František Neumann – tvůrce brněnského operního souboru

František Neumann – tvůrce brněnského operního souboru

Před sto čtyřiceti lety se v Přerově narodil František Neumann, první šéf brněnské opery po První světové válce a dirigent světových premiér oper Leoše Janáčka.

František Neumann (16. června 1874, Přerov – 25. února 1929, Brno) přišel do Brna jako šéf opery v roce 1918 na doporučení Leoše Janáčka. Národní divadlo dostalo po vzniku samostatného Československa budovu Městského německého divadla (dnešní Mahenovo). Operní soubor byl v neutěšeném stavu a bylo potřeba jej znovu vybudovat. František Neumann se pustil do práce s vehemencí, na niž se už zřejmě nepodařilo nikdy tak úplně navázat. Už v polovině roku 1919 měl vybudovaný orchestr, sbor, balet i ansámbl sólistů a 23. srpna 1919 zahájila pravidelný provoz divadla Její pastorkyňa.

Vedle Neumanna působili v Národním divadle dirigenti Břetislav Bakala a Zdeněk Chalabala, režiséři Ferdinand Pujman a Ota Zítek, sbormistr Vilibald Rubínek a choreograf Jaroslav Hladík. Kromě operních představení zavedl Neumann už v roce 1919 také symfonický abonentní cyklus, který měl kolem osmi koncertů v sezóně.

František Neumann přišel do Brna z Frankfurtu nad Mohanem, byl silně ovlivněn německým prostředím a inklinoval k německé romantické hudbě. Tehdejším potřebám vytváření českého národního repertoáru se přizpůsobil okamžitě, ale neslevil z náročnosti požadavků na celkovou úroveň provozu. Příliš mnoho přátel si tím v divadle nezískal, stejně jako styky s brněnskými Němci, které mu vyčítal i Leoš Janáček – Neumannova národnostní otevřenost v té době nebyla nijak obvyklá.

Za svého působení uvedl v divadle dva smetanovské cykly (1924 a 1926), v repertoáru se dále ocitli Antonín Dvořák, J. B. Foerster, Vítězslav Novák, Otakar Ostrčil, K. B. Jirák, Osvald Chlubna, Ota Zítek a Oskar Nedbal. Na prvním místě ale stojí světové premiéry čtyř oper Leoše Janáčka, byly to Káťa Kabanová (1921), Příhody lišky Bystroušky (1924), Šárka (1925) a Věc Makropulos (1926). V roce 1921 vedl v české premiéře také Debussyho operu Pélleas a Mélisanda. Neumann byl rovněž skladatel, napsal devět oper (Milkování, Ekvinokce...), balety, kantáty i mnohé komorní skladby.

Na setkání s Františkem Neumannem vzpomínal slavný český tenorista Karel Burian. Poprvé se s ním střetl během svého prvního angažmá v brněnské opeře (1891–92), která tehdy i kočovala:

Tehdá v Prostějově čekala ještě jiná duše umělecká svého osvoboditele. František Neumann, šťastný tvůrce opery Milkování byl za oněch dob v obchodě svého otce uzenářským pomocníkem… Mladý hoch často nás vítal v obchodě a pokradmo vyhlížel z koutka své působnosti na nás „blažené“, kteří se smíme haliti v háv Thaliin, kdežto on – chudinka – v bílé zástěře provozovati musí jinou, nenáviděnou komedii, pro niž neměl ani za haléř talentu… Otec Neumannův byl v hloubi duše nešťasten, že Francek, jenž měl jednou znamenitě zavedený obchod převzíti, jeví tolik nechuti a neporozumění pro otcovské dědictví, a já vycítil dobře, že nejsme zrovna rádi viděnými hosty u Neumannů – my, komedianti! Starý Neumann nenáviděl synovo „milkování“ s hudbou a všecky ty, kteří ho v tom podporovali. Za čas jsme z Prostějova odtáhli, a Francek „odtáhl“ z domu otcovského rovněž – do Vídně, do světa za svou tužbou, za svou láskou, za uměním:

 „…’s war keine Liebelei!“… Jinak nemohl, i kdyby se za ním zavřely dvéře domu otcovského. Přešla léta, zapomněl jsem dávno na štíhlého, bledého, snivě rozrušeného Francka, až v roce 1898–9 jsme se sešli v Hamburce, já už jako první lyrický, zvonivého jména a „zvonivé“ gáže. Francek jako – volontér, bez gáže. Byl pilný, pracovitý, vážný, vzdor svému mládí, a u všech oblíben. A když se schylovalo ke konci sezony, směl si dokonce – zadirigovati, což pro korepetitora bylo vyznamenáním a – začátkem kapelnické kariéry, která Neumanna na léta upoutala do Frankfurtu nad Mohanem, kde do dnes působí. Smím-li neskromně připojiti, že Neumannovu dirigentskou primici svým vlivem u ředitelství tehdy jsem prosadil já, tož nechci tím snad říci, že jsem snad „Francka“ protežoval; on si toho plně zasloužil, ale já pomáhal „tlačit“, dobře jsa sobě vědom, že na tom „chlapci“ ještě jednou se dožiji radosti. A dožil jsem se! Nejen radosti, ale i – vděčnosti!...

V New-Yorku, 15. února 1911

František Neumann, foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Manželé Bakalovi tvořili zvláštní dvojici. On vypadal v každém okamžiku – snad i doma v pyžamu – jako šéfdirigent velkého orchestru. Ne tak paní Marie; kamkoli přišla, hned jí bylo všude plno, s každým si měla co říci a – co bylo důležité – člověk měl pocit, že její srdečnost je upřímná.  více

Dlouhá řada Janáčkových skladeb se odvolává k chrámovému prestředí, v němž Janáček jako muzikant vyrůstal. Otčenáš je výrazem Janáčkova svéhlavého vyznání a podnes platného přesvědčení, že život nabízí hodnoty, které stojí za modlitbu.  více


Brněnská rocková skupina Kulturní úderka v čele se zpěvákem a kytaristou Štěpánem Dokoupilem tentokrát své fanoušky nenechala čekat příliš dlouho. Zatímco mezi jejím prvním a druhým albem byla patnáctiletá pauza, novinka Black Metall vyšla necelé dva roky po předchozím albu Sarajevská Katarzija. S názvem nového alba je třeba zacházet opatrně. S black metalem coby hudebním žánrem totiž Úderka nic společného neměla a nemá. Stále máme co do činění nikoli s metalem, ale s poměrně syrovým rockem, který ovšem v některých momentech příjemně zjemňují klávesy Omera Blentiče, případně trubka hostujícího Jana Kozelka.  více

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více