Stanislav Moša: Své schopnosti musíte prokazovat každý den

13. říjen 2014, 0:32
Stanislav Moša: Své schopnosti musíte prokazovat každý den

První tři říjnové dny roku 2004 byla slavnostními premiérami světoznámého muzikálu Hair otevřena nejmodernější divadelní budova ve střední Evropě. Městské divadlo Brno právě před deseti lety vítalo první návštěvníky nyní jubilující Hudební scény. O cestě na výsluní i nelehkém zrodu divadla a tehdejších problémech jsme mluvili s ředitelem Městského divadla Brno Stanislavem Mošou.

Pojďme nejdříve do pomyslného prenatálního období Hudební scény. Proč jste vůbec chtěli ke stávajícímu divadlu přistavit ještě jedno dvojnásobně větší?
Nejdříve jsme neustále museli snižovat počet premiér, protože jsme neměli, kdy odehrát reprízy. I když jsme celkový počet titulů snížili na pět novinek za sezonu, na některá představení diváci díky nedostatečné kapacitě činoherního sálu čekali až dva roky. Abychom uspokojili ten rostoucí hlad po soudobém hudebním divadle, musel vzniknout specifický a specializovaný dům. Hodně jsme o tom mluvili se Zdeňkem Mertou už od roku 1997, kdy se v našem hledišti už nedalo hnout.

Málo se ví, že jste nemuseli hned stavět a jednou z možností byla rekonstrukce stávajících prostor v Brně. Proč jste nakonec tedy tento specializovaný dům neotevřeli na Výstavišti, nebo v tehdy uzavřené Redutě? Vedení města vám prý dokonce nabízelo uměleckou kuratelu na Janáčkovou operou…
Na výstavišti to nešlo. Tamní divadlo je moc malé, byl by tam krásný kabaret jako třeba pařížský Moulin Rouge. S Redutou jsme to mysleli vážně, byla tehdy už sedm let zavřená. Ale posléze památkáři zamítli kvůli památkové ochraně proměnit zcela vnitřní dispozice. Do Janáčkova divadla jsme zase nechtěli kvůli možným střetům s kolegy z Národního divadla, kteří zde provozují operu. A taky musím říci, že tato budova byla i pro naše plány příliš naddimenzovaná. Janáčkovo divadlo je strašidelně energeticky náročné, zdejší největší tuzemské jeviště by – co do výpravy i počtu lidí – naše produkce neskutečně prodražovalo.

Takže jste se vrhli do dvorního traktu, kde byly garáže, zahrádky a velká výměníková stanice čekající na rekonstrukci a postavili jste si divadlo ve dvoře, jak se s lehkou ironií při otevření říkalo. Nová divadla se skutečně většinou staví na odiv na veřejné bulváry a vy jste jej vlastně skryli do dvorany. Proč?
My chtěli stavět tzv. na zelené louce nejen proto, že to bylo velmi výhodné pro logistické spojení s provozem naší přiléhající činoherní scény. Už v šedesátých letech se rodily nápady, že by se právě tento dvůr mezi ulicemi Lidická a třída Kapitána Jaroše přestavěl na amfiteátr, kde by se uváděla letní představení. Navíc právě v oné dvoraně vznikla unikátní a hojně vyhledávaná klidová zóna, přes níž třeba vede i turistická trasa k vile Tugendhat. A dnes se tady dá posedět pod rozrostlými keři vína v místech, kde sedávali již Skácel s Mikuláškem. A ještě něco: ve světě se staví divadla také v zastavěných traktech. Podobně třeba funguje známý Theater an der Wien.

Ostatně velký amfiteátrem či arénou Hudební scéna vlastně i je. Velkoryse navržené divadlo mělo mít, jak si vzpomínám, v původních plánech i odklápěcí střechu, aby se na jaře a v létě hrálo pod hvězdami. Proč z toho sešlo?
Bylo to tehdy neskutečně drahé. V rozpočtu se nenašlo dvanáct milionů na tuto technickou finesu, která by umožnila při příznivém počasí střechu prostě odklopit.

Divadlo jste otevřeli, ale škarohlídové a oponenti o vás později mluvili jako o likvidátoru brněnské operety. To když jste po otevření Hudební scény převedl zpěvoherní soubor pod křídla Městského divadla a získal tak zhruba stovku pracovních úvazků. Jak je to s počtem lidí v jubilujícím kolosu dnes?
Jako činoherní divadlo jsme měli 160 zaměstnanců. Já ale neměl nikdy žádná směrná limitní čísla, kolik lidí má mít nově zřizovaný muzikálový soubor, o kolik musím tedy stávající číslo navýšit. Je dlužno připomenout, že Národní divadlo Brno chtělo soubor zpěvohry prostě rozpustit. Já si říkal, že je škoda zničit hlavně ten bezvadně sehraný a fungující orchestr, který nám chyběl. Dnes jako třísouborové divadlo máme 360 zaměstnanců (měli jsme jich i 420). Po otevření Hudební scény jsme tady uvedli tradiční a divácky ověřené operety jako Veselá vdova, Netopýr či Orfeus v podsvětí. Nebo i My Fair lady a Hallo, Dolly což jsou vlastně také ještě produkty operetního žánru. Moje zkušenost je ta, že moje a zejména mladší generace po klasickéoperetě už netouží.
A ještě důležitá douška: díky poloze nové Hudební scény jsme některá pracoviště vůbec nerozšiřovali, protože jsme byli schopni zabezpečit jejich fungování z jedné kanceláře. Jsme zase u logistických výhod obou budov přiléhajících k sobě.

Deset let je zhruba osmina lidského života, co znamená taková doba pro divadlo?
Já se nechci ohlížet zpět, protože divadlo žije budoucností! My už nyní měli dramaturgickou radu ohledně repertoáru na rok 2016/2017. O naše produkce je zájem, ale třeba po nás přijde generace, která řekne, že Hudební scéna je zcela nevhodná pro jejich zamýšlené divadelní gesto a budou přemýšlet o proměně její architektury. Pětadvacet let je v lidském životě jedna generace a zhruba za stejnou dobu se proměňuje radikálně názor tvůrců na divadlo a jeho potřeby. Tím proboha neříkám, že by se hudební scéna měla za patnáct let bourat! (smích). Příští divadelníky budou třeba lákat tovární haly, vagóny, nejrůznější exteriéry nebo třeba divadla postavená speciálně pro jediný projekt.

Hlavní jeviště Hudební scény může vyjet až do výše 2,63 metru…Připomeňme další špičkové technologie či parametry jubilující scény, která patřila při otevření k nejmodernějším ve středoevropském prostoru…
Jde dále třeba o deset postranních vozů o celkové šířce deset metrů. Jsou specifické právě svojí mnohostí. Technologie jeviště nabízí tři samonosná patra, dále dvě boční scény i jednu zadní scénu pro kulisy. Tvůrci u nás mají prostě obrovský komfort právě přes technické možnosti – nejen se zvučením a svícením – a jejich práce může mít zas a zas jinou podobou. Chybí nám možná jenom ta točna.

Bavíme se o zrodu Hudební scény tedy o časech, kdy vám někteří lidé neustále oponovali, že podobný druh hudebního divadla si má na sebe vydělat sám. Jak se na tyto hlasy díváte po letech?
Čas prokázal, že to byly nesmysly a řada z těch lidí se mi omluvila. V minulosti jsem proti těmto hlasům psal mnoho článků, v nichž jsem mj. vysvětloval, že město velikosti Brna prostě soukromou komerční scénu provozovat nemůže, že se tady podobné podnikání prostě neuživí. V publikaci vydávané k narozeninám scény vyjde i několik mých hádanic s těmito názory. Navíc zdůrazňuji, že naše scéna se silně profiluje jako odbytiště soudobé tvorby a novinek. My skutečně nejsme v tomto pohledu divadlem komerčním. A já vždy tvrdil, že subvencováno má být zejména divadlo živé a současné, produkující tituly třeba psané přímo pro nás. A to bylo zpočátku takyobrovské riziko.

Jaký je tedy váš recept na umělecky i obchodně úspěšné divadlo?
Budete se možná divit, ale je to Janáčkova akademie múzických umění v Brně. Bez této školy a pravidelného přísunu jejích skvělých absolventů muzikálového herectví i jiných oborů by nám opravdu brzy došel dech. Mluvím o systému uměleckého školství a práci se špičkovými absolventy, kteří jsou silné osobnosti a jsou tak vycepovaní, že lehce obstojí v konkurenci s mladými lidmi, které jsem viděl na konkurzech v Západní Evropě, USA a tamních centrech muzikálu jako je třeba Londýn nebo New York.

Nedávno bylo otevřeno nové divadlo v Plzni. Zdejší primátor a posléze média unisono pyšně zdůrazňovala, že jde o vůbec první nové polistopadové divadlo v zemi. V Brně vedle Hudební scény Městského divadla Brno bylo předloni otevřeno Divadlo na Orlí jako laboratoř jmenované akademie, dále namátkou v inkriminované době vzniklo pražské divadlo Globe, Spirála, ostravské Divadlo loutek a jiná další. Vy jste v Plzni byl, jak jste to reflektoval?
Já to přijal bohorovně. Stál jsem vedle paní Havlové a ministra kultury, když se mi bývalý plzeňský ředitel Jan Burian omlouval za pošetilost, kdy pan primátor chtěl být pyšnější, než bylo třeba.

Velké slavné muzikály typu Hair, Jesus Christ Superstar, Bídníci, Evita, Kočky, Chicago a mnohé další hity už jste odehráli. Za tu dekádu jste se stali respektovaným centrem hudebního divadla v zemi. Divadlo ale svoji existenci potvrzuje zejména setrvale kvalitní produkcí tedy obsahem. Jak se v tomto ohledu díváte do budoucna?
Když jsme divadlo dostavěli, byl jsem klidný v ohledu, co budeme hrát pouze na pět dalších let. Že v této době bude dostatečný přísun nových kvalitních kusů a že se nám podaří dostávat pravidelně i ty velké zavedené tituly ze světa. Co budeme hrát potom? Z této obavy mne vytrhnul obrovský rozvoj hudebního divadla. Každý týden tady mám skupinku lidí z Česka i zahraničí, kteří mi nabízejí scénář i s hudbou či hudebními piloty. Takže můj strach pominul. Paradoxně jsem se nikdy nebál o diváka, který si k tomuto typu divadla cestu našel a zůstává mu věrný. Snad to nebude znít pyšně, ale my od začátku neměli pocit konkurence v této zemi. Ta pro nás byla v Londýně, Berlíně či Moskvě. Skutečně to neříkám jako zadostiučinění, že stavba Hudební scény – jak ukázala celá dekáda jejího provozu – byla správným krokem. Říkám to zejména s vědomím, že pokud si osvojíte jakoukoliv schopnost, musíte ji prokazovat skutečně každý den.

Statistické údaje za připomínanou dekádu budí respekt: 48 titulů, kolem 1850 představení a 1,2 milionu diváků. To jsou úctyhodná čísla vypovídající o domu, který při svém vzniku budil i odmítavé emoce kritiků, jenž vedení vyčítali, že podobné divadlo je moc drahé a mělo by stát na čistě soukromě komerční platformě čili si na sebe vydělat samo. Čas oponou trhnul. Nyní tady ve třetím nejnavštěvovanějším divadle v zemi stojí hojně navštěvovaný dům dekorovaný prvním místem jako nejlepší stavba Jihomoravského kraje či držitel titulu Stavba roku 2004. Vedle múz zde zájemce najde klidnou oázu malebné dvorany, chvíle pro relaxaci nabízí i zdejší restaurace.

Foto Jef Kratochvil a archiv Městského divadla Brno

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Hana Holišová získala jedinou cenu Thálie z brněnských nominací za rok 2012. Mluvili jsme nejen o oceněné roli dospělé Jany v muzikálu Papežka, ale o práci v Městském divadle Brno vůbec. A také o filmu, o Kometě, ohňostrojích a houbách.  více

Skladatel, producent, hráč na klávesové nástroje, zpěvák, autor celé řady hitů Vašo Patejdl je v tuzemsku zavedený jako tvář populární slovenské poprockové skupiny Elán. Pro mne bylo překvapením, že je Čech, který se narodil před šedesáti lety v Karlových Varech. Ostatně poslední tři roky žije v Praze a jeho čeština je prostá jakéhokoliv akcentu. V Brně se Patejdl nyní představí jako autor hudby k novému muzikálu Don Juan, který ve světové premiéře uvede Městské divadlo Brno.  více

Proč a jak psát o divadle, jaký je rozdíl mezi hudebním a obyčejným divadlem, a jak si od divadla odpočinout. O tom všem a mnohém dalším jsme mluvili s Lubošem Marečkem, s jehož kritikami se na našem serveru budete setkávat především v souvislosti s muzikály.  více


V dramaturgické linii chrámových koncertů se hudební těleso Ensemble Opera Diversa v úterý 17. května vydalo do prostor nového brněnského kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné. Zde na koncertě s názvem Misericordia představilo duchovní tvorbu současných britských autorů – Davida Matthewse, Jamese MacMillana – v kontrastu k dílům vycházejícím z tradice evropského kontinentálního minimalismu v podobě skladeb lotyšského autora Pēterise Vaskse a slovenského skladatele Lukáše Borzíka. Kromě instrumentalistů orchestru Ensemble Opera Diversa a sboru Ensemble Versus pod vedením Vladimíra Maňase vystoupili sólově trumpetisté Vít Otáhal a Josef Zimka. Koncert řídila dirigentka souboru Gabriela Tardonovávíce

Dlouholetá spolupráce houslového virtuosa Milana Paľy a souboru Ensemble Opera Diversa přinesla milovníkům soudobé hudební tvorby celou řadu pozoruhodných (a v mnoha případech i premiérových) koncertů. Jejich zatím posledním společným projektem se stala dvojice sólových recitálů Milana Paľy. První projekt nesl název Dotyky. Za zrkadlom (30. dubna) se stejnojmennou skladbou Adriána Demoče a středeční koncert v prostorách brněnské Káznice se jmenoval O tvojej tvári (11. května) a představil dílo Dve vety o tvojej tvári skladatelky Jany Kmiťové, která kompozici Milanu Paľovi věnovala. Nahrávky obou kompozic jsou již nějakou dobu dostupné – obě vyšly u nakladatelství Pavlík Records v roce 2021. Svých světových premiér se však díla dočkala až nyní.  více

Brněnští muzikanti rozmanitých žánrů jsou dlouhověcí a vitální jedinci. Potvrdila to také oslava životního jubilea pedagoga, skladatele, aranžéra a především virtuózního hráče na trombon Mojmíra Bártka. Jubilejní koncert s pracovním názvem Mojda Bártek 80 do brněnského Sono Centra připravili jeho přátelé pod vedením trumpetisty a kapelníka B-Side Bandu Josefa Buchty. Oslavenec, ač si dvouapůlhodinový program nepokrytě (a s dojetím) užíval, až na krátké okamžiky oddechu zůstával aktivním účastníkem celé hudební produkce. Představil se jako autor mnohých skladeb, ale především hráč, s trombonem v rukách a v plném nasazení.  více

Závěrečný koncert abonentní řady brněnských filharmoniků Filharmonie v divadle II udělal bezpochyby radost všem fanouškům animátorského studia Ghibli. Přestože dramaturgie večera nebyla vystavěna na melodiích z nespočtu filmových partitur, které hlavní hvězda večera dirigent a skladatel Joe Hisaishi pro studio Ghibli zkomponoval, již jen samotná přítomnost oblíbeného umělce přilákala celou řadu posluchačů, kteří koncerty artificiální hudby pravděpodobně pravidelně nenavštěvují. Program dvou koncertů v Janáčkově divadle (28. a 29. dubna) zahrnoval Symfonii č. 7 cis moll Sergeje Prokofjeva, českou premiéru Hisaishiho skladby Variace 57 pro dva klavíry a orchestr, v níž se jako sólisté představili Dennis Russell Davies a Maki Namekawa, a českou premiéru Symfonie č. 2 estonského skladatele Lepa Sumery. (Autor recenze navštívil čtvrteční provedení).  více

Po rozeznění pádové zkušebny FSI VUT sestoupila desátá slavnostní sezona ansámblu Brno Contemporary Orchestra s podtitulem We are the world do podzemí. Odpolední nedělní koncert totiž zavedl milovníky soudobé hudební tvorby do jeskyně Výpustek v Moravském krasu. Koncert s díly Šarūnase Nakase, Giacinta Scelsiho, Michala Wróblewského a Miroslava Tótha vznikl v rámci speciálního environmentálního projektu v režii Radima Nejedlého a koncipovaného u příležitosti Světového dne vody. Součástí koncertu bylo také literární pásmo z textů Radka Štěpánka napsaných pro tuto akci, které recitoval Petr Kubes. Texty tvořily na vhodných místech předěly mezi jednotlivými skladbami či větami. Přednes skladby Rany, kterou na objednávku Brno Contemporary Orchestra složil Miroslav Tóth, zajistila sama autorka předlohy Zuzana Husárová. Koncert řídil dirigent a umělecký vedoucí orchestru Pavel Šnajdrvíce

Brněnskou stopu najdeme na jednom z nejpozoruhodnějších mezinárodních hudebních alb roku 2021. Na nahrávce Live at Tou skupiny Angrusori, která nedávno získala na Slovensku ocenění Radio_Head Award v kategorii World music a folk, se totiž výraznou měrou podílela Iva Bittová. Houslistka a zpěvačka, kterou si už několik dekád spojujeme s brněnskou scénou.  více

Na čtyři stovky diváků si s nadšením užily mimořádný koncert čtveřice špičkových muzikantů v čele s frontmanem Deanem Brownem, už několik desetiletí výrazného protagonisty fusion stylu, a jeho tří rovnocenných spoluhráčů: saxofonisty Boba Franceschiniho, baskytaristy Victora Wootena a bubeníka Dennise Chamberse. Jarní otvírák 15. ročníku festivalu Groove Brno tak byl mimořádný především hudební extratřídou, v níž čtyři sólisté v naprostém souznění mezi sebou vzájemně, a především s publikem po dvě hodiny prolínali jazz, rock, funk i blues v gejzíru energie a nevázané muzikantské radosti.  více

Nejnovější operní inscenace Národního divadla Brno přenesla Mozartovu Kouzelnou flétnu v režii Miroslava Krobota do mezihvězdného prostoru a do daleké budoucnosti: vesmírná loď Sedm slunečních kruhů se tady střetne s pásem asteroidů a záchranné moduly dopraví cestovatele na povrch nejbližší obyvatelné planety. Posádka lodi se marně snaží navázat spojení s vesmírným plavidlem a již tak problematickou situaci umocní smrt kapitána, který přenechá velení druhému důstojníkovi Sarastrovi, a nikoliv své manželce a první důstojnici přezdívané Královna noci. Rozdělení na dvě znepřátelené frakce je nevyhnutelné a Královna noci i se svými stoupenci opouští tábor. Vzájemná nevraživost ani po deseti letech, které od nehody již uplynuly, nevyvanula. Když však Sarastro unese Paminu, dceru Královny noci, uvede tím do chodu záchrannou misi, která změní osudy trosečníků i původních obyvatel planety. Modernizovanou podobu Mozartova singspielu pomohli Miroslavu Krobotovi vytvořit Andrej Ďurík (scéna), Jana Preková (kostýmy), Přemysl Janda (světelný design), Hana Achilles (choreografie) a Patricie Částková (dramaturgie). Hudebního nastudování se chopil Pavel Šnajdr a druhou premiéru (14. dubna), kterou autor textu navštívil, dirigoval Ondrej Olos. Sbor řídila Klára Složilová Roztočilová a sólově vystoupili David Szendiuch (Sarastro), Daniel Matoušek (Tamino), Martina Masaryková (Královna noci), Andrea Široká (Pamina), Tadeáš Hoza (Papageno), Eva Esterková (Papagena), Vít Nosek (Monostatos), Eliška Gattringerová (První dáma), Jana Hrochová (Druhá dáma), Jarmila Balážová (Třetí dáma), Josef Škarka (Mluvčí/Kněz) a Eliška CrhákováZuzana Vítková a Markéta Kolářová v rolích Tří géniů.  více

Třetí koncert 29. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby s tématem Tělo / Vtělení / Oslavení rozezněly 12. dubna skladby Antona Brucknera, Knuta Nystedta, Vytautase Barkauskase a Toivo Tuleva v brněnské katedrále svatých Petra a Pavla. Večer s názvem Rozjímání pro orchestr představil posluchačům tři odlišné hudební polohy – ryze instrumentální, vokální a jejich kombinaci. Kromě orchestru Filharmonie Brno s šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem vystoupil také sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kollera. Sólových partů v nově nastudované a po třech letech festivalem znovu uvedené kantátě So Shall He Descend Toivo Tuleva se chopili sopranistka Claudia Goebl, altistka Johanna Krokovay, tenorista Jan Petryka a barytonista Wolfgang Resch. Malý sbor obsadily Lucie Netušilová KarafiátováJana Vondrů a Pavla Radostová. Kvůli nemoci museli být zastoupeni původně ohlášení sólisté Martina Fender (soprán) a Klemens Sander (baryton). Změny zaznamenal také program, ze kterého byly vynechány původně plánované sborové skladby Antona Brucknera (In jener letzten der Nächte) a Josefa Gabriela Rheinbergera (Sanctus z Cantus Misae Es dur).  více

Po dvouleté pauze vynucené covidovou pandemií se včera do brněnských chrámů vrátil Velikonoční festival duchovní hudby. Letošní 29. ročník se nese v dramaturgické linii Tělo / Vtělení / Oslavení a svým způsobem se jedná o symbolické splynutí neuskutečněných programů z minulých let. Původní emblémy umučeného i oslaveného těla se tak staly ještě aktuálnějšími. Festival zahájil v kostele sv. Janů na Květnou neděli ansámbl Musica Figuralis s uměleckým vedoucím a hráčem na klávesové nástroje Markem Čermákem. Kromě instrumentalistů a choralistů (pod vedením Vladimíra Maňase, hru na pozitiv obstaral Ondřej Múčka) vystoupili také sopranistka Lenka Cafourková Ďuricová, mezzosopranistka Monika Jägerová, tenorista Matúš Šimko a basista Tomáš Šelc. Lákadlem klasicistního programu s názvem Affettuoso („s mocným vzruchem duševním“ dle Ottova slovníku naučeného) bylo nejen Haydnovo málo známé, přesto hudebně fascinující Salve Regina, ale především premiéry děl Josepha Puschmanna (novodobá) a Antona Zimmermanna (česká novodobá).  více

Osmdesáté narozeniny bývají pro jubilanta obvykle příležitostí k bilancování a retrospektivě. U výročního úterního koncertu Miloše Štědroně, stále aktivně píšícího, přednášejícího, vyučujícího a komponujícího, však tento přístup nehrozil. Program večera na jeho počest v Divadle Husa na provázku naopak nabídl několik méně známých hudebních miniatur z pera skladatelů, kteří byli s formováním tvůrčí osobnosti Miloše Štědroně různou měrou spojeni – jubilantova úhlavního skladatele a objektu bádání tedy Leoše Janáčka a trojice jeho učitelů i pozdějších kolegů Miroslava Ištvana, Ctirada Kohoutka a Jana Kapra. Přímo pro svůj narozeninový koncert zkomponoval oslavenec cyklus písní pro soprán a komorní orchestr na slova básní dalšího svého spřízněnce, básníka Jana Skácela.  více

Ve čtvrtek 24. března diváci v Brně dostali možnost zažít opravdu výjimečný večer. Režisér Břetislav Rychlík se svojí ženou připravili na hudební scéně Městského divadla Brno koncert na podporu ukrajinských umělců, kteří utekli před válkou ze své země. Večer nesl název Společné kořeny a publiku měl přiblížit analogie lidové kultury Ukrajiny a Moravy. Já jsem při programu cítila zejména paralely v hudbě obecně. Výjimeční umělci navrch dokážou předávat krásu kdekoliv na světě.  více

V těchto dnech spatřilo světlo světa nové CD; nahrávka folklorních muzikantů muzikanty se však v žánru trochu vymyká. Autory desky jsou členové kapely Lilium liste Luďka Běťáka a její název zní Dovolte eště malučkovíce

Duo Ensoi tvoří zpěvačka Tereza Kopecká a bubeník a producent elektronické hudby Martin Čech. I když je jejich společný projekt stále ještě nový, oba mají bohaté zkušenosti z různých (nejen) brněnských kapel. Terezu si můžeme pamatovat především z Narcotic Fields, případně z jejich akustické odnože Acoustic Fields. Martin hraje ve skupině Lesní zvěř. Díky těmto zkušenostem je debutové album dua Ensoi hudebně vyzrálé a přesvědčivé, i když je určitě méně rockové než Narcotic Fields a méně (nu)jazzové než Lesní zvěř. Ensoi sice používají výrazové a zvukové prostředky elektronické hudby, ale hrají pop. Příjemný pop založený na pocitech a náladách více než na příbězích.  více

V prvních měsících roku 2022 se Filharmonie Brno může pyšnit již dvěma novými hudebními nosiči z vlastní produkce. První nahrávkou je CD s hudbou estonského skladatele Arvo Pärta, tou druhou záznam Symfonie č. 12 „Lodger“ Philipa Glasse, kterou brněnští filharmonici pod taktovkou Dennise Russella Daviese natočili dokonce jako první na světě. Věnujme se první ze zmiňovaných nahrávek se skladbami LamentateNekrolog a Symfonie č. 3 Arva Pärta v nastudování šéfdirigenta Daviese. V díle Lamentate vystoupila jako sólistka klavíristka Maki Namekawa. Nahrávka vznikla v Besedním domě v Brně v listopadu 2020 a v únoru 2021.  více

Nejčtenější

Kritika

V dramaturgické linii chrámových koncertů se hudební těleso Ensemble Opera Diversa v úterý 17. května vydalo do prostor nového brněnského kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné. Zde na koncertě s názvem Misericordia představilo duchovní tvorbu současných britských autorů – Davida Matthewse, Jamese MacMillana – v kontrastu k dílům vycházejícím z tradice evropského kontinentálního minimalismu v podobě skladeb lotyšského autora Pēterise Vaskse a slovenského skladatele Lukáše Borzíka. Kromě instrumentalistů orchestru Ensemble Opera Diversa a sboru Ensemble Versus pod vedením Vladimíra Maňase vystoupili sólově trumpetisté Vít Otáhal a Josef Zimka. Koncert řídila dirigentka souboru Gabriela Tardonovávíce