Vojtěch Dyk a Josef Buchta – jazz jako hudba pro všechny

Vojtěch Dyk a Josef Buchta – jazz jako hudba pro všechny

Zpěvák Vojtěch Dyk a brněnský B-Side Band vedený Josefem Buchtou mají za sebou krátké turné snů. Minulý týden proběhlo pět společných koncertů s Američanem Kurtem Ellingem, držitelem Grammy, právem považovaným za jednoho z nejlepších jazzových zpěváků současnosti. Následující rozhovory probíhaly v Janáčkově divadle ve středu 4. prosince. Orchestr měl za sebou vyprodaný úterní koncert v Mahenově divadle a právě absolvoval odpolední zkoušku v Janáčkově divadle. Do dalšího vyprodaného koncertu zbývaly asi dvě hodiny…

Josef Buchta (zakladatel a kapelník B-Side Bandu, pořadatel festivalu Moravia Music Fest)

Kurt Elling vystoupil v Brně v rámci Moravia Music Festu už v roce 2011. Předpokládám, že tehdy se začal odvíjet příběh vaší spolupráce…?
Ano, Kurt Elling vystoupil před dvěma lety jako hlavní hvězda festivalu Moravia Music Fest v kině Scala. Tehdy jsme si po koncertě otevřeli láhev vína, zběžně jsme se bavili a já jsem mu pustil nahrávku B-Side Bandu. Domluvili jsme se tenkrát, že není vyloučeno, že bychom mohli něco udělat společně. Asi po půl roce jsme se mu znovu ozvali s tím, že bychom něco rádi udělali. Tři čtvrtě roku probíhala komunikace, až jsme se na všem domluvili. Dnes máme za sebou první koncert a já musím říct, že ze spolupráce s Kurtem jsme všichni nadšení. Je to pokorný člověk, který však do svého zpěvu dává spoustu energie. A spolupráci s ním cítí každý z nás jako velmi přínosnou věc.

Všiml jsem si při zkoušce, že Kurt Elling ke spolupráci přistupuje opravdu s pokorou, ale že současně neváhá například poradit muzikantům z rytmické sekce. Berete ho tak trochu jako učitele?
Je to přece jen nejlepší jazzový zpěvák na světě a takového určitě každý rád vyslechne. Jeho poznámky mají pochopitelně svou logiku, ale jedná se jen o drobné nuance. Asi v tom smyslu, že už teď je to dobré, ale mohlo by to být ještě lepší.

Jak jste s Kurtem Ellingem dávali dohromady společný repertoár?
Rozhodoval se víceméně sám. Poslal nám asi šest nebo sedm skladeb, které chtěl zpívat. Já jsem z těch sedmi vybral, co se nám líbilo, na tom jsme se dohodli, a nakonec zpívá čtyři sólově a jeden duet s Vojtou. Prvotní výběr byl tedy na něm, ale například skladba Nature Boy tam původně nebyla. Je to ale naše oblíbená, vyžádali jsme si ji a on s tím souhlasil.

Uvědomil jsem si, že B-Side Band má s Kurtem Ellingem společnou jednu zajímavou věc. Vedle jazzových standardů vy i on upravujete také hity světové populární hudby. V čem je váš přístup jiný?
Kurt je v pozici, kdy nemusí dělat tolik kompromisů jako my, může se držet čistějšího žánru. A když potom udělá desku, na které má předělávky popových hitů, jsou to tak neskutečné úpravy, že skoro nepoznáte ústřední téma. My – a to Kurt pochopil – u nás vyprodáváme velké sály jako Mahenovo divadlo, Janáčkovou divadlo, dvakrát Kongresové centrum v Praze. A to by bez určitých kompromisů nešlo.

Ano, ale opravdu se vám daří nabízet jazz masám. Cítíte něco jako zodpovědnost?
Když jsem B-Side Band zakládal, chtěl jsem dělat bigband jinak. Mým cílem byla kapela, která by hrála opravdu pro hodně lidí. Nechtěli jsme rok zkoušet a potom udělat koncert pro padesát lidí. Takových bigbandů totiž bylo v Brně za posledních dvacet letech několik a taková koncepce mě nelákala. Nakonec došlo k několika šťastným náhodám a jednou z těch opravdu zásadních křižovatek bylo spojení s Vojtěchem Dykem. Musím ovšem říct, že on pomohl nám, ale také my jsme pomohli jemu. Až s B-Side Bandem totiž celá republika pochopila, jaký to je zpěvák. Nechci hodnotit kapelu Nightwork, ale v ní se jeho technické a improvizační schopnosti neprojevily, zatímco u nás ano. Dnes máme masové návštěvnosti a snažíme se lidem dávat od každého něco a také je trochu vychovávat. Repertoár je asi půl na půl, zařazujeme i náročnější věci, ale nemůže taková být celá dramaturgie. To by nedopadlo dobře.

Čím je pro vás Vojtěch Dyk jako zpěvák výjimečný?
Je naprosto svobodný. Na pódiu se chová jako dítě, kterému dáte hračku. Se začátkem koncertu se přepne, dostane se do úplně jiného světa a naplno projevuje svou schopnost improvizace a své srdce. Spolupracoval jsem s řadou jiných zpěváků, ale s něčím podobným jsem se ještě nesetkal. Nejde jen o zpěv, o charisma nebo popularitu. Jde o celou osobnost. A takových zpěváků u nás za posledních padesát let moc nebylo.

Co chystáte s B-Side Bandem v příštím roce?
Příští rok chceme natočit autorskou desku, na kterou už máme téměř hotový repertoár. Na jaře chystáme slovenské turné. A máme už také jeden plán na rok 2015: Vojtu napadlo, že bychom mohli udělat jeden velký koncert v O2 Aréně.

Vojtěch Dyk (zpěvák nejen B-Side Bandu, vítěz ceny Anděl 2012 v kategorii Zpěvák roku):

Vojto, kdy jste slyšel poprvé Kurta Ellinga?
Asi v šestnácti letech jsem dostal jedno jeho cédéčko. Tehdy jsem jej asi slyšel poprvé, ovšem tenkrát mi to moc neříkalo. Bylo to na mě příliš složité, měl jsem raději popovější hudbu. Ale postupně jsem si k němu nacházel cestu.

Dlouhou cestu prošel i samotný Kurt Elling. Nejprve zpíval starou a klasickou hudbu ve sborech, měl své gospelové období, až se dostal k jazzu a přes něj k jazzovým úpravám popových skladeb. Jak jste reagoval na to, že budete s člověkem takového záběru a především takových kvalit zpívat na jednom pódiu?
Především jsem si to vůbec nedokázal představit. Netušil jsem, že je možné, že by si někdo z Česka mohl jako hosta pozvat někoho z Ameriky a zvlášť někoho, kdo je v jazzové muzice tak známý. U nás sice většina lidí Ellinga nezná, ale muzikanti o něm dobře vědí. A mně tedy přišlo neuvěřitelné, že je něco takového možné.

Nakonec se to ale stalo. Jak na vás Kurt jako člověk působí?
Já jsem si pro něj vymyslel označení „pozitivní mafián“. Jeho vystupování, ale i to, jak chodí, jak zpívá, to všechno mi připomíná Chicago 30. a 40. let. Ale současně je v jeho osobnosti něco jakoby z new age, taková ta otevřenost, daná americkou mentalitou. Pro Američany totiž nic není problém. Všimněte si, jak často Kurt Elling používá slovo „sure“ – „Jistě, udělejte to, jak chcete, já se přidám“. Myslím, že si udělal k nám do Česka hezký výlet a my jsme se mu to snažili zpříjemnit.

Mluvil jste o tom, že jste si k hudbě, jaké se Kurt Elling věnuje, musel najít cestu. Inklinoval jste někdy dříve k jazzu nebo konkrétně k bigbandům?
K jazzu ano, ale zrovna k bigbandu ne. Že mě Josef Buchta oslovil, je náhoda… ale asi jsme se měli potkat. Jazz jsem ovšem měl kolem sebe, protože u nás v širší rodině je spousta jazzových hráčů.

Zpívání s B-Side Bandem je úplně jiná disciplína než hraní s vlastní kapelou, ať to byl Nightwork nebo to v budoucnu bude cokoli jiného. V čem je podle vás hlavní rozdíl?
Zpívat převzaté věci je těžší především kvůli tomu, že se musím učit hrozně moc textů, což nemám rád. A tak doufám, že na další cédéčko přispěju i autorsky. Na druhou stranu mám v bigbandovém zpívání pocit větší svobody. Zpěvák tam může mnohem lépe ukázat, co v něm dřímá.

Bigband vám tedy pomohl odhalit některé rysy vaší pěvecké osobnosti. Zároveň ale spousta posluchačů chodí na koncerty B-Side Bandu především kvůli vám, takže vlastně nepřímo učíte davy poslouchat jazz. Cítíte něco jako zodpovědnost?
Zodpovědnost asi ne, protože mě nikdo nenutil zpívat jazz. Nikde nemám napsáno, že musím propagovat bigband. Jen mě to hrozně baví a myslím, že to baví i těch devatenáct kluků, s kterými stojím na pódiu. A když pozveme Kurta Ellinga, pak i z těch mas, které asi přijdou na nějakého Dyka a nějaký B-Side Band, tedy na to co znají, bude třeba nějakých třicet až čtyřicet lidí Ellinga dál poslouchat. A to je super. Bylo by geniální, kdyby se z jazzu stal mainstream.

Ale vždyť ve 30. nebo 40. letech to mainstream byl…
Samozřejmě, a třeba se to vrátí. Myslím, že ta doba, kdy zpěvák přijde na pódium s cédéčkem, dá je zvukaři a nahrávka se během koncertu dvakrát zasekne, pomine.

Bavíme-li se o jazzu jako mainstreamu, musím připomenout nejnovější album Kurta Ellinga 1619 Broadway, na kterém zpěvák vzdává hold několika generacím tvůrců amerických muzikálových melodií a evergreenů. Zajímá vás tento zlatý fond amerického popu, nebo je pro vás důležitější současná tvorba?
Pro mne je současná tvorba důležitější. Ne že bych ze starých melodií vůbec nečerpal, ale Kurt tím opravdu žije. Zbožňuje například Johna Coltranea a v písni Resolution má přesně okopírované jeho saxofonové sólo, což je pro zpěváka hrozně těžké. Mne mnohem víc baví udělat například ve swingovém hávu píseň od Rage Against The Machine.

Co vás čeká v nejbližší době?
Teď se věnuji především přestavování chalupy. Až budu hotov, snad konečně dojde k tomu, že tam budu moci sám tvořit hudbu. Mezitím budu jezdit s B-Side Bandem a budeme chystat možná dalšího zajímavého hosta. A budu také dávat dohromady svou novou kapelu.

Foto Tino Kratochvil

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Kombinace výborného hlasového projevu, originálních textů, gestikulace a průvodního slova mezi písněmi dělá z Bártových už tak velmi dobrých vystoupení jedinečnou podívanou.  více

Cyklus koncertů staré hudby Hudební lahůdky se netradičně vypravil do rockového klubu. Publikum si kromě zážitku mělo odnést i poznání, že improvizace patřila do hudby dávno před jazzem.  více


Dan Vertígo je živel, neřízená střela. Když má zahrát tři soutěžní písně na Portě, nepostřehnete, zda ještě probíhá zvuková zkouška, nebo jestli je svérázná komunikace se zvukařem a diváky součástí sofistikované performance pro porotu. Ošlehán zkušenostmi z pouličního hraní z Brna, Prahy i odjinud, vydal nyní Dan své druhé album. Čistě autorské, pestré, postavené na vlastních hudebních, cestovatelských a pozorovatelských zážitcích. Ale především – v dobrém slova smyslu – ukázněnější, než by člověk, který měl s tímto brněnským písničkářem spíše letmé kontakty, čekal.  více

Poslední premiéra sezóny brněnské opery nezvykle spojila dvě díla. V Janáčkově divadle byla uvedena surrealistická opera Tři fragmenty z Juliette Bohuslava Martinů vedle operního dílka Lidský hlas Francise Poulenca. Komponovaný večer včera v režii a scénografickém řešení Davida Radoka propojil dva až absurdní světy. A spojení to bylo vskutku pozoruhodné dramaturgicky, vizuálně ale též interpretačně.  více

Polský ansámbl Szymanowski Quartet na festivalu Concentus Moraviae včera přesdtavil v řeznovickém kostele sv. Petra a Pavla díla svých krajanů Karola Szymanowského, Stanisława Moniuszka a Gražyny Bacewiczové. Koncert byl součástí celosvětových oslav dvou stého výročí narození Stanisława Moniuszka, který je mnohými pokládán za zakladatele polské národní hudby. Večeru udělila záštitu velvyslankyně Polské republiky v ČR J. E. Barbara Ćwioro.  více

S kvartetní tvorbou mistrů evropské hudby se návštěvníci koncertů setkávají poměrně často. Haydnovy smyčcové kvartety tvoří stálici v repertoáru nejednoho tělesa a vzrůstající pozornost je věnována také dílům soudobých evropských skladatelů. Pouze výjimečně však mají posluchači možnost nahlédnout do hudební kuchyně asijských nebo jihoamerických národů. Právě s tímto mankem se rozhodl bojovat ansámbl Cuarteto Q-Arte věnující se tvorbě latinskoamerických autorů. Program, který včera představili na zámku ve Slavkově u Brna, sestával z děl Silvestra Revueltase, Alberta Ginastery a Astora Piazzolly. Všichni tři skladatelé spojují ve svém díle prvky domácí kultury s evropským školením a vlivy či impulzy různých žánrů.  více

Proč být jednou z mnoha průměrných kapel, když můžeme být kapelou jedinečnou? Do tohoto hesla by se dala zhustit desetiletá historie brněnské skupiny Kupodivu. V roce 2009 se saxofonista Jaroslav Pilný a hráč na klávesy a Petr Šašinka poprvé bavili o založení kapely. V roce 2019 Kupodivu vydávají své první dlouhohrající album. Přesně v polovině tohoto desetiletého období, v roce 2014, proběhla důležitá změna, kdy se původní folková kapela přetransformovala do zajímavého tvaru s klávesami, saxofonem a baskytarou, zato bez kytary. Sestava, která skladbou barev připomíná spíše jazzové kapely, v posledních letech zabodovala na mnoha folkových festivalech. Kupodivu získali autorskou Portu, cenu Rady Notování, vyhráli Moravského vrabce, byli druzí na Mohelnickém dostavníku. Tam všude předvedli hudbu, která se více než k táborovým ohňům hodí do městských klubů, a to zdaleka nejen folkových. Album Živočišné pudy dosavadní tvorbu kapely shrnuje důstojným způsobem, podtrženým kvalitním zvukem ze zlínského studia V.  více

Izraelské těleso Jerusalem Quartet patří po dlouhá léta k předním světovým interpretům kvartetní tvorby a v současné době se jedná o jeden z nejcitovanějších ansámblů komorní hudby. Na festivalu Concentus Moraviae vystoupili houslisté Alexander Pavlovsky, Sergei Bresler, violista Ori Kam a violoncellista Kyril Zlotnikov včera ve velkém zámeckém sále mikulovského zámku s programem časově se rozprostírajícím od Josepha Haydna až po Bélu Bartóka. Záštitu koncertu udělil velvyslanec Izraele v České republice J. E. Daniel Meron.  více

Nejen vážnou hudbou živ je člověk, jak o tom už dvacet let přesvědčuje hudební těleso Epoque Quartet sestávající z houslistů Davida Pokorného, Vladimíra Klánského, violisty Vladimíra Kroupy a violoncellisty Víta Petráška. Pro sobotní koncert v rámci festivalu Concentus Moraviae, který se odehrál ve foyer třebíčského divadla Pasáž, si hudebníci přizvali ještě basklarinetistu Petra Valáška, klavíristu Karla Košárka a perkusistu Olega Sokolova. Dramaturgie večera sestávala výhradně z děl současných autorů koketujících ve svých skladbách nejen s hudebními minimalismem, ale také jazzem a dalšími populárními žánry.  více

Koncert hudebního tělesa Miloslav Ištvan Quartett, který zazněl v jídelně zámku ve Velkém Meziříčí v rámci mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae, sliboval v krátké videopozvánce zveřejněné na stránkách kvarteta dramaturgii připomínající let balistické střely. Odpal večera iniciovalo Adagio a fuga c moll Wolfganga Amadea Mozarta následované Smyčcovým kvartetem č. 1 z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty Leoše Janáčka. Zbylé kinetické energie využil ansámbl k interpretaci dnes již ikonického 1. smyčcového kvartetu Miloslava Ištvana. Ladné přistání v podobě Meditace na svatováclavský chorál Josefa Suka uzavřelo nejen večer, ale také jedenáctiletou a úspěchy nabitou kariéru samotného smyčcového kvarteta. Milovníci komorní tvorby tak měli poslední příležitost vyslechnout si průřez hudební historií ve společném podání houslistů Milana Paľy, Jana Bělohlávka, violisty Stanislava Vacka a violoncellisty Štěpána Filípka.  více

Název alba klame. I když skupina Šarivary používá český fonetický přepis francouzských výrazů charivari a mélange, netvoří ji ani jeden Čech. V čele kvarteta, které se dalo dohromady v Brně, stojí francouzská zpěvačka, flétnistka a akordeonistka Aude Martin a americký kytarista a zpěvák Chris Coleman. Spolu s nimi kapelu tvoří švédský trumpetista Christopher Strandh a slovenský baskytarista Tomáš Ulahel. Podobně jako je pestré národnostní složení skupiny, je barevná i její hudba.  více

Poslední květnový den ožilo Dominikánské náměstí v Brně hudbou, zpěvem i tancem. O půl třetí odpoledne začal program celostátního happeningu základních uměleckých škol ZUŠ Open pod patronátem Nadačního fondu Magdaleny Kožené vyhlášením výsledků soutěže TO JE talent. Účastnici si nepřišli pouze vyzvednout ceny. Dokázalo to hned několik z oceněných zpěváků a hudebníků. Rozšiřující se dav posluchačů přitáhla například Lucie Sedláčková s písní Ewy Farné Měls mě vůbec rád nebo zpěvačka a klavíristka Veronika Vávrová s baladou Million reasons od Lady Gaga.  více

Program letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae představuje nevídaný průřez více než dvaceti českými a zahraničními smyčcovými kvartety. Vyjímečného houslistu, skladatele, profesora The Royal Northern College of Music v anglickém Manchesteru a dlouholetého primária Škampova kvarteta Pavla Fischera oslovil publicista Lukáš Pavlica.   více

Ve čtvrtek 30. května v 11 hodin se v bazilice na Starém Brně konalo rozloučení s velkou postavou moravské kultury. Ne ovšem té kultury, která proudí každodenně kolem nás v časopisech a médiích, ale kultury nazývané nezávislá, alternativní, undergroundová, a v osobě zesnulého navíc protnuté duchovní radikalitou a křesťanskou tradicí. Jaroslav Erik Frič zemřel 24. května 2019 po těžké nemoci v 69 letech, duševně ovšem aktivní do posledních dnů.  více

Brněnské skupině Hrozně pomalu táhne na čtyřicítku – koncertovat začala v roce 1982. Po několika kazetách a neoficiálních nahrávkách vydala až v roce 2013 svůj debut na CD, album Už není čas. Novinka Ticho, na které kapela pracovala v posledních dvou letech ve studiu Indies, překvapí čistším zvukem a jasně slyšitelným napětím ve stavbě písní.  více

Filmový festival ke 100. výročí založení Masarykovy univerzity přinesl ve dnech 17.- 19. Května neobyčejně zajímavé projekce, připomínající významné osobnosti z univerzitní historie. Hned první z nich měla kromě vztahu k přírodním vědám i zásluhy o studium lidové písně. Profesora Vladimíra Úlehlu (1888 – 1947) připomněla v pátek 17. května působivým vystoupením jeho pravnučka Julia Ulehla.  více

Letošní fanzin Jazzman hudebního festivalu JazzFest byl plný obsažných medailonů i statí a objevila se v něm i pozoruhodná glosa dramaturga Českého rozhlasu Jazz Petra Vidomuse s provokativním titulkem Jazz nemusí být pánským klubem. Zamýšlí se nad genderovými stereotypy, kterých se světová (potažmo ani česká) jazzová scéna ještě úplně nezbavila. Skvělých sólistek ovládajících nástroje dříve zcela vyhrazené mužům přibývá. Přestože genderové kódování, které Vidomus pregnantně ironicky popsal, ještě není zcela překonáno, JazzFest letos výrazně přispěl k jeho postupnému odbourávání.  více

Nejčtenější

Kritika

Poslední premiéra sezóny brněnské opery nezvykle spojila dvě díla. V Janáčkově divadle byla uvedena surrealistická opera Tři fragmenty z Juliette Bohuslava Martinů vedle operního dílka Lidský hlas Francise Poulenca. Komponovaný večer včera v režii a scénografickém řešení Davida Radoka propojil dva až absurdní světy. A spojení to bylo vskutku pozoruhodné dramaturgicky, vizuálně ale též interpretačně.  více