František Neumann – tvůrce brněnského operního souboru

František Neumann – tvůrce brněnského operního souboru

Před sto čtyřiceti lety se v Přerově narodil František Neumann, první šéf brněnské opery po První světové válce a dirigent světových premiér oper Leoše Janáčka.

František Neumann (16. června 1874, Přerov – 25. února 1929, Brno) přišel do Brna jako šéf opery v roce 1918 na doporučení Leoše Janáčka. Národní divadlo dostalo po vzniku samostatného Československa budovu Městského německého divadla (dnešní Mahenovo). Operní soubor byl v neutěšeném stavu a bylo potřeba jej znovu vybudovat. František Neumann se pustil do práce s vehemencí, na niž se už zřejmě nepodařilo nikdy tak úplně navázat. Už v polovině roku 1919 měl vybudovaný orchestr, sbor, balet i ansámbl sólistů a 23. srpna 1919 zahájila pravidelný provoz divadla Její pastorkyňa.

Vedle Neumanna působili v Národním divadle dirigenti Břetislav Bakala a Zdeněk Chalabala, režiséři Ferdinand Pujman a Ota Zítek, sbormistr Vilibald Rubínek a choreograf Jaroslav Hladík. Kromě operních představení zavedl Neumann už v roce 1919 také symfonický abonentní cyklus, který měl kolem osmi koncertů v sezóně.

František Neumann přišel do Brna z Frankfurtu nad Mohanem, byl silně ovlivněn německým prostředím a inklinoval k německé romantické hudbě. Tehdejším potřebám vytváření českého národního repertoáru se přizpůsobil okamžitě, ale neslevil z náročnosti požadavků na celkovou úroveň provozu. Příliš mnoho přátel si tím v divadle nezískal, stejně jako styky s brněnskými Němci, které mu vyčítal i Leoš Janáček – Neumannova národnostní otevřenost v té době nebyla nijak obvyklá.

Za svého působení uvedl v divadle dva smetanovské cykly (1924 a 1926), v repertoáru se dále ocitli Antonín Dvořák, J. B. Foerster, Vítězslav Novák, Otakar Ostrčil, K. B. Jirák, Osvald Chlubna, Ota Zítek a Oskar Nedbal. Na prvním místě ale stojí světové premiéry čtyř oper Leoše Janáčka, byly to Káťa Kabanová (1921), Příhody lišky Bystroušky (1924), Šárka (1925) a Věc Makropulos (1926). V roce 1921 vedl v české premiéře také Debussyho operu Pélleas a Mélisanda. Neumann byl rovněž skladatel, napsal devět oper (Milkování, Ekvinokce...), balety, kantáty i mnohé komorní skladby.

Na setkání s Františkem Neumannem vzpomínal slavný český tenorista Karel Burian. Poprvé se s ním střetl během svého prvního angažmá v brněnské opeře (1891–92), která tehdy i kočovala:

Tehdá v Prostějově čekala ještě jiná duše umělecká svého osvoboditele. František Neumann, šťastný tvůrce opery Milkování byl za oněch dob v obchodě svého otce uzenářským pomocníkem… Mladý hoch často nás vítal v obchodě a pokradmo vyhlížel z koutka své působnosti na nás „blažené“, kteří se smíme haliti v háv Thaliin, kdežto on – chudinka – v bílé zástěře provozovati musí jinou, nenáviděnou komedii, pro niž neměl ani za haléř talentu… Otec Neumannův byl v hloubi duše nešťasten, že Francek, jenž měl jednou znamenitě zavedený obchod převzíti, jeví tolik nechuti a neporozumění pro otcovské dědictví, a já vycítil dobře, že nejsme zrovna rádi viděnými hosty u Neumannů – my, komedianti! Starý Neumann nenáviděl synovo „milkování“ s hudbou a všecky ty, kteří ho v tom podporovali. Za čas jsme z Prostějova odtáhli, a Francek „odtáhl“ z domu otcovského rovněž – do Vídně, do světa za svou tužbou, za svou láskou, za uměním:

 „…’s war keine Liebelei!“… Jinak nemohl, i kdyby se za ním zavřely dvéře domu otcovského. Přešla léta, zapomněl jsem dávno na štíhlého, bledého, snivě rozrušeného Francka, až v roce 1898–9 jsme se sešli v Hamburce, já už jako první lyrický, zvonivého jména a „zvonivé“ gáže. Francek jako – volontér, bez gáže. Byl pilný, pracovitý, vážný, vzdor svému mládí, a u všech oblíben. A když se schylovalo ke konci sezony, směl si dokonce – zadirigovati, což pro korepetitora bylo vyznamenáním a – začátkem kapelnické kariéry, která Neumanna na léta upoutala do Frankfurtu nad Mohanem, kde do dnes působí. Smím-li neskromně připojiti, že Neumannovu dirigentskou primici svým vlivem u ředitelství tehdy jsem prosadil já, tož nechci tím snad říci, že jsem snad „Francka“ protežoval; on si toho plně zasloužil, ale já pomáhal „tlačit“, dobře jsa sobě vědom, že na tom „chlapci“ ještě jednou se dožiji radosti. A dožil jsem se! Nejen radosti, ale i – vděčnosti!...

V New-Yorku, 15. února 1911

František Neumann, foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Manželé Bakalovi tvořili zvláštní dvojici. On vypadal v každém okamžiku – snad i doma v pyžamu – jako šéfdirigent velkého orchestru. Ne tak paní Marie; kamkoli přišla, hned jí bylo všude plno, s každým si měla co říci a – co bylo důležité – člověk měl pocit, že její srdečnost je upřímná.  více

Dlouhá řada Janáčkových skladeb se odvolává k chrámovému prestředí, v němž Janáček jako muzikant vyrůstal. Otčenáš je výrazem Janáčkova svéhlavého vyznání a podnes platného přesvědčení, že život nabízí hodnoty, které stojí za modlitbu.  více


Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více