Ensemble Opera Diversa: Recitál Rusko-Rusko

Ensemble Opera Diversa: Recitál Rusko-Rusko

Ivana Rusko (rozená Krejčiříková) byla jednou z prvních primadon v historii souboru Ensemble Opera Diversa. Nyní se Rusko v Brně představí po letech spolu se svým manželem, tenoristou Jánem Rusko a slovenským klavíristou Matejem Arendárikem. Program koncertu tvoří průřez česko-slovenské hudební tvorby od Vítězslava Nováka po Petera Špiláka.

V roce 2014 vystoupila Ivana Rusko ve společném recitálu s barytonistou Alešem Janigou, po pěti letech se v Brně představí znovu a to 14. května 2019 od 19:00 v Konventu Milosrdných bratří v Brně.

Sopranistka Ivana Rusko se narodila v moravském Přerově. Studia zpěvu završila na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě ve třídě mezzosopranistky Hany Štolfové a následně sopranistky Magdaleny Blahušiakové. Již během studia se představila jako Hraběnka v Mozartově Figarově svatbě v Státním divadle v Košicích a spolupracovala s řadou souborů specializovaných na starou hudbu (Collegium Musicum Brno, Hofmusici, Musica bellissima aj.), byla též u začátků Ensemble Opera Diversa. V roce 2010 se stala členkou Mezinárodního operního studia v Curychu, což jí později (2012) přineslo angažmá ve zdejším Opernhaus Zürich. Záhy dostala příležitost hostovat také v dalších velkých evropských operních domech (např. Ópera de Lyon, kde v režii světoznámého Davida Pountneyho vystoupila v klíčové úloze Lauretty v Pucciniho buffě Gianni Schicchi). Bohatá je rovněž její koncertní činnost: k repertoáru Ivany Rusko patří Händelova oratoria Messiah či Jephta, Mendelssohnův Eliah nebo Schumannovy Szenen aus Goethes Faust. Na podzim 2016 debutovala v dánské Královské opeře v Kodani, kde pod taktovkou estonského dirigenta Vello Pähna ztvárnila Pucciniho Musettu. V sezóně 2016/17 vystoupla v německém Kolíně (Oper Köln) v sérii velkých sopránových úloh: opět jako Janáčkova Bystrouška, dále jako Orffova Chytračka, Pucciniho Liu (Turandot) a Marzellina v Beethovenově Fideliovi.

Tenorista Ján Rusko absolvoval obor hudební pedagogika a estetika na Univerzitě Mateja Bela v Banské Bystrici. Poté studoval zpěv na Umělecké akademii v Bratislavě u Magdalény Blahušiakové a navštěvoval mistrovské kurzy, mezi jinými též u Petera Dvorského. V létech 2011 až 2013 vystupoval jako člen Mezinárodního operního studia v Curychu, kde v operním domě zpíval v rolích Nearca (Poliuto), Jariškina a prvního syna (Nos) a dalších. Od roku 2008 do 2011 působil v angažmá na Slovensku ve Státním divadle v Košicích a ve Státní opeře v Banské Bystrici, kde vytvořil lyrické, komické a charakterové role pro tenor: Gonzalve (Španělská hodinka), Lenskij a Triquet (Evžen Oněgin), Vašek (Prodaná nevěsta), Abbé z Chazeuil (Adriana Lecouvreur), Arthur a Norman (Lucia di Lammermoor), Goro (Madama Butterfly), Remendado (Carmen), Spoletta (Tosca), Gaston (La Traviata), Monostatos (Kouzelná flétna), Don Curzio (Figarova svatba) a Bastien (Bastien a Bastienka), Alibaba (Indigo a čtyřicet loupežníků) a Bondy (Vévodkyně zChicaga). V sezóně 2013/14 debutoval v Divadle Biel v roli Alfréda v operetě Netopýr. Matej Arendárik studoval klavír na konzervatoři v Žilině a poté na pražské Akademii múzických umění u Mariána Lapšanského. Během studií byl členem Klavírního tria AMU. Sólisticky debutoval s orchetrem Slovenké filharmonie v roce 1998. Následně vystoupil v předních koncertních sálech (Concertgebough Amsterdam, Stadthalle Bayreuth, Forbidden City Concert Hall Peking, Southbank Centre London, Palacio de Congresos Zaragoza, Rudolfinum a Smetanova síň Praha, Besední dům Brno a rad ďalších) a na významných hudobních festivalech (Beethovenfest Saint Ettiene, Pražské Jaro, New Masters on Tour Holandsko, World of Jewish Music London, Stredoeurópsky festival koncertného umenia Žilina, Afyon Classical Music Festival Turecko, Svatováclavský hudební festival, Bratislavské hudobné slávnosti atd.). Jako komorní hráč spolupracoval s Talichovým kvartetem a Suchoňovým kvintetem. Na Konzervatoři J. L. Bellu v Banskej Bystrici působí jako korepetitor.

Program koncertu:

Ladislav Faix: Slovenské zbojnícke piesně

Pavel Haas: Sedm písní v lidovém tónu pro soprán a klavír

Vítězslav Novák: Erotikon

Klement Slavický: Ej, srdenko moje pro ženský hlas a klavír

Peter Špilák: Básník a žena

Ivana Rusko/ foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Recitál Rusko-Rusko

14.5.2019, 19:00 / Konvent Milosrdných bratří

Sopranistka Ivana Rusko (rozená Krejčiříková) je v současné době sólistkou opery v Curychu. Vystudovala ale brněnskou konzervatoř a začínala v Ensemble Opera Diversa, na jehož pozvání vystoupila minulý týden v Redutě. Jaký je život začínající pěvkyně v jednom z nejlepších operních divadel světa, jaké to je být přistěhovalec, o zpívání pro děti i vysněných rolích jsme s Ivanou Rusko mluvili den před jejím brněnským koncertem.  více

Brněnské skupině Hrozně pomalu táhne na čtyřicítku – koncertovat začala v roce 1982. Po několika kazetách a neoficiálních nahrávkách vydala až v roce 2013 svůj debut na CD, album Už není čas. Novinka Ticho, na které kapela pracovala v posledních dvou letech ve studiu Indies, překvapí čistším zvukem a jasně slyšitelným napětím ve stavbě písní.  více

Filmový festival ke 100. výročí založení Masarykovy univerzity přinesl ve dnech 17.- 19. Května neobyčejně zajímavé projekce, připomínající významné osobnosti z univerzitní historie. Hned první z nich měla kromě vztahu k přírodním vědám i zásluhy o studium lidové písně. Profesora Vladimíra Úlehlu (1888 – 1947) připomněla v pátek 17. května působivým vystoupením jeho pravnučka Julia Ulehla.  více

Letošní fanzin Jazzman hudebního festivalu JazzFest byl plný obsažných medailonů i statí a objevila se v něm i pozoruhodná glosa dramaturga Českého rozhlasu Jazz Petra Vidomuse s provokativním titulkem Jazz nemusí být pánským klubem. Zamýšlí se nad genderovými stereotypy, kterých se světová (potažmo ani česká) jazzová scéna ještě úplně nezbavila. Skvělých sólistek ovládajících nástroje dříve zcela vyhrazené mužům přibývá. Přestože genderové kódování, které Vidomus pregnantně ironicky popsal, ještě není zcela překonáno, JazzFest letos výrazně přispěl k jeho postupnému odbourávání.  více

Během čtyř let, které od sebe dělí vydání prvního alba Záhir a druhého s názvem O Písni, se skupina Lee Banda virtuálně přemístila (dříve uváděla jako svůj domicil Adamov, nyní Jedovnice), dostala se na tzv. divokou kartu do semifinále Porty v Řevnicích a především lehce posunula svůj hudební styl. Zatímco na debutovém albu šlo o folkrockový střední proud, těžící ze zvuku elektrické kytary, na novince převažují akustické kytary, často v kombinaci s mandolínou a dalšími akustickými nástroji.  více

Šest let po předchozím albu Malý kluk přichází hravá kapela Listolet s novinkou. V názvu má sice pouze „pětiminutového“ tuláka, ale album vznikalo během pěti let v jednom studiu v Západních Karpatech „a dále v kuchyních, obývácích, sklepech a děcácích na mnoha místech“, jak se píše v bookletu. Jeho součástí je ostatně mapa Evropy s čísly přiřazenými k jednotlivým skladbám. Nejde však o to, ve které zemi která píseň vznikla nebo byla natočena. Důležitější je možná citát kapely: „Album stavíme jako obraz pro uši, pod fasádou folkrockových písní je mnoho detailů skrytých ve zvukových záhybech. Co skladba, to zvuková krajina, jiný příběh.“  více