Osobnosti, objevy, slunce i déšť – 20 let Festivalu Slunce

Osobnosti, objevy, slunce i déšť – 20 let Festivalu Slunce

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.

Festival Slunce se letos bude konat po dvacáté. V čem se za těch dvacet let nejvíc změnil?

První tři roky jsem festival pořádal společně se Zdeňkem Vřešťálem. Tehdy jsme ho pojímali jako česko-slovenský festival. Bylo hodně multižánrový a zvali jsme poměrně dost interpretů ze Slovenska. Koncepce se však během let postupně měnila a v posledních letech se festival vyprofiloval tak, že první ze dvou dnů je folkově-countryový, zatímco druhý den se zaměřuje na folkrock a rock. A protože většina návštěvníku jsou milovníci dobré muziky bez ohledu na žánr, přijíždějí na oba dva dny. (smích)

festival_slunce_archiv FT RecordsArchiv FT Records

Ty jsi měl pořadatelské zkušenosti už před vznikem Festivalu Slunce, byl jsi dramaturgem Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou. Jak vlastně vznikl nápad vrátit v roce 2000 folk a příbuzné žánry do Strážnice, kde se v roce 1997 naposledy konal festival Zahrada? Vnímal jsi ten areál jako „uvolněné místo“, díru na trhu?

Zdálo se mi, že je toho areálu škoda. Líto to bylo i Honzovi Součkovi, bývalému řediteli Ústavu lidové kultury ve Strážnici, což byl můj dlouholetý kamarád a spolupracovník – v Brně byl ředitelem agentury, která zřizovala naši kapelu. Ten mi tam do určité míry „umetl cestičku“. Ostatně letošní jubilejní ročník je dedikován právě Honzovi Součkovi, který nás před pěti lety opustil.

Je letošní dvacátý ročník ještě něčím zvláštní?

Pozval jsem především ty muzikanty, kteří na festivalu už několikrát hráli a o kterých vím, že s nimi bude dobře. Patří mezi ně skupina Nezmaři, Robert Křesťan s Druhou trávou, Jaroslav Samson Lenk, který vystoupí se svou Partou a bude také oba dva dny moderovat, nebo Pavlína Jíšová. Ta nedávno natočila společnou desku s bluesovým Petr Kalandra Memory Bandem a s ním také na festivalu vystoupí. Podle mě je kombinace tohoto žánru a Pavlínina hlasu velmi zajímavá. Relativně novým jménem „na trhu“ je Pokáč. U něj mě zaujala svěží hudba a výborné texty i to, jak dokáže pracovat s publikem. Loni byl u nás na festivalu poprvé a já jsem byl překvapený, jak si získal i posluchače, kteří jej očividně neznali. Rád mám i skupinu Epydemye. Ta v poslední době dokázala, že patří k naprosté špičce českého folku.

To je páteční program. V sobotu se představí Ivan Hlas Trio, tvůj domovský Folk Team, Roman Dragoun s Michalem Žáčkem, Laura a její tygři a také Václav Neckář se skupinou Bacily.

Písničky Václava Neckáře máme všichni pod kůží. Nedávno jsem viděl v televizi pořad, ve kterém různí mladší zpěváci zpívali Neckářovy hity, a já jsem si uvědomil, jaké skvosty to jsou. V Brně měl vyprodaný koncert a lidé si všechny písně zpívali s ním. Já mám Václava Neckáře moc rád. Beru jej nejen jako zpěváka, ale také jako vynikajícího herce, který se nikdy ničemu nezpronevěřil. Všechno, co kdy dělal, bylo vkusné, a jeho bratr Jan drží po celou dobu kapelu na výborné úrovni.

kopriva_pavel_foto_jiri_slama_2019_02

V poslední době se na festivalech objevuje také Jaroslav Wykrent, pro mnohé spíše autor než interpret. I on vystoupí ve Strážnici.

Lidé si v poslední době možná uvědomili, jak vynikající textař to je. Spolupracoval s Marií Rottrovou i s bigbítovými muzikanty. My jsme s triem VKV také hráli jednu jeho píseň. Ale Jaroslav Wykrent je i výborný zpěvák, kterého doprovází skvělá kapela. Moc mu fandím. Právě při jeho koncertě si člověk uvědomí, jak velká osobnost to je.

Do jaké míry při vytváření dramaturgie počítáš s očekáváními návštěvníků a nakolik volíš podle vlastního vkusu?

Lidé, kteří na festival jezdí, se často vracejí poněkolikáté a důvěřují mi, že to bude dobré. Kupují si vstupenky předem, i když ještě nevědí, co tam bude. První den se snažím koncipovat pro ty, kteří mají rádi folk a příbuzné žánry. Sám ale dnes inklinuji více k folkrocku nebo ke klasickému bigbítu, takže druhý den si dělám více k obrazu svému. Zvu ale obecně muzikanty, které mám rád a kterých si hodně vážím.

Jezdí dnes na festival spíše pamětníci, nebo jména jako Jaroslav Wykrent a Václav Neckář zaujmou i mladší publikum?

Publikum podle mne stárne s umělci. Jsou to fanoušci, kteří na tyto zpěváky a kapely chodili za mlada. Na druhou stranu k nám jezdí i docela dost mladých a třeba loni jsem byl překvapen, kolik lidí přišlo zřejmě speciálně kvůli Pokáčovi. Je to tedy vyvážené a spousta starších do Strážnice bere své děti. Jinak ale musím říct, že festivalů pro starší a pokročilé v republice moc není. My z kategorie šedesát plus už nemáme moc kam jezdit. Je tady Valašský špalíček, potom klasické trampské a folkové festivaly, ale velká většina akcí je zaměřených na mladou generaci.

Vybavuji si některé skvělé momenty ze začátků festivalu – koncert Zuzany Navarové, noční natáčení filmu Rok ďábla, ale především nezapomenutelný koncert legendy z 60. let, skotského písničkáře Donovana. To bylo na třetím ročníku v roce 2002.

Ano, to už je dávno. S Donovanem jsme společně s Jirkou Vondrákem, který jej sem dostal, strávili čtyři dny. Bylo až neuvěřitelné moci si sáhnout na tuto legendu 60. let. Člověk se setkal s hvězdou, která měla nehvězdné chování. Povídal nám velmi zajímavé věci, mohli jsme si dát do kontextu tehdejší scénu a uvědomit si, jak se ti lidé spolu přátelili. Hovořil třeba o Hendrixovi nebo Harrisonovi. A byl to skvělý koncert. Mnozí na něj dodnes vzpomínají.

kopriva_pavel_foto_jiri_slama_2019_03

Na které další momenty z historie festivalu rád vzpomínáš?

Silné byly některé komponované večery. Například když zpěváci a muzikanti známí z kapel hráli na pódiu sólově – Petr Janda, Ivan Mládek, Vladimír Mišík, Vlasta Redl, Ivan Hlas. Frontmani, kteří mívají kapelu za zády, vystoupili jen sami s kytarou.

Stalo se ti někdy, že by sis položil otázku, jestli má pořádání festivalu vůbec smysl?

Smysl to mělo vždycky, ale několik let se mi nedařilo sehnat sponzory. Tehdy jsem si uvědomil, s jak obrovským rizikem do toho člověk jde. Ekonomové ti vysvětlí, že když pořádáš festival venku, musíš jej mít ze sedmdesáti procent předem profinancovaný. Já jsem do toho někdy šel s profinancováním na deset procent. Velmi jsem tedy riskoval. Ale musím znovu zmínit Honzu Součka, který mi vždy pomohl. Několikrát zachránil další ročník tím, že mě finančně podržel. V posledních letech mi vydatně pomáhá Jihomoravský kraj, město Strážnice i Národní ústav lidové kultury.

Tvůj festival má v názvu slunce, ale já si pamatuji minimálně jeden velmi propršený ročník.

Z těch dosavadních devatenácti ročníků byly tři naprosto průšvihové. Nešlo jen o déšť, ale hlavně o zimu. Mnozí návštěvníci se rozhodují často až ráno podle počasí, jestli vyrazí, nebo ne. V posledních letech ale bývá počasí dobré. Okolí Strážnice je navíc trochu specifické. Stává se, že prší v Břeclavi i Hodoníně, ale ve Strážnici je sucho.

Starší návštěvníci festivalu pochopitelně nespí ve stanech. Letos jsou ubytovací kapacity ve Strážnici dlouho dopředu vyprodané. Jak to tedy publikum, které se rozhodne přijet na poslední chvíli, řeší?

Někteří jedou večer domů a druhý den přijedou znovu. Ostatně to, že je tak dlouho před festivalem všude ve městě obsazeno, je známkou toho, že si lidé už zvykli na festival jezdit. Mají třeba dovolenou, a v jejím rámci si zajdou na Festival Slunce.

Přemýšlíš už o dalším ročníku?

Vždycky si říkám, jestli další ročník ještě bude… Rád bych pokračoval, ale uvidíme. Ale na druhou stranu – asi by tento zavedený festival neměl zmizet z hudebního kalendáře. A vlastně – na co bych se každoročně vlastně těšil? (smích)

Máš už plán, koho bys za rok rád pozval?

Takto dopředu to určené nemám. Začnu nad tím přemýšlet, až letošní ročník skončí. Mám samozřejmě seznam těch, které jsem oslovil letos, ale nemohli přijet. Těm tedy zkusím dát za rok šanci. Ale jinak ještě rozhodně nevím, koho pozvu.

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Dvěma vyprodanými sobotními koncerty se zaplnil sál břeclavského kina Koruna, kde oslavil Národopisný soubor Břeclavan svoje pětašedesáté výročí existence a připojil se tak k řadě letos jubilujících folklorních těles. Odpolední koncert musel být nakonec přidán pro obrovský divácký zájem, což jen utvrzuje v tom, že na jižní Moravě je folklor stále v širokém povědomí a neutuchající oblibě.  více

Pět děl vzniklých ve 20. století a doplněných novou premiérovanou skladbou zaznělo v rámci podzimního koncertu Ensemble Opera Diversa, konaného v sále Konventu Milosrdných bratří. Na provedení dramaturgicky vyváženého a pestrého programu se kromě čistě smyčcového orchestru podílela také flétnistka Michaela Koudelková a harfenistka Dominika Kvardová, vše se odehrálo pod vedením Gabriely Tardonové.  více

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

V sobotu večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který sem vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska, zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

Nejčtenější

Kritika

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více