Štěpánka Balcarová a Beata Hlavenková se představí na JazzFestu Brno

4. duben 2017, 3:00

Štěpánka Balcarová a Beata Hlavenková se představí na JazzFestu Brno

Když jsem nedávno mezi českými jazzmany uspořádal anketu o nejvýraznější ženu tuzemské scény, nejvíce hlasů nasbíraly trumpetistka, skladatelka a dirigentka Štěpánka Balcarová a pianistka a skladatelka Beata Hlavenková. V rámci festivalu JazzFestBrno se představí obě. Bigband Concept Art Orchestra pod vedením Štěpánky Balcarové vystoupí ve středu 5. dubna v divadle Husa na provázku a o den později trumpetistka představí v HaDivadle svou česko-polskou skupinu Inner Spaces. Ve čtvrtek 13. dubna se v Besedním domě koná koncert Beaty Hlavenkové, která se zaměří na své zatím poslední autorské album Scintilla. Obě mladé dámy jsme požádali o rozhovor.

Štěpánka Balcarová

Štěpánko, Concept Art Orchestra byl bigband, který původně fungoval při akademii v Katovicích, kde jste studovala. Vy jste se před pár lety rozhodla jej oživit a „přenést“ do Prahy. S jakými cíli jste do toho šla? A splnily se vám?

Na začátku jsem moc velkou vizi do budoucna neměla. Šlo tenkrát hlavně o jeden koncert pro Český rozhlas v březnu 2014, kde jsem chtěla zahrát své skladby a skladby svých kamarádů, takzvané Pražské šestky. Další činnost se potom odvíjela od získaných peněz z kulturních grantů. Začátky ale pro mě byly, musím přiznat, těžké.

Už v „katovickém“ období jste se představila i jako autorka skladeb pro bigband (například Song for Paolo). Změnila váš přístup ke komponování zkušenost s dirigováním orchestru v posledních letech?

Ano, můj přístup se změnil. Snažím se nyní hodně o to, aby se skladby hráčům dobře hrály. Občas je potřeba udělat kompromis mezi tím, co má člověk vysněné v hlavě, a co se dá reálně zahrát. Pokud je skladba příliš těžká, hráčům se nebude dobře hrát, nebudou ji mít rádi a tím pádem nebude nikdy dobře znít. A to nikdo nechce.

Concept Art Orchestra získal za rok 2015 žánrovou cenu Anděl za album The Prague Six, na kterém představil tvorbu šesti českých autorů mladší generace, tedy té už zmíněné Pražské šestky. Rozšířil se od té doby okruh autorů, kteří pro orchestr komponují?

Na jaře 2016 jsme uspořádali první ročník Skladatelské soutěže Karla Krautgartnera a v návaznosti na ni jsme zahráli skladby pěti nových skladatelů. S jedním z nich, Janem Mazurou, jsme navázali užší spolupráci. Nyní vyhlašujeme podmínky pro druhý ročník soutěže. Doufám, že se najdou další dobří skladatelé.

Kde se budou moci posluchači s úspěšnými skladbami v budoucnu seznámit?

Finálový večer, během nějž zazní nové kompozice, proběhne v pražském Studiu A v Karlíně na konci listopadu. Nejlepší tedy bude přijít rovnou na koncert. Český rozhlas potom vítězné skladby odvysílá do dvou týdnů na stanici Vltava.

V letošním roce chystáte s Concept Art Orchestra sérii výjimečných koncertů v pražském klubu Jazz Dock. Konkrétně půjde například o Vzpomínku na Jana Zrzavého. Prozradíte něco o těchto koncertech?

První koncert naší čtyřdílné sérii už máme za sebou. Konkrétní dramaturgii každého z večer ů si mohou posluchači najít na našich webových stránkách www.conceptartorchestra.cz. Já bych vyzdvihla hlavně říjnový koncert, kde své síly spojíme s rakouským bigbandem Graz Composer Orchestra. Koncert bude dirigovat Ed Partyka (tedy zakladatel a dirigent původního katovického Concept Art Orchestra) a zazní na něm skladby jak od Pražské šestky, tak od několika skladatelů z Grazu.

Zajímavým momentem v éře dřívějšího Concept Art Orchestra bylo setkání s německou formací nuBox na albu Bigbandtronics. Neláká vás v současné době něco podobného?

Myšlenka propojit akustický big band s elektronikou láká Tomáše Sýkoru. Vidíte, musím mu zavolat a zeptat se ho, jestli už to má napsané. (smích)

Jaký program připravujete pro festival JazzFestBrno, v jehož rámci se orchestr představí 5. dubna?

Na tomto koncertě představíme opět repertoár Pražské šestky. Zazní tři nové skladby, které posluchači ještě neznají, a tři skladby z našeho staršího repertoáru.

O den později hrajete v Brně se svou česko-polskou kapelou Inner Spaces, se kterou jste právě vydali nové album. Kam se kapela posunula od předchozího CD Light Year?

Já bych nerada touto mojí odpovědí napověděla hudebním kritikům, co mají o našem albu psát. Zatím jsem četla jen jednu recenzi a těším se na další názory a postřehy. Řeknu tedy jen to, že mám z kapely nyní velkou radost. Myslím, že se nám podařilo sestavit pestrý repertoár, ve kterém se hudebně cítíme uvolněně, přirozeně, prostě dobře.

S orchestrem jste loni uvedli pásmo úprav vánočních písní. Bude tento projekt nějak pokračovat? Případně dočkáme se nahrávky?

Ráda bych, aby pokračoval. Snažím se ze všech sil sehnat další možnosti provedení, protože je to opravdu unikátní projekt. Zatím máme domluvenou prosincovou reprízu v rámci naší série v Jazz Docku. Momentálně také hledám sponzora, který by se chtěl podílet na natočení a vydání desky s tímto programem. Záznam z našeho pražského koncertu „visí“ momentálně k poslechu na stránkách českého rozhlasu a odkaz je k nalezení také na našich webových stránkách.

hlavenkova_beata_01_foto_archiv_jazzfestBeata Hlavenková

Beato, v Brně na JazzFestu předvedeš koncertní program Scintilla, který vychází ze stejnojmenného alba. Zatímco na ně sis však pozvala řadu hostů, naživo jde hlavně o tvůj dialog s norským pianistou a jedním z producentů alba Andersem Aarumem. V čem je pro tebe setkávání s ním obohacující. A dokážete se i po delší spolupráci navzájem překvapovat?

Je pravda, že na albu je dalších šest hostů. Začala jsem používat sampler, do nějž jsem si nahrála různé kousky hudby právě těchto hostů a hraju si s tím na pódiu během koncertu. S Andersem to je jako s každým jiným muzikantem. Po více koncertech je interpretace uvolněnější, otevřenější, je větší prostor dát tomu volnější průběh. Na posledním koncertě v Norsku si s námi zahrál jeden mladý bubeník a perkusionista, na albu hraje na perkuse Kenneth Ekornes a já se moc těším na Miloše Dvořáčka, který s námi odehraje koncert na Jazzfestu.

Zatímco předchozí album Theodoros jsi nahrála na akustické piano, na Scintille hraješ i na elektrické klávesové nástroje. Podobně i Anders Aarum hraje na různé klávesové nástroje. Na co konkrétně tedy hrajete na aktuálním turné?

Na nahrávku jsem chtěla dostat další klávesové nástroje, které mám ráda a používám je. Nahrávala jsem na klavír, rhodes a pak pracovala s dalšími syntezátorovými zvuky nebo plugginami, a to jednak doma, jednak ve studiu s Milanem Cimfem a Patrickem Karpentskim. Naživo hraji na klavír, používám svůj hlas a sampler, Anders má rhodes, syntezátory a spoustu efektových krabiček, s nimiž různě kouzlí.

Jakých změn doznaly skladby z alba Scintilla oproti studiovým verzím? Hrajete například i skladby, v nichž na CD hostovali zpěváci?

Skladbu Companion, kterou na albu nazpívala Julia D. Aagard, hrajeme instrumentálně. Ty ostatní zpívám sama.

Už jsi zmínila Miloše Dvořáčka, který vás bude doprovázet. Proč to bude právě on?

Miloš je pro mě prostě jedinečný, fenomenální hráč, živel, se kterým jsme našli společnou rytmickou řeč a prostě nás to baví. Miloš má spoustu projektů. Teď tedy odehrajeme pár koncertů, a pak se uvidí…

Zatím jste Scintillu uváděli především v Norsku. S jakým ohlasem se setkala? A myslíš, že i díky účasti Anderse Aaruma v sobě tento projekt má něco „skandinávského“?

Suita Scintilla je tak trochu jiná, než co třeba Anders hrál předtím. Je to fúze, která vychází z minimalismu a popu, není tam tolik „otevřených ploch“ a volné improvizace, je prokomponovaná. V tom jsem viděla určité rozdíly, dva pohledy, dva světy, přestože Anders hraje i spoustu „mainstreamových“ záležitostí. Ale našli jsme cestu a ta nás baví. V Norsku jsem v březnu hrála třeba pro starší publikum, velmi pozorné a nadšené, ale také pro studenty ve věku kolem dvaceti, se rok věnují – na takové „přestupné” škole – jen hudbě. A ti byli taky skvělí. Je tam možná cítit určitá větší otevřenost, multikulturní povědomí, zájem, přestože mě tam nikdo nezná. Prožila jsem tam spoustu krásných momentů.

Ke skladbám Infancy a Companion z alba Scintilla nedávno vznikly animované klipy. Dostali jejich tvůrci od tebe konkrétní zadání, nebo jsi jim nechala volnou ruku? A proč ses vlastně rozhodla dát těmto skladbám i vizuální podobu?

Má muzika je dost programní a vizuál k nim mi přišel jako nedílná součást „skladby“. Tvůrci, což jsou studenti ateliéru animované tvorby na Univerzitě Tomáše Bati, si měli vybrat jakoukoli skladbu z alba, a pak už s ní pracovali, jak chtěli. Jen mi naznačili, jak to slyší nebo spíše vidí. Myslím, že ty klipy jsou dost silné.

Podílíš se na představení Flow tanečního souboru VerTeDance. V čem je jiné skládat hudbu pro taneční představení ve srovnání s čistě hudebním projektem?

Měla jsem danou strukturu od Jirky Havelky a po napsání a nahrání jsme spíše řešili detaily a trochu změnili konec, ale už z podstaty slova je toto představení propojením dvou uměleckých světů. Nepotkáváme se přesně, plujeme vedle sebe, jde nám o stejnou energii, a přestože délka je víceméně daná, je to pokaždé trochu jiné. Baví mě to moc.

Napsala jsi také písně k audioknize pro děti Pišlické příběhy. Nechystá se nějaké další pódiové provedení tohoto projektu? Nebo nepřipravuješ něco dalšího pro děti?

Pišliky budeme hrát v původní, albové sestavě na Strunách dětem v Praze 20. května. Nový projekt neplánuji, ale ráda bych vydala noty k „pišlickým písním“ a občas mě napadá napsat klavírní skladby pro děti.

Na čem dalším teď pracuješ? Vím, že máš také česko-slovenský projekt s Mariánem Slávkou a Lukášem Duchovičem…

Toto trio s názvem OOO vzniklo už před rokem a půl. Pracujeme teď na nahrávce, ale případa písní probíhá s různými mezi našimi jinými aktivitami. Letos ale budeme i koncertovat, moc se na to těším. Kromě toho bych také chtěla vydat noty k albu Theodoros, na novém albu pracujeme se skupinou Baromantika a já ještě chystám jedno sólové klavírní album. Tentokrát to budou koledy z různých částí světa v mých úpravách.

Štěpánka Balzarová a Beata Hlavenková/ foto archiv JazzFest Brno

Pondělní koncert dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae na nádvoří boskovického zámku představil tradiční portugalskou písňovou formu – fado. Festivalové téma La voce - Hlas se tak inspirovalo jedinečným, osobitým hudebním stylem, který si vystačí s úsporným hudebním doprovodem; prezentuje totiž silně emotivní, takřka fyzický prožitek sdělitelný i přes jazykovou bariéru. Tak jej prezentovala čtveřice zpěváků a hudebníků, kteří se v tuzemsku představili vůbec poprvé.  více

Brněnské kolo, tedy nová hudební komedie z produkce Městského divadla Brno, se přikutálelo do Biskupského dvora. Titul je dalším autorským příspěvkem v sérii zdejších open air představení, které využívají magické kulisy komplexu historických budov s katedrálou v pozadí. Zábavná šaráda spojuje historická fakta i místní legendy s muzikou a s fantaskní pohádkovou story. A jak už tak tak u podobných inscenací bývá, někdy je výsledek zábavnější a jindy méně.  více

Přívětivý malý amfiteátr na nádvoří radnice v Ivančicích se stal dějištěm jednoho z koncertů dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae. Tradiční hostitelské město festivalu s jeho letošním tématem La voce - Hlas nabídlo publiku unikátní srovnání Janáčkova kompozičního pojetí horňáckých písňových motivů uvedených ve sbírce Moravská lidová poezie v písních s autentickou interpretací tradiční horňácké lidové muziky.  více

Že je Iva Bittová technicky dokonalejší, všestrannější i výrazově zajímavější zpěvačka než letošní držitelka hned několika Andělů Lenny (nic proti ní), beru jako nezpochybnitelný fakt. Přesto nové album skupiny Čikori, dlouho očekávané, vycizelované a ještě barevnější, než si kdo troufal odhadovat, nezískalo žádnou výroční cenu, a dokonce se neobjevilo ani v žánrových nominacích. Příčiny jsou minimálně dvě. Jednak album At Home vyšlo na samém konci roku 2016, a tedy se nikoli de iure (tedy vzhledem k Andělům a jiným cenám), nýbrž de facto se jedná o desku roku 2017. Skupina ostatně jednu z jejích oficiálních veřejných prezentací naplánovala na červnový festival Respect do Prahy. Druhým důvodem je pak neuchopitelnost alba. Iva Bittová a Čikori sice nahráli posluchačsky překvapivě přístupnou nahrávku, která je však na žánrové ceny příliš nadžánrová a na ceny mainstreamové bohužel stále příliš alternativní (což není ovšem chyba muzikantů, ale hodnotitelů).    více

Rozmach dynamické a inspirativní moravské hudebně-folklorní tradice ve 20. století je spjat s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů a s mnoha výraznými interprety z tradičních regionů. Před třemi lety začalo pražské vydavatelství Galén mapovat tuto vrstvu naší hudební kultury a dnes máme před sebou už reprezentativní soubor pěti titulů mapující 50. – 80. léta a připomínku řady legend, jako jsou Šebetovská, Severin, Šuláková, Luboš Holý a další.  více

Unikátní akce ZUŠ Open představí v úterý 30. května na tisícovku hudebních, tanečních, divadelních a výtvarných prezentací v 280 českých, moravských a slezských městech. Také Brno chystá na zítřek mimořádně bohatý program, jehož vrcholy bude společné pěvecké vystoupení dětí a Magdaleny Kožené na Moravském náměstí či slavnostní koncert festivalu Mozartovy děti v Besedním domě společně s Filharmonií Brno. Brněnská akce je součástí kandidatury města Brna do sítě kreativních měst UNESCO v oboru hudba.  více

Rossiniho předposlední opera Hrabě Ory byla ve své době značně nemravnou taškařicí. V nové brněnské inscenaci, dávané v historické budově Mahenova divadla, je to taškařice skutečně povedená. Za její režijní i výtvarnou podobou stojí Lenka Flory, která dala příběhu nejen potřebný vtip a spád, ale díky svému zázemí ve světě současného tance i nevšední pohyb.  více

Festival Beseda u Bigbítu (BuB) letos zažije rovné čtvrtstoletí a k půlkulatému výročí si letos nadělil malý warm-up v podobě koncertního večeru v Kabinetu múz nazvaného Beseda night. Letošní tasovskou přehlídku tak předznamenala a celý večer také uvedla šumpersko-brněnská formace Acute Dose. Loňský vítr přivála skupina Please the trees a skladatel a DJ Václav Čásenský aka Atrey.  více

„Květy jsou dnes hodně rocková a kytarová skupina. Chtěl jsem něco jiného,“ vysvětloval Martin Kyšperský, proč se rozhodl své loňské sólové album Vlakem pojmout ve stylu elektronické hudby. Když jsem nyní poslouchal nové Květy – album se zvláštně poetickým názvem Komik do půl osmé –, okamžitě jsem nabyl dojmu, že Martinova zkušenost s povedenou sólovou deskou skupinu zpětně ovlivnila. Nikdy předtím nebyly na albu Květů elektronické zvuky tak dominantní jako v případě „Komika“. A nemyslím, že by šlo pouze o zásluhy nového člena skupiny, klávesisty Ondřeje Kyase. Vždyť i Kyšperský má na obalu alba uvedeny kromě kytar syntezátory, elektronické smyčky a klávesy a Aleš Pilgr vedle akustických bicích, vibrafonu nebo tympánů hraje i na elektronické pady.  více

Pokud pomineme teprve nadcházející zářijový bonusový koncert Diany Krall, neukončil letošní festival Jazzfest nikdo menší než Chick Corea se svým hvězdným triem. Spolu s Brianem Bladem a Eddie Gomezem udělali za letošním ročníkem luxusní americkou tečku.  více

Vydařený čtvrteční koncert Filharmonie Brno v Besedním domě musel potěšit opravdu každého, posluchače rozličného věku i vkus. A nadšení bylo v sále cítit, i přesto, že se na klavír hrálo i celou šíří předloktí.  více

Brněnská zpěvačka a autorka Jana Jun Šrámková tvrdí, že název jejího nového alba Ve vlasech nesouvisí s její profesí kadeřnice. A je pravda, že více než s nůžkami nebo kulmou si vlasy v tomto případě spojuji s větrem, který je profoukává a který do nich foukal už na Janině předchozím albu Nahá. V textech na nové desce však namísto větru jako důležitá konstanta figuruje voda. V jednotlivých písních se objevují peřeje, pádla, lodě i oceán. Ale ani to není nejpodstatnější informace. Jakkoli jsou v Janiných skladbách slova důležitá, pokračuje nové album v linii, kterou načrtly předchozí desky Intimně (2010) a Nahá (2014). Nad příběhem stojí pocit, kresba slabikami, mlhavá scenérie, načrtnutá hlasem a domalovaná dalšími nástroji.  více

Hudební retro komedie Viki kráčí za štěstím, jak ji v premiéře uvedlo Městské divadlo Brno, je na mnoho způsobů zpáteční cestou v čase. Diváka vrací ke tvorbě z autorské dílny Milan Uhde, Miloš Štědroň, kterou nyní výrazně doplnil hudební skladatel Karel Cón. Jde navrch o exkurz k reálnému příběhu, který se odehrál na přelomu 60. a 70. let či swingové muzice kralující éře sladkých sixities. A před publikem nyní navrch defiluje bezmála stejný tvůrčí tým v čele s režisérem Jurajem Nvotou, který se před pěti lety představil na stejném jevišti divákům s romantickým muzikálem Divá Bára.  více

Festival Jazzfest se blíží ke konci a po osvěžení z české a evropské scény přišla na řadu nefalšovaná, téměř bluesová americká klasika. Dvaasedmdesátiletý velikán Steve Gadd dorazil do Brna s kytaristou Michaelem Landauem, baskytaristou Jimmy Johnsonem, trumpetistou Waltem Fowlerem a za piano a Fender rhodes zasedl Kevin Hayes.  více

S trumpetistou, aranžérem a kapelníkem brněnského bigbandu B-Side Band jsme hovořili u příležitost 10 let tohoto pozoruhodného orchestru. B-Side Band své narozeniny oslavil mimo jiné třemi koncerty v brněnském Sono Centru.  více