Saucējas: V přírodě se hlas nese i několik kilometrů daleko

21. prosinec 2022, 1:00

Saucējas: V přírodě se hlas nese i několik kilometrů daleko

Saucējas je ženský vokální soubor z Lotyšska, který se věnuje lidovým písním z této pobaltské země. V repertoáru má mimo jiné písně pastýřské, pracovní, písně na oslavu dobré úrody, případně písně k jednotlivým ročním obdobím. V létě 2022 skupina vystoupila živě na festivalu Maraton Hudby v Brně a tam jsme s nimi také natočili rozhovor, který vám nyní nabízíme jako ohlédnutí za koncertním létem v Brně. Na naše otázky odpovídají členky souboru Vineta Romāne a Elīna Ellene.

Vím, že skupina Saucējas vznikla při Lotyšské kulturní akademii v Rize. Je s touto školou stále spojena?

V: Ano, je pravda, že některé z nás na Lotyšské kulturní akademii studovaly. Dnes už ale nejsme studentky, každá máme svůj vlastní život a spojení s akademií je velmi volné. Nicméně ano, na samém začátku to byla Iveta Tāle, která shromáždila studentky z akademie, aby zpívaly lotyšské lidové písně tradičním způsobem.

Odkud čerpáte repertoár?

E: Naším cílem vždy bylo a stále je zpívat tradičním způsobem. Učíme se tedy jednak od starých lidí, kteří tento styl zpěvu ještě ovládají, dále ze starých nahrávek a také z notových zápisů.

saucejas_foto_jiri_slama_02

Je technika zpěvu v lotyšském folkloru něčím specifická?

E: Myslím, že to není jen otázka lotyšské lidové hudby, ale tradiční hudby obecně. Jde o způsob, jakým vůbec tvoříme zvuk, ale také o způsob práce s texty a s melodiemi, aby všechno zapadalo do sebe.

V: Klíčové je myslím naučit se zpívat ty písně v přírodě, protože velká část z nich v přírodě vznikla a byly určeny ke zpěvu ve volném prostoru. Hlas by se tedy měl nést prostorem i několik kilometrů daleko. Je to úplně jiná technika, než když například zpíváte v klasickém sboru. Má to mnohem blíže ke stylu popových zpěváků.

Vaše nejnovější dvojalbum Dabā obsahuje šedesát lidových písní, nahraných ve volné přírodě. Zpíváte bez doprovodu nástrojů, ale v nahrávkách je slyšet zpěv ptáků nebo zvuky hmyzu. Ty jsou součástí přírodní nahrávky, nebo se přidávaly dodatečně?

V: Přírodní zvuky na albu jsou naprosto přirozené, nahrály jsme je tak, jak jsme je slyšely. Nic jsme k nim nepřidávaly. Naším cílem bylo zpívat opravdu v přirozeném prostředí, vyzkoušet takových prostředí více a studovat, jak se v nich chová zvuk. Něco jiného bylo zpívat v lese, něco jiného na břehu jezera nebo na kopci. Každá ta nahrávka má svůj vlastní příběh, ale žádného ptáka ani hmyz jsme tam dodatečně nepřidávaly. Pouze jsme nahrály, co se zrovna v ten okamžik dělo.

E: Také jsme experimentovaly s tím, jak ptáci reagují na naše hlasy. Někdy zpíváme ve vysokých frekvencích, což může připomínat právě ptačí zpěv. Ptáci nás slyší a začnou svými hlasy bojovat o své teritorium. Vypadá to tedy, jako by na náš zpěv odpovídali.

Vybíraly jste písně podle prostředí, ve kterém jste je nahrávaly?

V: Někdy jsme opravdu vybíraly písně podle prostředí, ve kterém jsme je potom zpívaly, ale častěji jsme písně rozlišovaly podle ročních dob – tedy na jaře jsme zpívaly jarní písně, v létě letní a podobě. To byl hlavní klíč, podle kterého jsme postupovaly.

E: A samozřejmě dalším kritériem byl samotný text. Pokud text pojednává o lese, zpívaly jsme takovou píseň v lese. Když se píseň týkala polních prací, zpívaly jsme ji přímo na poli. V: Důležitá je také funkce písně. Kolektivní pracovní písně jsme tedy zpívaly na poli, v domě nebo na statku, ale ne v lese.

Předpokládám, že jste asi také volily písně, které se vázaly k životu žen?

E: Převážnou většinu lotyšských lidových písní zpívaly ženy, ale známe samozřejmě i písně mužské. Nicméně většina typicky jarních nebo letních písní se váže k životu a práci žen. V naší skupině jsou sice shodou okolností samé ženy, ale občas si zveme na koncert jednoho kolegu s dudami.

saucejas_foto_jiri_slama

V čem je to pro vás jiné, zpívat a cappella, a zpívat s doprovodem nástrojů?

V: Zpívat a cappella je velmi náročné, protože musíte naplno kontrolovat svůj hlas. Když vás doprovází nějaký nástroj, můžete se o něj opřít. My jsme převážně vokální skupina, zpíváme většinou a cappella a pouze několik písní v našem repertoáru je s doprovodem.

Je o hudbu, jakou nabízíte, v Lotyšsku zájem?

V: V létě jsme v Lotyšsku pořádaly svůj vlastní festival, který byl věnován zpěvu v přírodě. Oficiálně to byl „první festival lidového zpěvu ve volné přírodě“. Jmenoval se, stejně jako naše album, Dabā, což znamená V přírodě. Konal se na hradišti Sāviena a u přilehlého jezera, v nádherném prostředí. A kromě toho nás samozřejmě zvou i na další festivaly lidové hudby.

Jaký je v Lotyšsku zájem o folklor mezi mladými lidmi?

V: Některé děti vyrůstají ve folklorních rodinách, ale pak se vydají jinou cestou, protože je to už třeba nebaví. A jiné se naopak k folkoru dostanou až později. Já například zpívám ještě v jedné skupině, ve které se sice také věnujeme lidovým písním, ale zvukově je posouváme k tomu, co se asi očekává v tomto století. A to je styl, který je momentálně v Lotyšsku mezi mladými lidmi hodně oblíbený. Mnoho dětí a mladých lidí se věnuje folkloru.

Dvojalbum Dabā, jehož součástí je i videodokument a dvojjazyčná kniha, jste dokončili před dvěma roky. Pracujete už na něčem novém?

V: Toto byl obrovský projekt a já mám pocit, že jsme jej sotva dokončily. Nyní tedy stojíme na křižovatce a přemýšlíme, kterou cestou se vydat dál. Zatím tedy nevíme, ale určitě bychom rády v této naší cestě nějakým způsobem pokračovaly. Budeme hledat nové písně a třeba i nové způsoby zpěvu. Když se nám například líbí nějaká konkrétní tradice vícehlasého zpěvu, snažíme se do ní ponořit co nejhlouběji a co nejlépe ji nastudovat. Když nás například zaujme, jak se zpívalo v jedné konkrétní vesnici, nenaučíme se jednu nebo dvě písně z této vesnice, ale hned třeba deset nebo i více a pečlivě analyzujeme, jak v tomto jednom místě lidé pracovali s hlasy, s výslovností, jaké tam byly rozdíly v dialektu. To vše se tedy snažíme pečlivě nastudovat a pak předávat dál na koncertech.

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Ve Svatém týdnu Velikonoční festival duchovní hudby každý rok připravuje tzv. temné hodinky – zpěvy lamentací a responsorií prováděných za tmy v předvečer daného svátku. Po souborném uvedení například Zelenkových či Gesualdových zpěvů se soubor Ensemble Versus rozhodl pro letošní ročník nastudovat chorální repertoár českého původu. Další novinkou je také přesunutí hodinek z chrámového prostoru do tří brněnských vodojemů na Žlutém kopci, kde se každý večer uskuteční tři asi čtyřiceti minutové koncerty. Diváci si tak mohou vybrat danou hodinu, která jim nejvíce vyhovuje. Recenze se zabývá prvními z hodinek konanými na Škaredou středu 16. dubna ve vodojemu č. 2.  více

Zahajovací koncert 32. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby uskutečněný včera v nově zrekonstruovaném kostele sv. Jakuba nabídl více než hodinové rozjímání s dílem Janovy pašije od soudobého, estonského skladatele a letošního jubilanta Arvo Pärta (*1935). Dílo zaznělo v podání vokálního souboru Martinů Voices s uměleckým vedoucím Lukášem Vasilkem, sólisty Jiřím BrückleremOndřejem HolubemAlenou HellerovouJanou KuželovouOndřejem Benekem a Martinem Kalivodou za doprovodu komorního ansámblu: Daniela Valtová Kosinová (varhany), Pavla Tesařová (housle), Lukáš Pospíšil (violoncello), Vladislav Borovka (hoboj), Martin Petrák (fagot).  více

Vojenský umělecký soubor Ondráš se v premiéře nového pořadu Karpatami vydal tanečním krokem přes vršky a doliny Karpatského oblouku. Novinka profesionální části souboru se odehrála na jevišti brněnského divadla Radost. A radostné bylo i sledování tohoto nového počinu. Soubor v něm na chvíli opouští velkolepé choreografie a vrací se blíže k původnímu lidovému materiálu, aniž by se vzdal vlastního výrazu.  více

Jarní koncert tělesa Diversa Quartet po delší době nabídl díla ryze tuzemských autorů. Večer konaný v pondělí 7. dubna v prostorách vily Löw-Beer nesl podtitul Tempus est iocundum podle milostné písně z rukopisu Carmina Burana. Píseň se svou rozverností stala inspirací pro dramaturgii koncertu, kterým provázelo těleso ve složení Barbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola) a Iva Wiesnerová (violoncello).  více

Íránská zpěvačka Mahsa Vahdat propojuje tradiční perskou hudbu s evropskými hudebními prvky, například s jazzem nebo se sborovým zpěvem. Své zatím nejnovější album Braids of Innocence, Copánky nevinnosti, které nahrála s norským pěveckým sborem SKRUK. Písně na albu vycházejí z perských básní od autorů Rúmího a Hafíze, ale i ze současných textů, které zachycují osobní i politická témata. Album tak reflektuje represivní režim v Íránu i život v exilu. Zpěvačka svou tvorbu představila v roce 2024 na festivalu Maraton hudby Brno.  více

Po měsíci se do prostoru Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno, která pod vedením svého šéfdirigenta Dennise Russella Daviese provedla ve čtvrtek 27. března díla Roberta Schumanna a Dimitrije Šostakoviče. V první polovině orchestr doplnil věhlasný britský violoncellista Steven Isserlisvíce

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Dvacátý druhý ročník cyklu koncertů staré hudby s názvem Barbara Maria Willi uvádí… přivítal v úterý 25. února v Konventu Milosrdných bratří soubor Capella Mariana s uměleckým vedoucím a tenoristou Vojtěchem Semerádem. Ansámbl se svými kmenovými členy Hanou Blažíkovou (soprán, gotická harfa), Jakubem Kydlíčkem (flétny) a Ondřejem Holubem (tenor) z důvodu hlasové indispozice zbylých kolegů mezi sebe na poslední chvíli přijal jako výpomoc barytonistu Jana Kukala. Večer byl unikátní propojením filmové epopeje Svatý Václav s živou hudbou, jež měla podpořit stylovost i historičnost svatováclavské epochy zachycené v němém snímku.  více

Vojtěch Semerád je uměleckým vedoucím vokálního souboru Cappella Mariana, se kterým interpretuje zapomenutá díla středověké a renesanční vokální polyfonie. Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v České republice i v Evropě. Hlavním tématem našeho rozhovoru byla chystaná projekce prvního československého velkofilmu Svatý Václav se živým hudebním doprovodem sestaveným z památek období středověku vázaných na svatováclavskou legendu.  více

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nejčtenější

Kritika

Ve Svatém týdnu Velikonoční festival duchovní hudby každý rok připravuje tzv. temné hodinky – zpěvy lamentací a responsorií prováděných za tmy v předvečer daného svátku. Po souborném uvedení například Zelenkových či Gesualdových zpěvů se soubor Ensemble Versus rozhodl pro letošní ročník nastudovat chorální repertoár českého původu. Další novinkou je také přesunutí hodinek z chrámového prostoru do tří brněnských vodojemů na Žlutém kopci, kde se každý večer uskuteční tři asi čtyřiceti minutové koncerty. Diváci si tak mohou vybrat danou hodinu, která jim nejvíce vyhovuje. Recenze se zabývá prvními z hodinek konanými na Škaredou středu 16. dubna ve vodojemu č. 2.  více