Silvestrovská premiéra Těžké Barbory

29. prosinec 2014, 9:09

Silvestrovská premiéra Těžké Barbory

Na jevišti Městského divadla Brno zamířila hra dvojice Voskovec a Werich, druhou premiéru má na Silvestra.

Aktualita, která je jedině právoplatnou divadelní vládkyní, nezměnila barvu: je jen zase o něco krvavější. Napsat tedy zase novou „hru ze života“, která by se tou šerednou, strašidelnou aktualitou přímo zabývala, se nám nechtělo. Víme všichni víc, než je zdrávo, co se kolem nás děje. Nač si to večer připomínat ve stejné formě, v jaké to od rána do noci čteme v novinách. Vyprávějme si raději zábavné příhody a čtěme barevné kroniky, které nás třeba poučí o tom, že v takových nesnázích, jako jsme my, byli už jiní, a že se z nich koneckonců také dostali.

Vymysleli jsme pro vás historku o Těžké Barboře a postavili jsme kolem ní městečko Eidam, ve kterém se vám snad zalíbí a jehož obyvatelé se vynasnaží o to, aby vás obveselili. Nebudou vám vyprávět o dnešních událostech, ale pokusí se vám dokázat, že lidé jsou k smíchu, že si vzájemně komplikují život, že však, když je jim nejhůře, zachrání je zase právě to, že jsou lidmi.“

Těmito slovy, která neztratila ani v roce 2014 nic na své aktuálnosti, předeslali v roce 1937 Jiří Voskovec a Jan Werich svou hru Těžká Barbora. Byla to předposlední hra uvedená v jejich Osvobozeném divadle, rok na to se ukázalo, že snáze zvítězili v Barboře kurážní Eidamští nad útokem mocichtivé sousední země zvané Yberland, než odolávalo Československo blížícímu se přízraku nacismu. Těžká Barbora však zůstala trvalou kvalitou české dramatiky, znalci Osvobozeného divadla byla jednoznačně uznána za vrchol jeho tvorby a je dodnes zřetelným důkazem toho, co mohli V+W na poli české divadelní komedie ještě dokázat, kdyby se jejich spolupráci nepostavily do cesty dějiny. Ne náhodou se právě k Těžké Barboře vrátil Jan Werich v 50. letech v Divadle ABC v jevištním partnerství s Miroslavem Horníčkem, ne náhodou se dočkala na českých jevištích skoro třicítky inscenací…

Těžká Barbora už totiž není jen nevázanou revuí, tvořící odrazový můstek pro proslulé forbíny V+W, jako byla řada jejich her předchozích – kritici o Barboře psali, že je natolik „samonosně“ napsaná, že by se dokázala obejít i bez přímé účasti svých autorů na jevišti. Fiktivní městečko Eidam se totiž podařilo Voskovci a Werichovi zaplnit tolika rázovitými a dodnes povědomými typy, až oči přecházejí: nerozhodný starosta, slabošský hejtman, bodrý sýrař, hubatá služka se srdcem na správném místě, ušlápnutý učitel, který se v pravou chvíli dokáže zachovat jako chlap… A k tomu nesmrtelné melodie Jaroslava Ježka, kterých si v inscenaci Městského divadla Brno užijete ještě o něco víc než v původním textu.

Těžkou Barboru režijně uvede na jeviště MdB Stanislav Slovák, a to za spolupráce Jaroslava Milfajta (scéna), Andrey Kučerové (kostýmy), Karla Cóna (instrumentace, hudební nastudování a dirigent), Emy Mikeškové (dirigentka), Martina Packa (pohybová spolupráce) a Jana Šotkovského (dramaturgie). „Werichem“ se na prknech Městského divadla Brno stane v roli Prvního žoldnéře Michal Isteník, „Voskovcem“ coby Druhý žoldnéř Jiří Ressler. Doplní je Zdeněk Junák (starosta Kristian Van Bergen), Patrik Bořecký (hejtman Hans Bols), Lucie Zedníčková (jeho žena Elisabeth), Vojtěch Blahuta (Gustav Harmoniensis, učitel), Marta Matějová nebo Barbora Remišová (Siska, starostova služka), Ladislav Kolář (Vandergrunt, zámecký pán), Jakub Uličník (Krištof, sýrař), Rastislav Gajdoš (Peter) a další.

Druhá premiéra Těžké Barbory se odehraje 31. prosince 2014 na Činoherní scéně.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce

Letos si připomínáme 100. výroční narození kanadského jazzového klavíristy a skladatele Oscara Petersona (1925–2007). K této příležitosti nastudovalo klavírní trio ve složení Luboš Šrámek (klavír), Marián Ševčík (bicí) a Matěj Štubiak (kontrabas) Petersonovu Velikonoční suitu – jednu z mála jazzových duchovních skladeb, kterou hráči uvedli ve středu 23. dubna v Besedním domě v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Ve Svatém týdnu Velikonoční festival duchovní hudby každý rok připravuje tzv. temné hodinky – zpěvy lamentací a responsorií prováděných za tmy v předvečer daného svátku. Po souborném uvedení například Zelenkových či Gesualdových zpěvů se soubor Ensemble Versus rozhodl pro letošní ročník nastudovat chorální repertoár českého původu. Další novinkou je také přesunutí hodinek z chrámového prostoru do tří brněnských vodojemů na Žlutém kopci, kde se každý večer uskuteční tři asi čtyřiceti minutové koncerty. Diváci si tak mohou vybrat danou hodinu, která jim nejvíce vyhovuje. Recenze se zabývá prvními z hodinek konanými na Škaredou středu 16. dubna ve vodojemu č. 2.  více

Zahajovací koncert 32. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby uskutečněný včera v nově zrekonstruovaném kostele sv. Jakuba nabídl více než hodinové rozjímání s dílem Janovy pašije od soudobého, estonského skladatele a letošního jubilanta Arvo Pärta (*1935). Dílo zaznělo v podání vokálního souboru Martinů Voices s uměleckým vedoucím Lukášem Vasilkem, sólisty Jiřím BrückleremOndřejem HolubemAlenou HellerovouJanou KuželovouOndřejem Benekem a Martinem Kalivodou za doprovodu komorního ansámblu: Daniela Valtová Kosinová (varhany), Pavla Tesařová (housle), Lukáš Pospíšil (violoncello), Vladislav Borovka (hoboj), Martin Petrák (fagot).  více

Vojenský umělecký soubor Ondráš se v premiéře nového pořadu Karpatami vydal tanečním krokem přes vršky a doliny Karpatského oblouku. Novinka profesionální části souboru se odehrála na jevišti brněnského divadla Radost. A radostné bylo i sledování tohoto nového počinu. Soubor v něm na chvíli opouští velkolepé choreografie a vrací se blíže k původnímu lidovému materiálu, aniž by se vzdal vlastního výrazu.  více

Nejčtenější