„Nechceme být revivalem sebe sama,“ říká Pavel Kopřiva za celý Folk Team

„Nechceme být revivalem sebe sama,“ říká Pavel Kopřiva za celý Folk Team

Brněnská skupina Folk Team letos slaví čtyřicet let od svého vzniku. Stačí vidět jedno jediné její vystoupení a člověk si uvědomí, že pánové mají i po těch čtyřech dekádách stále energie na rozdávání. Že své hudbě zdravě věří a že věří i tomu, že lidem se vedle léty ověřených hitů budou líbit i nové písně. O historii i současnosti Folk Teamu jsme hovořili s kapelníkem a houslistou Pavlem Kopřivou.

Oslavy 40 let Folk Teamu sice vyvrcholí listopadovými koncerty v Českých Budějovicích (12. listopadu) a především v Brně (Musilka, 19. listopadu), ale slavili jste průběžně celý rok. Kdy tedy kapela přesně vznikla?
První koncert jsme měli v březnu 1974. Zkoušet jsme začali o rok dříve, nejprve ve dvou s Romanem Venclovským, později jsme přibrali mého spolužáka z gymnázia Tomáše Úlehlu, a takto jsme poprvé vystoupili ve Vysokoškolském klubu na Gorkého ulici. Těch čtyřicet let jsme opravdu slavili celý rok na všech našich vystoupeních včetně letních festivalů. Dvěma závěrečnými koncerty v Českých Budějovicích a v Brně oslavy uzavřeme.

Nastala někdy za těch čtyřicet let situace, kdy jste si řekli, že s muzikou skončíte?
Nejblíže jsme k tomu měli po revoluci, kdy přestala být po naší muzice poptávka. Sám víš, že se v té době moc nehrálo, protože lidé měli úplně jiné starosti. Vznikaly videopůjčovny, vysílaly nové televize… V letech 1990–91 jsme toho tedy moc neodehráli, což byl pro nás náhlý zlom. Na konci 80. let jsme totiž mívali i přes sto vystoupení ročně. Přemýšleli jsme, co dál, jestli budeme ještě někoho zajímat. Ti z nás, kteří se tehdy hudbou živili – Aťa Lukáš a Roman Venclovský – si museli začít hledat práci. Ale byl to problém celé scény, nejen náš. Například Nezmaři ty dva roky taky moc nekoncertovali, a tak to řešili tak, že jezdili hrát pro emigranty v západní Evropě. To byla tedy největší krize. A druhá nastala před asi šesti nebo sedmi lety, kdy jsme si uvědomili, že nechceme pořád dokola obehrávat staré věci. V roce 2000 jsme sice vydali nový materiál, ale i ten už byl docela obehraný. A u nás platí, že se nikdy nechceme stát revivalem sebe sama. Aby měla kapela motivaci a aby žila, musí dělat něco nového.

Tuto druhou krizi jste zažehnali, když jste v roce 2012 vydali své zatím poslední studiové album Nebudu. Letos vám pak vyšel koncertní záznam z roku 2013 pod názvem Folk Team – Live 40. Ale já vrátím k tomu „revivalu sebe sama“, kterým se nechcete stát. Jak to řešíte na koncertech? Kolik hrajete nových a kolik starších skladeb?
Skoro devadesát procent našeho současného koncertního repertoáru pochází z posledních dvou desek. Zbytek jsou ty věci, které nám zůstaly za nehty, které považujeme za nadčasové a které nás stále baví. Ale máme i zakázané písně. Když někdy řeknu, že budeme hrát Mluvícího koně, hoši vyskočí jak čertíci. Letos jsme jej na několika koncertech zařadili, protože s námi občas hostoval Tomáš Úlehla, zakládající člen kapely, jehož flétna je v té písničce podstatná. Musím ale říct, že Roman Venclovský se k této písni vracel jen s obrovským sebezapřením.

Čím si písnička vyslouží punc zakázanosti? Neaktuálním textem? Ohranou melodií?
Nejčastěji je to ta ohraná melodie a vůbec frekvence, s jakou jsme píseň dřív hráli. V textech problém není, protože Ivan Huvar psal vždycky nadčasově a poeticky. Jeho slova nebyla cílená na dobu, ve které jsme žili. Kterýkoli jeho text se dá zahrát i po letech a stydět se za něj nemusí ani on jako autor, ani my, kteří to pak hrajeme.

Jako důležitý mezník v životě kapely jsi uvedl rok 1990. Byl Folk Team výrazně jiný předtím a potom?
Myslím, že byl. Po roce 1990 s námi začal hrát Dalibor Dunovský na baskytaru a také jsme čím dál víc začali využívat nejen perkuse, ale i bicí. Příklon ke skutečnému folkrocku pak byl patrný asi od roku 1996, kdy jsme bicí používali už často. A na posledních dvou deskách jsou už součástí kapely. Takže jsme zbigbítovatěli a teď jsme klasickou folkrockovou kapelou.

Přesto máte dál v názvu „folk“ a na zmíněném koncertním albu Folk Team – Live 40 najdeme novou verzi Huvarova Folkařova blues. Považujete se tedy pořád za folkaře, součást folkové komunity?
Dobře víš, že škatulky jsou velmi pofiderní a že byly vždy typické hlavně pro českou a slovenskou scénu. Ve světě se to tak nebere. Ale jsme pořád ve stejné komunitě, protože já za folk považuju muziku, jejíž součástí jsou výborné texty. Chceme se z hlediska textů řadit k lidem, jako jsou Vláďa Merta nebo Vlasta Třešňák. A také ke kapelám, jako je AG Flek, které máme rádi a s kterými je nám na pódiu vždycky dobře.

Ivan Huvar nebyl zakládajícím členem Folk Teamu. Jak jste jej, především coby výborného textaře, objevili?
Folk Team měl zpočátku několik textařů, dokonce i já jsem napsal pár textů, které ovšem nebyly nic moc. Pak s námi nějakou dobu spolupracoval Boris Hála, tehdy student architektury a dnes významný brněnský architekt. Byl členem avantgardního amatérského Divadla X a psal neuvěřitelně poetické texty, které vyhovovaly Romanovi Venclovskému, v té době jedinému skladateli v kapele. S Ivanem Huvarem jsem se seznámil v roce 1980. Ivan se na nás jednou přišel podívat a otevřel nám své šuplíky. Hrál tehdy jazzrock, který byl hlavně instrumentální, ale měl zároveň rád Boba Dylana a další americké folkaře a psal si sám pro sebe písně. Roman si s Ivanem padl do noty a zjistil, že mu jeho texty velmi konvenují. Měl pocit, že Ivan mluví i za něj (Roman sám totiž nikdy texty nepsal). Asi v roce 1981 s námi Ivan začal občas hrát nejprve jako host, už tehdy sem tam zařadil i nějakou autorskou píseň, tedy nejen text, ale i hudbu. Systematicky však začal skládat až po revoluci a musím říct, že na poslední desce už mají melodie s Romanem rozdělené půl na půl.

Oba také zpívají a hrají na kytary. Jak bys každého z nich charakterizoval?
Roman Venclovský je srdcerváč, křikloun, emotivní zpěvák s nezaměnitelným hlasem. Vždycky se říkalo, že Folk Team má zajímavéaranže – housle, cello, flétny – a pak Venclovského, který všechny posluchače na koncertě „seřve“. Ivan Huvar je výborný sólový kytarista, který zpívá úplně jinak. Má méně vypjatou polohu a interpretuje pouze ty písničky, které si sám složí.

Zmínil jsi melodické nástroje, které – včetně tvých houslí – k Folk Teamu vždy neodmyslitelně patřily. Proměnil se v průběhu času nějak váš přístup k aranžování?
Určitě. Když jsme měli v sestavě flétnu, violoncello a housle, potřebovali jsme aranže rozepisovat do not. V té době s námi hrál Aťa Lukáš, který je vystudovaný konzervatorista, a Tomáš Úlehla taky psal noty. Měli jsme to tedy tenkrát víc proaranžované „od stolu“. Teď si nástroje děláme každý sám na zkouškách, ale důležitá je v tom procesu role našeho současného klávesisty Romana Ježe. A je také zajímavé, že když oba autoři složí novou věc, sami mi nadhodí nějakou sólovou linku a ostatní ji pak jen dotvoří. Mají tedy už jakousi představu, jak by to mělo být.

Přestože má Folk Team ve svých řadách dva výborné autory, občas sáhnete i po převzaté melodii. Mám na mysli samozřejmě Motýlí hru Jakuba Nohy, kterou jste natočili na začátku 90. let. A na nejnovějším albu máte D58, skladbu Bruce Springsteena s textem Ivana Huvara. Jinak asi o žádné jiné převzaté melodii ve vašem repertoáru nevím. Jsou nějaké další?
Moc jich nebylo. Před revolucí jsme měli pár předělávek, ale bylo jich opravdu strašně málo. Dělali jsme nějaké Rolling Stones a Simona & Garfunkela, ale to hlavně proto, že jsme jeli do zahraničí a potřebovali jsme lidi něčím na první poslech zaujmout. Měli jsme tenkrát taky přetextovaných pár našich věcí do němčiny a angličtiny. Ale je to u nás spíš výjimečné.

Folk Team působí v Brně a ty sám se jako vydavatel, majitel firmy FT Records, brněnské scéně cíleně věnuješ. Jak vnímáš Brno jako muzikant a posluchač? Jak naše město přeje muzice?
V Brně je dobré muziky strašně moc. Jsou období, například listopad a prosinec, kdy bych mohl jít denně na čtyři nebo pět koncertů. Mám velkou radost z jazzových festivalů, které se v Brně konají. Mám radost, že je tady konečně kvalitní koncertní sál – Sono Centrum –, a to i přesto, že sám pořádám své akce spíše v Semilassu. Brno koncertům přeje a opravdu je kam chodit. Jsme město, kde si člověk vybere a někdy si ani nemá nárok vybrat.

Která je tvá nejoblíbenější brněnská čtvrť?
Moje máma žila celé své mládí v Řečkovicích. Já tam teď asi osm let bydlím a mám to tam taky hrozně rád. Je to na okraji Brna, skoro všude je to jen kousek do lesa. Pro svůj letní festival používám krásný přírodní amfiteátr ve staré části Řečkovic, přímo uprostřed města.

Brněnským koncertem se uzavřou oslavy 40 let kapely. Co vás čeká potom?
Chtěli bychom dělat nové písně. Ivan má prý něco rozdělaného, takže se těším. Období, kdy se něco tvoří, je hrozně zajímavé a zábavné. A ještě větší radost máme, když se nové písně osvědčí před lidmi. Mimochodem mockrát se nám stalo, že jsme měli vytipované písně, které se u lidí chytí napoprvé, a nakonec se hity staly z písniček, které jsme považovali jen za slušný průměr. Publikum prostě někdy rozhodne jinak.

Foto Jiří Sláma a archiv Pavla Kopřivy

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Label FT Records vydal kompilační CD s písněmi Wabiho Ryvoly v podání především brněnských skupin. Vedle Karabiny a T. E. Bandu, které mají na kompilaci po čtyřech písních, jsou zastoupeny skupiny FT Prim, Přístav a Kati (po dvou písních) a jednou se připomíná už neexistující Monsun.  více

Rock v pojetí Beatfestu sahá od folkrocku Folk Teamu přes stále skvěle sezpívané vokály Synkop 61 a artrock Progresu až po elektrifikované blues nové kapely Miloše Makovského nebo hardrock Lidopopu.  více


Slibně se rozvíjející současná česká jazzová scéna, k níž patří skvěle fungující festivaly i dvě vysoké školy s výukou jazzu (v Brně a v Praze), vytváří zázemí nejen pro malé soubory, ale také pro velké orchestry. V Praze funguje vynikající Concept Art Orchestra, který se pod vedením trumpetistky Štěpánky Balcarové zaměřuje na tvorbu současných českých autotů střední a mladší generace (tzv. Pražská šestka). V Brně B-Side Band v čele s trumpetistou Josefem Buchtou vyprodává velké sály a hraje na velkých festivalech, spolupracuje s populárním Vojtěchem Dykem, ale nerezignoval ani na původní jazzový repertoár a také spolupracuje se zahraničními hvězdami formátu Kurta Ellinga. Další brněnský big band, Cotatcha Orchestra, pod vedením (také trumpetisty) Jiřího Kotači, se zatím takovými velkými úspěchy chlubit nemůže. Přesto se těleso, které vzniklo ze studentů a pedagogů jazzové katedry na JAMU, dravě a zdravě na naší scéně dere kupředu a vzhledem k tomu, jak kvalitní hudebníky má ve svém středu, jsem přesvědčen, že jeho místo na scéně bude za pár let nepřehlédnutelné.  více

Předposlední koncert brněnského hudebního festivalu Expozice nové hudby nesl název Příběh utrpení a naděje a postavil vedle sebe ve středu 17. října hudbu skladatelů Fausta Romitelliho a Francesca Filideie a výběr z poezie básníka, překladatele a esejisty Jana Zahradníčka. Vzhledem k tématu večera se hudební produkce odehrála v kapli bývalé brněnské káznice. Příznačně (i přízračně) zvolený podnázev koncertu Dům strach vycházel ze stejnojmenné Zahradníčkovy básnické sbírky. O uměleckou recitaci se postaral Otakar Blaha, díla obou skladatelů pak provedlo hudební těleso Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra. Koncert/představení režíroval Radim Nejedlý.  více

Jubilejní 25. ročník olomouckého Podzimního festivalu duchovní hudby se blíží ke konci. Před závěrečným Verdiho Requiem přehlídka ještě včera nabídla koncert brněnského komorního sboru Ensemble Versus pod vedením Vladimíra Maňase a souboru renesančních dechových nástrojů s doprovodem continua Capella Ornamentata pod uměleckým vedením jeho zakladatele Richarda Šedy v olomouckém kostele Zvěstování Páně. Obě tělesa se věnují převážně interpretaci duchovní hudby 16. a 17. století a podílela se na mnoha jiných společných projektech. V roce 2017 vzniklo z této spolupráce CD věnované dílu pozdně renesančního skladatele Nicolause Zangia, jehož skladby na nedělním koncertu též zazněly.  více

Festival Expozice nové hudby konfrontuje již jedenatřicet let brněnské posluchače se soudobou českou i zahraniční tvorbou. Za tuto dobu si festivalové koncerty dokázaly získat oddané publikum toužící zažít netradiční hudební díla a experimenty na vlastní kůži. Podzimní část nového ročníku včera zahájil vokální cyklus Canti del Capricorno italského skladatele Giacinta Scelsiho v sólovém provedení sopranistky Lore Lixenberg.  více

Milovníci jazzu i artificiální hudby si včera večer přišli na své. Filharmonie Brno zahájila koncertem v Besedním domě již pátou sezónu abonentní řady s názvem Jazz & World Music. Brněnští filharmonici společně s hudebním tělesem Matúš Jakabčic Quintet interpretovali světové skladby – nejen jazzové – v aranžmá vedoucího souboru Matúše Jakabčice. Koncert řídil dirigent a skladatel Pavel Šnajdr.  více

Brněnský zpěvák a hráč na foukací harmoniku Darek Neumann (*1967) prošel kapelami různých žánrů od folku přes bigbít po zpívání s velkou jazzovou kapelou. Na svém aktuálním albu Svět, který znám zpívá úpravy jazzových standardů s novými českými texty, které – většinou přímo pro něj – psala Ester Kočičková.  více

V Praze a v Brně vystoupí tento týden anglický zpěvák Chris Norman, zakládající a dlouholetý člen populární skupiny Smokie. V Brně v DRFG Aréně má koncert v sobotu 6. října, v pražském Foru Karlín vystoupí o dva dny dříve.  více

„Beránci a vlci jsou moje osobní vize moravské world music,“ tvrdí Marian Friedl, který je stejně skvělým hráčem na vlastnoručně vyrobené lidové píšťalky jako na jazzový kontrabas. Právě jeho zkušenosti s různými žánry od folkloru po free jazz plus samozřejmě spojení s podobně stylově rozkročenou Jitkou Šuranskou vedly ke vzniku mimořádného hudebního pásma, které má svůj prapůvod v představení Z kořenů k world music na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou. Díky grantu z Ministerstva kultury vzniklo album Beránci a vlci s účastí čtyř hudebních uskupení různých stylů (což je dohromady přes dvacet muzikantů a zpěváků), které získalo zaslouženě Anděla v rozšířené kategorii Folk (pod kterou nově spadá i žánr world music). Mezitím v létě 2017 proběhla koncertní premiéra Beránků a vlků opět v Náměšti nad Oslavou (s účastí vydavatele alba Milana Páleše v převleku za Ovčí babičku) a poté další festivalová vystoupení – na Hradeckém slunovratu v Hradci nad Moravicí nebo na Colours of Ostrava. Malým snem Mariana Friedla a všech jeho beránků a vlků bylo přenést pásmo do zvukově čistého prostředí brněnského Sono centra, což se díky úspěšné crowdfundingové kampani povedlo. Zhruba hodinový koncert byl tím pádem nejen prostým „přehráním“ desky, ale především obrovskou oslavou a možná i novým startem projektu – vstříc větším a větším sálům.  více

Prostory brněnských lázní na Rašínově ulici naplnil v neděli večer nový projekt uměleckého spolku Hausopera, kladoucího si za cíl přinést nové a kvalitní kulturní produkce do míst denního provozu, která jinak s hudbou, potažmo přímo s operou, nemají mnoho společného. První vlaštovkou je krátká opera Poslední pólo skladatele - dirigenta Marka Ivanoviće a libretisty - operního pěvce Josefa Škarky pojednávající o dvou přátelích, zamlčené lásce a černém svědomí. Dílo režíroval Petr Hašek, scénografii navrhl Ján Tereba a o světelný design se postarali Pavla Beranová, Michal Hór a Zuzana Bottová. Hlavní postavy ztvárnili Tomáš Krejčí, Aleš Procházka a Andrea Široká. Na akordeon hrála Žaneta Vítová, na vibrafon a bicí pak Kristýna Švihálková. Přednášela Lenka Sedláčková.  více

Soubory Národního divadla Brno vstoupily do sezony 2018/19 společným koncertem na Zelném trhu. Součástí programu bylo představení připravovaných inscenací. Vystoupil orchestr Janáčkovy opery NdB se svým šéfdirigentem Markem Ivanovićem, sbor a sólisté Jana Šrejma Kačírková, Jana Hrochová, Václava Krejčí Housková, Roman Hoza, Jiří Sulženko a další.  více

Stoleté výročí narození jednoho z předních amerických dirigentů, skladatelů, pedagogů a popularizátorů hudby zaznamenali snad všichni milovníci kultury. Bernsteinova díla se hojně objevují v koncertních sálech, operních domech i rádiích, a přestože se kvůli své dirigentské činnosti nemohl skladbě naplno věnovat, muzikál West Side Story s texty Stephena Sondheima bude vždy patřit mezi hudební klenoty muzikálové tvorby. Podobně jako jiné kulturní instituce rozhodlo se i Městské divadlo Brno vzdát skladateli hold a pyšně se přihlásit k tradici muzikálu, kterou Leonard Bernstein svým pravděpodobně nejslavnějším dílem ukotvil. V úterý 25. září tak zazněl na Hudební scéně Městského divadla Brno Koncert ke 100. narozeninám Leonarda Bernsteina pod taktovkou Dana Kalouska a v režii Petra Gazdíka.  více

Zatímco se pomalu doznívající léto připravuje k podzimnímu klidu a zrání, Filharmonie Brno stojí na počátku další sezóny, a to navíc pod vedením nového šéfdirigenta a uměleckého ředitele. O tom, že Dennis Russell Davies je dirigent par excellence, mohl posluchače přesvědčit již závěrečný koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby. Teprve v úterý 18. září se však mohl Davies plně chopit svého řemesla a v rámci inauguračního koncertu po boku Filharmonie Brno uvést českou premiéru světoznámého díla Harmonielehre od amerického skladatele Johna Adamse. A to vůbec není špatný začátek.  více

Festival Jazz Groove Brno bude probíhat na několika místech Brna od 2. října do 5. prosince 2018. S jeho ředitelem Josefem Buchtou hovoříme nejen o letošním programu, ale především o novém názvu a nové náplni celé akce.  více

„Hraju současný folk bez dalších přívlastků – vztekle i jemně, v legraci i bez ní,“ říká o sobě písničkář Šimon Peták. Narodil se na samém počátku 90. let, „rok poté, co skončily se staré časy,“ líčí. Pochází z jižních Čech, ale dospíval u Berounky, krátce žil v Praze, která mu prý však ztrpkla, a nakonec se usadil v Brně. „Stal jsem se tu dramaturgem, vyučil na kominíka,“ pokračuje ve svém veršovaném životopisu, který najdete na jeho profilu na serveru Bandzone.cz. Právě tam si také můžete Šimonovy písničky z alba Homo Habitus nejen poslechnout, ale také legálně zdarma stáhnout.  více

V poněkud netradičním prostředí brněnského Metro music baru se představilo hudební uskupení s názvem Musica Folklorica tedy kapela, kterou folklorním nadšencům netřeba dlouze představovat. Špičkoví muzikanti hrají převážně vlastní úpravy lidových písní zejména z Horňácka, Myjavy případně Rumunska. Do Brna nyní přijeli pokřtít svoje v pořadí už jedenácté album.  více

Nejčtenější

Kritika

Slibně se rozvíjející současná česká jazzová scéna, k níž patří skvěle fungující festivaly i dvě vysoké školy s výukou jazzu (v Brně a v Praze), vytváří zázemí nejen pro malé soubory, ale také pro velké orchestry. V Praze funguje vynikající Concept Art Orchestra, který se pod vedením trumpetistky Štěpánky Balcarové zaměřuje na tvorbu současných českých autotů střední a mladší generace (tzv. Pražská šestka). V Brně B-Side Band v čele s trumpetistou Josefem Buchtou vyprodává velké sály a hraje na velkých festivalech, spolupracuje s populárním Vojtěchem Dykem, ale nerezignoval ani na původní jazzový repertoár a také spolupracuje se zahraničními hvězdami formátu Kurta Ellinga. Další brněnský big band, Cotatcha Orchestra, pod vedením (také trumpetisty) Jiřího Kotači, se zatím takovými velkými úspěchy chlubit nemůže. Přesto se těleso, které vzniklo ze studentů a pedagogů jazzové katedry na JAMU, dravě a zdravě na naší scéně dere kupředu a vzhledem k tomu, jak kvalitní hudebníky má ve svém středu, jsem přesvědčen, že jeho místo na scéně bude za pár let nepřehlédnutelné.  více