Zabelov Group a hledání zvukových možností

Zabelov Group a hledání zvukových možností

Festival JAZZFESTBRNO se letos rozšiřuje o novou programovou linii Tension, která bude představovat hudebníky na pomezí jazzu a elektronické hudby. Jedním z interpretů, kteří se představí 28. března v prostoru Praha v Brně, bude česko-ukrajinské duo Zabelov Group, které nedávno vydalo nové album s názvem Eg. Rozhovor s Romanem Zabelovem (akordeon, hlas, klavír, varhany, harfa…) a Janem Šiklem (bicí, trubka, kytara, perkuse…) vznikl v jedné pražské kavárně těsně před kapelní zkouškou.

Vzpomenete si ještě, kdy a jak jste se seznámili?

R: Ani jeden to přesně nevíme. Můžeme jen analyzovat, co bylo v minulosti. Ve stejné době jsme studovali na stejné škole a to nás nějak propojilo.

J: Studovali jsme s Romanem oba na pražské konzervatoři – já skladbu a Roman nejprve akordeon a později také skladbu. A během studia jsme zjistili, že si spolu potřebujeme vyzkoušet zahrát.

Když jste oba studovali skladbu, vzniklo vaše duo původně jako projekt více autorský než interpretační?

R: Ne. Ten projekt zrál velmi dlouho. Já jsem na začátku vybudoval nějaký repertoár a začal jsem jej hrát sólově. Čas od času mě zvali na nějaký festival, na kterém jsem pak expresivně hrál věci pro posluchače nepochopitelné. Pořád jsem ale hledal někoho, s kým bych své nápady mohl rozvíjet směrem k rytmice. Zafungovalo to, až jsme na sebe narazili s Honzou.

Honzo, jak na tebe jako posluchače působily ony hůře pochopitelné akordeonové skladby?

J: Z té první fáze si pamatuju dva dojmy. Jeden byl úplně bezprostřední. Učaroval mi zvuk akordeonu, protože s takovým typem koncertního nástroje jsem do té doby neměl bezprostřední zkušenost. Druhý dojem se týkal kompozic. Vzpomínám si, že mi Roman představoval určité formy a já jsem mu vysvětloval, že tak to nejde, že je třeba ty skladby zjednodušit, zpřehlednit, udělat kratší.

R: Ostatně na prvním albu máme všechny skladby v délce od jedenácti do patnácti minut.

J: Ano, až po pár letech došlo na má slova.

Je pravda, že na novém albu Eg mají skladby průměrně kolem pěti minut. Jak vůbec to album vnímáte? Má nějaký koncept? Tvoří písně na něm nějaký celek?

J: Přímo koncept tam není. Předchozí nahrávky jsme pořizovali jako záznam živého procesu. Nyní jsme měli silnou potřebu udělat novou desku – i pomocí detailní práce se zvukem – z úplně opačné strany, poskládat ji ve studiu, a to i přesto, že v pozadí byla hudba, kterou jsme předtím nazkoušeli a o které jsme věděli, že funguje. Dál jsme tuto hudbu chtěli zpracovávat pomocí terénních nahrávek a za přispění hostů a také různě experimentovat se zvukem, jak nám to živé hraní nedovoluje.

Já to tedy vnímám tak, že i takto popsaný proces vzniku alba je koncept. Co tedy bylo na úplném začátku? Fragmenty skladeb?

R: To je docela těžká otázka. Ty skladby, ve kterých hraje roli bicí souprava, většinou vycházejí z nějakého mého motivu, se kterým zkoušíme pracovat, hledáme společné rytmické spojnice, nějaký groove. Když se z toho něco zrodí, skladba postupně spěje k dalším břehům. Melodicky a harmonicky to tedy vychází ode mne, ale společně skladbu doděláváme do finální fáze a snažíme se ji obohatit pomocí elektroniky, samplů a všeho, co nám přijde vhodné pro danou kompozici. Ambientní skladby pak vznikají třeba tak, že s Honzou přemýšlíme nad tím, jak bychom mohli experimentovat se zvukem. Rozhodli jsme se například nahrát varhany a trubku v kostele, k tomu zpěv, zkusili jsme s tím pracovat. Výsledná skladba pak vzniká z takového hledání a zkoušení různých zvukových možností a spojování toho všeho dohromady. Měli jsme volnou ruku a spoustu času a dospělo to k tvaru, který můžete slyšet na desce.

Romane, když tvoříš ty prvotní nápady, jak je v hlavě vnímáš? Jako příběhy? Pocity? Barvy?

R: Zajímavá otázka, ale já takto nepřemýšlím. Proces vzniku skladeb je pro mne naprosto přirozený. Večer si sednu a nějak se projeví energie, kterou jsem nastřádal za celý den.

Roman je akordeonista, Honza hraje především na bicí, ale ve skutečnosti každý z vás ovládá i další nástroje. Podle čeho jste se rozhodovali, které barvy a zvuky se budou ke které skladbě hodit?

J: Seděli jsme nad konkrétním materiálem a bavili jsme se o tom, co která skladba potřebuje, aby byla úplná. Často to mohla být otázka formy, jindy šlo spíše o barvu a hledání signifikantního nástroje, který tomu pomůže. Já se rád obklopuji nástroji, a tak mám ve zkušebně takový malý arsenál různých možností. Někdy tedy jen tak vezmeme z regálu polofunkční nástroj a zkoušíme. Někdy to nevyjde, ale jindy vznikne něco zajímavého.

R: Je v tom určitě náhoda. Když kompozice funguje a forma je vystavěna, snažíme se dát tomu pestřejší barvy. Často to bývá spojeno s konkrétní myšlenkou. Třeba jsme si říkali, že varhany a harmonika jsou příbuzné nástroje, a chtěli jsme tedy přirozený zvuk akordeonu obohatit varhanami. Vznikla taková zvláštní symbióza. Nebo jiný příklad: V jedné skladbě hraji na harfu, protože jsme něco takového chtěli vyzkoušet.

Hosty jste pak zvali v případech, kdy už jste sami nevěděli, jaké zvuky použít?

J: To, co jsme byli schopni obsloužit sami, zafungovalo, ale mělo to svoje limity. Rádi jsme tedy pozvali hosty, kteří jsou mistry ve svém oboru, a ti k našemu albu mohli přidat něco ze sebe. Já mám například doma kontrabas a rád na něj brnkám, ale nenapadlo by mě zahrát takový part, jaký na desce předvedl Jaromír Honzák.

V jeho případě šlo o improvizaci, nebo ten part byl napsaný?

R: Vycházel z vypsaného partu, ale přispěl samozřejmě i něčím ze sebe. My jsme našim hostům jen naznačili, co a jak bychom chtěli, ale nakonec do toho vnesli něco, co bychom ani nebyli schopni napsat. Jaromír Honzák nebo saxofonista Petr Kalfus jsou vynikající hráči a dokážou ze svých nástrojů dostat něco, co obyčejný skladatel do not jen tak nenapíše.

Jaromír Honzák a Petr Kalfus jsou naši přední jazzoví hráči a k jazzu býváte někdy řazeni i vy. Je tedy to, co hrajete, jazz, nebo není?

J: Přesně to je odpověď: Je, nebo není. Platí samozřejmě obojí. My jednoznačnou odpověď dávat nechceme a ani nemůžeme. Doufáme naopak, že ji budete dávat vy novináři, kteří se nás ptáte. Pro nás to principiálně není důležité. Tou otázku samozřejmě nepohrdáme, zajímá nás, co jsme, ale je to takové prazvláštní zjednodušení. Pro nás je přirozenější takovou otázku odsunout, sednout si k nástrojům a začít hrát. O to nám jde.

Ptám se i proto, že v Brně budete hrát v rámci festivalu JAZZFESTBRNO. Dokázali byste popsat, do jakého prostředí se vaše hudba nejvíc hodí?

R: To je těžká otázka. Evidentní je náročnost naší tvorby, není to zábavná hudba, je v ní intelektuální základ. Často jsou tam hluboce promyšlené rytmické pasáže, je v tom nekonvenční přístup. Využíváme samozřejmě už existující nástroje, ale snažíme se hru pojmout po svém. Někdo říká, že to je jazz, jiný, že to není jazz. Hrát tedy můžeme vlastně všude, jen záleží na tom, nakolik jsou posluchači otevření. Jazzový posluchač je zvyklý na složité hudební projevy, a to k nám možná otevírá rychlejší cestu.

Vnímáte album Eg jako důležitý mezník, nebo prostě jako část vaší společné hudební cesty?

J: Asi až za čas zjistíme, jestli je to důležitý mezník. Ale vnímáme to album jako zastavení na cestě, na kterou jsme se vydali. Pro naše setkání s Romanem je důležité, že jsme v permanentním zápřahu našich idejí. Dáváme si konkrétní úkoly, máme vize. V tom smyslu jsme na cestě.

Vycházejí vaše současné koncerty z alba Eg?

R: Jelikož to album je přímo spojeno se studiovou prací a s hledáním bohatého zvuku, je samozřejmé, že spoustu skladeb z něj naživo nezahrajeme. Ale kvůli křtu jsme vybrali a nazkoušeli asi pět skladeb. Ještě se uvidí, jestli a jak s nimi budeme dál pracovat. V něčem se už dnes cítíme dál, máme další nápady. Zvukově se pořád posouváme dopředu a my se nechceme zastavovat.

Foto archiv JazzFestBrno

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Doufejme, že nedělní koncert k patnáctiletému výročí velké muziky brněnského Dětského národopisného souboru Valášek, nebude poslední akcí, kterou měnící se vládní nařízení povolí. Pokud by tomu tak nedejbože bylo, jednalo by se o rozloučení důstojné.  více

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.  více

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více

Na svém prvním albu L’épitaphe des papillons spojila brněnská skupina Plum Dumplings energický rock s francouzskými texty. Byl to koncept originální a nosný: na kontrastu mezi křehkou francouzštinou a zkreslenými kytarami se dalo stavět. Přesto se kapela na letos vydané desce Jiný místo rozhodla pro změnu. „Už nějakou dobu jsem měla potřebu, aby mi lidi rozuměli,“ vysvětluje zpěvačka Adéla Polka, proč se rozhodla zpívat ve svém rodném jazyce. Album Jiný místo s českými texty rozhodně není krokem někam zpět. Plum Dumplings se povedlo natočit energií nabité album plné poezie. A to bez jakýchkoli kompromisů.  více

Národní divadlo Brno na závěr léta připravilo dětskou operu skladatele Evžena Zámečníka Ferda Mravenec podle předlohy Ondřeje Sekory. Příběhy optimistického mravence, který „všechno umí a všechno zná“ a neštítí se „práce všeho druhu“, se však nyní v Janáčkově divadle neobjevily poprvé. Zámečníkovo dílo o osmi obrazech si mezi lety 1977 a 1986 s ohromným úspěchem získalo srdce brněnského publika; pomohlo přivést celou řadu dětí k nejvytříbenější formě hudebního divadla, tedy k opeře. Dnes se tito již dospělí hudebníci, herci, inscenátoři, osvětlovači a mnozí další rozhodli vzdát hold skladateli, který pro brněnský hudební život také vykonal spoustu „práce všeho druhu“.  více

Dlouho očekávaný program s jednotným názvem Obrázky z výstavy zazněl včera pod širým nebem při 21. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk. Většina stálých diváků Filharmonie Brno ví, jakými peripetiemi právě tento chystaný koncertní program prošel, když z původního dvojího uvedení v březnu v Janáčkově divadle sešlo na poslední chvíli. Už tehdy se těleso nenechalo odradit koronavirovými omezeními a koncert nakonec vysílalo online, pro velký úspěch dokonce dvakrát. Tento skvělý počin můžeme brát jako netradiční, avšak intenzivní veřejnou generálku, která předeslala včerejší, velmi vydařené živé provedení za přítomnosti diváků.  více

Polovina května zavdala (nejen) české hudební scéně důvod k radosti – spolupráce klavíristy Ivo Kahánka, dirigenta Jakuba Hrůši a orchestru Bamberger Symphoniker. Tato součinnost v podobě alba Dvořák & Martinů: Piano Concertos byla odměněna BBC Music Magazine Award v kategorii Nejlepší koncert. Ocenění patří k nejprestižnějším, které lze ve světě artificiální hudby získat. Přehlížený a nezřídka dehonestovaný Dvořákův Klavírní koncert g moll na koncertních pódiích často zazníval v úpravě klavíristy a pedagoga Viléma Kurze. Nyní stanul po boku Klavírního koncertu č. 4 „Inkantace“ Bohuslava Martinů, díla, které při svém uvedení sice bylo chváleno za skvělou instrumentaci a imaginativní virtuozitu, avšak kritizováno za eklekticismus a absenci formální homogenity. Na první pohled se tedy nejedná o repertoár vykalkulovaný z oblíbených skladeb a z obecně uznávaných vrcholů klavírní koncertní literatury. A to je toliko jeden z mnoha sympatických aspektů této nahrávky.  více

Že se letošní Horňácké slavnosti v tradičním termínu (poblíž svátku sv. Máří Magdaleny) a rozsahu (tří až pěti dnů) neuskuteční, rozhodla rada obce Velké na Veličkou už v půli dubna. Pochopitelně se nedal předpovídat vývoj krizových opatření směrem k třetímu červencovému týdnu, ale horňáčtí muzikanti se pokusili vymyslet alespoň částečné náhradní řešení pro zachování kontinuity. Nakonec se oficiálně konaly dva koncerty ve do dvou po sobě následujících sobotách: 18. července se v Kulturním domě ve Velké nad Veličkou uskutečnil přímý přenos veřejné rozhlasové nahrávky Českého rozhlasu Brno pod titulem Hrajte že ně, hrajte aneb Horňácké trochu jinak. O týden později se ve sportovním areálu v Javorníku pořádalo tradiční klání o „najvěčího znalca horňáckých sedláckých“ pod patronací Horňácké cimbálové muziky Libora Supa. Obě akce si pochopitelně našly své diváky a posluchače.  více

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více

Letošní ročník Hudebního festivalu Znojmo se pomalu blíží ke své polovině; stihnul i tak nabídnout řadu pozoruhodných hudebních večerů v čele s koncertem při svíčkách či Divadlem světel Dua Kchun. Včerejší program oslovil ponejvíce milovníky díla Johanna Sebastiana Bacha, jehož kantáty Wachet auf, ruft uns die Stimme a Tönet, ihr Pauken! Erschallet, Trompeten! zazněly v nastudování orchestru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka ve znojemském kostele Nalezení sv. Kříže. V sólových partech vystoupily sopranistky Romana Kružíková a Pavla Radostová, altistka Lucie Netušilová Karafiátová, tenorista Jakub Kubín a basista Jiří Miroslav Procházka.  více

Brněnská rocková skupina Kulturní úderka v čele se zpěvákem a kytaristou Štěpánem Dokoupilem tentokrát své fanoušky nenechala čekat příliš dlouho. Zatímco mezi jejím prvním a druhým albem byla patnáctiletá pauza, novinka Black Metall vyšla necelé dva roky po předchozím albu Sarajevská Katarzija. S názvem nového alba je třeba zacházet opatrně. S black metalem coby hudebním žánrem totiž Úderka nic společného neměla a nemá. Stále máme co do činění nikoli s metalem, ale s poměrně syrovým rockem, který ovšem v některých momentech příjemně zjemňují klávesy Omera Blentiče, případně trubka hostujícího Jana Kozelka.  více

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Nejčtenější

Kritika

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více