Radim Hanousek: Nic se neopravuje, točí se bez střihů

10. listopad 2014, 0:32

Radim Hanousek: Nic se neopravuje, točí se bez střihů

„Nikdy se nic neopravuje, nezkoušíme témata precizně do detailů, spíše hledáme prostředky, jak komunikovat.“ Tak popisoval v roce 2013 brněnský saxofonista Radim Hanousek svou spolupráci s norským trumpetistou Didrikem Ingvaldsenem. Jejich společná kapela NOCZ Quartet vydala loni své první album Toys, Toys And Toys a nyní přichází s druhou deskou NOCZ & Iva Bittová.

Proč jste se rozhodli přizvat do studia právě Ivu Bittovou?
S nápadem oslovit Ivu Bittovou přišel Didrik Ingvaldsen. Chtěl na desku nějakého zajímavého českého hudebníka, který se věnuje improvizaci. A dříve než jsem stačil promyslet, kdo připadá v úvahu, rovnou mě požádal, ať oslovím Ivu. Líbil se mi nápad doplnit naši hudbu ženským elementem. Dal jsem Ivě naše první CD Toys, Toys and Toys a ona po jeho poslechu s nabídkou souhlasila. Velmi pozitivně zareagoval i Ján Sudzina z košického vydavatelství Hevhetia, u kterého vyšla i naše předchozí deska. A ještě bych určitě zmínil jednu ženu, která se na albu také podílela. Mladá brněnská výtvarnice Natalie Perkof vytvořila obal, který je podle mě nepřehlédnutelný.

Iva Bittová se umí suverénně zhostit hudby různých žánrů. Vy jste v souvislosti s ní zmínil improvizaci. Jak tedy spolupráce probíhala?
Iva si vyžádala předem noty, ale myslím, že si za nimi nic konkrétního nepředstavila. Skladby obsahují jen krátká témata (a někdy ani to ne) a zbytek je otevřená improvizace. Sešli jsme se rovnou ve studiu. Musela být způsobem práce, kterou Didrik vyžaduje, zpočátku zaskočena. Nic se neopravuje, vše se točí bez střihů na trvale zapnuté nahrávání, každou skladbu hrajeme maximálně dvakrát nebo třikrát. Za několik hodin jsme měli přes dvacet skladeb a z nich devět se dostalo na CD. Iva je v improvizaci a napojení na hudebníky perfektní. Velice rychle se uvolnila natolik, že bez jakéhokoliv vysvětlování skvěle zapadla do celkového zvuku kapely. Za pár týdnů jsme jeli do studia znovu a zbytek skladeb na desku jsme nahráli už jen v kvartetu za půl dne.

Hlas Ivy Bittové je na albu dalším melodickým nástrojem, společně s trubkou a saxofonem může vytvářet harmonii a současně je zpěv v některých skladbách hodně rytmizovaný. Která z těchto rolí lidského hlasu je pro vás na albu nejdůležitější – melodická, harmonická, nebo rytmická?
Melodie a rytmus jsou nerozdělitelné věci. Zajímavý a nápaditý rytmus dodá i banální melodii význam. Totéž platí i naopak. S harmonií v prvním plánu nepracujeme, vzniká jaksi nahodile, tím, že se navzájem posloucháme. Téma samozřejmě většinou nějaké tonální centrum má, ale v improvizacích kloužeme, kam se nám zlíbí. Bez harmonického nástroje je to mnohem snazší.

To, co jste vyžadovali od Ivy Bittové, tedy improvizace, zřejmě hraje důležitou roli i ve fungování celé kapely…
Ano, v NOCZ hraje improvizace zásadní roli. Od začátku, a tedy i na novém albu. Nejde o sólisty a doprovod, hudbu vytváříme všichni společně. Baví mě, jak se čím dál tím víc upevňuje jednotný tvar kapely. Když hraju, mám pocit, že můžu udělat naprosto cokoliv a spoluhráči to ve stejném čase pochopí a podpoří.

Přestože hudbu vytváříte všichni společně, jako autor většiny skladeb je uvedený – stejně jako na předchozí desce – Didrik Ingvaldsen. Máte po několika letech spolupráce pocit, že by se jeho rukopis nějak vyvíjel?
Didrik umí napsat věci tak, aby dobře seděly hudebníkům a zároveň vytvořily dobrou půdu pro následné improvizace. Svůj rukopis má založený na zajímavém rytmickém napětí. Neustále skládá obrovské množství hudby, každou sérii koncertů hrajeme nový repertoár. Pokud něco nefunguje, hned skladbu vyřadí. Občas používá i méně obvyklé zápisy, grafické partitury. Teď v říjnu jsme realizovali další projekt – Didrik Ingvaldsen Orchestra. Byla to jedenáctičlenná sestava, NOCZ rozšířené o další bicí, piano, kytaru, tři saxofony a trombon, a Didrik pro ni napsal velice zajímavou hudbu na pomezí moderního bigbandového zvuku a experimentu. Projekt jsme natočili a zahráli jeden koncert a doufám, že budeme mít příležitost s tímto ansámblem dále pracovat.

Ta rozšířená sestava by mě určitě zajímala. Zaujalo mě totiž, že zatímco na obalu prvního alba jste měli uvedeno NOCZ Quartet, na „dvojce“ už je pouze NOCZ. Znamená to tedy, že kapela může mít do budoucna proměnlivý počet členů?
Vlastně ani nevím, proč jsme na obal první desky dali slovo Quartet, NOCZ je úplně dostačující. Teď se nám líbil název NOCZ & Iva Bittová. Změnu v počtu členů ale neplánujeme. Když zmapuju vývoj kapely, došlo jen jednou k výměně basisty (Mikaell Olsson – Marian Friedl) a dvakrát k výměně bubeníka (Martin Kleibl – Václav Pálka – Dag Magnus), ale nástrojové obsazení je pořád stejné.

Mluvili jsme o Didriku Ingvaldsenovi coby skladateli. Jak se vyvíjí vaše hra? Před rokem jste mi v rozhovoru pro Harmonii řekl: „Snažím se rozšířit si své možnosti, pokud jde o specifické techniky hraní, práci s tónem, s extrémní dynamikou, všechno to, co ve standardním jazzu člověk příliš nepoužívá.“ Co z toho se vám v NOCZ daří?
V NOCZ uplatním spíše různé druhy expresivity. Podařilo se mi dostat ze saxofonu kromě běžných rozšířených technik, jako je slap, multifoniky a cirkulační dech, rozmanité barvy tónu, všelijaké deformace čistoty. Největším dodavatelem rozšířených technik je pro mne skladatelka Lucie Vítková, moje spoluhráčka z Dust in the Groove. Většina jejich skladeb je pro mě velká výzva.

Skupina Dust in the Groove také nedávno změnila sestavu. Co je tedy v kapele nového?
Saxofonista a basklarinetista Michal Wróblewski a bubeník Václav Pálka odešli studovat do zahraničí. Dlouho jsem změnu sestavy řešil. Nakonec jsme se ustálili v kvintetu bez bicích a druhý saxofon nahradila trumpeta Jana Přibila. Napsal jsem pro tuto změněnou sestavu nové věci a ty starší upravil. Michal se k nám ale 28. listopadu přidá na festivalu Žižkov Meet Jazz v Akropoli. Navíc Lucie Vítková, vokalistka a akordeonistka, začala studovat v Berlíně, ale naštěstí zvládá na naše koncerty dojíždět. Je to ovšem organizačně náročnější.

Vím, že jste s Dust in the Groove plánovali sérii koncertů na méně obvyklých místech. Daří se to?
Podařilo se nám udělat koncerty v několika evangelických kostelech, v synagoze, v barokním refektáři… Využil jsem podporu nadací – ČNHF a Život umělce. Bez podobné podpory je totiž problém takové koncerty zorganizovat. Je třeba pronajmout to místo, na vlastní náklady zařídit světla, propagaci. Mám moc rád místa, kde se publikum maximálně koncentruje a vychutná si i prostor. Navíc takové duchovně silné místo výrazně ovlivní hudebníky, a tedy i celý koncert.

Prošel jste řadou kapel a ani dnes nejsou NOCZ a Dust in the Groove vašimi jedinými projekty. Na které ze svých aktuálních aktivit byste rád upozornil?
Určitě bych zmínil nový big band, který vznikl na JAMU – Cotatcha Orchestra, dále cooljazzový sextet MulliGang, Gabriela Kolčavová Trio, projekt soudobé hudby Dunami Ensemble, fusion Up! a vtipnou, původně divadelní kapelu Meteor z Prahy.

Pro některé z těchto kapel také skládáte. Píšete vždy pro konkrétní kapelu, nebo až dodatečně přiřazujete nápady k jednotlivým projektům?
Skládám pro konkrétní kapelu. Pouze dvě své skladby jsem použil současně ve dvou projektech. Verze jsou ale naprosto odlišné. Arabica pro NOCZ a Ivu Bittovou je krátká poměrně jednoduchá písnička a pro Dust in the Groove komplikovaná skladba se změnami temp a polyrytmy.

Loni jste dokončil bakalářské studium na Katedře jazzové interpretace na JAMU. Co vám škola dala?
Upevnil jsem si základy a zároveň poznal spoustu dalších možností, hlavně v kombinaci se soudobou vážnou hudbou. Nashromážděné informace budu ještě dlouho využívat. Potkal jsem také spoustu inspirativních hudebníků. Projekt Dust in the Groove vlastně původně vznikl pro můj absolventský koncert. Od října studuji magisterský program s profilací Kompozice a aranžování. Na JAMU je spousta zajímavých pedagogů, jazzová katedra je skvěle obsazena. Navíc vedoucím mého absolventského projektu je znalec veškeré hudby a obrovský muzikant Jiří Slavík. Věřím, že mi ještě škola spoustu dá.

Foto archiv Radima Hanouska

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Brněnské sdružení NOCZ natočilo nové album ve spolupráci s Ivou Bittovou. Poslechněte si z něj ukázku.  více

Velikonoční festival duchovní hudby pokračoval světovou premiérou kompozice Ivy Bittové Tenebrae, která kombinovala chorální nápěvy z Jistebnického kancionálu, zhudebněné verše jezuity Matěje Tannera a improvizaci. Působivé, ale i rušivé momenty se setkaly v chrámu svatého Jakuba.  více

Brno Improvising Unit je zcela nekonvenční kapela, která zkoumá možnosti a hranice hudební komunikace. V úterý křtili v Místogalerii na Skleněné louce své čerstvé CD, posluchači se při tom dočkali i motivu z Hvězdných válek.  Jinak se jedná o proměnlivé hudební seskupení kolem Pavla Zlámala, které je součástí výzkumného projektu JAMU.  více


Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více

Koncerty vážné hudby nám asociují především večerní hodiny, formální ustrojení a v některých případech i skleničku vína. Včerejší sobota dokázala, že dopoledne představuje stejně vhodný čas na uměleckou produkci. Hodinu před polednem zazněly v Křišťálovém sále brněnské Staré radnice violoncellové sonáty Ludwiga van Beethovena, Clauda Debussyho a Dmitrije Šostakoviče v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a klavíristy Marka Pinzowa. Koncert pořádalo Národní divadlo Brno.  více

„Dát si občas porci romantiky neškodí. Navíc za takovouto romantiku se stydět nemusíte,“ psal jsem v recenzi bilančního alba Střípky příběhů, které si brněnská skupina F.T.Prim vydala v roce 2013 u příležitosti čtvrtstoletí od svého vzniku. O pět let později, tedy k třicátým narozeninám, si skupina v čele se zpívajícím autorem a kytaristou nadělali novinkovou desku Labyrint. Platí opět vše, co jsem napsal minule. Opět by se dala vyzdvihnout romantika i trampská témata, stejně jako pozvolný posun od akustické „tulácké“ hudby k popu. I to balancování na samé hraně kýče v některých momentech zůstává, stejně jako nezpochybnitelná hráčská zručnost členů kapely. Skoro by se zdálo, že Labyrint nic nového nepřináší. Ale není to tak. Stačí dobrovolně zabloudit a v labyrintu tónů a slov najdeme zajímavé momenty. Jen si skutečně musíme připustit, že romantika občas není na škodu.  více

Skupinou Dunaj prošla řada důležitých osobností brněnské alternativní scény, například Pavel Fajt a Iva Bittová. Po jejich odchodu skupinu dlouho tvořila čtveřice Jiří Kolšovský, Vladimír Václavek, Josef Ostřanský a Pavel Koudelka. V roce 1998 legendární kapela ukončila činnost a krátce nato ve věku pouhých 43 let zemřel její zpěvák a kytarista Kolšovský. Nyní se jako Dunaj vracejí na scénu zbylí tři členové. Před koncem roku se v Brně předvedli jako hosté Tata Bojs a 17. ledna je čeká na Flédě samostatný koncert v rámci aktuálního turné. V létě se pak obnovený Dunaj představí například na festivalech Hradecký slunovrat (Hradec nad Moravicí) nebo Eurotrialog (Mikulov).  více

Když kapela vydá první řadové album po třiceti letech, navíc v roce svých padesátých narozenin, je to samozřejmě obrovská událost. Brněnská legenda Progres 2 sice na novou desku pomýšlela dlouho, ale – jak mi před časem řekl kytarista a zpěvák Pavel Váně – nemohla najít vhodné téma. Nakonec se námět našel: slavná kniha Jacka Londona na pomezí filosofického románu a sci-fi Tulák po hvězdách. Na půdorysu pobytu ve vězení, přemítání o životě a smrti, spravedlnosti a milosrdenství a – což je ta fantastická část – návštěv nadpozemských světů vznikl příběh, který je pojítkem celkem sedmnácti skladeb přibližně hodinového alba.  více

Druhý, tedy večerní Novoroční koncert Filharmonie Brno přinesl Dvořákův violoncellový koncert v podání Raphaella Wallfische a operní předehry od Stanisława Moniuzska, Jacquese Offenbacha, Franze von Suppého nebo Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova. Filharmonie Brno vkročila do roku 2019 pod taktovkou dirigenta Roberta Kružíka.  více

Známou humoristickou prózu Klapzubova jedenáctka od spisovatele Eduarda Basse přivedli nyní na jeviště v Městském divadle Brno. Nejde ovšem o činohru. Vznikla tady rozverná zpěvohra, která divadelně není žádným dech beroucím spektáklem. Užijete si však chytlavou swingující muziku známého jazzmana a pianisty Jiřího Levíčka v živém provedení devítičlenného orchestru, jak je tady dobrým zvykem.  více

Aktuální sestava skupiny Květy má tři členy. Poté, co v roce 2017 vydali hned dvě řadová alba (Komik do půl osmé a Spí vánoční pták), se dohodli, že každý složí sólovou desku v jiném žánru a s pomocí svých kolegů z kapely a přizvaných hostů tato alba nahrají a vydají. Projekt souhrnně nazvali YM („my“ pozpátku) a na konci roku 2018 vydali první dvě ze tří zamýšlených alb – CD Japonec s elektronickými nahrávkami Aleše Pilgra a LP desku Lorenzovi hoši s country písněmi Martina E. Kyšperského. Obě alba nás sice zvou do velmi odlišných hudebních světů, ale některé drobné detaily je spojují. A nejedná se jen o to, že na obou najdeme píseň s názvem Kamarádi.  více

Nenápadně se rodí v Brně další skvělý big band. Vedle pozvolna mizícího Gustav Brom Big Bandu, který koncertuje jen několikrát za rok, a silně expandujícího B-Side Bandu, jehož pozice se ustálila na doprovodném orchestru domácích a zahraničních zpěváckých hvězd, je The Cotatcha Orchestra založený v roce 2014 povýtce instrumentální, stále lépe sehraná jazzová formace se širokým záběrem od jazzových standardů přes skladby věhlasných zahraničních autorů (mj. Stan Kenton, Quincy Jones, Charles Mingus) až po tvorbu soudobých českých komponistů (mj. Miroslav Hloucal). Pro The Cotatcha Orchestra upravuje a komponuje i kontrabasista Vincenc Kummer. Jeho sedmasedmdesátiny (oslavil je už v červenci) odrážel i program koncertu, který byl symbolickou poctou jeho práci pro mladou brněnskou kapelu.  více

Strážnická zpěvačka a cimbalistka Magdalena Múčková se už v útlém věku projevila jako výrazný talent: v soutěži dětských zpěváků si ve finále zazpívala s brněnským BROLNem – a nahrávka to byla natolik vydařená, že ji Český rozhlas Brno dodnes uchovává jako tzv. trvalku. Dětský hlásek vyzrál v krásně zabarvený, nezaměnitelný hlas mladé ženy, která si velmi brzy osvojila disciplínu pro lidovou zpěvačku nejnáročnější, totiž interpretaci lidových balad: kupříkladu její vlastní úpravy baladických příběhů z rodného strážnického Dolňácka Vydala máti, vydala dcéru a V širém poli hruščička jsou čisté a působivé. Ve dvaceti se nebojácně postavila do čela mladé strážnické cimbálové muziky Danaj, která letos oslavila třicetiny, a natočila s ní devět CD – mezi jinými ceněná tematická alba Písničky z malířovy palety (2000, reedice 2018), vánoční Nenechte nás dlúho státi (1996), Vladimíru Úlehlovi dedikované CD Písňovou zahradou (2008) nebo letošní Desatero (2018).  V BROLNu na čas zakotvila jako kmenová cimbalistka a zpěvačka, dodnes se současným “malým” BROLNem občas hostuje. Kromě hraní na cimbál, zpívání, komponování muzikantských pásem a úprav písní pro “svou” CM Danaj vyučuje hru na cimbál na ZUŠ ve Veselí a ve Skalici - a našla si i práci redaktorskou a scénáristickou: v pořadu U nás aneb Od cimbálu k lidové kultuře v TV Noe představuje divákům výrazné osobnosti české a moravské lidové muziky. Jak je zřejmé, kulaté narozeniny nemá vlastně ani čas oslavit v klidu … V rámci letošního festivalu Janáček Brno prezentovala svůj autorský pořad Kvítí milodějné – takže bylo o čem si povídat.  více

Když trio Ponk v obsazení housle, cimbál a kontrabas přišlo se svým prvním albem Postfolklor a konceptem mrtvého folkloru, psal jsem, že se kapele podařilo „vnést do vybraného [folklorního] materiálu kus sama sebe, použít v písních spoustu hudebních vtípků a jasně čitelných i méně nápadných obratů z jiných žánrů, a přitom zachovat jejich podstatu“. Ponk tehdy hrál úpravy lidových písní, kterým sice ponechal texty a melodie, ale s velmi úsporným a čistě akustickým instrumentářem dokázal tento tradiční repertoár obohatit o prvky rocku a dalších žánrů. Vtip spočíval ve využití netradičních rytmických vzorců, způsobu hry a energie. Na podobném principu by se dalo vystavět hned několik alb, a tak po debutu s písněmi o smrti mohl Ponk natočit kolekce lidových písní svatebních nebo vánočních. Nestalo se tak a je to dobře.  více

Ve čtvrtek a v pátek proběhly v Brně dva zcela odlišné koncerty, avšak s jedním společným jmenovatelem. Byla jím Horňácká muzika Petra Mičky. První čtvrteční akce se konala v klubu Leitnerka a šlo o dvojkoncert s kapelou Lesní zvěř. Páteční program hostil husovický klub Musilka a za doprovodu zmíněné kapely se na něm představili zpěváci a zpěvačky z horňácké obce Hrubá Vrbka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.  více

První prosincový víkend se na Mezinárodním festivalu Janáček Brno 2018 nesl ve znamení krásy a poetiky lidové písně, tak jak ji vnímal skladatel sám. Sobotní odpoledne v Mahenově divadle patřilo folkloru ryzímu přímo ze skladatelova rodného kraje. Neděle potom patřila slavnostnímu představení jednoho z jeho největších folklorem inspirovaných děl – Moravská lidová poezie v písních – v působivých prostorách vily Tugendhat.  více

Ze soutěže Blues Aperitiv postoupil letos na mezinárodní festival Blues Alive do Šumperka slovenská skupina Kiero Grande, dále dvě polské kapely a brněnský hudebník Jan Fic se svým sólovým projektem. Honza, který si pod značkou Red Bird Instruments sám vyrábí kytary z krabic od doutníků (cigar box guitars) a další nástroje, je jinak známý jako frontman skupiny The Weathermakers, s níž si syrové blues zahrál i na Portě. A na několika festivalech se mihl i jako kapelník recesistické trampské skupiny The Honzíci. Následující rozhovor vznikl u příležitosti vydání sólového alba Město, které Jan Fic společně s producentem Martinem Kyšperským oficiálně představí 17. prosince v brněnském obchůdku Stereo – Vinyl Culture Shop.  více

Nejčtenější

Kritika

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více