Pavel Fischer: O smyčcových kvartetech a festivalu Concentus Moraviae

Pavel Fischer: O smyčcových kvartetech a festivalu Concentus Moraviae

Program letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae představuje nevídaný průřez více než dvaceti českými a zahraničními smyčcovými kvartety. Vyjímečného houslistu, skladatele, profesora The Royal Northern College of Music v anglickém Manchesteru a dlouholetého primária Škampova kvarteta Pavla Fischera oslovil publicista Lukáš Pavlica. 

Kterou část programu byste si z letošního ročníku nenechal ujít?

Pokud by mi čas dovolil, určitě bych si šel poslechnout Navarra String Quartet, kteří se zformovali na škole The Royal Northern College of Music v Manchesteru, kde nyní vyučuji. Byli to vždy intenzivní a temperamentní hráči. Lákalo by mě i kvarteto Prezioso, upoutali mě zajímavým programem. Estonská hudba by pro mne byla něčím celkem novým. Je také úctyhodné, že přijela kvarteta zvučných jmen jako Jerusalem Quartet, Borodin Quartet, Szymanowski Quartet a také Talichovo a Haasovo kvarteto.

Vás by však osobně nejspíš lákalo poznat spíše kvarteta méně známá, že?

Ano, například Auner Quartett. Slyšel jsem od nich jednou Mendelssohna a imponoval mi jejich mladistvý, energický a moderní zvuk. Bylo to zkrátka příjemně jiné, než je tradice. Právě ta osobitost se mi líbí. Toto kvarteto bych tedy s klidným srdcem doporučil. Posluchače, kteří mají raději hlavní proud a chtějí poznat „kamenný“ základ kvartetní literatury, bych poslal na London Haydn Quartet specializující se na hraní na dobové nástroje.

Kterou účast zahraničních či českých kvartet na festivalu považujete za největší úspěch pořadatelů?

Z hlediska prestiže je to určitě Borodin Quartet, protože jejich tradice se váže až ke generaci Smetanovců. Samozřejmě dnes už jsou to úplně jiní čtyři hudebníci, nicméně je to nepochybně věhlasný soubor a festivalu to dodává na zvuku.

A co říkáte na program jejich koncertu?

Krásný! Tohle je zrovna jeden z koncertů, na který bych určitě šel. Částečně také z osobních důvodů, protože miluji Prokofjevův 2. smyčcový kvartet. Proti prvnímu a intelektuálnějšímu je ten druhý intuitivnější, rustikálnější a více založený na lidové hudbě, což jde i ruku v ruce s tématem národních škol na festivalu.

Mě osobně potěšil v jejich programu Šostakovičův 9. smyčcový kvartet. Jsem rád, že interpreti nevsadili na jistotu a nezvolili nádherný, přesto možná až příliš upřednostňovaný osmý kvartet.

Vůbec je dobré, že v rámci celého festivalu nezaznívají nezbytně ty nejznámější kusy ani od skladatelů jako Dvořák a podobně. Od něj je tam Smyčcový kvartet číslo 11 C dur, který se hraje málo. A já jsem rád, že nevidím všude Americký kvartet nebo třeba Schubertovu Smrt a dívku.

Který program vám osobně tedy přijde nejzajímavější a který byste si naopak dokázal představit ještě o něco lepší? A neschází vám v programu nějaká skladba, nebo nějaké konkrétní těleso?

Z hlediska národních škol mě docela překvapilo, že tam vůbec nefiguruje Bedřich Smetana. Na druhou stranu je Smetana natolik známý a uváděný, že to částečně chápu. Nu a z interpretů mi nikdo vyloženě neschází. Ale pokud bych měl přece jen vybrat tělesa, která bych českým posluchačům přál slyšet, pak by to byli Carducci Quartet a The Elias String Quartet. Ti u nás tuším ještě nevystupovali. Určitě zajímavé těleso je Cuarteto Q-Arte, v jehož interpretaci zazní smyčcový kvartet Alberta Ginastery, což je kompozičně nesmírně zajímavý skladatel, který se nebojí používat zvukově neotřelé nápady.

Kde se podle vás rodí specifický zvuk každého jednotlivého souboru?

Myslím si, že ten charakteristický zvuk vzniká souhrnem jednotlivých individualit. V kvartetu jsou čtyři hráči, každý má specifický zvuk a během úvodního roku až dvou společného hraní se vše tříbí a dochází nezřídka i k názorovým třenicím. Pokud jim to vydrží a ti lidé jsou schopní a odhodlaní, pak se za nějaké dva roky zvuk ustálí. V podstatě jde o průsečík čtyř individualit, ze kterého vzniká zvuk nový. A to je právě duše konkrétního kvarteta. Druhá věc je pak příslušnost k nějaké škole nebo tradici. U českých kvartet to bylo třeba zpěvné, velmi hřejivé, lyrické pojetí, kde se důraz kladl na krásu zvuku.

Narazil jste v zahraničí na festival, který by podobným způsobem jako Concentus Moraviae představil srovnatelné množství smyčcových kvartet? Jedná se podle vás o častější, nebo spíše ojedinělý projekt z hlediska mezinárodní scény?

Takových festivalů není mnoho, ale třeba v holandském Amsterdamu je úžasný festival Strijkkwartet Biennale, který je v tomto ohledu podobný a představuje špičkové světové soubory. Kvalitní festivaly existují také v Heidelbergu nebo Kanadě, tam to je takzvaný Banff Centre International String Quartet Festival. Takže ano, takové festivaly jsou, ale u nás je to ojedinělý počin. A musím složit poklonu, jaká tělesa se organizátorům pro festival podařilo získat.

Celý rozhovor Lukáše Pavlici vznikl ve spolupráci s časopisem Harmonie, kde si také můžete přečíst jeho plnou verzi.

Pavel Fischer/ Foto Ivan Pinkava

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Zatímco brněnskému jazzovému publiku je trumpetista Jiří Kotača znám především jako kapelník progresivního big bandu Cotatcha Orchestra, na svém prvním CD se představuje s jinou formací. Švédského kytaristu Alfa Carlssona poznal při studiích v Nizozemsku, znovu se potkali a kapelu založili při Alfově turistické cestě do Česka. Na společný výlet za hudbou pak pozvali dva velmi talentované slovenské hráče, bubeníka Kristiána Kuruce a kontrabasistu Petera Kormana, který je ostatně členem Kotačova big bandu. Mezinárodní formace hraje Kotačovy i Carlssonovy autorské skladby a inspiruje se více či méně také moravským, slovenským a především skandinávským folklorem. Album dostalo název Journeys, protože kolem cest – za hudbou, za poznáním i do nitra duší – se život nejen této kapely točí především.  více

Návratem do Janáčkova divadla po třech letech a s první předzvěstí nadcházejících oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vstoupila Filharmonie Brno do nového roku tradičním, v historii již 65. novoročním koncertem. Pro tuto příležitost si vybrala program vskutku noblesní a patřičný, korunovaný evropsky proslavenou Ódou na radost. Celý slavnostní večer se odehrál pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.  více

Původně to měly být instrumentální demonahrávky jen tak pro radost. Nakonec z toho vznikl jeden z nejambicióznějších hudebních projektů, na kterých se kdy podíleli brněnští muzikanti. Album King’n’doom s účastí velkých hvězd západoafrické hudby už znají posluchači rádií v Senegalu a jeho tvůrci, Pavel Šmíd a Martin Piro z brněnského studia a vydavatelství Rustical Records, dostávají pozvánky na velké festivaly u nás i za hranicemi.  více

V adventním čase se Czech Ensemble Baroque uvedl svátečním programem, jehož jádrem byly duchovní písně Adama Michny z Otradovic a pásmo barokních koled z českých kancionálů v úpravě Martina Jakubíčka. Středeční vystoupení doplnila sonáta Nicolase Chédevilla v podání Michaely Koudelkové, Marka Čermáka a Dalibora Pimka. Zpěvní část provedli Czech Ensemble Baroque Quintet ve složení Pavla Radostová, Tereza Válková, Lucie Netušilová Karafiátová, Jakub Kubín a Jiří Miroslav Procházka za doprovodu osmičlenného Czech Ensemble Baroque Orchestra pod vedením dirigenta Romana Válka. Při koncertu soubor pokřtil své nejnovější CD Super Flumina Babylonis Františka Xavera Richtra.  více

V záplavě předvánočních hudebních akcí (včetně těch bezplatných na všech náměstích) se ta, s níž přišel Cotatcha Orchestra s hostující zpěvačkou Mar Vilasecou z Barcelony, rozhodně neztratila. Pestrý koktejl českých barokních pastorel, amerických vánočních písní a starobylé katalánské koledy měl ve víceméně zaplněném sále Husy na provázku odezvu.  více

Po pouhých dvou letech se brněnská bluesová kapela Band of Heysek přihlásila se svým druhým albem. Jeho název, který naznačuje radost ze setkání (I’m Glad I Met You), můžeme brát jako symbolický. Výsledkem cesty frontmana Jana Švihálka do oblasti Severního Mississippi bylo totiž nejen jeho setkání se současnými hvězdami tamního syrového blues (mj. na Grammy nominovaný RL Boyce nebo tamější bílá superhvězda Kenny Brown), ale také cesta těchto venkovských bluesmanů na český festival Blues Alive. Letošní další výlet celé „bandy hejsků“ na prestižní festival do Mississippi – už po natočení druhého alba – je pak jen pokračováním, ale nikoli závěrem krásného příběhu. Za oceánem totiž znovu došlo k zajímavým setkáním a Švihálek a spol. si do Brna přivezli společnou nahrávku své kapely s oběma výše zmíněnými obdivovanými americkými bluesmany.  více

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.  více

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Dva měsíce po zahajovacím koncertu sezóny se Filharmonie Brno vrátila do provizoria sálu brněnského Stadionu, tentokrát s prvním koncertem spadajícím do abonentní řady Filharmonie na Stadionu. Program včerejšího večera s názvem Emoce a vášně mile překvapil, stejně jako jeho precizní provedení brněnskou filharmonií.  více

Brněnský hudebník Jan Švihálek se řadu let věnuje blues s kapelou Hoochie Coochie Band. Před pár lety však založil další kapelu, Band of Heysek, ve které naplňuje své představy o jiné podobě blues, syrovější, punkovější, rytmičtější. Za kořeny této hudby se vypravil nejprve sám a později s celou kapelou. Navázal kontakty i přátelství s americkými špičkami žánru, zahrál si na prestižním festivalu, přivezl mississippské bluesmany do Česka a jeho kapela s nimi dokonce natočila nahrávky, které nyní připravuje k vydání.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více