Filharmonie Brno a Zlé buňky. Poslední koncert abonentního cyklu Klasicky i moderně

10. květen 2019, 1:00

Filharmonie Brno a Zlé buňky. Poslední koncert abonentního cyklu Klasicky i moderně

Zlé buňky (Böse Zellen), tak zní název klavírního koncertu Thomase Larchera (1963), který zazní příští týden v Besedním domě a to v české premiéře. Autor se při jeho komponování inspiroval stejnojmenným filmem rakouské režisérky Barbary Albertové. Koncert řídí Nicholas Milton. Dílo Thomase Larchera zazní hned dvakrát, před oběma koncerty proběhne také setkání s dramaturgem Vítězslavem Mikešem, který posluchače uvede do světa připravovaných skladeb. 

Larcher okomentoval své dílo následovně: „Film mi neposkytl žádnou dějovou představu jako program, ale s jeho pocitem jsem se dlouhé měsíce snažil zachytit horizontální strukturu lidského života, tedy určit a pojmenovat směr, jímž se má, nebo by se mohl, vyvíjet a naplnit“.

Ve zhruba dvacetiminutovém koncertu budou bicisté hrát například na prázdný barel, někteří žesťaři naopak zastanou práci bicitů. Za klavír usedne čtyřiadvacetiletý rakouský pianista Aaron Pilsan, mimořádně talentovaný hudebník, který vystupuje na světových pódiích a spolupracuje s mnoha autory, například právě s Larcherem. Ten ve svých dílech s oblibou využívá netradiční bicí nástroje. Před dvěma týdny měla americkou premiéru jeho symfonie Kenotaph (Prázdný hrob) věnovaná uprchlíkům, kteří utonuli ve Středozemním moři. I v ní hrají bicisté na prázdné barely nebo nástroje evokující bouři. Skladu premiéroval s Newyorskou filharmonií Semjon Byčkov, šéfdirigent České filharmonie.

Larcherova skladba v Brně zazní ve čtvrtek a v pátek 16. a 17. května jako poslední koncert abonentního cyklu „Klasicky i moderně“. Na úvod jsou připraveny Tance z Galanty maďarského skladatele Zoltána Kodályho, které zhudebňují jeho vzpomínky na místo, kde prožil dětství. „Hrávala tam slavná cikánská kapela, což byl vlastně první symfonický zvuk, který dolehl k mým uším,“ popsal svoji symfonii Kodály. Šestnáctiminutové ucelené symfonické dílo se skládá z pěti částí, ve kterých zachovává tradiční strukturu verbuňků střídajících pomalé a rychlé části. V druhé půli večera zazní Symfonie č. 4 Roberta Schumanna, jednoho ze zakladatelů generace romantiků. Schumann ji věnoval jako dárek k narozeninám své manželce Claře.

Filharmonie Brno uvede koncert pod taktovkou Nicholase Miltona, generálního hudebního ředitele v Göttingenu, uměleckého ředitele a šéfdirigenta orchestrů v australské Canbeře a Willoughby. Před oběma koncerty je pro posluchače připraveno setkání, v rámci kterých dramaturg Vítězslav Mikeš představí zajímavosti o skladbách, které je později čekají v sále. Setkání se koná od 18.15 do 19.00 v ředitelském salonku Besedního domu, kvůli omezené kapacitě je potřeba se předem přihlásit na e-mailu info@filharmonie-brno.cz. Vstupenky na oba večery jsou k dostání v předprodeji nebo online. 

Nicholas Milton/ foto archiv Filharmonie Brno

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Brněnské skupině Hrozně pomalu táhne na čtyřicítku – koncertovat začala v roce 1982. Po několika kazetách a neoficiálních nahrávkách vydala až v roce 2013 svůj debut na CD, album Už není čas. Novinka Ticho, na které kapela pracovala v posledních dvou letech ve studiu Indies, překvapí čistším zvukem a jasně slyšitelným napětím ve stavbě písní.  více

Filmový festival ke 100. výročí založení Masarykovy univerzity přinesl ve dnech 17.- 19. Května neobyčejně zajímavé projekce, připomínající významné osobnosti z univerzitní historie. Hned první z nich měla kromě vztahu k přírodním vědám i zásluhy o studium lidové písně. Profesora Vladimíra Úlehlu (1888 – 1947) připomněla v pátek 17. května působivým vystoupením jeho pravnučka Julia Ulehla.  více

Letošní fanzin Jazzman hudebního festivalu JazzFest byl plný obsažných medailonů i statí a objevila se v něm i pozoruhodná glosa dramaturga Českého rozhlasu Jazz Petra Vidomuse s provokativním titulkem Jazz nemusí být pánským klubem. Zamýšlí se nad genderovými stereotypy, kterých se světová (potažmo ani česká) jazzová scéna ještě úplně nezbavila. Skvělých sólistek ovládajících nástroje dříve zcela vyhrazené mužům přibývá. Přestože genderové kódování, které Vidomus pregnantně ironicky popsal, ještě není zcela překonáno, JazzFest letos výrazně přispěl k jeho postupnému odbourávání.  více

Během čtyř let, které od sebe dělí vydání prvního alba Záhir a druhého s názvem O Písni, se skupina Lee Banda virtuálně přemístila (dříve uváděla jako svůj domicil Adamov, nyní Jedovnice), dostala se na tzv. divokou kartu do semifinále Porty v Řevnicích a především lehce posunula svůj hudební styl. Zatímco na debutovém albu šlo o folkrockový střední proud, těžící ze zvuku elektrické kytary, na novince převažují akustické kytary, často v kombinaci s mandolínou a dalšími akustickými nástroji.  více

Šest let po předchozím albu Malý kluk přichází hravá kapela Listolet s novinkou. V názvu má sice pouze „pětiminutového“ tuláka, ale album vznikalo během pěti let v jednom studiu v Západních Karpatech „a dále v kuchyních, obývácích, sklepech a děcácích na mnoha místech“, jak se píše v bookletu. Jeho součástí je ostatně mapa Evropy s čísly přiřazenými k jednotlivým skladbám. Nejde však o to, ve které zemi která píseň vznikla nebo byla natočena. Důležitější je možná citát kapely: „Album stavíme jako obraz pro uši, pod fasádou folkrockových písní je mnoho detailů skrytých ve zvukových záhybech. Co skladba, to zvuková krajina, jiný příběh.“  více