Skleněná louka funguje i bez hodin a času

Skleněná louka je pojem nejen v brněnské alternativní kultuře – pokud něco jako alternativa vůbec existuje. Dům na Kounicově ulici sousedí z jedné strany s Moulin Rouge, naproti je Ústav hudební vědy, siločáry, které probíhají Skleněnou loukou jsou ale zcela svébytné a pohltí do sebe všechno. I ty holky z Moulin Rouge, které si kdysi občas odskakovaly od své práce k baru ve sklepě, od nějž se provoz celého domu začal odvíjet. Sklepní scéna v posledních letech umírala na úbytě až úplně skončila. Po půlroční pauze v ní obnovil provoz zvukař, kytarista a teď už i dramaturg a hospodský Jakub Adámek.

Sklepní scéna na Skleněné louce je už dnes legendární místo, proč jsi ji znovu otevřel – chtěl jsi mít hospodu, klub?
Já jsem k tomu měl dlouholetý vztah jako štamgast a bylo mi líto, že ten prostor chátrá a už rok je úplně zavřený. Mluvilo se o tom i v hospodách, jestli se na Louce něco bude nebo nebude dít. Tak jsem si to rozepsal, jestli je vůbec reálný se do toho pouštět, a vyšlo mi, že jo.

Po jak dlouhé době je Louka dole otevřená – po třech letech?
Ne, jen po půl roce, ale tři roky byla prakticky mrtvá, nic se tam nedělo. 

Byla z toho jen obyčejná hospoda…
…kdyby obyčejná, tak by to bylo ještě dobrý, spíš hospoda horší kategorie.

Louka z hlediska hospodského provozu ale nikdy nebyl velký luxus.
To ne, ale byla tam v těch posledních letech i absence jakéhokoliv kulturního života, byl problém tam cokoliv uspořádat. Takže šlo trošičku o to vrátit všechno zpátky, přitáhnout i mladý lidi, ale zároveň taky těžit z toho odkazu z dřívějška.

Tobě ale asi nešlo ani tak o to, otevřít si hospodu, jako spíš místo, kde se bude něco dít...
Šlo o klub. Teď se tu už pomalu začínají věci hýbat a jednou, dvakrát týdně je nějaká akce. Přišel i Erik Frič, který tam dělal Potulnou akademii a chce v něčem pokračovat. Teď nás čeká i Skleněný den – větší festival v celém domě. Jinak u nás hrál Chris Barickman, měl jsem tam koncert i se svou kapelou. Jsou tam vernisáže, větší díla se vystavují na zadní stěně. Teď tam má instalaci Veronika Durová z Prahy, za týden bude mít Pavel Skrott výstavu Zrnění – krajiny. Budou tam od příští středy i autorská čtení, takže se to kupí a kupí.

Chodí za tebou lidi sami, aby tam mohli hrát a vystavovat, nebo je oslovuješ ty?
Chodí často sami. Samozřejmě budu časem muset víc dramaturgicky zasáhnout, protože teď je to období, kdy jsou všichni zvědaví, jak to u nás vypadá a co se na Louce zase děje. Počítám ale s tím, že to časem trochu opadne a budu se muset starat víc sám.

Tvoje kapela, kterou jsi zmiňoval, to jsou Soundtraps. Chcete hrát na Louce pravidelně?
To asi nemá moc smysl, ono vlastně vůbec nemá smysl hrát nějak pravidelně ani v rámci jednoho města. Teď budem hrát na Hrnem Brnem, potom v Melodce, tak myslím, že je toho dost.

Ty ještě působíš ve studiu Subsonic…
To máme napůl s Františkem Sobotkou, se kterým mám i ty Soundtraps. Já vlastně nejsem ani tak hospodskej jako zvukař. Proto inklinuju i k tomu, aby se na Louce dělaly koncerty, využiju u toho i techniku ze studia, František to zvučí, tak je to všechno propletený.

Mně to přijde jako podzemní podoba spojení studia Sonorecords a klubu Sonocentrum…
To je trochu jiný měřítko.

To ano, obě Sona asi reprezentují ten nejstředoproudější pohled na populární muziku, ale teď k nim úplně spontánně vzniklo zrcadlo. Je mi samozřejmě jasný, že jste to nedělali kvůli tomu…
My jsme přece jen někde jinde. Ale na Sonocentrum jsem zvědavý, má tam být dobrá akustika a mě to z profesního hlediska zajímá. O programu mám trošku pochybnosti předem, ale zase chápu, že  se tam musí natáhnout co nejvíc lidí, aby se to mohlo otevřít.

Kapely, které natáčíte ve studiu, potom protahuješ i klubem, nabízíš jim to, nebo to samy chtějí?
Já ty muzikanty znám asi tak deset let, co hraju, takže to tak přichází a odchází ze všech stran. Teď děláme paradoxně nejvíc divadelní hudby pro Vojtěcha Dlaska a Buranteatr. Dělali jsme s ním Pravé poledne a teď pracujeme teprve druhý den na hudbě k úplně nové inscenaci, premiéra by měla být za měsíc. Baví mě to hodně, je to spolupráce s hudebním skladatelem, který přinese úplně jinou inspiraci, než když zvučím třeba rozvazbenou kytaru.

Jak se na novou Sklepní scénu tváří starousedlící na Louce. Jsou rádi, že je znovu otevřeno, nebo cítí konkurenci?
Já myslím, že je to přátelské ze všech stran a doufám, že to tak i zůstane. Z toho důvodu nakonec vznikl i ten festival. To už tady dlouho nebylo, aby se všechny podniky daly dohromady, daly do celého domu jednotné vstupné a spolupracovaly. 

Kdo Skleněný den vůbec vymyslel?
Já myslím, že to bylo z více stran, ale v podstatě to začal nejvíc tlačit Sklenick – měli asi největší zájem něco takového udělat. Po dramaturgické stránce to asi z padesáti až šedesáti procent pochází od Bukyho z AVA. Původně se staral jen o program nahoře v Místogalerii, ale nakonec jsme to projednali spolu a je to z velké části jeho práce.

Jak dlouho ti vydrží chuť dělat hospodu? Mám dojem, že Libora Havlíčka to kdysi celkem otrávilo…
Myslím, že to tady položilo už několik lidí, hlavně barmanů. Já tam ale primárně nechci být, chci dělat dramaturgii. A za bar se postavím, leda když nebudu mít kšeft ve studiu.

Já si z Louky nejvíc pamatuju, jak tam mizel čas. Stalo se, že člověk přišel někdy večer a když vyšel ven, byl druhý den a poledne.
Proto tam taky nechci mít hodiny.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Klub Sonocentrum se špičkovou akustikou vzniká na Veveří – bude se skrývat v kouli vmáčknuté mezi dvě zaoblené části po stranách. Nezvyklá stavba vzbuzuje pozornost už delší dobu a my jsme se na ni zeptali jejího investora Jiřího Štopla i dramaturga Dana Giače. Mluvili jsme o stavbě samotné, akustických parametrech i aparatuře, ale především o tom, co se bude v Sonocentru hrát.  více

Brno Improvising Unit je zcela nekonvenční kapela, která zkoumá možnosti a hranice hudební komunikace. V úterý křtili v Místogalerii na Skleněné louce své čerstvé CD, posluchači se při tom dočkali i motivu z Hvězdných válek.  Jinak se jedná o proměnlivé hudební seskupení kolem Pavla Zlámala, které je součástí výzkumného projektu JAMU.  více


Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více