Maida Hundeling: Nedokázala bych spáchat vraždu

3. listopad 2016, 14:00
Maida Hundeling: Nedokázala bych spáchat vraždu

Sopranistka Maida Hundeling, která v loňské sezoně debutovala kupříkladu v Metropolitní opeře v New Yorku, se po roce vrací do Janáčkovy opery. Pěvkyně známá z předních operních scén po celém světě se v Brně znovu uvede v roli Tosky ve stejnojmenné Pucciniho opeře. Inscenace zdejšího uměleckého šéfa Jiřího Heřmana zaujala už při premiéře. Režisér ve své koncepci vyšel z propojení příběhu zpěvačky Tosky v soukolí složité politické situace Římské republiky roku 1800 s příběhem jedné z jejích mimořádných představitelek ve druhé polovině minulého století – operní superstar Marie Callas. Jak napsala kritika, vzniklo divadelně působivé a inspirativní prolnutí osudů těchto dvou žen, adorovaných operních div, zaujatých láskou v politicky komplikované době, která je semele. V hlavních rolích této brněnské inscenace excelovala zejména Maida Hundeling.

Tento týden se vracíte do Janáčkovy opery do inscenace Pucciniho Tosky. Vaším novým partnerem v roli Maria Cavaradossiho bude dánský tenorista Magnus Vigilius. Setkáváte se na jevišti poprvé?

Na návrat do Brna a Janáčkovy opery se opravdu velmi těším. Dodnes jsem nezapomněla, jak vřele mne tady všichni přijali při premiéře a vlastně i mém debutu v Brně v květnu 2015. S Magnusem jsem nikdy nezpívala, setkáme se poprvé a já pevně věřím, že si společně inscenaci užijeme.

Jaké kvality by měl podle Vás mít ideální partner na jevišti?

Mám ráda, když k sobě máme vzájemný respekt, stejné zanícení a pokoru pro dílo, na kterém společně pracujeme.  S tím jde ruku v ruce zanícení pro skladatele a jeho hudbu. Baví mě, když jsou moji umělečtí partneři kreativní a inspirují mne. Ráda hraji „s někým“, nikoliv pouze „vedle někoho“ a už vůbec ne „proti někomu“.

Do inscenace Tosky se s více než ročním odstupem vracíte. Jak se Vám líbí její brněnské pojetí a propojení s dnes již legendární Marií Callas?

Mám brněnskou Tosku velmi ráda. I když je to jakási pocta Marii Callas, dostala jsem příležitost hrát svou vlastní Tosku se všemi finesami, které v ní cítím. Konfrontace s Marií Callas mi ale otevřela další pohledy na tuto roli, inspirovala jsem se jejím přístupem k životu, aniž bych byla nucena ji nějak imitovat nebo se snažit zpívat Tosku jako ona. Takže je to zase trochu jiná Tosca a myslím, že velmi zajímavá.

Kdybyste byla skutečnou Toskou, udělala byste něco jinak?

Více bych věřila svému partnerovi a nenechala bych se tak snadno rozčílit Scarpiovými urážkami. A asi bych nedokázala spáchat vraždu… a později zabít samu sebe. Takže by se z toho stal velmi nudný příběh.

Roli Florii Tosky zpíváte velmi úspěšně už patnáct let. V roce 2010 jste s ní debutovala ve vídeňské Volksoper. Změnil se za tu dobu nějak Váš přístup k této postavě?

Určitě se nezměnil můj názor na Tosku jako postavu, ale velmi výrazně se samozřejmě během té doby změnila má interpretace. Prakticky po každém představení něco upravím a pevně doufám, že k lepšímu. Cítím, jakou obrovskou škálu barev a emocí mi tato role nabízí. Snažím se ji neustále vybrušovat a dělat postavu zajímavější.

hundeling_maida_foto_archiv_jan_operyProč si myslíte, že je tento titul tak populární? V loňském roce byla Tosca devátou nejhranější operou na světě.

Puccinimu se v Tosce podařilo všechno umístit ve správný moment na správné místo a navíc příběh má vše, co má mít: lásku, žárlivost, intriky, nevěru, pomstu, nebezpečí, strach, zoufalství. Nazvala bych ji takovým Love-Tragedy-Crime, něco mezi milostnou tragédií a „kriminálkou“. Je to příběh, který můžete položit do jakékoliv doby, a vždycky bude fungovat.

V roce 2010 jste zpívala v milánské La Scale pod taktovkou Zubina Mehty Alžbětu ve Wagnerově Tannhäuserovi. Jaká to byla zkušenost?

Toto jsou příležitosti, na které nikdy nezapomenete a za které je každý zpěvák velmi šťastný. Milánská inscenace měla kromě výtečného dirigenta také úžasný režijní koncept, za nímž stál Carlus Padrissa, tedy člen skupiny La Fura dels Baus. Přesunul celý děj do Indie, tak si to můžete představit.

Váš repertoár je velmi široký, nicméně lze v něm vystopovat jisté zaměření právě na wagnerovské a straussovské role, které jsou pro hlas velmi náročné. Jak si udržujete hlas v kondici?

Trvalo mi několik let, než jsem pochopila, co je pro můj hlas nejlepší. Například jsem již velmi brzy nastudovala právě Alžbětu v Tannhäuserovi, ale dala jsem si čas celých pět let, než jsem přidala do svého repertoáru dvojroli Alžběty a Venuše v jednom večeru. Až poté jsem udělala další důležitý krok – nastudovala jsem Sentu v Bludném Holanďanovi. Opět si dávám na čas s další podobně náročnou rolí. Mám tak příležitost s rolemi růst a dorůstat do dalších. V tuto chvíli připravuji Straussovu Elektru, nikoliv že ji mám někde zpívat, chci ji jen přidat na repertoár. A nechávám si čas. Musíte se naučit říkat ne, hodně spát, zdravě jíst (jsem vegetariánka) a chodit do přírody. Moc ráda dělám pěší túry a zahradničím. A potřebujete mít pozitivní přístup k životu.

Dětství jste strávila v Tunisku. Odráží se to nějak ve Vašem životě a Vašem přístupu k umění?

Sice jsem se v Tunisku narodila, ale moji rodiče jsou oba Němci. Fakt, že moji rodiče pracovali dlouhou dobu v zahraničí, ale způsobil, že jsme měli velmi otevřenou domácnost. Naše rodina a náš dům byly vždy otevřeny pro přátele různých národností a etnik, náboženství a kultur. To mě naučilo mít otevřenou mysl a umět se přizpůsobit.

Pocházíte z hudební rodiny?

(Smích)… Ne, ne! Nikoliv v pravém slova smyslu. Z obou linií jsme farmáři a zemědělci, ale všichni s velkou láskou a vášní zpívali lidové písně, během vánoc to samozřejmě byly koledy a také jsme zpívali v kostelním sboru.

Na repertoáru máte řadu rolí z českých oper. V loňské sezoně jste dokonce jako Cizí kněžna debutovala v Opeře Houston. Dále zpíváte Libuši a Šárku, ale také Jenůfu v Její pastorkyni a Kateřinu v Řeckých pašijích. Pomineme-li úskalí českého jazyka, na kolik je Vám česká hudba, především hudba Martinů a Janáčka, blízká?

Upřímně? Když jsem začala studovat Kateřinu v Řeckých pašijích, měla jsem z ní stejně krásný pocit jako z Rusalky nebo Mařenky v Prodané nevěstě. Hned jsem se cítila jako doma a tento pocit se ještě prohloubil, když jsem se dostala k roli Jenůfy v Janáčkově Její pastorkyni. Speciálně Janáčkova hudba ke mně promlouvá opravdu velmi intenzivně.

Maida Hundeling/ (c) Janáčkova opera NdB / Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat
  • Mira

    6. listopad 2016, 0:40
    Tvrdenie pani Hundeling o študovaní partu Elektry len kvôli obohateniu repertoáru, bez toho, že by ho mala niekde spievať, nie je celkom korektné v situácii, kedy je speváčka už niekoľko mesiacov ohlásená ako Elektra v koncertnom prevedení v Slov.filharmónii vo februári 2017. Okrem toho by ma zaujímalo, kde a kedy p.Hundeling spievala Libuši a Šárku (a ktorú), ako tvrdí autorka rozhovoru.

Vrcholná kariéra Marie Callas byla oslnivá, ale zároveň vcelku krátká, a taková je i samotná Tosca. Výbuch energie, oslnivý záblesk a propad do zoufalství a nicoty se střetly v propojení operní inscenace s lidským životem. A je to syntéza neobyčejně působivá, navíc podpořená výborným hudebním nastudováním.  více

Stejně jako v životě a tvorbě Dušana Holého i na koncertě se střídaly dvě polohy lidové písně. První z nich, věrná tradici a zakořeněná ve svém přirozeném prostředí regionu, zazněla v podání Horňácké muziky Petra Mičky. Druhá - výrazně stylizovaná a přetvořená pro potřeby koncertního provedení - zazněla v úpravách pro BROLN v současné době pod dirigentským smyčcem primáše Petra Varmuži.  více

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více

Na 10. ročníku festivalu Maraton hudby Brno vystoupí polské ženské trio Sutari. Na svém kontě mají stovky koncertů ve více než 20 zemích světa včetně vystoupení na světovém hudebním veletrhu WOMEX v roce 2015 nebo live session pro americké rádio KEXP. Vydaly několik oceňovaných alb, z nich to nejnovější, z roku 2024, se jmenuje #kołysankidlaświata a obsahuje ukolébavky. Jejich hudba kombinuje tradiční polské písně s moderními prvky a dotýká se témat přírody, svobody, ženskosti a sesterství. Sutari zahájí v sobotu 9. srpna World music scénu festivalu v brněnském klubu První patro. Na naše otázky odpovídaly kolektivně všechny tři členky skupiny – Basia Songin, Kasia Kapela a Dobromiła Życzyńska.  více

Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce

Letos si připomínáme 100. výroční narození kanadského jazzového klavíristy a skladatele Oscara Petersona (1925–2007). K této příležitosti nastudovalo klavírní trio ve složení Luboš Šrámek (klavír), Marián Ševčík (bicí) a Matěj Štubiak (kontrabas) Petersonovu Velikonoční suitu – jednu z mála jazzových duchovních skladeb, kterou hráči uvedli ve středu 23. dubna v Besedním domě v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Ve Svatém týdnu Velikonoční festival duchovní hudby každý rok připravuje tzv. temné hodinky – zpěvy lamentací a responsorií prováděných za tmy v předvečer daného svátku. Po souborném uvedení například Zelenkových či Gesualdových zpěvů se soubor Ensemble Versus rozhodl pro letošní ročník nastudovat chorální repertoár českého původu. Další novinkou je také přesunutí hodinek z chrámového prostoru do tří brněnských vodojemů na Žlutém kopci, kde se každý večer uskuteční tři asi čtyřiceti minutové koncerty. Diváci si tak mohou vybrat danou hodinu, která jim nejvíce vyhovuje. Recenze se zabývá prvními z hodinek konanými na Škaredou středu 16. dubna ve vodojemu č. 2.  více

Zahajovací koncert 32. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby uskutečněný včera v nově zrekonstruovaném kostele sv. Jakuba nabídl více než hodinové rozjímání s dílem Janovy pašije od soudobého, estonského skladatele a letošního jubilanta Arvo Pärta (*1935). Dílo zaznělo v podání vokálního souboru Martinů Voices s uměleckým vedoucím Lukášem Vasilkem, sólisty Jiřím BrückleremOndřejem HolubemAlenou HellerovouJanou KuželovouOndřejem Benekem a Martinem Kalivodou za doprovodu komorního ansámblu: Daniela Valtová Kosinová (varhany), Pavla Tesařová (housle), Lukáš Pospíšil (violoncello), Vladislav Borovka (hoboj), Martin Petrák (fagot).  více

Vojenský umělecký soubor Ondráš se v premiéře nového pořadu Karpatami vydal tanečním krokem přes vršky a doliny Karpatského oblouku. Novinka profesionální části souboru se odehrála na jevišti brněnského divadla Radost. A radostné bylo i sledování tohoto nového počinu. Soubor v něm na chvíli opouští velkolepé choreografie a vrací se blíže k původnímu lidovému materiálu, aniž by se vzdal vlastního výrazu.  více

Jarní koncert tělesa Diversa Quartet po delší době nabídl díla ryze tuzemských autorů. Večer konaný v pondělí 7. dubna v prostorách vily Löw-Beer nesl podtitul Tempus est iocundum podle milostné písně z rukopisu Carmina Burana. Píseň se svou rozverností stala inspirací pro dramaturgii koncertu, kterým provázelo těleso ve složení Barbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola) a Iva Wiesnerová (violoncello).  více

Íránská zpěvačka Mahsa Vahdat propojuje tradiční perskou hudbu s evropskými hudebními prvky, například s jazzem nebo se sborovým zpěvem. Své zatím nejnovější album Braids of Innocence, Copánky nevinnosti, které nahrála s norským pěveckým sborem SKRUK. Písně na albu vycházejí z perských básní od autorů Rúmího a Hafíze, ale i ze současných textů, které zachycují osobní i politická témata. Album tak reflektuje represivní režim v Íránu i život v exilu. Zpěvačka svou tvorbu představila v roce 2024 na festivalu Maraton hudby Brno.  více

Po měsíci se do prostoru Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno, která pod vedením svého šéfdirigenta Dennise Russella Daviese provedla ve čtvrtek 27. března díla Roberta Schumanna a Dimitrije Šostakoviče. V první polovině orchestr doplnil věhlasný britský violoncellista Steven Isserlisvíce

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Nejčtenější

Kritika

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více