Zabelov Group a hledání zvukových možností

Zabelov Group a hledání zvukových možností

Festival JAZZFESTBRNO se letos rozšiřuje o novou programovou linii Tension, která bude představovat hudebníky na pomezí jazzu a elektronické hudby. Jedním z interpretů, kteří se představí 28. března v prostoru Praha v Brně, bude česko-ukrajinské duo Zabelov Group, které nedávno vydalo nové album s názvem Eg. Rozhovor s Romanem Zabelovem (akordeon, hlas, klavír, varhany, harfa…) a Janem Šiklem (bicí, trubka, kytara, perkuse…) vznikl v jedné pražské kavárně těsně před kapelní zkouškou.

Vzpomenete si ještě, kdy a jak jste se seznámili?

R: Ani jeden to přesně nevíme. Můžeme jen analyzovat, co bylo v minulosti. Ve stejné době jsme studovali na stejné škole a to nás nějak propojilo.

J: Studovali jsme s Romanem oba na pražské konzervatoři – já skladbu a Roman nejprve akordeon a později také skladbu. A během studia jsme zjistili, že si spolu potřebujeme vyzkoušet zahrát.

Když jste oba studovali skladbu, vzniklo vaše duo původně jako projekt více autorský než interpretační?

R: Ne. Ten projekt zrál velmi dlouho. Já jsem na začátku vybudoval nějaký repertoár a začal jsem jej hrát sólově. Čas od času mě zvali na nějaký festival, na kterém jsem pak expresivně hrál věci pro posluchače nepochopitelné. Pořád jsem ale hledal někoho, s kým bych své nápady mohl rozvíjet směrem k rytmice. Zafungovalo to, až jsme na sebe narazili s Honzou.

Honzo, jak na tebe jako posluchače působily ony hůře pochopitelné akordeonové skladby?

J: Z té první fáze si pamatuju dva dojmy. Jeden byl úplně bezprostřední. Učaroval mi zvuk akordeonu, protože s takovým typem koncertního nástroje jsem do té doby neměl bezprostřední zkušenost. Druhý dojem se týkal kompozic. Vzpomínám si, že mi Roman představoval určité formy a já jsem mu vysvětloval, že tak to nejde, že je třeba ty skladby zjednodušit, zpřehlednit, udělat kratší.

R: Ostatně na prvním albu máme všechny skladby v délce od jedenácti do patnácti minut.

J: Ano, až po pár letech došlo na má slova.

Je pravda, že na novém albu Eg mají skladby průměrně kolem pěti minut. Jak vůbec to album vnímáte? Má nějaký koncept? Tvoří písně na něm nějaký celek?

J: Přímo koncept tam není. Předchozí nahrávky jsme pořizovali jako záznam živého procesu. Nyní jsme měli silnou potřebu udělat novou desku – i pomocí detailní práce se zvukem – z úplně opačné strany, poskládat ji ve studiu, a to i přesto, že v pozadí byla hudba, kterou jsme předtím nazkoušeli a o které jsme věděli, že funguje. Dál jsme tuto hudbu chtěli zpracovávat pomocí terénních nahrávek a za přispění hostů a také různě experimentovat se zvukem, jak nám to živé hraní nedovoluje.

Já to tedy vnímám tak, že i takto popsaný proces vzniku alba je koncept. Co tedy bylo na úplném začátku? Fragmenty skladeb?

R: To je docela těžká otázka. Ty skladby, ve kterých hraje roli bicí souprava, většinou vycházejí z nějakého mého motivu, se kterým zkoušíme pracovat, hledáme společné rytmické spojnice, nějaký groove. Když se z toho něco zrodí, skladba postupně spěje k dalším břehům. Melodicky a harmonicky to tedy vychází ode mne, ale společně skladbu doděláváme do finální fáze a snažíme se ji obohatit pomocí elektroniky, samplů a všeho, co nám přijde vhodné pro danou kompozici. Ambientní skladby pak vznikají třeba tak, že s Honzou přemýšlíme nad tím, jak bychom mohli experimentovat se zvukem. Rozhodli jsme se například nahrát varhany a trubku v kostele, k tomu zpěv, zkusili jsme s tím pracovat. Výsledná skladba pak vzniká z takového hledání a zkoušení různých zvukových možností a spojování toho všeho dohromady. Měli jsme volnou ruku a spoustu času a dospělo to k tvaru, který můžete slyšet na desce.

Romane, když tvoříš ty prvotní nápady, jak je v hlavě vnímáš? Jako příběhy? Pocity? Barvy?

R: Zajímavá otázka, ale já takto nepřemýšlím. Proces vzniku skladeb je pro mne naprosto přirozený. Večer si sednu a nějak se projeví energie, kterou jsem nastřádal za celý den.

Roman je akordeonista, Honza hraje především na bicí, ale ve skutečnosti každý z vás ovládá i další nástroje. Podle čeho jste se rozhodovali, které barvy a zvuky se budou ke které skladbě hodit?

J: Seděli jsme nad konkrétním materiálem a bavili jsme se o tom, co která skladba potřebuje, aby byla úplná. Často to mohla být otázka formy, jindy šlo spíše o barvu a hledání signifikantního nástroje, který tomu pomůže. Já se rád obklopuji nástroji, a tak mám ve zkušebně takový malý arsenál různých možností. Někdy tedy jen tak vezmeme z regálu polofunkční nástroj a zkoušíme. Někdy to nevyjde, ale jindy vznikne něco zajímavého.

R: Je v tom určitě náhoda. Když kompozice funguje a forma je vystavěna, snažíme se dát tomu pestřejší barvy. Často to bývá spojeno s konkrétní myšlenkou. Třeba jsme si říkali, že varhany a harmonika jsou příbuzné nástroje, a chtěli jsme tedy přirozený zvuk akordeonu obohatit varhanami. Vznikla taková zvláštní symbióza. Nebo jiný příklad: V jedné skladbě hraji na harfu, protože jsme něco takového chtěli vyzkoušet.

Hosty jste pak zvali v případech, kdy už jste sami nevěděli, jaké zvuky použít?

J: To, co jsme byli schopni obsloužit sami, zafungovalo, ale mělo to svoje limity. Rádi jsme tedy pozvali hosty, kteří jsou mistry ve svém oboru, a ti k našemu albu mohli přidat něco ze sebe. Já mám například doma kontrabas a rád na něj brnkám, ale nenapadlo by mě zahrát takový part, jaký na desce předvedl Jaromír Honzák.

V jeho případě šlo o improvizaci, nebo ten part byl napsaný?

R: Vycházel z vypsaného partu, ale přispěl samozřejmě i něčím ze sebe. My jsme našim hostům jen naznačili, co a jak bychom chtěli, ale nakonec do toho vnesli něco, co bychom ani nebyli schopni napsat. Jaromír Honzák nebo saxofonista Petr Kalfus jsou vynikající hráči a dokážou ze svých nástrojů dostat něco, co obyčejný skladatel do not jen tak nenapíše.

Jaromír Honzák a Petr Kalfus jsou naši přední jazzoví hráči a k jazzu býváte někdy řazeni i vy. Je tedy to, co hrajete, jazz, nebo není?

J: Přesně to je odpověď: Je, nebo není. Platí samozřejmě obojí. My jednoznačnou odpověď dávat nechceme a ani nemůžeme. Doufáme naopak, že ji budete dávat vy novináři, kteří se nás ptáte. Pro nás to principiálně není důležité. Tou otázku samozřejmě nepohrdáme, zajímá nás, co jsme, ale je to takové prazvláštní zjednodušení. Pro nás je přirozenější takovou otázku odsunout, sednout si k nástrojům a začít hrát. O to nám jde.

Ptám se i proto, že v Brně budete hrát v rámci festivalu JAZZFESTBRNO. Dokázali byste popsat, do jakého prostředí se vaše hudba nejvíc hodí?

R: To je těžká otázka. Evidentní je náročnost naší tvorby, není to zábavná hudba, je v ní intelektuální základ. Často jsou tam hluboce promyšlené rytmické pasáže, je v tom nekonvenční přístup. Využíváme samozřejmě už existující nástroje, ale snažíme se hru pojmout po svém. Někdo říká, že to je jazz, jiný, že to není jazz. Hrát tedy můžeme vlastně všude, jen záleží na tom, nakolik jsou posluchači otevření. Jazzový posluchač je zvyklý na složité hudební projevy, a to k nám možná otevírá rychlejší cestu.

Vnímáte album Eg jako důležitý mezník, nebo prostě jako část vaší společné hudební cesty?

J: Asi až za čas zjistíme, jestli je to důležitý mezník. Ale vnímáme to album jako zastavení na cestě, na kterou jsme se vydali. Pro naše setkání s Romanem je důležité, že jsme v permanentním zápřahu našich idejí. Dáváme si konkrétní úkoly, máme vize. V tom smyslu jsme na cestě.

Vycházejí vaše současné koncerty z alba Eg?

R: Jelikož to album je přímo spojeno se studiovou prací a s hledáním bohatého zvuku, je samozřejmé, že spoustu skladeb z něj naživo nezahrajeme. Ale kvůli křtu jsme vybrali a nazkoušeli asi pět skladeb. Ještě se uvidí, jestli a jak s nimi budeme dál pracovat. V něčem se už dnes cítíme dál, máme další nápady. Zvukově se pořád posouváme dopředu a my se nechceme zastavovat.

Foto archiv JazzFestBrno

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Letošní 27. ročník hudebního festivalu Concentus Moraviae pomalu spěje k velkému finále v podobě společného koncertu flétnisty a rezidenčního umělce Kaspara Zehndera, mezzosopranistky a patronky festivalu Magdaleny Kožené a jejího chotě, klavíristy a dirigenta Sira Simona Rattlea. Na jednom z posledních koncertů vrcholícího festivalu vystoupil v pátek 24. června společně s přáteli – Giovanni Guzzo (housle), Rahel Maria Rilling (housle), Amihai Grosz (viola), Dávid Adorján (violoncello), Wolfgang Klinser (klarinet) a Anaïs Gaudemard (harfa) – právě rezidenční umělec Kaspar Zehnder, který dramaturgii pátečního komorního koncertu v knihovně náměšťského zámku připravil.  více

Ostravská rodačka Nikol Bóková byla dlouho považována za jedinečný talent v oboru vážné hudby. V devíti letech si jako sólová klavíristka zahrála s Janáčkovou filharmonií a studium na konzervatoři a následně na JAMU bylo tedy samozřejmostí. Ale už během studií hudební klasiky se formoval a postupně projevovalo další její nadání a to kompoziční. Spolu se svým triem (Nikol Bóková-klavír, Martin Kocián-kontrabas, Michal Wierzgoń-bicí) nahrála v roce 2019 debutové autorské album Inner Place a ihned se prosadila mezi českou (a vlastně i evropskou) jazzovou elitu. Během covidu následovaly další dva projekty – Unravel (2020) pro stejnou jmenovanou sestavu a loňský Prometheus natočený s mimořádným nasazením v pozoruhodné studiové sestavě. Z ní a z několika následných koncertů (mimo jiné v rámci JazzFestu Brno vloni na podzim) vykrystalizovalo také zcela logické rozšíření jejího tria o univerzálního a empatického kytaristu Davida Dorůžku, Vznikl Nikol Bóková Quartet. V této sestavě se rodilo i nejnovější autorské album Elements, s nímž se pro Nikol a jejího partnera a spolutvůrce Jana Valu otevírá nová tvůrčí etapa.  více

Do prostor atria Filozofické fakulty Masarykovy univerzity na ulici Arne Nováka zavítal 22. června soubor Ensemble Opera Diversa s programem Tance v zahradách, který navázal na loni započatou sérii projektů pod širým nebem. Jako sólisté vystoupili fagotista Pavel Horák a hráč na marimbu Martin Švec. Koncert řídil dirigent Patrik Červák, který před smyčcovým orchestrem Ensemble Opera Diversa stanul vůbec poprvé.  více

Opatství na starém Brně, kde až do své smrti působil Gregor Johann Mendel, skrývá za svými zdmi několik krásných zákoutí. Jedním z nich je i Rajský dvůr, do kterého se vchází nenápadným vchodem vedle Baziliky Nanebevzetí Panny Marie. Ve čtvrtek 16. června tento starobylý prostor s kamennými zdmi hostil úvodní koncert projektu Brno a jeho chrámy. Zahrála na něm Horňácká muzika Petra Mičky a jedinečným způsobem tuto akci zahájila.  více

Dnes, tedy v pátek 17. června, vystoupí v Brně v rámci festivalu Ibérica katalánská písničkářka Magalí Sare. Její aktuální album Eponja je v červnu 2022 na šestém místě prestižního žebříčku World Music Charts Europe, který sestavuje 45 evropských rozhlasových publicistů z alb z celého světa. Jako pozvánku na koncert vám přinášíme recenzi tohoto alba.  více

Po prvním úspěšném koncertu rezidenčního souboru festivalu Concentus Moraviae na zámku ve Slavkově se těleso vedené houslistou Pavlem Fischerem rozšířilo o klavíristku Katyu Apekishevu. V této sestavě v neděli 12. června ve Velkém sále mikulovského zámku představilo mnohým neznámou tvář hudebního jazyka maďarského skladatele Bély Bartóka v podobě jeho Klavírního kvintetu C dur. Spolu s Fischerem a Apekishevou vystoupili také houslistka Markéta Janoušková, violista Diede Verpoest a violoncellista Erich Oskar Hüttervíce

Na tuzemské jazzové scéně stále ještě rezonuje loňské 100. výročí od narození Gustava Broma. Na samém konci roku 2021 vyšel komplet 4 CD Gustav Brom – 100 let, který nabízí průřez repertoárem orchestru od písňové tvorby přes jazz až po průniky k soudobé vážné hudbě. Vedle toho se u téhož vydavatele (Indies Happy Trails) objevilo i album mapující dlouholetou spolupráci Bromova orchestru s Karlem Velebným. Na obou počinech se jako jeden z producentů podílel rozhlasový redaktor a jazzový hudebník a pedagog Jan Dalecký.  více

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae zavítal ve své sedmadvacetileté existenci již na celou řadu netradičních a jedinečných míst. Nedělní program Homo sapiens – příběh rytmu ve Velkém Meziříčí získal potenciál patřit mezi ty vůbec nejzáslužnější koncerty festivalu. V běžně nepřístupných prostorách Nové synagogy, která již po léta slouží jako centrum levného nákupu, vystoupili 5. června hudebníci OK Percussion Duo – Martin Opršál a Martin Kleibl – společně s hosty a svými studenty Tomášem Javorou a Kryštofem Vašíčkem. Koncert se konal ve spolupráci s Evropským festivalem filosofie, Židovskou obcí Brno a městem Velké Meziříčí. Současně šlo o součást projektu Z obchodního centra ke kulturní komunitěvíce

Letošní 27. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae je sice stále ještě na začátku svého takřka měsíčního programu, přesto se dramaturgicky vůbec nedrží zpátky. Po zahajovacím průletu argentinským a uruguayským tangem v Boskovicích a balkánské hudbě v Ivančicích přivedl festival ve čtvrtek 2. června do atria radnice v Kyjově smyčcové kvarteto Arcadia, které společně s přáteli z Transylvánské filharmonie provedlo Smyčcový oktet C dur rumunského skladatele George Enesca. Kromě členů kvarteta (houslisté Ana TörökRăsvan Dumitru, violista Traian Boală a violoncellista Zsolt Török) tedy vystoupili houslisté Vlad RăceuValentin Șerban, violista Mihai Oșvat a violoncellista Ștefan Cazacu. Záštitu nad koncertem převzala velvyslankyně Rumunska v České republice J. E. Antoaneta Barta.  více

S houslistou Pavlem Fischerem jsme se potkali u metra na Budějovické a cestou k divadlu Dobeška stihli probrat jeho dovolenou v Itálii. Zároveň jsme už naplňovali podtitul letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae „Od kořenů k budoucnosti“. Vedle Dobešky, kde hrává divadlo Sklep, totiž stojí takzvaný dřevník, kde už pětatřicet let zkouší Škampovo kvarteto. Pavel Fischer byl zakládajícím členem ansámblu, z něhož odešel v době, kdy sklízel jeden mezinárodní úspěch za druhým. Jak sám říká, lákala ho větší hudební volnost i klidnější život. Na Dobešce ho po našem rozhovoru čekal koncert s violoncellistou Olinem Nejezchlebou a kytaristou Norbim Kovácsem. Začali jsme u něj, i když naším hlavním tématem byla Fischerova rezidence na letošním ročníku Concentu Moraviae.  více

Harafica ovládla středeční večer 25. května brněnskou Flédu. Cimbálová muzika z Uherského Hradiště, která už dávno překročila hranice tohoto města, ale i zdejšího folkloru. Sál byl téměř zaplněn diváky všech generací – od fanoušků v pubertě až po babičky. Dvouhodinový koncert plný pecek, na které jsme u kapely zvyklí, byl okořeněný dávkou zážitků z letošního turné cimbálovky po Americe.  více

Další z řady tematických „výročních“ orchestrálních konceptů Jiřího Kotači pro jeho big band připomněl sto deset let od narození kanadsko-amerického jazzového pianisty, skladatele, kapelníka a především geniálního aranžéra Gila Evanse a jeho úspěšnou spolupráci s legendárním trumpetistou Milesem Davisem na sklonku padesátých let minulého století.  více

Už v roce 1999 se režisér a ředitel Městského divadla Brno Stanislav Moša se svým inscenačním týmem rozhodl upravit slavný muzikál My Fair Lady přímo pro brněnské prostředí. Namísto londýnského nářečí cockney použil brněnský hantec, děj zasadil do současnosti a vznikla divácky velmi vyhledávaná inscenace My Fair Lady (ze Zelňáku). Nyní se s odstupem bezmála čtvrtstoletí k oblíbenému titulu brněnské divadlo vrací znovu. A režisérem i autorem úpravy je opět Stanislav Moša, který se nyní rozhodl děj posunout do počátku 20. století. A secesní háv tomuto staronovému titulu sluší.  více

V dramaturgické linii chrámových koncertů se hudební těleso Ensemble Opera Diversa v úterý 17. května vydalo do prostor nového brněnského kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné. Zde na koncertě s názvem Misericordia představilo duchovní tvorbu současných britských autorů – Davida Matthewse, Jamese MacMillana – v kontrastu k dílům vycházejícím z tradice evropského kontinentálního minimalismu v podobě skladeb lotyšského autora Pēterise Vaskse a slovenského skladatele Lukáše Borzíka. Kromě instrumentalistů orchestru Ensemble Opera Diversa a sboru Ensemble Versus pod vedením Vladimíra Maňase vystoupili sólově trumpetisté Vít Otáhal a Jozef Zimka. Koncert řídila dirigentka souboru Gabriela Tardonovávíce

Dlouholetá spolupráce houslového virtuosa Milana Paľy a souboru Ensemble Opera Diversa přinesla milovníkům soudobé hudební tvorby celou řadu pozoruhodných (a v mnoha případech i premiérových) koncertů. Jejich zatím posledním společným projektem se stala dvojice sólových recitálů Milana Paľy. První projekt nesl název Dotyky. Za zrkadlom (30. dubna) se stejnojmennou skladbou Adriána Demoče a středeční koncert v prostorách brněnské Káznice se jmenoval O tvojej tvári (11. května) a představil dílo Dve vety o tvojej tvári skladatelky Jany Kmiťové, která kompozici Milanu Paľovi věnovala. Nahrávky obou kompozic jsou již nějakou dobu dostupné – obě vyšly u nakladatelství Pavlík Records v roce 2021. Svých světových premiér se však díla dočkala až nyní.  více

Nejčtenější

Kritika

Letošní 27. ročník hudebního festivalu Concentus Moraviae pomalu spěje k velkému finále v podobě společného koncertu flétnisty a rezidenčního umělce Kaspara Zehndera, mezzosopranistky a patronky festivalu Magdaleny Kožené a jejího chotě, klavíristy a dirigenta Sira Simona Rattlea. Na jednom z posledních koncertů vrcholícího festivalu vystoupil v pátek 24. června společně s přáteli – Giovanni Guzzo (housle), Rahel Maria Rilling (housle), Amihai Grosz (viola), Dávid Adorján (violoncello), Wolfgang Klinser (klarinet) a Anaïs Gaudemard (harfa) – právě rezidenční umělec Kaspar Zehnder, který dramaturgii pátečního komorního koncertu v knihovně náměšťského zámku připravil.  více