Dance Brno 2019: Mezinárodní taneční festival současné a klasické baletní tvorby

Dance Brno 2019: Mezinárodní taneční festival současné a klasické baletní tvorby

Letošní ročník festivalu Dance Brno 2019 navazuje na loňský projekt Dance Brno 100 a festival Tanec Brno, který přes 25 let pořádá Balet NdB. Aktuální ročník představí jeden z předních souborů Pobaltí, konkrétně Litevský národní balet. V programu ho doplní Slovinský balet národního divadla v Mariboru a italský soubor současného tance Spellbound Contemporary Ballet. Tuzemnskou taneční scénu zastoupí balet Jihočeského divadla z Českých Budějovic.

Festival pořádá Národní divadlo Brno. Taneční představení budou probíhat v Mahenově a Janáčkově divadle. Festival probíhá od 7. května do 24. června 2019.

Program Dance Brno 2019:

Balet Jihočeského divadla: Klíče odnikud

7. května 2019 od 19.00 v Mahenově divadle

Choreografie: Petr Zuska

Hudba: Antonín Dvořák, Leoš Janáček

Celovečerní taneční divadlo se opírá o ostrý kontrast dvou velice rozdílných hudebních děl. Jde o skladby dvou neporovnatelných geniálních českých skladatelů, Dvořákovo Requiem a Janáčkovu klavírní lyriku. V prvním případě jde o „vysokou“ duchovní symfonicko-vokální hudbu, v druhém o „pouhý“ a jakoby osamocený klavír. Celovečerní „choreografická variace“ Petra Zusky je inspirována nedávnou návštěvou dnes již úplně opuštěného domu jeho prarodičů. Ten byl po několik posledních desetiletí obýván jednou osamocenou ženou, která zde posléze v naprosté samotě i zemřela.

Litevský národní balet Vilnius: Der Prozess

20. června 2019 od 19.00 v Janáčkově divadle

Choreografie: Martynas Rimeikis

Hudba: Mindaugas Urbaitis

Der Prozess na motivy románu Franze Kafky je prvním celovečerním dílem mladého litevského choreografa Martynase Rimeikise. Společně s působivou původní hudbou a chladnou scénou představující monumentální gilotinu, vypráví autor silný příběh konfrontující individualitu člověka a oficiální systém.

Spellbound Contemporary Ballet: Rossini Ouverture

22. června 2019 od 19.00 v Janáčkově divadle

Choreografie a režie: Mauro Astolfi

Hudba: Gioachino Rossini
Scénická koncepce: Mauro Astolfi I Marco Policastro 
Světelný design: Marco Policastro
Scénografie: Filippo Mancini/ CHIEDISCENA SCENOGRAFIE
Kostýmy: Verdiana Angelucci

Spellbound Contemporary Ballet byl založen v roce 1994 choreografem Maurem Astolfim. O dva roky později se k němu připojila kulturní manažerka Valentina Marini a od té doby se začal soubor významně mezinárodně prosazovat. S nezaměnitelným stylem a kvalitním tanečním souborem, který je v této generaci považován za nejlepší, se Spellbound řadí k nejvýraznějším moderním italským souborům s významným mezinárodním přesahem. To dokazuje účast na hlavních festivalech v Evropě, Asii a Americe.  Spellbound se v inscenaci ROSSINI OUVERTURES vydává na snovou cestu lemovanou mnoha vzpomínkami a postavami, které vyprávějí příběh o muži, osamělém, veselém, smutném i statečném. Tyto vzpomínky a postavy obývají symbolickou a tajemnou strukturu, která není ničím jiným, než velkým archivem, tajným domem Rossiniho, který zachoval, katalogizoval a proměnil ve sbírku jeho kouzlo, jeho jídlo, jeho lásky. Dům, ve kterém se mísí chutě a barvy rušného života, který není prost strachů a problémů a je poznamenán dlouhou chorobou, ale vždy byl vzrušující, smyslný a tělesný. Rossiniho život byl plný života. Pro choreografa Maura Astolfiho je uvedení díla ROSSINI OUVERTURES způsob, jak vzdát hold tomuto nádhernému umělci.

Balet Slovinského národního divadla Maribor: Hora

24. června 2019 od 19.00 v Janáčkově divadle

Choreografie: Edward Clug

Hudba: (smyčcový kvartet) Balanescu

V choreografii Hora, původně vytvořené pro dortmundský balet, se choreograf Edward Clug poprvé ve své kariéře obrací ke svým kořenům a k hudebnímu dědictví rodného Rumunska, kdy zkoumá význam osudových událostí v našich životech a sílu rituálů ve společnosti. Hudebním motivem se mu staly sofistikované a pečlivě upravené etnické prvky v tvorbě legendárního smyčcového kvarteta Balanescu.

Balet Jihočeského divadla/ foto archiv festivalu

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Brněnské skupině Hrozně pomalu táhne na čtyřicítku – koncertovat začala v roce 1982. Po několika kazetách a neoficiálních nahrávkách vydala až v roce 2013 svůj debut na CD, album Už není čas. Novinka Ticho, na které kapela pracovala v posledních dvou letech ve studiu Indies, překvapí čistším zvukem a jasně slyšitelným napětím ve stavbě písní.  více

Filmový festival ke 100. výročí založení Masarykovy univerzity přinesl ve dnech 17.- 19. Května neobyčejně zajímavé projekce, připomínající významné osobnosti z univerzitní historie. Hned první z nich měla kromě vztahu k přírodním vědám i zásluhy o studium lidové písně. Profesora Vladimíra Úlehlu (1888 – 1947) připomněla v pátek 17. května působivým vystoupením jeho pravnučka Julia Ulehla.  více

Letošní fanzin Jazzman hudebního festivalu JazzFest byl plný obsažných medailonů i statí a objevila se v něm i pozoruhodná glosa dramaturga Českého rozhlasu Jazz Petra Vidomuse s provokativním titulkem Jazz nemusí být pánským klubem. Zamýšlí se nad genderovými stereotypy, kterých se světová (potažmo ani česká) jazzová scéna ještě úplně nezbavila. Skvělých sólistek ovládajících nástroje dříve zcela vyhrazené mužům přibývá. Přestože genderové kódování, které Vidomus pregnantně ironicky popsal, ještě není zcela překonáno, JazzFest letos výrazně přispěl k jeho postupnému odbourávání.  více

Během čtyř let, které od sebe dělí vydání prvního alba Záhir a druhého s názvem O Písni, se skupina Lee Banda virtuálně přemístila (dříve uváděla jako svůj domicil Adamov, nyní Jedovnice), dostala se na tzv. divokou kartu do semifinále Porty v Řevnicích a především lehce posunula svůj hudební styl. Zatímco na debutovém albu šlo o folkrockový střední proud, těžící ze zvuku elektrické kytary, na novince převažují akustické kytary, často v kombinaci s mandolínou a dalšími akustickými nástroji.  více

Šest let po předchozím albu Malý kluk přichází hravá kapela Listolet s novinkou. V názvu má sice pouze „pětiminutového“ tuláka, ale album vznikalo během pěti let v jednom studiu v Západních Karpatech „a dále v kuchyních, obývácích, sklepech a děcácích na mnoha místech“, jak se píše v bookletu. Jeho součástí je ostatně mapa Evropy s čísly přiřazenými k jednotlivým skladbám. Nejde však o to, ve které zemi která píseň vznikla nebo byla natočena. Důležitější je možná citát kapely: „Album stavíme jako obraz pro uši, pod fasádou folkrockových písní je mnoho detailů skrytých ve zvukových záhybech. Co skladba, to zvuková krajina, jiný příběh.“  více