Will Johns: Moje album vás ochrání před zlými pohledy

Will Johns: Moje album vás ochrání před zlými pohledy

Téměř po celé září probíhá velké české turné anglického bluesového kytaristy Willa Johnse. Synovec Erica Claptona a George Harrisona a syn slavného producenta Andyho Johnse (spolupracoval s Led Zeppelin nebo Rolling Stones) začal koncertovat v první polovině 90. let. Jeho nejnovější album se jmenuje Something Old, Something New… (Něco starého, něco nového) a Will Johns je představí i v Brně. V klubu Stará Pekárná proběhne jeho koncert v úterý 13. září od 20.00. Rozhovor s kytaristou probíhal telefonicky.

Vaše nové album se jmenuje Something Old, Something New… Co je na něm tedy starého a co nového?

Počkejte, musím se podívat… Chtěl jsem na album zařadit něco, co jsem hrál už se svou první kapelou v 90. letech, snad v roce 1992, a taková stará píseň je například Righteous Road. To byla jedna z prvních skladeb, které jsem složil. Napsal jsem ji společně se svým kamarádem Davem Motionem. Pro mne a pro mou kariéru je to tedy „stará píseň“. Naopak úplně nejnovější skladba je Into Your Love. Vznikla velmi rychle na poslední chvíli, když jsem album připravoval. Nová je také píseň Mousetails. Tyto dvě jsem napsal, když už jsem měl desku téměř hotovou. V obou případech šlo o konec roku 2015.  

Má album nějaké koncept, nebo jste jen promíchal starší a novější písně?

Koncept alba byl – „něco starého, něco nového, něco vypůjčeného, něco modrého“. To je u nás taková svatební průpovídka, která souvisí s kouzly a s ochranou proti zlu, proti uhranutí. Takovou ochranou mělo být podle tradice „modré oko“, symbol, který najdete na obalu mého alba. I moje album by tedy mělo být takovým talismanem, který vás ochrání před pohledy zlých lidí. A s tou průpovídkou souvisí i obsah alba. Něco vypůjčeného – to je skladba I Heard You Love The Blues, kterou složil slepý černošský kytarista Jay Owens. Zemřel poměrně nedávno, ale málokdo zná jeho hudbu. To je tedy vypůjčená píseň. Slovo blue pak v angličtině znamená modrý, ale také smutný nebo bluesový… Moje blues je současné, roztančené, nejsou to písně o pláči a beznaději, o osamění a o tom, jak někoho opustila žena. Já se svou hudbou snažím oslavit kořeny tohoto žánru. Tak se mi to líbí, a pokud se to líbí i vám, můžete si mě poslechnout také ve vašem městě. Budu hrát jen pro vás. 

V Brně a na dalších koncertech českého turné vás doprovodí Tomáš Liška na baskytaru a Tomáš Hobzek na bicí. Album jste ale nahrával s britskými spoluhráči…

Ano, jako první zmíním doprovodnou vokalistku Emmu Wilson. Je to skvělá zpěvačka, jak můžete z nahrávky slyšet, a je úžasné s ní pracovat. Má tady v Anglii svou vlastní kapelu, nazvanou Emma Wilson Blues Band. Na klavír a klávesy hraje Nick Judd. I on má vlastní skupinu a kromě toho hraje se spoustou dalších lidí, například se slavným kytaristou Chrisem Speddingem. Na saxofon hraje Chez Grimble, což je fantastická dáma, která se jako host objevila už na YouTube na mém úspěšném videu Smuggler’s Blues tuším z roku 2012. Na baskytaru mi na albu hraje Russel Grooms. A konečně bubeník Chad Logan – to je moje dílo. Je to vymyšlená postava, kterou jsem vytvořil. Na bicí tedy hraju sám. Ale je to tajemství…

Podíleli se spoluhráči i na aranžích alba?

Ne, na tomto CD jsem pracoval sám. Bylo to nejosamělejší album, které jsem kdy natočil. Většinu jsem nahrál sám doma do počítače. Aranže písní jsem v některých případech naprosto jasně slyšel v hlavě, když jsem písně psal. Bylo to naprosto samozřejmé. Ale například u písně Mousetails, která má velmi současný zvuk, nebo u Tears Of A Butterfly jsou aranže výsledkem delšího procesu ve studiu. Zkoušeli jsme více verzí, vymýšleli jsme, jak písně pojmout. Na skladbě Tears Of A Butterfly se podílela také vokální skupina OYME z mordvinské oblasti v Rusku. 

Vy jste v Rusku koncertoval, a dokonce jste vystoupil v bývalé ženské věznici v gulagu. Předpokládám, že to pro vás musel být silný zážitek…

Ano, přesně tak, byla to jedna z nejsilnějších zkušeností mého života. Cítil jsem obrovskou pokoru, když jsem hrál v prostoru bývalé ženské věznice v gulagu. Bylo to místo prostoupené emocemi a bylo obtížné tam hrát. Když jsme vyšli ven, cítili jsme velkou úlevu. Ale hned potom jsme havarovali ve sněhové vánici a to jsem se opravdu bál.

Rozuměli posluchači v Rusku vaší hudbě?

Pokaždé, když mám koncert, a to i v Anglii, se snažím zahrát i nějaké tradiční blues, které budou lidé znát. Příjemné na této hudbě je, že oslovuje opravdu každého svým jednoduchým rytmem, který připomíná tepot našeho srdce. A právě díky tomuto rytmu jí každý může porozumět. Ať jsou posluchači mladí, nebo starší, každý může na tuto hudbu reagovat. Já se ty písně snažím hrát trochu moderněji, balím je trochu do funky, ale stále je to hudba, která je každému povědomá.

Jak moc jsou pro vás vůbec důležité texty písní?

Texty jsou pro mne velmi důležité, ale současně vlastně důležité nejsou. Uvědomil jsem si to právě v Mordvinsku, kde lidé vůbec nerozuměli anglicky – to byl rozdíl například oproti Moskvě – a přesto dokázali pochopit energii, které z mé hudby vychází. Posloucháte tedy mou hudbu a pochopíte, co jsem chtěl sdělit, i když možná nerozumíte slovům. Na druhou stranu mé texty jsou plné humoru a něčeho, co bych nazval „jazykem blues“. Objevují se v nich známá témata nebo fráze, například téma cesty. Platí však, že řeknu něco, ale míním tím něco jiného.

Pomohl vám nějak ve vaší cestě za hudbou váš strýc Eric Clapton?

Předvedl mi pár věcí na kytaru. Ukázal mi například začátek písně Crossroads, ale mně se nedařilo se to naučit. Když jsem za ním přišel, aby mi prozradil, jak je to dál, řekl mi: „Na to musíš přijít sám.“ To pro mne byla důležitá lekce. Když jsem byl ale malý a začal se učit na kytaru, hodně mě podporoval, například když jsem hrál na školních koncertech. Poskytl nám třeba do školy pořádný zesilovač. Ale neučil mě. Sice mi ukázal pár věcí, ale jinak mě především povzbuzoval, abych se učil sám. To je podle mne ta nejlepší cesta. Učil jsem se tedy z nahrávek ty písně, které se mi líbily.

Hudbě se profesionálně věnoval také váš otec, producent Andy Johns. Co vás naučil on?

S otcem jsem strávil po večerech mnoho hodin, kdy mi přehrával hudbu, na které pracoval, nebo písně, které byly podle jeho názoru dobře vyprodukované. Pracoval zajímavým způsobem a dokázal mi tuto svou práci přiblížit. A je úžasné, co všechno dokázal. Ale taky hodně pil, a proto jsem musel dávat pozor vždy na začátku, abych něco pochytil. Ale já se cítím být především hudebníkem, na druhém místě autorem a až potom producentem. Například mix mého nového alba jsem neměl na starosti já, ale Paul Winstanley, přezdívaný Win. S ním jsem pracoval už na svém předchozím CD Hooks And Lines, věřím mu na sto procent. Dokážeme spolu komunikovat čestně, rychle a efektivně tak, aby vznikl co nejlepší výsledek.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Ačkoliv za poslední dva měsíce kulturní život velmi utrpěl, touha lidí po uměleckém zážitku nepohasla. Ba naopak – umění a jeho role, kterou v našem životě plní, jsou snad ještě potřebnější, než tomu bylo předtím. A tak ačkoliv koncertní sály zejí prázdnotou a posluchači jsou nuceni je navštěvovat pouze prostřednictvím záznamů svých oblíbených koncertů, množství povedených hudebních nosičů (nejen) z počátku roku pomáhá toto nešťastné mezidobí překlenout.  více

Šestý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Oheň, poezie, banjo.  více

Kapely, které na scéně působí několik desetiletí, mají dvě možnosti: Buď žijí ze své podstaty, a tedy z hitů z doby minulé. Anebo se stále snaží přicházet s něčím novým, někdy i přáním konzervativních fanoušků navzdory. „Brněnští“ Poutníci, kteří letos slaví 50 let od svého vzniku, jsou někde na půli cesty. Stále hrají Panenku, kterou si publikum žádá, ale naštěstí neustrnuli a – sice po dlouhé době, ale přece – přicházejí s novým řadovým albem, které by mezi fanoušky české country a bluegrassu nemělo zapadnout.  více

Pátý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Muziky a krúžky.   více

V první části rozhovoru s horňáckým primášem Petrem Mičkou a s producentem Jiřím Hradilem jsme sledovali začátky spolupráce kapely Lesní zvěř s Horňáckou muzikou Petra Mičky a cestu k nadžánrovému spojení na albu Hrubá Hudba. O samotném natáčení, o kompozici dvojalba Hrubá Hudba, o spolupráci s hosty z jiných žánrů a v neposlední řadě také o Hlasech starého světa, tedy té části projektu, v níž promlouvají autentické hlasy horňáckých zpěváků, pojednává tato druhá a závěrečná část rozhovoru.  více

Brněnské vydavatelství Indies Scope vydalo v loňském roce dva tituly, které stojí i po bezmála roce za připomenutí, protože jejich obsah daleko překračuje časové určení. Prvním titulem je Beskydská Odysea Mariana Friedla (Indies Scope 2019, 2664506 – 2) a druhým je cédéčko s prostým názvem Majstr od horňácké legendy Martina Hrbáče a Musiky Folkloriky (Indies Scope 2019, 2664517 – 2).  více

Čtvrtý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Symfonie města.  více

Nejčtenější

Kritika

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více