Pavel Helan: Ježíš nebyl hodný kluk

Pavel Helan: Ježíš nebyl hodný kluk

Jihomoravský písničkář Pavel Helan se na svém druhém albu iBůh představuje jako komik („Kdybych měl dlouhé vlasy, tak bych s nima teďka třepal“), autor svérázných modliteb („Andělíčku můj strážníčku, opatruj mi mou dušičku, když projíždím D jedničku“) i vážný textař („Ať hodnotí nás jen ten nad námi, ať rozfoukává zrno s plevami“). Album graduje písní iPhone, s níž Helan zazářil v televizní soutěži a jejíž video s Jiřím Pechou se stalo hitem Facebooku.

Pavle, na hudební scéně nejsi žádný nováček. V roce 2007 jsi zvítězil v soutěži písničkářů na festivalu Zahrada, v mém pořadu v rádiu jsi byl poprvé hostem před více než deseti lety. Nicméně spoustu nových fanoušků sis získal až po úspěchu v televizním pořadu Česko Slovensko má talent. S jakým očekáváním ses do této soutěže hlásil?
Co jsem očekával? Chtěl jsem vidět Lucii Bílou a Leoše Mareše naživo… Ale vážně. Loni jsem napsal píseň iBůh, které věřím natolik, že mě napadlo vkročit s ní před kamery. Své vystoupení jsem pojal volně. Nejdříve jsem přečetl improvizovanou báseň, a pak zazpíval. Hodnocení poroty i to, že mě diváci posunuli až do finále, pro mne bylo obrovskou odměnou a jsem za to vděčný.

Tvůj autorský a interpretační záběr je velmi široký. Musel jsi před kamerami dělat nějaké kompromisy?
V tomto bych chtěl velice pochválit produkční tým soutěže, protože spolupráce s nimi byla inspirativní, snažili se spíš podpořit moje vystoupení, než aby mě nutili k jakýmkoli kompromisům.

V roce 2008 jsi u brněnského vydavatelství FT Records vydal své první album Je(mně) příjemně. O pět let později, na samém konci roku 2013, vyšlo tvé druhé CD iBůh, vydané tentokrát vlastním nákladem. Všiml jsem si, že jsi na ně zařadil některé starší písně z kategorie „legrácek“ (Kaplička, Metal), ale jsou na něm i novinky. Jak probíhal výběr písní?
Druhé CD jsem připravoval delší dobu. Měl jsem rozpracované části písní, chyběly mi některé texty. Přemýšlel jsem, za který konec to vzít, aby album vyznělo jednotně. Po textařské stránce mi vysvitlo slunce, když jsem se v minulém roce pustil do četby Bible. Podařilo se mi doplnit všechny chybějící momenty, a to především jako inspiraci knihami Žalmů a Přísloví. Album je tedy nakonec sbírkou modliteb současného člověka, od polohy vážné až po legraci. Bůh má určitě smysl pro humor a na mnoha místech mi pomohl. Při nahrávání jsem byl „napojen“, jak by řekl Tomáš Klus.

Tvá komunikace s Bohem se odráží právě i v titulní písni iBůh. Je to odraz tvého hledání, nebo máš svůj vztah k tomu, co nás přesahuje, pro sebe vyřešený?
Ano, v této písni se odráží mé osobní hledání. V duchovní oblasti mi nejvíce pomohl brněnský kytarista Ota Pinkner, který mě naučil jednak hrát na kytaru, ale také hledat v duchovní oblasti. Ukázal mi knihy Johna Eldredge, z nichž čerpám dodnes.

Píseň iBůh je jasný hit. Byl na počátku jejího textu nějaký okamžitý nápad, nebo jsou to verše z kategorie „vydřených“?
Před dvanácti lety, když jsem pracoval v New Yorku, jsem byl na koncertě místní kapely, která zpívala píseň podobnou mému „Ajfonu“, jak ho dnes znáte. Jejich melodii jsem si přizpůsobil a zkoušel na ni napsat český text. Trvalo mi to deset let, v šuplíku zůstaly asi tři pokusy. V roce 2011 jsem si opravdu koupil „iPhone černý 4S“ a napadlo mě, že věta „Koupil jsem si iPhone“ sedí do melodie této písně. Sloky jsem rozepsal o telefonu, ale do refrénu jsem vložil modlitbu inspirovanou poezií básníka Michala Černíka. To, co vypadá jako náhodná trefa do tématu, je ve skutečnosti výsledkem deseti let hledání.

U nás v Radiu Proglas jsi několikrát vystoupil živě, a to pokaždé s jinou doprovodnou kapelou. I na album sis přizval muzikanty z různých projektů a skupin. Mám to chápat jako neustálé hledání ideální sestavy, nebo jako zálibu v pestrosti?
„I still haven’t found what I’m looking for.“ Ano, stále hledám, místy nacházím, a v tomto tvořivém bodě jsem velmi šťastný. Na albu účinkuje sbor cimbálové muziky Grajcar, dvě písně zpívá můj kamarád zpěvák Petr Bende, je tam smyčcové kvarteto, dechovka i mluvené slovo herců Komediomatu.

S tím množstvím spolupracujících muzikantů souvisí i tvé proplouvání mezi žánry. Zpíval jsi v klasickém sboru, hraješ revival U2, máš úspěšnou plesovou kapelu, jsi písničkářem, ale zvládl bys i roli popového zpěváka. Kdo je tedy Pavel Helan? V kterém z těchto hudebních „rybníčků“ se cítíš nejlépe?
Pavel Helan je vlídný písničkář, který se cítí doma, i když hraje U2 nebo lidovou píseň.

Je vlídnost tvou přirozenou vlastností, nebo ses k ní pragmaticky dopracoval?
Když jsem vyrůstal, všichni kolem mi říkali, že jsem hodný kluk. Toto označení jsem nikdy nepřijal za své, vždycky mi to vadilo, protože hodný je často chápán jako neprůrazný, lehce ovladatelný. Ani Ježíš nebyl „hodný kluk“. Byl štědrý, okouzlující, hravý, ale uměl být velmi tvrdý, až skandálně odvážný a pobuřující. Ale když mě v Talentu dramaturgové označili za „vlídného“ písničkáře, řekl jsem si: Ano, toto slovo sedí.

Zmínil jsem už tvé vítězství v soutěži písničkářů na Zahradě. Ovlivnil podle tebe fakt, že Zahrada jako náš největší folkový festival zanikla, písničkářskou scénu u nás?
To, že nějaký festival zanikne, člověka vždy mrzí. Na Zahradu všichni vzpomínáme, třeba se zase obnoví. Ale víš, co nejvíce ovlivnilo písničkářskou scénu u nás? Podle mě Tomáš Klus, který povýšil písničkářství na pop. Měl jsem tu čest být mu předskokanem a osobně ho poznat. Je to zářící člověk.

Nad živý kontakt s muzikantem na koncertě nebo festivalu není. Nicméně jak ti k práci pomáhá internet a vůbec informační technologie (když už jsi je zakódoval do názvu alba iBůh)?
Internet je v dnešní době důležitým nástrojem. YouTube má stejný dopad jako televize, na Facebooku vás mohu pozvat na koncert. Ale není třeba to přehánět, nejvíc mě pobavil nápis v jedné restauraci: Wi-fi zde nemáme, povídejte si spolu.

Když se řekne hudba a Brno, co pozitivní se ti vybaví?
Majáles, Čarodějáles, Metro Music Bar… a těším se na nové Sono.

A negativního?
Mrzí mě zchátralé Boby.

Najdeš si jako aktivní muzikant čas na poslech své oblíbené hudby?
Najdu. Zrovna teď poslouchám Depeche Mode.

A co chystáš do zbytku letošního roku?
Probíhá Ajfon Tour s prezentací nové desky. V Brně vystoupím například 30. dubna v rámci Majálesu. Těším se také na letní festivaly, v plánu je například Colours of Ostrava. Úplný výčet mých vystoupení najdete na mých stránkách.

Foto archiv Pavla Helana

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

S textařem Michalem Horáčkem hovoříme nejen o dvojalbu zhudebněných villonských balad Český kalendář, ale také o spolupráci se zpěvačkami ze Slovenska, o vydávání hudby vlastním nákladem nebo o Cejlu a Kolišti. A také zveme na recitál Mezi námi, v jehož rámci se Michal Horáček se svými hudebními přáteli představí v Janáčkově divadle.  více

Kurt Elling je v současné době považován za jednoho z nejlepších jazzových zpěváků světa. Jaké to je absolvovat s ním turné, už dnes vědí zpěvák Vojtěch DykB-Side Band s vedoucím Josefem Buchtou. Rozhovor nám poskytli těsně před vyprodaným koncertem v Janáčkově divadle.  více

Josef Klíč píše hudbu k filmům a divadelním hrám, složil fanfáry pro významné instituce v Rakousku nebo oficiální znělky měst Moravské Třebové a Šlapanic. Náš rozhovor ale zůstal rozkročen mezi dvěma body jeho práce – undergroundem a vážnou hudbou.  více


Městské divadlo Brno včera uvedlo evropskou premiéru muzikálu Poslední loď (The Last Ship), jehož autorem je světoznámý hudebník Sting. A bude to směs jeho výtečné muziky vycházející z britského folku, zdařile a upřímně vyprávěný příběh, a také silné herecké výkony, které by měly zaručit šťastnou plavbu inscenace směrem k divákům.  více

Webový portál Brno - město hudby letos slaví šesté narozeniny. Jako symbolický dárek našim čtenářům přinášíme první z pravidelných měsíčních příspěvků brněnského dramatika, spisovatele a scenáristy Milana Uhdeho. Který se s vámi bude dělit o své vzpomínky, úvahy i popis aktuálního dění na poli brněnské kultury. Jeho dnešním tématem je Festival Janáček Brno.  více

Koncert uspořádaný k výjimečné události se ve čtvrtek odehrál v ZUŠ PhDr. Zbyňka Mrkose v brněnských Židenicích. Akce nesla název Cimbálový kolaudační koncert. Co vlastně bylo kolaudováno? Z titulu večera bylo patrné, že hlavní hvězdou programu se stane cimbál. Tento velký instrument se sametovým zvukem nestál v centru pozornosti náhodou. Kolaudován byl totiž nový cimbálový přírůstek do hudebního inventáře jmenované základní umělecké školy. Výrobcem nástroje, který zde pořídili, byla brněnská firma Všianský. Samotný výrobce Pavel Všianský, který je také známým hudebníkem se osobně zúčastnil, aby k zúčastněným pronesl něco slov o konstrukci a stavbě tohoto instrumentu.  více

Dlouhých patnáct let po svém debutu Rock’s Groove vydala brněnská Kulturní úderka své druhé album. Z původní sestavy zůstali zpěvák a kytarista Štěpán Dokoupil a baskytarista Mojmir Sabolovič, které na novince doplňují další tři zajímaví hráči – je to jednak zdvojená rytmika Daniel Prýgl (bicí) a Nedim Zlatar (perkuse) a dále Omer Blentić, který hraje na Hammondovy varhany, elektrický klavír, syntezátor, ale také na perský drnkací nástroj saz. Moravsko-bosenská sestava na svém novém albu nabízí mimořádně barevnou hudbu, která nezapomíná na své bluesové kořeny.  více

Nejnovější inscenací opery Národního divadla Brno se stalo dílo Don Carlos skladatele Giuseppe Verdiho a básníka Friedricha Schillera. Titul, který režíroval ředitel jmenované instituce Martin Glaser, měl premiéru v sobotu 2. února 2019 v Janáčkově divadle. Scénu navrhl Pavel Borák, kostýmy Markéta Sládečková-Oslzlá. O světelný design se postaral Martin Špetlík. Představení řídil Jaroslav Kyzlink, který se Sborem a orchestrem Janáčkovy opery NdB představení také nastudoval. V hlavních rolích se představili Luciano Mastro jako Don Carlos, Federico Sacchi v roli krále Filipa II., Carlosova otce; Jiří Brückler ztvárnil přítele titulní postavy a králova důvěrníka markýze Rodriga z Posy. Linda Ballová vystoupila jako mladá královna a milostně poblouzněná Alžběta z Valois; postavy pomstychtivé princezny Eboli, která tajně miluje králova syna, se ujala Veronika Hajnová-Fialová. Hrůzu nahánějícího inkvizitora představil Ondrej Mráz. Dále vystoupili také Andrea Široká, Martina Mádlová, Zdeněk Nečas a David Szendiuch.  více

Brněnská zpěvačka a výtvarnice Dáša Ubrová zpívala s kapelou, vystupuje s bigbandem, má blízko k šansonu, jazzu i rocku. Album nazvané pouze jejím jménem je pro ni důležité nejen proto, že jde o sólový debut. Zpěvačka si poprvé napsala sama všechny texty. Autory hudby jsou ve většině případů její dvorní spolupracovníci a producenti alba, pianista Vojtěch Svatoš a kytarista Pavel Šmíd.  více

Přesně na den 89. výročí úmrtí české národní a pěvecké ikony Emy Destinnové sdružení ProART Company připravilo multižánrový projekt. V příhodném prostoru vily Tugendhat umělci rozehráli hudebně-taneční drama pod titulem Ema Destinn – Bouře a klid, které vzniklo za účasti umělců z Brna, Vídně a Cottbusu.  více

Milovníci artificiální hudby čera mohli v Besedním domě vůbec poprvé slyšet nového šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese také v roli klavírního sólisty. Pod Daviesovou taktovkou zazněla Symfonie D dur op. 23 vamberského rodáka Jana Václava Huga Voříška a premiéra orchestrální úpravy komorního díla Antonína Dvořáka Maličkosti op. 47 zhotovená samotným šéfdirigentem. Za klavír Davies usedl jako interpret Klavírního koncertu č. 24 c moll Wolfganga Amadea Mozarta. V sólových partech se šéfdirigent představí ještě při dvou nadcházejících recitálech, na kterých zazní například díla Stevea Reicha, Johna Adamse a Philipa Glasse.  více

Díla soudobých skladatelů spjatých s Brnem občas slýcháme při produkcích zdejších souborů, které tuto tvorbu prezentují. Málokdy se ale dostanou k širší hudební veřejnosti. Poměrně nenápadně se včera v konventu Milosrdných bratří uskutečnil recitál věnovaný právě dílům brněnských skladatelů. O to více pozornosti by měl vzbudit jejich interpret Milan Paľa. Ten se dle svých slov „rozhodl udělat něco pro moravskou hudbu“ a pořídit v průběhu následujících let několik CD mapujících literaturu pro housle či violu z tvorby skladatelů s Moravou spjatých. Projekt Cantus Moraviae má už nyní své první dvoj CD, které se při včerejším večeru dočkalo křtu.  více

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více

Koncerty vážné hudby nám asociují především večerní hodiny, formální ustrojení a v některých případech i skleničku vína. Včerejší sobota dokázala, že dopoledne představuje stejně vhodný čas na uměleckou produkci. Hodinu před polednem zazněly v Křišťálovém sále brněnské Staré radnice violoncellové sonáty Ludwiga van Beethovena, Clauda Debussyho a Dmitrije Šostakoviče v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a klavíristy Marka Pinzowa. Koncert pořádalo Národní divadlo Brno.  více

„Dát si občas porci romantiky neškodí. Navíc za takovouto romantiku se stydět nemusíte,“ psal jsem v recenzi bilančního alba Střípky příběhů, které si brněnská skupina F.T.Prim vydala v roce 2013 u příležitosti čtvrtstoletí od svého vzniku. O pět let později, tedy k třicátým narozeninám, si skupina v čele se zpívajícím autorem a kytaristou nadělali novinkovou desku Labyrint. Platí opět vše, co jsem napsal minule. Opět by se dala vyzdvihnout romantika i trampská témata, stejně jako pozvolný posun od akustické „tulácké“ hudby k popu. I to balancování na samé hraně kýče v některých momentech zůstává, stejně jako nezpochybnitelná hráčská zručnost členů kapely. Skoro by se zdálo, že Labyrint nic nového nepřináší. Ale není to tak. Stačí dobrovolně zabloudit a v labyrintu tónů a slov najdeme zajímavé momenty. Jen si skutečně musíme připustit, že romantika občas není na škodu.  více

Skupinou Dunaj prošla řada důležitých osobností brněnské alternativní scény, například Pavel Fajt a Iva Bittová. Po jejich odchodu skupinu dlouho tvořila čtveřice Jiří Kolšovský, Vladimír Václavek, Josef Ostřanský a Pavel Koudelka. V roce 1998 legendární kapela ukončila činnost a krátce nato ve věku pouhých 43 let zemřel její zpěvák a kytarista Kolšovský. Nyní se jako Dunaj vracejí na scénu zbylí tři členové. Před koncem roku se v Brně předvedli jako hosté Tata Bojs a 17. ledna je čeká na Flédě samostatný koncert v rámci aktuálního turné. V létě se pak obnovený Dunaj představí například na festivalech Hradecký slunovrat (Hradec nad Moravicí) nebo Eurotrialog (Mikulov).  více

Když kapela vydá první řadové album po třiceti letech, navíc v roce svých padesátých narozenin, je to samozřejmě obrovská událost. Brněnská legenda Progres 2 sice na novou desku pomýšlela dlouho, ale – jak mi před časem řekl kytarista a zpěvák Pavel Váně – nemohla najít vhodné téma. Nakonec se námět našel: slavná kniha Jacka Londona na pomezí filosofického románu a sci-fi Tulák po hvězdách. Na půdorysu pobytu ve vězení, přemítání o životě a smrti, spravedlnosti a milosrdenství a – což je ta fantastická část – návštěv nadpozemských světů vznikl příběh, který je pojítkem celkem sedmnácti skladeb přibližně hodinového alba.  více

Druhý, tedy večerní Novoroční koncert Filharmonie Brno přinesl Dvořákův violoncellový koncert v podání Raphaella Wallfische a operní předehry od Stanisława Moniuzska, Jacquese Offenbacha, Franze von Suppého nebo Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova. Filharmonie Brno vkročila do roku 2019 pod taktovkou dirigenta Roberta Kružíka.  více

Nejčtenější

Kritika

Městské divadlo Brno včera uvedlo evropskou premiéru muzikálu Poslední loď (The Last Ship), jehož autorem je světoznámý hudebník Sting. A bude to směs jeho výtečné muziky vycházející z britského folku, zdařile a upřímně vyprávěný příběh, a také silné herecké výkony, které by měly zaručit šťastnou plavbu inscenace směrem k divákům.  více