Pavel Helan: Ježíš nebyl hodný kluk

Pavel Helan: Ježíš nebyl hodný kluk

Jihomoravský písničkář Pavel Helan se na svém druhém albu iBůh představuje jako komik („Kdybych měl dlouhé vlasy, tak bych s nima teďka třepal“), autor svérázných modliteb („Andělíčku můj strážníčku, opatruj mi mou dušičku, když projíždím D jedničku“) i vážný textař („Ať hodnotí nás jen ten nad námi, ať rozfoukává zrno s plevami“). Album graduje písní iPhone, s níž Helan zazářil v televizní soutěži a jejíž video s Jiřím Pechou se stalo hitem Facebooku.

Pavle, na hudební scéně nejsi žádný nováček. V roce 2007 jsi zvítězil v soutěži písničkářů na festivalu Zahrada, v mém pořadu v rádiu jsi byl poprvé hostem před více než deseti lety. Nicméně spoustu nových fanoušků sis získal až po úspěchu v televizním pořadu Česko Slovensko má talent. S jakým očekáváním ses do této soutěže hlásil?
Co jsem očekával? Chtěl jsem vidět Lucii Bílou a Leoše Mareše naživo… Ale vážně. Loni jsem napsal píseň iBůh, které věřím natolik, že mě napadlo vkročit s ní před kamery. Své vystoupení jsem pojal volně. Nejdříve jsem přečetl improvizovanou báseň, a pak zazpíval. Hodnocení poroty i to, že mě diváci posunuli až do finále, pro mne bylo obrovskou odměnou a jsem za to vděčný.

Tvůj autorský a interpretační záběr je velmi široký. Musel jsi před kamerami dělat nějaké kompromisy?
V tomto bych chtěl velice pochválit produkční tým soutěže, protože spolupráce s nimi byla inspirativní, snažili se spíš podpořit moje vystoupení, než aby mě nutili k jakýmkoli kompromisům.

V roce 2008 jsi u brněnského vydavatelství FT Records vydal své první album Je(mně) příjemně. O pět let později, na samém konci roku 2013, vyšlo tvé druhé CD iBůh, vydané tentokrát vlastním nákladem. Všiml jsem si, že jsi na ně zařadil některé starší písně z kategorie „legrácek“ (Kaplička, Metal), ale jsou na něm i novinky. Jak probíhal výběr písní?
Druhé CD jsem připravoval delší dobu. Měl jsem rozpracované části písní, chyběly mi některé texty. Přemýšlel jsem, za který konec to vzít, aby album vyznělo jednotně. Po textařské stránce mi vysvitlo slunce, když jsem se v minulém roce pustil do četby Bible. Podařilo se mi doplnit všechny chybějící momenty, a to především jako inspiraci knihami Žalmů a Přísloví. Album je tedy nakonec sbírkou modliteb současného člověka, od polohy vážné až po legraci. Bůh má určitě smysl pro humor a na mnoha místech mi pomohl. Při nahrávání jsem byl „napojen“, jak by řekl Tomáš Klus.

Tvá komunikace s Bohem se odráží právě i v titulní písni iBůh. Je to odraz tvého hledání, nebo máš svůj vztah k tomu, co nás přesahuje, pro sebe vyřešený?
Ano, v této písni se odráží mé osobní hledání. V duchovní oblasti mi nejvíce pomohl brněnský kytarista Ota Pinkner, který mě naučil jednak hrát na kytaru, ale také hledat v duchovní oblasti. Ukázal mi knihy Johna Eldredge, z nichž čerpám dodnes.

Píseň iBůh je jasný hit. Byl na počátku jejího textu nějaký okamžitý nápad, nebo jsou to verše z kategorie „vydřených“?
Před dvanácti lety, když jsem pracoval v New Yorku, jsem byl na koncertě místní kapely, která zpívala píseň podobnou mému „Ajfonu“, jak ho dnes znáte. Jejich melodii jsem si přizpůsobil a zkoušel na ni napsat český text. Trvalo mi to deset let, v šuplíku zůstaly asi tři pokusy. V roce 2011 jsem si opravdu koupil „iPhone černý 4S“ a napadlo mě, že věta „Koupil jsem si iPhone“ sedí do melodie této písně. Sloky jsem rozepsal o telefonu, ale do refrénu jsem vložil modlitbu inspirovanou poezií básníka Michala Černíka. To, co vypadá jako náhodná trefa do tématu, je ve skutečnosti výsledkem deseti let hledání.

U nás v Radiu Proglas jsi několikrát vystoupil živě, a to pokaždé s jinou doprovodnou kapelou. I na album sis přizval muzikanty z různých projektů a skupin. Mám to chápat jako neustálé hledání ideální sestavy, nebo jako zálibu v pestrosti?
„I still haven’t found what I’m looking for.“ Ano, stále hledám, místy nacházím, a v tomto tvořivém bodě jsem velmi šťastný. Na albu účinkuje sbor cimbálové muziky Grajcar, dvě písně zpívá můj kamarád zpěvák Petr Bende, je tam smyčcové kvarteto, dechovka i mluvené slovo herců Komediomatu.

S tím množstvím spolupracujících muzikantů souvisí i tvé proplouvání mezi žánry. Zpíval jsi v klasickém sboru, hraješ revival U2, máš úspěšnou plesovou kapelu, jsi písničkářem, ale zvládl bys i roli popového zpěváka. Kdo je tedy Pavel Helan? V kterém z těchto hudebních „rybníčků“ se cítíš nejlépe?
Pavel Helan je vlídný písničkář, který se cítí doma, i když hraje U2 nebo lidovou píseň.

Je vlídnost tvou přirozenou vlastností, nebo ses k ní pragmaticky dopracoval?
Když jsem vyrůstal, všichni kolem mi říkali, že jsem hodný kluk. Toto označení jsem nikdy nepřijal za své, vždycky mi to vadilo, protože hodný je často chápán jako neprůrazný, lehce ovladatelný. Ani Ježíš nebyl „hodný kluk“. Byl štědrý, okouzlující, hravý, ale uměl být velmi tvrdý, až skandálně odvážný a pobuřující. Ale když mě v Talentu dramaturgové označili za „vlídného“ písničkáře, řekl jsem si: Ano, toto slovo sedí.

Zmínil jsem už tvé vítězství v soutěži písničkářů na Zahradě. Ovlivnil podle tebe fakt, že Zahrada jako náš největší folkový festival zanikla, písničkářskou scénu u nás?
To, že nějaký festival zanikne, člověka vždy mrzí. Na Zahradu všichni vzpomínáme, třeba se zase obnoví. Ale víš, co nejvíce ovlivnilo písničkářskou scénu u nás? Podle mě Tomáš Klus, který povýšil písničkářství na pop. Měl jsem tu čest být mu předskokanem a osobně ho poznat. Je to zářící člověk.

Nad živý kontakt s muzikantem na koncertě nebo festivalu není. Nicméně jak ti k práci pomáhá internet a vůbec informační technologie (když už jsi je zakódoval do názvu alba iBůh)?
Internet je v dnešní době důležitým nástrojem. YouTube má stejný dopad jako televize, na Facebooku vás mohu pozvat na koncert. Ale není třeba to přehánět, nejvíc mě pobavil nápis v jedné restauraci: Wi-fi zde nemáme, povídejte si spolu.

Když se řekne hudba a Brno, co pozitivní se ti vybaví?
Majáles, Čarodějáles, Metro Music Bar… a těším se na nové Sono.

A negativního?
Mrzí mě zchátralé Boby.

Najdeš si jako aktivní muzikant čas na poslech své oblíbené hudby?
Najdu. Zrovna teď poslouchám Depeche Mode.

A co chystáš do zbytku letošního roku?
Probíhá Ajfon Tour s prezentací nové desky. V Brně vystoupím například 30. dubna v rámci Majálesu. Těším se také na letní festivaly, v plánu je například Colours of Ostrava. Úplný výčet mých vystoupení najdete na mých stránkách.

Foto archiv Pavla Helana

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

S textařem Michalem Horáčkem hovoříme nejen o dvojalbu zhudebněných villonských balad Český kalendář, ale také o spolupráci se zpěvačkami ze Slovenska, o vydávání hudby vlastním nákladem nebo o Cejlu a Kolišti. A také zveme na recitál Mezi námi, v jehož rámci se Michal Horáček se svými hudebními přáteli představí v Janáčkově divadle.  více

Kurt Elling je v současné době považován za jednoho z nejlepších jazzových zpěváků světa. Jaké to je absolvovat s ním turné, už dnes vědí zpěvák Vojtěch DykB-Side Band s vedoucím Josefem Buchtou. Rozhovor nám poskytli těsně před vyprodaným koncertem v Janáčkově divadle.  více

Josef Klíč píše hudbu k filmům a divadelním hrám, složil fanfáry pro významné instituce v Rakousku nebo oficiální znělky měst Moravské Třebové a Šlapanic. Náš rozhovor ale zůstal rozkročen mezi dvěma body jeho práce – undergroundem a vážnou hudbou.  více


Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více