Pavla Vykopalová: Z Rusalky jsem v šesti letech utekla

Pavla Vykopalová: Z Rusalky jsem v šesti letech utekla

Se sopranistkou Pavlou Vykopalovou jsme se sešli deset dní před premiérou operety Polská krev v Janáčkově divadle. Mluvili jsme nejen o ní, ale o operetě vůbec. A samozřejmě také o opeře, oblíbené hudbě a dětství stráveném v Hudebním divadle v Karlíně.

Jak pokračuje práce na Polské krvi, už vám teče v žilách?
Dnes jsem se dokonce pořezala, takže mi tekla doopravdy. Jinak se už blížíme do finále, osaháváme si prostor, scénu, teď jsou před námi generálky. Máme dobrou hlasovou poradkyni na mluvu, ta nás prohání. Musíme v-y-s-l-o-v-o-v-a-t, aby nám všem bylo perfektně r-o-z-u-m-ě-t. Z toho mám radost, protože je to příležitost se posunout trošku dál.

Takže operetní praxe opernímu herectví prospívá?
Určitě ano. Já jsem vlastně v operetě vyrostla, moje maminka byla operetní zpěvačka v Hudebním divadle v Karlíně, to bylo moje dětství. A moc jsem si přála operetu zpívat a žádná příležitost nepřicházela. Mám to vlastně jako vzpomínku na dětství.

To mě bohužel minulo, já jsem chodil odmala tady do Janáčkova divadla.
Utekla jsem z Rusalky z Národního divadla v Praze asi v šesti letech. Mamince jsem řekla, že princ je malý a tlustý a že si ho Rusalka nemůže vzít, a taky že zpěvákům vůbec nerozumím. Tak mě maminka o pauze vzala a šli jsme domů.

K legendám českého operního života patří, jak Zdeněk Košler řekl Dagmar Peckové, aby se vrátila do Karlína ke svým šibřinkám.
To víte, život je někdy složitý. Já si pamatuji na kvalitní inscenace.

Zpíváte v Polské krvi Helenu, ráznou a hubatou dceru polského statkáře. Umíte taková být i v životě?
Já se tak na venek moc neprojevuji, ale někdy to umím. A taky mám někdy trochu zvláštní smysl pro humor, občas si dělám z lidí legraci a pak mě to mrzí, takže dobře vím, co Helena prožívá.

Já vás beru spíš jako lyrický typ, ale Mařenku v Prodané nevěstě nebo komické aspekty Julietty jste vystihla výborně. Jaká poloha vám v tomto směru vyhovuje víc?
Myslím, že jsem lyrický typ s nádechem komičnosti...

Na to mi přišla zrovna Julietta ideální.
Tento part byl pro mě velmi náročný, poprvé jsm se setkala s hudbou inspirovanou impresionismem. Nepatřila zrovna k mým oblíbeným rolím.

Zvenku to ale vidět vůbec nebylo.
To je samozřejmě dobře.

Kde vůbec vidíte hranici mezi operou a operetou, co odlišuje Smetanu a Nedbala, Mařenku a Helenu?
Já si myslím, že Helena je taková operetní Mařenka, ty postavy mají hodně společného. A ten náboj, který v sobě má Mařenka, má Helena taky. Dřív to bývalo tak, že divadla mívala svůj operetní soubor. Teď se šetří. Opereta je žánr, který by se měl hrát a dělat na profesionální úrovni. Není to nic lehkého.

Ona je taky opereta a opereta, jedna věc je Na tý louce zelený a druhá věc je Netopýr. Jinak v Brně už jste dlouho, jste tu doma?
Nežiju v Brně, dojíždím, ale jsem tu hodně často.

Kterou brněnskou inscenaci máte nejraději, která je vám nejbližší?
Z těch, co jsem zpívala, je to jednoznačně Prodaná nevěsta, Její pastorkyňa, Komedianti a Gianni Schicchi. Detailně udělané a propracované inscenace, kterým jsme věnovali hodně času, a myslím, že to na nich je vidět.

Takže vám vyhovovala spolupráce s Ondřejem Havelkou.
Vyhovovalo mi jeho přesné vidění postav a choreografie. Totéž bylo i u Zdeňka Kaloče v Jenůfě.

Co je pro vás důležité u dirigenta a co u režiséra – dá se to nějak jednoduše říct?
Pro mě je důležité, aby měl režisér jasnou představu. Nejhorší je pro mě práce s režisérem, který tvoří za pochodu: tohle zkus, teď něco jiného, tohle se ti povedlo, tak to tam nechej… Když má jasnou představu, tak do ní můžu zase já přinést to svoje a společně tu věc můžeme dotvářet.

S dirigenty je to podobné?
U dirigenta to je zvláštní, s tím si buď sednu, nebo nesednu.

Zpívala jste s Adamem Plachetkou na novoročním koncertu Filharmonie Brno árie z českých oper. Řekl bych, že u vás český repertoár celkově převažuje, máte k němu speciální vztah ?
Neřekla bych speciální. Mému srdci nejbližší je Dvořák, Janáček a Smetana.

Nechtěla byste taky nějakou českou operu nahrát?
Samozřejmě chtěla. Věřím, že ta příležitost přijde.

Mě při tom koncertu mimo jiné napadlo, že nám kvůli absenci nahrávek vypadává z dlouhodobé paměti minimálně jedna generace pěvců…
Je to tak, nahrávky chybí. Rozhlas se snaží, teď jsem v lednu natáčela čtyři árie s dirigentem Tomášem Hanusem, a další spolupráce se rýsuje na rok 2015.

Chystáte se teď na něco nového, kromě aktuální Polské krve?
Já se pomalu připravuji na koncertní provedení Rusalky do Budapešti. Dirigent Iván Fischer ji chce dělat úplně celou, takže se musím naučit i veškeré škrty, které se v ní obvykle dělávají. Velice se těším do Frankfurtu. Eliahu Inbal mi nabídl sopránové sólo v Bernsteinově symfonii č.3 – Kaddish, recitovat bude Samuel Pisar. Přežil holokaust, na podnět Leonarda Bernsteina napsal k symfonii mluvený text a po Bernsteinově smrti ještě Rozhovor s Bohem. Považuji za velkou poctu, že se mohu takového projektu zúčastnit.

Jak se díváte na kritiku a jak ji snášíte?
Upřímně řečeno ji v poslední době přestávám číst.

Začínala jste u barokní opery, je to pro zpěváka obecně dobré?
Ano, začínala jsem barokem. Mým učitelem byl pan Jiří Kotouč. Ale zpívala jsem i Mozarta. Neplatí to obecně, ale Mozart je dobrá škola hlasové techniky.

Asi před osmi lety jste přešla z mezzosopránu na soprán, hlídáte si nějak svůj obor?
Můj přechod z mezzosopránu na soprán už je velká minulost, tím už se vůbec nezabývám. Hledám hudbu, která mi sedí hlasově a emotivně. Co mi přinese budoucnost, nevím, ale myslím, že k dramatičtějším rolím mohu dospět.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Sopranistka Ivana Rusko (rozená Krejčiříková) je v současné době sólistkou opery v Curychu. Vystudovala ale brněnskou konzervatoř a začínala v Ensemble Opera Diversa, na jehož pozvání vystoupila minulý týden v Redutě. Jaký je život začínající pěvkyně v jednom z nejlepších operních divadel světa, jaké to je být přistěhovalec, o zpívání pro děti i vysněných rolích jsme s Ivanou Rusko mluvili den před jejím brněnským koncertem.  více

V Janáčkově divadle se blíží premiéra opery Gaetana Donizettiho Maria di Rohan. Její režii nachystala a začala realizovat Barbara Klimo, která ale musela práce z vážných zdravotních důvodů zanechat. Termín premiéry zachránila Linda Keprtová, která se narychlo a se souhlasem Barbary Klimo ujala dokončení inscenace. Mluvili jsme spolu nejen o tom, jaké to je, skočit do takto rozjeté práce, ale také o operní režii a české i slovenské opeře vůbec.  více

Tento pátek má v Janáčkově divadle premiéru nové nastudování opery Richarda Wagnera Bludný Holanďan. S režisérem inscenace Romanem Polákem jsme mluvili především o díle samotném, o jeho současné práci v brněnské opeře, ale také o síle slova a pokoře. Navíc přikládáme fotky z jevištních zkoušek.  více


Naloučany jsou malá obec na řece Oslavě v kraji Vysočina a mají svého fotografa. Portréty zdejších obyvatel se díky němu dostaly do Knihovny amerického kongresu a staly se tak součástí největší sbírky tohoto média od jeho počátků. Necelé dvě stovky místních jsou na to náležitě hrdí. Proto společnými silami uspořádali svému fotografovi akci, na kterou jen tak nezapomenou nejen oni, sám pan fotograf, ale i všichni ostatní návštěvníci, kteří se rozhodli zvlněnou zasněženou krajinou dojet až před místní kulturní dům.  více

Ve zrekonstruovaném sále největší české Sokolovny na Kounicově ulici v Brně se setkali folklorní nadšenci z celé Moravy. Tradiční už sedmdesátý první ples zde v sobotu 21. ledna uspořádal Slovácký krúžek Brno. Propojily se tak dva spolky s hlubokou prvorepublikovou tradicí. Dohromady jim to ladilo, jako by po celou tu dobu až dodnes patřily k sobě.  více

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.  více

Noam Vazana, vystupující pod přezdívkou Nani, je izraelská zpěvačka, která se věnuje písním v židovském jazyce ladino. Na album Andalusian Brew z roku 2017 shromáždila lidové písně, z nichž některé slýchala jako malá od své babičky. V roce 2021 natočila své první autorské album s písněmi v ladinu, nazvané Ke Haber. Na podzim 2022 vystoupila v Brně v klubu Music Lab v duu s brněnským perkusistou Jakubem Škrhou. Před koncertem vznikl následující rozhovor.  více

Drama, filozofii nebo zajímavě nastíněnou psychologii děl nabízel poslední velký koncert Filharmonie Brno v Janáčkově divadle. Posluchačsky přívětivý program s příhodným názvem Dávné nordické příběhy nastudoval a s orchestrem provedl dánský dirigent Michael Schønwandt (*1953), nynější šéfdirigent Orchestru Národní opery Montpellier. Jeho obliba propagování soudobých skladatelů se projevila v samotné dramaturgii. Kromě známých děl od Edvarda Griega nebo Jeana Sibelia měli posluchači možnost se seznámit i s dánským autorem Hansem Abrahamsenem (*1952). Publiku se v jeho díle představila také americká sopranistka Nicole Chevaliervíce

Na předvánočním koncertu kapely Musica Folklorica v klubu Stará pekárna nečekaně oznámil svůj odchod do důchodu vydavatel a zakladatel vydavatelství Indies Milan Páleš. Stalo se tak symbolicky při křtu posledního loňského folklorního počinu, který nese název Rok na Slovácku. Jaké jsou jeho plány v důchodovém režimu? A nezmizí folklor z edičního plánu tohoto prestižního vydavatelství?  více

Dvacet let spolupráce ve skupině Květy slavili nedávno Martin Kyšperský a Aleš Pilgr. Zatímco spoluhráči a nástroje kolem nich se během dvou dekád měnili, oni dva zůstávají konstantou jedné z nejzásadnějších kapel brněnské scény tohoto století. Jde ovšem o konstantu – řekněme – dynamickou –, protože oba protagonisté střídají různé nástroje a přístupy. Martin si od kytary odskakuje k dalším nástrojům a Aleš se z bubeníka stal kontrabasistou a od roku 2023 bude znovu bubeníkem. Tento kontext je pak důležitý i pro pochopení nového alba Duo, které natočili Kyšperský s Pilgrem jako – ano, duo.  více

Rumunská skupina Fanfare Ciocărlia, přezdívaná „nejrychlejší dechovka světa“, pochází z malé vesnice Zece Prajini, ležící na severovýchodním okraji Rumunska, u hranic s Moldavskem. Vznikla před čtvrtstoletím, v roce 1997. Skupina romských hudebníků s tubami, tenorovými rohy, trubkami a saxofony se tehdy rozhodla šířit balkánskou dechovou hudbu po světě. V rámci svého zdánlivě nekonečného turné přijela v létě 2022 také do Brna, kde vystoupila na festivalu Maraton Hudby. Koncert, který byl ozdobou festivalové Balkánské scény, si připomeneme v rozhovoru se saxofonistou Oprică Ivanceou. Z rumunštiny tlumočil a odpovědi spontánně doplňoval Henry Ernst, původně německý zvukař, který kapelu pro svět objevil a dodnes je jejím manažerem a také vydavatelem.  více

Saucējas je ženský vokální soubor z Lotyšska, který se věnuje lidovým písním z této pobaltské země. V repertoáru má mimo jiné písně pastýřské, pracovní, písně na oslavu dobré úrody, případně písně k jednotlivým ročním obdobím. V létě 2022 skupina vystoupila živě na festivalu Maraton Hudby v Brně a tam jsme s nimi také natočili rozhovor, který vám nyní nabízíme jako ohlédnutí za koncertním létem v Brně. Na naše otázky odpovídají členky souboru Vineta Romāne a Elīna Ellene.  více

O tom že fake news nejsou záležitostí pouze našeho století se mohli přesvědčit návštěvníci závěrečného koncertu letošního 19. ročníku cyklu Barbara Maria Willi uvádí... – v sále Konventu Milosrdných bratří 14. prosince s programem Renesanční fake news pro potěchu dneška aneb Lenguas Malas (zlé jazyky) vystoupil španělský vokální soubor Cantoría sestávající ze sopranistky Inés Alonso, altisty Oriola Guimery, tenoristy a uměleckého vedoucího souboru Jorgeho Losana a basisty Oriola Quintana. Vokální kvarteto je součástí prestižního mezinárodního projektu EEEMERGING+.  více

Třetí adventní pondělí 12. prosince vystřídal hudební klub Stará pekárna rock za folklor, když hostil kapelu Musica Folklorica, která zde pokřtila své další album s názvem Rok na Slovácku. Booklet představuje litografie Františka Pavlici, které jsou přiřazeny každému měsíci v roce a tvoří kalendář. Ten pak tematicky doplňují jednotlivé sady písní.  více

Masarykova univerzita v čele s rektorem Martinem Barešem každý rok pořádá adventní koncert, který se po tříleté odmlce uskutečnil ve středu 7. prosince v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Kromě domácího Pěveckého sboru Masarykovy univerzity se také představil VOX IUVENALIS, působící pod Vysokým učením technickým v Brně, a smíšený sbor Kantiléna. Všechna jmenovaná tělesa vystoupila pod vedením sbormistra Jana Ocetkavíce

Prvního prosince brněnský klub Fléda nabídl koncert ukrajinského kvartetu DakhaBrakha inspirovaného lidovou hudbou. „Dávat“ a „brát“ je překlad názvu kapely (v originále ДаxаБраxа), vyňatého ze staré ukrajinštiny. Co člověku může dát setkání s válkou poznamenaným národem? Zejména poznání, co vše bere válka. Avšak nejen proto byl tento koncert jednou z neopakovatelných příležitostí zažít hudbu plnou silných emocí na jevišti i v hledišti.  více

V úterý 22. listopadu uplynulo 20 let od úmrtí významného muzikologa, pedagoga, redaktora a vedoucího Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity – profesora Jiřího Fukače (15. ledna 1936 – 22. listopadu 2002).  více

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce

Nejčtenější

Kritika

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.  více