Romeo a Julie k 80. výročí brněnské světové premiéry

Romeo a Julie k 80. výročí brněnské světové premiéry

Prokofjevovo baletní drama Romeo a Julie mělo světovou premiéru v Národním divadle Brno 30. prosince 1938 (v Mahenově divadle, tehdejší Divadlo Na hradbách) v choreografii Iva Váni Psoty. Aktuální uvedení bude již sedmou premiérovou inscenací od roku 1938. Balet NdB uvede inscenaci v režii Martina Glasera a choreografii Mária Radačovského. O hudební nastudování se postaral dirigent Pavel Šnajdr.

Dominantním tématem této baletní inscenace je nepřátelské rozdělení společnosti, z jejichž protipólů Romeo a Julie pochází. Téma, aktuální v době vzniku dramatu, zrodu Prokofjevova baletu a snad ještě více i dnes, přináší obraz rozdělené společnosti na my a oni, obraz střetu mezi svobodou a totalitou. Postoj současných elit pod rouškou disciplíny, uniformity, dodržování vlastních vnitřních pravidel, řádu a formálního pořádku směřovat k totalitě v konfrontaci se svobodomyslnou částí společnosti, vyznávající hodnoty osobní svobody, lidskosti, tolerance a myšlenkové kreativity. Záměrem tvůrců je zpracovat předlohu jako současné taneční drama, aktuální, rezonující dobou i se vkusem dnešního baletního diváka.

Premiéra je ohlášena na 8. března 2019 od 19:00 v Janáčkově divadle.

Na projektu Romeo a Julie se spojili tři slovenští umělci, Mário Radačovský jako choreograf, Alexandra Grusková jako kostýmní výtvarnice a Marek Hollý coby scénograf. Všichni  jsou aktivními tvůrci působícími na Slovensku, v České republice i v zahraničí. K nim se pro inscenaci Romeo a Julie připojil český režisér Martin Glaser. Není obvyklé, že k baletnímu představení si choreograf přibírá režiséra, v tomto případě jde o záměr, který přispěje k progresivnímu pohledu na zpracování Shakespearova dramatu v tanci a celkové interpretaci díla.

Foto Kuba Jíra

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Brněnské skupině Hrozně pomalu táhne na čtyřicítku – koncertovat začala v roce 1982. Po několika kazetách a neoficiálních nahrávkách vydala až v roce 2013 svůj debut na CD, album Už není čas. Novinka Ticho, na které kapela pracovala v posledních dvou letech ve studiu Indies, překvapí čistším zvukem a jasně slyšitelným napětím ve stavbě písní.  více

Filmový festival ke 100. výročí založení Masarykovy univerzity přinesl ve dnech 17.- 19. Května neobyčejně zajímavé projekce, připomínající významné osobnosti z univerzitní historie. Hned první z nich měla kromě vztahu k přírodním vědám i zásluhy o studium lidové písně. Profesora Vladimíra Úlehlu (1888 – 1947) připomněla v pátek 17. května působivým vystoupením jeho pravnučka Julia Ulehla.  více

Letošní fanzin Jazzman hudebního festivalu JazzFest byl plný obsažných medailonů i statí a objevila se v něm i pozoruhodná glosa dramaturga Českého rozhlasu Jazz Petra Vidomuse s provokativním titulkem Jazz nemusí být pánským klubem. Zamýšlí se nad genderovými stereotypy, kterých se světová (potažmo ani česká) jazzová scéna ještě úplně nezbavila. Skvělých sólistek ovládajících nástroje dříve zcela vyhrazené mužům přibývá. Přestože genderové kódování, které Vidomus pregnantně ironicky popsal, ještě není zcela překonáno, JazzFest letos výrazně přispěl k jeho postupnému odbourávání.  více

Během čtyř let, které od sebe dělí vydání prvního alba Záhir a druhého s názvem O Písni, se skupina Lee Banda virtuálně přemístila (dříve uváděla jako svůj domicil Adamov, nyní Jedovnice), dostala se na tzv. divokou kartu do semifinále Porty v Řevnicích a především lehce posunula svůj hudební styl. Zatímco na debutovém albu šlo o folkrockový střední proud, těžící ze zvuku elektrické kytary, na novince převažují akustické kytary, často v kombinaci s mandolínou a dalšími akustickými nástroji.  více

Šest let po předchozím albu Malý kluk přichází hravá kapela Listolet s novinkou. V názvu má sice pouze „pětiminutového“ tuláka, ale album vznikalo během pěti let v jednom studiu v Západních Karpatech „a dále v kuchyních, obývácích, sklepech a děcácích na mnoha místech“, jak se píše v bookletu. Jeho součástí je ostatně mapa Evropy s čísly přiřazenými k jednotlivým skladbám. Nejde však o to, ve které zemi která píseň vznikla nebo byla natočena. Důležitější je možná citát kapely: „Album stavíme jako obraz pro uši, pod fasádou folkrockových písní je mnoho detailů skrytých ve zvukových záhybech. Co skladba, to zvuková krajina, jiný příběh.“  více