František Neumann – tvůrce brněnského operního souboru

František Neumann – tvůrce brněnského operního souboru

Před sto čtyřiceti lety se v Přerově narodil František Neumann, první šéf brněnské opery po První světové válce a dirigent světových premiér oper Leoše Janáčka.

František Neumann (16. června 1874, Přerov – 25. února 1929, Brno) přišel do Brna jako šéf opery v roce 1918 na doporučení Leoše Janáčka. Národní divadlo dostalo po vzniku samostatného Československa budovu Městského německého divadla (dnešní Mahenovo). Operní soubor byl v neutěšeném stavu a bylo potřeba jej znovu vybudovat. František Neumann se pustil do práce s vehemencí, na niž se už zřejmě nepodařilo nikdy tak úplně navázat. Už v polovině roku 1919 měl vybudovaný orchestr, sbor, balet i ansámbl sólistů a 23. srpna 1919 zahájila pravidelný provoz divadla Její pastorkyňa.

Vedle Neumanna působili v Národním divadle dirigenti Břetislav Bakala a Zdeněk Chalabala, režiséři Ferdinand Pujman a Ota Zítek, sbormistr Vilibald Rubínek a choreograf Jaroslav Hladík. Kromě operních představení zavedl Neumann už v roce 1919 také symfonický abonentní cyklus, který měl kolem osmi koncertů v sezóně.

František Neumann přišel do Brna z Frankfurtu nad Mohanem, byl silně ovlivněn německým prostředím a inklinoval k německé romantické hudbě. Tehdejším potřebám vytváření českého národního repertoáru se přizpůsobil okamžitě, ale neslevil z náročnosti požadavků na celkovou úroveň provozu. Příliš mnoho přátel si tím v divadle nezískal, stejně jako styky s brněnskými Němci, které mu vyčítal i Leoš Janáček – Neumannova národnostní otevřenost v té době nebyla nijak obvyklá.

Za svého působení uvedl v divadle dva smetanovské cykly (1924 a 1926), v repertoáru se dále ocitli Antonín Dvořák, J. B. Foerster, Vítězslav Novák, Otakar Ostrčil, K. B. Jirák, Osvald Chlubna, Ota Zítek a Oskar Nedbal. Na prvním místě ale stojí světové premiéry čtyř oper Leoše Janáčka, byly to Káťa Kabanová (1921), Příhody lišky Bystroušky (1924), Šárka (1925) a Věc Makropulos (1926). V roce 1921 vedl v české premiéře také Debussyho operu Pélleas a Mélisanda. Neumann byl rovněž skladatel, napsal devět oper (Milkování, Ekvinokce...), balety, kantáty i mnohé komorní skladby.

Na setkání s Františkem Neumannem vzpomínal slavný český tenorista Karel Burian. Poprvé se s ním střetl během svého prvního angažmá v brněnské opeře (1891–92), která tehdy i kočovala:

Tehdá v Prostějově čekala ještě jiná duše umělecká svého osvoboditele. František Neumann, šťastný tvůrce opery Milkování byl za oněch dob v obchodě svého otce uzenářským pomocníkem… Mladý hoch často nás vítal v obchodě a pokradmo vyhlížel z koutka své působnosti na nás „blažené“, kteří se smíme haliti v háv Thaliin, kdežto on – chudinka – v bílé zástěře provozovati musí jinou, nenáviděnou komedii, pro niž neměl ani za haléř talentu… Otec Neumannův byl v hloubi duše nešťasten, že Francek, jenž měl jednou znamenitě zavedený obchod převzíti, jeví tolik nechuti a neporozumění pro otcovské dědictví, a já vycítil dobře, že nejsme zrovna rádi viděnými hosty u Neumannů – my, komedianti! Starý Neumann nenáviděl synovo „milkování“ s hudbou a všecky ty, kteří ho v tom podporovali. Za čas jsme z Prostějova odtáhli, a Francek „odtáhl“ z domu otcovského rovněž – do Vídně, do světa za svou tužbou, za svou láskou, za uměním:

 „…’s war keine Liebelei!“… Jinak nemohl, i kdyby se za ním zavřely dvéře domu otcovského. Přešla léta, zapomněl jsem dávno na štíhlého, bledého, snivě rozrušeného Francka, až v roce 1898–9 jsme se sešli v Hamburce, já už jako první lyrický, zvonivého jména a „zvonivé“ gáže. Francek jako – volontér, bez gáže. Byl pilný, pracovitý, vážný, vzdor svému mládí, a u všech oblíben. A když se schylovalo ke konci sezony, směl si dokonce – zadirigovati, což pro korepetitora bylo vyznamenáním a – začátkem kapelnické kariéry, která Neumanna na léta upoutala do Frankfurtu nad Mohanem, kde do dnes působí. Smím-li neskromně připojiti, že Neumannovu dirigentskou primici svým vlivem u ředitelství tehdy jsem prosadil já, tož nechci tím snad říci, že jsem snad „Francka“ protežoval; on si toho plně zasloužil, ale já pomáhal „tlačit“, dobře jsa sobě vědom, že na tom „chlapci“ ještě jednou se dožiji radosti. A dožil jsem se! Nejen radosti, ale i – vděčnosti!...

V New-Yorku, 15. února 1911

František Neumann, foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Manželé Bakalovi tvořili zvláštní dvojici. On vypadal v každém okamžiku – snad i doma v pyžamu – jako šéfdirigent velkého orchestru. Ne tak paní Marie; kamkoli přišla, hned jí bylo všude plno, s každým si měla co říci a – co bylo důležité – člověk měl pocit, že její srdečnost je upřímná.  více

Dlouhá řada Janáčkových skladeb se odvolává k chrámovému prestředí, v němž Janáček jako muzikant vyrůstal. Otčenáš je výrazem Janáčkova svéhlavého vyznání a podnes platného přesvědčení, že život nabízí hodnoty, které stojí za modlitbu.  více


Návštěvníci hudebního festivalu Concentus Moraviae měli včera večer jedinečnou možnost být u setkání několika světových kultur – nenásilného souznění evropské, indické a arabské hudební tradice. V hustopečském kostele sv. Václava a Anežky České představili zpěvačka Ghalia Benali, gambistka a zpěvačka Romina Lischka a kontrabasista a hráč na chitarru battente Vincent Noiret skladby francouzských gambistů Antoinea Forqueraye, Monsieura de Sainte-Colombe a Marina Maraise uvedené do kontextu arabských melodických struktur maqam a indických rág. Koncert Volání k modlitbě se stal hudebním rozjímáním – meditací oprošťující posluchače od lety budovaného kulturního rámce a hledáním jednoty pod nánosem zdánlivé rozdílnosti.  více

Jedním z prvních večerů, který milovníci vážné hudby mohli po dlouhé pandemicky vynucené pauze navštívit (ve vnitřních prostorách), se stal sobotní koncert Šarlatové Benátky festivalu Concentus Moraviae s houslistkou, flétnistkou a klavíristkou Annou Fusek a loutnistou a theorbistou Gianlucou Geremia. Chronologicky sestavený program představil návštěvníkům kostela Všech svatých v Moravském Krumlově díla skladatelů z počátku 16. století, počátky nového stylu i skladby mistrů pozdního baroka.  více

Rok 2020 by většina hudebníků, ty jazzové nevyjímaje, asi nejraději vymazala ze života: v naplněném (a následně proškrtaném) diáři zůstalo pár koncertů na prázdniny, tradiční velké festivaly včetně brněnského JazzFestu se nekonaly nebo proběhly v okleštěné formě. Hudebníci, kteří plánovali uvést nové projekty, se místo do klubů a sálů vydali před kamery. Ochutnávky z jednotlivých skladeb servírovali imaginárnímu publiku pomocí virtuálních streamů. Přesto (nebo vlastně právě proto) se v Čechách a na Moravě velmi rozmanitá jazzová muzikantská komunita dopracovala k nevídanému rekordu šedesáti vydaných alb – a to jsme nezapočítali projekty slovenských hudebníků usazených u nás. Kvůli zrušenému JazzFestu jsme bohužel přišli například o jedinečnou pódiovou prezentaci zhudebněného životního příběhu čerstvého sedmdesátníka Františka Uhlíře i další z mezinárodních sestav Invisible Wiorld invenčního basisty Tomáše Lišky. Naopak velmi skrytě a nenápadně v Brně hraje a tvoří nedávný absolvent jazzové katedry JAMU Peter Korman – a právě jeho debutovým albem naši reflexi začneme.  více

Právě dnes - tedy 19. května - začíná ve Valašském Meziříčí událost, na kterou se všichni cimbalisté téměř z celého světa těší už dva roky. Jde o 14. ročník Mezinárodního festivalu cimbálu, který se každý lichý rok v tomto městě koná již od roku 1995. Letos bude kvůli pandemické situaci vpravdě skromnější a organizátoři budou některé z koncertů streamovat. Jiné bude přenášet Český rozhlas Vltava a Český rozhlas Brno. Hráč na cimbál Michal Grombiřík byl letos přijatý jako první cimbalista v historii na Katedru jazzové interpretace na JAMU. Jaká je cesta od lidové písničky, přes klasickou hudbu až k jazzu a co přesně bude na zmíněném cimbálovém festivalu dělat? O tom všem jsme si povídali.  více

Milovníkům komorní hudby nejspíše nebude třeba představovat cyklus koncertů Štěpán Filípek & Friends (dříve známo jako Štěpán Filípek a jeho hosté) hlouběji. Původně open-air projekt pořádaný festivalem Léto na Staré radnici stavěl díla světových autorů po bok současným brněnským skladatelům. Po letech vývoje se cyklus osamostatnil, podoba jeho dramaturgie se však nezměnila. Změnila se však forma – živý koncert sdílela na svém YouTube kanálu platforma NOWA – New Open Way of Arts. Violoncellista, propagátor soudobé hudby a organizátor cyklu Štěpán Filípek si na sobotní (15. Května) vystoupení pozval houslistku Olgu Šroubkovou a slovenského klavíristu a dirigenta Ondreje Olose. Program večera tvořilo Klavírní trio Miloslava Ištvana, skladba Štěpána Filípka Sen o Gabrielovi pro sólový klavír a Klavírní trio č. 2, Op. 100 Franze Schuberta.  více