Štěpánka Balcarová a Beata Hlavenková se představí na JazzFestu Brno

4. duben 2017, 3:00

Štěpánka Balcarová a Beata Hlavenková se představí na JazzFestu Brno

Když jsem nedávno mezi českými jazzmany uspořádal anketu o nejvýraznější ženu tuzemské scény, nejvíce hlasů nasbíraly trumpetistka, skladatelka a dirigentka Štěpánka Balcarová a pianistka a skladatelka Beata Hlavenková. V rámci festivalu JazzFestBrno se představí obě. Bigband Concept Art Orchestra pod vedením Štěpánky Balcarové vystoupí ve středu 5. dubna v divadle Husa na provázku a o den později trumpetistka představí v HaDivadle svou česko-polskou skupinu Inner Spaces. Ve čtvrtek 13. dubna se v Besedním domě koná koncert Beaty Hlavenkové, která se zaměří na své zatím poslední autorské album Scintilla. Obě mladé dámy jsme požádali o rozhovor.

Štěpánka Balcarová

Štěpánko, Concept Art Orchestra byl bigband, který původně fungoval při akademii v Katovicích, kde jste studovala. Vy jste se před pár lety rozhodla jej oživit a „přenést“ do Prahy. S jakými cíli jste do toho šla? A splnily se vám?

Na začátku jsem moc velkou vizi do budoucna neměla. Šlo tenkrát hlavně o jeden koncert pro Český rozhlas v březnu 2014, kde jsem chtěla zahrát své skladby a skladby svých kamarádů, takzvané Pražské šestky. Další činnost se potom odvíjela od získaných peněz z kulturních grantů. Začátky ale pro mě byly, musím přiznat, těžké.

Už v „katovickém“ období jste se představila i jako autorka skladeb pro bigband (například Song for Paolo). Změnila váš přístup ke komponování zkušenost s dirigováním orchestru v posledních letech?

Ano, můj přístup se změnil. Snažím se nyní hodně o to, aby se skladby hráčům dobře hrály. Občas je potřeba udělat kompromis mezi tím, co má člověk vysněné v hlavě, a co se dá reálně zahrát. Pokud je skladba příliš těžká, hráčům se nebude dobře hrát, nebudou ji mít rádi a tím pádem nebude nikdy dobře znít. A to nikdo nechce.

Concept Art Orchestra získal za rok 2015 žánrovou cenu Anděl za album The Prague Six, na kterém představil tvorbu šesti českých autorů mladší generace, tedy té už zmíněné Pražské šestky. Rozšířil se od té doby okruh autorů, kteří pro orchestr komponují?

Na jaře 2016 jsme uspořádali první ročník Skladatelské soutěže Karla Krautgartnera a v návaznosti na ni jsme zahráli skladby pěti nových skladatelů. S jedním z nich, Janem Mazurou, jsme navázali užší spolupráci. Nyní vyhlašujeme podmínky pro druhý ročník soutěže. Doufám, že se najdou další dobří skladatelé.

Kde se budou moci posluchači s úspěšnými skladbami v budoucnu seznámit?

Finálový večer, během nějž zazní nové kompozice, proběhne v pražském Studiu A v Karlíně na konci listopadu. Nejlepší tedy bude přijít rovnou na koncert. Český rozhlas potom vítězné skladby odvysílá do dvou týdnů na stanici Vltava.

V letošním roce chystáte s Concept Art Orchestra sérii výjimečných koncertů v pražském klubu Jazz Dock. Konkrétně půjde například o Vzpomínku na Jana Zrzavého. Prozradíte něco o těchto koncertech?

První koncert naší čtyřdílné sérii už máme za sebou. Konkrétní dramaturgii každého z večer ů si mohou posluchači najít na našich webových stránkách www.conceptartorchestra.cz. Já bych vyzdvihla hlavně říjnový koncert, kde své síly spojíme s rakouským bigbandem Graz Composer Orchestra. Koncert bude dirigovat Ed Partyka (tedy zakladatel a dirigent původního katovického Concept Art Orchestra) a zazní na něm skladby jak od Pražské šestky, tak od několika skladatelů z Grazu.

Zajímavým momentem v éře dřívějšího Concept Art Orchestra bylo setkání s německou formací nuBox na albu Bigbandtronics. Neláká vás v současné době něco podobného?

Myšlenka propojit akustický big band s elektronikou láká Tomáše Sýkoru. Vidíte, musím mu zavolat a zeptat se ho, jestli už to má napsané. (smích)

Jaký program připravujete pro festival JazzFestBrno, v jehož rámci se orchestr představí 5. dubna?

Na tomto koncertě představíme opět repertoár Pražské šestky. Zazní tři nové skladby, které posluchači ještě neznají, a tři skladby z našeho staršího repertoáru.

O den později hrajete v Brně se svou česko-polskou kapelou Inner Spaces, se kterou jste právě vydali nové album. Kam se kapela posunula od předchozího CD Light Year?

Já bych nerada touto mojí odpovědí napověděla hudebním kritikům, co mají o našem albu psát. Zatím jsem četla jen jednu recenzi a těším se na další názory a postřehy. Řeknu tedy jen to, že mám z kapely nyní velkou radost. Myslím, že se nám podařilo sestavit pestrý repertoár, ve kterém se hudebně cítíme uvolněně, přirozeně, prostě dobře.

S orchestrem jste loni uvedli pásmo úprav vánočních písní. Bude tento projekt nějak pokračovat? Případně dočkáme se nahrávky?

Ráda bych, aby pokračoval. Snažím se ze všech sil sehnat další možnosti provedení, protože je to opravdu unikátní projekt. Zatím máme domluvenou prosincovou reprízu v rámci naší série v Jazz Docku. Momentálně také hledám sponzora, který by se chtěl podílet na natočení a vydání desky s tímto programem. Záznam z našeho pražského koncertu „visí“ momentálně k poslechu na stránkách českého rozhlasu a odkaz je k nalezení také na našich webových stránkách.

hlavenkova_beata_01_foto_archiv_jazzfestBeata Hlavenková

Beato, v Brně na JazzFestu předvedeš koncertní program Scintilla, který vychází ze stejnojmenného alba. Zatímco na ně sis však pozvala řadu hostů, naživo jde hlavně o tvůj dialog s norským pianistou a jedním z producentů alba Andersem Aarumem. V čem je pro tebe setkávání s ním obohacující. A dokážete se i po delší spolupráci navzájem překvapovat?

Je pravda, že na albu je dalších šest hostů. Začala jsem používat sampler, do nějž jsem si nahrála různé kousky hudby právě těchto hostů a hraju si s tím na pódiu během koncertu. S Andersem to je jako s každým jiným muzikantem. Po více koncertech je interpretace uvolněnější, otevřenější, je větší prostor dát tomu volnější průběh. Na posledním koncertě v Norsku si s námi zahrál jeden mladý bubeník a perkusionista, na albu hraje na perkuse Kenneth Ekornes a já se moc těším na Miloše Dvořáčka, který s námi odehraje koncert na Jazzfestu.

Zatímco předchozí album Theodoros jsi nahrála na akustické piano, na Scintille hraješ i na elektrické klávesové nástroje. Podobně i Anders Aarum hraje na různé klávesové nástroje. Na co konkrétně tedy hrajete na aktuálním turné?

Na nahrávku jsem chtěla dostat další klávesové nástroje, které mám ráda a používám je. Nahrávala jsem na klavír, rhodes a pak pracovala s dalšími syntezátorovými zvuky nebo plugginami, a to jednak doma, jednak ve studiu s Milanem Cimfem a Patrickem Karpentskim. Naživo hraji na klavír, používám svůj hlas a sampler, Anders má rhodes, syntezátory a spoustu efektových krabiček, s nimiž různě kouzlí.

Jakých změn doznaly skladby z alba Scintilla oproti studiovým verzím? Hrajete například i skladby, v nichž na CD hostovali zpěváci?

Skladbu Companion, kterou na albu nazpívala Julia D. Aagard, hrajeme instrumentálně. Ty ostatní zpívám sama.

Už jsi zmínila Miloše Dvořáčka, který vás bude doprovázet. Proč to bude právě on?

Miloš je pro mě prostě jedinečný, fenomenální hráč, živel, se kterým jsme našli společnou rytmickou řeč a prostě nás to baví. Miloš má spoustu projektů. Teď tedy odehrajeme pár koncertů, a pak se uvidí…

Zatím jste Scintillu uváděli především v Norsku. S jakým ohlasem se setkala? A myslíš, že i díky účasti Anderse Aaruma v sobě tento projekt má něco „skandinávského“?

Suita Scintilla je tak trochu jiná, než co třeba Anders hrál předtím. Je to fúze, která vychází z minimalismu a popu, není tam tolik „otevřených ploch“ a volné improvizace, je prokomponovaná. V tom jsem viděla určité rozdíly, dva pohledy, dva světy, přestože Anders hraje i spoustu „mainstreamových“ záležitostí. Ale našli jsme cestu a ta nás baví. V Norsku jsem v březnu hrála třeba pro starší publikum, velmi pozorné a nadšené, ale také pro studenty ve věku kolem dvaceti, se rok věnují – na takové „přestupné” škole – jen hudbě. A ti byli taky skvělí. Je tam možná cítit určitá větší otevřenost, multikulturní povědomí, zájem, přestože mě tam nikdo nezná. Prožila jsem tam spoustu krásných momentů.

Ke skladbám Infancy a Companion z alba Scintilla nedávno vznikly animované klipy. Dostali jejich tvůrci od tebe konkrétní zadání, nebo jsi jim nechala volnou ruku? A proč ses vlastně rozhodla dát těmto skladbám i vizuální podobu?

Má muzika je dost programní a vizuál k nim mi přišel jako nedílná součást „skladby“. Tvůrci, což jsou studenti ateliéru animované tvorby na Univerzitě Tomáše Bati, si měli vybrat jakoukoli skladbu z alba, a pak už s ní pracovali, jak chtěli. Jen mi naznačili, jak to slyší nebo spíše vidí. Myslím, že ty klipy jsou dost silné.

Podílíš se na představení Flow tanečního souboru VerTeDance. V čem je jiné skládat hudbu pro taneční představení ve srovnání s čistě hudebním projektem?

Měla jsem danou strukturu od Jirky Havelky a po napsání a nahrání jsme spíše řešili detaily a trochu změnili konec, ale už z podstaty slova je toto představení propojením dvou uměleckých světů. Nepotkáváme se přesně, plujeme vedle sebe, jde nám o stejnou energii, a přestože délka je víceméně daná, je to pokaždé trochu jiné. Baví mě to moc.

Napsala jsi také písně k audioknize pro děti Pišlické příběhy. Nechystá se nějaké další pódiové provedení tohoto projektu? Nebo nepřipravuješ něco dalšího pro děti?

Pišliky budeme hrát v původní, albové sestavě na Strunách dětem v Praze 20. května. Nový projekt neplánuji, ale ráda bych vydala noty k „pišlickým písním“ a občas mě napadá napsat klavírní skladby pro děti.

Na čem dalším teď pracuješ? Vím, že máš také česko-slovenský projekt s Mariánem Slávkou a Lukášem Duchovičem…

Toto trio s názvem OOO vzniklo už před rokem a půl. Pracujeme teď na nahrávce, ale případa písní probíhá s různými mezi našimi jinými aktivitami. Letos ale budeme i koncertovat, moc se na to těším. Kromě toho bych také chtěla vydat noty k albu Theodoros, na novém albu pracujeme se skupinou Baromantika a já ještě chystám jedno sólové klavírní album. Tentokrát to budou koledy z různých částí světa v mých úpravách.

Štěpánka Balzarová a Beata Hlavenková/ foto archiv JazzFest Brno

Hudební festival Moravský podzim včera došel do finále – v průběhu sedmnácti dní zazněla hudba skladatele Jana Nováka, díla světových minimalistů i tvorba arménských umělců. A právě arménská dramaturgická linka 51. ročník festivalu v sále Janáčkova divadla uzavřela. Nejednalo se však o arménskou hudbu v nastudování Filharmonie Brno, která festival pořádá, ale o skutečnou Arménskou filharmonii v čele s dirigentem Eduardem Topčjanem. Jako sólista vystoupil violista Luca Ranieri a zazněla díla Tigrana Mansurjana, Aveta Terterjana a Arama Chačaturjana. Koncert se konal při příležitosti 30. výročí arménské nezávislosti a byl zaštítěn J. E. Ashotem Hovakimianem, velvyslancem Arménské republiky v tuzemsku.  více

Letošní ročník hudebního festivalu Moravský podzim se svým tematickým ukotvením ani okrajově nedotýká skladatelského odkazu Antonína Rejchy. Jeho Umění variace aneb 57 variací pro klavír (L’Art de varier ou 57 Variations pour le piano-forte), op. 57, věnované knížeti Louisi-Ferdinandovi Pruskému, se však objevilo na program úterního koncertu 12. října v Besedním domě. Není se čemu divit: Filharmonie Brno, která festival pořádá, se propagaci díla tohoto českého rodáka poměrně intenzivně věnuje ve svých abonentních koncertech či nedávno vydanou nahrávkou skladatelovy Lenory. Tento rok si navíc připomínáme výročí 185 let od Rejchova úmrtí. S celovečerním cyklem variací vystoupil srbsko-americký klavírista Ivan Ilić, který momentálně pracuje na pětidílné řadě kompaktních disků s názvem Reicha Rediscovered, z níž třetí a momentálně nejnovější přírůstek vyšel v lednu tohoto roku.  více

Brněnskému kytaristovi Milanu Kašubovi, se kterým v poslední době koncertuje, připravila knihu k osmdesátinám. Současně dala dohromady další knížku s vlastními texty a ilustracemi. Vyšlo jí živé album a průběžně připravuje videoklipy, ve které jsou její texty tlumočeny do českého znakového jazyka. Zpěvačka, textařka a výtvarnice Dáša Ubrová prožívá pestré tvůrčí období.  více

Novinkou Městského divadla Brno je hudební inscenace První rande. Co vše se může stát na prvním dostaveníčku naslepo, se dozvíte v této svižné muzikálové komedii, která měla premiéru před sedmi lety na Broadwayi. Její brněnská podoba v evropské premiéře a v režii Stanislava Moši představuje vtipné, herecky svižné, plnokrevné a hudebně přitažlivé divadlo.  více

Jedním z koncertů hudebního festivalu Moravský podzim, které jsou věnovány památce skladatelského – a v tomto případě i básnického – odkazu Jana Nováka, se stal páteční večer s názvem Ludicra. V sále Besedního domu zaznělo v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a ansámblu Brno Contemporary Orchestra pod vedením Pavla Šnajdra pět světových premiér na latinskou poezii Jana Nováka z částečně autobiograficky laděné sbírky Ludicra. Novákovu poezii zhudebnili Jakub Rataj, Lenka Nota, Barry Wan, David Carpenter a Jana Vöröšová.  více

Barvitá dramaturgie letošního ročníku festivalu Moravský podzim vsadila také na tradiční francouzské písně v podání souboru Le Poème Harmonique, který řídí loutnista, kytarista a dirigent Vincent Dumestre. Renomovaný soubor představil program Na palácových schodech (Aux marches du palais), kterým si již dávno získal světový věhlas u posluchačů i kritiků. Brněnské publikum jej vyslechlo včera v Besedním domě.  více

Hudební festival Moravský podzim v Janáčkově divadle vykročil do druhé padesátky. Program jeho včera zahájeného 51. ročníku připomíná především skladatelský odkaz Jana Nováka, jehož stoleté narozeninové jubileum připadá na tento rok. Kromě Novákových děl v provedení nejrůznějších ansámblů a sólistů zazní také díla amerických, českých a ruských minimalistů. Dramaturgickou trojici letošního ročníku uzavírá hudba z Arménie, která vyvrcholí závěrečným festivalovým koncertem Arménské filharmonie. Včerejší zahájení festivalu ale obstarala pořadatelská Filharmonie Brno v čele s Dennisem Russellem Daviesem. Dále vystoupili zpěvačka Angélique Kidjo a varhaník Christian Schmittvíce

Kontrabasista František Uhlíř je nejen vynikajícím kontrabasovým interpretem, ale také neuvěřitelně plodným autorem - k loňským sedmdesátinám si nadělil hned trojici alb: s triem MUH (Magris-Uhlíř-Helešic) s italským pianistou Robertem Magrisem album A Step Into Light, s dalším triem KUH (Kohldorfer-Uhlíř-Helešic) desku Old Souls a do třetice reprezentativní CD Story Of My Life, velkolepou sedmidílnou suitu pro jazzový septet. Koncertní provedení této hudební autobiografie bylo na programu přehlídky JazzFestBrno už pro loňský ročník, ale covidové restrikce vše odsunulo na letošní září. Šťastný dramaturgický záměr tady vše spojil se symbolickou oslavou červencových osmdesátin Vincence Kummera, rovněž absolventa oboru kontrabas na brněnské konzervatoři (což starší z jubilantů v pozvánce na koncert vtipně glosoval slovy „brněnská basová škola slaví“). Zbytečná skromnost: oba jubilanti předvedli na pódiu skvělé výkony popírající jakékoliv věkové limity a potvrdili, že patří (spolu s nedávno zesnulým Jiřím/Georgem Mrázem a Miroslavem Vitoušem) ke světově uznávané české kontrabasové škole. Dvojkoncert obou jubilantů tak nabídl každému z nich jeden „poločas“, při kterém dostali možnost představit vlastní tvorbu (Uhlíř autorskou, Kummer převážně aranžérskou), spoluhráče a hosty.  více

„Album o zatemňování estetizací stoji na větě, že se lidé skrz krásu nemohou dostat do dolní části země,“ vysvětluje na svém webu kapela Pátí na světě a pokračuje: „Původně kvarteto, dnes trio, vydává se do hájemství sirupovitých smyčců. Tímto lepkavým houštím klestí si cestu k dalším a dalším refrénům, jež se tak lehce ztrácí u táborových ohňů.“ Skupinu, která v červnu vydala své druhé album Jupiter Carousel, dnes tvoří Tomáš Deležal (dechový syntezátor EWI), Petr Fučík (bicí, klávesové nástroje) a Ivan Palacký (kytara, zpěv). Všichni při mají na brněnské alternativní scéně už leccos za sebou, Palacký byl například jedním z pilířů velmi zajímavé skupiny Sledě živé sledě a za zmínku stojí i jeho duo s Peterem Grahamem Palagrachio, v němž hrál na pletací stroj. Pátí na světě sice navazuje na mnohé ze zdejší alternativní scény, mnoho toho v určitých fragmentech a vrstvách připomíná, ale přes to všechno jde o jednu z nejoriginálnějších kapel, které momentálně na Moravě fungují.  více

Opera je mnohými lidmi vcelku právem považována za jednu z nejvýše postavených forem artificiální tvorby. Není se ostatně čemu divit – nejenže v sobě snoubí hudbu i divadlo, ale pro mnohé skladatele představuje zvládnutí celého operního aparátu nejvyšší možnou kompoziční metu. Lze ale i pochopit, že někomu může operní tvorba připadat vzdálená a cizí, odtržená, přespříliš „vyumělkovaná“, zbytečně závažná a někdy snad až lartpourlartistická. Projekt Hausopera se snaží tuto strnulou krásu opery přenést do každodenního života a ušít operu konkrétnímu prostoru na míru. V říjnu 2018 tak zaznělo Poslední polo, první opera projektu, v lázních na Rašínově ulici a dnes – tedy ve dnech 17., 18. a 19. září – zavedly opery Věčná slečna bledá a Hra o Malinu posluchače do Zemanovy kavárny a cukrárny, dále do pasáže Alfa před Knihkupectví Michala Ženíška. Kostýmy u obou děl navrhla Zuzana Rusínová a scénografii Tomáš Rusín. Light design Věčné slečny bledé vytvořila Barbora JágrováPavla Beranová pak navrhla light design u Hry o Malinu. Oba tituly režíroval Jiří Nekvasilvíce

Violoncellovým recitálem zahájil Spolek přátel hudby při Filharmonii Brno koncertní sezónu 2021/2022. První abonentní večer představil v sále Besedního domu Baladu d moll op. 3 č. 1 a Serenádu A dur op. 3 č. 2 Josefa Suka, Pohádku Leoše Janáčka, Klid op. 68 č. 5 a Rondo op. 94 Antonína Dvořáka a Sonátu A dur Césara Francka. Skladby nastudovali violoncellistka Michaela Fukačová a klavírista David Mareček. Koncert byl součástí společného turné obou umělců s názvem Můj hudební domov pořádaného hudebního agenturou C.E.M.A. Kromě Brna tak program putuje také do Hradce Králové, Prahy a Karlových Varů. Dříve, než hudebníci nastoupili na pódium, přivítala posluchače předsedkyně Spolku přátel hudby a osobnost brněnského hudebního života Alena Veselá, doprovázena klarinetistou Filharmonie Brno Emilem Drápelou. Společně pokřtili Drápelovu novou publikaci Jak se žije v orchestru s podtitulem Nevážené fejetony o vážné hudběvíce

Českou premiéru broadwayského muzikálového hitu Pretty Woman včera zažili návštěvníci Městského divadla Brno. Inscenace v režii Stanislava Moši v tomto divadelním zpracování slavného filmového trháku zdůraznila jeho přednosti. Do přestávky se divák v tomto příběhu o novodobé Popelce ponejvíce královsky směje a baví, ve druhé půli je potom rýsovaná zejména jímavost a lyričnost celého titulu.  více

Dvě soboty po sobě měli návštěvníci festivalu Olomoucké barokní slavnosti možnost poslechnout si díla méně známých autorů, jejichž hudba nejenže v mnoha ohledech výrazně překonávala dobový standard, ale jejichž osudy byly s Olomoucí navíc úzce spjaty.  více

Divadelní provoz se zřejmě konečně vrací do starých kolejí. Baletní sekce Národního divadla Brno svoji sezónu zahájila  premiérou vzpomínkového titulu Stabat Mater, který měl v Mahenově divadle uctít a připomenout Pavla Šmoka. Jeden z nejvýznamnějších českých choreografů, který nejenže navrhnul množství nezapomenutelných a oceňovaných choreografií, ale také spoluutvářel českou baletní scénu jako takovou, se stal zdrojem inspirace řady současných umělců. Celý program sestával ze Zjasněné noci (Verklärte Nacht) Arnolda Schönberga, Tria g moll Bedřicha Smetany a první části oratoria Stabat Mater Antonína Dvořáka. Během večera se představili sólisté Kristýna KmentováUladzimir IvanouPetr HosBarbora BielkováSarah DadonovaPeter LerantKlaudia RadačovskáArthur Abram a sbor Baletu NdBvíce

Nepřehánět to s jinotaji i sprosťárnami, ale jinak psát vlastně stejně jako pro dospělé. Takový je recept na správné písničky pro malé slečny i rošťáky podle kapely Bombarďák. Skupina už zhruba deset let objíždí kluby a festivaly, a každé dva roky přichází s novou deskou. Tu nejnovější nazvanou Pátek vydala teď v létě, jejím natáčením si vyplnila předchozí koronavirové měsíce. O tom, jak se i bez bicích dá hrát zajímavá muzika, jsme si povídali s „bombarďáky“ Michalem Daleckým, Jiřím Jelínkem a Filipem Nebřenským.  více

Nejčtenější

Kritika

Hudební festival Moravský podzim včera došel do finále – v průběhu sedmnácti dní zazněla hudba skladatele Jana Nováka, díla světových minimalistů i tvorba arménských umělců. A právě arménská dramaturgická linka 51. ročník festivalu v sále Janáčkova divadla uzavřela. Nejednalo se však o arménskou hudbu v nastudování Filharmonie Brno, která festival pořádá, ale o skutečnou Arménskou filharmonii v čele s dirigentem Eduardem Topčjanem. Jako sólista vystoupil violista Luca Ranieri a zazněla díla Tigrana Mansurjana, Aveta Terterjana a Arama Chačaturjana. Koncert se konal při příležitosti 30. výročí arménské nezávislosti a byl zaštítěn J. E. Ashotem Hovakimianem, velvyslancem Arménské republiky v tuzemsku.  více