Katowice – město hudby UNESCO mají své pevné místo na kulturní mapě Evropy

Katowice – město hudby UNESCO mají své pevné místo na kulturní mapě Evropy

Tým Brna – města hudby UNESCO se nedávno podílel na hodnocení výroční zprávy za dosavadní čtyřletou činnost dalších dvou členských měst – Kingstonu (Jamajka) a Katowic (Polsko). Městu Katowice, které nese titul kreativního města hudby UNESCO od roku 2015, se povedlo zapsat na kulturní mapu Evropy.

Katowice jsou součástí sítě kreativních měst UNESCO od roku 2015, pro místní obyvatele mají však ještě jeden poetický titul – město zahrad. Město, které se rozrůstalo díky těžařskému a ocelářskému průmyslu; nyní investuje do kultury a kreativity, s mottem "od těžkého průmyslu ke kreativním průmyslům". Katowice se svými 310 000 obyvateli přispívají každý rok ve výši 45 milionů eur formou dotací na podporu kreativní ekonomiky, především se zaměřením na obnovu kulturních prostor města věnovaných hudebním odvětvím. Díky tomu zní městem v průběhu roku hudba všech možných žánrů, od klasiky po rock, jazz, baroko, elektroniku, metal a rap.

Doposud byla možná katowická aglomerace vnímána jako industriální, zašedlá skrumáž domů a továren nebo jako místo odletu nízkonákladových aerolinek do světa. Nelze popřít průmyslovou minulost a vlastně i současnost tohoto města, které díky různým historickým dostavbám nemá jednotný styl a centrum jako takové. Nicméně, v posledních letech se město přetváří v kreativní a atraktivní centrum jižního Polska, které stojí za to navštívit a vydat se za hudbou, architekturou nebo průmyslovým dědictvím.

Katowice jsou významné historické město Horního Slezska v jižním Polsku, které leží na řekách Klodnica a Rawa. Jsou hlavním městem Slezského vojvodství a centrem Hornoslezské průmyslové aglomerace (Górnośląski Okręg Przemysłowy), čítající až 2,1 milionů obyvatel.

Místní magistrát se zavázal k dalšímu rozvoji kulturních a kreativních průmyslů jako hybatelů obnovy a udržitelnosti měst, zejména prostřednictvím pětiletého programu Kulturní zóny, který je dosud největší investicí do kulturní infrastruktury v Polsku. Hlavním úspěchem tohoto programu je postavení velkolepého sálu, resp. sídla Polského národního rozhlasového symfonického orchestru (NOSPR) a Slezského muzea historických důlních lokalit, sídlíciho v prostorách bývalé šachty v centru města. Budova NOSPR byla postavena v lokalitě bývalého uhelného dolu v Katowicích a je součástí Kulturní zóny, která poskytuje dokonalý příklad revitalizace postindustriálních oblastí pro kulturní účely. Vedle NOSPR stojí mimo jiné ikona Katowic – koncertní a sportovní hala "Spodek". Její název (spodek) znamená v polštině "podšálek" kvůli její podobnosti s létajícím talířem; je to dominantní vizuální orientační bod v krajině a symbol města.

"Symfonie" – koncertní sál Hudební akademie Karola Szymanowského, je rovněž skutečnou hudební a architektonickou perlou na katovické kulturní mapě. Od svého otevření v roce 2006 přilákala publikum na širokou škálu koncertů, představujících jak významné umělce a orchestry, tak i mladé talentované hudebníky, kteří stojí teprve na počátku své profesionální kariéry. Palác mládeže je místem určeným v Katowicích pro mládež. Mladí talentovaní lidé tam mohou rozvíjet své dovednosti a zájmy, a to jak v hudební oblasti, tak i v mnoha dalších. Toto centrum zájmové činnosti nabízí širokou škálu aktivit v oblasti hudby, divadla, tance a sportu.

Katowice jsou v Horním Slezsku považovány za centrum vzdělanosti. Tamní univerzita, Uniwersytet Śląski, letos slaví 50 let od založení. Katovice jsou také uznávány v celém Polsku jako centrum hudebního vzdělávání, maji i dlouhou tradici amatérských sborů a orchestrů. V krásném neogotickém sídle působí od roku 1929 Akademie Karola Szymanowského, která nabízí hudební vzdělání v mnoha oborech (dirigentství, skladba, hudební teorie, jazzová interpretace, instrumentální a vokální interpretace). Škola nedávno vybudovala sál, výjimečný svou akustikou a architekturou. Ve městě je dnes 30 hudebních klubů, 7 hudebních vydavatelství, 12 nahrávacích studií, 11 obchodů s hudbou a 24 koncertních sálů. Každoročně se v Katowicích koná 27 hudebních festivalů. Mezi největší patří:

OFF Festival: alternativní festival města, který v roce 2011 získal Evropskou cenu za nejlepší mediální festival;

Rawa Blues: největší indoorový bluesový festival na světě. V roce 2012 získal ocenění Keeping The Blues Alive. Díky němu jsou Katovice hlavním městem polského i evropského blues.

Tauron Nowa Muzyka: městský festival avantgardní, elektronické, jazzové a taneční hudby; trojnásobný vítěz Evropské festivalové ceny pro nejlepší malý festival;

Festival METALMANIA byl založen v roce 1986 a je největším festivalem svého druhu v naší části Evropy.

Velkou popularitu mají katovické jazzové festivaly, kterými jsou Katowice JazzArt Festival, Jazz Beyoned a Silesian Jazz Festival.

Milovníci klasické hudby jistě ocení Katowice Culture Nature Festival a Modern Music First Performance Festival (Festival premiér moderní hudby), který se koná v NOSPR. Město dále hostí tři mezinárodní soutěžní festivaly.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více