Osobnosti, objevy, slunce i déšť – 20 let Festivalu Slunce

Osobnosti, objevy, slunce i déšť – 20 let Festivalu Slunce

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.

Festival Slunce se letos bude konat po dvacáté. V čem se za těch dvacet let nejvíc změnil?

První tři roky jsem festival pořádal společně se Zdeňkem Vřešťálem. Tehdy jsme ho pojímali jako česko-slovenský festival. Bylo hodně multižánrový a zvali jsme poměrně dost interpretů ze Slovenska. Koncepce se však během let postupně měnila a v posledních letech se festival vyprofiloval tak, že první ze dvou dnů je folkově-countryový, zatímco druhý den se zaměřuje na folkrock a rock. A protože většina návštěvníku jsou milovníci dobré muziky bez ohledu na žánr, přijíždějí na oba dva dny. (smích)

festival_slunce_archiv FT RecordsArchiv FT Records

Ty jsi měl pořadatelské zkušenosti už před vznikem Festivalu Slunce, byl jsi dramaturgem Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou. Jak vlastně vznikl nápad vrátit v roce 2000 folk a příbuzné žánry do Strážnice, kde se v roce 1997 naposledy konal festival Zahrada? Vnímal jsi ten areál jako „uvolněné místo“, díru na trhu?

Zdálo se mi, že je toho areálu škoda. Líto to bylo i Honzovi Součkovi, bývalému řediteli Ústavu lidové kultury ve Strážnici, což byl můj dlouholetý kamarád a spolupracovník – v Brně byl ředitelem agentury, která zřizovala naši kapelu. Ten mi tam do určité míry „umetl cestičku“. Ostatně letošní jubilejní ročník je dedikován právě Honzovi Součkovi, který nás před pěti lety opustil.

Je letošní dvacátý ročník ještě něčím zvláštní?

Pozval jsem především ty muzikanty, kteří na festivalu už několikrát hráli a o kterých vím, že s nimi bude dobře. Patří mezi ně skupina Nezmaři, Robert Křesťan s Druhou trávou, Jaroslav Samson Lenk, který vystoupí se svou Partou a bude také oba dva dny moderovat, nebo Pavlína Jíšová. Ta nedávno natočila společnou desku s bluesovým Petr Kalandra Memory Bandem a s ním také na festivalu vystoupí. Podle mě je kombinace tohoto žánru a Pavlínina hlasu velmi zajímavá. Relativně novým jménem „na trhu“ je Pokáč. U něj mě zaujala svěží hudba a výborné texty i to, jak dokáže pracovat s publikem. Loni byl u nás na festivalu poprvé a já jsem byl překvapený, jak si získal i posluchače, kteří jej očividně neznali. Rád mám i skupinu Epydemye. Ta v poslední době dokázala, že patří k naprosté špičce českého folku.

To je páteční program. V sobotu se představí Ivan Hlas Trio, tvůj domovský Folk Team, Roman Dragoun s Michalem Žáčkem, Laura a její tygři a také Václav Neckář se skupinou Bacily.

Písničky Václava Neckáře máme všichni pod kůží. Nedávno jsem viděl v televizi pořad, ve kterém různí mladší zpěváci zpívali Neckářovy hity, a já jsem si uvědomil, jaké skvosty to jsou. V Brně měl vyprodaný koncert a lidé si všechny písně zpívali s ním. Já mám Václava Neckáře moc rád. Beru jej nejen jako zpěváka, ale také jako vynikajícího herce, který se nikdy ničemu nezpronevěřil. Všechno, co kdy dělal, bylo vkusné, a jeho bratr Jan drží po celou dobu kapelu na výborné úrovni.

kopriva_pavel_foto_jiri_slama_2019_02

V poslední době se na festivalech objevuje také Jaroslav Wykrent, pro mnohé spíše autor než interpret. I on vystoupí ve Strážnici.

Lidé si v poslední době možná uvědomili, jak vynikající textař to je. Spolupracoval s Marií Rottrovou i s bigbítovými muzikanty. My jsme s triem VKV také hráli jednu jeho píseň. Ale Jaroslav Wykrent je i výborný zpěvák, kterého doprovází skvělá kapela. Moc mu fandím. Právě při jeho koncertě si člověk uvědomí, jak velká osobnost to je.

Do jaké míry při vytváření dramaturgie počítáš s očekáváními návštěvníků a nakolik volíš podle vlastního vkusu?

Lidé, kteří na festival jezdí, se často vracejí poněkolikáté a důvěřují mi, že to bude dobré. Kupují si vstupenky předem, i když ještě nevědí, co tam bude. První den se snažím koncipovat pro ty, kteří mají rádi folk a příbuzné žánry. Sám ale dnes inklinuji více k folkrocku nebo ke klasickému bigbítu, takže druhý den si dělám více k obrazu svému. Zvu ale obecně muzikanty, které mám rád a kterých si hodně vážím.

Jezdí dnes na festival spíše pamětníci, nebo jména jako Jaroslav Wykrent a Václav Neckář zaujmou i mladší publikum?

Publikum podle mne stárne s umělci. Jsou to fanoušci, kteří na tyto zpěváky a kapely chodili za mlada. Na druhou stranu k nám jezdí i docela dost mladých a třeba loni jsem byl překvapen, kolik lidí přišlo zřejmě speciálně kvůli Pokáčovi. Je to tedy vyvážené a spousta starších do Strážnice bere své děti. Jinak ale musím říct, že festivalů pro starší a pokročilé v republice moc není. My z kategorie šedesát plus už nemáme moc kam jezdit. Je tady Valašský špalíček, potom klasické trampské a folkové festivaly, ale velká většina akcí je zaměřených na mladou generaci.

Vybavuji si některé skvělé momenty ze začátků festivalu – koncert Zuzany Navarové, noční natáčení filmu Rok ďábla, ale především nezapomenutelný koncert legendy z 60. let, skotského písničkáře Donovana. To bylo na třetím ročníku v roce 2002.

Ano, to už je dávno. S Donovanem jsme společně s Jirkou Vondrákem, který jej sem dostal, strávili čtyři dny. Bylo až neuvěřitelné moci si sáhnout na tuto legendu 60. let. Člověk se setkal s hvězdou, která měla nehvězdné chování. Povídal nám velmi zajímavé věci, mohli jsme si dát do kontextu tehdejší scénu a uvědomit si, jak se ti lidé spolu přátelili. Hovořil třeba o Hendrixovi nebo Harrisonovi. A byl to skvělý koncert. Mnozí na něj dodnes vzpomínají.

kopriva_pavel_foto_jiri_slama_2019_03

Na které další momenty z historie festivalu rád vzpomínáš?

Silné byly některé komponované večery. Například když zpěváci a muzikanti známí z kapel hráli na pódiu sólově – Petr Janda, Ivan Mládek, Vladimír Mišík, Vlasta Redl, Ivan Hlas. Frontmani, kteří mívají kapelu za zády, vystoupili jen sami s kytarou.

Stalo se ti někdy, že by sis položil otázku, jestli má pořádání festivalu vůbec smysl?

Smysl to mělo vždycky, ale několik let se mi nedařilo sehnat sponzory. Tehdy jsem si uvědomil, s jak obrovským rizikem do toho člověk jde. Ekonomové ti vysvětlí, že když pořádáš festival venku, musíš jej mít ze sedmdesáti procent předem profinancovaný. Já jsem do toho někdy šel s profinancováním na deset procent. Velmi jsem tedy riskoval. Ale musím znovu zmínit Honzu Součka, který mi vždy pomohl. Několikrát zachránil další ročník tím, že mě finančně podržel. V posledních letech mi vydatně pomáhá Jihomoravský kraj, město Strážnice i Národní ústav lidové kultury.

Tvůj festival má v názvu slunce, ale já si pamatuji minimálně jeden velmi propršený ročník.

Z těch dosavadních devatenácti ročníků byly tři naprosto průšvihové. Nešlo jen o déšť, ale hlavně o zimu. Mnozí návštěvníci se rozhodují často až ráno podle počasí, jestli vyrazí, nebo ne. V posledních letech ale bývá počasí dobré. Okolí Strážnice je navíc trochu specifické. Stává se, že prší v Břeclavi i Hodoníně, ale ve Strážnici je sucho.

Starší návštěvníci festivalu pochopitelně nespí ve stanech. Letos jsou ubytovací kapacity ve Strážnici dlouho dopředu vyprodané. Jak to tedy publikum, které se rozhodne přijet na poslední chvíli, řeší?

Někteří jedou večer domů a druhý den přijedou znovu. Ostatně to, že je tak dlouho před festivalem všude ve městě obsazeno, je známkou toho, že si lidé už zvykli na festival jezdit. Mají třeba dovolenou, a v jejím rámci si zajdou na Festival Slunce.

Přemýšlíš už o dalším ročníku?

Vždycky si říkám, jestli další ročník ještě bude… Rád bych pokračoval, ale uvidíme. Ale na druhou stranu – asi by tento zavedený festival neměl zmizet z hudebního kalendáře. A vlastně – na co bych se každoročně vlastně těšil? (smích)

Máš už plán, koho bys za rok rád pozval?

Takto dopředu to určené nemám. Začnu nad tím přemýšlet, až letošní ročník skončí. Mám samozřejmě seznam těch, které jsem oslovil letos, ale nemohli přijet. Těm tedy zkusím dát za rok šanci. Ale jinak ještě rozhodně nevím, koho pozvu.

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Včerejší podvečer na piazzettě Janáčkova divadla se nesl ve znamení koncertu k zahájení sezóny 2019/2020 Národního divadla Brno (NdB). Propagace akce zajistila hudebnímu večeru to nejdůležitější – stovky diváků, kteří hojně zaplnili celé prostranství. Nelze opomenout opravdu široké věkové rozpětí, které je zejména na své spodní hranici (zatím ještě v kočárcích) tolik potřebné pro budoucí kulturu.   více

Konec září bude v nedaleké slovenské Bratislavě patřit world music. Široké veřejnosti i pozvaným zahraničním delegátům se představí přední kapely žánru ze Slovenska, na konferenci se bude hovořit o folkloru i jazzu, na programu budou koncerty světových hvězd i workshopy pro hudebníky a jejich manažery. Ředitelka festivalu Jarmila Vlčková zve na toto setkání i muzikanty z Brna a okolí. Účast na konferenci je zdarma, stačí se zaregistrovat na stránkách World Music Festivalu Bratislava.  více

Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.  více

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více