Vojtěch Dyk a Josef Buchta – jazz jako hudba pro všechny

Vojtěch Dyk a Josef Buchta – jazz jako hudba pro všechny

Zpěvák Vojtěch Dyk a brněnský B-Side Band vedený Josefem Buchtou mají za sebou krátké turné snů. Minulý týden proběhlo pět společných koncertů s Američanem Kurtem Ellingem, držitelem Grammy, právem považovaným za jednoho z nejlepších jazzových zpěváků současnosti. Následující rozhovory probíhaly v Janáčkově divadle ve středu 4. prosince. Orchestr měl za sebou vyprodaný úterní koncert v Mahenově divadle a právě absolvoval odpolední zkoušku v Janáčkově divadle. Do dalšího vyprodaného koncertu zbývaly asi dvě hodiny…

Josef Buchta (zakladatel a kapelník B-Side Bandu, pořadatel festivalu Moravia Music Fest)

Kurt Elling vystoupil v Brně v rámci Moravia Music Festu už v roce 2011. Předpokládám, že tehdy se začal odvíjet příběh vaší spolupráce…?
Ano, Kurt Elling vystoupil před dvěma lety jako hlavní hvězda festivalu Moravia Music Fest v kině Scala. Tehdy jsme si po koncertě otevřeli láhev vína, zběžně jsme se bavili a já jsem mu pustil nahrávku B-Side Bandu. Domluvili jsme se tenkrát, že není vyloučeno, že bychom mohli něco udělat společně. Asi po půl roce jsme se mu znovu ozvali s tím, že bychom něco rádi udělali. Tři čtvrtě roku probíhala komunikace, až jsme se na všem domluvili. Dnes máme za sebou první koncert a já musím říct, že ze spolupráce s Kurtem jsme všichni nadšení. Je to pokorný člověk, který však do svého zpěvu dává spoustu energie. A spolupráci s ním cítí každý z nás jako velmi přínosnou věc.

Všiml jsem si při zkoušce, že Kurt Elling ke spolupráci přistupuje opravdu s pokorou, ale že současně neváhá například poradit muzikantům z rytmické sekce. Berete ho tak trochu jako učitele?
Je to přece jen nejlepší jazzový zpěvák na světě a takového určitě každý rád vyslechne. Jeho poznámky mají pochopitelně svou logiku, ale jedná se jen o drobné nuance. Asi v tom smyslu, že už teď je to dobré, ale mohlo by to být ještě lepší.

Jak jste s Kurtem Ellingem dávali dohromady společný repertoár?
Rozhodoval se víceméně sám. Poslal nám asi šest nebo sedm skladeb, které chtěl zpívat. Já jsem z těch sedmi vybral, co se nám líbilo, na tom jsme se dohodli, a nakonec zpívá čtyři sólově a jeden duet s Vojtou. Prvotní výběr byl tedy na něm, ale například skladba Nature Boy tam původně nebyla. Je to ale naše oblíbená, vyžádali jsme si ji a on s tím souhlasil.

Uvědomil jsem si, že B-Side Band má s Kurtem Ellingem společnou jednu zajímavou věc. Vedle jazzových standardů vy i on upravujete také hity světové populární hudby. V čem je váš přístup jiný?
Kurt je v pozici, kdy nemusí dělat tolik kompromisů jako my, může se držet čistějšího žánru. A když potom udělá desku, na které má předělávky popových hitů, jsou to tak neskutečné úpravy, že skoro nepoznáte ústřední téma. My – a to Kurt pochopil – u nás vyprodáváme velké sály jako Mahenovo divadlo, Janáčkovou divadlo, dvakrát Kongresové centrum v Praze. A to by bez určitých kompromisů nešlo.

Ano, ale opravdu se vám daří nabízet jazz masám. Cítíte něco jako zodpovědnost?
Když jsem B-Side Band zakládal, chtěl jsem dělat bigband jinak. Mým cílem byla kapela, která by hrála opravdu pro hodně lidí. Nechtěli jsme rok zkoušet a potom udělat koncert pro padesát lidí. Takových bigbandů totiž bylo v Brně za posledních dvacet letech několik a taková koncepce mě nelákala. Nakonec došlo k několika šťastným náhodám a jednou z těch opravdu zásadních křižovatek bylo spojení s Vojtěchem Dykem. Musím ovšem říct, že on pomohl nám, ale také my jsme pomohli jemu. Až s B-Side Bandem totiž celá republika pochopila, jaký to je zpěvák. Nechci hodnotit kapelu Nightwork, ale v ní se jeho technické a improvizační schopnosti neprojevily, zatímco u nás ano. Dnes máme masové návštěvnosti a snažíme se lidem dávat od každého něco a také je trochu vychovávat. Repertoár je asi půl na půl, zařazujeme i náročnější věci, ale nemůže taková být celá dramaturgie. To by nedopadlo dobře.

Čím je pro vás Vojtěch Dyk jako zpěvák výjimečný?
Je naprosto svobodný. Na pódiu se chová jako dítě, kterému dáte hračku. Se začátkem koncertu se přepne, dostane se do úplně jiného světa a naplno projevuje svou schopnost improvizace a své srdce. Spolupracoval jsem s řadou jiných zpěváků, ale s něčím podobným jsem se ještě nesetkal. Nejde jen o zpěv, o charisma nebo popularitu. Jde o celou osobnost. A takových zpěváků u nás za posledních padesát let moc nebylo.

Co chystáte s B-Side Bandem v příštím roce?
Příští rok chceme natočit autorskou desku, na kterou už máme téměř hotový repertoár. Na jaře chystáme slovenské turné. A máme už také jeden plán na rok 2015: Vojtu napadlo, že bychom mohli udělat jeden velký koncert v O2 Aréně.

Vojtěch Dyk (zpěvák nejen B-Side Bandu, vítěz ceny Anděl 2012 v kategorii Zpěvák roku):

Vojto, kdy jste slyšel poprvé Kurta Ellinga?
Asi v šestnácti letech jsem dostal jedno jeho cédéčko. Tehdy jsem jej asi slyšel poprvé, ovšem tenkrát mi to moc neříkalo. Bylo to na mě příliš složité, měl jsem raději popovější hudbu. Ale postupně jsem si k němu nacházel cestu.

Dlouhou cestu prošel i samotný Kurt Elling. Nejprve zpíval starou a klasickou hudbu ve sborech, měl své gospelové období, až se dostal k jazzu a přes něj k jazzovým úpravám popových skladeb. Jak jste reagoval na to, že budete s člověkem takového záběru a především takových kvalit zpívat na jednom pódiu?
Především jsem si to vůbec nedokázal představit. Netušil jsem, že je možné, že by si někdo z Česka mohl jako hosta pozvat někoho z Ameriky a zvlášť někoho, kdo je v jazzové muzice tak známý. U nás sice většina lidí Ellinga nezná, ale muzikanti o něm dobře vědí. A mně tedy přišlo neuvěřitelné, že je něco takového možné.

Nakonec se to ale stalo. Jak na vás Kurt jako člověk působí?
Já jsem si pro něj vymyslel označení „pozitivní mafián“. Jeho vystupování, ale i to, jak chodí, jak zpívá, to všechno mi připomíná Chicago 30. a 40. let. Ale současně je v jeho osobnosti něco jakoby z new age, taková ta otevřenost, daná americkou mentalitou. Pro Američany totiž nic není problém. Všimněte si, jak často Kurt Elling používá slovo „sure“ – „Jistě, udělejte to, jak chcete, já se přidám“. Myslím, že si udělal k nám do Česka hezký výlet a my jsme se mu to snažili zpříjemnit.

Mluvil jste o tom, že jste si k hudbě, jaké se Kurt Elling věnuje, musel najít cestu. Inklinoval jste někdy dříve k jazzu nebo konkrétně k bigbandům?
K jazzu ano, ale zrovna k bigbandu ne. Že mě Josef Buchta oslovil, je náhoda… ale asi jsme se měli potkat. Jazz jsem ovšem měl kolem sebe, protože u nás v širší rodině je spousta jazzových hráčů.

Zpívání s B-Side Bandem je úplně jiná disciplína než hraní s vlastní kapelou, ať to byl Nightwork nebo to v budoucnu bude cokoli jiného. V čem je podle vás hlavní rozdíl?
Zpívat převzaté věci je těžší především kvůli tomu, že se musím učit hrozně moc textů, což nemám rád. A tak doufám, že na další cédéčko přispěju i autorsky. Na druhou stranu mám v bigbandovém zpívání pocit větší svobody. Zpěvák tam může mnohem lépe ukázat, co v něm dřímá.

Bigband vám tedy pomohl odhalit některé rysy vaší pěvecké osobnosti. Zároveň ale spousta posluchačů chodí na koncerty B-Side Bandu především kvůli vám, takže vlastně nepřímo učíte davy poslouchat jazz. Cítíte něco jako zodpovědnost?
Zodpovědnost asi ne, protože mě nikdo nenutil zpívat jazz. Nikde nemám napsáno, že musím propagovat bigband. Jen mě to hrozně baví a myslím, že to baví i těch devatenáct kluků, s kterými stojím na pódiu. A když pozveme Kurta Ellinga, pak i z těch mas, které asi přijdou na nějakého Dyka a nějaký B-Side Band, tedy na to co znají, bude třeba nějakých třicet až čtyřicet lidí Ellinga dál poslouchat. A to je super. Bylo by geniální, kdyby se z jazzu stal mainstream.

Ale vždyť ve 30. nebo 40. letech to mainstream byl…
Samozřejmě, a třeba se to vrátí. Myslím, že ta doba, kdy zpěvák přijde na pódium s cédéčkem, dá je zvukaři a nahrávka se během koncertu dvakrát zasekne, pomine.

Bavíme-li se o jazzu jako mainstreamu, musím připomenout nejnovější album Kurta Ellinga 1619 Broadway, na kterém zpěvák vzdává hold několika generacím tvůrců amerických muzikálových melodií a evergreenů. Zajímá vás tento zlatý fond amerického popu, nebo je pro vás důležitější současná tvorba?
Pro mne je současná tvorba důležitější. Ne že bych ze starých melodií vůbec nečerpal, ale Kurt tím opravdu žije. Zbožňuje například Johna Coltranea a v písni Resolution má přesně okopírované jeho saxofonové sólo, což je pro zpěváka hrozně těžké. Mne mnohem víc baví udělat například ve swingovém hávu píseň od Rage Against The Machine.

Co vás čeká v nejbližší době?
Teď se věnuji především přestavování chalupy. Až budu hotov, snad konečně dojde k tomu, že tam budu moci sám tvořit hudbu. Mezitím budu jezdit s B-Side Bandem a budeme chystat možná dalšího zajímavého hosta. A budu také dávat dohromady svou novou kapelu.

Foto Tino Kratochvil

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Kombinace výborného hlasového projevu, originálních textů, gestikulace a průvodního slova mezi písněmi dělá z Bártových už tak velmi dobrých vystoupení jedinečnou podívanou.  více

Cyklus koncertů staré hudby Hudební lahůdky se netradičně vypravil do rockového klubu. Publikum si kromě zážitku mělo odnést i poznání, že improvizace patřila do hudby dávno před jazzem.  více


První díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Velké hlasy a patří brněnské opeře.   více

Představujeme vám nového hudebního Průvodce. Brno získalo téměř před třemi lety prestižní titul Město hudby UNESCO, čímž se zařadilo mezi 46 stejně zaměřených měst z celého světa. Na otázku proč a čím je jeho hudební scéna tak vyjímečná vám možná odpoví jednotlivé díly následujícího seriálu. Autorem celkem devíti kapitol mapujících brněnskou hudební scénu je Boris Klepal. O grafické zpracování a sazbu tištěného průvodce se postarala Barbara Zemčík. Koláže jsou dílem yvanse, anglický překlad realizoval Don Sparling. Od zítřejšího dne najdete na tomto místě pravidelně každý čtvrtek jednu z kapitol Průvodce. Tištěná verze bude v lepších časech zdarma k vyzvednutí v informačním centru TIC Brnovíce

Trumpetista Jiří Kotača stojí v čele mladého, ale velmi zajímavého a zdravě ambiciózního big bandu Cotatcha Orchestra. Zatímco brněnský orchestr na své první album teprve čeká, nedávno Kotača vydal CD se svým komornějším tělesem, s mezinárodním Alf Carlsson/Jiří Kotača Quartetem. Album se jmenuje Journeysvíce

V souvislosti s dopady mimořádných opatření kvůli viru Covid-19 na aktéry kulturních a kreativních odvětví v Brně, vedení města Brna a Odbor kultury MMB intenzivně pracují na souboru opatření pro zmírnění těchto dopadů. Zároveň v této věci probíhá komunikace na všech úrovních veřejné správy, především pak ve spolupráci s Institutem umění - Divadelním ústavem, který mapuje situaci na celostátní úrovni. Do 22. března 2020 můžete prostřednictvím online dotazníku (odkaz najdete v článku) pomoci zhodnotit aktuální situaci, na základě výsledků budou podniknuty další kroky.  více

Zatímco své minulé album Velký svět vydal brněnský písničkář Ivo Cicvárek dlouhých jedenáct let po předchozí sólové nahrávce, tentokrát nechal fanoušky čekat „pouhých“ sedm roků. Mezitím se však podílel například na živých nahrávkách Textové dílny Slávka Janouška (Konec! Panáka! Bazén! a Ježíšku, přines!) a především v roce 2017 připravil v duu s Ladou Šimíčkovou velmi pěkné album Soukromé písně. Na konci loňského roku se pak po letech připomněl jako autor písní skupiny Mošny, s níž spolupracuje od 90. let.  více

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více

Příběh osudové lásky krásné kurtizány Marguerity a jejího milého Armanda, jak jej známe z autobiografické prózy Dáma s kaméliemi od Alexandra Dumase mladšího, není nutné představovat. Jeden z nejslavnějších románu 19. století se dočkal již celé řady zpracování a nyní se o slovo přihlásil i soubor baletu Národního divadla v Brně s novým moderním pojetím této látky o bolesti, vášni a sebeobětování.  více

Po několikaleté stagnaci se ještě v minulém roce brněnští folklorní nadšenci probudili a začali organizovat na několika různých místech besedy u cimbálu, folklorní párty atp. Tato skutečnost je jistě potěšující. Motivace, zkušenosti a koncepty se však liší. Jednou z takových je také We <3 folklor v Metro music baru.  více

Šej-Haj-Hop! Za tímto tajemným pokřikem se skrývá spontánní radost z tancování. Právě proto si ho vybrala jako svůj název nová škola slovenského lidového tance v Brně. Stojí za ní tři přátelé – Michal Janšto, Edita Borščová a Ondrej Mišík, kteří se potkali před několika lety ve VSĽPT Poľana.  více

Zpívajících violoncellistů z tuzemské hudební scény pár známe. Olina Nejezchlebu, který své první sólové album nahrál až v padesáti letech. Tara Fuki, což jsou dokonce dvě zpívající violoncellistky. Natalii Velšmídovou, která se svými úpravami lidových písní zazářila na konci milénia. Pavel Čadek je však mezi nimi jediným skutečným písničkářem v tom smyslu, že si sám píše písně a cello používá jako svůj hlavní (případně i jediný) doprovodný nástroj. Navíc díky klasické průpravě a minulosti v tvrdší cellové kapele The Eclipse umí s violoncellem pracovat neotřele a hlavně nefolkově, a tím pádem hraje jeho nástroj místy roli více než doprovodnou. I když by i pouze s cellem byla jeho debutová deska dostatečně pestrá, Pavel se rozhodl pracovat s košatějšími aranžemi a do studia přizval akordeonistu Ondřeje Zámečníka, hráče na cajón Jakuba Špiříka a pár dalších hostů v epizodních rolích.  více

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Nejčtenější

Kritika

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více