Maida Hundeling: Nedokázala bych spáchat vraždu

3. listopad 2016, 14:00
Maida Hundeling: Nedokázala bych spáchat vraždu

Sopranistka Maida Hundeling, která v loňské sezoně debutovala kupříkladu v Metropolitní opeře v New Yorku, se po roce vrací do Janáčkovy opery. Pěvkyně známá z předních operních scén po celém světě se v Brně znovu uvede v roli Tosky ve stejnojmenné Pucciniho opeře. Inscenace zdejšího uměleckého šéfa Jiřího Heřmana zaujala už při premiéře. Režisér ve své koncepci vyšel z propojení příběhu zpěvačky Tosky v soukolí složité politické situace Římské republiky roku 1800 s příběhem jedné z jejích mimořádných představitelek ve druhé polovině minulého století – operní superstar Marie Callas. Jak napsala kritika, vzniklo divadelně působivé a inspirativní prolnutí osudů těchto dvou žen, adorovaných operních div, zaujatých láskou v politicky komplikované době, která je semele. V hlavních rolích této brněnské inscenace excelovala zejména Maida Hundeling.

Tento týden se vracíte do Janáčkovy opery do inscenace Pucciniho Tosky. Vaším novým partnerem v roli Maria Cavaradossiho bude dánský tenorista Magnus Vigilius. Setkáváte se na jevišti poprvé?

Na návrat do Brna a Janáčkovy opery se opravdu velmi těším. Dodnes jsem nezapomněla, jak vřele mne tady všichni přijali při premiéře a vlastně i mém debutu v Brně v květnu 2015. S Magnusem jsem nikdy nezpívala, setkáme se poprvé a já pevně věřím, že si společně inscenaci užijeme.

Jaké kvality by měl podle Vás mít ideální partner na jevišti?

Mám ráda, když k sobě máme vzájemný respekt, stejné zanícení a pokoru pro dílo, na kterém společně pracujeme.  S tím jde ruku v ruce zanícení pro skladatele a jeho hudbu. Baví mě, když jsou moji umělečtí partneři kreativní a inspirují mne. Ráda hraji „s někým“, nikoliv pouze „vedle někoho“ a už vůbec ne „proti někomu“.

Do inscenace Tosky se s více než ročním odstupem vracíte. Jak se Vám líbí její brněnské pojetí a propojení s dnes již legendární Marií Callas?

Mám brněnskou Tosku velmi ráda. I když je to jakási pocta Marii Callas, dostala jsem příležitost hrát svou vlastní Tosku se všemi finesami, které v ní cítím. Konfrontace s Marií Callas mi ale otevřela další pohledy na tuto roli, inspirovala jsem se jejím přístupem k životu, aniž bych byla nucena ji nějak imitovat nebo se snažit zpívat Tosku jako ona. Takže je to zase trochu jiná Tosca a myslím, že velmi zajímavá.

Kdybyste byla skutečnou Toskou, udělala byste něco jinak?

Více bych věřila svému partnerovi a nenechala bych se tak snadno rozčílit Scarpiovými urážkami. A asi bych nedokázala spáchat vraždu… a později zabít samu sebe. Takže by se z toho stal velmi nudný příběh.

Roli Florii Tosky zpíváte velmi úspěšně už patnáct let. V roce 2010 jste s ní debutovala ve vídeňské Volksoper. Změnil se za tu dobu nějak Váš přístup k této postavě?

Určitě se nezměnil můj názor na Tosku jako postavu, ale velmi výrazně se samozřejmě během té doby změnila má interpretace. Prakticky po každém představení něco upravím a pevně doufám, že k lepšímu. Cítím, jakou obrovskou škálu barev a emocí mi tato role nabízí. Snažím se ji neustále vybrušovat a dělat postavu zajímavější.

hundeling_maida_foto_archiv_jan_operyProč si myslíte, že je tento titul tak populární? V loňském roce byla Tosca devátou nejhranější operou na světě.

Puccinimu se v Tosce podařilo všechno umístit ve správný moment na správné místo a navíc příběh má vše, co má mít: lásku, žárlivost, intriky, nevěru, pomstu, nebezpečí, strach, zoufalství. Nazvala bych ji takovým Love-Tragedy-Crime, něco mezi milostnou tragédií a „kriminálkou“. Je to příběh, který můžete položit do jakékoliv doby, a vždycky bude fungovat.

V roce 2010 jste zpívala v milánské La Scale pod taktovkou Zubina Mehty Alžbětu ve Wagnerově Tannhäuserovi. Jaká to byla zkušenost?

Toto jsou příležitosti, na které nikdy nezapomenete a za které je každý zpěvák velmi šťastný. Milánská inscenace měla kromě výtečného dirigenta také úžasný režijní koncept, za nímž stál Carlus Padrissa, tedy člen skupiny La Fura dels Baus. Přesunul celý děj do Indie, tak si to můžete představit.

Váš repertoár je velmi široký, nicméně lze v něm vystopovat jisté zaměření právě na wagnerovské a straussovské role, které jsou pro hlas velmi náročné. Jak si udržujete hlas v kondici?

Trvalo mi několik let, než jsem pochopila, co je pro můj hlas nejlepší. Například jsem již velmi brzy nastudovala právě Alžbětu v Tannhäuserovi, ale dala jsem si čas celých pět let, než jsem přidala do svého repertoáru dvojroli Alžběty a Venuše v jednom večeru. Až poté jsem udělala další důležitý krok – nastudovala jsem Sentu v Bludném Holanďanovi. Opět si dávám na čas s další podobně náročnou rolí. Mám tak příležitost s rolemi růst a dorůstat do dalších. V tuto chvíli připravuji Straussovu Elektru, nikoliv že ji mám někde zpívat, chci ji jen přidat na repertoár. A nechávám si čas. Musíte se naučit říkat ne, hodně spát, zdravě jíst (jsem vegetariánka) a chodit do přírody. Moc ráda dělám pěší túry a zahradničím. A potřebujete mít pozitivní přístup k životu.

Dětství jste strávila v Tunisku. Odráží se to nějak ve Vašem životě a Vašem přístupu k umění?

Sice jsem se v Tunisku narodila, ale moji rodiče jsou oba Němci. Fakt, že moji rodiče pracovali dlouhou dobu v zahraničí, ale způsobil, že jsme měli velmi otevřenou domácnost. Naše rodina a náš dům byly vždy otevřeny pro přátele různých národností a etnik, náboženství a kultur. To mě naučilo mít otevřenou mysl a umět se přizpůsobit.

Pocházíte z hudební rodiny?

(Smích)… Ne, ne! Nikoliv v pravém slova smyslu. Z obou linií jsme farmáři a zemědělci, ale všichni s velkou láskou a vášní zpívali lidové písně, během vánoc to samozřejmě byly koledy a také jsme zpívali v kostelním sboru.

Na repertoáru máte řadu rolí z českých oper. V loňské sezoně jste dokonce jako Cizí kněžna debutovala v Opeře Houston. Dále zpíváte Libuši a Šárku, ale také Jenůfu v Její pastorkyni a Kateřinu v Řeckých pašijích. Pomineme-li úskalí českého jazyka, na kolik je Vám česká hudba, především hudba Martinů a Janáčka, blízká?

Upřímně? Když jsem začala studovat Kateřinu v Řeckých pašijích, měla jsem z ní stejně krásný pocit jako z Rusalky nebo Mařenky v Prodané nevěstě. Hned jsem se cítila jako doma a tento pocit se ještě prohloubil, když jsem se dostala k roli Jenůfy v Janáčkově Její pastorkyni. Speciálně Janáčkova hudba ke mně promlouvá opravdu velmi intenzivně.

Maida Hundeling/ (c) Janáčkova opera NdB / Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat
  • Mira

    6. listopad 2016, 0:40
    Tvrdenie pani Hundeling o študovaní partu Elektry len kvôli obohateniu repertoáru, bez toho, že by ho mala niekde spievať, nie je celkom korektné v situácii, kedy je speváčka už niekoľko mesiacov ohlásená ako Elektra v koncertnom prevedení v Slov.filharmónii vo februári 2017. Okrem toho by ma zaujímalo, kde a kedy p.Hundeling spievala Libuši a Šárku (a ktorú), ako tvrdí autorka rozhovoru.

Vrcholná kariéra Marie Callas byla oslnivá, ale zároveň vcelku krátká, a taková je i samotná Tosca. Výbuch energie, oslnivý záblesk a propad do zoufalství a nicoty se střetly v propojení operní inscenace s lidským životem. A je to syntéza neobyčejně působivá, navíc podpořená výborným hudebním nastudováním.  více

U příležitosti svých loňských 66. narozenin vydal dokumentarista, písničkář, hudebník, divadelník a spisovatel Jiří Vondrák dvojalbum, které je spíše (téměř) reprezentativním průřezem jeho hudebními aktivitami než výběrem největších hitů. Více než o „best of“ jde o zajímavou směs typu „od hitů k raritám“, od starých písní k novým a od folku k bigbítu. Výborná příležitost pro základní seznámení s Vondrákem coby renesanční osobností brněnské scény, díky jinde nevydaným nebo stěží sehnatelným nahrávkám nepostradatelná kolekce pro sběratele a v neposlední řadě 2CD, jehož minimálně první polovina se moc dobře poslouchá.  více

Tramp-swingová kapela s brněnskými kořeny Hajcman (název je odvozený z pojmenování důlní ocelové výztuže odkazuje k zálibě frontmana, jeskyňáře Martina Škrobáka; jeho první kapela se ostatně jmenovala Stalaktit) vydala očekávané debutové album Jednou to bude. Kdo předpokládal, že půjde o autorský projekt, tipoval správně. Ovšem nikoliv z pera členů kapely, přestože malá dvoupísňová ochutnávka od Martina Škrobáka dává naději na další desku poskládanou z vlastního autorského zpěvníku. Gros debutové písňové kolekce plánované více než desetiletí pochází ze šuplíku Jaroslava Velinského alias Kapitána Kida. Tato legenda trampské písně je i Martinův dlouholetý kamarád, spolupracovník a vzor. Jak je popsáno ve sleevenote k albu i k připojenému zpěvníčku, nahrávku „prastarých vykopávek“ plánoval Kapitán Kid už kolem roku 2005 ještě s předchozí Škrobákovou kapelou Banjo Gang. Ke společnému nahrávání s Martinem a jeho kamarády nakonec došlo, ovšem přednost dostaly Velinského nejznámější trampské hity na CD Tempo di kůň (vyšlo 2007). Na již provedenou inventuru šuplíků a Kapitánem Kidem revidovaný předvýběr tak přišel čas až několik let po autorově smrti – jde tedy víceméně o hold váženému autorovi.  více

V rámci týdenního hudebního maratonu Please, do not disturb, který se uskutečnil 15.–21. března, navštívilo komorní těleso Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdra sedm brněnských hotelů. V nich dalo zaznít výběru z děl současných hudebních skladatelů. Projekt, který vznikl ve spolupráci s platformou Terén – Pole performativního umění, však nechtěl být pouhým záznamem koncertů. A tak měl každý večer své tematické ukotvení, režii i herce. O prvních čtyřech „hotelových toulkách“ jsme referovali v předchozí recenzi – dnes je na řadě závěrečná hotelová trojice.  více

Zatímco koncertní sály a operní domy zejí prázdnotou, v sedmi brněnských hotelích bylo díky komornímu tělesu Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdra a platformě Terén – Pole performativního umění neobvykle rušno. Každý večer v týdnu od 15. do 21. března měli milovníci moderní artificiální hudby možnost navštívit prostřednictvím služby YouTube jeden z vybraných hotelů. Mohli se nechat pohltit nejen přízračnou atmosférou prázdných pokojů a chodeb, ale také pestrou dramaturgií spojenou s netradičním vizuálním uchopením. Cyklus Please, do not disturb, jak svůj počin Brno Contemporary Orchestra a Terén nazvali, nesestával pouze z tradičních koncertních záznamů. Každým večerem totiž prostupovala ještě samostatná „příběhová“ linka, která někdy přímo, jindy jen zpovzdálí interagovala s hudebníky či samotným prostorem.  více

Kulturní svět stále hledá cesty, jak krásy hudby přenést z prázdných sálů k divákům doma. V rámci možností se to ale naštěstí daří a před umělci se otevírají nové výzvy. Jednu takovou pokořilo půvabné dámské trio Drei Engeln, když do virtuálního světa vyslalo svůj první streamovaný koncert, který ale ze svého brněnského působiště přeneslo do kostela Všech svatých v Rožnově pod Radhoštěm. Téměř hodinový program zaměřený převážně na barokní skladby obsahoval stylově i tematicky pestrou nabídku ve zpěvně-cembalovém obsazení.  více

„Je to úplně dokonalý, pouštím si to furt a furt mi to zní v hlavě,“ napsal vystudovaný muzikolog a brněnský politik Matěj H. Hudební publicista s pseudonymem Max B. píše v jiné diskusi na Facebooku o „absolutní příšernosti“. Málokteré tuzemské album natočené v roce 2020 se dočkalo tak různorodých reakcí jako Folk Swings, kolekce původně folkových písní v bigbandovém aranžmá a v podání B-Side Bandu pod vedením Josefa Buchty.  více

Na konci roku 2020 vydala Filharmonie Brno dvojici nahrávek sestávajících z děl Antonína Dvořáka a Antonína Rejchy. „Dvořákovské“ CD se skladatelovou první symfonií a Maličkostmi v úpravě a instrumentaci šéfdirigenta brněnské filharmonie Dennise Russella Daviese jsme zde již recenzovali. Nyní se zaměříme na nahrávku hudebního obrazu Lenora skladatele Antonína Rejchy na text balady Gottfrieda Augusta Bürgera. Na CD se představili Martina Janková v roli Lenory, Pavla Vykopalová jako její matka, Wojciech Parchem v roli vypravěče a Jiří Brückler jako zesnulý voják Vilém. Po boku orchestru Filharmonie Brno vystoupil také Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Stejně jako v případě nahrávky s díly Antonína Dvořáka, i tento projekt řídil dirigent Dennis Russell Davies.  více

Současný jazz je jedním z nejobtížněji definovatelných hudebních stylů. Existuje totiž v celé řadě podob: od víceméně puristických historických podžánrů (ragtime, swing, dixieland, bebop, hard bop, free jazz a další) se postupně víc a víc rozvolňuje do nejrůznějších fúzí, čerpá novou inspiraci mimo jiné z rocku, world music, folklóru či z vážné hudby. Takže vedle autorů a interpretů straight-ahead jazzu se také u nás vyprofilovalo několik autorských osobností hledajících a vytvářejících jeho novou podobu.  více

Po lednových streamovaných koncertech doplněných sérií originálních video-upoutávek se Czech Ensemble Baroque včera opět vrátil se živým večerním přenosem. Tentokrát se jednalo o druhý koncert z cyklu Bacha na Mozarta, který byl přeložený z 21. října. Z prostor Konventu Milosrdných bratří na něm zazněl, jako stěžejní část programu, žalm Dixit Dominus Georga Friedricha Händela.  více

Koronavirová krize roku 2020 (a 2021) měla a stále má takový dopad na podobu hudebního trhu, že si badatelé s odstupem budou možná klást otázku, zda v této době vyšly vůbec nějaké nahrávky, které neovlivnila. Robert Křesťan s Druhou trávou chtěl pracovat na dvojalbu, na kterém měl vedle sebe postavit coververze písní svých oblíbenců a novou autorskou tvorbu. Součástí ambiciózního projektu se stal britský producent Eddie Stevens, avšak přerušená možnost cestování mezi Českem a Londýnem zastavila i práce na 2CD. Kapela se rozhodla nečekat na uvolnění a vydala Díl první samostatně. Nejde o přesnou podobu původně zamýšleného prvního disku. „Vydat jen převzaté skladby bez jakékoli patrné vazby mezi nimi a původní tvorbou nám připadlo nedostatečné a producentský styl Eddieho Stevense je natolik jednotlivý a jistým způsobem jednotící, že jsme se rozhodli na prvním nosiči vydat mix obou a s druhým dílem počkat,“ vysvětluje Křesťan. Před sebou tedy máme Díl první, což ovšem není žádná polovičatá nahrávka nebo nedokončené dílo. Druhé trávě se navzdory vyšší moci podařilo nahrát jednu z nejsilnějších českých desek roku 2020.  více

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Nejčtenější

Kritika

Kulturní svět stále hledá cesty, jak krásy hudby přenést z prázdných sálů k divákům doma. V rámci možností se to ale naštěstí daří a před umělci se otevírají nové výzvy. Jednu takovou pokořilo půvabné dámské trio Drei Engeln, když do virtuálního světa vyslalo svůj první streamovaný koncert, který ale ze svého brněnského působiště přeneslo do kostela Všech svatých v Rožnově pod Radhoštěm. Téměř hodinový program zaměřený převážně na barokní skladby obsahoval stylově i tematicky pestrou nabídku ve zpěvně-cembalovém obsazení.  více