Stanislav Moša: Své schopnosti musíte prokazovat každý den

13. říjen 2014, 0:32
Stanislav Moša: Své schopnosti musíte prokazovat každý den

První tři říjnové dny roku 2004 byla slavnostními premiérami světoznámého muzikálu Hair otevřena nejmodernější divadelní budova ve střední Evropě. Městské divadlo Brno právě před deseti lety vítalo první návštěvníky nyní jubilující Hudební scény. O cestě na výsluní i nelehkém zrodu divadla a tehdejších problémech jsme mluvili s ředitelem Městského divadla Brno Stanislavem Mošou.

Pojďme nejdříve do pomyslného prenatálního období Hudební scény. Proč jste vůbec chtěli ke stávajícímu divadlu přistavit ještě jedno dvojnásobně větší?
Nejdříve jsme neustále museli snižovat počet premiér, protože jsme neměli, kdy odehrát reprízy. I když jsme celkový počet titulů snížili na pět novinek za sezonu, na některá představení diváci díky nedostatečné kapacitě činoherního sálu čekali až dva roky. Abychom uspokojili ten rostoucí hlad po soudobém hudebním divadle, musel vzniknout specifický a specializovaný dům. Hodně jsme o tom mluvili se Zdeňkem Mertou už od roku 1997, kdy se v našem hledišti už nedalo hnout.

Málo se ví, že jste nemuseli hned stavět a jednou z možností byla rekonstrukce stávajících prostor v Brně. Proč jste nakonec tedy tento specializovaný dům neotevřeli na Výstavišti, nebo v tehdy uzavřené Redutě? Vedení města vám prý dokonce nabízelo uměleckou kuratelu na Janáčkovou operou…
Na výstavišti to nešlo. Tamní divadlo je moc malé, byl by tam krásný kabaret jako třeba pařížský Moulin Rouge. S Redutou jsme to mysleli vážně, byla tehdy už sedm let zavřená. Ale posléze památkáři zamítli kvůli památkové ochraně proměnit zcela vnitřní dispozice. Do Janáčkova divadla jsme zase nechtěli kvůli možným střetům s kolegy z Národního divadla, kteří zde provozují operu. A taky musím říci, že tato budova byla i pro naše plány příliš naddimenzovaná. Janáčkovo divadlo je strašidelně energeticky náročné, zdejší největší tuzemské jeviště by – co do výpravy i počtu lidí – naše produkce neskutečně prodražovalo.

Takže jste se vrhli do dvorního traktu, kde byly garáže, zahrádky a velká výměníková stanice čekající na rekonstrukci a postavili jste si divadlo ve dvoře, jak se s lehkou ironií při otevření říkalo. Nová divadla se skutečně většinou staví na odiv na veřejné bulváry a vy jste jej vlastně skryli do dvorany. Proč?
My chtěli stavět tzv. na zelené louce nejen proto, že to bylo velmi výhodné pro logistické spojení s provozem naší přiléhající činoherní scény. Už v šedesátých letech se rodily nápady, že by se právě tento dvůr mezi ulicemi Lidická a třída Kapitána Jaroše přestavěl na amfiteátr, kde by se uváděla letní představení. Navíc právě v oné dvoraně vznikla unikátní a hojně vyhledávaná klidová zóna, přes níž třeba vede i turistická trasa k vile Tugendhat. A dnes se tady dá posedět pod rozrostlými keři vína v místech, kde sedávali již Skácel s Mikuláškem. A ještě něco: ve světě se staví divadla také v zastavěných traktech. Podobně třeba funguje známý Theater an der Wien.

Ostatně velký amfiteátrem či arénou Hudební scéna vlastně i je. Velkoryse navržené divadlo mělo mít, jak si vzpomínám, v původních plánech i odklápěcí střechu, aby se na jaře a v létě hrálo pod hvězdami. Proč z toho sešlo?
Bylo to tehdy neskutečně drahé. V rozpočtu se nenašlo dvanáct milionů na tuto technickou finesu, která by umožnila při příznivém počasí střechu prostě odklopit.

Divadlo jste otevřeli, ale škarohlídové a oponenti o vás později mluvili jako o likvidátoru brněnské operety. To když jste po otevření Hudební scény převedl zpěvoherní soubor pod křídla Městského divadla a získal tak zhruba stovku pracovních úvazků. Jak je to s počtem lidí v jubilujícím kolosu dnes?
Jako činoherní divadlo jsme měli 160 zaměstnanců. Já ale neměl nikdy žádná směrná limitní čísla, kolik lidí má mít nově zřizovaný muzikálový soubor, o kolik musím tedy stávající číslo navýšit. Je dlužno připomenout, že Národní divadlo Brno chtělo soubor zpěvohry prostě rozpustit. Já si říkal, že je škoda zničit hlavně ten bezvadně sehraný a fungující orchestr, který nám chyběl. Dnes jako třísouborové divadlo máme 360 zaměstnanců (měli jsme jich i 420). Po otevření Hudební scény jsme tady uvedli tradiční a divácky ověřené operety jako Veselá vdova, Netopýr či Orfeus v podsvětí. Nebo i My Fair lady a Hallo, Dolly což jsou vlastně také ještě produkty operetního žánru. Moje zkušenost je ta, že moje a zejména mladší generace po klasickéoperetě už netouží.
A ještě důležitá douška: díky poloze nové Hudební scény jsme některá pracoviště vůbec nerozšiřovali, protože jsme byli schopni zabezpečit jejich fungování z jedné kanceláře. Jsme zase u logistických výhod obou budov přiléhajících k sobě.

Deset let je zhruba osmina lidského života, co znamená taková doba pro divadlo?
Já se nechci ohlížet zpět, protože divadlo žije budoucností! My už nyní měli dramaturgickou radu ohledně repertoáru na rok 2016/2017. O naše produkce je zájem, ale třeba po nás přijde generace, která řekne, že Hudební scéna je zcela nevhodná pro jejich zamýšlené divadelní gesto a budou přemýšlet o proměně její architektury. Pětadvacet let je v lidském životě jedna generace a zhruba za stejnou dobu se proměňuje radikálně názor tvůrců na divadlo a jeho potřeby. Tím proboha neříkám, že by se hudební scéna měla za patnáct let bourat! (smích). Příští divadelníky budou třeba lákat tovární haly, vagóny, nejrůznější exteriéry nebo třeba divadla postavená speciálně pro jediný projekt.

Hlavní jeviště Hudební scény může vyjet až do výše 2,63 metru…Připomeňme další špičkové technologie či parametry jubilující scény, která patřila při otevření k nejmodernějším ve středoevropském prostoru…
Jde dále třeba o deset postranních vozů o celkové šířce deset metrů. Jsou specifické právě svojí mnohostí. Technologie jeviště nabízí tři samonosná patra, dále dvě boční scény i jednu zadní scénu pro kulisy. Tvůrci u nás mají prostě obrovský komfort právě přes technické možnosti – nejen se zvučením a svícením – a jejich práce může mít zas a zas jinou podobou. Chybí nám možná jenom ta točna.

Bavíme se o zrodu Hudební scény tedy o časech, kdy vám někteří lidé neustále oponovali, že podobný druh hudebního divadla si má na sebe vydělat sám. Jak se na tyto hlasy díváte po letech?
Čas prokázal, že to byly nesmysly a řada z těch lidí se mi omluvila. V minulosti jsem proti těmto hlasům psal mnoho článků, v nichž jsem mj. vysvětloval, že město velikosti Brna prostě soukromou komerční scénu provozovat nemůže, že se tady podobné podnikání prostě neuživí. V publikaci vydávané k narozeninám scény vyjde i několik mých hádanic s těmito názory. Navíc zdůrazňuji, že naše scéna se silně profiluje jako odbytiště soudobé tvorby a novinek. My skutečně nejsme v tomto pohledu divadlem komerčním. A já vždy tvrdil, že subvencováno má být zejména divadlo živé a současné, produkující tituly třeba psané přímo pro nás. A to bylo zpočátku takyobrovské riziko.

Jaký je tedy váš recept na umělecky i obchodně úspěšné divadlo?
Budete se možná divit, ale je to Janáčkova akademie múzických umění v Brně. Bez této školy a pravidelného přísunu jejích skvělých absolventů muzikálového herectví i jiných oborů by nám opravdu brzy došel dech. Mluvím o systému uměleckého školství a práci se špičkovými absolventy, kteří jsou silné osobnosti a jsou tak vycepovaní, že lehce obstojí v konkurenci s mladými lidmi, které jsem viděl na konkurzech v Západní Evropě, USA a tamních centrech muzikálu jako je třeba Londýn nebo New York.

Nedávno bylo otevřeno nové divadlo v Plzni. Zdejší primátor a posléze média unisono pyšně zdůrazňovala, že jde o vůbec první nové polistopadové divadlo v zemi. V Brně vedle Hudební scény Městského divadla Brno bylo předloni otevřeno Divadlo na Orlí jako laboratoř jmenované akademie, dále namátkou v inkriminované době vzniklo pražské divadlo Globe, Spirála, ostravské Divadlo loutek a jiná další. Vy jste v Plzni byl, jak jste to reflektoval?
Já to přijal bohorovně. Stál jsem vedle paní Havlové a ministra kultury, když se mi bývalý plzeňský ředitel Jan Burian omlouval za pošetilost, kdy pan primátor chtěl být pyšnější, než bylo třeba.

Velké slavné muzikály typu Hair, Jesus Christ Superstar, Bídníci, Evita, Kočky, Chicago a mnohé další hity už jste odehráli. Za tu dekádu jste se stali respektovaným centrem hudebního divadla v zemi. Divadlo ale svoji existenci potvrzuje zejména setrvale kvalitní produkcí tedy obsahem. Jak se v tomto ohledu díváte do budoucna?
Když jsme divadlo dostavěli, byl jsem klidný v ohledu, co budeme hrát pouze na pět dalších let. Že v této době bude dostatečný přísun nových kvalitních kusů a že se nám podaří dostávat pravidelně i ty velké zavedené tituly ze světa. Co budeme hrát potom? Z této obavy mne vytrhnul obrovský rozvoj hudebního divadla. Každý týden tady mám skupinku lidí z Česka i zahraničí, kteří mi nabízejí scénář i s hudbou či hudebními piloty. Takže můj strach pominul. Paradoxně jsem se nikdy nebál o diváka, který si k tomuto typu divadla cestu našel a zůstává mu věrný. Snad to nebude znít pyšně, ale my od začátku neměli pocit konkurence v této zemi. Ta pro nás byla v Londýně, Berlíně či Moskvě. Skutečně to neříkám jako zadostiučinění, že stavba Hudební scény – jak ukázala celá dekáda jejího provozu – byla správným krokem. Říkám to zejména s vědomím, že pokud si osvojíte jakoukoliv schopnost, musíte ji prokazovat skutečně každý den.

Statistické údaje za připomínanou dekádu budí respekt: 48 titulů, kolem 1850 představení a 1,2 milionu diváků. To jsou úctyhodná čísla vypovídající o domu, který při svém vzniku budil i odmítavé emoce kritiků, jenž vedení vyčítali, že podobné divadlo je moc drahé a mělo by stát na čistě soukromě komerční platformě čili si na sebe vydělat samo. Čas oponou trhnul. Nyní tady ve třetím nejnavštěvovanějším divadle v zemi stojí hojně navštěvovaný dům dekorovaný prvním místem jako nejlepší stavba Jihomoravského kraje či držitel titulu Stavba roku 2004. Vedle múz zde zájemce najde klidnou oázu malebné dvorany, chvíle pro relaxaci nabízí i zdejší restaurace.

Foto Jef Kratochvil a archiv Městského divadla Brno

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Hana Holišová získala jedinou cenu Thálie z brněnských nominací za rok 2012. Mluvili jsme nejen o oceněné roli dospělé Jany v muzikálu Papežka, ale o práci v Městském divadle Brno vůbec. A také o filmu, o Kometě, ohňostrojích a houbách.  více

Skladatel, producent, hráč na klávesové nástroje, zpěvák, autor celé řady hitů Vašo Patejdl je v tuzemsku zavedený jako tvář populární slovenské poprockové skupiny Elán. Pro mne bylo překvapením, že je Čech, který se narodil před šedesáti lety v Karlových Varech. Ostatně poslední tři roky žije v Praze a jeho čeština je prostá jakéhokoliv akcentu. V Brně se Patejdl nyní představí jako autor hudby k novému muzikálu Don Juan, který ve světové premiéře uvede Městské divadlo Brno.  více

Proč a jak psát o divadle, jaký je rozdíl mezi hudebním a obyčejným divadlem, a jak si od divadla odpočinout. O tom všem a mnohém dalším jsme mluvili s Lubošem Marečkem, s jehož kritikami se na našem serveru budete setkávat především v souvislosti s muzikály.  více


Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více