Radim Hanousek: Nic se neopravuje, točí se bez střihů

10. listopad 2014, 0:32

Radim Hanousek: Nic se neopravuje, točí se bez střihů

„Nikdy se nic neopravuje, nezkoušíme témata precizně do detailů, spíše hledáme prostředky, jak komunikovat.“ Tak popisoval v roce 2013 brněnský saxofonista Radim Hanousek svou spolupráci s norským trumpetistou Didrikem Ingvaldsenem. Jejich společná kapela NOCZ Quartet vydala loni své první album Toys, Toys And Toys a nyní přichází s druhou deskou NOCZ & Iva Bittová.

Proč jste se rozhodli přizvat do studia právě Ivu Bittovou?
S nápadem oslovit Ivu Bittovou přišel Didrik Ingvaldsen. Chtěl na desku nějakého zajímavého českého hudebníka, který se věnuje improvizaci. A dříve než jsem stačil promyslet, kdo připadá v úvahu, rovnou mě požádal, ať oslovím Ivu. Líbil se mi nápad doplnit naši hudbu ženským elementem. Dal jsem Ivě naše první CD Toys, Toys and Toys a ona po jeho poslechu s nabídkou souhlasila. Velmi pozitivně zareagoval i Ján Sudzina z košického vydavatelství Hevhetia, u kterého vyšla i naše předchozí deska. A ještě bych určitě zmínil jednu ženu, která se na albu také podílela. Mladá brněnská výtvarnice Natalie Perkof vytvořila obal, který je podle mě nepřehlédnutelný.

Iva Bittová se umí suverénně zhostit hudby různých žánrů. Vy jste v souvislosti s ní zmínil improvizaci. Jak tedy spolupráce probíhala?
Iva si vyžádala předem noty, ale myslím, že si za nimi nic konkrétního nepředstavila. Skladby obsahují jen krátká témata (a někdy ani to ne) a zbytek je otevřená improvizace. Sešli jsme se rovnou ve studiu. Musela být způsobem práce, kterou Didrik vyžaduje, zpočátku zaskočena. Nic se neopravuje, vše se točí bez střihů na trvale zapnuté nahrávání, každou skladbu hrajeme maximálně dvakrát nebo třikrát. Za několik hodin jsme měli přes dvacet skladeb a z nich devět se dostalo na CD. Iva je v improvizaci a napojení na hudebníky perfektní. Velice rychle se uvolnila natolik, že bez jakéhokoliv vysvětlování skvěle zapadla do celkového zvuku kapely. Za pár týdnů jsme jeli do studia znovu a zbytek skladeb na desku jsme nahráli už jen v kvartetu za půl dne.

Hlas Ivy Bittové je na albu dalším melodickým nástrojem, společně s trubkou a saxofonem může vytvářet harmonii a současně je zpěv v některých skladbách hodně rytmizovaný. Která z těchto rolí lidského hlasu je pro vás na albu nejdůležitější – melodická, harmonická, nebo rytmická?
Melodie a rytmus jsou nerozdělitelné věci. Zajímavý a nápaditý rytmus dodá i banální melodii význam. Totéž platí i naopak. S harmonií v prvním plánu nepracujeme, vzniká jaksi nahodile, tím, že se navzájem posloucháme. Téma samozřejmě většinou nějaké tonální centrum má, ale v improvizacích kloužeme, kam se nám zlíbí. Bez harmonického nástroje je to mnohem snazší.

To, co jste vyžadovali od Ivy Bittové, tedy improvizace, zřejmě hraje důležitou roli i ve fungování celé kapely…
Ano, v NOCZ hraje improvizace zásadní roli. Od začátku, a tedy i na novém albu. Nejde o sólisty a doprovod, hudbu vytváříme všichni společně. Baví mě, jak se čím dál tím víc upevňuje jednotný tvar kapely. Když hraju, mám pocit, že můžu udělat naprosto cokoliv a spoluhráči to ve stejném čase pochopí a podpoří.

Přestože hudbu vytváříte všichni společně, jako autor většiny skladeb je uvedený – stejně jako na předchozí desce – Didrik Ingvaldsen. Máte po několika letech spolupráce pocit, že by se jeho rukopis nějak vyvíjel?
Didrik umí napsat věci tak, aby dobře seděly hudebníkům a zároveň vytvořily dobrou půdu pro následné improvizace. Svůj rukopis má založený na zajímavém rytmickém napětí. Neustále skládá obrovské množství hudby, každou sérii koncertů hrajeme nový repertoár. Pokud něco nefunguje, hned skladbu vyřadí. Občas používá i méně obvyklé zápisy, grafické partitury. Teď v říjnu jsme realizovali další projekt – Didrik Ingvaldsen Orchestra. Byla to jedenáctičlenná sestava, NOCZ rozšířené o další bicí, piano, kytaru, tři saxofony a trombon, a Didrik pro ni napsal velice zajímavou hudbu na pomezí moderního bigbandového zvuku a experimentu. Projekt jsme natočili a zahráli jeden koncert a doufám, že budeme mít příležitost s tímto ansámblem dále pracovat.

Ta rozšířená sestava by mě určitě zajímala. Zaujalo mě totiž, že zatímco na obalu prvního alba jste měli uvedeno NOCZ Quartet, na „dvojce“ už je pouze NOCZ. Znamená to tedy, že kapela může mít do budoucna proměnlivý počet členů?
Vlastně ani nevím, proč jsme na obal první desky dali slovo Quartet, NOCZ je úplně dostačující. Teď se nám líbil název NOCZ & Iva Bittová. Změnu v počtu členů ale neplánujeme. Když zmapuju vývoj kapely, došlo jen jednou k výměně basisty (Mikaell Olsson – Marian Friedl) a dvakrát k výměně bubeníka (Martin Kleibl – Václav Pálka – Dag Magnus), ale nástrojové obsazení je pořád stejné.

Mluvili jsme o Didriku Ingvaldsenovi coby skladateli. Jak se vyvíjí vaše hra? Před rokem jste mi v rozhovoru pro Harmonii řekl: „Snažím se rozšířit si své možnosti, pokud jde o specifické techniky hraní, práci s tónem, s extrémní dynamikou, všechno to, co ve standardním jazzu člověk příliš nepoužívá.“ Co z toho se vám v NOCZ daří?
V NOCZ uplatním spíše různé druhy expresivity. Podařilo se mi dostat ze saxofonu kromě běžných rozšířených technik, jako je slap, multifoniky a cirkulační dech, rozmanité barvy tónu, všelijaké deformace čistoty. Největším dodavatelem rozšířených technik je pro mne skladatelka Lucie Vítková, moje spoluhráčka z Dust in the Groove. Většina jejich skladeb je pro mě velká výzva.

Skupina Dust in the Groove také nedávno změnila sestavu. Co je tedy v kapele nového?
Saxofonista a basklarinetista Michal Wróblewski a bubeník Václav Pálka odešli studovat do zahraničí. Dlouho jsem změnu sestavy řešil. Nakonec jsme se ustálili v kvintetu bez bicích a druhý saxofon nahradila trumpeta Jana Přibila. Napsal jsem pro tuto změněnou sestavu nové věci a ty starší upravil. Michal se k nám ale 28. listopadu přidá na festivalu Žižkov Meet Jazz v Akropoli. Navíc Lucie Vítková, vokalistka a akordeonistka, začala studovat v Berlíně, ale naštěstí zvládá na naše koncerty dojíždět. Je to ovšem organizačně náročnější.

Vím, že jste s Dust in the Groove plánovali sérii koncertů na méně obvyklých místech. Daří se to?
Podařilo se nám udělat koncerty v několika evangelických kostelech, v synagoze, v barokním refektáři… Využil jsem podporu nadací – ČNHF a Život umělce. Bez podobné podpory je totiž problém takové koncerty zorganizovat. Je třeba pronajmout to místo, na vlastní náklady zařídit světla, propagaci. Mám moc rád místa, kde se publikum maximálně koncentruje a vychutná si i prostor. Navíc takové duchovně silné místo výrazně ovlivní hudebníky, a tedy i celý koncert.

Prošel jste řadou kapel a ani dnes nejsou NOCZ a Dust in the Groove vašimi jedinými projekty. Na které ze svých aktuálních aktivit byste rád upozornil?
Určitě bych zmínil nový big band, který vznikl na JAMU – Cotatcha Orchestra, dále cooljazzový sextet MulliGang, Gabriela Kolčavová Trio, projekt soudobé hudby Dunami Ensemble, fusion Up! a vtipnou, původně divadelní kapelu Meteor z Prahy.

Pro některé z těchto kapel také skládáte. Píšete vždy pro konkrétní kapelu, nebo až dodatečně přiřazujete nápady k jednotlivým projektům?
Skládám pro konkrétní kapelu. Pouze dvě své skladby jsem použil současně ve dvou projektech. Verze jsou ale naprosto odlišné. Arabica pro NOCZ a Ivu Bittovou je krátká poměrně jednoduchá písnička a pro Dust in the Groove komplikovaná skladba se změnami temp a polyrytmy.

Loni jste dokončil bakalářské studium na Katedře jazzové interpretace na JAMU. Co vám škola dala?
Upevnil jsem si základy a zároveň poznal spoustu dalších možností, hlavně v kombinaci se soudobou vážnou hudbou. Nashromážděné informace budu ještě dlouho využívat. Potkal jsem také spoustu inspirativních hudebníků. Projekt Dust in the Groove vlastně původně vznikl pro můj absolventský koncert. Od října studuji magisterský program s profilací Kompozice a aranžování. Na JAMU je spousta zajímavých pedagogů, jazzová katedra je skvěle obsazena. Navíc vedoucím mého absolventského projektu je znalec veškeré hudby a obrovský muzikant Jiří Slavík. Věřím, že mi ještě škola spoustu dá.

Foto archiv Radima Hanouska

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Brněnské sdružení NOCZ natočilo nové album ve spolupráci s Ivou Bittovou. Poslechněte si z něj ukázku.  více

Velikonoční festival duchovní hudby pokračoval světovou premiérou kompozice Ivy Bittové Tenebrae, která kombinovala chorální nápěvy z Jistebnického kancionálu, zhudebněné verše jezuity Matěje Tannera a improvizaci. Působivé, ale i rušivé momenty se setkaly v chrámu svatého Jakuba.  více

Brno Improvising Unit je zcela nekonvenční kapela, která zkoumá možnosti a hranice hudební komunikace. V úterý křtili v Místogalerii na Skleněné louce své čerstvé CD, posluchači se při tom dočkali i motivu z Hvězdných válek.  Jinak se jedná o proměnlivé hudební seskupení kolem Pavla Zlámala, které je součástí výzkumného projektu JAMU.  více


Novinka mezinárodní skupiny Korjen je jednou z nejúspěšnějších letošních nahrávek z distribuce společnosti Indies Scope. Album Sabur vyšlo v polovině září 2019 a hned na začátku října zabodovalo na 15. místě v prestižní hitparádě World Music Charts Europe, kterou sestavuje 43 rozhlasových publicistů z celé Evropy.  více

K víkendovým oslavám a vzpomínkovým akcím se ve svátečním Brně připojila také Filharmonie Brno, a to s okázalostí hodnou této klíčové kulturní instituce. U příležitosti oslav 30 let demokratického státu bylo vybráno oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka, které je už svým obsazením jakoby předurčeno k provedení při významných příležitostech. Jeho zkrácenou verzi včera v chrámu sv. Petra a Pavla nabídla Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, sbory Vox Iuvenalis, Smíšený sbor Kantiléna a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Jana Ocetka. V pěti sólových rolích se představili Pavla Vykopalová (soprán), Jana Sýkorová (alt), Michal Lehotský (tenor), Martin Šrejma (tenor) a velikán české pěvecké školy Richard Novák (bas).   více

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Dvěma vyprodanými sobotními koncerty se zaplnil sál břeclavského kina Koruna, kde oslavil Národopisný soubor Břeclavan svoje pětašedesáté výročí existence a připojil se tak k řadě letos jubilujících folklorních těles. Odpolední koncert musel být nakonec přidán pro obrovský divácký zájem, což jen utvrzuje v tom, že na jižní Moravě je folklor stále v širokém povědomí a neutuchající oblibě.  více

Pět děl vzniklých ve 20. století a doplněných novou premiérovanou skladbou zaznělo v rámci podzimního koncertu Ensemble Opera Diversa, konaného v sále Konventu Milosrdných bratří. Na provedení dramaturgicky vyváženého a pestrého programu se kromě čistě smyčcového orchestru podílela také flétnistka Michaela Koudelková a harfenistka Dominika Kvardová, vše se odehrálo pod vedením Gabriely Tardonové.  více

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Nejčtenější

Kritika

K víkendovým oslavám a vzpomínkovým akcím se ve svátečním Brně připojila také Filharmonie Brno, a to s okázalostí hodnou této klíčové kulturní instituce. U příležitosti oslav 30 let demokratického státu bylo vybráno oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka, které je už svým obsazením jakoby předurčeno k provedení při významných příležitostech. Jeho zkrácenou verzi včera v chrámu sv. Petra a Pavla nabídla Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, sbory Vox Iuvenalis, Smíšený sbor Kantiléna a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Jana Ocetka. V pěti sólových rolích se představili Pavla Vykopalová (soprán), Jana Sýkorová (alt), Michal Lehotský (tenor), Martin Šrejma (tenor) a velikán české pěvecké školy Richard Novák (bas).   více