Program letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae představuje nevídaný průřez více než dvaceti českými a zahraničními smyčcovými kvartety. Vyjímečného houslistu, skladatele, profesora The Royal Northern College of Music v anglickém Manchesteru a dlouholetého primária Škampova kvarteta Pavla Fischera oslovil publicista Lukáš Pavlica.
Kterou část programu byste si z letošního ročníku nenechal ujít?
Pokud by mi čas dovolil, určitě bych si šel poslechnout Navarra String Quartet, kteří se zformovali na škole The Royal Northern College of Music v Manchesteru, kde nyní vyučuji. Byli to vždy intenzivní a temperamentní hráči. Lákalo by mě i kvarteto Prezioso, upoutali mě zajímavým programem. Estonská hudba by pro mne byla něčím celkem novým. Je také úctyhodné, že přijela kvarteta zvučných jmen jako Jerusalem Quartet, Borodin Quartet, Szymanowski Quartet a také Talichovo a Haasovo kvarteto.
Vás by však osobně nejspíš lákalo poznat spíše kvarteta méně známá, že?
Ano, například Auner Quartett. Slyšel jsem od nich jednou Mendelssohna a imponoval mi jejich mladistvý, energický a moderní zvuk. Bylo to zkrátka příjemně jiné, než je tradice. Právě ta osobitost se mi líbí. Toto kvarteto bych tedy s klidným srdcem doporučil. Posluchače, kteří mají raději hlavní proud a chtějí poznat „kamenný“ základ kvartetní literatury, bych poslal na London Haydn Quartet specializující se na hraní na dobové nástroje.
Kterou účast zahraničních či českých kvartet na festivalu považujete za největší úspěch pořadatelů?
Z hlediska prestiže je to určitě Borodin Quartet, protože jejich tradice se váže až ke generaci Smetanovců. Samozřejmě dnes už jsou to úplně jiní čtyři hudebníci, nicméně je to nepochybně věhlasný soubor a festivalu to dodává na zvuku.
A co říkáte na program jejich koncertu?
Krásný! Tohle je zrovna jeden z koncertů, na který bych určitě šel. Částečně také z osobních důvodů, protože miluji Prokofjevův 2. smyčcový kvartet. Proti prvnímu a intelektuálnějšímu je ten druhý intuitivnější, rustikálnější a více založený na lidové hudbě, což jde i ruku v ruce s tématem národních škol na festivalu.
Mě osobně potěšil v jejich programu Šostakovičův 9. smyčcový kvartet. Jsem rád, že interpreti nevsadili na jistotu a nezvolili nádherný, přesto možná až příliš upřednostňovaný osmý kvartet.
Vůbec je dobré, že v rámci celého festivalu nezaznívají nezbytně ty nejznámější kusy ani od skladatelů jako Dvořák a podobně. Od něj je tam Smyčcový kvartet číslo 11 C dur, který se hraje málo. A já jsem rád, že nevidím všude Americký kvartet nebo třeba Schubertovu Smrt a dívku.
Který program vám osobně tedy přijde nejzajímavější a který byste si naopak dokázal představit ještě o něco lepší? A neschází vám v programu nějaká skladba, nebo nějaké konkrétní těleso?
Z hlediska národních škol mě docela překvapilo, že tam vůbec nefiguruje Bedřich Smetana. Na druhou stranu je Smetana natolik známý a uváděný, že to částečně chápu. Nu a z interpretů mi nikdo vyloženě neschází. Ale pokud bych měl přece jen vybrat tělesa, která bych českým posluchačům přál slyšet, pak by to byli Carducci Quartet a The Elias String Quartet. Ti u nás tuším ještě nevystupovali. Určitě zajímavé těleso je Cuarteto Q-Arte, v jehož interpretaci zazní smyčcový kvartet Alberta Ginastery, což je kompozičně nesmírně zajímavý skladatel, který se nebojí používat zvukově neotřelé nápady.
Kde se podle vás rodí specifický zvuk každého jednotlivého souboru?
Myslím si, že ten charakteristický zvuk vzniká souhrnem jednotlivých individualit. V kvartetu jsou čtyři hráči, každý má specifický zvuk a během úvodního roku až dvou společného hraní se vše tříbí a dochází nezřídka i k názorovým třenicím. Pokud jim to vydrží a ti lidé jsou schopní a odhodlaní, pak se za nějaké dva roky zvuk ustálí. V podstatě jde o průsečík čtyř individualit, ze kterého vzniká zvuk nový. A to je právě duše konkrétního kvarteta. Druhá věc je pak příslušnost k nějaké škole nebo tradici. U českých kvartet to bylo třeba zpěvné, velmi hřejivé, lyrické pojetí, kde se důraz kladl na krásu zvuku.
Narazil jste v zahraničí na festival, který by podobným způsobem jako Concentus Moraviae představil srovnatelné množství smyčcových kvartet? Jedná se podle vás o častější, nebo spíše ojedinělý projekt z hlediska mezinárodní scény?
Takových festivalů není mnoho, ale třeba v holandském Amsterdamu je úžasný festival Strijkkwartet Biennale, který je v tomto ohledu podobný a představuje špičkové světové soubory. Kvalitní festivaly existují také v Heidelbergu nebo Kanadě, tam to je takzvaný Banff Centre International String Quartet Festival. Takže ano, takové festivaly jsou, ale u nás je to ojedinělý počin. A musím složit poklonu, jaká tělesa se organizátorům pro festival podařilo získat.
Celý rozhovor Lukáše Pavlici vznikl ve spolupráci s časopisem Harmonie, kde si také můžete přečíst jeho plnou verzi.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..