Radim Hanousek: Nic se neopravuje, točí se bez střihů

10. listopad 2014, 0:32

Radim Hanousek: Nic se neopravuje, točí se bez střihů

„Nikdy se nic neopravuje, nezkoušíme témata precizně do detailů, spíše hledáme prostředky, jak komunikovat.“ Tak popisoval v roce 2013 brněnský saxofonista Radim Hanousek svou spolupráci s norským trumpetistou Didrikem Ingvaldsenem. Jejich společná kapela NOCZ Quartet vydala loni své první album Toys, Toys And Toys a nyní přichází s druhou deskou NOCZ & Iva Bittová.

Proč jste se rozhodli přizvat do studia právě Ivu Bittovou?
S nápadem oslovit Ivu Bittovou přišel Didrik Ingvaldsen. Chtěl na desku nějakého zajímavého českého hudebníka, který se věnuje improvizaci. A dříve než jsem stačil promyslet, kdo připadá v úvahu, rovnou mě požádal, ať oslovím Ivu. Líbil se mi nápad doplnit naši hudbu ženským elementem. Dal jsem Ivě naše první CD Toys, Toys and Toys a ona po jeho poslechu s nabídkou souhlasila. Velmi pozitivně zareagoval i Ján Sudzina z košického vydavatelství Hevhetia, u kterého vyšla i naše předchozí deska. A ještě bych určitě zmínil jednu ženu, která se na albu také podílela. Mladá brněnská výtvarnice Natalie Perkof vytvořila obal, který je podle mě nepřehlédnutelný.

Iva Bittová se umí suverénně zhostit hudby různých žánrů. Vy jste v souvislosti s ní zmínil improvizaci. Jak tedy spolupráce probíhala?
Iva si vyžádala předem noty, ale myslím, že si za nimi nic konkrétního nepředstavila. Skladby obsahují jen krátká témata (a někdy ani to ne) a zbytek je otevřená improvizace. Sešli jsme se rovnou ve studiu. Musela být způsobem práce, kterou Didrik vyžaduje, zpočátku zaskočena. Nic se neopravuje, vše se točí bez střihů na trvale zapnuté nahrávání, každou skladbu hrajeme maximálně dvakrát nebo třikrát. Za několik hodin jsme měli přes dvacet skladeb a z nich devět se dostalo na CD. Iva je v improvizaci a napojení na hudebníky perfektní. Velice rychle se uvolnila natolik, že bez jakéhokoliv vysvětlování skvěle zapadla do celkového zvuku kapely. Za pár týdnů jsme jeli do studia znovu a zbytek skladeb na desku jsme nahráli už jen v kvartetu za půl dne.

Hlas Ivy Bittové je na albu dalším melodickým nástrojem, společně s trubkou a saxofonem může vytvářet harmonii a současně je zpěv v některých skladbách hodně rytmizovaný. Která z těchto rolí lidského hlasu je pro vás na albu nejdůležitější – melodická, harmonická, nebo rytmická?
Melodie a rytmus jsou nerozdělitelné věci. Zajímavý a nápaditý rytmus dodá i banální melodii význam. Totéž platí i naopak. S harmonií v prvním plánu nepracujeme, vzniká jaksi nahodile, tím, že se navzájem posloucháme. Téma samozřejmě většinou nějaké tonální centrum má, ale v improvizacích kloužeme, kam se nám zlíbí. Bez harmonického nástroje je to mnohem snazší.

To, co jste vyžadovali od Ivy Bittové, tedy improvizace, zřejmě hraje důležitou roli i ve fungování celé kapely…
Ano, v NOCZ hraje improvizace zásadní roli. Od začátku, a tedy i na novém albu. Nejde o sólisty a doprovod, hudbu vytváříme všichni společně. Baví mě, jak se čím dál tím víc upevňuje jednotný tvar kapely. Když hraju, mám pocit, že můžu udělat naprosto cokoliv a spoluhráči to ve stejném čase pochopí a podpoří.

Přestože hudbu vytváříte všichni společně, jako autor většiny skladeb je uvedený – stejně jako na předchozí desce – Didrik Ingvaldsen. Máte po několika letech spolupráce pocit, že by se jeho rukopis nějak vyvíjel?
Didrik umí napsat věci tak, aby dobře seděly hudebníkům a zároveň vytvořily dobrou půdu pro následné improvizace. Svůj rukopis má založený na zajímavém rytmickém napětí. Neustále skládá obrovské množství hudby, každou sérii koncertů hrajeme nový repertoár. Pokud něco nefunguje, hned skladbu vyřadí. Občas používá i méně obvyklé zápisy, grafické partitury. Teď v říjnu jsme realizovali další projekt – Didrik Ingvaldsen Orchestra. Byla to jedenáctičlenná sestava, NOCZ rozšířené o další bicí, piano, kytaru, tři saxofony a trombon, a Didrik pro ni napsal velice zajímavou hudbu na pomezí moderního bigbandového zvuku a experimentu. Projekt jsme natočili a zahráli jeden koncert a doufám, že budeme mít příležitost s tímto ansámblem dále pracovat.

Ta rozšířená sestava by mě určitě zajímala. Zaujalo mě totiž, že zatímco na obalu prvního alba jste měli uvedeno NOCZ Quartet, na „dvojce“ už je pouze NOCZ. Znamená to tedy, že kapela může mít do budoucna proměnlivý počet členů?
Vlastně ani nevím, proč jsme na obal první desky dali slovo Quartet, NOCZ je úplně dostačující. Teď se nám líbil název NOCZ & Iva Bittová. Změnu v počtu členů ale neplánujeme. Když zmapuju vývoj kapely, došlo jen jednou k výměně basisty (Mikaell Olsson – Marian Friedl) a dvakrát k výměně bubeníka (Martin Kleibl – Václav Pálka – Dag Magnus), ale nástrojové obsazení je pořád stejné.

Mluvili jsme o Didriku Ingvaldsenovi coby skladateli. Jak se vyvíjí vaše hra? Před rokem jste mi v rozhovoru pro Harmonii řekl: „Snažím se rozšířit si své možnosti, pokud jde o specifické techniky hraní, práci s tónem, s extrémní dynamikou, všechno to, co ve standardním jazzu člověk příliš nepoužívá.“ Co z toho se vám v NOCZ daří?
V NOCZ uplatním spíše různé druhy expresivity. Podařilo se mi dostat ze saxofonu kromě běžných rozšířených technik, jako je slap, multifoniky a cirkulační dech, rozmanité barvy tónu, všelijaké deformace čistoty. Největším dodavatelem rozšířených technik je pro mne skladatelka Lucie Vítková, moje spoluhráčka z Dust in the Groove. Většina jejich skladeb je pro mě velká výzva.

Skupina Dust in the Groove také nedávno změnila sestavu. Co je tedy v kapele nového?
Saxofonista a basklarinetista Michal Wróblewski a bubeník Václav Pálka odešli studovat do zahraničí. Dlouho jsem změnu sestavy řešil. Nakonec jsme se ustálili v kvintetu bez bicích a druhý saxofon nahradila trumpeta Jana Přibila. Napsal jsem pro tuto změněnou sestavu nové věci a ty starší upravil. Michal se k nám ale 28. listopadu přidá na festivalu Žižkov Meet Jazz v Akropoli. Navíc Lucie Vítková, vokalistka a akordeonistka, začala studovat v Berlíně, ale naštěstí zvládá na naše koncerty dojíždět. Je to ovšem organizačně náročnější.

Vím, že jste s Dust in the Groove plánovali sérii koncertů na méně obvyklých místech. Daří se to?
Podařilo se nám udělat koncerty v několika evangelických kostelech, v synagoze, v barokním refektáři… Využil jsem podporu nadací – ČNHF a Život umělce. Bez podobné podpory je totiž problém takové koncerty zorganizovat. Je třeba pronajmout to místo, na vlastní náklady zařídit světla, propagaci. Mám moc rád místa, kde se publikum maximálně koncentruje a vychutná si i prostor. Navíc takové duchovně silné místo výrazně ovlivní hudebníky, a tedy i celý koncert.

Prošel jste řadou kapel a ani dnes nejsou NOCZ a Dust in the Groove vašimi jedinými projekty. Na které ze svých aktuálních aktivit byste rád upozornil?
Určitě bych zmínil nový big band, který vznikl na JAMU – Cotatcha Orchestra, dále cooljazzový sextet MulliGang, Gabriela Kolčavová Trio, projekt soudobé hudby Dunami Ensemble, fusion Up! a vtipnou, původně divadelní kapelu Meteor z Prahy.

Pro některé z těchto kapel také skládáte. Píšete vždy pro konkrétní kapelu, nebo až dodatečně přiřazujete nápady k jednotlivým projektům?
Skládám pro konkrétní kapelu. Pouze dvě své skladby jsem použil současně ve dvou projektech. Verze jsou ale naprosto odlišné. Arabica pro NOCZ a Ivu Bittovou je krátká poměrně jednoduchá písnička a pro Dust in the Groove komplikovaná skladba se změnami temp a polyrytmy.

Loni jste dokončil bakalářské studium na Katedře jazzové interpretace na JAMU. Co vám škola dala?
Upevnil jsem si základy a zároveň poznal spoustu dalších možností, hlavně v kombinaci se soudobou vážnou hudbou. Nashromážděné informace budu ještě dlouho využívat. Potkal jsem také spoustu inspirativních hudebníků. Projekt Dust in the Groove vlastně původně vznikl pro můj absolventský koncert. Od října studuji magisterský program s profilací Kompozice a aranžování. Na JAMU je spousta zajímavých pedagogů, jazzová katedra je skvěle obsazena. Navíc vedoucím mého absolventského projektu je znalec veškeré hudby a obrovský muzikant Jiří Slavík. Věřím, že mi ještě škola spoustu dá.

Foto archiv Radima Hanouska

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Brněnské sdružení NOCZ natočilo nové album ve spolupráci s Ivou Bittovou. Poslechněte si z něj ukázku.  více

Velikonoční festival duchovní hudby pokračoval světovou premiérou kompozice Ivy Bittové Tenebrae, která kombinovala chorální nápěvy z Jistebnického kancionálu, zhudebněné verše jezuity Matěje Tannera a improvizaci. Působivé, ale i rušivé momenty se setkaly v chrámu svatého Jakuba.  více

Brno Improvising Unit je zcela nekonvenční kapela, která zkoumá možnosti a hranice hudební komunikace. V úterý křtili v Místogalerii na Skleněné louce své čerstvé CD, posluchači se při tom dočkali i motivu z Hvězdných válek.  Jinak se jedná o proměnlivé hudební seskupení kolem Pavla Zlámala, které je součástí výzkumného projektu JAMU.  více


Zatímco se pomalu doznívající léto připravuje k podzimnímu klidu a zrání, Filharmonie Brno stojí na počátku další sezóny, a to navíc pod vedením nového šéfdirigenta a uměleckého ředitele. O tom, že Dennis Russell Davies je dirigent par excellence, mohl posluchače přesvědčit již závěrečný koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby. Teprve v úterý 18. září se však mohl Davies plně chopit svého řemesla a v rámci inauguračního koncertu po boku Filharmonie Brno uvést českou premiéru světoznámého díla Harmonielehre od amerického skladatele Johna Adamse. A to vůbec není špatný začátek.  více

Festival Jazz Groove Brno bude probíhat na několika místech Brna od 2. října do 5. prosince 2018. S jeho ředitelem Josefem Buchtou hovoříme nejen o letošním programu, ale především o novém názvu a nové náplni celé akce.  více

„Hraju současný folk bez dalších přívlastků – vztekle i jemně, v legraci i bez ní,“ říká o sobě písničkář Šimon Peták. Narodil se na samém počátku 90. let, „rok poté, co skončily se staré časy,“ líčí. Pochází z jižních Čech, ale dospíval u Berounky, krátce žil v Praze, která mu prý však ztrpkla, a nakonec se usadil v Brně. „Stal jsem se tu dramaturgem, vyučil na kominíka,“ pokračuje ve svém veršovaném životopisu, který najdete na jeho profilu na serveru Bandzone.cz. Právě tam si také můžete Šimonovy písničky z alba Homo Habitus nejen poslechnout, ale také legálně zdarma stáhnout.  více

V poněkud netradičním prostředí brněnského Metro music baru se představilo hudební uskupení s názvem Musica Folklorica tedy kapela, kterou folklorním nadšencům netřeba dlouze představovat. Špičkoví muzikanti hrají převážně vlastní úpravy lidových písní zejména z Horňácka, Myjavy případně Rumunska. Do Brna nyní přijeli pokřtít svoje v pořadí už jedenácté album.  více

Národní divadlo Brno uvedlo Smetanovu operu v prostorách brněnského výstaviště v režii uměleckého šéfa opery Jiřího Heřmana a s hudebním nastudováním dirigenta Roberta Kružíka, sbor řídil Pavel Koňárek. Scénu připravil a navrhl Tomáš Rusín. V roli kněžny Libuše se představila Lucie Hájková, jejího chotě ztvárnil Jiří Hájek, postavy Chrudoše od Otavy se ujal Pavoľ Remenár, jeho bratra Šťáhlava na Radbuze pak Dušan Růžička; sestru obou bratrů Radmilu přednesla Václava Krejčí Housková. Jan Štáva se ujal role strýce Lutobora a jeho dceru Krasavu ztvárnila Alžběta Poláčková. Jako Tomáš Garrigue Masaryk vystoupil činoherní herec Švandova divadla Marek Pospíchal.  více

Rozhovor s Martou Kovářovou, kapelnicí skupiny Budoár staré dámy, je škoda číst. Marta je totiž tak osobitá vypravěčka, že je lepší ji poslouchat. Nebo se přitom na ni i dívat. Jenže na druhou stranu, jak se dozvíte v rozhovoru, který vznikl u příležitosti dvaceti let kapely, dobrá píseň by měla obstát i bez obrazového doprovodu. A dobré vyprávění snad zaujme i v písemné formě.  více

Od 30. srpna do 10. září bude na českém turné bluesový kytarista z Texasu Jonn Del Toro Richardson. Jedno z jeho vystoupení se odehraje na jižní Moravě – 2. září v kulturním domě Strážničan ve Strážnici. Další koncerty se konají například 30. srpna ve Valašském Meziříčí, 7. září nebo 10. září v Ostravě. Jonn Del Toro Richardson má na svém kontě sice pouze jedno sólové album (druhé připravuje na rok 2019), ale jako vyhledávaný studiový i koncertní kytarista spolupracoval s mnoha ze špiček bluesové scény.  více

Několik prvních tónů z první a poslední písně prozradí o novém albu skupiny Poletíme? to nejdůležitější. Na začátku ostré kytary, rockový řev a text o tom, jak „seděli jsme s klukama v bekstejdži“ a „jsme dobří, takže asi potřebujem hit“. Na konci valčík s akordeonem, ledabylý zpěv a slova o rozladěné kapele, o bezdomovcích a o autě, „co veze ovci“. Písně nabité rockovou energií samozřejmě k Poletíme? patří, hitů má tato kapela celou řadu. Nicméně směřování od ostrého rokenrolu k pohodovému valčíčku zobrazuje kapelu v čele s Rudolfem Brančovským přesně tak, jak ji po letech vnímám: Přes všechny snahy o drsnost a chlapáctví je nejsilnější tam, kde jde o obyčejný příběh, zajímavé vypozorované detaily (třeba ten s tou ovcí v autě) a o jakoby obyčejnou písničku. A taky o humor, kterého je na novém albu opět požehnaně. A mám pocit, že se tentokrát Rudolfovi více než kdy dříve dařilo balancovat mimo oblast trapnosti.  více

Devatenáctý ročník Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk zahájil ambiciózní projekt lotyšské akordeonistky Ksenije Sidorové uvádějící podmanivé a smyslné melodie Bizetovy opery Carmen v netradiční a populární či jazzovou hudbou ovlivněné interpretaci. Stěžejní část programu tvořily skladby z alba Carmen, které akordeonistka natočila a vydala jako svůj debut roku 2016. Na pódiu stanuli po boku Ksenije Sidorové také houslista Alejandro Loguercio, klavírista Claudio Constantini, kontrabasista Roberto Koch, kytarista Reentko Dirks a perkusista David Kuckhermann, v několika skladbách doprovodil hudebníky orchestr Filharmonie Brno pod vedením Marka Ivanoviće. Kromě upravených čísel z Bizetova díla zazněla také skladba Malagueña kubánského skladatele Ernesta Lecuony. Pojítko mezi jednotlivými hudebními čísly tvořily částečně improvizované sólové výstupy jednotlivých hudebníků. Přitažlivý program koncertu pod širým nebem tedy sliboval oslovit nejen milovníky vážné hudby, ale také posluchače, kteří jinak zařazují tento druh hudby do svého kulturního vyžití spíše sporadicky. Lákavý příslib uhrančivých melodií pod letní hvězdnou oblohou však narazil na zásadní nedostatek – kvalitu zvuku.  více

Během čtyř dnů nabídl Maraton hudby Brno na 150 koncertů v podání více než 500 účinkujících. Na festivalu se potkali místní umělci i hosté ze zahraničí. Jazzový večer v Sono centru zahájili brněnští Marek Kotača Trio, po kterých následoval Yaron Herman z Izraele a Kenny Garrett z USA, na pódiu na hradě Špilberk dostala publikum do varu domácí hip-hopová legenda Chaozz i crossoveroví a světoví Dog Eat Dog. O rockový večer na Flédě se postarali The Adicts z Anglie spolu s pražským uskupením The Fialky, v Sono centru zase holandští Physical Graffiti vzdali poctu skupině Led Zeppelin. Rocku byla v Brně spousta, v neděli večer vystoupili i britští alt-J.  více

Brněnská „all-stars“ sestava Pozdní sběr přichází po čtyřech letech s novým albem. Tentokrát nezdůrazňuje na obalu osobu svého zakladatele a kapelníka Jiřího Pařeza, který sice zůstává hlavním autorem i sólovým zpěvákem, ale album jako celek je ještě více než minulá deska Pohlednice z Paříže (2014) výsledkem spolupráce sehrané sestavy. V ní se sešli muzikanti jako Michael Vašíček, Emil Formánek, Jiří Meisner nebo David Velčovský, tedy hráči, v jejich životopisech najdeme položky jako Vlasta Redl & Každý den jinak, Kamelot nebo Druhá tráva. Velkou posilou a výrazným oživením sestavy od minulého alba je Radim Zenkl, špičkový mandolinista, působící ve Spojených státech a nyní opět i na Moravě. Vedle mandolíny na album přispěl i irskou flétnou, ale na albu najdeme i další zajímavé barvy – tubu v závěrečné písni Na pivu (v níž se mimochodem vystřídá rekordní počet zpěváků v historii skupiny), dechovou sekci v úvodním Amsterdamu nebo čtveřici lesních rohů ve Smířenívíce

12. srpna 2018 si připomeneme 90. výročí úmrtí skladatele Leoše Janáčka. Zemřel ve věku 74 let na vrcholu tvůrčích sil a jeho náhlá smrt všechny zaskočila. Koncem července 1928 odjel na letní pobyt do rodných Hukvald, kam za ním přijela Kamila Stösslová se synem Ottou. Vzal si s sebou opis partitury své poslední opery Z mrtvého domu, aby provedl korektury a doplňky, práci však nestihl dokončit. Ze silného nachlazení se rozvinul zápal plic, se kterým byl skladatel převezen do Kleinova sanatoria v blízké Ostravě. Zemřel v neděli 12. srpna 1928 v deset hodin dopoledne. Pohřeb se konal o tři dny později v Brně. Janáček je pochován na brněnském Ústředním hřbitově v tzv. čestném kruhu, autorem náhrobku je výtvarník Eduard Milén (tentýž, který navrhl scénu a kostýmy ke světové premiéře opery Příhody lišky Bystroušky).  více

Kdo jezdí do Náměště nad Oslavou na Folkové prázdniny pravidelně, dobře zná strukturu tohoto sympatického festivalu, která se ani letos od předchozích ročníků nelišila: úvodní sobotní koncert jedné kapely (letos Frigg z Finska), následovaný nadstandardním rautem na zámku pro sponzory a podporovatele festivalu, a dalších sedm dní nabitých nejen špičkovou hudbou z celého světa, ale také tvůrčími dílnami, odbornými i odlehčenými přednáškami a rozpravami, výstavami, tancem, společným zpíváním a formálním i neformálním setkáváním. To vše se každý rok točí kolem jednoho základního tématu, které letos bylo „O paměti“. Celých těch osm dnů se v Náměšti vzpomínalo, upamatovávalo, paměti bylo dokonce věnováno i dvoudenní odborné kolokvium v podkroví náměšťské nové radnice. A přitom se po večerech v zámeckém parku odehrávala svěží, naprosto současná hudební dobrodružství.  více

V neděli zakončený XIV. ročník Hudebního festivalu Znojmo nesl podtitul Svár duše s tělem. Jihomoravské město vítá na svých prknech už řádku let renomované interprety od rezidenčního Czech Ensemble Baroque po sólisty zvučných jmen. Na závěr letošního ročníku sliboval nejpůsobivější zážitek tohoto léta – pozvání totiž přijal cenami ověnčený soubor Il Giardino Armonico, který se pod vedením Giovanniho Antoniniho orientuje na interpretaci děl 17. a 18. století. Spolu s věhlasnou sopranistkou Annou Prohaska se v jízdárně Louckého kláštera zastavili v neděli při turné k novému CD Serpent & Fire.  více

Netradiční koncert vokálního tělesa Czech Ensemble Baroque Quintet včera na Hudebním festivalu Znojmo představil tvorbu skladatele Matea Flechy (1481–1553). V běžně nepřístupných prostorách sálu konventu Louckého kláštera zazněly tzv. ensalady tedy polyfonní skladby míchající pro komický efekt dialekty, jazyky a často zcela nesmyslná slova či citoslovce. Mezi zhudebňovanými slovy se tak objevují výrazy jako „bum bum“, „tif tof“, „tra la la la“ nebo třeba „badum dům“. Mateo Flecha byl jedním ze skladatelů, kteří pomohli žánr jako takový ustanovit a etablovat. Samotný termín je znám především z publikace Las Ensaladas de Flecha Prague (1581), kterou vydal Flechův synovec, jménem taktéž Mateo Flecha. Tento Flecha junior vydal ve zmíněné sbírce ensalady právě Matea Flechy staršího. Vokální ansámbl doplnili ještě flétnistka Michaela Koudelková, theorbista Karel Fleischlinger a Emil Machain s Ester Švábkovou na bicí nástroje.  více

Nejčtenější

Kritika

Zatímco se pomalu doznívající léto připravuje k podzimnímu klidu a zrání, Filharmonie Brno stojí na počátku další sezóny, a to navíc pod vedením nového šéfdirigenta a uměleckého ředitele. O tom, že Dennis Russell Davies je dirigent par excellence, mohl posluchače přesvědčit již závěrečný koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby. Teprve v úterý 18. září se však mohl Davies plně chopit svého řemesla a v rámci inauguračního koncertu po boku Filharmonie Brno uvést českou premiéru světoznámého díla Harmonielehre od amerického skladatele Johna Adamse. A to vůbec není špatný začátek.  více