František Neumann – tvůrce brněnského operního souboru

František Neumann – tvůrce brněnského operního souboru

Před sto čtyřiceti lety se v Přerově narodil František Neumann, první šéf brněnské opery po První světové válce a dirigent světových premiér oper Leoše Janáčka.

František Neumann (16. června 1874, Přerov – 25. února 1929, Brno) přišel do Brna jako šéf opery v roce 1918 na doporučení Leoše Janáčka. Národní divadlo dostalo po vzniku samostatného Československa budovu Městského německého divadla (dnešní Mahenovo). Operní soubor byl v neutěšeném stavu a bylo potřeba jej znovu vybudovat. František Neumann se pustil do práce s vehemencí, na niž se už zřejmě nepodařilo nikdy tak úplně navázat. Už v polovině roku 1919 měl vybudovaný orchestr, sbor, balet i ansámbl sólistů a 23. srpna 1919 zahájila pravidelný provoz divadla Její pastorkyňa.

Vedle Neumanna působili v Národním divadle dirigenti Břetislav Bakala a Zdeněk Chalabala, režiséři Ferdinand Pujman a Ota Zítek, sbormistr Vilibald Rubínek a choreograf Jaroslav Hladík. Kromě operních představení zavedl Neumann už v roce 1919 také symfonický abonentní cyklus, který měl kolem osmi koncertů v sezóně.

František Neumann přišel do Brna z Frankfurtu nad Mohanem, byl silně ovlivněn německým prostředím a inklinoval k německé romantické hudbě. Tehdejším potřebám vytváření českého národního repertoáru se přizpůsobil okamžitě, ale neslevil z náročnosti požadavků na celkovou úroveň provozu. Příliš mnoho přátel si tím v divadle nezískal, stejně jako styky s brněnskými Němci, které mu vyčítal i Leoš Janáček – Neumannova národnostní otevřenost v té době nebyla nijak obvyklá.

Za svého působení uvedl v divadle dva smetanovské cykly (1924 a 1926), v repertoáru se dále ocitli Antonín Dvořák, J. B. Foerster, Vítězslav Novák, Otakar Ostrčil, K. B. Jirák, Osvald Chlubna, Ota Zítek a Oskar Nedbal. Na prvním místě ale stojí světové premiéry čtyř oper Leoše Janáčka, byly to Káťa Kabanová (1921), Příhody lišky Bystroušky (1924), Šárka (1925) a Věc Makropulos (1926). V roce 1921 vedl v české premiéře také Debussyho operu Pélleas a Mélisanda. Neumann byl rovněž skladatel, napsal devět oper (Milkování, Ekvinokce...), balety, kantáty i mnohé komorní skladby.

Na setkání s Františkem Neumannem vzpomínal slavný český tenorista Karel Burian. Poprvé se s ním střetl během svého prvního angažmá v brněnské opeře (1891–92), která tehdy i kočovala:

Tehdá v Prostějově čekala ještě jiná duše umělecká svého osvoboditele. František Neumann, šťastný tvůrce opery Milkování byl za oněch dob v obchodě svého otce uzenářským pomocníkem… Mladý hoch často nás vítal v obchodě a pokradmo vyhlížel z koutka své působnosti na nás „blažené“, kteří se smíme haliti v háv Thaliin, kdežto on – chudinka – v bílé zástěře provozovati musí jinou, nenáviděnou komedii, pro niž neměl ani za haléř talentu… Otec Neumannův byl v hloubi duše nešťasten, že Francek, jenž měl jednou znamenitě zavedený obchod převzíti, jeví tolik nechuti a neporozumění pro otcovské dědictví, a já vycítil dobře, že nejsme zrovna rádi viděnými hosty u Neumannů – my, komedianti! Starý Neumann nenáviděl synovo „milkování“ s hudbou a všecky ty, kteří ho v tom podporovali. Za čas jsme z Prostějova odtáhli, a Francek „odtáhl“ z domu otcovského rovněž – do Vídně, do světa za svou tužbou, za svou láskou, za uměním:

 „…’s war keine Liebelei!“… Jinak nemohl, i kdyby se za ním zavřely dvéře domu otcovského. Přešla léta, zapomněl jsem dávno na štíhlého, bledého, snivě rozrušeného Francka, až v roce 1898–9 jsme se sešli v Hamburce, já už jako první lyrický, zvonivého jména a „zvonivé“ gáže. Francek jako – volontér, bez gáže. Byl pilný, pracovitý, vážný, vzdor svému mládí, a u všech oblíben. A když se schylovalo ke konci sezony, směl si dokonce – zadirigovati, což pro korepetitora bylo vyznamenáním a – začátkem kapelnické kariéry, která Neumanna na léta upoutala do Frankfurtu nad Mohanem, kde do dnes působí. Smím-li neskromně připojiti, že Neumannovu dirigentskou primici svým vlivem u ředitelství tehdy jsem prosadil já, tož nechci tím snad říci, že jsem snad „Francka“ protežoval; on si toho plně zasloužil, ale já pomáhal „tlačit“, dobře jsa sobě vědom, že na tom „chlapci“ ještě jednou se dožiji radosti. A dožil jsem se! Nejen radosti, ale i – vděčnosti!...

V New-Yorku, 15. února 1911

František Neumann, foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Manželé Bakalovi tvořili zvláštní dvojici. On vypadal v každém okamžiku – snad i doma v pyžamu – jako šéfdirigent velkého orchestru. Ne tak paní Marie; kamkoli přišla, hned jí bylo všude plno, s každým si měla co říci a – co bylo důležité – člověk měl pocit, že její srdečnost je upřímná.  více

Dlouhá řada Janáčkových skladeb se odvolává k chrámovému prestředí, v němž Janáček jako muzikant vyrůstal. Otčenáš je výrazem Janáčkova svéhlavého vyznání a podnes platného přesvědčení, že život nabízí hodnoty, které stojí za modlitbu.  více


Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více