Nikola Muchová: Když má kapela zaujmout, tak musí mít jeden labilní prvek

Nikola Muchová: Když má kapela zaujmout, tak musí mít jeden labilní prvek

Já mám dost sprostou písničku Kamil a všichni si myslí, že je o mém současném klukovi. Ale ona vznikla šest roků zpátky. Někdy se to tak sejde a je to jeden z lepších paradoxů mýho života.“ Písničkářka Nikola Muchová byla nedávno na festivalu v Banátu, který podporuje české osady v Rumunsku, dnes v Kabinetu múz hraje pro lidi, kteří pomáhají uprchlíkům. Mluvili jsme spolu o tom, co se jí v hudbě i životě poslední dobou schází i neschází.

Jaké jsou horší paradoxy tvého života?
Trošku mě děsí úvahy, co jiného než muziku bych mohla v pětadvaceti dělat. Jsem děsnej amatér a navzdory tomu řeším, že asi nic jinýho dělat nemůžu.

Takže se teď živíš hudbou?
Na to se mě včera zeptal v telefonu Johančin otec. Ale asi jo a jde to, navíc jsem teď sloučila domácnost s člověkem, který do práce chodí, což taky sníží náklady. Nevím, jestli to nezní příliš hloupě, ale mně to přijde v pořádku. Když bydlí dva lidé ve dvou bytech, tak se mi to zdá hloupý. My jsme se k tomu rozhoupali velice brzo.

Ty jsi přece chtěla přestěhovat do Brna maminku?
Ano, je tady, bydlí vedle Ocásků, akorát tu změnu nějak těžce nese. Je to asi kombinace všeho – přechod po čtyřiadvaceti letech na maloměstě pro ni je těžký. Měla období, kdy vůbec nespala, měla pocit, že se dusí. Párkrát si i zavolala sanitku a chtěli po ní zaplatit výjezd, že jí nic není. Asi nějaká autosugestivní záležitost. Přestěhovala se i s tátou, ale ten je pořád někde v práci, teď zrovna v Hamburku, a ona je z toho úplně vedle.

Připomíná ti to něco z vlastního stěhování do Brna?
Já myslím, že ona to má daleko těžší. Ona si Kyjova do jisté míry i váží, narozdíl ode mě, já už tam ani nechci jezdit. Ten vztah je čím dál horší, když jsem daleko, a mám pořád víc ráda Brno. Nevím, jestli to není hnusný a nevlastenecký.

A je ten vztah hnusnej…
…fakt jsem řekla slovo hnusnej?

Řekla. Je to tak, že tě Kyjov odpuzuje, nebo je ti prostě lhostejný?
Spíš je mi to volný, ale když si představím cestu tam, tak se mi nechce. Když jsem se přistěhovala do Brna, tak jsem měla ještě dva roky nad hlavou strašáka, že se budu muset vrátit, když to tady nevyjde.

Takže jsi člověk do města?
Dá se to tak říct, ale zase v Praze se úplně necítím. Postup dědina nebo maloměsto – Brno – Praha mi přijde přirozený, ale nevypadá to na něj. Lidi se ptají, jestli někdy půjdu do Prahy, ale já tu ambici nemám.

Jak jste se měli na festivalu v Banátu?
Super. Cestou tam jsem se opila s Petrem Vášou, ale aspoň to rychle utíkalo. Vzala jsem si do autobusu kytaru a hráli jsme Nirvanu. Probuzení bylo horší, ale při zastávce u Dunaje jsem si skočila do vody. Kamil říkal, že bych neměla, že je to žumpa, ale on to přehání.

K čemu je vlastně takový festival v Banátu dobrý, proč hrajete českým osadám v Rumunsku?
Já se v jejich poměrech přesně neorientuji, ale někdo mi říkal, že si místní vydělají za ten týden tříměsíční plat. Z místa, kde jsme spali, bylo k hlavnímu pódiu asi šest kilometrů. To je dost daleko na to, aby člověk pořád pendloval sem tam. Na festival nás tam vozili místní s dodávkama, měli fixní taxu dvě stovky, což je pro ně strašná spousta peněz. Nás se na to složilo sedm, takže to skoro nic nestálo. Bydlelo nás deset nebo dvanáct v domě, který nám přenechala nějaká rodina. Určitě za to taky něco dostali, ale chodili nás průběžně kontrolovat. Na jejich výrazech bylo patrné, že nejsou úplně nadšení, když používáme jejich věci.

Ty ses nedávno ještě složitě protloukala Brnem a teď jezdíš ekonomicky podporovat české menšiny…
To mělo taky svůj vývoj. Vždyť je to jenom tři roky, co jsem hrála za piva, a teď už dostávám normální honoráře. Pořád to nejsou závratné částky, jak si lidi někdy představují. A klubová scéna si to ani nemůže dovolit, protože lidi nebudou ochotní dát víc než dvě stovky za lístek – alespoň v rámci té skupiny, na kterou já se soustředím. Ale je pravda, že už jsem trošku zlenivěla a v rámci výmluv používám i argument, že živím děcko. Já už prostě zadarmo nikam hrát nepojedu: když se něco dělá za peníze a pravidelně, tak to nejde. Kamarádům jo, to je něco jinýho.

Říkalas, že se soustředíš na nějakou skupinu lidí – děláš to vědomě, když něco píšeš?
Mně se poslední dobou čím dál víc potvrzuje, že zpětná vazba je úplně nejdůležitější. Třeba minulou sobotu jsem hrála na Malé Americe, pozvali mě, ani jsem nevěděla, co to je za akci. Tak jsem to brala jako akcičku na otočku, jenomže ono tam bylo asi dva a půl tisíce lidí, přede mnou hrála nějaká nadupaná heavy kapela. Představovala jsem si, jak si tam sednu jenom s kytarou, a ptala se pořadatele, jestli ví, co dělá. A on že prý jo, že je to v pohodě. A bylo to snad moje nejlepší letošní sólový vystoupení, právě kvůli té zpětné vazbě. A když se ještě vrátím k honorářům: dala jsem si tam před sebe futrál, abych zjistila svou cenu. Samozřejmě že brali v potaz, že asi nějaké peníze dostanu, ale naházeli mi tam asi pětaosmdesát korun.

Něco podobného se stalo i Domingovi, když v přestrojení za bezdomovce zpíval v metru.
Já bych chtěla hrávat na Čáře, večer tam bývá takový zvláštní klid a ulicí se to nese, ale vázne domluva. Jak vidíš, měla jsem tady být s borcema s kapely, a jsem tady sama. Jednomu se nedá dovolat, druhý musí hlídat děcka a třetí neodepsal.

To je tak pořád?
Já strašně stojím o pravidelné zkoušení. Když už jsem se rozhodla, že budu mít jen hudbu, tak potřebuju mít pocit, že něco dělám. A nejlepší je, když je těch hlav víc. Já můžu mít námět nebo nějaké heslo, ale musím vidět, že se to líbí i zbytku kapely a půjde s tím pohnout. To teď pořád nějak nefunguje. Já myslím, že jen díky Evženovi Kyšperskému jsme vydali druhou desku tak rychle. Ten člověk ví, co dělá, ale šel z něj také jednostranný tlak, že je tu jen hudba a nic jiného, on tím fakt žije. Ale aspoň část jeho umění nátlaku jsem si měla převzít. My hodně hrajeme, takže staré věci samozřejmě není potřeba zkoušet, ale chceme udělat na jaře novou desku a nemáme ani půlku písniček. Přitom námětů mám milion.

Takže Evžen byl pro kapelu nepostradatelný?
Ano, i když to bylo i trošku kontraproduktivní. Mám pocit, že se udělaly věci, který jsou dobrý, ale není potřeba vydupat písničku úplně ze všeho. Pro některé věci je lepší, když zůstanou jan heslem.

Jaké to je s Ondrou Kyasem? Je to klasický hudebník, skládá pro Operu Diversu, zpívá ve filharmonickém sboru…
On je dost zvláštní člověk, ale je fakt klika, že ho mám v kapele. Mě fascinuje, že přepisuje moje věci do not, a já přitom kolikrát ani nevím, kterej akord držím. Ale myslím, že jeho zase trošku fascinuje tady tohle. Nechci si fandit, ale on zatím v žádné kapele nevydržel: je dost nekompromisní a umí si trvat na svým. Ale ve spoustě věcí se spolu shodneme, i můj amatérismus a jeho profesionalita. Hlavně nám ho ale doporučil Evžen a udělal dobře, i když trvalo pár měsíců, než jsme si na něj zvykli. Myslím, že je trochu nedoceněnej.

Za Evžena tu roli tahouna ale nepřevzal?
Ne, to je můj úkol, ale jaksi v něm selhávám, nemám v sobě tu prudu. Evžen uměl fakt pořádně zaprudit: „Teď bude tohle, teď je potřeba bez keců něco udělat.“ Něco je špatně, ale možná je to fakt tím, že hodně hrajeme. Kdybychom si řekli, že teď uděláme novou desku, uklidníme se a budeme hrát dva koncerty měsíčně, tak to bude v pohodě.

Ale jak hrát málo, na české alternativní scéně jsi hvězda…
Hráli jsme na Praděda festu, bylo nám zdůrazněno, že jako nejdražší kapela jsme podali nejhorší výkon, protože jsem prý byla na plech. Taky jsem se dozvěděla, že jsem nula a podobné věci. Rozjela jsem debatu na téma alkohol na pódiu a já myslím, že tím reflektuju publikum. Zdá se mi to lepší, než nad lidmi stát střízlivá a dávat jim najevo, že jsem lepší než oni. Češi jsou imrvére ožralí.

To je pravda, tady někomu vyčítat alkohol je pokrytectví. Ale jinak jsi teďv kurzu, ne?
Ale jo, i když nějaká kritika už byla potřeba, jinak mi pořád někdo maže med kolem huby. Ale třeba teď z toho koncertu na Malé Americe jsem byla až konsternovaná, jak se lidi fakt bavili. Sice to bylo na pivním festivalu, ale co má být. My jsme o tom mluvili s klukama z kapely, čím to je, že máme relativní úspěch. Kdybych měla říct jedno slovo, tak myslím, že je za tím humor. Když má kapela zaujmout, tak musí mít jeden labilní prvek, něco divnýho. A nebo musí být srandovní, což je v podstatě to samé. Ale můžeš být sebelepší, zpívat z duše, ale s ničím jiným se lidi neztotožní tak jako se srandou.

V tom by ses shodla s Frankem Zappou, teď jsi ho skoro citovala.
Však já to z jeho muziky taky tak cítím.

Ale když si vezmu Zappu nebo King Crimson, které taky posloucháš, tak to jsou úplně jiné hudební světy.
Tam je labilním prvkem genialita Roberta Frippa, ale mám ráda i Adriana Belewa, viděla jsem ho hrát v Buchlovicích s King Crimson Project. To je chlápek, kterej je veselej, a přitom všechno ovládá, ráda se na něj dívám. Ale Zappu taky poslouchám, je mi to blízký právě pro tu srandu. Ležíš, posloucháš to a směješ se.

Nedávno jsi byla podporovat české osady v Banátu, dnes hraješ v Kabinetu múz pro lidi, kteří pomáhají uprchlíkům.
Jesli chceš moje názory na uprchlíky, tak tomu já nerozumím. Mně je těch lidí hlavně strašně líto.

To je možná ten nejlepší názor.
Na mě to ale asi nejvíc dopadne, až mi budou sedět před dveřmi. Úplně mě ale šokuje tvář Čechů, která teď vylízá na povrch a někdy se fakt stydím, že jsem Čech. Jsem znechucená z české společnosti a vděčná za jakýkoli, ač minimální prvek laskavosti a lidskosti. Tuhle na nás začal řvát jeden taxikář, na mě a na děti, jen proto, že sáhly na jeho mercedes. Křičel, a ostatní koukali. Je mi z těch lidí někdy fakt blbě a sebemenší zlo mě totálně rozhodí.
Teď jsem třeba byla na tom pivním festivalu, a to jdeš a vidíš: škopek, škopek, škopek, pupek, žrádlo. A o hodinu později ti lidi stojí pod pódiem, baví se a tleskají, tak nevím, kde je pravda. Občas mám pocit, že tady ty lidi muselo něco zkurvit, ale v jádru jsou dobří.

Když přijedeš ke Skalákovi do mlýna nebo na Colours of Ostrava, tak to je taky škopek, škopek, škopek, pupek.
No samozřejmě. U Skaláka jsem nebyla, ani nepamatuju, už jsem ty androše úplně odstřihla. Je to pořád stejné. Nejsou to špatní lidi, ale stojí pořád na jednom místě. Erik Frič říkal o Evženovi: „To je snaživec a impotent.“ Přitom spolu mají dobrej vztah. Na Colours jsme měli výbornej koncert, slyšel nás stejný počet lidí jako v klubech za půl roku.

S kým bys jela turné, kdyby sis mohla vybrat libovolnou kapelu?
Chtěla bych s OTK, ale to by asi narazilo na to, že já jsem prostě femipunk. Neseděly by k sobě ty koncepty. Ale jestli mám obstát a vydržet ještě pár let, tak bych měla vystřídat víc škatulek než tu jednu feministickou. Ale když mám vybírat z českých kapel, tak s OTK.

A ze světových?
S Lydií Lunch, chci na ni jít, až tu bude.

Komentáře

Reagovat
  • Paní Hafánková

    4. listopad 2018, 18:32
    Je to kráva ožralá
  • Simona

    23. září 2015, 1:37
    Asi nejlepší článek, co jsem o Tobě četla! Jsem na Tebe pyšná, holčičko!
  • Marie

    21. září 2015, 13:11
    Ahoj Niko,přečetla jsem pozorně celý rozhovor a přeji Ti do dalšího života mnoho úspěchů v tom,co děláš.Jsi fakt dobrá a fandím Ti!!!Babička Marie.

Dále si přečtěte

Když se někdo nemůže celé měsíce rozejít se svým Josefem, píše zoufalé dotazy online psychologům, pláče kamarádkám do telefonu nebo napíše písníčky na album Josefene. Poslední album kapely Mucha je většinou o lásce, která zanechává dlouhé a často nepříjemné stopy.  více

Aktuální album Bílé včely skupiny Květy odměnila porota nezávislých hudebních cen Vinyla hlavní cenou Deska roku 2012. Byla to také hlavní, ale nikoli jediná záminka pro rozhovor s frontmanem Květů, zpěvákem, kytaristou a autorem písní Martinem E. Kyšperskýmvíce

Jak se podařilo vydat první album Z kopce v dobách normalizace a jaké to je poslouchat svou nejstarší desku zároveň s tou nejnovější. O tom, a také o mnohém dalším jsme mluvili s Petrem Vášou – reedice Z kopce a novinka kapely Ty syčáci totiž právě vyšly.  více



Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více