Štěpánka Balcarová a Beata Hlavenková se představí na JazzFestu Brno

4. duben 2017, 3:00

Štěpánka Balcarová a Beata Hlavenková se představí na JazzFestu Brno

Když jsem nedávno mezi českými jazzmany uspořádal anketu o nejvýraznější ženu tuzemské scény, nejvíce hlasů nasbíraly trumpetistka, skladatelka a dirigentka Štěpánka Balcarová a pianistka a skladatelka Beata Hlavenková. V rámci festivalu JazzFestBrno se představí obě. Bigband Concept Art Orchestra pod vedením Štěpánky Balcarové vystoupí ve středu 5. dubna v divadle Husa na provázku a o den později trumpetistka představí v HaDivadle svou česko-polskou skupinu Inner Spaces. Ve čtvrtek 13. dubna se v Besedním domě koná koncert Beaty Hlavenkové, která se zaměří na své zatím poslední autorské album Scintilla. Obě mladé dámy jsme požádali o rozhovor.

Štěpánka Balcarová

Štěpánko, Concept Art Orchestra byl bigband, který původně fungoval při akademii v Katovicích, kde jste studovala. Vy jste se před pár lety rozhodla jej oživit a „přenést“ do Prahy. S jakými cíli jste do toho šla? A splnily se vám?

Na začátku jsem moc velkou vizi do budoucna neměla. Šlo tenkrát hlavně o jeden koncert pro Český rozhlas v březnu 2014, kde jsem chtěla zahrát své skladby a skladby svých kamarádů, takzvané Pražské šestky. Další činnost se potom odvíjela od získaných peněz z kulturních grantů. Začátky ale pro mě byly, musím přiznat, těžké.

Už v „katovickém“ období jste se představila i jako autorka skladeb pro bigband (například Song for Paolo). Změnila váš přístup ke komponování zkušenost s dirigováním orchestru v posledních letech?

Ano, můj přístup se změnil. Snažím se nyní hodně o to, aby se skladby hráčům dobře hrály. Občas je potřeba udělat kompromis mezi tím, co má člověk vysněné v hlavě, a co se dá reálně zahrát. Pokud je skladba příliš těžká, hráčům se nebude dobře hrát, nebudou ji mít rádi a tím pádem nebude nikdy dobře znít. A to nikdo nechce.

Concept Art Orchestra získal za rok 2015 žánrovou cenu Anděl za album The Prague Six, na kterém představil tvorbu šesti českých autorů mladší generace, tedy té už zmíněné Pražské šestky. Rozšířil se od té doby okruh autorů, kteří pro orchestr komponují?

Na jaře 2016 jsme uspořádali první ročník Skladatelské soutěže Karla Krautgartnera a v návaznosti na ni jsme zahráli skladby pěti nových skladatelů. S jedním z nich, Janem Mazurou, jsme navázali užší spolupráci. Nyní vyhlašujeme podmínky pro druhý ročník soutěže. Doufám, že se najdou další dobří skladatelé.

Kde se budou moci posluchači s úspěšnými skladbami v budoucnu seznámit?

Finálový večer, během nějž zazní nové kompozice, proběhne v pražském Studiu A v Karlíně na konci listopadu. Nejlepší tedy bude přijít rovnou na koncert. Český rozhlas potom vítězné skladby odvysílá do dvou týdnů na stanici Vltava.

V letošním roce chystáte s Concept Art Orchestra sérii výjimečných koncertů v pražském klubu Jazz Dock. Konkrétně půjde například o Vzpomínku na Jana Zrzavého. Prozradíte něco o těchto koncertech?

První koncert naší čtyřdílné sérii už máme za sebou. Konkrétní dramaturgii každého z večer ů si mohou posluchači najít na našich webových stránkách www.conceptartorchestra.cz. Já bych vyzdvihla hlavně říjnový koncert, kde své síly spojíme s rakouským bigbandem Graz Composer Orchestra. Koncert bude dirigovat Ed Partyka (tedy zakladatel a dirigent původního katovického Concept Art Orchestra) a zazní na něm skladby jak od Pražské šestky, tak od několika skladatelů z Grazu.

Zajímavým momentem v éře dřívějšího Concept Art Orchestra bylo setkání s německou formací nuBox na albu Bigbandtronics. Neláká vás v současné době něco podobného?

Myšlenka propojit akustický big band s elektronikou láká Tomáše Sýkoru. Vidíte, musím mu zavolat a zeptat se ho, jestli už to má napsané. (smích)

Jaký program připravujete pro festival JazzFestBrno, v jehož rámci se orchestr představí 5. dubna?

Na tomto koncertě představíme opět repertoár Pražské šestky. Zazní tři nové skladby, které posluchači ještě neznají, a tři skladby z našeho staršího repertoáru.

O den později hrajete v Brně se svou česko-polskou kapelou Inner Spaces, se kterou jste právě vydali nové album. Kam se kapela posunula od předchozího CD Light Year?

Já bych nerada touto mojí odpovědí napověděla hudebním kritikům, co mají o našem albu psát. Zatím jsem četla jen jednu recenzi a těším se na další názory a postřehy. Řeknu tedy jen to, že mám z kapely nyní velkou radost. Myslím, že se nám podařilo sestavit pestrý repertoár, ve kterém se hudebně cítíme uvolněně, přirozeně, prostě dobře.

S orchestrem jste loni uvedli pásmo úprav vánočních písní. Bude tento projekt nějak pokračovat? Případně dočkáme se nahrávky?

Ráda bych, aby pokračoval. Snažím se ze všech sil sehnat další možnosti provedení, protože je to opravdu unikátní projekt. Zatím máme domluvenou prosincovou reprízu v rámci naší série v Jazz Docku. Momentálně také hledám sponzora, který by se chtěl podílet na natočení a vydání desky s tímto programem. Záznam z našeho pražského koncertu „visí“ momentálně k poslechu na stránkách českého rozhlasu a odkaz je k nalezení také na našich webových stránkách.

hlavenkova_beata_01_foto_archiv_jazzfestBeata Hlavenková

Beato, v Brně na JazzFestu předvedeš koncertní program Scintilla, který vychází ze stejnojmenného alba. Zatímco na ně sis však pozvala řadu hostů, naživo jde hlavně o tvůj dialog s norským pianistou a jedním z producentů alba Andersem Aarumem. V čem je pro tebe setkávání s ním obohacující. A dokážete se i po delší spolupráci navzájem překvapovat?

Je pravda, že na albu je dalších šest hostů. Začala jsem používat sampler, do nějž jsem si nahrála různé kousky hudby právě těchto hostů a hraju si s tím na pódiu během koncertu. S Andersem to je jako s každým jiným muzikantem. Po více koncertech je interpretace uvolněnější, otevřenější, je větší prostor dát tomu volnější průběh. Na posledním koncertě v Norsku si s námi zahrál jeden mladý bubeník a perkusionista, na albu hraje na perkuse Kenneth Ekornes a já se moc těším na Miloše Dvořáčka, který s námi odehraje koncert na Jazzfestu.

Zatímco předchozí album Theodoros jsi nahrála na akustické piano, na Scintille hraješ i na elektrické klávesové nástroje. Podobně i Anders Aarum hraje na různé klávesové nástroje. Na co konkrétně tedy hrajete na aktuálním turné?

Na nahrávku jsem chtěla dostat další klávesové nástroje, které mám ráda a používám je. Nahrávala jsem na klavír, rhodes a pak pracovala s dalšími syntezátorovými zvuky nebo plugginami, a to jednak doma, jednak ve studiu s Milanem Cimfem a Patrickem Karpentskim. Naživo hraji na klavír, používám svůj hlas a sampler, Anders má rhodes, syntezátory a spoustu efektových krabiček, s nimiž různě kouzlí.

Jakých změn doznaly skladby z alba Scintilla oproti studiovým verzím? Hrajete například i skladby, v nichž na CD hostovali zpěváci?

Skladbu Companion, kterou na albu nazpívala Julia D. Aagard, hrajeme instrumentálně. Ty ostatní zpívám sama.

Už jsi zmínila Miloše Dvořáčka, který vás bude doprovázet. Proč to bude právě on?

Miloš je pro mě prostě jedinečný, fenomenální hráč, živel, se kterým jsme našli společnou rytmickou řeč a prostě nás to baví. Miloš má spoustu projektů. Teď tedy odehrajeme pár koncertů, a pak se uvidí…

Zatím jste Scintillu uváděli především v Norsku. S jakým ohlasem se setkala? A myslíš, že i díky účasti Anderse Aaruma v sobě tento projekt má něco „skandinávského“?

Suita Scintilla je tak trochu jiná, než co třeba Anders hrál předtím. Je to fúze, která vychází z minimalismu a popu, není tam tolik „otevřených ploch“ a volné improvizace, je prokomponovaná. V tom jsem viděla určité rozdíly, dva pohledy, dva světy, přestože Anders hraje i spoustu „mainstreamových“ záležitostí. Ale našli jsme cestu a ta nás baví. V Norsku jsem v březnu hrála třeba pro starší publikum, velmi pozorné a nadšené, ale také pro studenty ve věku kolem dvaceti, se rok věnují – na takové „přestupné” škole – jen hudbě. A ti byli taky skvělí. Je tam možná cítit určitá větší otevřenost, multikulturní povědomí, zájem, přestože mě tam nikdo nezná. Prožila jsem tam spoustu krásných momentů.

Ke skladbám Infancy a Companion z alba Scintilla nedávno vznikly animované klipy. Dostali jejich tvůrci od tebe konkrétní zadání, nebo jsi jim nechala volnou ruku? A proč ses vlastně rozhodla dát těmto skladbám i vizuální podobu?

Má muzika je dost programní a vizuál k nim mi přišel jako nedílná součást „skladby“. Tvůrci, což jsou studenti ateliéru animované tvorby na Univerzitě Tomáše Bati, si měli vybrat jakoukoli skladbu z alba, a pak už s ní pracovali, jak chtěli. Jen mi naznačili, jak to slyší nebo spíše vidí. Myslím, že ty klipy jsou dost silné.

Podílíš se na představení Flow tanečního souboru VerTeDance. V čem je jiné skládat hudbu pro taneční představení ve srovnání s čistě hudebním projektem?

Měla jsem danou strukturu od Jirky Havelky a po napsání a nahrání jsme spíše řešili detaily a trochu změnili konec, ale už z podstaty slova je toto představení propojením dvou uměleckých světů. Nepotkáváme se přesně, plujeme vedle sebe, jde nám o stejnou energii, a přestože délka je víceméně daná, je to pokaždé trochu jiné. Baví mě to moc.

Napsala jsi také písně k audioknize pro děti Pišlické příběhy. Nechystá se nějaké další pódiové provedení tohoto projektu? Nebo nepřipravuješ něco dalšího pro děti?

Pišliky budeme hrát v původní, albové sestavě na Strunách dětem v Praze 20. května. Nový projekt neplánuji, ale ráda bych vydala noty k „pišlickým písním“ a občas mě napadá napsat klavírní skladby pro děti.

Na čem dalším teď pracuješ? Vím, že máš také česko-slovenský projekt s Mariánem Slávkou a Lukášem Duchovičem…

Toto trio s názvem OOO vzniklo už před rokem a půl. Pracujeme teď na nahrávce, ale případa písní probíhá s různými mezi našimi jinými aktivitami. Letos ale budeme i koncertovat, moc se na to těším. Kromě toho bych také chtěla vydat noty k albu Theodoros, na novém albu pracujeme se skupinou Baromantika a já ještě chystám jedno sólové klavírní album. Tentokrát to budou koledy z různých částí světa v mých úpravách.

Štěpánka Balzarová a Beata Hlavenková/ foto archiv JazzFest Brno

Multižánrový festival letos přivítal desítky umělců z domova i zahraničí a více než 16 000 diváků. Druhý srpnový víkend se Brno rozeznělo hudbou doslova na každém rohu. Na několika pódiích se vystřídali umělci různých žánrů od jazzu, folkloru, klasiky, rocku po balkan, pouliční divadlo a mimořádný bezuliční busking. Brno navštívil i nový cirkus. Francouzsko-belgický soubor Collectif Malunés vystoupil hned třikrát a roztleskal celé šapitó.  více

Jazzový kontrabasista Vincenc Kummer loni oslavil 75. narozeniny. Při té příležitosti připravil knihu, v níž shrnuje svůj umělecký i osobní život.  více

Desítky účinkujících největšího letního festivalu moravské metropole Maraton hudby Brno jsou připraveny ke startu. Druhý srpnový víkend Brno zaplaví hudba doslova všech žánrů, od balkánské dechovky přes komorní a orchestrální klasiku, jazz, folklor, etno, rock, kapely pro děti až po netradiční tzv. bezuliční busking. Hudební program ozdobí exkluzivní trojice představení nového cirkusu, chybět neubude pouliční divadlo, kouzelník či unikátní akrobatický heliový balón. To vše a ještě více od 11. do 13. srpna. v Brně. Nezapomeňte na již tradiční hudebně-maratonské heslo: Není důležitá rychlost; především si dobře rozvrhněte síly, abyste si toho užili co nejvíce!  více

Folkové prázdniny v Náměšti nejsou „jen“ navýsost hudebním festivalem. Jsou také světem, v němž se uskutečňují vize. Vize dramaturgické i umělecké. Jsou světem, kde se člověk může ledasčemu naučit, ledasco se dozvědět, s ledaským se setkat. Kromě hudby, jež je těžištěm festivalu, jsou Folkovky bohatou přehlídkou dílen (výtvarných, řemeslných, hudebních, tanečních a dalších), filmů (o muzikantech a jejich osudech) a přednášek (Kolokvium).  více

Existují hudební festivaly fádní, vcelku zajímavé, velmi zajímavé, skvělé… a Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Festival výjimečný nejen svou žánrovou šíří (folk v názvu klame, jak pravidelní návštěvníci věcí), tak zejména promyšlenou koncepcí s mnoha přesahy nejen hudebními. Každý ročník festivalu má své téma. Každý den má své téma. Na hlavním pódiu se střídají české legendy s kapelami ze světa, které v Česku hrají úplně poprvé. A pódium v náměšťském zámeckém parku (případně v blízké jízdárně, prší-li) zažívá každý rok několik premiér, mimořádných projektů, neopakovatelných hudebních setkání. A kromě toho patří k „Folkovkám“ desítky, ba stovky nejrůznějších výtvarných, hudebních a lecjakých jiných dílen, dvoudenní odborné kolokvium, méně vážné rozpravy o hudbě nebo open scéně, v jejímž rámci se na řadu dostane i český folk.  více

Zatímco s kapelou The Fireballs hraje rokenrol a v B-Side Bandu přijde do styku s tradičním i moderním mainstreamovým jazzem i s úpravami popových hitů, v několika svých vlastních projektech se klarinetista a saxofonista Pavel Zlámal věnuje improvizované hudbě. Vystupuje sám, v duu, v komorních uskupeních, ale tak s většími ansámbly. Právě vydal nové CD v roli dirigenta improvizačního tělesa Divergent Connections Orchestra. A tato živá nahrávka byla hlavním tématem našeho rozhovoru.  více

Chrámové mysterium i vizualizovaný koncert. Obojí charakteristika je přítomna v projektu Hudebního festivalu Znojmo s názvem Příběh o Kristu, v umělecky silném pojetí oživujícím dílo Heinricha Schütze. Na programu je po čtvrteční premiéře v reprízách ještě 22. a 23. července.  více

V Náměšti nad Oslavou na Folkových prázdninách 2017 vystoupí mimo jiné dvě výrazné skupiny z Dánska. V pondělí 24. července to bude instrumentální uskupení Dreamers’ Circus a ve čtvrtek 27. července kvarteto Nordens Tone. To tvoří tři jazzoví hudebníci (piano, kontrabas, saxofon) a zpěvačka Jullie Hjetland, která zpívá v osmi různých severských jazycích. A právě s ní jsme telefonicky hovořili.  více

Textařka a zpěvačka Lada Šimíčková a skladatel a hudebník (jinak též písničkář) Ivo Cicvárek vydali po pěti letech druhé společné album. Kolekce Hotel v tiché ulici z roku 2012 tak nezůstala jednorázovým projektem. Bereme-li druhé album jako příslovečný prubířský kámen, obstálo duo na výbornou. Pět let je doba dostatečně dlouhá na nashromáždění nového materiálu a písně, které se nakonec na třičtvrtěhodinový výběr dostaly, mají šanci stát se veřejnými, jakkoli název alba hlásá něco jiného.  více

Každý, kdo tuší o The Plastic People of the Universe víc než jen to, že to byla „zakázaná“ skupina, ví, že se její hudba na přelomu 70. a 80. let po formální stránce vymykala tehdy běžné rockové produkci. Slavné pásmo Pašijové hry velikonoční na biblický text promlouvalo neklidným hudebním jazykem, mělo daleko k líbivosti a svou naléhavosti podtrhovalo zvolené téma. I to, že „Plastici“ texty v krásné archaické češtině spíše křičeli a volali, než zpívali, mělo své opodstatnění a korespondovalo to se zvoleným tématem. „Pašije“ však byly pouze jednou z rozsáhlých suit té doby. Dalšími byly Jak bude po smrti na texty Ladislava Klímy a konečně Co znamená vésti koně s vlastními texty Vratislava Brabence a v jednom případě Pavla Zajíčka a s hudbou Milana Hlavsy. Protože byli Plastic People v té době (1980) v hledáčku StB, zinscenovali v pražské hospodě U dvou slunců hádku, z níž mělo být zřejmé, že se skupina rozpadla. Současně se však připravovali na utajovaný koncert, který byl dvakrát odložen, mělo se jeho předpokládané dějiště, až nakonec proběhl v Kerharticích u České Kamenice. Samotní hudebníci dostali přesné instrukce o místě až během cesty. Jediné koncertní uvedení pásma začalo ve 14.00 a o dvě hodiny později se hosté už začali nenápadně rozjíždět. Takto historii nastiňuje v bookletu nového alba znalec a životopisec Plastic People Jaroslav Riedel.  více

Zaznamenal jsem v poslední době několik nových písní nebo celých alb o Brně. Roman Horký z Kamelotu vzpomíná na dětství (Nad Černými Poli), skupina Pozdní sběr má své Věže Petrova, Folk Team přišel s písní V brněnským Bronxu, akordeonistka Klára Veselá o svém městě zpívá v písni Tango. Aleš Pilgr ze skupiny Květy tvrdí, že nové album Komik do půl osmé je „plné centra Brna“ a konceptuální album o Brně připravuje skupina Nevermore & Kosmonaut. Brněnských reálií je plné také nové – a vlastně první oficiální – album projektu Low End Band, za kterým stojí hudebník a novinář Vít Kouřil, šéfredaktor ekologického časopisu Sedmá generace. Vít sice pochází z vesnice na Hodonínsku, ale od studií na Masarykově univerzitě působí v Brně a toto město utvářelo jeho nejen hudební vkus. Ostatně ve svých textech zmiňuje jako referenční body (prodejnu) Indies, „Moravák“ nebo Starou Pekárnu.  více

Jubilea nejen na podiích přinášejí potřebu ohlédnout se zpět. V případě londýnských Placebo to platí dvojnásob, protože se v Brně vrátili k písním, kterým se na živo dlouhodobě vyhýbali. Svůj slib dodrželi a potěšili brněnské výstaviště dvouhodinovou průřezovou show.  více

Vynikající moravský cimbalista Dalibor Štrunc (1966) vyšel z folklorního prostředí na Valašsku a po absolutoriu brněnské konzervatoře prošel celou řadou muzikantských angažmá – od klasické hudby přes folklor až po dlouholeté členství ve skupině Javory Hany a Petra Ulrychových. Je tomu už neuvěřitelných pětadvacet let, co zformoval skupinu s názvem Cimbal Classic, v níž začal postupně uplatňovat své autorské představy nejen muzikantské, ale i písničkářské. Cimbal Classic se od té doby stal stálicí naší folkové scény a svébytným pojmem. Letos své výročí oslaví novým CD a řadou koncertů.  více

Pondělní koncert dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae na nádvoří boskovického zámku představil tradiční portugalskou písňovou formu – fado. Festivalové téma La voce - Hlas se tak inspirovalo jedinečným, osobitým hudebním stylem, který si vystačí s úsporným hudebním doprovodem; prezentuje totiž silně emotivní, takřka fyzický prožitek sdělitelný i přes jazykovou bariéru. Tak jej prezentovala čtveřice zpěváků a hudebníků, kteří se v tuzemsku představili vůbec poprvé.  více

Brněnské kolo, tedy nová hudební komedie z produkce Městského divadla Brno, se přikutálelo do Biskupského dvora. Titul je dalším autorským příspěvkem v sérii zdejších open air představení, které využívají magické kulisy komplexu historických budov s katedrálou v pozadí. Zábavná šaráda spojuje historická fakta i místní legendy s muzikou a s fantaskní pohádkovou story. A jak už tak tak u podobných inscenací bývá, někdy je výsledek zábavnější a jindy méně.  více