Zimour: Jsme rádi, že máme co nabídnout

17. červen 2013, 0:00

Zimour: Jsme rádi, že máme co nabídnout

Na sobotu 15. června chystala brněnská country kapela velký koncert ke svému 30. výročí. Necelý týden před plánovanou akcí měl bohužel basista Pavel Putna vážnou nehodu na motocyklu a skončil v nemocnici. „Slavit třicet let bez Pavla nám nepřipadá moc vhodné, počkáme, až bude zase fit,“ uvedli zbylí členové Zimouru. Podle nejnovějších zpráv by se zakládající člen skupiny měl zotavit bez vážnějších následků. Nenastanou-li tedy žádné komplikace, mohl by se odložený výroční koncert konat v září, i když o přesném datu je ještě předčasné hovořit. Následující rozhovor vznikal ve studiu Radia Proglas v pondělí 3. června. Zimour zastupovali Tomáš Drtílek (mandolína), Petr Horák (stálý host; kytara, harmonika, zpěv) a právě Pavel Putna (baskytara).

Skupina Zimour letos slaví 30 let od svého vzniku, ale na internetu uvádíte začátek kapely už v roce 1982. Jak to tedy přesně je?
Putna: Dnes to už přesně nikdo nespočítá. Původně jsme si říkali Koukol, ale to bylo jen jednu sezónu. Zimour pod tímto názvem vznikl zhruba před těmi třiceti lety. A jen o málo později, v roce 1984, k nám přišel tady Petr Horák.

Proč jste se rozhodli právě pro country?
Putna: To je jednoduché, byla to pro nás jasná cesta, už známý brněnský zpěvák Olda Veselý říkal, že lidé, kteří nemají peníze na dobrý aparát, hrají country a bluegrass. Dali jsme nějak dohromady kytary a já jsem si sehnal klasický dřevěný kontrabas. Ovšem Jindra Kameníček, jeden ze zakládajících členů, byl v tomto žánru už tenkrát kovaný.

Začala pro vás ta „jasná cesta“ přebíráním cizích hitů, nebo jste měli od počátku autorské ambice?
Putna: Právě díky osobě Jindry Kameníčka jsme se od začátku snažili o původní tvorbu. Doplňovali jsme ji však písněmi od naší nejslavnější kapely tohoto žánru, Greenhornů/Zelenáčů. To byl vzor pro nás všechny.

Měli jste nějaký vzor nebo spřízněnou kapelu i na brněnské scéně?
Putna: Naším největším vzorem tady v Brně byli samozřejmě Poutníci, na ně jsme rádi a často chodili.
Horák: Ale Zimour se i v rámci Brna vždy vyčleňoval, nepatřili jsme do té takzvané brněnské plotny. Šli jsme si vlastní cestou.
Putna: Snažili jsme se totiž do své tvorby zapojovat humor. Říkali jsme tomu crazy country, ale známý moderátor Jirka Brabec si z nás dělal legraci a nazýval to grizzly country.

Jak vůbec na tuto dobu, na 80. léta, vzpomínáte. Co se vám podařilo?
Putna: Především se nám podařilo alespoň tady v Brně etablovat. Měli jsme několik úspěšných komponovaných pořadů jako Hodný strýček Kameníček nebo Profesor Horák mlčí.
Horák: Vystupovali jsme snad každý měsíc na vysokoškolských kolejích, úspěšně jsme hrávali také v Ernově sále.
Putna: V té době byly v kursu také country bály a my jsme vystupovali minimálně jednou týdně. Hráli jsme tenkrát ještě akusticky, jen na přizvučení jsme si vyrobili vlastní aparát.

Co znamená název Zimour?
Drtílek: V 80. letech běžela populární televizní soutěž Šest ran do klobouku a v ní se toto slovo objevilo. Správná odpověď na otázku, co je to zimour, byla, že jde o nářeční výraz pro husí kůži. Ovšem nikdy jsme nezavítali do kraje, kde by tak husí kůži opravdu říkali. Jestli je to tedy pravda, bude muset asi ověřit někdo jiný.

Zimour několikrát změnil obsazení. Kolik hráčů skupinou prošlo?
Putna: Odhadem dvanáct nebo třináct, víc to nebude…
Horák: Ono to nebylo tak, že by lidé pravidelně odcházeli a přicházeli. Spíš šlo o jednorázový třesk, kdy odešla část kapely, a místo těchto muzikantů jsme přijali jiné. Momentálně má Zimour šest nebo sedm členů a to je dost. Sedmičlenných kapel moc není.
Putna: Musím vysvětlit, proč šest nebo sedm. Zde přítomný Petr Horák, dlouholetý člen Zimouru, totiž ze Zimouru odešel a založil si kapelu Johnny Cash Revival. Dnes už obojí dokáže skloubit, a tak se vrátil a dnes je stálým hostem Zimouru.

Ovšem ten „jednorázový třesk“, o kterém Petr mluvil, proběhl dříve, přibližně před dvaceti lety. Tehdy se ze Zimouru vyčlenila skupina Mour.
Drtílek: Ano, to souvisí se mnou. V době, kdy se Československo rozdělilo na Českou a Slovenskou republiku, se na dvě části rozdělil i Zimour – na Zimour a Mour. Odešli tři členové, zpěvačka a dva muzikanti, protože chtěli dělat jinou muziku. Zimour hledal náhradu a přes Petra jsem se dostal do Zimouru já a spolu s naším bubeníkem Jirkou Kůtem.
Horák: Já jsem tehdy s Tomášem zpíval ve sboru. Řekl jsem mu, že ho vezmeme do kapely, než seženeme sólového kytaristu. A tak je Tomáš už dvacet let členem Zimouru jako náhradník. Ovšem dnes už žádného sólového kytaristu nehledáme.

Tomáši, vy současně stojíte v čele kapely Black Uganda Choir…
Drtílek: Ano, ta vznikla také před dvaceti lety. Přibližně stejnou dobu jsou tedy tato dvě uskupení mými hlavními hudebními aktivitami. Daří se mi je skloubit, navíc mě obojí baví, protože jde o různé žánry, různé písničky různý styl zkoušení.

Zmínili jsme tedy rozdělení na Zimour a Mour před dvěma lety, dále odchod Petra Horáka a vznik jeho Johnny Cash Revivalu. V dubnu 2006 pak ze Zimouru odešel už zmíněný Jindra Kameníček a založil novou kapelu Starý fóry.
Putna: Já bych ještě doplnil, že Petr Horák s sebou do Johnny Cash Revivalu načas odvedl i bubeníka s banjistou. Ale brzy je nahradil jinými muzikanty, takže nakonec zůstali v Zimouru. Pokud jde o Jindru Kameníčka, ten se před sedmi lety rozhodl, že se bude věnovat jiným projektům než my. Chtěl spolupracovat se známými country muzikanty, především s Jindrou Šťáhlavským. Odešel tedy ze Zimouru a my jsme místo něj našli kytaristu a zpěváka Martina Sajdu.

Aktuální sestavu tedy tvoříte vy tři (z toho Petr jako stálý host), dále Martin Sajda, bubeník Jiří Kůt, banjista Stanislav Křivánek a zpěvačka Markéta Kopečková. Letos v dubnu jste si v této sestavě zaznamenali country bál ve Společenském centru v Brně-Bystrci a z této nahrávky jste sestavili své nové koncertní CD. Co obsahuje?
Putna: Je to průřez naším současným repertoárem s větším důrazem na novější písně, Mimo jiné proto, abychom dostatečně představili Martina jako našeho nového zpěváka. Ale nahráli jsme celý country bál, několik desítek písní, a z nich jsme vybírali ty nejhezčí a technicky nejpovedenější.

Zatím poslední studiové album vám vyšlo v roce 1998. Proč tak dlouhá pauza?
Drtílek: Cédéčka už pro nás dnes nejsou tak zajímavá jako dříve. Dnes už nehrozí, že by se dnes díky cédéčku rozšířil zájem o kapelu po celé republice a že by si lidé album kupovali po stovkách. Spíše nám tedy jde o zachycení jistého momentu, o uchování toho, jak kapela dnes hraje, jaký má zvuk. Ten se totiž za ta léta změnil a my zatím nemáme žádné nahrávky se současným kytaristou. A k natočení alba nás také přimělo to naše výročí. I kvůli němu jsme rádi, že máme co nabídnout.
Putna: Natočit kvalitní studiové cédéčko dnes stojí docela dost peněz, drahá je také distribuce. Budeme tedy album nabízet na našich akcích věrným fanouškům.
Horák: Ale neříkejme pořád, že v dnešní době už nemá smysl točit cédéčka. Jen je dobré dodat, že v současném Zimouru není už tak důležitá vlastní tvorba, a i proto jsme necítili dlouho potřebu něco nového vydat.

Přestože původní tvorby ubylo, váš repertoár je rozsáhlý. Říkali jste, že na zmíněném country bálu v Bystrci zaznělo několik desítek písní. Kolik skladeb tedy zvládnete zahrát?
Putna: Máme dvě verze klasického bálového playlistu, s Petrem Horákem a bez něj. Odhadoval bych to celkem na osmdesát až sto písniček, které jsme schopni hned zahrát, a na dalších třicet bychom si asi povzpomínali.
Horák: Ten playlist ale hrajeme vždycky od začátku, takže s jeho druhou bych si nebyl tak jistý…

Ptal jsem se vás už na 80. léta. Na co nejraději vzpomínáte z let devadesátých?
Putna: K našim nejhezčím zážitkům patřily na začátku 90. let dva zájezdy stařičkým autobusem na festival do francouzského Belfortu.
Drtílek: Tím festivalem žilo celé město, hrálo tam několik desítek kapel všech možných žánrů. Mohli jsme si to užívat, přecházet mezi scénami, ničím jsme se neomezovali.
Putna: Navíc se kapela tím zájezdem hodně stmelila. Dobrý byl také výjezd do holandského Utrechtu, což je partnerské město Brna.

Jak vypadá váš koncertní život v současné době?
Putna: Snažíme se minimálně jednou dvakrát do roka udělat koncert, většinou v Brně na Leitnerce. Kromě toho máme každý rok ve Společenském centru v Bystrci pět nebo šest bálů, i když je country v útlumu. Dobrou polovinu hraní v současné době absolvujeme na firemních večírcích.
Drtílek: Občas, jednou dvakrát do roka, máme také možnost zahrát si na nějakých městských slavnostech nebo při jiné veřejné akci někde na náměstí. Na to se vždycky velmi těšíme.

Říkáte, že country je dnes v útlumu. Je tedy vůbec ještě pro koho hrát?
Horák: Například mladí lidé dnes vnímají country podobně jako dechovku, téměř je odmítají. Ale pořád existují lidé, kteří tento žánru poslouchají.
Putna: My jsme kdysi začali hrát country a asi s ním už i skončíme. Je v nás zakořeněné, nic tak dobře neumíme.

Má dnes Zimour ještě ambice psát vlastní písně?
Horák: Je to problém, protože já jsem nikdy nepsal hudbu, pouze texty. Založil jsem si svou kapelu, psal jsem texty pro ni, na melodie Johnnyho Cashe, ale pak jsem zjistil, že Cashe chtějí lidé poslouchat anglicky. A tak jsem s textováním skončil. Teď ale přemýšlím, že bych pro Zimoury zase začal něco psát.

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Zdeněk Němeček prošel brněnskou hudbou od hard rocku v kapele Dogma Art přes folk rocková sdružení Jiřího Vondráka až ke své současné hrad rockové sestavě Quanti Minoris. Její album Balady nejen Villonovy vyšlo před několika dny.  více

Sólové album Petra Ulrycha Bratr sestry vyšlo koncem minulého roku, mluvili jsme tedy o jeho uvedení do života. Názvy jednotlivých písní nás ale v rozhovoru přivedly spíše k obecnějším úvahám.  více

Michal Šimíček je dramaturgem Café Práh. Tréninková kavárna žije jakoby stranou brněnského klubového života, její program je ale překvapivě pestrý. V těsném sousedství nákupního centra Vaňkovka je kulturní centrum, o němž jste možná do této chvíle nevěděli.  více


Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Třetí (avšak první koncertní) večer sedmého ročníku festivalu Janáček Brno 2020 se odehrál na vysoké úrovni a přinesl kladné body festivalu v období jeho nynější nejisté budoucnosti. Nebyla to skutečnost překvapivá, jednalo se o koncert světově proslulého vídeňského sboru Arnold Schoenberg Chor, který na nesoutěžní přehlídku zavítal po čtyřech letech. Těžiště programu tkvělo ve tvorbě 20. století, přesáhl ovšem i do obou století sousedních.  více

Navzdory nepředvídatelnosti koronavirové situace byl v Janáčkově divadle v Brně včera zahájen festival Janáček Brno 2020. Slavnostní zahájení přehlídky obstarala premiéra opery Osud Leoše Janáčka v režii Roberta Carsena, jednoho z oceňovaných operních režisérů současnosti. Ostatně brněnské publikum mělo možnost se s jeho režijními vizemi Janáčkových oper seznámit již v minulosti; Carsenovo uchopení Věci Makropulos či Káti Kabanové patří k tomu nejlepšímu, co se na prknech Národního divadla v Brně za poslední léta objevilo. Inscenace Osudu na letošním ročníku Janáčkovského festivalu je nicméně ještě o něco výjimečnější neboť ji režisér vytvořil tentokrát přímo pro brněnskou operu. Kostýmy navrhla Annemarie Woods, scénu vytvořil Radu Boruzescu. V roli skladatele Živného se představili Philip Sheffield (starý Živný) a Enrico Casari (mladý Živný), jeho osudovou lásku Mílu Válkovou ztvárnila Alžběta Poláčková a její matku Natascha Petrinsky. Jako dr. Suda vystoupil Peter Račko, jako malíř Lhotský Jan Šťáva a Lukáš Bařák propůjčil svůj hlas postavě Konečného. Hudebního nastudování je dílem Marko Ivanoviće, který včerejší premiéru také řídil.  více

Doufejme, že nedělní koncert k patnáctiletému výročí velké muziky brněnského Dětského národopisného souboru Valášek, nebude poslední akcí, kterou měnící se vládní nařízení povolí. Pokud by tomu tak nedejbože bylo, jednalo by se o rozloučení důstojné.  více

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více