Pouštíme hudbu, kterou jiná rádia nehrají

Milan Tesař je hudebním redaktorem Radia Proglas, kde působí od roku 1995. Jeho hudební zájmy směřují především k rocku, folku, alternativní hudbě. S jeho prací se budete setkávat i na serveru Brno město hudby, s ním osobně se seznamte v následujícím rozhovoru.

Jsi v Radiu Proglas od samého vzniku v roce 1995. Byl jsi také u "ideových začátků", patříš ke skutečným otcům zakladatelům, nebo ses přidal k něčemu aspoň rámcově vymyšlenému?
Ta myšlenka vznikla už na počátku devadesátých let, kdy jsem ještě dostudovával gymnázium, takže u těch úplných začátků jsem nebyl. Ale v pětadevadesátém roce, kdy se schylovalo ke spuštění ostrého vysílání, jsem spolupracoval s tehdejším Radiem Hády. To bylo ještě v jeho alternativních dobách, než přešlo na Kiss. Věděl jsem, že tam už bude omezené pole působnosti, a mezitím se ke mně doneslo, že bude vznikat Proglas. Takže jsem šel a nabídl své služby, to byla má cesta.

Označuješ sám sebe za introverta – měl bys tedy být uzavřený a mít sklony k mlčenlivosti. Co tě přimělo k tomu, že jsi šel pracovat do médií, a dokonce do rádia?
Já si myslím, že je to v podstatě nutnost, protože kdybych s těmi muzikanty nemluvil profesně, tak s nimi nemluvím vůbec… tu odpověď mám nacvičenou. Možná trochu odběhnu od tématu, ale zjistil jsem, kolik je mezi hudebními publicisty silných introvertů…

…k tomu se hlásím taky
Sleduji to dlouhodobě a říkám si, jestli to není trošku nemoc z povolání. S rádiem je to ale tak, že když mám s někým mluvit profesně, když vím, že to ode mně ten člověk čeká, tak s tím nemám žádné problémy. Určitě ale nejsem společenský typ, nevyhledávám večírky a společnost.

Máš zásadní vliv na to, co se v Radiu Proglas hraje. Je výběr skladeb zcela na tobě, tlačí na tebe někdy vydavatelé nebo i vedení, co a proč do vysílání vybíráš?
S vedením jsme si mantinely stanovili úplně na začátku. Je to tak, že mám vlastně úplně volnou ruku kromě extrémů na okrajích hudebního spektra. Takže brutální tvrdou hudbu asi ne, to by se k charakteru našeho rádia ani nehodilo, a vyloženě taneční hudbu asi také ne. To ostatní už spíš vyplynulo samo za těch sedmnáct let provozu. Postupně jsme se dostali k tomu, že pouštíme hudbu, kterou jiná rádia nehrají. Může to být folklor, může to být klasická hudba, alternativní žánry, folk, blues, jazz. Prostě to, co je možné hrát v nekomerčním rádiu a co by jiná rádia – právě z důvodu svého komerčního charakteru – nabízet nemohla. V současné době mám volné pole působnosti, i když jsou tu jisté korektivy. Nebývá to moc ze strany posluchačů, i když mi někdy naznačí, že už to třeba přeháním s alternativou. Já posluchačské reakce shromažďuji a většina z nich je kladných, ale ty záporné jsou někdy tak silné, že se nad nimi musím zamyslet.

A nějaké tlaky od vydavatelství?
Ty bývaly, ale dnes už si vydavatelé zvykli, že jsme jiní, a spíš i já se snažím hledat cesty ke spolupráci se všemi relevantními vydavatelstvími. Já jim těžko splním to, že budu hrát nějaký singl ve stanovené rotaci, my tuto terminologii ani nepoužíváme. Můžu ale nabídnout profilový pořad o konkrétním interpretovi, kterého jiné rádio nezahraje. Taková spolupráce funguje dobře.

Jsi generální sekretář Evropské konference křesťanských rádií. Je pro tebe křesťanský profil Proglasu zásadně důležitý?
Je pro mě důležitý, ale ne zásadně, nedal bych jej na první místo. Pro mě je mnohem důležitější, že je to nekomerční rádio, že může informovat o kultuře nezávisle, takže na prvním místě je hudba. Na druhou stranu to křesťanské prostředí je hodně velké plus, co se týká kolegů a pracovních vztahů. Samozřejmě jsem také poznal, že když je někdo křesťan, neznamená to automaticky jen pozitivní vlastnosti. Lidé jsou dobří a špatní, ať už jsou věřící, nebo ne. Celkově to je plus, je tu příjemné prostředí, ale není to ta nejzásadnější věc.

Byl jsi členem a poté předsedou grantové komise Ministerstva kultury ČR pro alternativní hudbu. Co z ministerského hlediska spadá pod pojem alternativa? A co z tvého osobního hlediska, máš potřebu si to tak dělit i sám pro sebe?
Z hlediska ministerských grantů je to velmi veselé, to slovo jsem použil úmyslně. Na ministerstvu dlouho působila jedna komise, která měla dvě subkomise – jednu pro vážnou hudbu a druhou pro zbytek, které se tam lidově říkalo veselá a oficiálně alternativní. Když jsem tam zasedal, tak došlo k oficiálnímu rozdělení na dvě samostatné komise a do alternativní spadá všechno, co se nevejde do vážné. A protože se jedná o projekty nekomerční, tak z toho automaticky vypadne pop a zůstane blues, folk a podobně. Já si pro svoji potřebu neškatulkuji ani tak umělce, jako spíš každou písničku zvlášť. Alternativa je potom pro mě něco, co se nevejde do jiné konkrétní přihrádky. Jednoduše se to ale vymezit nedá, je to berlička.

Mezi oblíbenými písněmi máš mimo jiné Dachau Blues Karla Kryla. Mně při tom titulu automaticky naskočí Captain Beefheart a album Trout Mask Replica, které je po všech stránkách tak vzdálené všem konvencím, že bych jej nazval alternativou zcela bez váhání. Co je pro tebe opakem alternativy, dá se to nějak vymezit aspoň v hudbě?
Tady už si hrajeme se slovíčky, alternativu můžeme přiřadit k čemukoliv. Alternativa bez přívlastků je podle mého názoru opak toho, co je všeobecně známé, je to tedy to, co si poslechne spíše výběrový posluchač.

Co pro tebe bylo zásadní kritérium, aby tě nějaký projekt zaujal jako vhodný pro grantovou podporu?
Kritérií bylo několik a základní teze byla přidělit alespoň nějaké peníze každému projektu, který za to stojí. Takže se rozdělovaly spíše menší částky většímu počtu uchazečů, což je jedna z možných, ale nakonec vždycky špatných variant, ideální řešení neexistuje. Nejvíc se ale hledělo na dramaturgickou výlučnost, takže to byly spíš festivaly, větší akce. Nešlo přitom vůbec o to, aby se konaly v Praze nebo jiném větším městě, ale měly by být tak zajímavé, aby lidem z opačného konce republiky stálo za to tam jet. A jistou přednost vždy mají zavedené projekty. Když někoho znám a vím, že jeho akce nezůstane jen na papíře, ale dovede ji k dobrému výsledku, tak má minimálně podvědomý bod navíc.

Granty a dotace jsou hodně citlivé téma, skoro všichni na ně vlastně nadávají a zároveň je chtějí. Nezdá se ti, že se umělci, promotéři a vůbec potenciální žadatelé někdy zaměřují víc na přízeň grantových komisí než na vlastní práci a na publikum?
Já jsem nic takového aspoň ve větší míře nepozoroval. U grantové komise sice jde o peníze, ale není jich zase tolik, konkrétně Ministerstvo kultury není zvlášť štědré a v posledních letech se ty částky ještě snižují. Občas třeba někdo zavolá, aby se připomněl, ale ten alternativní píseček je tak malý, že se stejně všichni známe a nemyslím si, že by to mělo nějaký vliv.

Jak se vlastně všechny ty věci kolem grantů slučují s tvým názorem, že by stát měl do lidských životů zasahovat co nejmíň?
To je dilema a problém s tím trošku mám. Na druhé straně chápu argument, že pokud stát má něco podporovat, tak právě nezávislou kulturu. Pořád je to lepší, než nechat běžet jen komerční projekty, které si na sebe vydělají samy. Já v tom sám cítím rozpor, ale když mi členství v grantové komisi nabídli, tak jsem své služby rád poskytl.

Tvoje oblíbená hudba je žánrově hodně pestrá, ale řekl bych, že většinu jí spojují kvalitní texty. Stane se ti někdy, že pro hudbu úplně zapomeneš, o čem se vlastně zpívá?
Jistě že se mi to stane. Po textech jdu hodně, možná i proto že jsem se kdysi sám pokoušel psát poezii. Mám ale rád hudbu zajímavě zaranžovanou, nezvyklé nástroje, zvukové barvy… kdybych si měl vybrat mezi zpěvem a capella a instrumentální skladbou, tak si zvolím spíš to druhé.

Tvoje aktivity mimo Radio Proglas směřují často k folku – moderuješ festivaly, píšeš o něm do časopisů, zasedáš v porotách soutěží. Proč zrovna folk?
Já jsem původně velký fanoušek folku nebyl, k tomu došlo až během mého působení v rádiu. Je to hudba, která se tu hodně hraje, tak jsem se k němu dostal blíž. A spolupráci s časopisem Folk, dříve Folk a country, mi nabídli. Byl jsem asi jeden z mála lidí tady, kteří se takové hudbě profesionálně věnovali. Ve folku je totiž narozdíl například od jazzu hodně amatérů..

Jsi pro absolutní zákaz kouření – myslíš tím v restauracích, nebo zákaz prodeje tabáku vůbec?
Je to můj postoj, který nikomu nevnucuji, a kdybych byl politik, tak bych se s ním ani nesnažil prorazit. Kdybych měl ale mluvit sám za sebe, tak bych byl pro absolutní zákaz, včetně prodeje.

Co tě baví na zoologických zahradách a co říkáš na tu brněnskou?
Jako dítě jsem měl hrozně rád zvířata a teď si to užívám s dětmi. Brněnská ZOO asi není nejlepší ani nejzajímavější, ale chodíme tam rádi.

A tvoje oblíbená exotická kuchyně se vaří doma, nebo kam na ni v Brně chodíš?
Spíš na ni chodím, než že bychom ji vařili doma. Mám rád obyčejná indická a vůbec asijská bistra, nemusí to být nic gurmánského. Mám to prostě raději než klasickou českou těžkou kuchyni.

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat
  • Ondřej Sochor

    7. březen 2013, 21:34
    Pěkný rozhovor se zajímavým člověkem. Díky.

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více