„Nechceme být revivalem sebe sama,“ říká Pavel Kopřiva za celý Folk Team

„Nechceme být revivalem sebe sama,“ říká Pavel Kopřiva za celý Folk Team

Brněnská skupina Folk Team letos slaví čtyřicet let od svého vzniku. Stačí vidět jedno jediné její vystoupení a člověk si uvědomí, že pánové mají i po těch čtyřech dekádách stále energie na rozdávání. Že své hudbě zdravě věří a že věří i tomu, že lidem se vedle léty ověřených hitů budou líbit i nové písně. O historii i současnosti Folk Teamu jsme hovořili s kapelníkem a houslistou Pavlem Kopřivou.

Oslavy 40 let Folk Teamu sice vyvrcholí listopadovými koncerty v Českých Budějovicích (12. listopadu) a především v Brně (Musilka, 19. listopadu), ale slavili jste průběžně celý rok. Kdy tedy kapela přesně vznikla?
První koncert jsme měli v březnu 1974. Zkoušet jsme začali o rok dříve, nejprve ve dvou s Romanem Venclovským, později jsme přibrali mého spolužáka z gymnázia Tomáše Úlehlu, a takto jsme poprvé vystoupili ve Vysokoškolském klubu na Gorkého ulici. Těch čtyřicet let jsme opravdu slavili celý rok na všech našich vystoupeních včetně letních festivalů. Dvěma závěrečnými koncerty v Českých Budějovicích a v Brně oslavy uzavřeme.

Nastala někdy za těch čtyřicet let situace, kdy jste si řekli, že s muzikou skončíte?
Nejblíže jsme k tomu měli po revoluci, kdy přestala být po naší muzice poptávka. Sám víš, že se v té době moc nehrálo, protože lidé měli úplně jiné starosti. Vznikaly videopůjčovny, vysílaly nové televize… V letech 1990–91 jsme toho tedy moc neodehráli, což byl pro nás náhlý zlom. Na konci 80. let jsme totiž mívali i přes sto vystoupení ročně. Přemýšleli jsme, co dál, jestli budeme ještě někoho zajímat. Ti z nás, kteří se tehdy hudbou živili – Aťa Lukáš a Roman Venclovský – si museli začít hledat práci. Ale byl to problém celé scény, nejen náš. Například Nezmaři ty dva roky taky moc nekoncertovali, a tak to řešili tak, že jezdili hrát pro emigranty v západní Evropě. To byla tedy největší krize. A druhá nastala před asi šesti nebo sedmi lety, kdy jsme si uvědomili, že nechceme pořád dokola obehrávat staré věci. V roce 2000 jsme sice vydali nový materiál, ale i ten už byl docela obehraný. A u nás platí, že se nikdy nechceme stát revivalem sebe sama. Aby měla kapela motivaci a aby žila, musí dělat něco nového.

Tuto druhou krizi jste zažehnali, když jste v roce 2012 vydali své zatím poslední studiové album Nebudu. Letos vám pak vyšel koncertní záznam z roku 2013 pod názvem Folk Team – Live 40. Ale já vrátím k tomu „revivalu sebe sama“, kterým se nechcete stát. Jak to řešíte na koncertech? Kolik hrajete nových a kolik starších skladeb?
Skoro devadesát procent našeho současného koncertního repertoáru pochází z posledních dvou desek. Zbytek jsou ty věci, které nám zůstaly za nehty, které považujeme za nadčasové a které nás stále baví. Ale máme i zakázané písně. Když někdy řeknu, že budeme hrát Mluvícího koně, hoši vyskočí jak čertíci. Letos jsme jej na několika koncertech zařadili, protože s námi občas hostoval Tomáš Úlehla, zakládající člen kapely, jehož flétna je v té písničce podstatná. Musím ale říct, že Roman Venclovský se k této písni vracel jen s obrovským sebezapřením.

Čím si písnička vyslouží punc zakázanosti? Neaktuálním textem? Ohranou melodií?
Nejčastěji je to ta ohraná melodie a vůbec frekvence, s jakou jsme píseň dřív hráli. V textech problém není, protože Ivan Huvar psal vždycky nadčasově a poeticky. Jeho slova nebyla cílená na dobu, ve které jsme žili. Kterýkoli jeho text se dá zahrát i po letech a stydět se za něj nemusí ani on jako autor, ani my, kteří to pak hrajeme.

Jako důležitý mezník v životě kapely jsi uvedl rok 1990. Byl Folk Team výrazně jiný předtím a potom?
Myslím, že byl. Po roce 1990 s námi začal hrát Dalibor Dunovský na baskytaru a také jsme čím dál víc začali využívat nejen perkuse, ale i bicí. Příklon ke skutečnému folkrocku pak byl patrný asi od roku 1996, kdy jsme bicí používali už často. A na posledních dvou deskách jsou už součástí kapely. Takže jsme zbigbítovatěli a teď jsme klasickou folkrockovou kapelou.

Přesto máte dál v názvu „folk“ a na zmíněném koncertním albu Folk Team – Live 40 najdeme novou verzi Huvarova Folkařova blues. Považujete se tedy pořád za folkaře, součást folkové komunity?
Dobře víš, že škatulky jsou velmi pofiderní a že byly vždy typické hlavně pro českou a slovenskou scénu. Ve světě se to tak nebere. Ale jsme pořád ve stejné komunitě, protože já za folk považuju muziku, jejíž součástí jsou výborné texty. Chceme se z hlediska textů řadit k lidem, jako jsou Vláďa Merta nebo Vlasta Třešňák. A také ke kapelám, jako je AG Flek, které máme rádi a s kterými je nám na pódiu vždycky dobře.

Ivan Huvar nebyl zakládajícím členem Folk Teamu. Jak jste jej, především coby výborného textaře, objevili?
Folk Team měl zpočátku několik textařů, dokonce i já jsem napsal pár textů, které ovšem nebyly nic moc. Pak s námi nějakou dobu spolupracoval Boris Hála, tehdy student architektury a dnes významný brněnský architekt. Byl členem avantgardního amatérského Divadla X a psal neuvěřitelně poetické texty, které vyhovovaly Romanovi Venclovskému, v té době jedinému skladateli v kapele. S Ivanem Huvarem jsem se seznámil v roce 1980. Ivan se na nás jednou přišel podívat a otevřel nám své šuplíky. Hrál tehdy jazzrock, který byl hlavně instrumentální, ale měl zároveň rád Boba Dylana a další americké folkaře a psal si sám pro sebe písně. Roman si s Ivanem padl do noty a zjistil, že mu jeho texty velmi konvenují. Měl pocit, že Ivan mluví i za něj (Roman sám totiž nikdy texty nepsal). Asi v roce 1981 s námi Ivan začal občas hrát nejprve jako host, už tehdy sem tam zařadil i nějakou autorskou píseň, tedy nejen text, ale i hudbu. Systematicky však začal skládat až po revoluci a musím říct, že na poslední desce už mají melodie s Romanem rozdělené půl na půl.

Oba také zpívají a hrají na kytary. Jak bys každého z nich charakterizoval?
Roman Venclovský je srdcerváč, křikloun, emotivní zpěvák s nezaměnitelným hlasem. Vždycky se říkalo, že Folk Team má zajímavéaranže – housle, cello, flétny – a pak Venclovského, který všechny posluchače na koncertě „seřve“. Ivan Huvar je výborný sólový kytarista, který zpívá úplně jinak. Má méně vypjatou polohu a interpretuje pouze ty písničky, které si sám složí.

Zmínil jsi melodické nástroje, které – včetně tvých houslí – k Folk Teamu vždy neodmyslitelně patřily. Proměnil se v průběhu času nějak váš přístup k aranžování?
Určitě. Když jsme měli v sestavě flétnu, violoncello a housle, potřebovali jsme aranže rozepisovat do not. V té době s námi hrál Aťa Lukáš, který je vystudovaný konzervatorista, a Tomáš Úlehla taky psal noty. Měli jsme to tedy tenkrát víc proaranžované „od stolu“. Teď si nástroje děláme každý sám na zkouškách, ale důležitá je v tom procesu role našeho současného klávesisty Romana Ježe. A je také zajímavé, že když oba autoři složí novou věc, sami mi nadhodí nějakou sólovou linku a ostatní ji pak jen dotvoří. Mají tedy už jakousi představu, jak by to mělo být.

Přestože má Folk Team ve svých řadách dva výborné autory, občas sáhnete i po převzaté melodii. Mám na mysli samozřejmě Motýlí hru Jakuba Nohy, kterou jste natočili na začátku 90. let. A na nejnovějším albu máte D58, skladbu Bruce Springsteena s textem Ivana Huvara. Jinak asi o žádné jiné převzaté melodii ve vašem repertoáru nevím. Jsou nějaké další?
Moc jich nebylo. Před revolucí jsme měli pár předělávek, ale bylo jich opravdu strašně málo. Dělali jsme nějaké Rolling Stones a Simona & Garfunkela, ale to hlavně proto, že jsme jeli do zahraničí a potřebovali jsme lidi něčím na první poslech zaujmout. Měli jsme tenkrát taky přetextovaných pár našich věcí do němčiny a angličtiny. Ale je to u nás spíš výjimečné.

Folk Team působí v Brně a ty sám se jako vydavatel, majitel firmy FT Records, brněnské scéně cíleně věnuješ. Jak vnímáš Brno jako muzikant a posluchač? Jak naše město přeje muzice?
V Brně je dobré muziky strašně moc. Jsou období, například listopad a prosinec, kdy bych mohl jít denně na čtyři nebo pět koncertů. Mám velkou radost z jazzových festivalů, které se v Brně konají. Mám radost, že je tady konečně kvalitní koncertní sál – Sono Centrum –, a to i přesto, že sám pořádám své akce spíše v Semilassu. Brno koncertům přeje a opravdu je kam chodit. Jsme město, kde si člověk vybere a někdy si ani nemá nárok vybrat.

Která je tvá nejoblíbenější brněnská čtvrť?
Moje máma žila celé své mládí v Řečkovicích. Já tam teď asi osm let bydlím a mám to tam taky hrozně rád. Je to na okraji Brna, skoro všude je to jen kousek do lesa. Pro svůj letní festival používám krásný přírodní amfiteátr ve staré části Řečkovic, přímo uprostřed města.

Brněnským koncertem se uzavřou oslavy 40 let kapely. Co vás čeká potom?
Chtěli bychom dělat nové písně. Ivan má prý něco rozdělaného, takže se těším. Období, kdy se něco tvoří, je hrozně zajímavé a zábavné. A ještě větší radost máme, když se nové písně osvědčí před lidmi. Mimochodem mockrát se nám stalo, že jsme měli vytipované písně, které se u lidí chytí napoprvé, a nakonec se hity staly z písniček, které jsme považovali jen za slušný průměr. Publikum prostě někdy rozhodne jinak.

Foto Jiří Sláma a archiv Pavla Kopřivy

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Label FT Records vydal kompilační CD s písněmi Wabiho Ryvoly v podání především brněnských skupin. Vedle Karabiny a T. E. Bandu, které mají na kompilaci po čtyřech písních, jsou zastoupeny skupiny FT Prim, Přístav a Kati (po dvou písních) a jednou se připomíná už neexistující Monsun.  více

Rock v pojetí Beatfestu sahá od folkrocku Folk Teamu přes stále skvěle sezpívané vokály Synkop 61 a artrock Progresu až po elektrifikované blues nové kapely Miloše Makovského nebo hardrock Lidopopu.  více


Již po šesté představil balet Národního divadla Brno nadějné choreografy z vlastních řad. V divadle Reduta měl včera premiéru další ročník raritního projektu s názvem Choreografické ateliéry. V devíti mini inscenacích se představili sólisté a členové souboru vlastními choreografiemi.  více

Když se řekne „řecká píseň“, někdo si vybaví Děti z Pirea v podání Yvetty Simonové a Milana Chladila (nebo ještě starší verzi Evy Martinové a Karla Dudy). O něco blíže k současnosti stojí Martha a Tena Elefteriadu, které i v sezóně 2018 stále koncertují a navíc pořádají kurzy řeckých tanců. Sestry, které se vedle řecké hudby pohybovaly na poli rocku i popu (a Marthino album Kresby tuší je skvostné), podle mladého brněnského autora a hudebníka Jannise Morase „připravily cestu“ nové generaci řeckých interpretů. V Brně v současné době funguje několik kapel zpívajících řecky a přitom se ústřední postavou této muzikantské komunity stává právě Jannis, jeden ze tří hudebně aktivních bratrů Morasových. Se svým otcem hrají všichni tři ve skupině I Parea, Jannis se věnuje stylu rebetiko v kapele Anatoli a vedle toho má svou autorskou kapelu Jannis Moras & banda. V ní mu vedle bratrů Alexise (baskytara) a Markose (bicí) dělají společnost dvě mladé dámy – Iva Oulehlová (flétny, klarinet) a Zuzana Mitrengová (zpěv). Jannis Moras & banda sice modulací vokálů, harmoniemi a samozřejmě texty v pro nás exotické řečtině tradiční hudbu připomene, ale ve skutečnosti se jedná o folkrockovou kapelu, která hraje výhradně písně svého kapelníka. A Jannis Moras je momentálně jedním z nejzajímavějších brněnských písničkářů.  více

Rozličné nálady Debussyho Faunova odpoledne, ticho neklidu před bouří Brittenova Houslového koncertu a severským koloritem prodchnuté Sibeliovy první symfonie nabídla ve čtvrtek 11. ledna Filharmonie Brno na zdejším Stadionu. Pod taktovkou dirigenta James Feddecka, brněnskému publiku již známého, a za spolupráce s výjimečným slovenským houslistou Milanem Paľou filharmonici představili dramaturgicky zajímavý program s interpretačním nábojem.  více

Na konci listopadu vyšlo CD s názvem Moravské hlasy. Na první pohled nenápadné album by rozhodně nemělo ujít pozornosti. Jedná se o hudební nosič, který je součástí projektu Píseň duše, jehož iniciátorem je Jiří Plocek. Jeho cílem bylo představit fenomén moravské zpěvnosti na příkladu některých oblastí Slovácka.  více

Muzikál Ženy na pokraji nervového zhroucení vznikl na základě výtečného stejnojmenného filmu Pedra Almodóvara. A jeho londýnská verze z roku 2015 hojně obráží tuzemská jeviště. Předloni titul uvedli v Chebu, na sklonku loňského roku v Brně a Praze, letos jej chystají v Liberci. Jak dopadlo jeho brněnské provedení v Městském divadle Brno?  více

Nebývá zvykem, že by se konzervatoristé angažovali v samostatně organizovaných ansámblech. Jeden takový však v loňském roce z brněnské konzervatoře vzešel a směle se etabluje školskému systému a kulturnímu průmyslu trochu navzdory. Mladí prostě chtějí hrát. Chamber Symphony Orchestra Brno se brněnskému publiku úspěšně představil v premiéře v květnu 2017 Mahlerovou symfonií Titánů. Ve své druhé koncertní sezóně soubor pokračoval v komorní interpretaci druhou symfonií Johannese Brahmse. Potřetí v Brně orchestr vystoupil 3. ledna při novoročním koncertu v katedrále sv. Petra a Pavla. Samostatné komorní těleso standardně spolupracuje s dirigentem Stanislavem Kummerem. Pro recenzovaný koncert bylo doplněno o několik hostujících hráčů a taktovky se tentokráte chopil dirigent a skladatel Jiří Najvar. Ten vedle Koncertu pro flétnu Wolfganga Amadea Mozarta a Magnificat Johna Ruttera uvedl v premiéře také svou kompozici La preghiera di Capodanno.  více

S jazzmanem Janem Konopáskem, který 29. prosince 2017 oslavil 86. narozeniny, jsme se spřátelili, když dostal v roce 2016 Cenu Gustava Broma a přijel si ji převzít na jeden z koncertů Jazzfestu v Sono Centru. Jazzová legenda, mezinárodně uznávaný barytonsaxofonista, zřejmě poslední žijící aktér elitních zakladatelských těles českého moderního jazzu po 2. světové válce se ukázal jako vynikající vypravěč. Jeho muzikantská dráha je velmi pestrá a je základem připravované knihy, která vyjde v nakladatelství Galén.  více

Pokud jste navštívili novoroční koncert brněnské filharmonie v očekávání seriózní, rigorózně slavností, přitom uměřené a distingované zábavy, pravděpodobně jste odcházeli vrcholně nespokojeni. V rozčarování jste si možná stěžovali, spílali a mumlali: co to bylo za dirigentovy taneční kreace, proč se tleskalo do rytmu Radeckého marše a především – proč nám jen nutili zpívat? A ta dramaturgie! Minulý rok alespoň Smetana, ale letos? Samé valčíčky a polky, operety a šlehačky! Jestli nejste zahořklý škarohlíd, je vysoká pravděpodobnost, že jste po boku Filharmonie Brno s lehkostí a rozverností vtančili do roku 2018.  více

Julia Ulehla je americká zpěvačka, pravnučka Vladimíra Úlehly, moravského vědce a sběratele lidových písní, autora legendární knihy Živá píseň. Julia společně se svým manželem, kytaristou s arménskými kořeny Aramem Bajakianem, někdejším spoluhráčem Lou Reeda nebo Diany Krall, založila skupinu Dálava, ve které netradičním způsobem zpracovávají moravský folklor. Natočili už druhé album s názvem The Book Of Transfiguration a právě o něm jsme s Julií a Aramem rozmlouvali během jejich nedávného pobytu v Brně.  více

Brněnskou pasáž Alfa včera zaplnila hudba. Již po jedenácté zde byla udena Česká vánoční mše Hej, mistře. Akce opět proběhla ve spolupráci HaDivadla a kavárny Švanda. Orchestr a zpěváci pod taktovkou Joela Hány vystoupí také dnes ve 22:00. A jak to včera v pasáži vypadalo? Přinášíme vám krátkou fotoreportáž.  více

Na festival Blues Alive do Šumperka pravidelně jezdí Andrzej Matysik, šéfredaktor polského magazínu Twój Blues. Když jsem se jej letos zeptal, co ho na české scéně v poslední době nejvíce zaujalo, bez váhání odpověděl: Band Of Heysek! Mladá brněnská kapela – funguje od roku 2015 – učarovala nejen polským odborníkům, ale i vyprodanému šumperskému domu kultury. Letošní ročník našeho největšího bluesového festivalu totiž toto syrové trio z jižní Moravy otevíralo.  více

První adventní neděli se ve Veselí nad Moravou uskutečnil koncert k 65. výročí založení Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů (BROLN). Toto hudební těleso tvoří pro mnohé nerozlučnou dvojici právě s Českým rozhlasem Brno. Orchestr vznikl v roce 1952 pro potřeby rozhlasu ze dvou důvodů: k vytvoření archivu kvalitních hudebních nahrávek i hraní živých koncertů po celém světě. Nahrávky BROLNu na starých LP deskách byly pro mnoho „folkloristů“ jedním z prvních setkání s tímto druhem umění. BROLN přinášel umělecky hodnotné úpravy lidových písní a vytvořil trend, který je aktuální dodnes.  více

Program třetí adventní neděle v podání orchestru Ensemble Opera Diversa s výpomocí sesterského tělesa – sboru Ensemble Versus – se nesl ve znamení moderní soudobé tvorby. V Konventu Milosrdných bratří zazněly skladby O antifony pro baryton a smyčce a Magnificat pro sbor a smyčce od dvorního skladatele ansámblu Ondřeje Kyase a Sonata da chiesa skladatele Jaroslava Štastného-Pokorného, komponujícího pod uměleckým pseudonymem Peter Graham. Sólistou večera byl barytonista Roman Hoza, představení řídila dirigentka Gabriela Tardonová. Koncert v přímém přenosu vysílal Český rozhlas Vltava a další stanice sítě Eurorádia. Hudba se tak dostala až k posluchačům Španělského, Sárského, Estonského, Švédského, Portugalského, Hessenského, Dánského, Řeckého, Islandského, Slovinského a Britského (BBC) rozhlasu.  více

Operní soubor byl nucen hledat kvůli uzavření Janáčkova divadla náhradní místo. Obrovský prostor pavilonu P na Výstavišti se ukázal být, soudě podle sobotní premiéry, pro novou inscenaci Gounodova Fausta a Markétky skutečným požehnáním. Režisér Jiří Heřman se scénografem Pavlem Svobodou, světelným designérem Danielem Tesařem a choreografem Janem Kodetem stvořili jedinečné, svébytné a velmi působivé dějiště zřetelně vyprávěného příběhu, abstraktního a konkrétního zároveň.  více

Hudebně dramatický experiment o hudbě, životě a strastech skladatelek doby baroka uvedl v premiéře 14. prosince v sále Místodržitelského paláce v Brně soubor Musica Poetica. Jeho zakladatelkou i iniciátorkou nového projektu je zpěvačka, harfenistka a muzikoložka Jana Janků, která se tvorbě skladatelek 17. a 18. století věnuje kontinuálně od své diplomové práce věnované Francesce Caccini. Společně s Musicou Poetickou, s níž působí na poli poučené interpretace již od roku 1998, natočila i CD Barokní ženy. Vosvětě zapomínaných autorek pokračuje dnešním stejnojmenným dramatickým projektem. Soubor tak připravil umělecko-edukativní představení příjemného dramatického projevu a zajímavého scénáře bohatého na životopisná data tří významných žen z oblasti hudby.  více