Poutníci. O 45 letech s bluegrassem, překonávání rekordů a hledání textaře

7. prosinec 2015, 0:01

Poutníci. O 45 letech s bluegrassem, překonávání rekordů a hledání textaře

Skupina Poutníci si minulý pátek připomněla svůj první koncert, oslava 45. narozenin se neobešla bez hostů ani bez vzpomínek. Sešli jsme se s kapelníkem a kontrabasistou Jiřím Polou, abychom probrali historii i současnost kapely, která svou zlatou éru prožívala na přelomu 80. a 90. let, ale dodnes je při síle a intenzivně koncertuje.

Poutníci letos slaví 45 let od svého vzniku…
Ano, první koncert skupiny se konal 4. prosince 1970. A my celý letošní rok slavíme prací.

Ale důležité výročí v kapele slavíte i vy sám…
Vidíte, to mě ani nenapadlo. Ale ano, jsem v kapele od roku 1980. Současná sestava pak spolu hraje asi šest let.

Je pravda, že současný zpěvák Jakub Bílý se narodil v době, kdy Poutníci dávno byli etablovaná a úspěšná skupina.
Ano, je mu teprve 24 let, já jsem o rok starší než jeho tatínek. Když jsme s Poutníky zažívali největší úspěchy, Jakub ještě nebyl na světě. Druhý nejmladší, věkem i služebně, je v aktuální sestavě banjista Peter Mečiar, který za námi jezdí z Prievidze ze Slovenska a v Poutnících působí deset let. Relativně nejblíže má ke mně věkem Honza Máca, který s námi hraje na mandolínu a kytaru od roku 1997. Dojíždí za námi ze Dvora Králové nad Labem.

Jakub Bílý je z Ostravy, vy bydlíte ve Slavkově. V logu kapely máte stále uvedeno Brno, ale ze současné sestavy už nikdo v Brně nežije. Patří tedy Poutníci a Brno ještě k sobě?
Je to tradice a dobrá obchodní značka, spousta pořadatelů to tak má zavedené. A tak stále uvádíme Brno, i když to mám do Brna nejblíže já ze Slavkova. Kapela jako taková začala v Brně svou kariéru, v Brně také vyhrávala krajské a oblastní Porty a z Brna poté vystoupala do celorepublikových výšin.

Poutníci fungovali už deset let, když jste s nimi začal hrát. Jak probíhalo vaše namlouvání?
Hrál jsem na kontrabas, ve Slavkově jsme měli dětskou kapelu Honci. Když mi bylo patnáct nebo šestnáct, začali jsme jezdit na krajské Porty a tam jsem se asi poprvé setkal s Poutníky, kteří už tehdy patřili k regionální špičce. Jejich hudba mě oslovila, protože už tenkrát hráli trochu jinak než všichni ostatní kolem. Později, po vojně, jsem šel jednou ve Slavkově po náměstí a viděl jsem na plakátech, že v klubovně SSM – což byla, pokud to někdo už neví, tehdejší mládežnická organizace – se koná koncert Poutníků. Ta klubovna byla malá a oni tam hráli jen ve třech – Zdeněk Kalina a František Linhárek na kytary a Robert Křesťan na banjo. Byl to pěkný koncert a po něm se ještě povídalo a jamovalo. Od Poutníků tehdy odešel basista, já jsem ten večer dostal lano a o týden později jsem už jel na první zkoušku. Dodnes si pamatuju, jak jsem z té první zkoušky přijel domů a své tehdejší ženě jsem řekl, že budu hrát s Poutníky na kontrabas. Jí se to samozřejmě nelíbilo, jako se všem ženám tyto aktivity mužů nelíbí. Tak jsem ji uklidnil, že to bude tak na rok nebo na dva, než si najdou náhradu. A už to trvá 35 let.

Robert Křesťan se stal členem Poutníků krátce před vámi, v roce 1979. Jací byli Poutníci před Robertem Křesťanem?
Jak jsem říkal, Poutníky jsem znal z Port, kde hrávali ještě před Robertem. Ten totiž v té době vystupoval se svou jinou výraznou kapelou Trapeři. Poutníci tehdy hráli převzaté věci z amerického bluegrassu s českými texty, které psal tuším Jirka Látal. S tímto repertoárem už dokázali vítězit na krajských Portách a myslím, že dvakrát se dostali i do kola celostátního. Měli na svou dobu také skvělého banjistu Svaťu Kotase, který se už tehdy snažil hrát jinak než ostatní hráči na tento nástroj.

Co se změnilo ve vašem životě s nástupem k Poutníkům?
Splnil se mi sen z dětství. Asi ve dvanácti letech jsem slyšel první malou desku s country hudbou, dvě písničky od skupiny KTO. Pak to byli Greenhorni, Dvorana slávy, Flatt se Scruggsem… Ta hudba mě prostě oslovila a okouzlila. V pubertě má člověk různé sny a můj sen byl, že bych chtěl hrát takovou muziku, nejlépe profesionálně, což se mi s Poutníky splnilo. Když jsem v kapele začínal, chodil jsem ještě do práce. Jsem vyučený číšník a byla dřina kombinovat to s muzikou, dostat se na koncert bylo někdy napínavé. Ale pak přišla éra slavných plzeňských Port, na kterých Poutníci začali vyhrávat: V roce 1981 to byla Malá Porta, 1982 a 1983 „velké“ Porty, v roce 1985 jsme dostali Zlatou Portu, k tomu měl Robert ceny autorské. Někdy v roce 1988 se tehdejší kapelník František Linhárek zašel zeptat na tehdejší jedinou profesionální agenturu v Brně, jestli by o Poutníky neměli zájem. Oni řekli, že ano, a tak jsme si prošli také nechvalně známými profesionálními přehrávkami. Já jsem šel na jaře 1989 na volnou nohu, protože se to už s prací nedalo stíhat. Mívali jsme v té době deset až patnáct koncertů měsíčně. Profesionalizovala se celá kapela. Jediný, kdo neměl zájem, byl bývalý mandolinista Pavel Petržela, který chtěl dál pracovat v Zetoru. A tak jsme místo něj vzali Jirku Plocka, v této sestavě jsme hráli tři nebo čtyři roky a natočili jsme nejzásadnější poutnické desky.

Poutníky prošla řada skutečných hvězd českého bluegrassu a folku. Jak se vyvíjely mezilidské vztahy v kapele?
Když jsem do kapely přišel, byli jsme amatéři a chodili jsme do zaměstnání. Potom jsme šli na volnou nohu, ale já má na obě období – možná to bude věkem – dobré vzpomínky. V jednom roce jsme odehráli i 220 koncertů, skoro jsme nebyli doma. Vznikaly pochopitelně ponorky, byly nějaké hádky, nebyli jsme jenom andílci. Ale vždycky jsme se přes to přenesli a hráli jsme dál. I to, že jsme v takové době zůstali tři nebo čtyři roky ve stejné sestavě, o něčem svědčí.

O tom, že vztahy snad ani nemohly být špatné, svědčí i to, že si na kulatá a půlkulatá výročí pravidelně zvete bývalé členy skupiny. Jak tato tradice vznikla?
V roce 1991 se rozešla „legenární“ sestava Poutníků. V té době kdekdo chtěl zkoušet něco nového a Robert Křesťan si založil Druhou trávu. My jsme poté zkusili štěstí se zpěvačkou – tři roky s námi zpívala Hanka Černohorská. Pak se sestavy měnily, já jsem mezitím hrál i se slovenskou skupinou Fragment, ale vždy jsem měl štěstí na muzikanty, kteří dodnes patří do zlatého fondu českého a slovenského bluegrassu. A protože i ostatní mají na to období hezké vzpomínky, setkáváme se. Slavíme vždy jednou za pět let výročí Poutníků a do toho jsem já organizoval své koncerty ke čtyřicetinám a k padesátinám. Zvu Roberta Křesťana, Zdeňka Kalinu, Jiřího Plocka, Mirka Hulána a další. První takový koncert byl v roce 1995, kdy měl každý z přizvaných bývalých členů svou vlastní kapelu. Sešlo se nás tedy na pódiu pět nebo šest kapel, takový malý poutnický festival.

S Robertem Křesťanem od vás na začátku 90. let odešla silná autorská osobnost. Já oceňuji, že jste přesto nerezignovali na novou vlastní tvorbu. Jak moc bylo náročné se s ní prosadit?
My jsme si původně mysleli, že Robert sice odešel, ale my budeme psát jiné písničky a ono to tak nějak půjde dál. Nedocenili jsme to, že Robert je velká osobnost nejen českého bluegrassu nebo country, ale folkové hudby obecně a že je těžké po něm skládat něco nového. Na desku Je to v nás, na které zpívala Hanka Černohorská, skládal většinu melodií Svaťa Kotas a některé písně jsem psal i já. V té době nám hodně pomohl nejen v roli konferenciéra Josef Prudil, který pro nás psal básnické texty. Z mých písní měl největší diváckou odezvu Hotel Hillary s jeho textem. Teď nám Josef Prudil už sedm let schází. Pokud jde o novou sestavu, moc se mi líbila spolupráce s Milanem Jablonským, který nám napsal tři nebo čtyři texty. Pak jsem mu chtěl poslat další melodie, ale on mi napsal, že s textařskou prací končí, že je vyčerpaný a už nemá nápady. To mě hrozně mrzí. Naše zatím poslední autorská deska se jmenuje Poutníci 2006. Na ní mám já většinu melodií, jsou tam texty právě od pana Jablonského, některé ještě od Josefa Prudila a některé moje. Od té doby jsme CD s novými písněmi nevydali, hledáme textaře. Hlásí se nám sice různí autoři, ale nic z toho není ono.

Co by měl takový ideální text pro Poutníky splňovat?
To je těžká otázka. Hlavně by měl splnit to, že když si jej přečtu, bude mi jasné, že to je přesně ono. Je to tedy spíš pocitová záležitost. Nejsem v těchto věcech odborně vzdělaný.

Robert Křesťan se jako textař po odchodu z Poutníků posunul. Jak vnímáte jeho současnou tvorbu?
Robertovy texty jsou dost náročné. Často si kladu otázku, jestli v nich všemu rozumím. Ale já je nevnímám jen jako texty, důležitá je i hudba a celková nálada. Robert je – mohu-li to tak říct – velmi komplikovaná osobnost a komplikované jsou i jeho texty. Když si je přečtu, nemohu přesně říct, co jimi chtěl básník říci, ale jsem schopný aspoň vycítit, o čem ta píseň je.

Jak náročná byla změna obsazení a repertoáru na začátku 90. let pro posluchače? Bylo těžké nabízet jim „nové Poutníky“?
Prvního půl roku nebo rok, než si lidé uvědomili, že Robert s námi už není, to až tak těžké nebylo. Fanoušci přišli na koncert, čekali na Roberta, ale přišla Hanka Černohorská, my jsme jim nakonec stejně zahráli Panenku a oni byli spokojeni. Ale pro každou kapelu, od níž odejde výrazná osobnost, je to velmi těžké a spousta skupin to po roce nebo dvou vzdá. My jsme to neudělali a myslím, že jsme udělali dobře, protože současná sestava, co se týče instrumentace a zpěvu, se té legendární sestavě z 90. let vyrovná.

Neměnili se jen Poutníci, ale měnil se i svět kolem vás. Jak se například změnily možnosti propagace koncertů? Co je na ní v současné době nejnáročnější?
Jednak jsou náročná období v roce, kdy je těžké sehnat koncerty. Nejtěžší to bývá na jaře od února do dubna a potom na podzim od října do poloviny listopadu. Relativně lehce se shání koncerty přes léto. Hrajeme nejen na festivalech, ale také na městských slanostech, vinobraní, pivobraní… Také jsme si udělali vánoční program, se kterým jezdíme od konce listopadu do Vánoc včetně různých vánočních trhů. Letos jsme překonali rekord, máme hrát v prosinci sedmadvacetkrát. Co se týká propagace, snažím se využívat internet včetně Facebooku, posílám informace do lokálních rádií a novin. To jsou možnosti, které dřív nebyly. Naopak propagace na místě se zhoršila. Když chce kapela po Brně vylepit plakáty, stojí to šílené peníze.

Co chystají Poutníci po oslavách pětačtyřicetin?
Celý leden budeme odpočívat, ale pak už zase začneme hrát. Výhledově bych chtěl vydat ještě jednu autorskou desku. Začínám psát nové písničky, shánět textaře, ale vidím to až na rok 2017.

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat
  • Viktor Půček

    7. prosinec 2015, 17:13
    Nevím, jestli si na mě Jirka pamatuje. Viktor, country klub Joe Bratislava. Tenkrát Rownák, dnes Nový Rownák. Rád vám zkusím něco otextovat.

Dále si přečtěte

Poutníci po více než čtyřiceti letech existence nahráli novou desku na přání fanoušků. Je to album vánoční, což je téma, kterému se nevyhneme ani my. V příštích dnech vás čeká ještě malá rekapitulace uplynulého hudebního roku v Brně, vánoční anketa mezi osobnostmi hudby všech žánrů i pozvánka na půlnoční mši. Vánoce Brna – města hudby začínají právě teď.  více

Robertu Křesťanovi je dnes padesát pět let – k blahopřání přidáváme i krátké zastavení nad jeho tvorbou od dob skupin Trapeři a Poutníci až po dnešek.  více

Druhá tráva pro své příznivce připravila aktualizovaný pohled do minulosti s názvem Pojďme se napít. Robert Křesťan, který se například ke svému největšímu hitu, Panence, vrací nerad, našel dostatek pozapomenutých skladeb, s nimiž jde hrdě na trh.  více



Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Včerejší podvečer na piazzettě Janáčkova divadla se nesl ve znamení koncertu k zahájení sezóny 2019/2020 Národního divadla Brno (NdB). Propagace akce zajistila hudebnímu večeru to nejdůležitější – stovky diváků, kteří hojně zaplnili celé prostranství. Nelze opomenout opravdu široké věkové rozpětí, které je zejména na své spodní hranici (zatím ještě v kočárcích) tolik potřebné pro budoucí kulturu.   více

Konec září bude v nedaleké slovenské Bratislavě patřit world music. Široké veřejnosti i pozvaným zahraničním delegátům se představí přední kapely žánru ze Slovenska, na konferenci se bude hovořit o folkloru i jazzu, na programu budou koncerty světových hvězd i workshopy pro hudebníky a jejich manažery. Ředitelka festivalu Jarmila Vlčková zve na toto setkání i muzikanty z Brna a okolí. Účast na konferenci je zdarma, stačí se zaregistrovat na stránkách World Music Festivalu Bratislava.  více

Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.  více

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Nejčtenější

Kritika

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více