„Nechceme být revivalem sebe sama,“ říká Pavel Kopřiva za celý Folk Team

„Nechceme být revivalem sebe sama,“ říká Pavel Kopřiva za celý Folk Team

Brněnská skupina Folk Team letos slaví čtyřicet let od svého vzniku. Stačí vidět jedno jediné její vystoupení a člověk si uvědomí, že pánové mají i po těch čtyřech dekádách stále energie na rozdávání. Že své hudbě zdravě věří a že věří i tomu, že lidem se vedle léty ověřených hitů budou líbit i nové písně. O historii i současnosti Folk Teamu jsme hovořili s kapelníkem a houslistou Pavlem Kopřivou.

Oslavy 40 let Folk Teamu sice vyvrcholí listopadovými koncerty v Českých Budějovicích (12. listopadu) a především v Brně (Musilka, 19. listopadu), ale slavili jste průběžně celý rok. Kdy tedy kapela přesně vznikla?
První koncert jsme měli v březnu 1974. Zkoušet jsme začali o rok dříve, nejprve ve dvou s Romanem Venclovským, později jsme přibrali mého spolužáka z gymnázia Tomáše Úlehlu, a takto jsme poprvé vystoupili ve Vysokoškolském klubu na Gorkého ulici. Těch čtyřicet let jsme opravdu slavili celý rok na všech našich vystoupeních včetně letních festivalů. Dvěma závěrečnými koncerty v Českých Budějovicích a v Brně oslavy uzavřeme.

Nastala někdy za těch čtyřicet let situace, kdy jste si řekli, že s muzikou skončíte?
Nejblíže jsme k tomu měli po revoluci, kdy přestala být po naší muzice poptávka. Sám víš, že se v té době moc nehrálo, protože lidé měli úplně jiné starosti. Vznikaly videopůjčovny, vysílaly nové televize… V letech 1990–91 jsme toho tedy moc neodehráli, což byl pro nás náhlý zlom. Na konci 80. let jsme totiž mívali i přes sto vystoupení ročně. Přemýšleli jsme, co dál, jestli budeme ještě někoho zajímat. Ti z nás, kteří se tehdy hudbou živili – Aťa Lukáš a Roman Venclovský – si museli začít hledat práci. Ale byl to problém celé scény, nejen náš. Například Nezmaři ty dva roky taky moc nekoncertovali, a tak to řešili tak, že jezdili hrát pro emigranty v západní Evropě. To byla tedy největší krize. A druhá nastala před asi šesti nebo sedmi lety, kdy jsme si uvědomili, že nechceme pořád dokola obehrávat staré věci. V roce 2000 jsme sice vydali nový materiál, ale i ten už byl docela obehraný. A u nás platí, že se nikdy nechceme stát revivalem sebe sama. Aby měla kapela motivaci a aby žila, musí dělat něco nového.

Tuto druhou krizi jste zažehnali, když jste v roce 2012 vydali své zatím poslední studiové album Nebudu. Letos vám pak vyšel koncertní záznam z roku 2013 pod názvem Folk Team – Live 40. Ale já vrátím k tomu „revivalu sebe sama“, kterým se nechcete stát. Jak to řešíte na koncertech? Kolik hrajete nových a kolik starších skladeb?
Skoro devadesát procent našeho současného koncertního repertoáru pochází z posledních dvou desek. Zbytek jsou ty věci, které nám zůstaly za nehty, které považujeme za nadčasové a které nás stále baví. Ale máme i zakázané písně. Když někdy řeknu, že budeme hrát Mluvícího koně, hoši vyskočí jak čertíci. Letos jsme jej na několika koncertech zařadili, protože s námi občas hostoval Tomáš Úlehla, zakládající člen kapely, jehož flétna je v té písničce podstatná. Musím ale říct, že Roman Venclovský se k této písni vracel jen s obrovským sebezapřením.

Čím si písnička vyslouží punc zakázanosti? Neaktuálním textem? Ohranou melodií?
Nejčastěji je to ta ohraná melodie a vůbec frekvence, s jakou jsme píseň dřív hráli. V textech problém není, protože Ivan Huvar psal vždycky nadčasově a poeticky. Jeho slova nebyla cílená na dobu, ve které jsme žili. Kterýkoli jeho text se dá zahrát i po letech a stydět se za něj nemusí ani on jako autor, ani my, kteří to pak hrajeme.

Jako důležitý mezník v životě kapely jsi uvedl rok 1990. Byl Folk Team výrazně jiný předtím a potom?
Myslím, že byl. Po roce 1990 s námi začal hrát Dalibor Dunovský na baskytaru a také jsme čím dál víc začali využívat nejen perkuse, ale i bicí. Příklon ke skutečnému folkrocku pak byl patrný asi od roku 1996, kdy jsme bicí používali už často. A na posledních dvou deskách jsou už součástí kapely. Takže jsme zbigbítovatěli a teď jsme klasickou folkrockovou kapelou.

Přesto máte dál v názvu „folk“ a na zmíněném koncertním albu Folk Team – Live 40 najdeme novou verzi Huvarova Folkařova blues. Považujete se tedy pořád za folkaře, součást folkové komunity?
Dobře víš, že škatulky jsou velmi pofiderní a že byly vždy typické hlavně pro českou a slovenskou scénu. Ve světě se to tak nebere. Ale jsme pořád ve stejné komunitě, protože já za folk považuju muziku, jejíž součástí jsou výborné texty. Chceme se z hlediska textů řadit k lidem, jako jsou Vláďa Merta nebo Vlasta Třešňák. A také ke kapelám, jako je AG Flek, které máme rádi a s kterými je nám na pódiu vždycky dobře.

Ivan Huvar nebyl zakládajícím členem Folk Teamu. Jak jste jej, především coby výborného textaře, objevili?
Folk Team měl zpočátku několik textařů, dokonce i já jsem napsal pár textů, které ovšem nebyly nic moc. Pak s námi nějakou dobu spolupracoval Boris Hála, tehdy student architektury a dnes významný brněnský architekt. Byl členem avantgardního amatérského Divadla X a psal neuvěřitelně poetické texty, které vyhovovaly Romanovi Venclovskému, v té době jedinému skladateli v kapele. S Ivanem Huvarem jsem se seznámil v roce 1980. Ivan se na nás jednou přišel podívat a otevřel nám své šuplíky. Hrál tehdy jazzrock, který byl hlavně instrumentální, ale měl zároveň rád Boba Dylana a další americké folkaře a psal si sám pro sebe písně. Roman si s Ivanem padl do noty a zjistil, že mu jeho texty velmi konvenují. Měl pocit, že Ivan mluví i za něj (Roman sám totiž nikdy texty nepsal). Asi v roce 1981 s námi Ivan začal občas hrát nejprve jako host, už tehdy sem tam zařadil i nějakou autorskou píseň, tedy nejen text, ale i hudbu. Systematicky však začal skládat až po revoluci a musím říct, že na poslední desce už mají melodie s Romanem rozdělené půl na půl.

Oba také zpívají a hrají na kytary. Jak bys každého z nich charakterizoval?
Roman Venclovský je srdcerváč, křikloun, emotivní zpěvák s nezaměnitelným hlasem. Vždycky se říkalo, že Folk Team má zajímavéaranže – housle, cello, flétny – a pak Venclovského, který všechny posluchače na koncertě „seřve“. Ivan Huvar je výborný sólový kytarista, který zpívá úplně jinak. Má méně vypjatou polohu a interpretuje pouze ty písničky, které si sám složí.

Zmínil jsi melodické nástroje, které – včetně tvých houslí – k Folk Teamu vždy neodmyslitelně patřily. Proměnil se v průběhu času nějak váš přístup k aranžování?
Určitě. Když jsme měli v sestavě flétnu, violoncello a housle, potřebovali jsme aranže rozepisovat do not. V té době s námi hrál Aťa Lukáš, který je vystudovaný konzervatorista, a Tomáš Úlehla taky psal noty. Měli jsme to tedy tenkrát víc proaranžované „od stolu“. Teď si nástroje děláme každý sám na zkouškách, ale důležitá je v tom procesu role našeho současného klávesisty Romana Ježe. A je také zajímavé, že když oba autoři složí novou věc, sami mi nadhodí nějakou sólovou linku a ostatní ji pak jen dotvoří. Mají tedy už jakousi představu, jak by to mělo být.

Přestože má Folk Team ve svých řadách dva výborné autory, občas sáhnete i po převzaté melodii. Mám na mysli samozřejmě Motýlí hru Jakuba Nohy, kterou jste natočili na začátku 90. let. A na nejnovějším albu máte D58, skladbu Bruce Springsteena s textem Ivana Huvara. Jinak asi o žádné jiné převzaté melodii ve vašem repertoáru nevím. Jsou nějaké další?
Moc jich nebylo. Před revolucí jsme měli pár předělávek, ale bylo jich opravdu strašně málo. Dělali jsme nějaké Rolling Stones a Simona & Garfunkela, ale to hlavně proto, že jsme jeli do zahraničí a potřebovali jsme lidi něčím na první poslech zaujmout. Měli jsme tenkrát taky přetextovaných pár našich věcí do němčiny a angličtiny. Ale je to u nás spíš výjimečné.

Folk Team působí v Brně a ty sám se jako vydavatel, majitel firmy FT Records, brněnské scéně cíleně věnuješ. Jak vnímáš Brno jako muzikant a posluchač? Jak naše město přeje muzice?
V Brně je dobré muziky strašně moc. Jsou období, například listopad a prosinec, kdy bych mohl jít denně na čtyři nebo pět koncertů. Mám velkou radost z jazzových festivalů, které se v Brně konají. Mám radost, že je tady konečně kvalitní koncertní sál – Sono Centrum –, a to i přesto, že sám pořádám své akce spíše v Semilassu. Brno koncertům přeje a opravdu je kam chodit. Jsme město, kde si člověk vybere a někdy si ani nemá nárok vybrat.

Která je tvá nejoblíbenější brněnská čtvrť?
Moje máma žila celé své mládí v Řečkovicích. Já tam teď asi osm let bydlím a mám to tam taky hrozně rád. Je to na okraji Brna, skoro všude je to jen kousek do lesa. Pro svůj letní festival používám krásný přírodní amfiteátr ve staré části Řečkovic, přímo uprostřed města.

Brněnským koncertem se uzavřou oslavy 40 let kapely. Co vás čeká potom?
Chtěli bychom dělat nové písně. Ivan má prý něco rozdělaného, takže se těším. Období, kdy se něco tvoří, je hrozně zajímavé a zábavné. A ještě větší radost máme, když se nové písně osvědčí před lidmi. Mimochodem mockrát se nám stalo, že jsme měli vytipované písně, které se u lidí chytí napoprvé, a nakonec se hity staly z písniček, které jsme považovali jen za slušný průměr. Publikum prostě někdy rozhodne jinak.

Foto Jiří Sláma a archiv Pavla Kopřivy

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Label FT Records vydal kompilační CD s písněmi Wabiho Ryvoly v podání především brněnských skupin. Vedle Karabiny a T. E. Bandu, které mají na kompilaci po čtyřech písních, jsou zastoupeny skupiny FT Prim, Přístav a Kati (po dvou písních) a jednou se připomíná už neexistující Monsun.  více

Rock v pojetí Beatfestu sahá od folkrocku Folk Teamu přes stále skvěle sezpívané vokály Synkop 61 a artrock Progresu až po elektrifikované blues nové kapely Miloše Makovského nebo hardrock Lidopopu.  více


Novým rektorem Janáčkovy akademie múzických umění v Brně se stane profesor Divadelní fakulty JAMU Petr Oslzlý. Dnes v pozdním odpoledni o tom v prvním kole tajného hlasování rozhodnul akademický senát této vysoké školy. Spolu s Petrem Oslzlým kandidovala profesorka Barbara Maria Willi z Hudební fakulty JAMU. Vítězný kandidát se úřadu ujme na čtyři roky a to k prvnímu únoru příštího roku.  více

Městské divadlo Brno nabídlo na velké scéně další skutečně horkou muzikálovou novinku. V sobotní premiéře tady uvedli hudební komedii Děsnej pátek. Skladatel Tom Kitt a autor písňových textů Brian Yorkey, ve spolupráci s autorkou Bridget Carpenterovou pro divadlo upravili knižní a filmově opakovaně zpracovaný příběh. Zápletka muzikálu totiž pochází z románu Mary Rodgersové z roku 1972. Na jeho základech vzniklo postupně několik filmů, v jednom z nich si v 70. letech zahrála mladá Jodie Fosterová, v dalším se v roce 2003 potkaly Lindsay Lohanová a Jamie Lee Curtisová.  více

Premiérou nového nastudování opery Nápoj lásky od Gaetana Donizettiho se včera uvedl brněnský operní soubor v Mahenově divadle. V roli krásné Adiny se představila Kateřina Kněžíková, zamilovaného Nemorina ztvárnil španělský tenorista José Manuel, postavy seržanta Belcora se ujal Roman Hoza, doktor Dulcamara prodával svůj elixír v provedení Jiřího Sulženka a roztomile všetečná Giannetta vděčí za svůj půvab Tereze Merklové Kyzlinkové. Operní sbor a orchestr Národního divadla Brno vedl dirigent Ondrej Olos.  více

Fin Greenall alias Fink se svou kapelou intenzivně experimentují na mezinárodní hudební scéně zhruba deset let. Minulý měsíc vyšlo poslední studiové album Resurgram, které začerstva přijeli představit Brnu v tradiční sestavě navíc posílené o druhé bicí. Folk s přesahem snad do všech žánrů se na Flédě rozezněl již podruhé.  více

Ve středu 25. října vystoupí v Kabinetu múz americká zpěvačka a skladatelka s indickými kořeny Shilpa Ray. Vrací se na místo činu, protože v Brně už předloni představovala své album Last Year’s Savage. Před rokem vystoupila v Tasově u Veselí nad Moravou na festivalu Beseda u bigbítu a nyní se vrací do Brna, aby představila svou novinku Door Girl.  více

Soubor Black Uganda Choir, netradiční sdružení vícehlasého zpěvu, slaví čtvrtstoletí své existence. Vedoucím souboru je sice Tomáš Drtílek, avšak na naše otázky odpovídal mluvčí třináctičlenného ansámblu Ivan Holas a spolu s ním Richard Lank, autorsky nejplodnější člen skupiny.  více

Brno se v neděli rozloučilo s Martou Kubišovou. Započalo tak jako první tuzemské město českou část turné nazvaného Marta Naposledy, které vyvrcholí v den jejích 75. narozenin v Českých Budějovicích. Zaplněné Sono centrum si užilo průřez její hudební kariérou ale i poctu americké pop music, které vzdala hold na svém posledním albu Soul. A jako posledních devatenáct let ji také na její závěrečné pouti doprovodil Petr Malásek (klávesy) a kapela ve složení: Martin Lehký (basa), Budy Zbořil (bicí), Josef Štěpánek (kytara) a František Kop (saxofony).  více

Třicet pět let od svého prvního koncertu si v těchto dnech připomíná brněnská skupina Hrozně. Zajímavé je, že v ní stále působí všichni tři zakládající členové – Martin Kozlovský (metalofon, zpěv), Jaromír Řehoř (baskytara) a Pavel Straka (akordeon). Martin a Jarek pozvali naše pozvání k rozhovoru.  více

S kanadskou zpěvačkou a pianistkou Dianou Krall se pořadatelé JazzFestu Brno pokusili o něco, co si zatím netroufli u Chicka Corey, Herbieho Hancocka, Gregoryho Portera ani Bobbyho McFerrinna – zaplnit brněnskou DRFG Arénu (neboli postaru Rondo). Netuším, nakolik si Vilém Spilka a spol. věřili, ale jméno umělkyně ve spojení s dobře cílenou propagací přineslo plody v podobě téměř plně zaplněné hokejové haly. Divák nenavyklý navštěvovat sportovní akce a koncerty popových hvězd sice mohl žehrat na lehce nepohodlná sedadla, ale jinak se povedlo událost i po technické stránce zvládnout na výbornou. Zvuk byl špičkový, i daleko od pódia si fanoušci pochvalovali jeho čistotu a zřetelnost. Podobně dokonalý byl i obraz na dvou velkých obrazovkách, díky nimž si mohli vizuální zážitek vychutnat opět i lidé ve vzdálenějších koutech haly.  více

Od 16. září do 19. prosince bude v klubu Stará Pekárna v Brně probíhat jubilejní dvacátý ročník přehlídky Jazz Brno. Nabídne nejen moderní jazz, ale také fusion, funk nebo pořádnou porci blues. Festival zahájí v sobotu 16. září koncert amerického bluesmana Linwooda Taylora, který v Brně vystoupí v rámci svého většího českého turné. Telefonicky jsme mu položili několik otázek.  více

Multižánrový festival letos přivítal desítky umělců z domova i zahraničí a více než 16 000 diváků. Druhý srpnový víkend se Brno rozeznělo hudbou doslova na každém rohu. Na několika pódiích se vystřídali umělci různých žánrů od jazzu, folkloru, klasiky, rocku po balkan, pouliční divadlo a mimořádný bezuliční busking. Brno navštívil i nový cirkus. Francouzsko-belgický soubor Collectif Malunés vystoupil hned třikrát a roztleskal celé šapitó.  více

Jazzový kontrabasista Vincenc Kummer loni oslavil 75. narozeniny. Při té příležitosti připravil knihu, v níž shrnuje svůj umělecký i osobní život.  více

Desítky účinkujících největšího letního festivalu moravské metropole Maraton hudby Brno jsou připraveny ke startu. Druhý srpnový víkend Brno zaplaví hudba doslova všech žánrů, od balkánské dechovky přes komorní a orchestrální klasiku, jazz, folklor, etno, rock, kapely pro děti až po netradiční tzv. bezuliční busking. Hudební program ozdobí exkluzivní trojice představení nového cirkusu, chybět neubude pouliční divadlo, kouzelník či unikátní akrobatický heliový balón. To vše a ještě více od 11. do 13. srpna. v Brně. Nezapomeňte na již tradiční hudebně-maratonské heslo: Není důležitá rychlost; především si dobře rozvrhněte síly, abyste si toho užili co nejvíce!  více

Folkové prázdniny v Náměšti nejsou „jen“ navýsost hudebním festivalem. Jsou také světem, v němž se uskutečňují vize. Vize dramaturgické i umělecké. Jsou světem, kde se člověk může ledasčemu naučit, ledasco se dozvědět, s ledaským se setkat. Kromě hudby, jež je těžištěm festivalu, jsou Folkovky bohatou přehlídkou dílen (výtvarných, řemeslných, hudebních, tanečních a dalších), filmů (o muzikantech a jejich osudech) a přednášek (Kolokvium).  více

Existují hudební festivaly fádní, vcelku zajímavé, velmi zajímavé, skvělé… a Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Festival výjimečný nejen svou žánrovou šíří (folk v názvu klame, jak pravidelní návštěvníci věcí), tak zejména promyšlenou koncepcí s mnoha přesahy nejen hudebními. Každý ročník festivalu má své téma. Každý den má své téma. Na hlavním pódiu se střídají české legendy s kapelami ze světa, které v Česku hrají úplně poprvé. A pódium v náměšťském zámeckém parku (případně v blízké jízdárně, prší-li) zažívá každý rok několik premiér, mimořádných projektů, neopakovatelných hudebních setkání. A kromě toho patří k „Folkovkám“ desítky, ba stovky nejrůznějších výtvarných, hudebních a lecjakých jiných dílen, dvoudenní odborné kolokvium, méně vážné rozpravy o hudbě nebo open scéně, v jejímž rámci se na řadu dostane i český folk.  více