Radim Hanousek: Nic se neopravuje, točí se bez střihů

10. listopad 2014, 0:32

Radim Hanousek: Nic se neopravuje, točí se bez střihů

„Nikdy se nic neopravuje, nezkoušíme témata precizně do detailů, spíše hledáme prostředky, jak komunikovat.“ Tak popisoval v roce 2013 brněnský saxofonista Radim Hanousek svou spolupráci s norským trumpetistou Didrikem Ingvaldsenem. Jejich společná kapela NOCZ Quartet vydala loni své první album Toys, Toys And Toys a nyní přichází s druhou deskou NOCZ & Iva Bittová.

Proč jste se rozhodli přizvat do studia právě Ivu Bittovou?
S nápadem oslovit Ivu Bittovou přišel Didrik Ingvaldsen. Chtěl na desku nějakého zajímavého českého hudebníka, který se věnuje improvizaci. A dříve než jsem stačil promyslet, kdo připadá v úvahu, rovnou mě požádal, ať oslovím Ivu. Líbil se mi nápad doplnit naši hudbu ženským elementem. Dal jsem Ivě naše první CD Toys, Toys and Toys a ona po jeho poslechu s nabídkou souhlasila. Velmi pozitivně zareagoval i Ján Sudzina z košického vydavatelství Hevhetia, u kterého vyšla i naše předchozí deska. A ještě bych určitě zmínil jednu ženu, která se na albu také podílela. Mladá brněnská výtvarnice Natalie Perkof vytvořila obal, který je podle mě nepřehlédnutelný.

Iva Bittová se umí suverénně zhostit hudby různých žánrů. Vy jste v souvislosti s ní zmínil improvizaci. Jak tedy spolupráce probíhala?
Iva si vyžádala předem noty, ale myslím, že si za nimi nic konkrétního nepředstavila. Skladby obsahují jen krátká témata (a někdy ani to ne) a zbytek je otevřená improvizace. Sešli jsme se rovnou ve studiu. Musela být způsobem práce, kterou Didrik vyžaduje, zpočátku zaskočena. Nic se neopravuje, vše se točí bez střihů na trvale zapnuté nahrávání, každou skladbu hrajeme maximálně dvakrát nebo třikrát. Za několik hodin jsme měli přes dvacet skladeb a z nich devět se dostalo na CD. Iva je v improvizaci a napojení na hudebníky perfektní. Velice rychle se uvolnila natolik, že bez jakéhokoliv vysvětlování skvěle zapadla do celkového zvuku kapely. Za pár týdnů jsme jeli do studia znovu a zbytek skladeb na desku jsme nahráli už jen v kvartetu za půl dne.

Hlas Ivy Bittové je na albu dalším melodickým nástrojem, společně s trubkou a saxofonem může vytvářet harmonii a současně je zpěv v některých skladbách hodně rytmizovaný. Která z těchto rolí lidského hlasu je pro vás na albu nejdůležitější – melodická, harmonická, nebo rytmická?
Melodie a rytmus jsou nerozdělitelné věci. Zajímavý a nápaditý rytmus dodá i banální melodii význam. Totéž platí i naopak. S harmonií v prvním plánu nepracujeme, vzniká jaksi nahodile, tím, že se navzájem posloucháme. Téma samozřejmě většinou nějaké tonální centrum má, ale v improvizacích kloužeme, kam se nám zlíbí. Bez harmonického nástroje je to mnohem snazší.

To, co jste vyžadovali od Ivy Bittové, tedy improvizace, zřejmě hraje důležitou roli i ve fungování celé kapely…
Ano, v NOCZ hraje improvizace zásadní roli. Od začátku, a tedy i na novém albu. Nejde o sólisty a doprovod, hudbu vytváříme všichni společně. Baví mě, jak se čím dál tím víc upevňuje jednotný tvar kapely. Když hraju, mám pocit, že můžu udělat naprosto cokoliv a spoluhráči to ve stejném čase pochopí a podpoří.

Přestože hudbu vytváříte všichni společně, jako autor většiny skladeb je uvedený – stejně jako na předchozí desce – Didrik Ingvaldsen. Máte po několika letech spolupráce pocit, že by se jeho rukopis nějak vyvíjel?
Didrik umí napsat věci tak, aby dobře seděly hudebníkům a zároveň vytvořily dobrou půdu pro následné improvizace. Svůj rukopis má založený na zajímavém rytmickém napětí. Neustále skládá obrovské množství hudby, každou sérii koncertů hrajeme nový repertoár. Pokud něco nefunguje, hned skladbu vyřadí. Občas používá i méně obvyklé zápisy, grafické partitury. Teď v říjnu jsme realizovali další projekt – Didrik Ingvaldsen Orchestra. Byla to jedenáctičlenná sestava, NOCZ rozšířené o další bicí, piano, kytaru, tři saxofony a trombon, a Didrik pro ni napsal velice zajímavou hudbu na pomezí moderního bigbandového zvuku a experimentu. Projekt jsme natočili a zahráli jeden koncert a doufám, že budeme mít příležitost s tímto ansámblem dále pracovat.

Ta rozšířená sestava by mě určitě zajímala. Zaujalo mě totiž, že zatímco na obalu prvního alba jste měli uvedeno NOCZ Quartet, na „dvojce“ už je pouze NOCZ. Znamená to tedy, že kapela může mít do budoucna proměnlivý počet členů?
Vlastně ani nevím, proč jsme na obal první desky dali slovo Quartet, NOCZ je úplně dostačující. Teď se nám líbil název NOCZ & Iva Bittová. Změnu v počtu členů ale neplánujeme. Když zmapuju vývoj kapely, došlo jen jednou k výměně basisty (Mikaell Olsson – Marian Friedl) a dvakrát k výměně bubeníka (Martin Kleibl – Václav Pálka – Dag Magnus), ale nástrojové obsazení je pořád stejné.

Mluvili jsme o Didriku Ingvaldsenovi coby skladateli. Jak se vyvíjí vaše hra? Před rokem jste mi v rozhovoru pro Harmonii řekl: „Snažím se rozšířit si své možnosti, pokud jde o specifické techniky hraní, práci s tónem, s extrémní dynamikou, všechno to, co ve standardním jazzu člověk příliš nepoužívá.“ Co z toho se vám v NOCZ daří?
V NOCZ uplatním spíše různé druhy expresivity. Podařilo se mi dostat ze saxofonu kromě běžných rozšířených technik, jako je slap, multifoniky a cirkulační dech, rozmanité barvy tónu, všelijaké deformace čistoty. Největším dodavatelem rozšířených technik je pro mne skladatelka Lucie Vítková, moje spoluhráčka z Dust in the Groove. Většina jejich skladeb je pro mě velká výzva.

Skupina Dust in the Groove také nedávno změnila sestavu. Co je tedy v kapele nového?
Saxofonista a basklarinetista Michal Wróblewski a bubeník Václav Pálka odešli studovat do zahraničí. Dlouho jsem změnu sestavy řešil. Nakonec jsme se ustálili v kvintetu bez bicích a druhý saxofon nahradila trumpeta Jana Přibila. Napsal jsem pro tuto změněnou sestavu nové věci a ty starší upravil. Michal se k nám ale 28. listopadu přidá na festivalu Žižkov Meet Jazz v Akropoli. Navíc Lucie Vítková, vokalistka a akordeonistka, začala studovat v Berlíně, ale naštěstí zvládá na naše koncerty dojíždět. Je to ovšem organizačně náročnější.

Vím, že jste s Dust in the Groove plánovali sérii koncertů na méně obvyklých místech. Daří se to?
Podařilo se nám udělat koncerty v několika evangelických kostelech, v synagoze, v barokním refektáři… Využil jsem podporu nadací – ČNHF a Život umělce. Bez podobné podpory je totiž problém takové koncerty zorganizovat. Je třeba pronajmout to místo, na vlastní náklady zařídit světla, propagaci. Mám moc rád místa, kde se publikum maximálně koncentruje a vychutná si i prostor. Navíc takové duchovně silné místo výrazně ovlivní hudebníky, a tedy i celý koncert.

Prošel jste řadou kapel a ani dnes nejsou NOCZ a Dust in the Groove vašimi jedinými projekty. Na které ze svých aktuálních aktivit byste rád upozornil?
Určitě bych zmínil nový big band, který vznikl na JAMU – Cotatcha Orchestra, dále cooljazzový sextet MulliGang, Gabriela Kolčavová Trio, projekt soudobé hudby Dunami Ensemble, fusion Up! a vtipnou, původně divadelní kapelu Meteor z Prahy.

Pro některé z těchto kapel také skládáte. Píšete vždy pro konkrétní kapelu, nebo až dodatečně přiřazujete nápady k jednotlivým projektům?
Skládám pro konkrétní kapelu. Pouze dvě své skladby jsem použil současně ve dvou projektech. Verze jsou ale naprosto odlišné. Arabica pro NOCZ a Ivu Bittovou je krátká poměrně jednoduchá písnička a pro Dust in the Groove komplikovaná skladba se změnami temp a polyrytmy.

Loni jste dokončil bakalářské studium na Katedře jazzové interpretace na JAMU. Co vám škola dala?
Upevnil jsem si základy a zároveň poznal spoustu dalších možností, hlavně v kombinaci se soudobou vážnou hudbou. Nashromážděné informace budu ještě dlouho využívat. Potkal jsem také spoustu inspirativních hudebníků. Projekt Dust in the Groove vlastně původně vznikl pro můj absolventský koncert. Od října studuji magisterský program s profilací Kompozice a aranžování. Na JAMU je spousta zajímavých pedagogů, jazzová katedra je skvěle obsazena. Navíc vedoucím mého absolventského projektu je znalec veškeré hudby a obrovský muzikant Jiří Slavík. Věřím, že mi ještě škola spoustu dá.

Foto archiv Radima Hanouska

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Brněnské sdružení NOCZ natočilo nové album ve spolupráci s Ivou Bittovou. Poslechněte si z něj ukázku.  více

Velikonoční festival duchovní hudby pokračoval světovou premiérou kompozice Ivy Bittové Tenebrae, která kombinovala chorální nápěvy z Jistebnického kancionálu, zhudebněné verše jezuity Matěje Tannera a improvizaci. Působivé, ale i rušivé momenty se setkaly v chrámu svatého Jakuba.  více

Brno Improvising Unit je zcela nekonvenční kapela, která zkoumá možnosti a hranice hudební komunikace. V úterý křtili v Místogalerii na Skleněné louce své čerstvé CD, posluchači se při tom dočkali i motivu z Hvězdných válek.  Jinak se jedná o proměnlivé hudební seskupení kolem Pavla Zlámala, které je součástí výzkumného projektu JAMU.  více


Letošní fanzin Jazzman hudebního festivalu JazzFest byl plný obsažných medailonů i statí a objevila se v něm i pozoruhodná glosa dramaturga Českého rozhlasu Jazz Petra Vidomuse s provokativním titulkem Jazz nemusí být pánským klubem. Zamýšlí se nad genderovými stereotypy, kterých se světová (potažmo ani česká) jazzová scéna ještě úplně nezbavila. Skvělých sólistek ovládajících nástroje dříve zcela vyhrazené mužům přibývá. Přestože genderové kódování, které Vidomus pregnantně ironicky popsal, ještě není zcela překonáno, JazzFest letos výrazně přispěl k jeho postupnému odbourávání.  více

Během čtyř let, které od sebe dělí vydání prvního alba Záhir a druhého s názvem O Písni, se skupina Lee Banda virtuálně přemístila (dříve uváděla jako svůj domicil Adamov, nyní Jedovnice), dostala se na tzv. divokou kartu do semifinále Porty v Řevnicích a především lehce posunula svůj hudební styl. Zatímco na debutovém albu šlo o folkrockový střední proud, těžící ze zvuku elektrické kytary, na novince převažují akustické kytary, často v kombinaci s mandolínou a dalšími akustickými nástroji.  více

Šest let po předchozím albu Malý kluk přichází hravá kapela Listolet s novinkou. V názvu má sice pouze „pětiminutového“ tuláka, ale album vznikalo během pěti let v jednom studiu v Západních Karpatech „a dále v kuchyních, obývácích, sklepech a děcácích na mnoha místech“, jak se píše v bookletu. Jeho součástí je ostatně mapa Evropy s čísly přiřazenými k jednotlivým skladbám. Nejde však o to, ve které zemi která píseň vznikla nebo byla natočena. Důležitější je možná citát kapely: „Album stavíme jako obraz pro uši, pod fasádou folkrockových písní je mnoho detailů skrytých ve zvukových záhybech. Co skladba, to zvuková krajina, jiný příběh.“  více

V rámci letošní European Tour zavítal Bobby McFerrin poprvé do brněnského Sono Centra, kde se mu podařilo bezezbytku využít skvělou akustiku i blízký kontakt s publikem. Legenda se vrátila. Vrací se k nám ostatně často a nejen do Brna.  více

Sté dvacáté výročí narození Dukea Ellingtona, bez nadsázky nejvlivnější osobnosti světového jazzu, se slavilo napříč zeměmi a kontinenty. Edward Kennedy Ellington od dětství titulovaný jako Duke přišel na svět 29. dubna 1899 ve Washingtonu D.C. Na den přesně uspořádal důstojnou oslavu v zaplněných prostorách sálu HaDivadla brněnský big band Cotatcha Orchestra.  více

Letošní osmnáctý ročník JazzFestuBrno se výjimečně neuzavírá koncertem, ale jedinečnou (pro světové festivaly ovšem nikterak výjimečnou) sérií muzikantských a tanečních workshopů, zde ovšem zaměřených na dětské frekventanty. V sobotu 4. května se v příjemném prostředí Café Práh, v sousedství Vaňkovky, ujmou svých dětských žáků výrazné mladé osobnosti jazzové scény: Beata Hlavenková (pianistka a lektorka kompozice), Dano Šoltis (vedoucí bubenické třídy) a multiinstrumentalisté Jiří Slavík a Marian Friedl (průvodci Toulek po jazzových cestičkách), které doplní Kateřina Hanzlíková s lekcemi Tancohraní. S výjimkou kompozice, kde se přepokládá účast dětí starších dvanácti let, jsou ostatní „třídy“ otevřené i těm nejmenším. Další informace jsme si vyptali od spoluautora nápadu na dětský workshop a ředitele JazzFestu Brno Viléma Spilky.  více

Muzikál Nine podle legendárního filmu 8 a půl režiséra Fredericka Feliniho připravilo v režii Stanislava Moši jako předposlední premiéru sezóny Městské divadlo Brno. Na zdejší hudební scéně vypravili místy až lechtivou erotickou šou, které vévodí zajímavá scéna, zdařilé kostýmy, výtečné hudební nastudování a energie ženského herectví. Smyslnost některých taneční čísel naštěstí nepřebila ústřední téma hrdinovy krize: středního věku, umělecké i vztahové.  více

Letošní ročník festivalu JazzFestBrno měl několik vrcholů – záleželo samozřejmě na osobním vkusu každého návštěvníka, na jeho očekáváních a samozřejmě na tom, kdo toho kolik stihl navštívit. Pro autora článku patřil k vrcholům žánrově a aranžérsky pestrý večer s basistou Stanleym Clarkem 23. dubna a také předposlední koncert festivalu, vystoupení „toho druhého“ Avishaie Cohena v Huse na provázku 28. dubna. Byla to hudebně čistá esence jazzu s poselstvím. Naléhavá, srdcervoucí a poetická.  více

Jeden z hudebních vrcholů minulého týdne představoval koncert hudebního seskupení Malina Brothers se dvěma jedinečnými hostujícími hudebníky, Kateřinou García a Charlie McCoyem v brněnském Sono Centru. A protože se při vystoupení pořizoval profesionální videozáznam s televizní technikou pro první live DVD této kapely, byl mimořádný i samotný večer – délkou i kvalitou.  více

V rámci Temných hodinek Velikonočního festivalu duchovní hudby vystoupil včera pod vedením dirigenta Jakuba Kydlíčka Barokní orchestr Pražské konzervatoře. Instrumentalisty doplnila sopranistka Anna Petrtylová, altistka Monika Machovičová, tenorista Marek Žihla a basista David Malát. Zaznělo na český text komponované Oratorium na Velký pátek moravského skladatele a kantora Josefa Schreiera.  více

Série koncertů s názvem Harafica tour 2019 se v úterý 16. dubna přenesla ze slovenské Skalice do Brna. Cimbálová muzika z Uherského Hradiště na něm představila neuvěřitelně pestrou směsici žánrů, hostů a občas i pocitů.  více

Kostel svatého Josefa se včera stal místem soukromých výpovědí skladatele Františka Gregora Emmerta a houslisty Milana Paľy. V pozvolna se stmívajících prostorách chrámu zazněla skladba Ecce Homo, symfonie pro sólové housle.  více

Letošní ročník festivalu JazzfestBrno nabízí nepřeberné množství rozmanitých crossoverů , žánrových směsic a fúzí. V duchu tohoto stylového spektra v rekonstruovaném (akusticky významně vylepšeném) sále Janáčkova divadla nabídl svůj vyhlášený osobitý nadžánrový sound klasik jazz fusion a britský kytarista John McLaughlin se svou formací The 4th Dimension. V Brně se představil vůbec poprvé.  více

Koncert s podtitulem Nova et Vetera zahájil na Květnou neděli 28. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby s tématem Ceremonie/Je dobré slavit Pána. Kromě gregoriánského chorálu svatého týdne v podání tělesa Schola Gregoriana Pragensis, který včerejší koncert zahájil, zazněla světová premiéra skladby So Shall He Descend estonského autora Toiva Tuleva v provedení sopranistky Ivany Rusko, mezzosopranistky Bettiny Schneebeli, tenoristy Jaroslava Březiny, barytonisty Jiřího Hájka, sboristek Anety Bendové Podracké, Jany Vondrů a Pavly Radostové, sboru Ars Brunensis pod vedením sbormistra Dana Kalouska a Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta orchestru Denise Russella Daviese. Dílo vzniklo na objednávku festivalu a přímo na míru katedrále svatého Petra a Pavla.  více

Festival JazzFestBrno letos rozšířil svou nabídku o „elektronickou“ programovou linii Tension. V rámci které vystoupily 28. března v prostoru Praha v Brně formace Zabelov Group a HRTL Spaghetti Ensemble. Ideově blízko však k této nové řadě měl i dvouhodinový koncert, který se odehrál 5. dubna ve vyprodaném Sono Centru. Manchesterské trio GoGo Penguin sice využívá desetiletími prověřený instrumentální půdorys jazzového klavírního tria, ale na svých albech i koncertech osciluje kolem elektronické hudby coby východiska.

Nejčtenější

Kritika

V rámci letošní European Tour zavítal Bobby McFerrin poprvé do brněnského Sono Centra, kde se mu podařilo bezezbytku využít skvělou akustiku i blízký kontakt s publikem. Legenda se vrátila. Vrací se k nám ostatně často a nejen do Brna.  více