Pouštíme hudbu, kterou jiná rádia nehrají

Milan Tesař je hudebním redaktorem Radia Proglas, kde působí od roku 1995. Jeho hudební zájmy směřují především k rocku, folku, alternativní hudbě. S jeho prací se budete setkávat i na serveru Brno město hudby, s ním osobně se seznamte v následujícím rozhovoru.

Jsi v Radiu Proglas od samého vzniku v roce 1995. Byl jsi také u "ideových začátků", patříš ke skutečným otcům zakladatelům, nebo ses přidal k něčemu aspoň rámcově vymyšlenému?
Ta myšlenka vznikla už na počátku devadesátých let, kdy jsem ještě dostudovával gymnázium, takže u těch úplných začátků jsem nebyl. Ale v pětadevadesátém roce, kdy se schylovalo ke spuštění ostrého vysílání, jsem spolupracoval s tehdejším Radiem Hády. To bylo ještě v jeho alternativních dobách, než přešlo na Kiss. Věděl jsem, že tam už bude omezené pole působnosti, a mezitím se ke mně doneslo, že bude vznikat Proglas. Takže jsem šel a nabídl své služby, to byla má cesta.

Označuješ sám sebe za introverta – měl bys tedy být uzavřený a mít sklony k mlčenlivosti. Co tě přimělo k tomu, že jsi šel pracovat do médií, a dokonce do rádia?
Já si myslím, že je to v podstatě nutnost, protože kdybych s těmi muzikanty nemluvil profesně, tak s nimi nemluvím vůbec… tu odpověď mám nacvičenou. Možná trochu odběhnu od tématu, ale zjistil jsem, kolik je mezi hudebními publicisty silných introvertů…

…k tomu se hlásím taky
Sleduji to dlouhodobě a říkám si, jestli to není trošku nemoc z povolání. S rádiem je to ale tak, že když mám s někým mluvit profesně, když vím, že to ode mně ten člověk čeká, tak s tím nemám žádné problémy. Určitě ale nejsem společenský typ, nevyhledávám večírky a společnost.

Máš zásadní vliv na to, co se v Radiu Proglas hraje. Je výběr skladeb zcela na tobě, tlačí na tebe někdy vydavatelé nebo i vedení, co a proč do vysílání vybíráš?
S vedením jsme si mantinely stanovili úplně na začátku. Je to tak, že mám vlastně úplně volnou ruku kromě extrémů na okrajích hudebního spektra. Takže brutální tvrdou hudbu asi ne, to by se k charakteru našeho rádia ani nehodilo, a vyloženě taneční hudbu asi také ne. To ostatní už spíš vyplynulo samo za těch sedmnáct let provozu. Postupně jsme se dostali k tomu, že pouštíme hudbu, kterou jiná rádia nehrají. Může to být folklor, může to být klasická hudba, alternativní žánry, folk, blues, jazz. Prostě to, co je možné hrát v nekomerčním rádiu a co by jiná rádia – právě z důvodu svého komerčního charakteru – nabízet nemohla. V současné době mám volné pole působnosti, i když jsou tu jisté korektivy. Nebývá to moc ze strany posluchačů, i když mi někdy naznačí, že už to třeba přeháním s alternativou. Já posluchačské reakce shromažďuji a většina z nich je kladných, ale ty záporné jsou někdy tak silné, že se nad nimi musím zamyslet.

A nějaké tlaky od vydavatelství?
Ty bývaly, ale dnes už si vydavatelé zvykli, že jsme jiní, a spíš i já se snažím hledat cesty ke spolupráci se všemi relevantními vydavatelstvími. Já jim těžko splním to, že budu hrát nějaký singl ve stanovené rotaci, my tuto terminologii ani nepoužíváme. Můžu ale nabídnout profilový pořad o konkrétním interpretovi, kterého jiné rádio nezahraje. Taková spolupráce funguje dobře.

Jsi generální sekretář Evropské konference křesťanských rádií. Je pro tebe křesťanský profil Proglasu zásadně důležitý?
Je pro mě důležitý, ale ne zásadně, nedal bych jej na první místo. Pro mě je mnohem důležitější, že je to nekomerční rádio, že může informovat o kultuře nezávisle, takže na prvním místě je hudba. Na druhou stranu to křesťanské prostředí je hodně velké plus, co se týká kolegů a pracovních vztahů. Samozřejmě jsem také poznal, že když je někdo křesťan, neznamená to automaticky jen pozitivní vlastnosti. Lidé jsou dobří a špatní, ať už jsou věřící, nebo ne. Celkově to je plus, je tu příjemné prostředí, ale není to ta nejzásadnější věc.

Byl jsi členem a poté předsedou grantové komise Ministerstva kultury ČR pro alternativní hudbu. Co z ministerského hlediska spadá pod pojem alternativa? A co z tvého osobního hlediska, máš potřebu si to tak dělit i sám pro sebe?
Z hlediska ministerských grantů je to velmi veselé, to slovo jsem použil úmyslně. Na ministerstvu dlouho působila jedna komise, která měla dvě subkomise – jednu pro vážnou hudbu a druhou pro zbytek, které se tam lidově říkalo veselá a oficiálně alternativní. Když jsem tam zasedal, tak došlo k oficiálnímu rozdělení na dvě samostatné komise a do alternativní spadá všechno, co se nevejde do vážné. A protože se jedná o projekty nekomerční, tak z toho automaticky vypadne pop a zůstane blues, folk a podobně. Já si pro svoji potřebu neškatulkuji ani tak umělce, jako spíš každou písničku zvlášť. Alternativa je potom pro mě něco, co se nevejde do jiné konkrétní přihrádky. Jednoduše se to ale vymezit nedá, je to berlička.

Mezi oblíbenými písněmi máš mimo jiné Dachau Blues Karla Kryla. Mně při tom titulu automaticky naskočí Captain Beefheart a album Trout Mask Replica, které je po všech stránkách tak vzdálené všem konvencím, že bych jej nazval alternativou zcela bez váhání. Co je pro tebe opakem alternativy, dá se to nějak vymezit aspoň v hudbě?
Tady už si hrajeme se slovíčky, alternativu můžeme přiřadit k čemukoliv. Alternativa bez přívlastků je podle mého názoru opak toho, co je všeobecně známé, je to tedy to, co si poslechne spíše výběrový posluchač.

Co pro tebe bylo zásadní kritérium, aby tě nějaký projekt zaujal jako vhodný pro grantovou podporu?
Kritérií bylo několik a základní teze byla přidělit alespoň nějaké peníze každému projektu, který za to stojí. Takže se rozdělovaly spíše menší částky většímu počtu uchazečů, což je jedna z možných, ale nakonec vždycky špatných variant, ideální řešení neexistuje. Nejvíc se ale hledělo na dramaturgickou výlučnost, takže to byly spíš festivaly, větší akce. Nešlo přitom vůbec o to, aby se konaly v Praze nebo jiném větším městě, ale měly by být tak zajímavé, aby lidem z opačného konce republiky stálo za to tam jet. A jistou přednost vždy mají zavedené projekty. Když někoho znám a vím, že jeho akce nezůstane jen na papíře, ale dovede ji k dobrému výsledku, tak má minimálně podvědomý bod navíc.

Granty a dotace jsou hodně citlivé téma, skoro všichni na ně vlastně nadávají a zároveň je chtějí. Nezdá se ti, že se umělci, promotéři a vůbec potenciální žadatelé někdy zaměřují víc na přízeň grantových komisí než na vlastní práci a na publikum?
Já jsem nic takového aspoň ve větší míře nepozoroval. U grantové komise sice jde o peníze, ale není jich zase tolik, konkrétně Ministerstvo kultury není zvlášť štědré a v posledních letech se ty částky ještě snižují. Občas třeba někdo zavolá, aby se připomněl, ale ten alternativní píseček je tak malý, že se stejně všichni známe a nemyslím si, že by to mělo nějaký vliv.

Jak se vlastně všechny ty věci kolem grantů slučují s tvým názorem, že by stát měl do lidských životů zasahovat co nejmíň?
To je dilema a problém s tím trošku mám. Na druhé straně chápu argument, že pokud stát má něco podporovat, tak právě nezávislou kulturu. Pořád je to lepší, než nechat běžet jen komerční projekty, které si na sebe vydělají samy. Já v tom sám cítím rozpor, ale když mi členství v grantové komisi nabídli, tak jsem své služby rád poskytl.

Tvoje oblíbená hudba je žánrově hodně pestrá, ale řekl bych, že většinu jí spojují kvalitní texty. Stane se ti někdy, že pro hudbu úplně zapomeneš, o čem se vlastně zpívá?
Jistě že se mi to stane. Po textech jdu hodně, možná i proto že jsem se kdysi sám pokoušel psát poezii. Mám ale rád hudbu zajímavě zaranžovanou, nezvyklé nástroje, zvukové barvy… kdybych si měl vybrat mezi zpěvem a capella a instrumentální skladbou, tak si zvolím spíš to druhé.

Tvoje aktivity mimo Radio Proglas směřují často k folku – moderuješ festivaly, píšeš o něm do časopisů, zasedáš v porotách soutěží. Proč zrovna folk?
Já jsem původně velký fanoušek folku nebyl, k tomu došlo až během mého působení v rádiu. Je to hudba, která se tu hodně hraje, tak jsem se k němu dostal blíž. A spolupráci s časopisem Folk, dříve Folk a country, mi nabídli. Byl jsem asi jeden z mála lidí tady, kteří se takové hudbě profesionálně věnovali. Ve folku je totiž narozdíl například od jazzu hodně amatérů..

Jsi pro absolutní zákaz kouření – myslíš tím v restauracích, nebo zákaz prodeje tabáku vůbec?
Je to můj postoj, který nikomu nevnucuji, a kdybych byl politik, tak bych se s ním ani nesnažil prorazit. Kdybych měl ale mluvit sám za sebe, tak bych byl pro absolutní zákaz, včetně prodeje.

Co tě baví na zoologických zahradách a co říkáš na tu brněnskou?
Jako dítě jsem měl hrozně rád zvířata a teď si to užívám s dětmi. Brněnská ZOO asi není nejlepší ani nejzajímavější, ale chodíme tam rádi.

A tvoje oblíbená exotická kuchyně se vaří doma, nebo kam na ni v Brně chodíš?
Spíš na ni chodím, než že bychom ji vařili doma. Mám rád obyčejná indická a vůbec asijská bistra, nemusí to být nic gurmánského. Mám to prostě raději než klasickou českou těžkou kuchyni.

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat
  • Ondřej Sochor

    7. březen 2013, 21:34
    Pěkný rozhovor se zajímavým člověkem. Díky.

Po jedenácté se vrátilo slavné Labutí jezero do Brna a to na jeviště Janáčkova divadla při úterní obnovené premiéře tohoto nesmrtelného titulu. V den premiéry také uplynulo rovné století od okamžiku, kdy brněnské publikum tento baletní klenot Petra Iljiče Čajkovského shlédlo vůbec poprvé. O té doby je na repertoáru největšího moravského divadla jen s krátkými přestávkami téměř nepřetržitě. Do obnovené premiéry mu předcházelo deset jevištních a choreografických přepracování.  více

Hudební cyklus „Barbara Maria Willi uvádí…“ je patnáct let hodnotou brněnského kulturního života. Koncerty staré hudby pořádané energickou cembalistkou a varhanicí v jedné osobě se těší neutuchající přízni posluchačů a programová nabídka hudebních večerů je rok od roku pestřejší. Není tedy divu, že nová sezóna přišla s něčím zcela ojedinělým – včera zahájil cyklus již 16. ročník spojením středověké hudby, výtvarného umění a Alighieriho Božské komedie. Večer s názvem KCHUN: PURGATIO vznikl spoluprací pěveckého dua KCHUN sestávajícího z tenoristy Martina Prokeše a barytonisty Marka Šulce s akademickým malířem Atilou Vörösem a video jockeyem Rudolfem Živcem. Umělecký výtvor sui generis doplnil záznam recitace herce Jiřího Dvořáka.  více

V sále Blahoslavova domu (centru Českobratrské církve evangelické) zazněla včera podvečer duchovní díla pozdní renesance a raného baroka v podání komorního sboru Ensemble Versus a souboru historických nástrojů Castello in Aria. Obě tělesa řídil umělecký vedoucí sboru Vladimír Maňas. V programu večera figurovaly skladby léty prověřených i takřka neznámých, sporadicky uváděných autorů evropské hudby.  více

Městské divadlo Brno včera uvedlo evropskou premiéru muzikálu Poslední loď (The Last Ship), jehož autorem je světoznámý hudebník Sting. A bude to směs jeho výtečné muziky vycházející z britského folku, zdařile a upřímně vyprávěný příběh, a také silné herecké výkony, které by měly zaručit šťastnou plavbu inscenace směrem k divákům.  více

Webový portál Brno - město hudby letos slaví šesté narozeniny. Jako symbolický dárek našim čtenářům přinášíme první z pravidelných měsíčních příspěvků brněnského dramatika, spisovatele a scenáristy Milana Uhdeho. Který se s vámi bude dělit o své vzpomínky, úvahy i popis aktuálního dění na poli brněnské kultury. Jeho dnešním tématem je Festival Janáček Brno.  více

Koncert uspořádaný k výjimečné události se ve čtvrtek odehrál v ZUŠ PhDr. Zbyňka Mrkose v brněnských Židenicích. Akce nesla název Cimbálový kolaudační koncert. Co vlastně bylo kolaudováno? Z titulu večera bylo patrné, že hlavní hvězdou programu se stane cimbál. Tento velký instrument se sametovým zvukem nestál v centru pozornosti náhodou. Kolaudován byl totiž nový cimbálový přírůstek do hudebního inventáře jmenované základní umělecké školy. Výrobcem nástroje, který zde pořídili, byla brněnská firma Všianský. Samotný výrobce Pavel Všianský, který je také známým hudebníkem se osobně zúčastnil, aby k zúčastněným pronesl něco slov o konstrukci a stavbě tohoto instrumentu.  více

Dlouhých patnáct let po svém debutu Rock’s Groove vydala brněnská Kulturní úderka své druhé album. Z původní sestavy zůstali zpěvák a kytarista Štěpán Dokoupil a baskytarista Mojmir Sabolovič, které na novince doplňují další tři zajímaví hráči – je to jednak zdvojená rytmika Daniel Prýgl (bicí) a Nedim Zlatar (perkuse) a dále Omer Blentić, který hraje na Hammondovy varhany, elektrický klavír, syntezátor, ale také na perský drnkací nástroj saz. Moravsko-bosenská sestava na svém novém albu nabízí mimořádně barevnou hudbu, která nezapomíná na své bluesové kořeny.  více

Nejnovější inscenací opery Národního divadla Brno se stalo dílo Don Carlos skladatele Giuseppe Verdiho a básníka Friedricha Schillera. Titul, který režíroval ředitel jmenované instituce Martin Glaser, měl premiéru v sobotu 2. února 2019 v Janáčkově divadle. Scénu navrhl Pavel Borák, kostýmy Markéta Sládečková-Oslzlá. O světelný design se postaral Martin Špetlík. Představení řídil Jaroslav Kyzlink, který se Sborem a orchestrem Janáčkovy opery NdB představení také nastudoval. V hlavních rolích se představili Luciano Mastro jako Don Carlos, Federico Sacchi v roli krále Filipa II., Carlosova otce; Jiří Brückler ztvárnil přítele titulní postavy a králova důvěrníka markýze Rodriga z Posy. Linda Ballová vystoupila jako mladá královna a milostně poblouzněná Alžběta z Valois; postavy pomstychtivé princezny Eboli, která tajně miluje králova syna, se ujala Veronika Hajnová-Fialová. Hrůzu nahánějícího inkvizitora představil Ondrej Mráz. Dále vystoupili také Andrea Široká, Martina Mádlová, Zdeněk Nečas a David Szendiuch.  více

Brněnská zpěvačka a výtvarnice Dáša Ubrová zpívala s kapelou, vystupuje s bigbandem, má blízko k šansonu, jazzu i rocku. Album nazvané pouze jejím jménem je pro ni důležité nejen proto, že jde o sólový debut. Zpěvačka si poprvé napsala sama všechny texty. Autory hudby jsou ve většině případů její dvorní spolupracovníci a producenti alba, pianista Vojtěch Svatoš a kytarista Pavel Šmíd.  více

Přesně na den 89. výročí úmrtí české národní a pěvecké ikony Emy Destinnové sdružení ProART Company připravilo multižánrový projekt. V příhodném prostoru vily Tugendhat umělci rozehráli hudebně-taneční drama pod titulem Ema Destinn – Bouře a klid, které vzniklo za účasti umělců z Brna, Vídně a Cottbusu.  více

Milovníci artificiální hudby čera mohli v Besedním domě vůbec poprvé slyšet nového šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese také v roli klavírního sólisty. Pod Daviesovou taktovkou zazněla Symfonie D dur op. 23 vamberského rodáka Jana Václava Huga Voříška a premiéra orchestrální úpravy komorního díla Antonína Dvořáka Maličkosti op. 47 zhotovená samotným šéfdirigentem. Za klavír Davies usedl jako interpret Klavírního koncertu č. 24 c moll Wolfganga Amadea Mozarta. V sólových partech se šéfdirigent představí ještě při dvou nadcházejících recitálech, na kterých zazní například díla Stevea Reicha, Johna Adamse a Philipa Glasse.  více

Díla soudobých skladatelů spjatých s Brnem občas slýcháme při produkcích zdejších souborů, které tuto tvorbu prezentují. Málokdy se ale dostanou k širší hudební veřejnosti. Poměrně nenápadně se včera v konventu Milosrdných bratří uskutečnil recitál věnovaný právě dílům brněnských skladatelů. O to více pozornosti by měl vzbudit jejich interpret Milan Paľa. Ten se dle svých slov „rozhodl udělat něco pro moravskou hudbu“ a pořídit v průběhu následujících let několik CD mapujících literaturu pro housle či violu z tvorby skladatelů s Moravou spjatých. Projekt Cantus Moraviae má už nyní své první dvoj CD, které se při včerejším večeru dočkalo křtu.  více

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více

Koncerty vážné hudby nám asociují především večerní hodiny, formální ustrojení a v některých případech i skleničku vína. Včerejší sobota dokázala, že dopoledne představuje stejně vhodný čas na uměleckou produkci. Hodinu před polednem zazněly v Křišťálovém sále brněnské Staré radnice violoncellové sonáty Ludwiga van Beethovena, Clauda Debussyho a Dmitrije Šostakoviče v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a klavíristy Marka Pinzowa. Koncert pořádalo Národní divadlo Brno.  více

„Dát si občas porci romantiky neškodí. Navíc za takovouto romantiku se stydět nemusíte,“ psal jsem v recenzi bilančního alba Střípky příběhů, které si brněnská skupina F.T.Prim vydala v roce 2013 u příležitosti čtvrtstoletí od svého vzniku. O pět let později, tedy k třicátým narozeninám, si skupina v čele se zpívajícím autorem a kytaristou nadělali novinkovou desku Labyrint. Platí opět vše, co jsem napsal minule. Opět by se dala vyzdvihnout romantika i trampská témata, stejně jako pozvolný posun od akustické „tulácké“ hudby k popu. I to balancování na samé hraně kýče v některých momentech zůstává, stejně jako nezpochybnitelná hráčská zručnost členů kapely. Skoro by se zdálo, že Labyrint nic nového nepřináší. Ale není to tak. Stačí dobrovolně zabloudit a v labyrintu tónů a slov najdeme zajímavé momenty. Jen si skutečně musíme připustit, že romantika občas není na škodu.  více

Nejčtenější

Kritika

Po jedenácté se vrátilo slavné Labutí jezero do Brna a to na jeviště Janáčkova divadla při úterní obnovené premiéře tohoto nesmrtelného titulu. V den premiéry také uplynulo rovné století od okamžiku, kdy brněnské publikum tento baletní klenot Petra Iljiče Čajkovského shlédlo vůbec poprvé. O té doby je na repertoáru největšího moravského divadla jen s krátkými přestávkami téměř nepřetržitě. Do obnovené premiéry mu předcházelo deset jevištních a choreografických přepracování.  více