Tomáš Koláček a jeho tři hudební světy

13. srpen 2021, 16:00
Tomáš Koláček a jeho tři hudební světy

Na letošním ročníku Maratonu hudby zítra vystoupí a pokřtí své CD také Tomáš Koláček. Ve folklorním světě je známý jako kontráš a basista. Jak ho vlastně napadlo natočit album jako sólový zpěvák a proč ho pojmenoval 3 světy?

Jak se stane, že kontráš natočí CD jako sólový zpěvák?

To je docela záhada. Já jako kontráš skoro nikdy nezpívám. Když hraju, stylizuji se do role hodného hráče, který tzv. drží hubu a krok. Je to tedy spíš pozůstatek mého dětského zpívání. Účastnil jsem se soutěží Zpěváček od lokálních, přes regionální, po krajská a celostátní kola. Potom jsem začal aktivně hrát. Byla to věc, která mě tou dobou hodně zajímala. Zpěv jsem si nechával jen na speciální příležitosti. Vždycky jsem se chtěl soustředit buď na jedno nebo na druhé. Vše jde skloubit, ale abych byl uvědomělý kontráš, tak se musím soustředit na to, co hraju. Abych byl uvědomělý zpěvák, tak se musím soustředit nejen na to, abych vše odezpíval, ale abych do toho dal i něco navíc. Posluchač si pak řekne, že to bylo dobré. Kontráš pořád hraje a sem tam zpívá. Ale já mám štěstí, že mě lidi začali ve zpěvu poznávat.

Stál za tím nějaký konkrétní člověk?

Na festivalu ve Strážnici za mnou došla cimbalistka Magda Múčková a celé to vlastně způsobila. Informovala mě o možnostech prvovýroby v Rozhlase. Potom, když už jsme točili, seděl u všeho i Jirka Kokmotos. A nakonec z toho vzniklo album.

Takže na albu 3 světy nehraješ, ale soustředíš se jen na zpěv?

V jedné písničce z Hrochoti jsem si udělal radost a popřel jsem všechno, co jsem právě řekl. A jako správný kontráš jsem si zahrál basu.

Kteří muzikanti tam teda hrají?

V každém ze tří světů je jiná sestava. V prvním tzv. podlužáckém světě hraje jako doprovod CM Lália. Prim Martin Čech, terc Vašek Matulík, cimbál Míša Grombiřík, na kontru hraje Libor Kilián a na basu Pavel Osička.

Ve druhé, slovenské části jsme se pokusili dát dohromady fragmenty naší staré polaňácké sestavy, se kterou jsem se potkával na pařbách v brněnském folklorním podhoubí. Takže jsme nakonec byli v seskupení, které mi je velmi blízké - Maťo Janšto prim, Mišo Janšto terc, Peťa Gablas na cimbál, kontra Jožka Klobučník a na basu Kamil Kristen.

Třetí svět byl takový experiment. Nějakou dobu jsem se sám přemlouval a nakonec jsem kontaktoval Drahoše Banga, který byl mojí klavírní inspirací. Ač nejsem klavírista, mám tento mám moc rád. Líbí se mi, jak spojuje tradiční budapešťský kavárenský repertoár s klasikou, hráčským uměním, znalostí harmonie. Tak jsem mu napsal. Bylo to ještě v době, kdy studoval na JAMU v Brně. Teď působí na akademii v Bratislavě. On souhlasil. Takže jsem si splnil jeden hudební sen.

Jak jste písničky vybírali?

Je to vlastně o mojí folklorní cestě. Seznamovat s folklorem jsem se začal jako malé děcko v cimbálce při základní škole, potom při ZUŠ v Mikulově, v Pálavánku, Pálavěnce, Pálavě. Tak jsem si pokryl ten prostor jihomoravského folkloru. Už tehdy jsem začínal vnímat, že existuje něco jiného. Pálava byla dlouho zafixovaná jako kultura moravských Chorvatů. Od toho byl jen krůček dělat jakoukoliv jinou kulturu. Potom jsem měl to štěstí, že jsem dostal možnost začít aktivně hrát v Polaně, vytvořit si vlastní kapelu. Tak jsem se vlastně dostal do druhého světa. Díky Polaně jsem do všeho pronikal hlouběji a mohl se dostat na místa, která jsem znal jen z písniček. A taky jsem se díky tomu dostal mezi romské muzikanty. V Brně toho času přebýval Marek Balog, kterému můžu poděkovat, že mi ukázal zevnitř svět romských hudebníků. Tak jsem nějak bruslil mezi všemi třemi světy. Jednou jsem hrál podlužácké hody, potom jsem hrál na festivalu na Čierném Balogu, večer jsem šel hrát do kavárny nějaké operetky a do toho jsem hrál muzikál Cikáni jdou do nebe. Po všem mi zůstaly nejvýrazněji tyto tři vzpomínky. A říkal jsem si, že dokud to všechno nezapomenu, tak vše nahraju.

Kdybys měl z celého alba nalákat na jednu jedinou písničku, co by to bylo?

Spousta lidí o mně ví, že jsem velký fanoušek diskotékového stylu. Světla, mlha a stroboskopy mi nejsou úplně cizí. Proto jsem si strašně přál někdy natočit takový úlet, který bude taková didžina. Člověk si to pustí v autě, stáhne okýnko, vyndá ruku a pomalu pojede někam po lokální silnici. To se povedlo. Track je nazvaný Magyár DISCO, ve stylu Váradi roma café a dalších podobných maďarských i slovenských kultovních kapel. Touto věcí se na albu hodně bavím.

A druhá písnička, kterou musím zmínit taky není úplně folklorní. Je to ploužák, který jsem si sám otextoval pro svoji ženu. Je to původně rocková balada, která je “přefoklorovaná”. Já ji ještě posunuju do kavárenské ploužákové podoby. Takže je to už její třetí reedice.

Já jsem vše samozřejmě komunikoval přímo s maďarskou kapelou. Jejich manažerka mi napsala, že jim sice čeština přijde strašně směšná, ale když si přečetla ten překlad, tak ji to dojalo k slzám.

Co chystáš na léto, kromě ježdění autem se staženým okýnkem?

To ježdění mi zabere opravdu hodně času. Ale jinak bych chtěl všechny pozvat na křest alba 14. srpna ve 20 hodin v Huse na provázku. Pozvání přijali víceméně všichni muzikanti, kteří na albu hrají. Kdo mě zná, možná v bookletu cédéčka bude marně hledat jistého člověka, kterým je můj celoživotní hudební souputník Vašek Mach. Hudebně i lidsky si ho velmi vážím. Na CD bohužel nemohl být. Ale podařilo se mi ho přemluvit a na křtu bude. Mám velkou radost. 17. září budu mít koncert ještě na festivalu Třebovický koláč v Ostravě, kde jsem zase mohl oslovit své ostravské přátel.

Chystáš se v budoucnu natočit nějaké další album?

Inspirace mám pořád plnou hlavu a potřeboval bych ji někam ukládat. Část se promítla do CD, 3 světy ale část pořád zůstala nevyužita. Takže uvidíme.

Tomáš Koláček/ foto archiv umělce

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Opera je mnohými lidmi vcelku právem považována za jednu z nejvýše postavených forem artificiální tvorby. Není se ostatně čemu divit – nejenže v sobě snoubí hudbu i divadlo, ale pro mnohé skladatele představuje zvládnutí celého operního aparátu nejvyšší možnou kompoziční metu. Lze ale i pochopit, že někomu může operní tvorba připadat vzdálená a cizí, odtržená, přespříliš „vyumělkovaná“, zbytečně závažná a někdy snad až lartpourlartistická. Projekt Hausopera se snaží tuto strnulou krásu opery přenést do každodenního života a ušít operu konkrétnímu prostoru na míru. V říjnu 2018 tak zaznělo Poslední polo, první opera projektu, v lázních na Rašínově ulici a dnes – tedy ve dnech 17., 18. a 19. září – zavedly opery Věčná slečna bledá a Hra o Malinu posluchače do Zemanovy kavárny a cukrárny, dále do pasáže Alfa před Knihkupectví Michala Ženíška. Kostýmy u obou děl navrhla Zuzana Rusínová a scénografii Tomáš Rusín. Light design Věčné slečny bledé vytvořila Barbora JágrováPavla Beranová pak navrhla light design u Hry o Malinu. Oba tituly režíroval Jiří Nekvasilvíce

Violoncellovým recitálem zahájil Spolek přátel hudby při Filharmonii Brno koncertní sezónu 2021/2022. První abonentní večer představil v sále Besedního domu Baladu d moll op. 3 č. 1 a Serenádu A dur op. 3 č. 2 Josefa Suka, Pohádku Leoše Janáčka, Klid op. 68 č. 5 a Rondo op. 94 Antonína Dvořáka a Sonátu A dur Césara Francka. Skladby nastudovali violoncellistka Michaela Fukačová a klavírista David Mareček. Koncert byl součástí společného turné obou umělců s názvem Můj hudební domov pořádaného hudebního agenturou C.E.M.A. Kromě Brna tak program putuje také do Hradce Králové, Prahy a Karlových Varů. Dříve, než hudebníci nastoupili na pódium, přivítala posluchače předsedkyně Spolku přátel hudby a osobnost brněnského hudebního života Alena Veselá, doprovázena klarinetistou Filharmonie Brno Emilem Drápelou. Společně pokřtili Drápelovu novou publikaci Jak se žije v orchestru s podtitulem Nevážené fejetony o vážné hudběvíce

Českou premiéru broadwayského muzikálového hitu Pretty Woman včera zažili návštěvníci Městského divadla Brno. Inscenace v režii Stanislava Moši v tomto divadelním zpracování slavného filmového trháku zdůraznila jeho přednosti. Do přestávky se divák v tomto příběhu o novodobé Popelce ponejvíce královsky směje a baví, ve druhé půli je potom rýsovaná zejména jímavost a lyričnost celého titulu.  více

Dvě soboty po sobě měli návštěvníci festivalu Olomoucké barokní slavnosti možnost poslechnout si díla méně známých autorů, jejichž hudba nejenže v mnoha ohledech výrazně překonávala dobový standard, ale jejichž osudy byly s Olomoucí navíc úzce spjaty.  více

Divadelní provoz se zřejmě konečně vrací do starých kolejí. Baletní sekce Národního divadla Brno svoji sezónu zahájila  premiérou vzpomínkového titulu Stabat Mater, který měl v Mahenově divadle uctít a připomenout Pavla Šmoka. Jeden z nejvýznamnějších českých choreografů, který nejenže navrhnul množství nezapomenutelných a oceňovaných choreografií, ale také spoluutvářel českou baletní scénu jako takovou, se stal zdrojem inspirace řady současných umělců. Celý program sestával ze Zjasněné noci (Verklärte Nacht) Arnolda Schönberga, Tria g moll Bedřicha Smetany a první části oratoria Stabat Mater Antonína Dvořáka. Během večera se představili sólisté Kristýna KmentováUladzimir IvanouPetr HosBarbora BielkováSarah DadonovaPeter LerantKlaudia RadačovskáArthur Abram a sbor Baletu NdBvíce

Nepřehánět to s jinotaji i sprosťárnami, ale jinak psát vlastně stejně jako pro dospělé. Takový je recept na správné písničky pro malé slečny i rošťáky podle kapely Bombarďák. Skupina už zhruba deset let objíždí kluby a festivaly, a každé dva roky přichází s novou deskou. Tu nejnovější nazvanou Pátek vydala teď v létě, jejím natáčením si vyplnila předchozí koronavirové měsíce. O tom, jak se i bez bicích dá hrát zajímavá muzika, jsme si povídali s „bombarďáky“ Michalem Daleckým, Jiřím Jelínkem a Filipem Nebřenským.  více

Jedním z největších lákadel letošního ročníku Olomouckých barokních slavností bylo uvedení oratoria David rakouského skladatele Karla Ditterse. Nabízela se k tomu ostatně ideální příležitost – letos totiž dílo slaví rovných 250 let od svého vzniku. Oratorium na text Ignazia Pinta zkomponoval Ditters roku 1771 a ještě v témže roce mělo svoji premiéru na zámku vratislavského biskupa Philippa Gottharda Schaffgotsche na Jánském Vrchu u Javorníka. V hudebním nastudování umělecké vedoucí Volantes Orchestra houslistky Veroniky Manové a dirigentky Emy Mikešové zaznělo oratorium nejprve v koncertním provedení v Brně v kostele sv. Janů (4. srpna), dále pak 7. srpna scénicky v Podzámecké zahradě Arcibiskupského zámku v Kroměříži a nakonec ve dnech 12.–14. srpna v ambitu a bazilice Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku v Olomouci. Právě uvedení 12. srpna jsem navštívil. Kromě Volantes Orchestra vystoupili také členové ansámblů Arte dei Suonatori (PL), Il Cuore Barocco (SK), Musica Aeterna (HU) a Societas Incognitorum (CZ). Jedná se tak o další z řady koncertů pod záštitou festivalu, které spojují hudební tělesa členů Visegrádské čtyřky. Objevují se však interpreti také z dalších zemí – Slovinsko, Severní Makedonie či Británie. V sólových rolích se představili: Doubravka Součková (David), Aco Bišćević (Saul, izraelský král), Helena Hozová (Jonatán, syn Saula), Jiří Miroslav Procházka (Abner, vojevůdce) a Aneta Petrasová (Eliab, Davidův bratr). Režie se chopil Rocc, choreografii navrhla Sanja Nešković Peršin, kostýmy Borjan Litovskivíce

Na letošním ročníku Maratonu hudby zítra vystoupí a pokřtí své CD také Tomáš Koláček. Ve folklorním světě je známý jako kontráš a basista. Jak ho vlastně napadlo natočit album jako sólový zpěvák a proč ho pojmenoval 3 světy?  více

Druhé největší město České republiky a v něm zhruba 70 000 vysokoškolských studentů. Právě oni patří mezi jeden z hlavních faktorů ovlivňujících život v Brně v mnoha ohledech, mimo jiné v hudební sféře. O tom, jak vypadá brněnská klubová scéna a jaký je o akce zájem ze strany mladých lidí jsem se bavil s Oldou Vojáčkem. Ten je jak brněnským pořadatelem několika letních akcí a čerstvě bývalým provozovatelem Eleven clubu, tak i dramaturgem Balkan Night scény na festivalu Maraton hudby Brno. Právě tu připravuje už poněkolikáté.  více

Tradice, kroje, písně a mnohdy i speciální jídlo. To je základ lidové kultury, která má u nás svou základnu silně zakotvenou na Moravě. Zájem o ni v poslední době roste – Česká republika ji bere jako jeden ze základů své propagace pro domácí i zahraniční turisty. O čem vlastně folklor je? Vrací se k němu mladí lidé? A čím je zajímavý? Ptali jsme se Marie Hvozdecké, hudební redaktorky zaměřené na folklor v Českém rozhlasu a také dlouholeté dramaturgyně folklorní scény na festivalu Maraton hudby Brno. Jak sama říká, „mít zájem o lidovou hudbu je dobrá věc. Aby ji ale někdo předělal do nové podoby, musí znát její původ a význam, jinak z toho vzniká paskvil.“  více

Součástí festivalu Maraton Hudby Brno bude letos poprvé scéna world music. Vedle cenami ověnčeného bosenského písničkáře Damira Imamoviče a vedle ženské vokální skupiny Kata z exotických Faerských ostrovů vystoupí v sobotu 14. srpna na Biskupském dvoře také skupina Spilar z Belgie. Její první album Stormweere se loni v listopadu dostalo na osmé místo hitparády World Music Charts Europe, která je oficiálním partnerem této scény a kterou sestavují přední rozhlasoví hudební publicisté z celé Evropy. Rozhovor nám poskytl Maarten Decombel, jeden ze zakladatelů skupiny.  více

Když se řekne varhany, lidé si pravděpodobně představí majestátní hudební nástroj stojící v kostele, a budou mít pravdu. Už menší část z nich si ale nástroj reálně poslechla. Jaká je varhanní kultura v České republice? Je o varhanní hudbu zájem? Máme pro tento nástroj dostatek hudebníků? A samotné nástroje, na něž se dá hrát? Ptal jsem se Hany Bartošové, přední české varhanice a aktivní propagátorky české hudby v zahraničí. Mimo to je organizátorkou Brněnského varhanního festivalu a také dramaturgyní dnes už tradičních a oblíbených Nekonečných varhan na Maratonu hudby Brno. Jak sama říká, “varhany poskytují mnoho barev a tónů, je to v podstatě orchestr. Každý varhaník ale musí být schopný zahrát něco od Bacha, ‘otce varhanní hudby’.”  více

Soubor Musica Florea, zaměřující se na poučenou interpretaci barokní, klasicistní, ale i romantické hudby, v úterý vystoupil na festivalu Olomoucké barokní slavnosti v Kapli Božího Těla. Na programu byla díla raného baroka a jejich specifický „nový styl“ plný improvizace a zdobení. Na skladbách osmi různých autorů komponujících převážně na počátku 17. století tak umělecký vedoucí souboru a violoncellista/kytarista Marek Štryncl společně s houslistou Jiřím Sychrou, dálehouslistkami Magdalenou Malou (také viola) a Eleonor Machovou (také viola a viola da gamba), perkusistou Jakubem Ebenem, kontrabasistou Ondřejem Štajnochrem a hráčkou na varhanní pozitiv Ivou Štrynclovou, představili improvizační techniku zdobení. Praxe zdobení byla v barokní hudbě přítomna již od jejího vzniku. Hudebníci se museli naučit, jak správně zdobit v konkrétních situacích, přičemž výběr byl skutečně pestrý: diminuce (ozdobné noty, většinou krátké délky, které vyplňovaly a propojovaly jednotlivé zapsané notové intervaly), nátryl, trylek, mordent, příraz, odraz, opora a další.  více

Americká zpěvačka a skladatelka Leyla McCalla se hlásí k haitským kořenům. Sama žije v Louisianě a tradiční hudební žánry amerického Jihu propojuje s kulturou ostrova, z nějž pocházeli její předkové. V úterý 27. července si její hlas a písně budeme moci poslechnout živě na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou.  více

V médiích se dočtete o vlivu koronaviru na úroveň výuky ve školách s povinnou docházkou. Už méně se mluví o školách uměleckých. Přitom čtvrt milionu dětí chodí do základních uměleckých škol. Co nám a dětem přináší ZUŠky? A čím jsou tak výjimečné? Nejen na tyto otázky jsem se ptal Pavla Borského, violoncellisty smyčcového kvarteta Indigo Quartet, dramaturga muzikálové scény festivalu Maraton hudby Brno, pedagoga Divadelní fakulty JAMU (dále DF JAMU) a ZUŠ V. Kaprálové Brno a krajského koordinátora ZUŠ Open. Jak totiž sám podotkl, konkrétní přesný vliv distanční výuky na žáky uměleckých škol se teprve časem promítne, mnohé děti ale online prostředí naučilo lépe komunikovat pomocí moderních technologií.  více

Nejčtenější

Kritika

Opera je mnohými lidmi vcelku právem považována za jednu z nejvýše postavených forem artificiální tvorby. Není se ostatně čemu divit – nejenže v sobě snoubí hudbu i divadlo, ale pro mnohé skladatele představuje zvládnutí celého operního aparátu nejvyšší možnou kompoziční metu. Lze ale i pochopit, že někomu může operní tvorba připadat vzdálená a cizí, odtržená, přespříliš „vyumělkovaná“, zbytečně závažná a někdy snad až lartpourlartistická. Projekt Hausopera se snaží tuto strnulou krásu opery přenést do každodenního života a ušít operu konkrétnímu prostoru na míru. V říjnu 2018 tak zaznělo Poslední polo, první opera projektu, v lázních na Rašínově ulici a dnes – tedy ve dnech 17., 18. a 19. září – zavedly opery Věčná slečna bledá a Hra o Malinu posluchače do Zemanovy kavárny a cukrárny, dále do pasáže Alfa před Knihkupectví Michala Ženíška. Kostýmy u obou děl navrhla Zuzana Rusínová a scénografii Tomáš Rusín. Light design Věčné slečny bledé vytvořila Barbora JágrováPavla Beranová pak navrhla light design u Hry o Malinu. Oba tituly režíroval Jiří Nekvasilvíce