Omar Sosa a Seckou Keita: Prostor v hudbě symbolizuje průzračnost vody

Omar Sosa a Seckou Keita: Prostor v hudbě symbolizuje průzračnost vody

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.

Proč jste si jako hlavní téma společného alba vybrali průzračnou vodu?

Sosa: Na albu hovoříme o vodě a o její průzračnosti a také o našich kořenech a tradicích. Seckou pochází ze Sengalu, Gustavo je z Venezuely a já jsem z Kuby. Na albu máme hosty také z Japonska a Číny. A průzračná voda je stejně důležitá pro tradice všech našich zemí. Aby byla voda pitná, musí být čistá a průhledná. Když průhledná není, nemůžete ji pít. Celým tímto albem tedy vzdáváme poctu tomu nejzákladnějšímu živlu na naší planetě a tím je právě čistá voda. Už dnes máme velké problémy s vodou po celém světě – ve Venezuele, v Africe, v karibské oblasti i ve Spojených státech, dokonce i v Evropě. A tyto problémy budou ještě narůstat. Na tomto albu jsme se tedy všichni spojili a ukazujeme, jak můžeme naše problémy a také naši tradiční kultury sdílet. Nasloucháme si navzájem, společně tvoříme hudbu a fungujeme jako jedno společenství. Název Průzračná voda má tedy i určitou symboliku – všechno musí být průhledné a jasné.

Hudebně stojí album především na kombinaci zvuku strun africké kory a klavíru. Jak jdou tyto dva nástroje k sobě?

Keita: Zní to dobře, když řeknete „kora a klavír“, ale za každou hudební spoluprací stojí konkrétní muzikanti. Omar je velmi otevřený hráč, který se stále snaží pronikat na samé hranice dosavadního hudebního poznání. I já se snažím jít po své cestě stále hlouběji a hledám zajímavé průniky. A z tohoto úhlu pohledu je kora a klavír bezvadná kombinace.

Jak jste vůbec přišli na to, že byste mohli společně udělat takový projekt?

Sosa: Na počátku bylo pozvání – náš společný přítel, bubeník Marque Gilmore, jeden z průkopníků stylu drum’n’bass, nás pozval do Londýna, abychom hráli s jeho kapelou. V noci po koncertě jsem seděl u klavíru. Asi ve dvě hodiny v noci přišel Seckou, zapojil svou koru a začal hrát. Mně se to líbilo, a tak jsem mu nabídl, že bychom mohli vytvořit něco společně. On souhlasil, ale hned poznamenal, že lidé si na něj takto občas berou číslo, ale pak už se mu nikdy neozvou. Ale já jsem mu opravdu zavolal a naše spolupráce začala. Na týden jsme se zavřeli do studia v německém Osnabrücku, hovořili jsme o našich národních tradicích, hráli jsme a postupně jsme dávali dohromady tento projekt. V průběhu práce jsem navrhl, že bychom na albu pozvali ještě další hráče. Seckou tomu byl otevřený, a tak jsme přibrali jako třetího člena hráče na perkuse Gustava. Kromě něj máme na albu hráče japonské koto, na čínský nástroj šeng, indického perkusistu nebo korejského hudebníka. Ale kostru tohoto projektu jsem vytvářel se Seckou Keitou a s Gustavem. Albem Transparent Water ostatně naše spolupráce nekončí. V roce 2020 chceme nahrát druhé album.

Keita: Doplnil bych, že když jsme přijeli do studia, otevřela se nám řada možností. Každý z nás přišel se svými nápady, jamovali jsme, hráli jsme sóla, doprovázeli jsme se, zkoušeli jsme všechno možné… Bydleli jsme týden ve studiu. Sami jsme si vařili a hráli jsme. Byli jsme tam jen my dva. Když už jsme byli unaveni, udělali jsme si nějaké jídlo, a pak jsme se znovu věnovali hudbě. Když jsme byli u konce, byli jsme s výsledkem práce velmi spokojeni. A teprve potom jsme se domluvili, že do projektu pozveme i další muzikanty. Zde bych podtrhl roli Gustava, který je jako bubeník opravdu úžasný. Přesně věděl, kdy a jak se nástroje dotknout, aby jeho hra propojila zvuk kory a klavíru. Tak se z nás stalo trio.

Každý z vás pochází z jiného kontinentu. Máte vůbec hudebně něco společného?

Sosa: Máme společné kořeny. Každý z nás sice pochází z jiné země, ale ve skutečnosti jsme Seckou a já oba Afričané. Kuba je totiž svým způsobem provincií Afriky. Kdybyste Kubu přemístil doprostřed Afriky, nepoznal byste rozdíl. Když jedu do Afriky, cítím se jako doma. Nepotřebuji mluvit stejným jazykem jako lidé kolem mě. Stačí, když se cítím podobně jako oni. Stačí nám tedy být spolu, naslouchat jeden druhému a něco se zajímavého vznikne.

Každý z vás má i další hudební projekty. Omar Sosa nedávno vydal album Aguas s kubánskou houslistkou a zpěvačkou Yilian Cañizares, Seckou Keita se v Náměšti představí také s velšskou harfenistkou Catrin Finch. Čím je výjimečný váš společný projekt Transparent Water?

Keita: Základním prvkem našeho alba je prostor. Omar i já máme spoustu dalších hudebních aktivit, v mnoha z nich hrajeme opravdu hodně not. Ale tady opravdu potřebujeme prostor, který symbolizuje onu průzračnost vody. Používáme méně not a pauzy mezi jednotlivými tóny jsou v tomto případě velmi důležité.

Foto/ Alicia Carrera

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

První díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Velké hlasy a patří brněnské opeře.   více

Představujeme vám nového hudebního Průvodce. Brno získalo téměř před třemi lety prestižní titul Město hudby UNESCO, čímž se zařadilo mezi 46 stejně zaměřených měst z celého světa. Na otázku proč a čím je jeho hudební scéna tak vyjímečná vám možná odpoví jednotlivé díly následujícího seriálu. Autorem celkem devíti kapitol mapujících brněnskou hudební scénu je Boris Klepal. O grafické zpracování a sazbu tištěného průvodce se postarala Barbara Zemčík. Koláže jsou dílem yvanse, anglický překlad realizoval Don Sparling. Od zítřejšího dne najdete na tomto místě pravidelně každý čtvrtek jednu z kapitol Průvodce. Tištěná verze bude v lepších časech zdarma k vyzvednutí v informačním centru TIC Brnovíce

Trumpetista Jiří Kotača stojí v čele mladého, ale velmi zajímavého a zdravě ambiciózního big bandu Cotatcha Orchestra. Zatímco brněnský orchestr na své první album teprve čeká, nedávno Kotača vydal CD se svým komornějším tělesem, s mezinárodním Alf Carlsson/Jiří Kotača Quartetem. Album se jmenuje Journeysvíce

V souvislosti s dopady mimořádných opatření kvůli viru Covid-19 na aktéry kulturních a kreativních odvětví v Brně, vedení města Brna a Odbor kultury MMB intenzivně pracují na souboru opatření pro zmírnění těchto dopadů. Zároveň v této věci probíhá komunikace na všech úrovních veřejné správy, především pak ve spolupráci s Institutem umění - Divadelním ústavem, který mapuje situaci na celostátní úrovni. Do 22. března 2020 můžete prostřednictvím online dotazníku (odkaz najdete v článku) pomoci zhodnotit aktuální situaci, na základě výsledků budou podniknuty další kroky.  více

Zatímco své minulé album Velký svět vydal brněnský písničkář Ivo Cicvárek dlouhých jedenáct let po předchozí sólové nahrávce, tentokrát nechal fanoušky čekat „pouhých“ sedm roků. Mezitím se však podílel například na živých nahrávkách Textové dílny Slávka Janouška (Konec! Panáka! Bazén! a Ježíšku, přines!) a především v roce 2017 připravil v duu s Ladou Šimíčkovou velmi pěkné album Soukromé písně. Na konci loňského roku se pak po letech připomněl jako autor písní skupiny Mošny, s níž spolupracuje od 90. let.  více

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více

Příběh osudové lásky krásné kurtizány Marguerity a jejího milého Armanda, jak jej známe z autobiografické prózy Dáma s kaméliemi od Alexandra Dumase mladšího, není nutné představovat. Jeden z nejslavnějších románu 19. století se dočkal již celé řady zpracování a nyní se o slovo přihlásil i soubor baletu Národního divadla v Brně s novým moderním pojetím této látky o bolesti, vášni a sebeobětování.  více

Po několikaleté stagnaci se ještě v minulém roce brněnští folklorní nadšenci probudili a začali organizovat na několika různých místech besedy u cimbálu, folklorní párty atp. Tato skutečnost je jistě potěšující. Motivace, zkušenosti a koncepty se však liší. Jednou z takových je také We <3 folklor v Metro music baru.  více

Šej-Haj-Hop! Za tímto tajemným pokřikem se skrývá spontánní radost z tancování. Právě proto si ho vybrala jako svůj název nová škola slovenského lidového tance v Brně. Stojí za ní tři přátelé – Michal Janšto, Edita Borščová a Ondrej Mišík, kteří se potkali před několika lety ve VSĽPT Poľana.  více

Zpívajících violoncellistů z tuzemské hudební scény pár známe. Olina Nejezchlebu, který své první sólové album nahrál až v padesáti letech. Tara Fuki, což jsou dokonce dvě zpívající violoncellistky. Natalii Velšmídovou, která se svými úpravami lidových písní zazářila na konci milénia. Pavel Čadek je však mezi nimi jediným skutečným písničkářem v tom smyslu, že si sám píše písně a cello používá jako svůj hlavní (případně i jediný) doprovodný nástroj. Navíc díky klasické průpravě a minulosti v tvrdší cellové kapele The Eclipse umí s violoncellem pracovat neotřele a hlavně nefolkově, a tím pádem hraje jeho nástroj místy roli více než doprovodnou. I když by i pouze s cellem byla jeho debutová deska dostatečně pestrá, Pavel se rozhodl pracovat s košatějšími aranžemi a do studia přizval akordeonistu Ondřeje Zámečníka, hráče na cajón Jakuba Špiříka a pár dalších hostů v epizodních rolích.  více

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Nejčtenější

Kritika

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více