Will Johns: Moje album vás ochrání před zlými pohledy

Will Johns: Moje album vás ochrání před zlými pohledy

Téměř po celé září probíhá velké české turné anglického bluesového kytaristy Willa Johnse. Synovec Erica Claptona a George Harrisona a syn slavného producenta Andyho Johnse (spolupracoval s Led Zeppelin nebo Rolling Stones) začal koncertovat v první polovině 90. let. Jeho nejnovější album se jmenuje Something Old, Something New… (Něco starého, něco nového) a Will Johns je představí i v Brně. V klubu Stará Pekárná proběhne jeho koncert v úterý 13. září od 20.00. Rozhovor s kytaristou probíhal telefonicky.

Vaše nové album se jmenuje Something Old, Something New… Co je na něm tedy starého a co nového?

Počkejte, musím se podívat… Chtěl jsem na album zařadit něco, co jsem hrál už se svou první kapelou v 90. letech, snad v roce 1992, a taková stará píseň je například Righteous Road. To byla jedna z prvních skladeb, které jsem složil. Napsal jsem ji společně se svým kamarádem Davem Motionem. Pro mne a pro mou kariéru je to tedy „stará píseň“. Naopak úplně nejnovější skladba je Into Your Love. Vznikla velmi rychle na poslední chvíli, když jsem album připravoval. Nová je také píseň Mousetails. Tyto dvě jsem napsal, když už jsem měl desku téměř hotovou. V obou případech šlo o konec roku 2015.  

Má album nějaké koncept, nebo jste jen promíchal starší a novější písně?

Koncept alba byl – „něco starého, něco nového, něco vypůjčeného, něco modrého“. To je u nás taková svatební průpovídka, která souvisí s kouzly a s ochranou proti zlu, proti uhranutí. Takovou ochranou mělo být podle tradice „modré oko“, symbol, který najdete na obalu mého alba. I moje album by tedy mělo být takovým talismanem, který vás ochrání před pohledy zlých lidí. A s tou průpovídkou souvisí i obsah alba. Něco vypůjčeného – to je skladba I Heard You Love The Blues, kterou složil slepý černošský kytarista Jay Owens. Zemřel poměrně nedávno, ale málokdo zná jeho hudbu. To je tedy vypůjčená píseň. Slovo blue pak v angličtině znamená modrý, ale také smutný nebo bluesový… Moje blues je současné, roztančené, nejsou to písně o pláči a beznaději, o osamění a o tom, jak někoho opustila žena. Já se svou hudbou snažím oslavit kořeny tohoto žánru. Tak se mi to líbí, a pokud se to líbí i vám, můžete si mě poslechnout také ve vašem městě. Budu hrát jen pro vás. 

V Brně a na dalších koncertech českého turné vás doprovodí Tomáš Liška na baskytaru a Tomáš Hobzek na bicí. Album jste ale nahrával s britskými spoluhráči…

Ano, jako první zmíním doprovodnou vokalistku Emmu Wilson. Je to skvělá zpěvačka, jak můžete z nahrávky slyšet, a je úžasné s ní pracovat. Má tady v Anglii svou vlastní kapelu, nazvanou Emma Wilson Blues Band. Na klavír a klávesy hraje Nick Judd. I on má vlastní skupinu a kromě toho hraje se spoustou dalších lidí, například se slavným kytaristou Chrisem Speddingem. Na saxofon hraje Chez Grimble, což je fantastická dáma, která se jako host objevila už na YouTube na mém úspěšném videu Smuggler’s Blues tuším z roku 2012. Na baskytaru mi na albu hraje Russel Grooms. A konečně bubeník Chad Logan – to je moje dílo. Je to vymyšlená postava, kterou jsem vytvořil. Na bicí tedy hraju sám. Ale je to tajemství…

Podíleli se spoluhráči i na aranžích alba?

Ne, na tomto CD jsem pracoval sám. Bylo to nejosamělejší album, které jsem kdy natočil. Většinu jsem nahrál sám doma do počítače. Aranže písní jsem v některých případech naprosto jasně slyšel v hlavě, když jsem písně psal. Bylo to naprosto samozřejmé. Ale například u písně Mousetails, která má velmi současný zvuk, nebo u Tears Of A Butterfly jsou aranže výsledkem delšího procesu ve studiu. Zkoušeli jsme více verzí, vymýšleli jsme, jak písně pojmout. Na skladbě Tears Of A Butterfly se podílela také vokální skupina OYME z mordvinské oblasti v Rusku. 

Vy jste v Rusku koncertoval, a dokonce jste vystoupil v bývalé ženské věznici v gulagu. Předpokládám, že to pro vás musel být silný zážitek…

Ano, přesně tak, byla to jedna z nejsilnějších zkušeností mého života. Cítil jsem obrovskou pokoru, když jsem hrál v prostoru bývalé ženské věznice v gulagu. Bylo to místo prostoupené emocemi a bylo obtížné tam hrát. Když jsme vyšli ven, cítili jsme velkou úlevu. Ale hned potom jsme havarovali ve sněhové vánici a to jsem se opravdu bál.

Rozuměli posluchači v Rusku vaší hudbě?

Pokaždé, když mám koncert, a to i v Anglii, se snažím zahrát i nějaké tradiční blues, které budou lidé znát. Příjemné na této hudbě je, že oslovuje opravdu každého svým jednoduchým rytmem, který připomíná tepot našeho srdce. A právě díky tomuto rytmu jí každý může porozumět. Ať jsou posluchači mladí, nebo starší, každý může na tuto hudbu reagovat. Já se ty písně snažím hrát trochu moderněji, balím je trochu do funky, ale stále je to hudba, která je každému povědomá.

Jak moc jsou pro vás vůbec důležité texty písní?

Texty jsou pro mne velmi důležité, ale současně vlastně důležité nejsou. Uvědomil jsem si to právě v Mordvinsku, kde lidé vůbec nerozuměli anglicky – to byl rozdíl například oproti Moskvě – a přesto dokázali pochopit energii, které z mé hudby vychází. Posloucháte tedy mou hudbu a pochopíte, co jsem chtěl sdělit, i když možná nerozumíte slovům. Na druhou stranu mé texty jsou plné humoru a něčeho, co bych nazval „jazykem blues“. Objevují se v nich známá témata nebo fráze, například téma cesty. Platí však, že řeknu něco, ale míním tím něco jiného.

Pomohl vám nějak ve vaší cestě za hudbou váš strýc Eric Clapton?

Předvedl mi pár věcí na kytaru. Ukázal mi například začátek písně Crossroads, ale mně se nedařilo se to naučit. Když jsem za ním přišel, aby mi prozradil, jak je to dál, řekl mi: „Na to musíš přijít sám.“ To pro mne byla důležitá lekce. Když jsem byl ale malý a začal se učit na kytaru, hodně mě podporoval, například když jsem hrál na školních koncertech. Poskytl nám třeba do školy pořádný zesilovač. Ale neučil mě. Sice mi ukázal pár věcí, ale jinak mě především povzbuzoval, abych se učil sám. To je podle mne ta nejlepší cesta. Učil jsem se tedy z nahrávek ty písně, které se mi líbily.

Hudbě se profesionálně věnoval také váš otec, producent Andy Johns. Co vás naučil on?

S otcem jsem strávil po večerech mnoho hodin, kdy mi přehrával hudbu, na které pracoval, nebo písně, které byly podle jeho názoru dobře vyprodukované. Pracoval zajímavým způsobem a dokázal mi tuto svou práci přiblížit. A je úžasné, co všechno dokázal. Ale taky hodně pil, a proto jsem musel dávat pozor vždy na začátku, abych něco pochytil. Ale já se cítím být především hudebníkem, na druhém místě autorem a až potom producentem. Například mix mého nového alba jsem neměl na starosti já, ale Paul Winstanley, přezdívaný Win. S ním jsem pracoval už na svém předchozím CD Hooks And Lines, věřím mu na sto procent. Dokážeme spolu komunikovat čestně, rychle a efektivně tak, aby vznikl co nejlepší výsledek.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

K víkendovým oslavám a vzpomínkovým akcím se ve svátečním Brně připojila také Filharmonie Brno, a to s okázalostí hodnou této klíčové kulturní instituce. U příležitosti oslav 30 let demokratického státu bylo vybráno oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka, které je už svým obsazením jakoby předurčeno k provedení při významných příležitostech. Jeho zkrácenou verzi včera v chrámu sv. Petra a Pavla nabídla Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, sbory Vox Iuvenalis, Smíšený sbor Kantiléna a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Jana Ocetka. V pěti sólových rolích se představili Pavla Vykopalová (soprán), Jana Sýkorová (alt), Michal Lehotský (tenor), Martin Šrejma (tenor) a velikán české pěvecké školy Richard Novák (bas).   více

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Dvěma vyprodanými sobotními koncerty se zaplnil sál břeclavského kina Koruna, kde oslavil Národopisný soubor Břeclavan svoje pětašedesáté výročí existence a připojil se tak k řadě letos jubilujících folklorních těles. Odpolední koncert musel být nakonec přidán pro obrovský divácký zájem, což jen utvrzuje v tom, že na jižní Moravě je folklor stále v širokém povědomí a neutuchající oblibě.  více

Pět děl vzniklých ve 20. století a doplněných novou premiérovanou skladbou zaznělo v rámci podzimního koncertu Ensemble Opera Diversa, konaného v sále Konventu Milosrdných bratří. Na provedení dramaturgicky vyváženého a pestrého programu se kromě čistě smyčcového orchestru podílela také flétnistka Michaela Koudelková a harfenistka Dominika Kvardová, vše se odehrálo pod vedením Gabriely Tardonové.  více

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Nejčtenější

Kritika

K víkendovým oslavám a vzpomínkovým akcím se ve svátečním Brně připojila také Filharmonie Brno, a to s okázalostí hodnou této klíčové kulturní instituce. U příležitosti oslav 30 let demokratického státu bylo vybráno oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka, které je už svým obsazením jakoby předurčeno k provedení při významných příležitostech. Jeho zkrácenou verzi včera v chrámu sv. Petra a Pavla nabídla Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, sbory Vox Iuvenalis, Smíšený sbor Kantiléna a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Jana Ocetka. V pěti sólových rolích se představili Pavla Vykopalová (soprán), Jana Sýkorová (alt), Michal Lehotský (tenor), Martin Šrejma (tenor) a velikán české pěvecké školy Richard Novák (bas).   více