Pavla Vykopalová: Z Rusalky jsem v šesti letech utekla

Pavla Vykopalová: Z Rusalky jsem v šesti letech utekla

Se sopranistkou Pavlou Vykopalovou jsme se sešli deset dní před premiérou operety Polská krev v Janáčkově divadle. Mluvili jsme nejen o ní, ale o operetě vůbec. A samozřejmě také o opeře, oblíbené hudbě a dětství stráveném v Hudebním divadle v Karlíně.

Jak pokračuje práce na Polské krvi, už vám teče v žilách?
Dnes jsem se dokonce pořezala, takže mi tekla doopravdy. Jinak se už blížíme do finále, osaháváme si prostor, scénu, teď jsou před námi generálky. Máme dobrou hlasovou poradkyni na mluvu, ta nás prohání. Musíme v-y-s-l-o-v-o-v-a-t, aby nám všem bylo perfektně r-o-z-u-m-ě-t. Z toho mám radost, protože je to příležitost se posunout trošku dál.

Takže operetní praxe opernímu herectví prospívá?
Určitě ano. Já jsem vlastně v operetě vyrostla, moje maminka byla operetní zpěvačka v Hudebním divadle v Karlíně, to bylo moje dětství. A moc jsem si přála operetu zpívat a žádná příležitost nepřicházela. Mám to vlastně jako vzpomínku na dětství.

To mě bohužel minulo, já jsem chodil odmala tady do Janáčkova divadla.
Utekla jsem z Rusalky z Národního divadla v Praze asi v šesti letech. Mamince jsem řekla, že princ je malý a tlustý a že si ho Rusalka nemůže vzít, a taky že zpěvákům vůbec nerozumím. Tak mě maminka o pauze vzala a šli jsme domů.

K legendám českého operního života patří, jak Zdeněk Košler řekl Dagmar Peckové, aby se vrátila do Karlína ke svým šibřinkám.
To víte, život je někdy složitý. Já si pamatuji na kvalitní inscenace.

Zpíváte v Polské krvi Helenu, ráznou a hubatou dceru polského statkáře. Umíte taková být i v životě?
Já se tak na venek moc neprojevuji, ale někdy to umím. A taky mám někdy trochu zvláštní smysl pro humor, občas si dělám z lidí legraci a pak mě to mrzí, takže dobře vím, co Helena prožívá.

Já vás beru spíš jako lyrický typ, ale Mařenku v Prodané nevěstě nebo komické aspekty Julietty jste vystihla výborně. Jaká poloha vám v tomto směru vyhovuje víc?
Myslím, že jsem lyrický typ s nádechem komičnosti...

Na to mi přišla zrovna Julietta ideální.
Tento part byl pro mě velmi náročný, poprvé jsm se setkala s hudbou inspirovanou impresionismem. Nepatřila zrovna k mým oblíbeným rolím.

Zvenku to ale vidět vůbec nebylo.
To je samozřejmě dobře.

Kde vůbec vidíte hranici mezi operou a operetou, co odlišuje Smetanu a Nedbala, Mařenku a Helenu?
Já si myslím, že Helena je taková operetní Mařenka, ty postavy mají hodně společného. A ten náboj, který v sobě má Mařenka, má Helena taky. Dřív to bývalo tak, že divadla mívala svůj operetní soubor. Teď se šetří. Opereta je žánr, který by se měl hrát a dělat na profesionální úrovni. Není to nic lehkého.

Ona je taky opereta a opereta, jedna věc je Na tý louce zelený a druhá věc je Netopýr. Jinak v Brně už jste dlouho, jste tu doma?
Nežiju v Brně, dojíždím, ale jsem tu hodně často.

Kterou brněnskou inscenaci máte nejraději, která je vám nejbližší?
Z těch, co jsem zpívala, je to jednoznačně Prodaná nevěsta, Její pastorkyňa, Komedianti a Gianni Schicchi. Detailně udělané a propracované inscenace, kterým jsme věnovali hodně času, a myslím, že to na nich je vidět.

Takže vám vyhovovala spolupráce s Ondřejem Havelkou.
Vyhovovalo mi jeho přesné vidění postav a choreografie. Totéž bylo i u Zdeňka Kaloče v Jenůfě.

Co je pro vás důležité u dirigenta a co u režiséra – dá se to nějak jednoduše říct?
Pro mě je důležité, aby měl režisér jasnou představu. Nejhorší je pro mě práce s režisérem, který tvoří za pochodu: tohle zkus, teď něco jiného, tohle se ti povedlo, tak to tam nechej… Když má jasnou představu, tak do ní můžu zase já přinést to svoje a společně tu věc můžeme dotvářet.

S dirigenty je to podobné?
U dirigenta to je zvláštní, s tím si buď sednu, nebo nesednu.

Zpívala jste s Adamem Plachetkou na novoročním koncertu Filharmonie Brno árie z českých oper. Řekl bych, že u vás český repertoár celkově převažuje, máte k němu speciální vztah ?
Neřekla bych speciální. Mému srdci nejbližší je Dvořák, Janáček a Smetana.

Nechtěla byste taky nějakou českou operu nahrát?
Samozřejmě chtěla. Věřím, že ta příležitost přijde.

Mě při tom koncertu mimo jiné napadlo, že nám kvůli absenci nahrávek vypadává z dlouhodobé paměti minimálně jedna generace pěvců…
Je to tak, nahrávky chybí. Rozhlas se snaží, teď jsem v lednu natáčela čtyři árie s dirigentem Tomášem Hanusem, a další spolupráce se rýsuje na rok 2015.

Chystáte se teď na něco nového, kromě aktuální Polské krve?
Já se pomalu připravuji na koncertní provedení Rusalky do Budapešti. Dirigent Iván Fischer ji chce dělat úplně celou, takže se musím naučit i veškeré škrty, které se v ní obvykle dělávají. Velice se těším do Frankfurtu. Eliahu Inbal mi nabídl sopránové sólo v Bernsteinově symfonii č.3 – Kaddish, recitovat bude Samuel Pisar. Přežil holokaust, na podnět Leonarda Bernsteina napsal k symfonii mluvený text a po Bernsteinově smrti ještě Rozhovor s Bohem. Považuji za velkou poctu, že se mohu takového projektu zúčastnit.

Jak se díváte na kritiku a jak ji snášíte?
Upřímně řečeno ji v poslední době přestávám číst.

Začínala jste u barokní opery, je to pro zpěváka obecně dobré?
Ano, začínala jsem barokem. Mým učitelem byl pan Jiří Kotouč. Ale zpívala jsem i Mozarta. Neplatí to obecně, ale Mozart je dobrá škola hlasové techniky.

Asi před osmi lety jste přešla z mezzosopránu na soprán, hlídáte si nějak svůj obor?
Můj přechod z mezzosopránu na soprán už je velká minulost, tím už se vůbec nezabývám. Hledám hudbu, která mi sedí hlasově a emotivně. Co mi přinese budoucnost, nevím, ale myslím, že k dramatičtějším rolím mohu dospět.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Sopranistka Ivana Rusko (rozená Krejčiříková) je v současné době sólistkou opery v Curychu. Vystudovala ale brněnskou konzervatoř a začínala v Ensemble Opera Diversa, na jehož pozvání vystoupila minulý týden v Redutě. Jaký je život začínající pěvkyně v jednom z nejlepších operních divadel světa, jaké to je být přistěhovalec, o zpívání pro děti i vysněných rolích jsme s Ivanou Rusko mluvili den před jejím brněnským koncertem.  více

V Janáčkově divadle se blíží premiéra opery Gaetana Donizettiho Maria di Rohan. Její režii nachystala a začala realizovat Barbara Klimo, která ale musela práce z vážných zdravotních důvodů zanechat. Termín premiéry zachránila Linda Keprtová, která se narychlo a se souhlasem Barbary Klimo ujala dokončení inscenace. Mluvili jsme spolu nejen o tom, jaké to je, skočit do takto rozjeté práce, ale také o operní režii a české i slovenské opeře vůbec.  více

Tento pátek má v Janáčkově divadle premiéru nové nastudování opery Richarda Wagnera Bludný Holanďan. S režisérem inscenace Romanem Polákem jsme mluvili především o díle samotném, o jeho současné práci v brněnské opeře, ale také o síle slova a pokoře. Navíc přikládáme fotky z jevištních zkoušek.  více


Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více

Na 10. ročníku festivalu Maraton hudby Brno vystoupí polské ženské trio Sutari. Na svém kontě mají stovky koncertů ve více než 20 zemích světa včetně vystoupení na světovém hudebním veletrhu WOMEX v roce 2015 nebo live session pro americké rádio KEXP. Vydaly několik oceňovaných alb, z nich to nejnovější, z roku 2024, se jmenuje #kołysankidlaświata a obsahuje ukolébavky. Jejich hudba kombinuje tradiční polské písně s moderními prvky a dotýká se témat přírody, svobody, ženskosti a sesterství. Sutari zahájí v sobotu 9. srpna World music scénu festivalu v brněnském klubu První patro. Na naše otázky odpovídaly kolektivně všechny tři členky skupiny – Basia Songin, Kasia Kapela a Dobromiła Życzyńska.  více

Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce

Letos si připomínáme 100. výroční narození kanadského jazzového klavíristy a skladatele Oscara Petersona (1925–2007). K této příležitosti nastudovalo klavírní trio ve složení Luboš Šrámek (klavír), Marián Ševčík (bicí) a Matěj Štubiak (kontrabas) Petersonovu Velikonoční suitu – jednu z mála jazzových duchovních skladeb, kterou hráči uvedli ve středu 23. dubna v Besedním domě v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Ve Svatém týdnu Velikonoční festival duchovní hudby každý rok připravuje tzv. temné hodinky – zpěvy lamentací a responsorií prováděných za tmy v předvečer daného svátku. Po souborném uvedení například Zelenkových či Gesualdových zpěvů se soubor Ensemble Versus rozhodl pro letošní ročník nastudovat chorální repertoár českého původu. Další novinkou je také přesunutí hodinek z chrámového prostoru do tří brněnských vodojemů na Žlutém kopci, kde se každý večer uskuteční tři asi čtyřiceti minutové koncerty. Diváci si tak mohou vybrat danou hodinu, která jim nejvíce vyhovuje. Recenze se zabývá prvními z hodinek konanými na Škaredou středu 16. dubna ve vodojemu č. 2.  více

Zahajovací koncert 32. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby uskutečněný včera v nově zrekonstruovaném kostele sv. Jakuba nabídl více než hodinové rozjímání s dílem Janovy pašije od soudobého, estonského skladatele a letošního jubilanta Arvo Pärta (*1935). Dílo zaznělo v podání vokálního souboru Martinů Voices s uměleckým vedoucím Lukášem Vasilkem, sólisty Jiřím BrückleremOndřejem HolubemAlenou HellerovouJanou KuželovouOndřejem Benekem a Martinem Kalivodou za doprovodu komorního ansámblu: Daniela Valtová Kosinová (varhany), Pavla Tesařová (housle), Lukáš Pospíšil (violoncello), Vladislav Borovka (hoboj), Martin Petrák (fagot).  více

Vojenský umělecký soubor Ondráš se v premiéře nového pořadu Karpatami vydal tanečním krokem přes vršky a doliny Karpatského oblouku. Novinka profesionální části souboru se odehrála na jevišti brněnského divadla Radost. A radostné bylo i sledování tohoto nového počinu. Soubor v něm na chvíli opouští velkolepé choreografie a vrací se blíže k původnímu lidovému materiálu, aniž by se vzdal vlastního výrazu.  více

Jarní koncert tělesa Diversa Quartet po delší době nabídl díla ryze tuzemských autorů. Večer konaný v pondělí 7. dubna v prostorách vily Löw-Beer nesl podtitul Tempus est iocundum podle milostné písně z rukopisu Carmina Burana. Píseň se svou rozverností stala inspirací pro dramaturgii koncertu, kterým provázelo těleso ve složení Barbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola) a Iva Wiesnerová (violoncello).  více

Íránská zpěvačka Mahsa Vahdat propojuje tradiční perskou hudbu s evropskými hudebními prvky, například s jazzem nebo se sborovým zpěvem. Své zatím nejnovější album Braids of Innocence, Copánky nevinnosti, které nahrála s norským pěveckým sborem SKRUK. Písně na albu vycházejí z perských básní od autorů Rúmího a Hafíze, ale i ze současných textů, které zachycují osobní i politická témata. Album tak reflektuje represivní režim v Íránu i život v exilu. Zpěvačka svou tvorbu představila v roce 2024 na festivalu Maraton hudby Brno.  více

Po měsíci se do prostoru Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno, která pod vedením svého šéfdirigenta Dennise Russella Daviese provedla ve čtvrtek 27. března díla Roberta Schumanna a Dimitrije Šostakoviče. V první polovině orchestr doplnil věhlasný britský violoncellista Steven Isserlisvíce

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Dvacátý druhý ročník cyklu koncertů staré hudby s názvem Barbara Maria Willi uvádí… přivítal v úterý 25. února v Konventu Milosrdných bratří soubor Capella Mariana s uměleckým vedoucím a tenoristou Vojtěchem Semerádem. Ansámbl se svými kmenovými členy Hanou Blažíkovou (soprán, gotická harfa), Jakubem Kydlíčkem (flétny) a Ondřejem Holubem (tenor) z důvodu hlasové indispozice zbylých kolegů mezi sebe na poslední chvíli přijal jako výpomoc barytonistu Jana Kukala. Večer byl unikátní propojením filmové epopeje Svatý Václav s živou hudbou, jež měla podpořit stylovost i historičnost svatováclavské epochy zachycené v němém snímku.  více

Nejčtenější

Kritika

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více