Snediggen Snurssla: Když máme pocit nedostatku, tak si příležitosti vytvoříme

Snediggen Snurssla: Když máme pocit nedostatku, tak si příležitosti vytvoříme

Městem obcházejí nenápadné koncerty v pronikavých frekvencích. Jejich centrem je prostor zvaný Rumiště, stojí za nimi producent a DJ Snediggen Snurssla. Jeho AVA loft sessions se tento týden konají po patnácté a vydají se z Rumiště do Mosilany. Navíc jsme mluvili o dobrodružné hudbě a naslouchání městu.

Ty máš projekt AVA, pojďme si ho představit. Co to je?
Na začátku bylo několik lidí, kteří se zajímali o hudbu… my jí říkáme dobrodružná. Mysleli jsme si, že nemá dost místa v médiích ani v rádiovým prostoru. Tak jsme se sešli a vymysleli pořad AVAntýry reflektující to, co máme rádi. A přitom jsme si rozšiřovali i svoje vlastní obzory. Po nějaké době jsme zjistili, že tomu, o čem muvíme v rádiu, chceme dát i nějaký přesah. Propojit pořady v rádiu s koncerty v klubech. A tak asi vznikla AVA. Společně ty akce děláme tak pět nebo šest let, já sám možná už deset. Nevím to přesně.

To není špatné, když si člověk nemůže vzpomenout, jak je to dlouho…
Nejsem fanoušek archivů a těžko bych to dohledával, takže trochu střílím od boku. Ale začátek se váže k době, kdy jsem přišel do Brna. To je asi těch deset let.

Nechat věci trochu plynout je taky dobrodružství, ne?
To se v našem případě dost děje. Máme svoje koncepty, scénu i typy zvuků, který nás zajímají, ale zároveň je to hodně spontánní. Ať už způsob, jakým se to všechno roubuje na místě podle kapel, které se nám ozývají, nebo zrovna jedou okolo. Hodně využíváme příležitostí. Když objevíme prostor a kolem jede kapela, která se do něj zrovna hodí, tak do toho jdeme.

V jakém rádiu jste vaši dobrodružnou hudbu pouštěli?
V Radiu R na Fakultě sociálních studíí, frčí to tam už nějakých osm let. Ačkoliv se profilovali jako alternativní a komunitní rádio, hudba periferie tam tolik prostoru nedostávala. Simon Botten se svým výtečným pořadem Kitchen Sink a my jsme byli asi první, kdo se tam systematicky věnoval alternativě. Pak přišly další pořady. Dnes už to v tom rádiu bohužel vypadá dramaticky jinak a my jsme ho před dlouhou dobou opustili.

Mluvil jsi o objevování prostorů – kde svoje akce děláte?
My jsme dlouho hledali místo, který bychom si přivlastnili jako domácí. Zezačátku to mohlo být v klubu Boro, ale po jeho konci jsme se rozlili do klubů po celém Brně. V posledních několika letech nás ale baví industriální prostory, polozapomenutá místa i otevřená prostranství, která si uzpůsobujeme podle sebe. A před dvěma lety začalo fungovat Rumiště – to je dům, kde bydlím. Máme tam půdu a a v rámci tak zvaných AVA loft sessions, které probíhají každý měsíc, se tam soustředíme na psychedeličtější a komornější věci.

V okolí asi bydlí i jiní lidé, takže komornější věci jsou nejspíš nutnost.
Přesně. Jsou tam sousedi, Královo Pole je celkem klidná čtvrť. Měli jsme tam ale už 14 akcí a daří se nám tu hlasitost hudby a okolí držet v rovnováze. 

Daří se vám tedy izolovat od sousedů tak, abyste je neštvali. Ale přijde někdo z nich taky na koncert?
Na naší ulici shodou okolností bydlí řada promotérů, kteří občas přijdou. Schválně neříkám přesné místo – adresu necháváme na šeptandě. Bezprostřední sousedé ne, ale asi bychom na tom měli zapracovat.

Budete jim házet lístky do schránek?
Zpočátku jsme tu tendenci měli, ale zájem moc nebyl. My ale hrajeme hru o publicitu na tenkém ledě. Chceme, aby o nás ve městě věděli relevantní lidi, kteří vědí, kam přijít. Zároveň ale nezveřejňujeme adresu a oficiálně ani neříkáme, že jsou tam koncerty. Jsou to spíš seance, setkání.

Je to hra na dobrovolný disent?
Možná jo. Jednou nás už navštívili i přátelé v uniformách, dokonce před hranicí nočního klidu. Bylo to asi v půl desátý. Byli jsme slyšet přes několik bloků, ale díky hudbě, kterou tam děláme, jde o jiné typy frekvencí. Považuju je za relativně tichej, plíživej projev. Policisté říkali, že je taková hudba docela baví, ale někdo přes ulici si stěžoval. Museli jsme to ztlumit, ale policisté vypadali, že by se klidně přišli podívat.

Další AVA loft sessions na Facebooku➚

Chystáte teď ale větší koncert v Mosilaně, ten už si nejspíš se šeptandou nevystačí.
Říkal jsem si, že když už děláme loft session po patnácté, tak je to dobrý důvod vystrčit růžky a udělat akci opět někde venku. Stará Mosilana na Křenové nějakou dobu funguje jako ateliéry, ale hudební akce jsou tam spíš rarita. Je to malej českej Manchester, úžasné místo. Chodíš v nejvyšším patře vysoké budovy nad střechama Brna a vidíš na všechny světový strany. Vidíš Hády, plynárnu, továrny okolo, Petrov, Špilberk.

Proč tu muziku hrát v bývalých továrnách, co v tobě vyvolává tyhle touhy?
Mosilana je velký prostor, což umožňuje líp ho strukturovat. Je tam spousta místa na stage, na bar i pro volný pohyb lidí. Líbí se mi, když mají lidi na akci svobodu. Nechci je nutit, aby byli zavření v jedné místnosti a poslouchali hudbu, a potom šli do jiné místnosti na bar pít. Mám rád, když můžou poodejít, procházet a zkoumat akustiku prostoru, lehnout si a udělat si svůj chill out. S tím rád pracuju. 

A nestává se tak z muziky doplněk k pivu a ke kafi?
Když vidím, jak koncentrovaný publikum chodí na naše akce, tak se toho nebojím. Vím, že tu hudbu ocení a nachází možnosti, co si na ní objevit. Specifičtější chilloutové akce, které fungují jako doplněk k něčemu většímu, ale děláme taky, mnohdy ve spolupráci s podobně laděnými promotéry. Příkladem může být naše loňská stage na Psy-High. Ta akce v Mosilaně si určitě v něčem zachová ráz našich loft sessions. Black Zone Myth Chant i Chicaloyoh představují francouzskou psychedelickou scénu a svým zvukem zapadají do toho, co děláme na Rumišti. Je to vzletná, antigravitační hudba s odkazy na rituálnost zážitku. Odehraje se to ale v obrovském prostoru, kde je víc možností pro akustický vnímání.

Práce s prostorem je pro vás evidentně součást produkce. Můžeš o nějakém místě v Brně říct, že jste ho pro hudbu objevili?
Asi jsme byli první, kdo udělal větší party na Malé Americe – ať už v hale nebo dole pod kolejemi ve viaduktu. Ve spolupráci s Viktorem Pantůčkem a Expozicí nové hudby jsme využili možností bývalého sportoviště v Pisárkách vedle Anthroposu. Vytvořili jsme tam prostorovou zvukovou instalaci s koncertem Boba Ostertaga. Hrajeme i kolem Brna na místech na rozhraní lesa a veřejného prostoru. A sami pro sebe jsme si objevili Rumiště. Půda toho domu si o to nějak sama říkala. V hledáčku máme další místa, jde jen o to, kdy na ně přijde řada.

Pořád mluvíš v množném čísle: objevili jsme, vytvořili jsme a podobně. Kdo to je – my?
Používám často množné číslo, i když dramaturgie, produkce a celková organizace je bohužel moje one man show. Bratislavské akce má na starost Matěj Kotouček. AVA ale funguje čím dál víc jako volné uskupení, v jehož rámci se na akcích podílí víc a víc lidí. Užší jádro už delší dobu tvoří ještě Marek Salamon, Šimon Kořený, Tomáš Tkáč a Jakub Ryšávka. Řada lidí se pohybuje okolo, třeba Michal Fridrich. Ale lidi, kteří v tom jedou a nějak přispívají, vytvořili dost širokej komunitní kruh. Každý má možnost přijít a dát do toho ruce nebo i hlavu s nějakým nápadem. Koncepty jsou pro nás dost důležitý a chceme, aby naše akce měly ksicht. Nejde o to udělat cokoliv experimentálního nebo všechno, co zrovna jede okolo. Snažíme se o specifický zvuk.

Nebylo by dobré zkusit tu dobrodružnou hudbu a specifický zvuk popsat? A pokud možno bez odborných termínů.
Právě proto tomu říkám dobrodružná hudba. Když si čteš naše promo texty, tak může laik narazit na spoustu termínů, které mu nic neřeknou, ale zároveň je to hra se slovy a asociacemi. Dobrodružná hudba ignoruje žánry, respektive usiluje o posunutí hranic žánrů a scén někam dál. Je nějakým způsobem hybridní. Když se bavíme o kapelách, který pocházejí z extrémních kytarových scén a metalu, tak je samotní metalisti za metal nepovažují. Když se bavíme o lidech, kteří mají akademický jazzový vzdělání, tak hrají na hluku postavenou improvizaci, která čerpá z jazzovýho světa, ale obrací ho naruby. Není to free jazz, ale je to improvizace. A stejné je to s hudbou vycházející z popu, grind core nebo techna a elektroniky.

Jaké vám chodí na koncerty a seance publikum? Mám zkušenost, že většinu publika podobných akcí tvoří lidé, kteří se na nich nějakým způsobem organizačně podílejí.
Tito lidé jsou určitě tvrdé jádro, které se pořád rozšiřuje s tím, jak se snažíme zapojovat místní scénu. Jsem ale strašně vděčný za to, že Brno tolik netrpí syndromem přehlcenosti jako třeba Praha. Není tu tolik příležitostí, aby se pozornost úplně roztříštila. Takže když připravíš zajímavou dramaturgii v zajímavým prostředí a zároveň do toho dáš ještě nějaké komunitní teplíčko, tak si na to lidi najdou čas. A je jich pořád širší spektrum. Věřím tomu, že nejsme uzavřená bublina, ale já jsem obecně dost optimistickej. Když slyším jiné promotéry v Brně remcat, jak nejsou lidi, že je moc akcí a nejsou kluby… Když máme pocit nedostatku, tak si příležitosti vytvoříme. Máme pocit, že naše možnosti jsou pořád větší.

Ty se věnuješ terénním nahrávkám – field recordings. Nutí tě to víc poslouchat svoje okolí?
Je to spíš výsledek nějakého typu vnímání. Úhel vnímání rozšířený a zaměřený na zvuk kolem tebe. Je v tom spousta všedních radostí, kdy se raduješ z úžasných synkop na semaforech, nádherně dýchajících větráků a úžasného propojení všech zvuků, které na tebe mluví. Jsou to inspirace pro moji vlastní tvorbu, DJ sety, samotnou hudbu i práci s prostorem při pořádání koncertů. Dramaturgie AVA se tím osvobozuje z klubové kultury a jde ven do ulice. Chceme dělat performance propojující pohyb, prostor i diváky.

Říkal jsi, že chystáte spolupráci s Move the City a brněnskými tanečními skupinami, to je ono?
Děláme tance na semaforech, dílničky v lese, vytváříme volné sdružení tanečníků a lidí se zájmem o field recordings, které se teprve formuje. My se zajímáme o zvuky a Move the City spíš o pohyb, já se pohybuju mezi. To by se mělo v dalších týdnech a měsících propojit do různých performancí a nečekaných zásahů do veřejného prostoru. Sbíráme lidi, který to jakkoli zajímá. Kdokoli je pozorný posluchač prostoru nebo tanečník se zájmem o přenesení pohybu do každodennosti, ať nás klidně osloví.

Když je pro tebe zvuk každodennosti tak důležitý, jak ti zní Brno?
Brno nabízí hezký možnosti, jak slyšet město shora, protože je rozložený mezi tři kopce. Z těch máš zajímavou perspektivu, když na tebe město šumí jako celek. Když jsme ale dávali s Markétou Lisou dohromady tři zvukové stezky napříč Brnem, nebylo to tak jednoduché, jak by mohlo být třeba ve Stockholmu, San Franciscu nebo Lisabonu. Brno je zvukově línější místo. Jsou tu úžasný větráky a nádherný synkopický semafory, ale jinak je to spíš průměr.

Foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Harlem byl v Brně ještě dřív, než jsme si vymysleli Bronx. Iluze proslulé newyorské čtvrti nahradila starý Dělnický dům, spolkový život vystřídaly koncerty a večírky až do rána.  více

Pomalu končí rok 2015. Nabízí se obvyklá rekapitulace toho nejlepšího či nejhoršího, co se za posledních dvanáct měsíců odehrálo, místo ní ale přichází přehled okamžiků. Věcí, které jsou někdy tak samozřejmé, že už si jich sotva někdo všimne. Jindy jsou zvláštní, ale probíhají stranou zájmu. Brno – město hudby přichází se znějícím přehledem odcházejícího roku – jednou zvukovou pohlednicí z každého měsíce.  více

Najít nepoužívanou, zapomenutou továrnu, napsat jí koncert na míru a jít zase jinam. Projekt Ztichlé budovy založilo několik studentek a studentů brněnských uměleckých škol, první ročník rozezněl halu bývalého podniku MEZ v Židenicích. Letos se do ní ještě jednou vrátí, ale příště už by se měl stěhovat. O vzniku, současnosti i budoucnosti Ztichlých budov jsme se bavili v židenické kavárně Zastávka s několika členy tvůrčího a organizačního společenství.  více




Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněným hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Dvěma vyprodanými sobotními koncerty se zaplnil sál břeclavského kina Koruna, kde oslavil Národopisný soubor Břeclavan svoje pětašedesáté výročí existence a připojil se tak k řadě letos jubilujících folklorních těles. Odpolední koncert musel být nakonec přidán pro obrovský divácký zájem, což jen utvrzuje v tom, že na jižní Moravě je folklor stále v širokém povědomí a neutuchající oblibě.  více

Pět děl vzniklých ve 20. století a doplněných novou premiérovanou skladbou zaznělo v rámci podzimního koncertu Ensemble Opera Diversa, konaného v sále Konventu Milosrdných bratří. Na provedení dramaturgicky vyváženého a pestrého programu se kromě čistě smyčcového orchestru podílela také flétnistka Michaela Koudelková a harfenistka Dominika Kvardová, vše se odehrálo pod vedením Gabriely Tardonové.  více

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

V sobotu večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který sem vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska, zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

Nejčtenější

Kritika

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více