Vojtěch Dyk a Josef Buchta – jazz jako hudba pro všechny

Vojtěch Dyk a Josef Buchta – jazz jako hudba pro všechny

Zpěvák Vojtěch Dyk a brněnský B-Side Band vedený Josefem Buchtou mají za sebou krátké turné snů. Minulý týden proběhlo pět společných koncertů s Američanem Kurtem Ellingem, držitelem Grammy, právem považovaným za jednoho z nejlepších jazzových zpěváků současnosti. Následující rozhovory probíhaly v Janáčkově divadle ve středu 4. prosince. Orchestr měl za sebou vyprodaný úterní koncert v Mahenově divadle a právě absolvoval odpolední zkoušku v Janáčkově divadle. Do dalšího vyprodaného koncertu zbývaly asi dvě hodiny…

Josef Buchta (zakladatel a kapelník B-Side Bandu, pořadatel festivalu Moravia Music Fest)

Kurt Elling vystoupil v Brně v rámci Moravia Music Festu už v roce 2011. Předpokládám, že tehdy se začal odvíjet příběh vaší spolupráce…?
Ano, Kurt Elling vystoupil před dvěma lety jako hlavní hvězda festivalu Moravia Music Fest v kině Scala. Tehdy jsme si po koncertě otevřeli láhev vína, zběžně jsme se bavili a já jsem mu pustil nahrávku B-Side Bandu. Domluvili jsme se tenkrát, že není vyloučeno, že bychom mohli něco udělat společně. Asi po půl roce jsme se mu znovu ozvali s tím, že bychom něco rádi udělali. Tři čtvrtě roku probíhala komunikace, až jsme se na všem domluvili. Dnes máme za sebou první koncert a já musím říct, že ze spolupráce s Kurtem jsme všichni nadšení. Je to pokorný člověk, který však do svého zpěvu dává spoustu energie. A spolupráci s ním cítí každý z nás jako velmi přínosnou věc.

Všiml jsem si při zkoušce, že Kurt Elling ke spolupráci přistupuje opravdu s pokorou, ale že současně neváhá například poradit muzikantům z rytmické sekce. Berete ho tak trochu jako učitele?
Je to přece jen nejlepší jazzový zpěvák na světě a takového určitě každý rád vyslechne. Jeho poznámky mají pochopitelně svou logiku, ale jedná se jen o drobné nuance. Asi v tom smyslu, že už teď je to dobré, ale mohlo by to být ještě lepší.

Jak jste s Kurtem Ellingem dávali dohromady společný repertoár?
Rozhodoval se víceméně sám. Poslal nám asi šest nebo sedm skladeb, které chtěl zpívat. Já jsem z těch sedmi vybral, co se nám líbilo, na tom jsme se dohodli, a nakonec zpívá čtyři sólově a jeden duet s Vojtou. Prvotní výběr byl tedy na něm, ale například skladba Nature Boy tam původně nebyla. Je to ale naše oblíbená, vyžádali jsme si ji a on s tím souhlasil.

Uvědomil jsem si, že B-Side Band má s Kurtem Ellingem společnou jednu zajímavou věc. Vedle jazzových standardů vy i on upravujete také hity světové populární hudby. V čem je váš přístup jiný?
Kurt je v pozici, kdy nemusí dělat tolik kompromisů jako my, může se držet čistějšího žánru. A když potom udělá desku, na které má předělávky popových hitů, jsou to tak neskutečné úpravy, že skoro nepoznáte ústřední téma. My – a to Kurt pochopil – u nás vyprodáváme velké sály jako Mahenovo divadlo, Janáčkovou divadlo, dvakrát Kongresové centrum v Praze. A to by bez určitých kompromisů nešlo.

Ano, ale opravdu se vám daří nabízet jazz masám. Cítíte něco jako zodpovědnost?
Když jsem B-Side Band zakládal, chtěl jsem dělat bigband jinak. Mým cílem byla kapela, která by hrála opravdu pro hodně lidí. Nechtěli jsme rok zkoušet a potom udělat koncert pro padesát lidí. Takových bigbandů totiž bylo v Brně za posledních dvacet letech několik a taková koncepce mě nelákala. Nakonec došlo k několika šťastným náhodám a jednou z těch opravdu zásadních křižovatek bylo spojení s Vojtěchem Dykem. Musím ovšem říct, že on pomohl nám, ale také my jsme pomohli jemu. Až s B-Side Bandem totiž celá republika pochopila, jaký to je zpěvák. Nechci hodnotit kapelu Nightwork, ale v ní se jeho technické a improvizační schopnosti neprojevily, zatímco u nás ano. Dnes máme masové návštěvnosti a snažíme se lidem dávat od každého něco a také je trochu vychovávat. Repertoár je asi půl na půl, zařazujeme i náročnější věci, ale nemůže taková být celá dramaturgie. To by nedopadlo dobře.

Čím je pro vás Vojtěch Dyk jako zpěvák výjimečný?
Je naprosto svobodný. Na pódiu se chová jako dítě, kterému dáte hračku. Se začátkem koncertu se přepne, dostane se do úplně jiného světa a naplno projevuje svou schopnost improvizace a své srdce. Spolupracoval jsem s řadou jiných zpěváků, ale s něčím podobným jsem se ještě nesetkal. Nejde jen o zpěv, o charisma nebo popularitu. Jde o celou osobnost. A takových zpěváků u nás za posledních padesát let moc nebylo.

Co chystáte s B-Side Bandem v příštím roce?
Příští rok chceme natočit autorskou desku, na kterou už máme téměř hotový repertoár. Na jaře chystáme slovenské turné. A máme už také jeden plán na rok 2015: Vojtu napadlo, že bychom mohli udělat jeden velký koncert v O2 Aréně.

Vojtěch Dyk (zpěvák nejen B-Side Bandu, vítěz ceny Anděl 2012 v kategorii Zpěvák roku):

Vojto, kdy jste slyšel poprvé Kurta Ellinga?
Asi v šestnácti letech jsem dostal jedno jeho cédéčko. Tehdy jsem jej asi slyšel poprvé, ovšem tenkrát mi to moc neříkalo. Bylo to na mě příliš složité, měl jsem raději popovější hudbu. Ale postupně jsem si k němu nacházel cestu.

Dlouhou cestu prošel i samotný Kurt Elling. Nejprve zpíval starou a klasickou hudbu ve sborech, měl své gospelové období, až se dostal k jazzu a přes něj k jazzovým úpravám popových skladeb. Jak jste reagoval na to, že budete s člověkem takového záběru a především takových kvalit zpívat na jednom pódiu?
Především jsem si to vůbec nedokázal představit. Netušil jsem, že je možné, že by si někdo z Česka mohl jako hosta pozvat někoho z Ameriky a zvlášť někoho, kdo je v jazzové muzice tak známý. U nás sice většina lidí Ellinga nezná, ale muzikanti o něm dobře vědí. A mně tedy přišlo neuvěřitelné, že je něco takového možné.

Nakonec se to ale stalo. Jak na vás Kurt jako člověk působí?
Já jsem si pro něj vymyslel označení „pozitivní mafián“. Jeho vystupování, ale i to, jak chodí, jak zpívá, to všechno mi připomíná Chicago 30. a 40. let. Ale současně je v jeho osobnosti něco jakoby z new age, taková ta otevřenost, daná americkou mentalitou. Pro Američany totiž nic není problém. Všimněte si, jak často Kurt Elling používá slovo „sure“ – „Jistě, udělejte to, jak chcete, já se přidám“. Myslím, že si udělal k nám do Česka hezký výlet a my jsme se mu to snažili zpříjemnit.

Mluvil jste o tom, že jste si k hudbě, jaké se Kurt Elling věnuje, musel najít cestu. Inklinoval jste někdy dříve k jazzu nebo konkrétně k bigbandům?
K jazzu ano, ale zrovna k bigbandu ne. Že mě Josef Buchta oslovil, je náhoda… ale asi jsme se měli potkat. Jazz jsem ovšem měl kolem sebe, protože u nás v širší rodině je spousta jazzových hráčů.

Zpívání s B-Side Bandem je úplně jiná disciplína než hraní s vlastní kapelou, ať to byl Nightwork nebo to v budoucnu bude cokoli jiného. V čem je podle vás hlavní rozdíl?
Zpívat převzaté věci je těžší především kvůli tomu, že se musím učit hrozně moc textů, což nemám rád. A tak doufám, že na další cédéčko přispěju i autorsky. Na druhou stranu mám v bigbandovém zpívání pocit větší svobody. Zpěvák tam může mnohem lépe ukázat, co v něm dřímá.

Bigband vám tedy pomohl odhalit některé rysy vaší pěvecké osobnosti. Zároveň ale spousta posluchačů chodí na koncerty B-Side Bandu především kvůli vám, takže vlastně nepřímo učíte davy poslouchat jazz. Cítíte něco jako zodpovědnost?
Zodpovědnost asi ne, protože mě nikdo nenutil zpívat jazz. Nikde nemám napsáno, že musím propagovat bigband. Jen mě to hrozně baví a myslím, že to baví i těch devatenáct kluků, s kterými stojím na pódiu. A když pozveme Kurta Ellinga, pak i z těch mas, které asi přijdou na nějakého Dyka a nějaký B-Side Band, tedy na to co znají, bude třeba nějakých třicet až čtyřicet lidí Ellinga dál poslouchat. A to je super. Bylo by geniální, kdyby se z jazzu stal mainstream.

Ale vždyť ve 30. nebo 40. letech to mainstream byl…
Samozřejmě, a třeba se to vrátí. Myslím, že ta doba, kdy zpěvák přijde na pódium s cédéčkem, dá je zvukaři a nahrávka se během koncertu dvakrát zasekne, pomine.

Bavíme-li se o jazzu jako mainstreamu, musím připomenout nejnovější album Kurta Ellinga 1619 Broadway, na kterém zpěvák vzdává hold několika generacím tvůrců amerických muzikálových melodií a evergreenů. Zajímá vás tento zlatý fond amerického popu, nebo je pro vás důležitější současná tvorba?
Pro mne je současná tvorba důležitější. Ne že bych ze starých melodií vůbec nečerpal, ale Kurt tím opravdu žije. Zbožňuje například Johna Coltranea a v písni Resolution má přesně okopírované jeho saxofonové sólo, což je pro zpěváka hrozně těžké. Mne mnohem víc baví udělat například ve swingovém hávu píseň od Rage Against The Machine.

Co vás čeká v nejbližší době?
Teď se věnuji především přestavování chalupy. Až budu hotov, snad konečně dojde k tomu, že tam budu moci sám tvořit hudbu. Mezitím budu jezdit s B-Side Bandem a budeme chystat možná dalšího zajímavého hosta. A budu také dávat dohromady svou novou kapelu.

Foto Tino Kratochvil

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Kombinace výborného hlasového projevu, originálních textů, gestikulace a průvodního slova mezi písněmi dělá z Bártových už tak velmi dobrých vystoupení jedinečnou podívanou.  více

Cyklus koncertů staré hudby Hudební lahůdky se netradičně vypravil do rockového klubu. Publikum si kromě zážitku mělo odnést i poznání, že improvizace patřila do hudby dávno před jazzem.  více


Včerejší podvečer na piazzettě Janáčkova divadla se nesl ve znamení koncertu k zahájení sezóny 2019/2020 Národního divadla Brno (NdB). Propagace akce zajistila hudebnímu večeru to nejdůležitější – stovky diváků, kteří hojně zaplnili celé prostranství. Nelze opomenout opravdu široké věkové rozpětí, které je zejména na své spodní hranici (zatím ještě v kočárcích) tolik potřebné pro budoucí kulturu.   více

Konec září bude v nedaleké slovenské Bratislavě patřit world music. Široké veřejnosti i pozvaným zahraničním delegátům se představí přední kapely žánru ze Slovenska, na konferenci se bude hovořit o folkloru i jazzu, na programu budou koncerty světových hvězd i workshopy pro hudebníky a jejich manažery. Ředitelka festivalu Jarmila Vlčková zve na toto setkání i muzikanty z Brna a okolí. Účast na konferenci je zdarma, stačí se zaregistrovat na stránkách World Music Festivalu Bratislava.  více

Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.  více

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více