ze Zvolena.

Chystá se nějaké nové CD muziky Danaj nebo tvoje autorské? Neuvažovala jsi někdy o společné muzikantské prezentaci vás tří – Pavla, tebe a vaší dcery Aničky?

Samozřejmě - v hlavě mám další tři, čtyři možné hudební tituly. Jeden z nich se dotýká také manželovy cimbálové muziky. Nad vlastním autorským nosičem prozatím s pokorou neuvažuju, podobně jako nad společným rodinným titulem. Ostatně, pokud člověk nechá věci plynout, to podstatné, zajímavé a důležité v životě se v pravou chvíli přihlásí samo.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Klavírní recitál šéfdirigenta brněnské filharmonie Denise Russella Daviese a jeho manželky klavíristky Maki Namekawy včera v Besedním domě nabídnul skladby tří výrazných tváří amerického minimalismu. V průběhu večera zazněla minimalistická tvorba Steva Reicha v podobě díla Piano Phase, skladba Hallelujah Junction Johna Adamse a Four Movements for Two Pianos Philipa Glasse.  více

Festival JAZZFESTBRNO se letos rozšiřuje o novou programovou linii Tension, která bude představovat hudebníky na pomezí jazzu a elektronické hudby. Jedním z interpretů, kteří se představí 28. března v prostoru Praha v Brně, bude česko-ukrajinské duo Zabelov Group, které nedávno vydalo nové album s názvem Eg. Rozhovor s Romanem Zabelovem (akordeon, hlas, klavír, varhany, harfa…) a Janem Šiklem (bicí, trubka, kytara, perkuse…) vznikl v jedné pražské kavárně těsně před kapelní zkouškou.  více

Dvojkoncerty, typické pro festival JAZZFESTBRNO, často pracují s modelem velká světová hvězda a před ní méně známá česká nebo evropská kapela. V sobotu 16. března tomu bylo v Divadle Husa na provázku jinak. Po česko-polském septetu Štěpánky Balcarové sice následoval recitál výborného amerického trumpetisty Theo Crokera, ale pro řadu návštěvníků byla hvězdná domácí sestava se jmény jako Jaromír Honzák nebo Marcel Bárta větším lákadlem než u nás zatím spíše neznámý Croker, vnuk jiného úspěšného amerického trumpetisty, Doca Cheathama. Ať už ale posluchač přišel do komorního prostředí Husy na provázku na zhudebněné polské verše nebo na americkou jazzovou party, jistě neodcházel zklamán. I když se v druhé polovině namísto funkového večírku konal regulérní jazzový koncert.  více

Zatímco slavnější z rodu Marsalisů, trumpetista Wynton, se v rámci brněnského JazzFestu představil už opakovaně, jeho starší bratr, saxofonista Branford, zavítal na jižní Moravu poprvé. Koncertem jeho Quartetu začal další ročník festivalu JazzFestBrno, který si po necelých dvou dekádách existence drží pozici nejkvalitnější jazzové přehlídky v republice.  více

Třetí koncert abonentního cyklu brněnské filharmonie (Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“) s názvem Paris, Paris včera vzdal svým programem hold významné evropské metropoli a hlavnímu městu Francie. V průběhu večera zazněla díla Wolfganga Amadea Mozarta, Charlese-Marii Widora a současného skladatele Kryštofa Mařatky. Kromě Filharmonie Brno vystoupili klarinetista Michel Lethiec a varhaník Christian Schmitt, představení dirigoval Jiří Rožeň.  více

Večery z cyklu Hudební inventura brněnského orchestru Ensemble Opera Diversa pravidelně vynášejí na světlo pozapomenutá díla českých skladatelů. Úterní koncert v sále Konventu Milosrdných bratří se stal pietní připomínkou výročí let 1939/1969. Po boku orchestru vystoupil houslista Milan Paľa a klavíristky Kristýna Znamenáčková a Lucie Pokorná. Představení řídila stálá dirigentka orchestru Gabriela Tardonová.  více

Skladatelka a písničkářka Bára Zmeková vydává v těchto dnech své nové album s názvem LUNAVES. Oficiálně je představí také v Brně. Křest v Kabinetu Múz proběhne v úterý 19. března.  více

Po úspěšném turné v Japonsku se Filharmonie Brno včera vrátila na brněnské pódium Kulturního centra Babylon. Večer sestával výhradně z děl německého hudebního romantismu, která zazněla v nastudování dirigenta Alexandera Liebreicha. Ve skladbě Čtyři preludia a Vážné zpěvy Johannese Brahmse se představil chorvatský basbarytonista Krešimir Stražanac.  více

Slovácký soubor Šafrán je již tradičním organizátorem brněnského fašanku. Akce se, v duchu lidových tradic, koná vždy v úterý před Popeleční středou a je počátkem křesťanského půstu. Její kořeny sahají do dob pohanských, nyní je však součástí křesťanských svátků téměř po celém světě. Průvodům masek se v regionech Moravy říká končiny, masopust, fašanek nebo např. šibřinky. Jeho souborová brněnská obdoba se snaží držet lidového předobrazu. Začíná průvodem na Náměstí svobody. Letos pokračoval přes Alfa pasáž až do budovy tržnice na Zelném trhu. Zakončení programu bylo v režii souboru Lučina, který divákům předvedl tzv. pochovávání basy. Jedná se o zvyk, který je inscenovaným pohřbem tohoto hudebního nástroje, znázorňuje ukončení zábav, zklidnění a příprav na Velikonoce.  více

„Tolik, co údajně dnes je nám, to dřív bylo starým lidem,“ zpívá Slávek Janoušek v písni Alzheimer a Parkinson.  Písničkář, který loni v září oslavil 65. narozeniny, našel ve stárnutí mimořádně silné téma pro svou novou desku. Tohle je vzkaz je album nejen o přibývajících létech, ale i o tom, jak si „na stará kolena“ čím dál víc vážíme své rodiny a svých kořenů. Třebaže najdeme velmi silné momenty na všech Janouškových albech, Tohle je vzkaz lze vnímat jako třetí díl trilogie jeho nejsilnějších nahrávek – Kdo to zavinil (1988), Tancuj a zpívej (1997) a Tohle je vzkaz (2018).  více

Skupina Nevermore & Kosmonaut získala za album Bleděmodré město, věnované Brnu, nominaci na Anděla v žánrové kategorii Folk. S kapelníkem a autorem písní Michalem Šimíčkem, přezdívaným Kosmonaut, hovoříme o písních, o městě, jeho zvucích a utajených zákoutích i o plánech kapely.  více

Po jedenácté se vrátilo slavné Labutí jezero do Brna a to na jeviště Janáčkova divadla při úterní obnovené premiéře tohoto nesmrtelného titulu. V den premiéry také uplynulo rovné století od okamžiku, kdy brněnské publikum tento baletní klenot Petra Iljiče Čajkovského shlédlo vůbec poprvé. O té doby je na repertoáru největšího moravského divadla jen s krátkými přestávkami téměř nepřetržitě. Do obnovené premiéry mu předcházelo deset jevištních a choreografických přepracování.  více

Hudební cyklus „Barbara Maria Willi uvádí…“ je patnáct let hodnotou brněnského kulturního života. Koncerty staré hudby pořádané energickou cembalistkou a varhanicí v jedné osobě se těší neutuchající přízni posluchačů a programová nabídka hudebních večerů je rok od roku pestřejší. Není tedy divu, že nová sezóna přišla s něčím zcela ojedinělým – včera zahájil cyklus již 16. ročník spojením středověké hudby, výtvarného umění a Alighieriho Božské komedie. Večer s názvem KCHUN: PURGATIO vznikl spoluprací pěveckého dua KCHUN sestávajícího z tenoristy Martina Prokeše a barytonisty Marka Šulce s akademickým malířem Atilou Vörösem a video jockeyem Rudolfem Živcem. Umělecký výtvor sui generis doplnil záznam recitace herce Jiřího Dvořáka.  více

V sále Blahoslavova domu (centru Českobratrské církve evangelické) zazněla včera podvečer duchovní díla pozdní renesance a raného baroka v podání komorního sboru Ensemble Versus a souboru historických nástrojů Castello in Aria. Obě tělesa řídil umělecký vedoucí sboru Vladimír Maňas. V programu večera figurovaly skladby léty prověřených i takřka neznámých, sporadicky uváděných autorů evropské hudby.  více

Městské divadlo Brno včera uvedlo evropskou premiéru muzikálu Poslední loď (The Last Ship), jehož autorem je světoznámý hudebník Sting. A bude to směs jeho výtečné muziky vycházející z britského folku, zdařile a upřímně vyprávěný příběh, a také silné herecké výkony, které by měly zaručit šťastnou plavbu inscenace směrem k divákům.  více

Nejčtenější

Kritika

Klavírní recitál šéfdirigenta brněnské filharmonie Denise Russella Daviese a jeho manželky klavíristky Maki Namekawy včera v Besedním domě nabídnul skladby tří výrazných tváří amerického minimalismu. V průběhu večera zazněla minimalistická tvorba Steva Reicha v podobě díla Piano Phase, skladba Hallelujah Junction Johna Adamse a Four Movements for Two Pianos Philipa Glasse.  více