Sběratel lidových písní Hynek Bím

5. březen 2014, 7:53

Sběratel lidových písní Hynek Bím

Před sto čtyřiceti lety se narodil Hynek Bím, pedagog, sbormistr a sběratel lidových písní. V jeho záznamech se jich zachovalo přes tři tisíce.

Hynek Bím se narodil 5. března 1874 v Lomnici nad Popelkou. První hudební vzdělání mu poskytl jeho otec, který tam působil jako regenschori. V roce 1886 odešel s matkou a bratrem do Brna, kde také v roce 1892 absolvoval učitelský ústav. Učil v Ivančicích, Kloboukách a ve Strážnici, v roce 1919 se stal ředitelem měšťanské školy ve Skalici na Slovensku.

Zájem o lidovou píseň se u něj probudil během studia pod vlivem Leoše Janáčka. Důležitým podnětem byla také příprava Národopisné výstavy českoslovanské v Praze v roce 1895. Sběratelskou činnost zahájil na Ivančicku, později rozšířil svou činnost i na Moravský Krumlov, Náměšť nad Oslavou a Hluboké u Náměště. Materiál získával i od podomních obchodníků ze Slovácka a Slovenska. Při zápisu si všímal nejen písní samotných, ale i prostředí, okolnostem, hudebnímu doprovodu a interpretačnímu stylu. K přesnému určení rytmu používal telegrafní klíč, texty zapisoval bez úprav včetně vulgárních výrazů. Na Janáčkův popud přispěl do třetího vydání Bartošovy sbírky. Ve sběratelské činnosti pokračoval v Kloboukách u Brna i ve Strážnici. Odmíal dechovou hudbu jako ničitelku lidové písně.

Jako člen Pracovního výboru pro českou lidovou píseň na Moravě a ve Slezsku pokračoval ve výzkumu na Valašsku. V letech 1906–12 poslal výboru 2930 písní, ale když se nedočkal jejich zveřejnění, se zásilkami skončil. Usiloval o zpřístupnění svých sbírek široké veřejnosti, jejich vědecké zpracování nepovažoval za podstatné. Za definitivní záchranu sebraného materiálu pokládal teprve vydání tiskem.

Další materiál sesbíral na Slovensku během svého působení ve Skalici, nové písně získával i od dětí ve škole. Zabýval se také zpěvem a vyvoláváním ponocných, které systematicky sledoval a napsal pojednání o jejich historii a významu. Zprostředkoval kontakt Leoše Janáčka s myjavskými hudci a připravil s nimi program na mezinárodní hudební festival ve Frankfurtu nad Mohanem v roce 1927. Ve Skalici také vedl pěvecké spolky a věnoval se příležitostným kompozicím.

V roce 1934 odešel na odpočinek a žil v Tišnově, kam odešel za svým bratrem, až do své smrti 30. prosince 1958.

Zdroj: Národopisné aktuality, 3/1984

Hynek Bím při zápisu lidových písní na Slovensku, foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Hudební redaktor a režisér, folklorista, pedagog a publicista Jaromír Nečas, který jen tak mimochodem objevil world music, nedávno oslavil devadesáté druhé narozeniny. Rozhovor neměl potřebu autorizovat, tak jsem ho ani moc neupravoval. Jak řeč plynula, tak ji máte před sebou. Úsměvy a gesta směrem ke knihovně si domyslete sami.  více

Rozhovor s Tomášem Kočkem o cenách Anděl, putování Moravou, Brnu jako kulturním centru a především o jeho posledním albu Cestou na jihvíce

Jitce Šuranské se podařil výborný sólový debut. Bylo by ale fantastické, kdyby dokázala na této hudební úrovni přejít k autorskému repertoáru.  více

Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více