Nechceme největší varhany, chceme nejkvalitnější

14. říjen 2013, 0:44

Nechceme největší varhany, chceme nejkvalitnější

Jan Martin Bejček působí jako farář v Letonicích a stojí za Mezinárodním projektem na stavbu koncertních varhan v Brně. Je autorem návrhu varhan samotných a je také předsedou správní rady Nadačního fondu Campianus, který stavbu varhan financuje. Stát budou v kostele „u jezuitů“ a měl by to být nejkvalitnější nástroj svého druhu v České republice. A ačkoliv to zní zvláštně, dostali jsme se od varhan a hudby i k lodím na Brněnské přehradě.

V kostele u Jezuitů se staví nové varhany. Proč zrovna tam – má tento kostel výjimečnou akustiku, nebo jsou tu jiné důvody?
Stavíme je tam proto, abychom nahradili původní varhany zničené při náletu v roce 1944, kdy americké pumy nešťastně zasáhly kostel. Byl zničen celý kůr i původní varhany, které tam byly přesně dvě stě let od roku 1744. Postavil je slavný jezuitský varhanář Tomáš Schwarz – jeho varhany dodnes hrají v Jihlavě u svatého Ignáce nebo v Praze u svatého Mikuláše na Malé Straně. Po válce byl kostel opraven a na kůr se provizorně postavily varhany ze státem zrušeného kostela Milosrdných sester sv. Kříže v Chebu. Ty zde sloužily až do letošního jara, nyní už jsou demontovány a po sedmdesáti letech se konečně staví varhany, které jsou originální a stavěné pro konkrétní prostor našeho kostela. Řešíme tedy situaci z konce druhé světové války. Kostel samotný vyniká úžasnou akustikou, je v centru města, ale v blízkosti nejsou koleje ani rušná křižovatka. Stojí také mezi budovami rozhlasu a televize, takže je tu usnadněná možnost přenosů koncertů. Symbolicky je také v sousedství rektorát JAMU – spolupráce s uměleckými školami je rovněž naplánovaná – v první řadě se jedná o brněnskou konzervatoř a JAMU. Kostel není ani klášterní, ani farní, slouží jako rektorátní kostel vysokoškolské mládeži, a také jako kostel pro anglicky mluvící menšinu v Brně.

Patronem nových varhan je sv. Edmund Kampián – kdo to byl a proč byl vybrán právě on?
Je to jeden z jezuitských svatých, kteří jsou spojeni s Brnem. V Brně studoval, poté se přes Prahu vrátil do rodné Anglie, kde byl 1. 12. 1581 sťat. Je to tedy světec a mučedník, Brno je v anglosaském světě známo díky Leoši Janáčkovi, ale také právě díky Edmundu Kampiánovi. On je patronem nadačního fondu, který varhany staví, a zároveň se stane patronem samotných varhan.

Bylo složitější vybrat patrona, nebo varhanáře?
Složitější bylo vybrat varhanáře přesně podle platných předpisů a zákonů v rámci veřejného výběrového řízení. Patrona jsem vybral sám a požádal jezuity o schválení.

O výstavbu varhan pečuje nadační fond Campianus, jehož úkolem je nejen realizace stavby, ale také zajištění potřebných 36 milionů korun. Daří se vám zajistit finance?
Prostředky na stavbu varhan jsou víceméně zajištěné, ale nějakou část ještě potřebujeme. Spoléhám na pomoc Boží a pomoc a ochotu dobrých lidí.

Je možné stavbu varhan nějak podpořit?
Stavbu je možné podpořit sponzorsky ze strany firem i formou soukromého daru. Také probíhá už rok a půl projekt tak zvané adopce píšťal. Dnes máme přes třináct set píšťal, které jsou již adoptovány.Lidé uhrazením rejstříku, několika píšťal či píšťaly v symbolické ceně (500–3000 Kč) osobně podporují stavbu varhan a stávají se tak kmotry jednotlivých píšťal a rejstříků. Jde tak o živý projekt s účastí dotací, darů, sponzorů, ale i obyčejných lidí z celé České republiky. Každý se tak v našich varhanách může stát tónem, který bude slyšet. Projekt je od roku 2008 stále průběžně prezentován v tisku, rozhlase, různých televizích, na webu a podobně.

Jaké jsou parametry varhan, kolik mají píšťal, rejstříků, v porovnání se současným standardem je to průměr, nebo jsou něčím mimořádné...
Varhany budou mít tři manuály, pedál a čtyřicet osm znějících rejstříků, což je řadí do skupiny těch větších nástrojů. Nebudou to zdaleka největší varhany ani v Brně, ani na Moravě, ale my nechceme dělat něco největšího – my chceme udělat něco nejkvalitnějšího. Nejde o stavbu repliky starého nástroje, ale stavíme nové, originální varhany a v této kategorii novostaveb by to měly být nejkvalitnější varhany v České republice. Jsou to varhany s mechanickou trakturou, což je princip, který funguje několik set let. K tomu se přidávají elektronické setzry – ovládání, které lze použít i při zachování čisté mechaniky. Jedná se tedy o moderní nástroj na ověřených klasických principech. Naše nové koncertní varhany jsou vytvářeny jako mistrovské dílo vynikající švýcarské varhanářské dílny Hermanna Mathise a budou svým zvukem a provedením patřit mezi nejkvalitnější a nejmodernější varhany v České republice. Jde o stavbu špičkových moderních varhan pro město Brno i celou Jižní Moravu.Zatím zde takový nástroj stále chybí.

Půjde na ně dobře hrát i starou hudbu – jaký je vlastně rozdíl mezi barokními a současnými varhanami?
Interpretace staré hudby má několik aspektů od volby nástroje přes volbu ladění až po volbu techniky. Pokud si vezmu barokní loutnu, asi na ni nezahraji dobře věci z dvacátého století. Loutnu si mohu vyměnit, ale varhany jsou na kůru jenom jedny. Stavíme tedy nástroj, který je schopný interpretace staré hudby i hudby moderní, ale vždy se jedná o interpretaci na moderních varhanách. Je tu snaha, aby byly použitelné pro všechna období, ale ne jako replika historického nástroje.

S jakým využitím varhan počítáte – rozvine se u Jezuitů bohatý koncertní život?
To bych byl rád. Smysl nových koncertních varhan je v jejich uplatnění a použití: doprovodný nástroj bohoslužeb a sólistů, nástroj s orchestrem při provádění figurální a komorní hudby, varhanní koncerty, nahrávání varhanní literatury, koncerty pedagogů a absolventů varhanních tříd Konzervatoře Brno, JAMU a ZUŠ, koncerty varhanních matiné, soutěží, přehlídek a Brněnského varhanního festivalu i brněnského Bachova varhanního podzimu.

V anketě jsem byl nedávno tázán, zda by nebylo lepší postavit nové varhany jako součást nového koncertního sálu. Když opominu, že nový sál je ve hvězdách – jaký je rozdíl mezi varhanním koncertem v kostele a v koncertní síni?
Pokud sál není, nelze stavět varhany. Až jednou bude toto chybějící centrum hotové, tak se do něj dá postavit odpovídající nástroj, který bude vyhovovat konkrétnímu prostoru. My jsme šli cestou, kdy máme funkční prostor s vynikající akustikou, pouze nám chybí varhany. Dále je tu samozřejmě prostředí a akustika kostela – ty jsou neopakovatelné. Je to jiné než ten nejlepší sál, který by v Brně mohl být, a není. Jsou věci, které se v kostele hrát nehodí, i když těch, které jsou určeny pro varhany a jsou vysloveně světské, je málo. Cílem našeho projektu je především viditelná a hmatatelná podpora vzdělávání, základního, středního i univerzitního uměleckého školství, kultury, mladých lidí, cestovního ruchu i zhodnocení kulturní památky, zvýšení úrovně regionu Brna i celé Jižní Moravy, ale také náhrada válečných škod.

Jak to vlastně je s uváděním světské hudby v katolickém kostele. Kde je hranice toho, co se na církevní půdu ještě hodí a co už ne?
Spolu s jezuity jako kněží víme, že světské věci do kostela nepatří. Varhany byly z devadesáti devíti procent v kostele, hrála se na ně hudba určená pro použití v kostele a skládali pro ně lidé, kteří na ně v kostele i hráli. Devadesát devět procent varhanní hudby je tedy do kostela vhodných. Co je a není světská hudba, je samozřejmě otázka. Ona může být i duchovní hudba světsky provedená i třeba odbytá. V kostele budeme tedy i s novými varhanami provozovat kvalitní hudbu určenou k oslavě Boží a k povznesení a oslovení posluchačů.

Varhany jsou podle Václava Havla symbolem lidské pospolitosti. Jednotlivé rejstříky mají své patrony od jezuitských světců až po osobnosti brněnského hudebního života. Vnímali jste varhany jako symbol brněnské pospolitosti mezi duchovním, hudebním a občanským životem?
Varhany vznikají jako výsledek práce mnoha lidí a každý z jejich čtyřiceti osmi rejstříků je věnován nějaké osobnosti. Jsou to jezuitští světci, dále významní jezuité spojení s Brnem a brněnští hudebníci. Je to vyjádření sounáležitosti k místu – jsou tu svatí, kteří jsou v kostele uctíváni, dále jezuité, kteří kostelem prošli nebo zde studovali, jako třeba Martin Středa, a potom jsou to muzikanti. Je to čtyřicet osm jmen lidí, kteří jsou s Brnem velmi úzce spojeni.

Počítáte s tím, že byste příležitostně umožnili prohlídku varhan veřejnosti? Nabízela by se třeba Noc kostelů...
Možné to samozřejmě je, i když jít přímo do varhan a nahlížet do jejich útrob je dost náročné. Asi není možné, aby jimi procházely desítky lidí. Bude se tedy jednat spíš o prohlídky kůru. Už teď je ale v boční lodi kostela panelová expozice o historii projektu a o stavbě varhan. Po dokončení plánujeme expozici zaměřenou na varhanní hudbu, která by byla na schodišti, a tedy přístupná i mimo kostel. Provoz v kostele je díky studentům a cizincům velmi živý, takže počítáme s varhanami i v rámci prezentace místa.

Jste farář v Letonicích, teď s vámi mluvím jako s projektantem varhan, ale jezdil jste také s lodí na Brněnské přehradě. Jak jste se k tomu dostal?
Jsem knězem od roku 1996, hudba, voda a lodě k mému životu i kněžství patří navíc. Když jsem byl jako brigádník na lodích DPMB na přehradě, tak to bylo v rámci mé dovolené či volna. Je to má záliba a práce navíc.

Inicioval jste prohlášení lodi Dallas (původně Moskva) za kulturní památku.
My jsme nejdříve iniciovali zachování této lodě pro další provoz v rámci DPMB na Brněnské přehradě a prohlásit ji za památku byla jedna z cest, jak toho docílit. Je to argument promulgovaný MK ČR pro ostatní lidi v okolí, že ta loď za záchranu stojí, a pro nás potvrzení správnosti naší snahy. Návrh jsme podali před dvěma lety a Brno tak získalo první památkově chráněnou osobní elektrickou motorovou loď u nás. Naši cestu následovali i v Praze, což se nestává často, a prohlásili nyní za kulturní památky dva nejstarší pražsképarníky Vyšehrad a Vltavu. Rozdíl je v tom, že ty jejich lodě fungují a plují, i když jsou ještě starší než Dallas. My teďobhajujeme správnost našeho kroku a přáli bychom si, spolu s MK ČR i vedením našeho města, aby loď byla zachována v provozu DPMB na Brněnské přehradě a sloužila návštěvníkům města i přehrady i v dalších letech.

Co je na ní zvláštního, že vám stála za takové úsilí?
Patří do skupiny lodí vyrobených přímo v Brně, loď Moskva/Dallas byla postavena v roce 1955. Starší lodě Brno a Morava byly dovezeny z Německa, další byla smontována z dovezeného trupu a tady se udělala nástavba – to je případ lodi Úderník, dnes Brno. Moskva, tedy dnešní Dallas, byla dochovaná jako jediná v původním stavu, byť prošla rekonstrukcí. Je to původní práce brněnských dopraváků, má výborné plavební vlastnosti a je v dobrém stavu. Stačí ji udržovat v provozu a zajišťovat servis, od roku 2012 však stojí v přístavišti na suchu.

Vraťme se k varhanám. Zahajovací koncert má proběhnout 29. června 2014 o slavnosti sv. Petra a Pavla, patronů Církve a brněnské diecéze. Co bude na programu, a stihnete varhany dokončit?
Varhany se už na konci listopadu začnou stavět na kůru v kostele, předtím budou v říjnu zkontrolovány a zkolaudovány ještě v dílně. Dokončení se plánuje v první polovině června, je tam i rezerva, takže to určitě stihneme. Program koncertu ještě není pevně stanoven, vybrán byl varhaník, kterým je páter Theo Flury z benediktinského opatství ve švýcarském Einsiedeln. Spolupracuje s varhanářskou firmou Mathis, zná její varhany a dokáže je kvalitně a bezprostředně předvést veřejnosti bez toho, aby je musel dopředu dlouho zkoumat. Na závěr bych chtěl pozvat všechny čtenáře k návštěvě kostela, slavnosti svěcení varhan a inauguračního koncertu. A také chci poděkovat všem, kdo stavbě poskytli podporu, ať už společenskou, politickou, duchovní či hmotnou a všem našim sponzorům a dárcům. Prosím i ty, kteří by se rádi podíleli na projektu stavby varhan, aby nám v této nejnáročnější závěrečné fázi pomohli, třeba svým darem či adopcí píšťal. Díky všem!

Nadační fond Campianus: www.campianus.eu
Nadační fond Campianus na Facebooku: www.facebook.com/pages/Nada%C4%8Dn%C3%AD-fond-Campianus/248950758582883

Foto archiv J. M. Bejčka

Komentáře

Reagovat
  • Dagmar Alešíková

    15. říjen 2013, 16:30
    Velmi krásný projekt.Vše musí znovu zpět na to místo, které bylo umělcem určeno.

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více