Brněnské Labutí jezero v obnovené premiéře

Brněnské Labutí jezero v obnovené premiéře

Balet NdB uvede Labutí jezero v obnovené premiéře ke 100. výročí prvního provedení v Národním divadle Brno. Autorem inscenace je choreograf a režisér Robert Strajner. Po dvaceti letech na repertoáru se brněnské Labutí jezero představí ve zcela novém výtvarném pojetí. O kostýmy se postaral Roman Šolc, scénu navrhnul britský výtvarník Peter Horne, který se již v Brně uvedl scénickou výpravou k baletu Louskáček. Orchestr vede dirigent Robert Kružík.

V rámci baletních repríz do Brna zavítají uznávaní taneční umělci jako Martina Arduino, první sólistka milánské La Scaly a Maxim Čaščegorov, bývalý první sólista Bavorského státního baletu. Během dubna, v rámci již tradičního projektu Balet Gala s participací festivalu Ruská kultura v ČR, vystoupí hvězdy slavných ruských divadel. Zatančí Oksana Skorik, první sólistka Mariinského divadla v Sankt Petěrburgu a Denis Rodkin, první sólista Velkého divadla v Moskvě.

Labutí jezero patří mezi jedno z nejhranějších novoromantických děl. Čajkovskij se inspiroval motivy původní skandinávské legendy o dívce proměněné v labuť k napsání lyrické a melodické hudby, která se stala mistrovským příkladem romantické baletní partitury. Princezna Odetta je zakleta knížetem Rotbartem v labuť a zachránit ji může pouze čistá láska. Princ Siegfried, který jí přísahá věrnost, ji však zradí. Kletba tak zůstává nezlomena, i když Odetta nakonec nešťastnému Siegfriedovi odpouští. Tento titul, který je uváděn v tradiční choreografické koncepci Mariuse Petipy a Lva Ivanova, nastudoval s brněnským baletem významný dlouholetý baletní mistr milánské La Scaly, Robert Strajner. Svým akcentováním čistoty formy a stylu pak brněnská inscenace navazuje na odkaz Petipy a Ivanova a díky Strajnerovi je obohacena i o západoevropskou tradici.

Obnovená premiéra baletu Labutí jezero je ohlášena na 19. února 2019 od 19:00v Janáčkově divadle.

Janáčkovo divadlo/ foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Brněnské skupině Hrozně pomalu táhne na čtyřicítku – koncertovat začala v roce 1982. Po několika kazetách a neoficiálních nahrávkách vydala až v roce 2013 svůj debut na CD, album Už není čas. Novinka Ticho, na které kapela pracovala v posledních dvou letech ve studiu Indies, překvapí čistším zvukem a jasně slyšitelným napětím ve stavbě písní.  více

Filmový festival ke 100. výročí založení Masarykovy univerzity přinesl ve dnech 17.- 19. Května neobyčejně zajímavé projekce, připomínající významné osobnosti z univerzitní historie. Hned první z nich měla kromě vztahu k přírodním vědám i zásluhy o studium lidové písně. Profesora Vladimíra Úlehlu (1888 – 1947) připomněla v pátek 17. května působivým vystoupením jeho pravnučka Julia Ulehla.  více

Letošní fanzin Jazzman hudebního festivalu JazzFest byl plný obsažných medailonů i statí a objevila se v něm i pozoruhodná glosa dramaturga Českého rozhlasu Jazz Petra Vidomuse s provokativním titulkem Jazz nemusí být pánským klubem. Zamýšlí se nad genderovými stereotypy, kterých se světová (potažmo ani česká) jazzová scéna ještě úplně nezbavila. Skvělých sólistek ovládajících nástroje dříve zcela vyhrazené mužům přibývá. Přestože genderové kódování, které Vidomus pregnantně ironicky popsal, ještě není zcela překonáno, JazzFest letos výrazně přispěl k jeho postupnému odbourávání.  více

Během čtyř let, které od sebe dělí vydání prvního alba Záhir a druhého s názvem O Písni, se skupina Lee Banda virtuálně přemístila (dříve uváděla jako svůj domicil Adamov, nyní Jedovnice), dostala se na tzv. divokou kartu do semifinále Porty v Řevnicích a především lehce posunula svůj hudební styl. Zatímco na debutovém albu šlo o folkrockový střední proud, těžící ze zvuku elektrické kytary, na novince převažují akustické kytary, často v kombinaci s mandolínou a dalšími akustickými nástroji.  více

Šest let po předchozím albu Malý kluk přichází hravá kapela Listolet s novinkou. V názvu má sice pouze „pětiminutového“ tuláka, ale album vznikalo během pěti let v jednom studiu v Západních Karpatech „a dále v kuchyních, obývácích, sklepech a děcácích na mnoha místech“, jak se píše v bookletu. Jeho součástí je ostatně mapa Evropy s čísly přiřazenými k jednotlivým skladbám. Nejde však o to, ve které zemi která píseň vznikla nebo byla natočena. Důležitější je možná citát kapely: „Album stavíme jako obraz pro uši, pod fasádou folkrockových písní je mnoho detailů skrytých ve zvukových záhybech. Co skladba, to zvuková krajina, jiný příběh.“  více