Pavla Vykopalová: Z Rusalky jsem v šesti letech utekla

Pavla Vykopalová: Z Rusalky jsem v šesti letech utekla

Se sopranistkou Pavlou Vykopalovou jsme se sešli deset dní před premiérou operety Polská krev v Janáčkově divadle. Mluvili jsme nejen o ní, ale o operetě vůbec. A samozřejmě také o opeře, oblíbené hudbě a dětství stráveném v Hudebním divadle v Karlíně.

Jak pokračuje práce na Polské krvi, už vám teče v žilách?
Dnes jsem se dokonce pořezala, takže mi tekla doopravdy. Jinak se už blížíme do finále, osaháváme si prostor, scénu, teď jsou před námi generálky. Máme dobrou hlasovou poradkyni na mluvu, ta nás prohání. Musíme v-y-s-l-o-v-o-v-a-t, aby nám všem bylo perfektně r-o-z-u-m-ě-t. Z toho mám radost, protože je to příležitost se posunout trošku dál.

Takže operetní praxe opernímu herectví prospívá?
Určitě ano. Já jsem vlastně v operetě vyrostla, moje maminka byla operetní zpěvačka v Hudebním divadle v Karlíně, to bylo moje dětství. A moc jsem si přála operetu zpívat a žádná příležitost nepřicházela. Mám to vlastně jako vzpomínku na dětství.

To mě bohužel minulo, já jsem chodil odmala tady do Janáčkova divadla.
Utekla jsem z Rusalky z Národního divadla v Praze asi v šesti letech. Mamince jsem řekla, že princ je malý a tlustý a že si ho Rusalka nemůže vzít, a taky že zpěvákům vůbec nerozumím. Tak mě maminka o pauze vzala a šli jsme domů.

K legendám českého operního života patří, jak Zdeněk Košler řekl Dagmar Peckové, aby se vrátila do Karlína ke svým šibřinkám.
To víte, život je někdy složitý. Já si pamatuji na kvalitní inscenace.

Zpíváte v Polské krvi Helenu, ráznou a hubatou dceru polského statkáře. Umíte taková být i v životě?
Já se tak na venek moc neprojevuji, ale někdy to umím. A taky mám někdy trochu zvláštní smysl pro humor, občas si dělám z lidí legraci a pak mě to mrzí, takže dobře vím, co Helena prožívá.

Já vás beru spíš jako lyrický typ, ale Mařenku v Prodané nevěstě nebo komické aspekty Julietty jste vystihla výborně. Jaká poloha vám v tomto směru vyhovuje víc?
Myslím, že jsem lyrický typ s nádechem komičnosti...

Na to mi přišla zrovna Julietta ideální.
Tento part byl pro mě velmi náročný, poprvé jsm se setkala s hudbou inspirovanou impresionismem. Nepatřila zrovna k mým oblíbeným rolím.

Zvenku to ale vidět vůbec nebylo.
To je samozřejmě dobře.

Kde vůbec vidíte hranici mezi operou a operetou, co odlišuje Smetanu a Nedbala, Mařenku a Helenu?
Já si myslím, že Helena je taková operetní Mařenka, ty postavy mají hodně společného. A ten náboj, který v sobě má Mařenka, má Helena taky. Dřív to bývalo tak, že divadla mívala svůj operetní soubor. Teď se šetří. Opereta je žánr, který by se měl hrát a dělat na profesionální úrovni. Není to nic lehkého.

Ona je taky opereta a opereta, jedna věc je Na tý louce zelený a druhá věc je Netopýr. Jinak v Brně už jste dlouho, jste tu doma?
Nežiju v Brně, dojíždím, ale jsem tu hodně často.

Kterou brněnskou inscenaci máte nejraději, která je vám nejbližší?
Z těch, co jsem zpívala, je to jednoznačně Prodaná nevěsta, Její pastorkyňa, Komedianti a Gianni Schicchi. Detailně udělané a propracované inscenace, kterým jsme věnovali hodně času, a myslím, že to na nich je vidět.

Takže vám vyhovovala spolupráce s Ondřejem Havelkou.
Vyhovovalo mi jeho přesné vidění postav a choreografie. Totéž bylo i u Zdeňka Kaloče v Jenůfě.

Co je pro vás důležité u dirigenta a co u režiséra – dá se to nějak jednoduše říct?
Pro mě je důležité, aby měl režisér jasnou představu. Nejhorší je pro mě práce s režisérem, který tvoří za pochodu: tohle zkus, teď něco jiného, tohle se ti povedlo, tak to tam nechej… Když má jasnou představu, tak do ní můžu zase já přinést to svoje a společně tu věc můžeme dotvářet.

S dirigenty je to podobné?
U dirigenta to je zvláštní, s tím si buď sednu, nebo nesednu.

Zpívala jste s Adamem Plachetkou na novoročním koncertu Filharmonie Brno árie z českých oper. Řekl bych, že u vás český repertoár celkově převažuje, máte k němu speciální vztah ?
Neřekla bych speciální. Mému srdci nejbližší je Dvořák, Janáček a Smetana.

Nechtěla byste taky nějakou českou operu nahrát?
Samozřejmě chtěla. Věřím, že ta příležitost přijde.

Mě při tom koncertu mimo jiné napadlo, že nám kvůli absenci nahrávek vypadává z dlouhodobé paměti minimálně jedna generace pěvců…
Je to tak, nahrávky chybí. Rozhlas se snaží, teď jsem v lednu natáčela čtyři árie s dirigentem Tomášem Hanusem, a další spolupráce se rýsuje na rok 2015.

Chystáte se teď na něco nového, kromě aktuální Polské krve?
Já se pomalu připravuji na koncertní provedení Rusalky do Budapešti. Dirigent Iván Fischer ji chce dělat úplně celou, takže se musím naučit i veškeré škrty, které se v ní obvykle dělávají. Velice se těším do Frankfurtu. Eliahu Inbal mi nabídl sopránové sólo v Bernsteinově symfonii č.3 – Kaddish, recitovat bude Samuel Pisar. Přežil holokaust, na podnět Leonarda Bernsteina napsal k symfonii mluvený text a po Bernsteinově smrti ještě Rozhovor s Bohem. Považuji za velkou poctu, že se mohu takového projektu zúčastnit.

Jak se díváte na kritiku a jak ji snášíte?
Upřímně řečeno ji v poslední době přestávám číst.

Začínala jste u barokní opery, je to pro zpěváka obecně dobré?
Ano, začínala jsem barokem. Mým učitelem byl pan Jiří Kotouč. Ale zpívala jsem i Mozarta. Neplatí to obecně, ale Mozart je dobrá škola hlasové techniky.

Asi před osmi lety jste přešla z mezzosopránu na soprán, hlídáte si nějak svůj obor?
Můj přechod z mezzosopránu na soprán už je velká minulost, tím už se vůbec nezabývám. Hledám hudbu, která mi sedí hlasově a emotivně. Co mi přinese budoucnost, nevím, ale myslím, že k dramatičtějším rolím mohu dospět.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Sopranistka Ivana Rusko (rozená Krejčiříková) je v současné době sólistkou opery v Curychu. Vystudovala ale brněnskou konzervatoř a začínala v Ensemble Opera Diversa, na jehož pozvání vystoupila minulý týden v Redutě. Jaký je život začínající pěvkyně v jednom z nejlepších operních divadel světa, jaké to je být přistěhovalec, o zpívání pro děti i vysněných rolích jsme s Ivanou Rusko mluvili den před jejím brněnským koncertem.  více

V Janáčkově divadle se blíží premiéra opery Gaetana Donizettiho Maria di Rohan. Její režii nachystala a začala realizovat Barbara Klimo, která ale musela práce z vážných zdravotních důvodů zanechat. Termín premiéry zachránila Linda Keprtová, která se narychlo a se souhlasem Barbary Klimo ujala dokončení inscenace. Mluvili jsme spolu nejen o tom, jaké to je, skočit do takto rozjeté práce, ale také o operní režii a české i slovenské opeře vůbec.  více

Tento pátek má v Janáčkově divadle premiéru nové nastudování opery Richarda Wagnera Bludný Holanďan. S režisérem inscenace Romanem Polákem jsme mluvili především o díle samotném, o jeho současné práci v brněnské opeře, ale také o síle slova a pokoře. Navíc přikládáme fotky z jevištních zkoušek.  více


Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae přináší již dvacátým osmým rokem dramaturgicky pestré a interpretačně vybroušené večery, které navíc zasazuje nejen do koncertních sálů, ale rovněž na nádvoří či do zámeckých salónů, hradních sálů, bazilik, kostelů či synagog. Letošní 28. ročník zastřešuje téma Mezi Kroměříží a Vídní. Kulturní centrum Evropy tedy Vídeň sloužila jako sídelní město habsburských císařů a Kroměříž zase byla domovem olomouckých arcibiskupů. Na dramaturgii letošního ročníku se podílela trojice respektovaných odborníků: děkanka Hudební fakulty JAMU, cembalistka, varhanice a muzikoložka Barbara Maria Willi, historik, muzikolog a sbormistr Vladimír Maňas a Otto Biba, rakouský hudební vědec a dlouholetý ředitel vídeňského archivu Gesellschaft der Musikfreunde.  více

Letos v únoru se Filharmonie Brno vydala na nesmírně úspěšné americké turné; na programu měla výběr základních českých klasiků a současnou americkou hudbu. Orchestr vystoupil v legendární Carnegie Hall, v Ann Arbor, poté následovaly tři koncerty v Kalifornii a dále v Kansas City a v texaském Lubbocku. Na koncertech se představili někteří z vůdčích sólistů dnešní doby, jmenovitě Angélique KidjoLaurie Anderson a Christian Schmitt. To vše se odehrálo pod taktovkou šéfdirigenta a uměleckého ředitele Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. Strávil jsem s ním několik fascinujících minut, během nichž mi o tomto velkém mezinárodním úspěchu vyprávěl.  více

Původně mělo jít o dvojalbum, na kterém Druhá tráva pracovala s britským producentem Eddiem Stevensem a které mělo přinést převzaté i autorské skladby. Vinou epidemie covidu vznikly obě části odděleně: Díl první vyšel v roce 2020 a obsahoval především coververze. Díl druhý se na trhu objevil v roce 2022 a převažují na něm skladby původní. Osoba producenta, jinak špičkového odborníka na indiepop a elektronickou hudbu, je u obou částí stejná. Přístup a způsob nahrávání se však liší a to, co kapela se Stevensem na prvním albu pouze naznačila, na „dvojce“ vyzrálo do intenzivnějších barev, zvuků a vůní.  více

Oslavy stopadesátí let brněnského Besedního domu, které se konají nejen v jeho prostorách, vynikají zajímavou dramaturgií. Ta dokáže posluchače přenést do počátků existence tohoto koncertního prostoru. Dva koncerty, které se odehrály 4. a 5. května, nesly název Janáček a Horňácká muzika. Já jsem se zúčastnila toho prvního a šlo o skutečně povedený zážitek, který mi Filharmonie Brna a Horňácká muzika Petra Mičky připravila. Páteční reprízu koncertu přenášela Česká televize. Oba večery byly vyprodané a do prodeje se dokonce přidávaly vstupenky na stání.  více

Sídlo Filharmonie Brno a jedna z nejdůležitějších historických i kulturních dominant Brna – tedy Besední dům – letos slaví 150. roků od svého vzniku. Přesně 3. dubnu 1873, kdy byla slavnostně otevřena dvorana (velký sál) budovy od architekta Theophila von Hansena, autora mj. proslulého vídeňského Musikvereinu, se tento honosný objekt stal středobodem brněnské kultury a zdejšího osobitého uměleckého života. O půldruhého století později – v pondělí 1. května 2023 – zahájila odpolední sešlost a následný koncert s podtitulem Když Smetana v Brně poprvé hrál… sérii koncertů, které vzdají hold jedinečným milníkům v kulturní historii města.  více

Písničkářka Martina Trchová, držitelka Anděla za album Holobyt, nedávno rozpustila svou kapelu a nově vystupuje především jako sólistka. Pomalu pracuje na novém albu a věnuje se také výtvarnému umění. Brzy vyjde její nová kniha s názvem Babi a také se bude konat další ročník festiválku, který pořádá v brněnské čtvrti Obřany.  více

Slyšet a vnímat hudbu v nejrůznějších interaktivních paralelách bylo možné na koncertě Brno Contemporary Orchestra v čele se svým dirigentem Pavlem Šnajdrem, který se odehrál v pondělí v brněnském vědeckém zábavném centru Vida. Večer věnovaný zvuku a interakcím ve vědě nezůstal pouze u pokusů na stanovištích, ale přetavil vědu do uměleckého hudebního zážitku, který byl také propojen s tlumočením do znakového jazyka v podání Hands Dancevíce

Na velké Hudební scéně Městského divadla Brno se včera odehrála česká premiéra broadwayského muzikálu Velká ryba (Big Fish). Druhé obsazení velké a technicky náročné produkce se odehraje dnes. Dílo scenáristy Johna Augusta vypráví příběh o komplikovaném vztahu otce a syna, o světě fantazie, lásky a magie. Hudbu složil Andrew Lippa, autor muzikálu Adamsova rodina. Muzikál vychází ze stejnojmenné prózy Daniela Wallise s podtitulem Román mytických rozměrů a z oceňovaného filmu Tima Burtona. Na newyorskou Broadway se muzikál poprvé dostal před deseti lety, a ještě o deset let dříve vznikl vzpomínaný film slavného režiséra.  více

Ze spolupráce hudebního souboru Ensemble Opera Diversa a houslového virtuóze Milana Paľy vznikla již celá řada nahrávek i nezapomenutelných hudebních večerů. Na loňský komorní diptych světových premiér pro sólové housle od Adriána Demoče a Jany Kmiťové navázal v pondělí 17. dubna v sále Místodržitelského paláce v Brně další koncert s celovečerní sólovou kompozicí. Také Dandelion (Pampeliška) kanadsko-americké skladatelky Lindy Catlin Smith zazněl v sídle Moravské galerie v Brně ve světové premiéře. Dílo navíc vzniklo speciálně z podnětu Milana Paľy.  více

Už sedmým koncertem pokračoval Velikonoční festival duchovní hudby, který se takto překlenul do poslední třetiny. Včerejší večer se uskutečnil v Českobratrském evangelickém chrámu J. A. Komenského (známý také pod názvem Červený kostel). Pro jubilejní 30. ročník festivalu vznikly dvě skladby. První od Slavomíra Hořínky diváci slyšeli zkraje minulého týdne. Druhou premiérovanou kompozici s názvem Mysterium paschale od brněnského skladatele a varhaníka Františka Fialy představil recenzovaný koncert nazvaný veršem Zajásejte již, zástupy. Velikonoční oratorium v sobě skrývá rafinovanost v podobě práce s prostorem chrámu, kombinování české a latinské verze zhudebněných textů a vložených recitací.  více

O jubilejním 20. ročníku hudebního cyklu Barbara Maria Willi uvádí…, také o historicky poučené interpretaci a dalších plánech jsem na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění hovořil s děkankou Hudební fakulty JAMU, dramaturgyní, pedagožkou, popularizátorkou klasické hudby, cembalistkou, varhanicí a specialistkou na kladívkový klavír Barbarou Marií Willi. O tom, jak nabitý program tato žena má, vypovídá nejlépe fakt, že těsně před začátkem našeho povídání aktivně vyučovala zahraničního studenta.  více

Velikonoční festival duchovní hudby možná nejvýrazněji reflektuje svátky ze svého názvu v tzv. tenebrae (temných hodinkách). Jedná se o tři večery od Škaredé středy po Velký pátek, během nichž posluchači mají možnost si vyslechnout rozmanitá zhudebnění lamentací (nářků) z knihy Pláč nebo také responzorií věnovaných Kristovu utrpení. Ke zpěvům původně náležely obřady, ze kterých se při koncertech zachovává symbolické zhasínání svící.  více

Zpěváka, herce, scenáristu Ondřeje Havelku brněnské publikum dobře zná i v roli režiséra. V opeře Národního divadla Brno vytvořil inscenace na díla Bedřicha Smetany (2006), Giacoma Pucciniho (2008) nebo Johanna Strausse mladšího (2010). V této sezóně se do Brna opět navrací s letošní druhou operní premiérou Falstaff od Giuseppe Verdiho. Uskutečnila se 5. dubna 2023 za účasti režiséra.  více

Protnutí staré a nové hudby přinesl třetí koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby, který se odehrál 4. dubna v brněnském kostele sv. Janů. Večer s podtitulem Hlásám milost patřil komornímu orchestru L´Armonia Terrena fungujícího pod vedením kmenového dirigenta Zdeňka Klaudy. Basového partu v jediné vokálně-instrumentální skladbě se ujal sólista Jan Martiník. Koncert z hlediska dramaturgie byl nápaditě orámovaný dílem Johanna Sebastiana Bacha (1685–1750) v instrumentačně novodobém hávu.  více

Velikonoční festival duchovní hudby letos slaví třicet let své existence. Tradičně je jeho program rozčleněn do dvou velikonočních týdnů. Letos se festival koná mezi 2.–16. Dubnem. Jak sám dramaturg Vladimír Maňas zmiňuje, jubilejní ročník vnímá jako „příležitost k vykročení a hledání nových horizontů“. Myšlenku zrcadlí také festivalové téma, kterým je přetváření – hledání zapomenutých skladeb, střet staré a nové hudby či uvádění hudby soudobé. Kromě provádění duchovní děl minulých staletí i současnosti se program festivalu dramaturgicky opírá o liturgii velikonočních svátků. Rozdělen je do devíti koncertů konajících se v šesti brněnských chrámech, z nichž dva vyčnívají svým nákladných vokálně–instrumentálním aparátem.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae přináší již dvacátým osmým rokem dramaturgicky pestré a interpretačně vybroušené večery, které navíc zasazuje nejen do koncertních sálů, ale rovněž na nádvoří či do zámeckých salónů, hradních sálů, bazilik, kostelů či synagog. Letošní 28. ročník zastřešuje téma Mezi Kroměříží a Vídní. Kulturní centrum Evropy tedy Vídeň sloužila jako sídelní město habsburských císařů a Kroměříž zase byla domovem olomouckých arcibiskupů. Na dramaturgii letošního ročníku se podílela trojice respektovaných odborníků: děkanka Hudební fakulty JAMU, cembalistka, varhanice a muzikoložka Barbara Maria Willi, historik, muzikolog a sbormistr Vladimír Maňas a Otto Biba, rakouský hudební vědec a dlouholetý ředitel vídeňského archivu Gesellschaft der Musikfreunde.  více