Spolek Hausopera pokračuje v Trilogii pro město

15. září 2020, 2:00

Spolek Hausopera pokračuje v Trilogii pro město

Hausopera uvede dvě krátké opery spjaté s významnými funkcionalistickými památkami Brna. Představení proběhnou v Zemanově kavárně a cukrárně a v Knihkupectví Michala Ženíška. Místa, která každý zná, se během opery ukážou v novém světle a kontextu. Režie obou oper se ujal Jiří Nekvasil.

V roce 2018 mnozí navšívili bazén Lázní Rašínova a sledovali Poslední pólo. V nostalgické opeře o zlomeném srdci, černém svědomí a odpuštění dostaly po boku tří vokalistů v plavkách prostor také akvabely. Dílo skladatele Marka Ivanoviće a libretisty Josefa Škarky vzbudilo velký zájem atraktivním prostředím, osobitým zpracováním námětu i využitím specifické akustiky plaveckého bazénu. Autory dvou letošních novinek Věčná slečna Bledá a Hra o Malinu jsou v prvním případě Markéta Dvořáková společně s Ivem Medkem, druhou z nich zkomponoval Lukáš Sommer, libretistou zůstává osvědčený Josef Škarka. Šplouchání vody a dlouhý dozvuk Posledního póla vystřídá vůně kávy a šustot čerstvě vytištěných stránek.

Věčná slečna Bledá se vydá na svou pouť v Zemanově kavárně a cukrárně na Josefské ulici. Nejdéle a bez přestávky fungující podnik svého druhu v Brně se stane dějištěm prazvláštních událostí, které během jednoho odpoledne zažil nenápadný obchodní cestující. Společnost mu budou dělat bledá servírka, ukecané puberťačky a retro atmosféra podniku, který v roce 1936 navrhl brněnský architekt Vítězslav Korn pro cukráře Josefa Sedláčka.

„Práce na nové opeře mě oslovila znejistěním“, říká skladatelka Markéta Dvořáková. Potácíme se mezi snem a skutečností, není zřejmé, kde je tady a kde je tam, a kdo je vlastně Bledá? Divák si odpovědi najde sám, musí ale zapojit fantazii a představivost, protože stejně důležité jako to, co je vidět na jevišti, je i ono skryté za ním. Baví mě vnitřní svět pana Bartoše a vedle něj mimózní Bledá, která prožívá svůj vlastní příběh. Nástrojovým obsazením jsme se s Ivo Medkem snažili co nejvíce přiblížit charakteru šlágrů 30. let, abychom se naladili na zachovalý interiér funkcionalistické Zemanovy cukrárny.“ 

Po třiceti minutách s Věčnou slečnou Bledou se dějiště večera přesune do Paláce Alfa, který byl dokončen v roce 1937 podle návrhu Bohuslava Fuchse.

Hra o Malinu se odehraje v obchodě legendárního knihkupce Michala Ženíška, který v opeře sám vystoupí. Pro posluchače je připraven emocionálně vypjatý příběh o snaze zachránit podnik před krachem, přičemž dojde k odhalení dávného zločinu. Publikum uvidí příběh ze židliček umístěných v Pasáži Alfa, zvuk zprostředkují bezdrátová sluchátka. Skladatel Lukáš Sommer si přeje, „aby všechno působilo přirozeně a jakoby mimoděk a aby karikatury lidských charakterů nepůsobily nijak zlomyslně. Aby si každý v zahloubaném knihkupci, jeho upovídané choti i cynickém dealerovi našel kousek sebe sama. Hravé a k plevelným slovům krásně jizlivé libreto Josefa Škarky mě těšilo v každé fázi práce. Jsem rád, že jsem do Josefova ojedinělého textu mohl přidat kus své hudby a mohl se účastnit jeho projektu. Opera se díky němu stává o něco živějším, pulzujícím žánrem.“

Režie obou oper se ujal Jiří Nekvasil. V čem je pro něj práce pro Hausoperu jedinečná? „Krásná je především práce s týmem tvůrců, kteří se do projektu Trilogie pro město zapojili. Je to taková hausfamilie. Na divadle mě baví sledovat, když se něco tvoří, a čekat, jak se to ujme. Myslím, že se to Hausopeře zatím daří.“

Věčná slečna Bledá zazní 16. října 2020 ve světové premiéře, Hra o Malinu má za sebou první uvedení v pražském Knihkupectví Řehoře Samsy a tři představení v Knihkupectví Michala Ženíška v rámci Maratonu hudby Brno 2020. Scénu a kostýmy obou oper navrhli Tomáš a Zuzana Rusínovi, světelný design je dílem Barbory Jágrové a Pavly Beranové. Dvojice představení začne 16., 17. a 18. října 2020 vždy ve 20:00 v Zemanově kavárně a cukrárně, odkud se po první části všichni přesunou do nedalekého Knihkupectví Michala Ženíška.

Foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více