Zdena Schinzelová: Entuziasmus tu je, ale život je o něčem jiném

Zdena Schinzelová:  Entuziasmus tu je, ale život je o něčem jiném

Moderní gymnastika je sport, který kombinuje prvky baletu, gymnastiky, divadelního tance a akrobacie, a to jak s náčiním, tak bez něj – tolik encyklopedická definice. S představou, že u takového sportu musí hrát významnou roli i hudba, jsme se vydali za Zdenou Schinzelovou – trenérkou české reprezentace moderních gymnastek a také gymnastek SK TART Moravská Slavia Brno. Blíží se totiž mezinárodní seriál závodů Grand Prix, který mívá svou zastávku i v Brně.

Jak je to s tou encyklopedickou definicí – souhlasí?
To je přesně pravda a v současné době všechny komponenty, hlavně výraz a spojení s hudbou, mají i samostatnou známku v hodnocení, takže se na to klade velký důraz.

Jaký je vlastně rozdíl mezi moderní gymnastikou a baletem, případně divadelním tancem?
Po hudební stránce vlastně žádný rozdíl není. Záleží, jaký si závodnice vybere žánr, jestli klasický nebo je teď hodně populární filmová hudba. Máme čtyři až pět náčiní a záleží na tom, jak která hudba ke kterému jde. Míče jsou takové lyričtější, většinou na klasickou hudbu, pak máme švihadla a kužely, ty jsou většinou na něco dynamičtějšího a potom ještě stuhu – tam záleží hodně na závodnici. Starší už si ji vybírají spíš samy, konzultují s námi, jestli je vhodná nebo ne. Potom je ale důležité ji ztvárnit, dát sestavě myšlenku. Tak jako v baletu, kde se odehrává nějaký děj, tak i gymnastická sestava by měla nějaký mít a vyjádřit obsah použité hudby.

Musí se do sestavy vejít i nějaké povinné kroky jako třeba v krasobruslení?
Teď je to dost striktně dané. Známka má dvě hodnoty: jedna je za provedení podle toho, jaké děláte chyby, a druhá je za to, že tam musí být baletní prvky. Říká se tomu prvky obtížnosti a to jsou obraty, rovnováhy, skoky, risky, podobně jako v baletu. A potom ještě přibyla nová známka na taneční kroky, které musí mít osm vteřin, což je docela dlouho, a můžete je mít v sestavě třikrát nebo čtyřikrát. Podle toho, jak je dynamická hudba nebo cvičenka. A taneční kroky musí vyjadřovat charakter hudby, není to jen chození. Když se jedná o folklor, musí být podle toho, když použijete Labutí jezero, tak mu zase musí odpovídat. A jestliže vyjádření chybí, tak jsou za to srážky.

Jak se těch osm sekund z hudby vybírá, aby do nich ještě seděly nějaké kroky?
To není tak jednoduché a záleží na hudebním cítění cvičenky. My teď hodně spolupracujeme s choreografy, kteří nám pomáhají dopracovávat charakter sestavy. My jsme přece jen gymnastky a abychom docílily souladu s hudbou je velice těžké. K tomu přibývá ještě práce s náčiním, která má také svoje prvky – ty jsou výběhem kroků a musíte je používat. To dělá sestavu fyzicky hodně náročnou. Každý řekne „sláva, jsou tam taneční kroky“, ale když jich máte v sestavě udělat třikrát po osmi vteřinách, tak je to hodně.

V sále jsem si všiml, že společně cvičí gymnastky i baletky, se kterými je tam sólista brněnského baletu Ivan Popov…
Součástí našeho výcviku je baletní příprava. Dřív to bývalo pravidelně a teď jsme získali Ivana i s jeho ženou, která tančí v divadle Odettu i Odilii, tak jsme rádi, protože už nám to scházelo. Nejlepší by bylo, kdyby tu byl i klavír a kdybychom měli i korepetitora. Teď se používají nahrávky, ale s korepetitorem to bývalo nejideálnější.

Nepřecházejí občas děvčata z baletu do gymnastiky a naopak z gymnastiky do baletu?
S tou první variantou jsem se snad nikdy nesetkala. Nevzpomínám si, že by sem někdy někdo přišel z baletu. Ale že jdou děti z gymnastiky do baletu, to ano.

Kdysi se cvičilo se živým hudebním doprovodem…
To jsem cvičila ještě já a ta možnost je pořád zachovaná, ale cvičení s klavírem se teď nepoužívá. Co je plus, tak dřív nesměl být v hudbě hlas ani text, což už je teď možné. Čili jedna sestava z těch čtyř může být třeba operní árie s Pavarottim. A druhá sestava třeba beze slov s hlasem a potom něco jen instrumentálního, v tom je nějaký pokrok.

Ano, ale chtěl jsem se zeptat, jestli to se živým doprovodem nebylo veselejší. A to včetně rizika, že klavírista bude přizpůsobovat gymnastce tempo, přihrávat jí pod nohy?
Ty nahrávky zahrnou přece jen širší škálu žánrů a když si vyberete hudbu, kterou diváci znají, tak u nich máte i o něco větší úspěch.

Na jakou hudbu sportovci rádi cvičí, jsou něčím omezovaní, mohli by cvičit třeba na metal nebo nějakou tvrdou elektroniku?
To určitě, ale když už je to moc extrémní, tak je korigujeme, aby nedocházelo k nějakým vulgaritám. Sestava se na takovou hudbu i dost těžko vytváří. Teď budeme dělat společnou skladbu na Labutí jezero. Ony jsou společné skladby a jednotlivkyně, společné mají dvě a půl minuty a individuální jeden a půl minuty, což je dost velký rozdíl. Já mám ty společné skladby ráda a míváme s nimi i úspěch, i když teď se nám na mistrovství světa moc nezadařilo. To ale nebylo hudbou, ale chybami. Prostě selhal lidský faktor.

Cvičili nebo snad cvičí moderní gymnastiku i muži?
Cvičí, viděla jsem to v Japonsku, ale že by zasahovali do soutěží, to ne. Zatím.

Byl jsem překvapený, jak je moderní gymnastika mladý sport. Ustanovil se až někdy začátkem 20. století, první světové šampionáty byly v šedesátých letech a na program olympiád se dostal až v roce 1984 v Los Angeles. Jak je na tom s popularitou?
Je to malý sport… ale krásný. Kdo si ho oblíbí a kdo se na něj dívá nedokáže často ani ohodnotit, jak je obtížný. Když netrénujete ráno a odpoledne, tak nemůžete vůbec soutěžit s mezinárodní špičkou – je to časově strašně náročné. Je v tom i ekvilibristika a na koordinaci všech složek je potřeba strašně moc času. To se nezdá, ale je to hrozně těžké. Tělo vyžaduje extrémní pohyblivost a flexibilitu, to není žádný přirozený pohyb a je to ještě horší než v baletu. Tam ty amplitudy musí také být, ale ne do takové míry jako u nás.

Na přelomu října a listopadu bude v Brně Grand Prix v moderní gymnastice. Jak se Brno dostalo například mezi Moskvu a Berlín, kde seriál také probíhal?
My teď sice nemáme nejlepší výsledky, ale máme jakousi tradici a úroveň, takže jsme sami projevili zájem. Dali jsme si za úkol, že se tím zviditelníme. Zažádali jsme před 9 lety organizační výbor GP o uspořádání v našem městě, podmínky pro přijetí byly složité, ale byli jsme vybraní, dokonce se pyšníme ohodnocením nejlepší GP, a to je, myslím, zásluhou výborné organizace a našeho gala. Všechny gymnastky také uvidí světovou elitu, což má vliv na jejich výkon, poznají, jak si světové gymnastky vybírají hudbu. My jsme tím chtěli vstoupit do světové gymnastiky i po organizační stránce. Je to finančně hodně náročné, přispívá nám na to město i kraj. Sami bychom to vůbec nezvládli, ale nakonec je to i prezentace Brna – všechny špičky už máme přihlášené, že přijedou.

Součástí Grand Prix je vždy galashow, která v Brně mívá ústřední téma. Můžete prozradit, jaké bude letos?
Letos to bude Svět hudby, tance a gymnastického umění. Skláda se ze tří částí – první blok bude Čajkovský, kde by mohl mít svůj blok Ivan Popov se svojí ženou, to uvidíme, jestli vyjde. Potom tam bude Květinový valčík a Francouzský tanec z Louskáčka, choreografii dělá Zdeněk Prokeš. Potom bude Janáček – výběr ze Sinfonietty, Lašských tanců a Lišky Bystroušky, malé děti budou dělat lištičky. A poslední blok bude národní, bude ho zahajovat naše nejlepší gymnastka Monika Míčková, které dělal Ivan choreografii na Macejko, Macejko, to bude světová premiéra. A na konci bude Prodaná nevěsta. Většinu choreografie vytváří pan Prokeš, něco Ivan a taky paní Šeneklová, ta je taky z baletu. A závěr děláme všichni společně. A režisérka je Věrka Staňková, ona je vždycky duší našeho gala. Je to samá klasická a národní hudba a budou se na tom podílet všechny děti z našeho klubu, takže je to i příprava pro jejich vystupování.

Kolik dětí tu v oddíle cvičí?
Kolem šedesáti od malých po velké.

Jak dlouho se věnujete moderní gymnastice vy sama?
To nepište… napište dlouho, legenda… napište dlouholetá pracovnice.

Jak na tom celkově gymnastika je, potřebuje něco, co by jí pomohlo?
Já jsem začala s profesionální gymnastikou ve Středisku vrcholového sportu a to si myslím, že pokud se nevrátí, tak budeme pořád takoví poloamatéři. Zvláště u malých sportů, kde přísun peněz není takový, a my těm děvčatům skoro nemáme co dát. Jak sem bude třiadvacetiletá holka chodit jen proto, že bude vystupovat na nějakém mistrovství. Některá třeba ano, ale stejně už potřebuje nějaký zdroj peněz a ten tady nezíská. Klub jí žádný plat nemůže dávat, takže děvčata odcházejí, někde třeba zapinklují a něco si vydělají. Tady jenom dřou a nedostanou nic. My jsme v tom středisku měli maséry, psychologa, dnes by ta děvčata potřebovala stejné zázemí. Tak jak to mají velké sporty. Entuziasmus tu je, ale život je nakonec o něčem jiném.

Jakého úspěchu si v kariéře nejvíc ceníte, ať už jako závodnice nebo trenérka?
Já jsem měla moc velké štěstí, že jsem kápla na dva dobré závodníky. To byla Lenka Oulehlová, ta byla osmá na olympiádě, a nesmím zapomenout na Janičku Šrámkovou, protože ta byla šestnáctá, to bylo taky moc pěkné. Té éry si nejvíc vážím a bylo to nejšťastnější období mé trenérské kariéry. Neříkám, že potom už úspěchy nebyly, ale olympiáda je olympiáda a to vám nikdo nevezme. Nevím, jestli se to v současné české moderní gymnastice podaří, ať už mně nebo někomu jinému. Moc tomu nevěřím.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Oslavy Mezinárodního dne tance obkroužily v tanečním průvodu centrum Brna.  více

Z konkurzu do baletního souboru Národního divadla Brno jsem si odnesl především jeden poznatek: balet je strašlivá dřina. Umění je to pro mě pořád stejně záhadné a neproniknutelné, ale z lidského hlediska jsem si jej přinejmenším začal o hodně víc vážit.  více

Tento týden se na galavečeru v Janáčkově divadle rozloučí s aktivní kariérou primabalerína baletu ND Brno Jana Přibylová. Bude to její večer, jejímu umění se přijdou „poklonit“ kolegové i diváci. Sama ale říká, že se spíš bude klanět ona jim. Mluvili jsme spolu nejen o konci kariéry, ale také o úplných začátcích, o volném čase tanečníka, až nespravedlivě krátkém profesním životě a proč vlastně nikdy neopustila brněnskou scénu. Když jsme odcházeli z Bohémy, ze stěny se na nás dívala velká fotografie její učitelky Kateřiny Gratzerové.  více


Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Třetí (avšak první koncertní) večer sedmého ročníku festivalu Janáček Brno 2020 se odehrál na vysoké úrovni a přinesl kladné body festivalu v období jeho nynější nejisté budoucnosti. Nebyla to skutečnost překvapivá, jednalo se o koncert světově proslulého vídeňského sboru Arnold Schoenberg Chor, který na nesoutěžní přehlídku zavítal po čtyřech letech. Těžiště programu tkvělo ve tvorbě 20. století, přesáhl ovšem i do obou století sousedních.  více

Navzdory nepředvídatelnosti koronavirové situace byl v Janáčkově divadle v Brně včera zahájen festival Janáček Brno 2020. Slavnostní zahájení přehlídky obstarala premiéra opery Osud Leoše Janáčka v režii Roberta Carsena, jednoho z oceňovaných operních režisérů současnosti. Ostatně brněnské publikum mělo možnost se s jeho režijními vizemi Janáčkových oper seznámit již v minulosti; Carsenovo uchopení Věci Makropulos či Káti Kabanové patří k tomu nejlepšímu, co se na prknech Národního divadla v Brně za poslední léta objevilo. Inscenace Osudu na letošním ročníku Janáčkovského festivalu je nicméně ještě o něco výjimečnější neboť ji režisér vytvořil tentokrát přímo pro brněnskou operu. Kostýmy navrhla Annemarie Woods, scénu vytvořil Radu Boruzescu. V roli skladatele Živného se představili Philip Sheffield (starý Živný) a Enrico Casari (mladý Živný), jeho osudovou lásku Mílu Válkovou ztvárnila Alžběta Poláčková a její matku Natascha Petrinsky. Jako dr. Suda vystoupil Peter Račko, jako malíř Lhotský Jan Šťáva a Lukáš Bařák propůjčil svůj hlas postavě Konečného. Hudebního nastudování je dílem Marko Ivanoviće, který včerejší premiéru také řídil.  více

Doufejme, že nedělní koncert k patnáctiletému výročí velké muziky brněnského Dětského národopisného souboru Valášek, nebude poslední akcí, kterou měnící se vládní nařízení povolí. Pokud by tomu tak nedejbože bylo, jednalo by se o rozloučení důstojné.  více

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.  více

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více

Na svém prvním albu L’épitaphe des papillons spojila brněnská skupina Plum Dumplings energický rock s francouzskými texty. Byl to koncept originální a nosný: na kontrastu mezi křehkou francouzštinou a zkreslenými kytarami se dalo stavět. Přesto se kapela na letos vydané desce Jiný místo rozhodla pro změnu. „Už nějakou dobu jsem měla potřebu, aby mi lidi rozuměli,“ vysvětluje zpěvačka Adéla Polka, proč se rozhodla zpívat ve svém rodném jazyce. Album Jiný místo s českými texty rozhodně není krokem někam zpět. Plum Dumplings se povedlo natočit energií nabité album plné poezie. A to bez jakýchkoli kompromisů.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více